16 Co 50/2026

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovaným: 1. právnická osoba , IČO Anonymizováno sídlem adresa žalovaného 2. právnická osoba , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o neplatnost odvolání z vedoucího pracovního místa a o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, o odvolání žalovaného 1 proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 20. 11. 2025, č. j. 15 C 23/2025-30

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný 1 je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 3 674 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, , advokátky se sídlem , adresa, .

III. Žalovaná 2 je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 3 674 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, , advokátky se sídlem , adresa, .

1. Žalobce se žalobou podanou u okresního soudu dne 23. 5. 2025 domáhal určení, že odvolání žalobce z funkce ředitele žalované 2 provedené usnesením , anonymizováno, ze dne 13. 1. 2025 je neplatné, a dále požadoval, aby bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru daná žalobci přípisem žalované 2 ze dne 27. 1. 2025 je neplatná. Žalobu odůvodnil tím, že byl jmenován do funkce ředitele žalované 2 a dne 20. 11. 2023 rozhodl žalovaný 1 jako zřizovatel žalované 2 o vyhlášení konkursu na vedoucí pracovní místo ředitele školy. V návaznosti na toto rozhodnutí odvolal žalovaný 1 žalobce z vedoucího místa ředitele žalované , právnická osoba, ohledem na výsledky konkursu rozhodl žalovaný 1 o jmenování nového ředitele školy s účinností od 1. 5. 2024 a tuto skutečnost oznámil dne 27. 2. 2024 žalované 2. Součástí tohoto oznámení byla informace o odvolání žalobce z vedoucího pracovního místa ředitele školy ke dni 30. 4. 2024. O určení neplatnosti odvolání žalobce z funkce ředitele ze dne 20. 11. 2023 je veden mezi účastníky samostatný spor před Okresním soudem v Karviné pod sp. zn. 15 C 71/2024. S účinností od 1. 5. 2024 je ředitelem žalované 2 , tituly před jménem, , jméno FO, , přesto byl žalobce vyzván dne 3. 12. 2024 k nástupu do práce na původní pracovní místo ředitele žalované 2. Žalobce do práce nenastoupil. Žalobce byl opětovně vyzván k nástupu do práce dne 6. 12. 2024 a 7. 1. 2025 a poté byl usnesením , Anonymizováno, ze dne 13. 1. 2025 odvolán z funkce ředitele žalované 2 podle ust. § 166 odst. 5 písm. a) zákona č. 561/2004 Sb. z důvodu závažného porušení a neplnění právních povinností vyplývajících z jeho činnosti, úkolů a pravomoci na vedoucím pracovním místě ředitele školy. V návaznosti na odvolání z funkce žalovaná 2 navrhla žalobci práci učitele na částečný pracovní úvazek a práci asistenta pedagoga na částečný pracovní úvazek. Žalobce tyto návrhy nepřijal, proto mu žalovaná 2 dala dne 27. 1. 2025 výpověď z pracovního poměru podle ust. § 73a a § 52 písm. c) zákoníku práce. Žalobce má za to, že jeho odvolání z funkce postrádá zákonný důvod, protože v důsledku dosud neukončeného soudního sporu o určení neplatnosti odvolání z funkce ze dne 20. 11. 2023 platí, že žalobce je z funkce odvolán a že odmítnutím nabízeného pracovního místa po odvolání z funkce vznikly překážky v práci na straně zaměstnavatele, po dobu jejichž trvání nemá žalobce povinnost nastoupit do práce. Žalobce tudíž neporušil právní povinnosti ve smyslu § 166 odst. 5 zákona č. 561/2004 Sb., odvolání z funkce je proto neplatné, a stejně tak je neplatná navazující výpověď z pracovního poměru.

2. Žalovaný 1 navrhoval zamítnutí žaloby s odůvodněním, že řízení vedené před Okresním soudem v Karviné pod sp. zn. 15 C 71/2024 bylo pravomocně skončeno vynesením rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 16 Co 92/2025 ze dne 17. 7. 2025, který nabyl právní moci dne 12. 8. 2025. Krajský soud rozhodl o zamítnutí žaloby o určení neplatnosti odvolání z funkce z důvodu nicotnosti odvolání žalobce z funkce provedeného usnesením , Anonymizováno, ze dne 20. 11. 2023. Krajský soud tak postavil najisto, že k odvolání žalobce z funkce rozhodnutím , Anonymizováno, ze dne 20. 11. 2023 nedošlo. Žalovaný 1 vzal na vědomí trvání pracovního poměru žalobce na pozici ředitele žalované 2 usnesením , Anonymizováno, ze dne 25. 11. 2024, o čemž byl žalobce informován přípisem ze dne 26. 11. 2024. Žalovaný 1 se tak nacházel v situaci, ve které objektivně trval pracovní poměr žalobce na pracovní pozici ředitele žalované 2, proto žalovaní usilovali o návrat žalobce k výkonu práce. Žalovaní opakovaně vyzývali žalobce k nástupu do práce ve dnech 3. 12. 2024, 6. 12. 2024 a 7. 1. 2025, žalobce však do práce nenastoupil. Za těchto okolností byl žalobce pro porušování svých povinností ředitele žalované 2 odvolán z funkce dne 13. 1. 2025, protože podle přesvědčení žalovaného 1 je neomluvená absence ředitele v práci závažným porušením jeho právních povinností. Odvolání z funkce ředitele žalované 2 a následující výpověď z pracovního poměru jsou proto platnými právními jednáními.

3. Žalovaná 2 rovněž navrhovala zamítnutí žaloby s odůvodněním, že žalobci byla opakovaně doručována výzva k nástupu do zaměstnání na původní pracovní místo ředitele a byly mu vytvořeny základní podmínky pro výkon této funkce. Žalobce však do práce bezdůvodně nenastoupil.

4. Okresní soud napadeným rozsudkem určil, že odvolání žalobce z funkce ředitele žalované 2 provedené usnesením , anonymizováno, ze dne 13. 1. 2025 a výpověď z pracovního poměru daná žalobci přípisem žalované 2 ze dne 27. 1. 2025 jsou neplatné, a rozhodl, že žalovaný 1 a žalovaná 2 jsou povinni zaplatit každý jeden žalobci na náhradě nákladů řízení 12 382 Kč. Okresní soud konstatoval, že v posuzovaném případě došlo k situaci, kdy žalovaní ještě před rozhodnutím soudu o neplatnosti „prvního“ odvolání žalobce z funkce ředitele vzali na vědomí trvání pracovního poměru žalobce na pozici ředitele a začali vyzývat žalobce, aby nastoupil do práce na vedoucí pracovní místo ředitele. Zároveň však žalovaný 1 na funkci ředitele žalované 2 s účinností od 1. 5. 2024 jmenoval , tituly před jménem, , jméno FO, , který tuto funkci zastává dodnes. Žalovaná 2 zároveň deklarovala, že „byly připraveny základní podmínky pro výkon funkce ředitele školy“, což , tituly před jménem, , jméno FO, vysvětlil tak, že „pro žalobce byla zajištěna příslušná místnost, počítač a podobně“ a že byl připraven po případném nástupu žalobce do práce se s ním „nějak dohodnout na rozdělení kompetencí mezi jím a žalobcem a byl případně připraven se se zřizovatelem dohodnout o tom, jak bude tato nestandardní situace řešena“. Rovněž žalovaný 1 vyjádřil přesvědčení, že pokud by žalobce do práce nastoupil, „nějak by se nepochybně celá věc postupně vyřešila, například formou plných mocí udělených žalobci k zastupování školy či podobně“.

5. Podle názoru okresního soudu za shora popsaných okolností žalobce tím, že nevyhověl výzvám žalovaných k nástupu do práce, pracovní povinnosti ředitele školy neporušil. Je třeba vzít na zřetel, že jednání mezi účastníky o nástupu žalobce do práce po prvním odvolání z funkce se odehrávalo v prosinci 2024 a lednu 2025, kdy nebylo soudem pravomocně rozhodnuto, zda je odvolání žalobce z funkce ředitele platné či nikoliv. Žalobci byla po prvním odvolání z funkce nabídnuta jiná práce, žalobce ji odmítl, čímž vznikla na straně zaměstnavatele překážka v práci, a současně byl dán výpovědní důvod podle § 52 písm. c) zákoníku práce (srov. ust. § 73a odst. 2 věta před středníkem zákoníku práce); žalobce tedy do práce nebyl povinen nastoupit. Kromě toho žalobce do práce nastoupit ani nemohl, protože funkci ředitele zastával již od 1. 5. 2024 , tituly před jménem, , jméno FO, . Je tedy zřejmé, že funkce ředitele, k jejímuž výkonu byl žalobce vyzýván, byla obsazena jinou osobou, čímž vznikla (další) překážka v práci na straně zaměstnavatele. Okresní soud nesouhlasil s názorem žalovaných, že školský zákon připouští souběžný výkon funkcí (dvou) ředitelů na jednom vedoucím pracovním místě. Z logiky věci vyplývá, že ředitelem jedné základní školy může být pouze jedna osoba, údajná připravenost současného ředitele žalované 2 „dohodnout se na rozdělení kompetencí mezi oběma řediteli“ na věci nic nemění. Pokud žalobce v prosinci 2024 a lednu 2025 nezačal vykonávat práci na vedoucím pracovním místě ředitele obsazeném jinou osobou, neporušil povinnosti ředitele školy, jak má na mysli ust. § 166 odst. 5 zákona č. 561/2004 Sb. Jelikož podmínky pro odvolání žalobce z funkce podle § 166 odst. 5 zákona č. 561/2004 Sb. nebyly dány, je „druhé“ odvolání žalobce z funkce ředitele žalované 2 ze dne 13. 1. 2025 neplatné, stejně jako je neplatná navazující výpověď z pracovního poměru ze dne 27. 1. 2025.

6. Proti rozsudku okresního soudu podal odvolání žalovaný 1, který namítal, že soud prvního stupně nepřihlédl ke skutečnostem, které v řízení tvrdil, na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a v návaznosti na první dva odvolací důvody napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Okresní soud především dostatečně nereflektoval dopady závěru vysloveného krajským soudem o nicotnosti (předchozího) odvolání žalobce z funkce ředitele ze dne 20. 11. 2023. Žalovaný 1 považoval za podstatné chronologické shrnutí předcházejícího sporu. i) , Anonymizováno, rozhodla usnesením ze dne 20. 11. 2023 o odvolání žalobce z vedoucího pracovního místa ředitele ke dni 30. 4. 2024. ii) Toto první odvolání však žalobci nebylo řádně doručeno podle zákoníku práce. Jednalo se tak pouze o nicotné (zdánlivé) odvolání žalobce z funkce ředitele, ačkoli je nezpochybnitelné, že se žalobce s obsahem usnesením č. 1278/22RM/2023 ze dne 20. 11. 2023 seznámil, jelikož na základě tohoto usnesení činil další kroky. iii) Žalovaná 2) s ohledem na domněnku platného odvolání navrhla žalobci dne 14. 5. 2024 změnu dalšího pracovního zařazení. Žalobce nabídku dne 14. 5. 2024 odmítl. iv) Žalobci byla dne 17. 5. 2024 předána výpověď z pracovního poměru pro fikci nadbytečnosti, kterou žalobce 17.5.2024 převzal. v) Žalobce oba žalované dne 23. 9. 2024 informoval, že považuje odvolání i výpověď za neplatné, a trvá na dalším zaměstnávání. Žalobce současně podal žalobu na určení neplatnosti, čímž došlo k zahájení řízení u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 15 C 71/2024. vi) Žalovaná 2 a žalobce se dne 20. 11. 2024 dohodli na zpětvzetí výpovědi z pracovního poměru a žalobce následně vzal žalobu na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru zpět. Žalovaný 1 dále zdůraznil, že vůči žalobci deklaroval trvání pracovního poměru z důvodu nesprávného doručení odvolání z funkce již v průběhu předchozího soudního sporu. Jelikož první odvolání nebylo žalobci řádně doručeno a bylo tak nicotné, nemohla vzniknout fikce překážky v práci na straně zaměstnavatele podle § 73a odst. 2 zákoníku práce. Žalobce proto byl povinen nastoupit do práce. Pokud v případě neplatného odvolání judikatura dovodila, že je zaměstnavatel povinen zaměstnanci, který mu oznámil, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, po čas sporného období umožnit pokračovat v práci nebo, jestliže tak neučiní, mu poskytnout náhradu mzdy nebo platu, a že umožní-li zaměstnavatel pokračovat zaměstnanci v práci, pak i v tomto období je povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy a zaměstnanec je povinen tuto práci v souladu s pracovní smlouvou a s ostatními pracovněprávními předpisy vykonávat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2019, sp. zn. 21 Cdo 862/2018), tak nelze v případě nicotného odvolání při posuzování povinnosti zaměstnance, aby za výše popsaných podmínek ve sporném období konal práci, dovodit závěr, že tuto povinnost neměl. V důsledku prvního zdánlivého odvolání žalobce z vedoucího pracovního místa ředitele a zpětvzetí první výpovědi nemohla existovat překážka v práci na straně zaměstnavatele. Žalobce se tudíž dopustil neomluvených absencí. Soud prvního stupně náležitě neodůvodnil posouzení otázky, zda je právně přípustné, aby měla škola dva ředitele současně, a zda jmenování , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, bez dalšího představovalo pro žalobce překážku v práci na straně zaměstnavatele. Tato otázka přitom měla pro posouzení věci zásadní význam. Žalovaný 1 trval na své argumentaci, že mu není znám žádný právní předpis, jež by omezoval, či jinak stanovoval počty vedoucích zaměstnanců v konkrétních pozicích. Žalované 2 nelze přičítat nesplnění povinností podle § 38 zákoníku práce, jelikož byla připravena žalobci přidělit práci a byly vytvořeny podmínky pro úspěšné plněné pracovních úkolů, o čemž byl žalobce informován přípisem ze dne 6. 12. 2024. Skutečnost, že byl do funkce ředitele jmenován , tituly před jménem, , jméno FO, nepředstavovala pro žalobce překážku v práci ze strany zaměstnavatele. Výkon práce není otázkou statusovou, resp. jinak řečeno, výkon práce není neoddělitelně spojený s postavením (jediného) ředitele. Za situace, kdy žalobce trval na dalším zaměstnávání, a žalovaní ho k výkonu práce vyzvali, tak bylo záležitostí zaměstnavatele určit, jakým způsobem to v rámci poměrů na pracovišti zařídí. Nebylo věcí žalobce, aby hodnotil, zda zaměstnavatel takovou práci skutečně má či nikoli. Práce se musela pohybovat v rámci smluvně sjednaného druhu práce, nemusela jej zcela vyčerpat a zahrnout tak veškerou možnou pracovní činnost spadající do sjednaného druhu práce (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2019, sp. zn. 21 Cdo 862/2018). Okresní soud se vůbec nezabýval samotnou neomluvenou absencí v rozsahu 17 pracovní dní, kterou žalovaný 1 považoval za závažné porušení nebo neplnění právních povinností. Žalovaný 1 navrhoval, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu o určení neplatnosti odvolání a výpovědi z pracovního poměru zamítl.

7. Žalovaná 2 se ztotožnila se stanoviskem žalovaného 1.

8. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného, přičemž zdůraznil, že se nedopustil vytýkaného porušení pracovních povinností, protože vedoucí pracovní místo ředitele bylo fakticky i právně obsazeno. Žalobce z tohoto důvodu nemohl vykonávat práci ředitele a mít neomluvené absence. Žalovaný 1 v souvislosti s výzvou k nástupu do práce žalobce neseznámil ani nikterak nenaznačil, jak hodlá vyřešit souběh výkonu funkce ředitele dvěma osobami, který zákon nepřipouští.

9. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání žalovaného 1 proti rozsudku soudu prvního stupně bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení jemu předcházející (podle pravidel nastavených v § 212, § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

10. Odvolací soud v rámci odvolacího přezkumu neshledal, že by řízení před soudem prvního stupně bylo postiženo vadou, která by měla (mohla mít) za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

11. Soud prvního stupně dospěl na základě provedených a správně (v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř.) vyhodnocených důkazů ke správným skutkovým zjištěním a jeho skutková zjištění mají oporu v provedeném dokazování. Skutková zjištění popsaná v bodech 5 až 7 a v bodech 12 a 13 napadeného rozsudku proto odvolací soud jako správná a úplná přejímá a pro stručnost na ně v plném rozsahu odkazuje.

12. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat – s ohledem na to, že žalobce byl odvolán z pracovního místa ředitele žalované 2 přípisem žalovaného 1 ze dne 13. 1. 2025 a že žalovaná 2 dala žalobci výpověď z pracovního poměru přípisem ze dne 27. 1. 2025 – podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 5. 2025 (dále jen „zákoník práce“) a zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění účinném do 18. 2. 2025 (dále jen „školský zákon“), resp. subsidiárně podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 14. 2. 2025 (dále jen „o. z.“).

13. Odvolací soud se ztotožňuje, s níže uvedenými korekcemi, i s právním posouzením věci soudem prvního stupně.

14. Jelikož první odvolání z vedoucího pracovního místa ředitele školy nebylo žalobci řádně doručeno do vlastních rukou, nemá to za následek – na rozdíl od právní úpravy účinné do 31. 12. 2011 – jejich neplatnost. Zákoník práce ve znění účinném od 1. 1. 2012 vychází z toho, že dokud – jak se uvádí v důvodové zprávě k návrhu zákona č. 365/2011 Sb. – „nebyl právní úkon doručen, neexistuje“. Nedostatek řádného doručení odvolání z pracovního místa nebo vzdání se pracovního místa adresátu má proto za následek, že vůbec nenastaly (nemohly nastat) jejich právní účinky, tedy – řečeno jinak – že „tu odvolání ani vzdání se pracovního místa není“ a že proto je zaměstnanec i nadále oprávněn a povinen zastávat dosavadní pracovní místo. Žalobci tak podle § 166 odst. 3 věty třetí školského zákona počalo dnem 1. 5. 2024 běžet další šestileté období. Jinak řečeno, poté, co žalovaná 2 dne 20. 11. 2024 vzala se souhlasem žalobce zpět první výpověď z pracovního poměru ze dne 17. 5. 2024, byl žalobce v obecné rovině nadále oprávněn a povinen zastávat dosavadní vedoucí pracovní místo ředitele školy. Právní názor žalobce, který převzal soud prvního stupně – že v důsledku (v té době) neukončeného soudního sporu o určení neplatnosti prvního odvolání platí, že žalobce byl z funkce odvolán a že odmítnutím nabízeného pracovního místa po odvolání z vedoucího pracovního místa vznikly překážky v práci na straně zaměstnavatele, po dobu jejichž trvání neměl žalobce povinnost nastoupit do práce – není správný. Jelikož vůbec nenastaly (nemohly nastat) právní účinky prvního odvolání, nebylo lze v daném případě aplikovat § 73a odst. 2 zákoníku práce a nedošlo tak ze zákona k nastolení fikce překážky v práci na straně zaměstnavatele ve smyslu citovaného ustanovení.

15. Přes uvedené pochybení soudu prvního stupně však přesto obstojí jeho závěr, že žalobce se nedopustil neomluvených absencí ani jiného závažného porušení nebo neplnění právních povinností vyplývajících z jeho činností, úkolů a pravomocí na vedoucím pracovním místě ředitele, které by bylo důvodem pro odvolání podle § 166 odst. 5 písm. a) školského zákona. Byť první odvolání nemělo právní účinky, tak žalobce nebyl v prosinci 2024 a lednu 2025 oprávněn a povinen nastoupit do práce a fakticky vykonávat dosavadní práci ředitele za situace, kdy žalovaný 1 mezitím jmenoval na totožné vedoucí pracovní místo ředitele s účinností od 1. 5. 2024 jinou osobu (, tituly před jménem, , jméno FO, ), která nadále v rozhodném období fakticky zastávala toto vedoucí pracovní místo. Odvolací soud souhlasí s názorem okresního soudu, že školský zákon nepřipouští souběžný výkon vedoucího pracovního místa ředitele téže školy dvěma osobami. Školský zákon vychází z principu, že škola má jednoho ředitele, který je odpovědný za řízení školy a v řadě věcí vykonává i působnost správního orgánu. Ustanovení § 164 a § 165 školského zákona hovoří konzistentně v jednotném čísle („ředitel školy rozhoduje…“); zákon neobsahuje žádné ustanovení, které by umožňovalo, aby jednu školu současně vedli dva ředitelé se stejným právním postavením. Jinak řečeno, výkon vedoucího pracovního místa ředitele školy je nedělitelný a výlučný. Právní konstrukce vedoucího pracovního místa ředitele školy je v zákoně jednoznačně monokratická; ředitel školy je jediný nositel pravomocí. Odpovědnost a rozhodovací pravomoc nelze rozdělit na více „ředitelů“. Odkaz žalovaného 1 na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2019, sp. zn. 21 Cdo 862/2018 proto není případný. Žalovaná 2 tudíž nebyla – objektivně posuzováno – připravena a schopna žalobci přidělovat v nedělitelné a výlučné formě dosavadní práci ředitele podle § 38 odst. 1 písm. a) zákoníku práce, vznikla tak jiná překážka v práci na straně zaměstnavatele ve smyslu § 208 zákoníku práce. Svědčí o tom jednoznačně argumentace samotných žalovaných, která spočívala pouze v neurčitých úvahách o budoucím (blíže nespecifikovaném) „rozdělení kompetencí“ nebo „udělování plných mocí k zastupování školy“. Takový postup nelze považovat za řádné přidělování práce ředitele školy. Za dané situace nelze nepřítomnost žalobce v práci hodnotit jako neomluvené absence.

16. Nad rámec považuje odvolací soud za vhodné vyjádřit se k tomu, jak žalovaní měli při řešení „souběhu dvou ředitelů“ postupovat. Školský zákon sice podle § 166 odst. 5 písm. c) umožnoval odvolat později jmenovaného ředitele pouze v případě, že byla pravomocným rozhodnutím soudu určena neplatnost odvolání předchozího ředitele nebo neplatnost rozvázání pracovního poměru s předchozím ředitelem, nicméně odvolací soud má za to, že na základě tzv. analogie legis lze toto ustanovení použít i v případě, že předchozímu řediteli nebylo odvolání řádně doručeno nebo jeho odvolání bylo z jiných důvodů jen zdánlivým (nicotným) právním jednáním. Posledně zmiňované situace školský zákon výslovně neřeší, ale tyto případy se jeví jako podobné neplatnému odvolání či rozvázání pracovního poměru s předchozím ředitelem, které zákon řeší. Odvolací soud má za to, že je proto namístě analogie legis, která slouží právě k zaplnění tzv. mezer v právu a zajištění spravedlivého rozhodnutí tam, kde zákon výslovně mlčí.

17. Odvolací soud uzavírá, že dospěl ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že odvolání z vedoucího pracovního místa ředitele ze dne 13. 1. 2025 a výpověď z pracovního poměru ze dne 27. 1. 2025 jsou neplatná právní jednání.

18. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný v souladu s ustanovením § 219 o. s. ř. potvrdil, neshledav důvody ani k revizi nákladového výroku, proti kterému ostatně nesměřovaly žádné konkrétní odvolací námitky.

19. Žalobce měl v odvolacím řízení úspěch, proto má podle § 224 odst. 1 za použití 142 odst. 1 o. s. ř. vůči žalovaným právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení.

20. Odvolací soud považuje za účelně vynaložené náklady na právní zastoupení žalobce, jejichž výši určil ve shodě se soudem prvního stupně podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), a to za 1 úkon právní služby (účast u odvolacího jednání) ve výši 6 300 Kč (z punkta 130 000 Kč). Vedle odměny má žalobce právo dále na paušální náhradu hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 450 Kč, cestovné k odvolacímu jednání ve výši 298 Kč (osobním motorovým vozidlem o průměrné spotřebě 6,8 l benzinu Natural 95 na 100 km, cena paliva 34,70 Kč/l, sazba základní náhrady za 1 km jízdy 5,90 Kč, ujeto z , adresa, a zpět 36 km) a náhradu za promeškaný čas ve výši 300 Kč (2 půlhodiny po 150 Kč), tj. celkem 7 348 Kč. Tuto náhradu zavázal odvolací soud zaplatit oba žalované, a to každého v rozsahu jedné poloviny (§ 91 odst. 1 o. s. ř.).