16 Co 64/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zvýšení výživného o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 16. ledna 2025, č. j. 28 C 521/2024-52,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I. a II. mění takto:Výživné naposledy stanovené žalované rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. 10. 2017, sp. zn. 0 P 269/2009-182 ve výši 100 Kč měsíčně se s účinností od 26. 8. 2024 zvyšuje na částku 3.200 Kč měsíčně, kterou je žalovaná povinna platit k rukám žalobkyně vždy k 1. dni v měsíci.Nedoplatek na výživném vzniklý jeho zvýšením za dobu od 26. 8. 2024 do 31. 5. 2025 ve výši 28.500 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni společně s výživným, které se stane splatným v době od 1. 6. 2025 do dne, v němž bude rozsudek doručen žalované, a to ve splátkách po 2.000 Kč měsíčně, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Žalobou došlou Okresnímu soudu v Ostravě dne 26. 8. 2024 se žalobkyně domáhala po žalované zvýšení výživného na částku 4 500 Kč počínaje dnem podání žalobního návrhu. Svou žalobu odůvodnila tím, že naposledy bylo žalované výživné stanoveno rozhodnutím okresního soudu v roce 2017, kdy žalovaná byla zavázána platit na její výživu částku 100 Kč měsíčně počínaje dne 15. 11. 2017. Tuto částku neplatí a ani se nějak nepodílela na zajištění jejích potřeb, a proto v červnu 2024 podala i trestní oznámení. Od doby posledního rozhodnutí došlo k podstatným změnám v jejím životě a potřebách, kdy nyní studuje na , anonymizováno, v , adresa, , obor laboratorní asistent, což přináší zvýšené náklady spojené se studiem a životními potřebami, jako jsou studijní materiály, jízdné, strava, oblečení, a s ohledem na své zdravotní omezení také výdaje za léky, tudíž částka 100 Kč zcela neodpovídá jejím potřebám a výdajům. S navrhovaným zvýšením výživného na částku 1 000 Kč nesouhlasila, neboť studuje ve čtvrtém ročníku střední školy a připravuje se na maturitu a přijímací zkoušky na vysokou školu, když se hlásila na Univerzitu , adresa, na obor laborant ve zdravotnictví, kde musela zaplatit 600 Kč za přihlášku a 250 Kč za lékařské potvrzení a dále se hlásí na , Anonymizováno, univerzitu, jednak na obor laborant ve zdravotnictví a jednak na obor pediatrické ošetřovatelství, s čímž byly spojeny výdaje za přihlášku 2x 800 Kč a 2x 250 Kč za lékařské potvrzení. Na počátku čtvrtého ročníku střední školy vynaložila asi 3 500 Kč na potřeby do školy a nyní doplácí zhruba 250 Kč měsíčně. Protože se obědy do školy dováží, nechce jíst ohřívané jídlo z restaurace, tudíž si do školy dělá pouze svačinu a oběd nemá. Bydlí někdy u své babičky, někdy u své sestřenice, které po ní žádnou částku jako příspěvek na nájem nepožadují. Má alergii, astma, jícnový reflux, dochází na ortopedii a na léky tak vydá asi 430 Kč měsíčně. Ze svých příjmů si hradí věci do školy, svačiny, hygienu a jízdné, kdy má kartu ODIS na jeden rok za částku 1 900 Kč. Pobírá přídavky na děti ve výši 1 080 Kč a otec jí dává peníze podle toho, jak potřebuje, 3 – 5 tis. Kč měsíčně a hradí jí mobil ve výši 819 Kč měsíčně. Dříve více chodila na brigádu, v současné době je to omezené, protože se připravuje na maturitu a přijímací zkoušky a také záleží, jak ji vyzvou podle provozu, kdy uklízí na magistrátu a v měsíci prosinci si vydělala pouze 500 Kč.

2. Žalovaná navrhovala zvýšení výživného na 1 000 Kč měsíčně s tím, že má vyživovací povinnost pouze k žalobkyni a dále potom k nezl. , jméno FO, , nar. 29. 3. 2014 a nezl. , jméno FO, , nar. 20. 7. 2018. K dalším dětem – , Anonymizováno, vyživovací povinnost nemá, když tyto děti jsou buď zletilé nebo adoptované. Nezl. , jméno FO, chodí do 4. třídy, nosí brýle, které mu kupuje jednou ročně za 4 – 5 tis. Kč, nezl. , jméno FO, navštěvuje mateřskou školu, kde se hradí 1 000 Kč školné, které hradí babička, ale ona to pak babičce předává. Dcera má potřeby běžné, chodí na atletiku, kde se platí 4 000 Kč za rok. Nezl. , jméno FO, bývá často nemocná. Z tohoto důvodu pracuje pouze o víkendech jako servírka na dohodu o pracovní činnosti, kdy si vydělá cca 20 000 Kč a na tringeltech asi 6 000 Kč. S otcem dětí, které má ve své péči, má uzavřenou dohodu o výživném a otec těchto dětí hradí na každé z dětí 1 250 Kč, pokud však potřebuje a požádá, tak jí otec dětí i na další jejich potřeby přispěje. Z tohoto důvodu po něm nežádala ani zvýšení výživného. Nežádala ani o přídavky na děti, není vedena ani na Úřadu práce, sociální pojištění si neplatí, na zdravotním pojištění má dluh. Bydlí v nájemním bytě, kde za nájem a inkaso platí 18 000 Kč měsíčně. O příspěvek na bydlení si nežádala, protože majitel bytu nechce, aby mu tam bydlel někdo s příspěvkem. Žalovaná se svým zdravotním stavem žádné výdaje nemá. Nemůže pracovat na plný úvazek, protože servírka většinou mívá 12hodinové směny, což si s ohledem na děti nemůže dovolit a pracuje proto hlavně o víkendu, kdy si zajistí hlídání.

3. Okresní soud v Ostravě jako soud prvního stupně rozsudkem identifikovaným v záhlaví rozhodl tak, že výživné naposledy stanovené žalované rozsudkem zdejšího soudu ze dne 6. 10. 2017, sp. zn. 0 P 269/2009-182 ve výši 100 Kč se s účinností od 26. 8. 2024 zvyšuje na částku 3 200 Kč, kterou je žalovaná povinna platit k rukám žalobkyně vždy 1. dne následujícího měsíce (výrok I.), dlužné výživné za období od 26. 8. 2024 do 31. 1. 2025 ve výši 16 620 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně, když 1. splátku je povinna zaplatit spolu s výživným za měsíc únor 2025 až do úplného zaplacení, k rukám žalobkyně, pod ztrátou výhody splátek (výrok II.), návrh, aby žalovaná byla povinna platit výživné nad rámec stanovený ve výroku I., zamítl (výrok III.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků (výrok IV.). V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že naposledy bylo o výživném pro žalobkyni rozhodováno rozsudkem sp. zn. 0 P 269/2009-182, kdy bylo výživné stanoveno v částce 100 Kč a žalobkyně měla tehdy 11 let a chodila tedy na základní školu. Žalovaná byla již od roku 2011 k ní zbavena rodičovské zodpovědnosti. Přestože výživné bylo stanoveno pouze v částce 100 Kč, žalovaná výživné neplatila ani v této minimální výši a při podání návrhu žalobkyni dlužila na výživném částku 8 000 Kč, kterou v listopadu 2024 částečně uhradila ve výši 3 000 Kč a trestní stíhání zahájené na základě podnětu žalobkyně tak bylo pozastaveno, když žalovaná přislíbila zbývající výživné doplatit do konce února 2025. Žalovaná se dlouhodobě o žalobkyni nezajímá, ničím jí nepřispívá na její výživu a na její potřeby a nepochybně během času se potřeby žalobkyně mnohonásobně zvýšily, když nyní je studentkou čtvrtého maturitního ročníku na střední škole a rovněž se připravuje na pokračování ve studiu na škole vysoké. Žalobkyně má běžné výdaje spojené se studiem, kdy na počátku roku uhradila částku 2 850 Kč, měsíčně hradí na školní výdaje asi 250 Kč, bydlí u babičky nebo sestřenice, čímž s bydlením spojené výdaje nemá. Musí si však zajišťovat stravu, hygienu a také léky, za které uhradí asi 430 Kč měsíčně. Za průkazku ODIS uhradila 1 900 Kč na jeden rok. Její příjem tvoří pouze přídavek na dítě ve výši 1 080 Kč a podle potřeby jí přispívá otec částkou 3 – 5 tis. Kč měsíčně. Pokud je to možné, tak si žalobkyně přivydělává brigádně, když příjmy z této brigádní činnosti jsou pouze minimální a v žádném případě nemohou pokrýt potřeby žalobkyně, která se řádně připravuje na budoucí povolání, tudíž by se v prvé řadě měla věnovat studiu. Žalovaná ke svým poměrům uvedla, že má vyživovací povinnost ke dvěma nezl. dětem, na které jejich otec přispívá částkou 1 250 Kč na každé z dětí na základě dohody z roku 2021, o zvýšení výživného nežádala, když se s otcem dětí vždy dohodne na příspěvku podle aktuálních potřeb dětí s ohledem na věk dětí. Pracuje pouze na dohodu o pracovní činnosti, kdy nemá hlídání pro děti, vyjma víkendu, proto pracuje jako servírka pouze o víkendech, kdy si vydělá asi 20 000 Kč a na tringeltech 6 000 Kč. Na úřadu práce hlášena není, tudíž nepobírá žádné příspěvky státu, a to ani příspěvek na bydlení ani přídavky na děti. Za nájem a inkaso uhradí 18 000 Kč měsíčně. Protože žalovaná své příjmy nijak nedoložila, okresní soud zjišťoval možnost zaměstnání z nabídky úřadu práce v oboru žalované, tedy oboru servírka a zprávou úřadu práce byla zjištěna nabídka pracovních míst v tomto oboru, kdy příjem by v průměru ze všech uváděných zaměstnání činil 25 500 Kč, tedy částka, kterou žalovaná přiznává, že si vydělá, pokud pracuje pouze brigádně, je zhruba stejná, jakou by si vydělala v hlavním pracovním poměru. Okresní soud má za to, že žalobkyně se dobrovolně vzdala možného zvýšení svých příjmů prostřednictvím příspěvků státu, ať už příspěvku na bydlení a také přídavku na její děti, příp. zvýšení výživného na děti, což by nepochybně přispělo ke zvýšení jejích příjmů. V souladu s ustanovením § 911 občanského zákoníku lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit a vzhledem k tomu, že žalobkyně se připravuje na budoucí povolání, trvá vyživovací povinnost žalované jako její matky. Jediným příjem žalobkyně je přídavek na dítě ve výši 1 080 Kč a výživné od otce v rozsahu 3 – 5 tis. Kč měsíčně plus placení mobilu ve výši 819 Kč měsíčně. Nárok na výživné vůči žalované je tak zcela důvodným s ohledem na nezbytné základní životní potřeby žalobkyně. Vyživovací povinnost žalované trvá i za situace, kdy ona má vyživovací povinnost k dalším dětem a je nutno vycházet z jejích příjmů a v souladu s ustanovením § 913 odst. 1 občanského zákoníku určit rozsah výživného dle odůvodněných potřeb oprávněného a jeho majetkových poměrů, jakož i dle schopností, možností a majetkových poměrů povinného, kdy životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů a toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte (§ 915 odst. 1 občanského zákoníku). Ohledně příjmu žalované tak okresní soud vycházel z částky 25 500 Kč a z této částky stanovil žalované s přihlédnutím k jejím vyživovacím povinnostem a osobním a majetkovým poměrům výživné ve výši 3 200 Kč, odpovídající 12,5 % příjmu, kterého by mohla dosahovat. Stanovením výživného za dobu od 26. 8. 2024 do 31. 1. 2025 vznikl žalované dluh ve výši 16 620 Kč (5 x 3 200 Kč za období 9/2024 až 1/2025 + 620 Kč za 6 dnů měsíce srpna 2024). Okresní soud je vázán návrhem žalobkyně, proto bylo výživné přiznáno od požadovaného data 26. 8. 2024, když žalobkyně nežádala výživné tři roky zpětně od podání návrhu (§ 922 odst. 1 občanského zákoníku). S ohledem na příjmy žalované a její majetkové poměry bylo žalované umožněno dlužnou částku splácet ve splátkách po 2 000 Kč pod ztrátou výhody splátek. Vzhledem k výše uvedenému byl v rozsahu nad rámec výše přiznaného výživného návrh žalobkyně okresním soudem zamítnut, když ve zbývající části byl shledán nedůvodným.

4. Proti rozsudku podala žalovaná odvolání, když není schopna toto splnit, má syna , jméno FO, nar. , Anonymizováno, a dceru , jméno FO, nar. , Anonymizováno, ve své péči a její finanční možnosti jí nedovolují platit 3 200 Kč + splátka 2 000 Kč, celkem tedy 5 200 Kč každý měsíc. Tato částka jí ani po zaplacení učtu a toho, co je potřeba, nezůstává. Cituje slova p. samosoudkyně během soudu před rozsudkem , tituly před jménem, , jméno FO, - jak to s takovým nízkým příjmem zvládáte... . Nesouhlasí proto s tímto rozhodnutím z následujících důvodů: Mě je to moc líto, ale tohle opravdu finančně nezvládnu, jsem sama se svými nezletilými dětmi , jméno FO, a , jméno FO, a tohle by nás dostalo do existenčních problémů. Dále dodala, že si hledala práci a od února 2025 nastoupila do společnosti , právnická osoba, ., avšak v březnu čerpala OČR, a proto jí ředitel této společnosti sdělil, že s ní již nadále nepočítají a ona pracovní poměr na konci března ukončila. V dubnu byla zjištěna u syna tetanie, navíc si zlomil kotník, musí ho proto vozit do školy, měl mnoho zameškaných hodin. Dcera je pak ve školce a ona nemá hlídání, musí se o obě dvě děti starat, a proto nyní nechodí do práce ani na brigády. Jak již uvedla před okresním soudem, mohla by snad platit 1 000 Kč měsíčně žalobkyni, ale v současné době na to nemá a nehradí ani těch 100 Kč. Z dluhu pak nezaplatila ničeho, protože musí kupovat léky apod. Stále není registrována na úřadu práce, ani nepobírá žádné dávky SSP.

5. Žalobkyně k odvolání žalované uvedla, že s ním nesouhlasí, neboť některá tvrzení se nezakládají na pravdě. Dále uvedla, že úspěšně složila ústní část maturity, pokud se týká didaktického testu, tak proti němu podala odvolání, je tedy stále studentem a studentem bude i od září, a to buď na vyšší odborné škole, anebo na vysoké škole. Její náklady se od rozhodnutí okresního soudu nezměnily a stále zůstávají vysoké.

6. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.)] po zjištění, že odvolání žalované proti rozsudku soudu prvního stupně (okresního soudu) bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadené výroky rozsudku okresního soudu, jakož i řízení jim předcházející se zřetelem k ustanovení § 206 odst. 2 a § 212 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Okresní soud pak dospěl na základě provedených a správně (v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř.) vyhodnocených důkazů ke správným skutkovým zjištěním a jeho skutková zjištění mají oporu v provedeném dokazování. Odvolací soud skutková zjištění okresního soudu popsaná v bodě 4. odůvodnění napadeného rozsudku jako správná a úplná přejímá.

8. Obecně je třeba uvést, že skutková zjištění a závěry jsou v první řadě věcí okresního soudu, před kterým byly důkazy provedeny. To odpovídá zásadám ústnosti, přímosti a bezprostřednosti, kdy povinností (okresního) soudu je provedené důkazy hodnotit podle § 132 o. s. ř. na základě své úvahy. Odvolací soud pak v rámci přezkumné činnosti může zasáhnout do výsledku činnosti okresního soudu při hodnocení důkazů pouze tehdy, jestliže způsob, jak k němu okresní soud dospěl, neodpovídá postupu vyplývajícímu z § 132 o. s. ř. Za chybu při vytváření skutkových závěrů okresního soudu může být proto považováno, pokud okresní soud vezme v úvahu skutečnosti, které z dokazování ani z přednesů účastníků nevyplývají, ani nevyšly při řízení jinak najevo, dále pokud opomene hodnotit skutečnosti, které vyplynuly z dokazování nebo které vyšly za řízení najevo jinak, a pokud neprovede navrhované důkazy, přestože byly navrženy důvodně. Chybou rovněž je, jestliže v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti, je logický rozpor, nebo jestliže hodnocení důkazů odporuje § 133 až § 135 o. s. ř. Nelze-li okresnímu soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry. Jinak řečeno, hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, nesmí odvolací soud napravovat z jiných než výše uvedených důvodů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2017 sp. zn. 21 Cdo 1472/2017).

9. V posuzované věci odvolací soud neshledal při zjišťování skutkového stavu a hodnocení důkazů ze strany okresního soudu žádné pochybení ve shora uvedeném směru. Odvolací soud proto neshledal na vyhodnocení výsledků dokazování okresním soudem nic excesivního.

10. Po právní stránce je projednávanou věc třeba posuzovat podle ustanovení § 910 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdy odvolací soud se zcela ztotožňuje s právními závěry okresního soudu, jak jsou popsaná v bodu 5. odůvodnění napadeného rozsudku, která byla reprodukována shora, a pro stručnost na ně odkazuje.

11. Pokud se týká odvolání žalobkyně ve věci samé, skutečnost, že žalovaná stále nepobírá žádné dávky SSP a nepracuje, ač by mohla, nemůže jít žalobkyni k tíži, tzn., že by žalovaná žalobkyni nemusela hradit výživné. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná vzhledem ke svému vzdělání a zdravotnímu stavu by mohla pracovat jako servírka s průměrným měsíčním hrubým výdělkem cca 25 500 Kč (cca 24 500 Kč tzv. v čistém), což koresponduje se skutečností, že sama připustila, že pokud pracuje, na dohodu o pracovní činnosti si vydělá asi 20 000 Kč a na tringeltech 6 000 Kč. Z této částky (cca 25 500 Kč) s přihlédnutím k jejím vyživovacím povinnostem a osobním a majetkovým poměrům je proto výživné pro žalobkyni ve výši 3 200 Kč zcela odpovídající, jedná se o 12,5 % příjmu, kterého by mohla žalovaná dosahovat. Z celého postoje žalované k věci je zřejmé, že výživné žalobkyni, ač je její dcerou, hradit nechce a hledá důvody, proč by je hradit neměla (nepobírání žádné dávky SSP, neregistrace na úřadu práce, občasná práce toliko na dohodu o pracovní činnosti, neplacení dosavadního symbolického výživného ve výši 100 Kč měsíčně). Proto, i kdyby se nyní registrovala na úřadu práce, nebyl by to bez dalšího důvod pro případné snížení výživného žalobkyni.

12. Vzhledem ke všemu výše uvedenému a skutečnosti, že v souladu s § 154 odst. 1 ve spojení s § 211 o. s. ř. je také pro odvolací soud rozhodující stav v době vyhlášení jeho rozsudku, odvolací soud napadené výroky I. a II. rozsudku okresního soudu (soudu prvního stupně) podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že nově stanovil nedoplatek na výživném, vzniklý jeho zvýšením za dobu od 26. 8. 2024 do 31. 5. 2025, ve výši 28 500 Kč (9x 3 100 Kč za období IX./2024 až V./2025 + 600 Kč za 6 dnů měsíce srpna 2024) a stanovil povinnost žalované jej zaplatit žalobkyni společně s výživným, které se stane splatným v době od 1. 6. 2025 do dne, v němž bude rozsudek odvolacího soudu doručen žalované, a to ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně pod ztrátou výhody splátek (§ 160 odst. 1 věta za středníkem, odst. 2 o. s. ř.).

13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 224 odst. 1, odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla plně procesně úspěšná, jelikož se však náhrady nákladů řízení výslovně vzdala, jak před okresním soudem, tak i odvolacím soudem, rozhodl odvolací soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.