16 CO 67/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců JUDr. Ivy Hrdinové a JUDr. Martina Láníčka ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 17.456,78 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 21. 12. 2021, č. j. 12 C 76/2021-45

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavci II. výroku potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavci III. výroku mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně 3 917 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec], [ulice a číslo].

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení 17 456,78 Kč s příslušenstvím s tím, že částka 14 456,78 Kč představuje nedoplatek za dodávku elektřiny včetně dvou smluvních pokut ā 100 Kč za prodlení s placením záloh za dodávky elektřiny za měsíce březen a duben [rok] a částka 3 000 Kč představuje smluvní pokutu za předčasné ukončení smlouvy o dodávce elektrické energie.

2. Okresní soud napadeným rozsudkem zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobkyni 14.456,78 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14.281,58 Kč od [datum] do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 175,20 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu o zaplacení smluvní pokuty ve výši 3 000 Kč zamítl (výrok II.) a zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 6 992,20 Kč (výrok III.)

3. Pokud jde o odůvodnění výroku II. rozsudku, jímž byla zamítnuta žaloba o 3 000 Kč, okresní soud dospěl k závěru, že žalobkyně dodávala elektřinu do odběrného místa žalované na adrese [adresa], pro potřeby domácnosti, a to na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne [datum] Smluvní strany si ve smlouvě (v části nazvané„ Ostatní ujednání“) sjednaly, mimo jiné:„ Učiní-li Zákazník bez souhlasu [anonymizováno] jakýkoli právně relevantní projev vůle (bez ohledu na to, zda byl či nebyl určen a/nebo doručen [anonymizováno], zda se tak stalo opožděně, či zda trpěl vadami, a na to, jak a kým je Smlouva následně ukončena) směřující k předčasnému ukončení Smlouvy a/nebo vedoucí k ukončení dodávky od [anonymizováno] (v roli subjektu zúčtování u operátora trhu) probíhající na základě takové Smlouvy nerespektujícímu sjednanou výpovědní dobu (vč. plné moci ke změně dodavatele; za takový projev vůle se nepovažuje pouhý návrh na předčasné ukončení Smlouvy dohodou) a/nebo Zákazník opakované (tzn. dva a vícekrát) poruší kteroukoli platební povinnost vyplývající ze Smlouvy (bez ohledu na to, zda jde o tutéž či různé povinnosti a zda následně dojde k jednostrannému ukončení Smlouvy ze strany [anonymizováno]) a/nebo Zákazník způsobí svým jednáním nemožnost dodávky, je [anonymizováno] oprávněna účtovat Zákazníkovi pokutu zahrnující též případnou náhradu škody vzniklé [anonymizováno] neodebráním pro Zákazníka nasmlouvané elektřiny ve výši 3.000 Kč pro kat. Domácnost a 10.000 Kč pro kat. Podnikatel“; žalovaná vyúčtovala žalobkyni smluvní pokutu ve výši 3 000 Kč za předčasné ukončení smlouvy.

4. Okresní soud ujednání o smluvní pokutě obsažené v smlouvě o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené mezi účastníky dne [datum] posoudil jako nepřiměřené ve smyslu ust. § 1813 o. z., protože jde o formulářovou a adhezní smlouvu, obsah smlouvy byl připraven žalobkyní, žalovaná jako spotřebitel nemohla o obsahu smlouvy včetně ujednání týkajících se smluvních pokut jakkoliv vyjednávat. Ujednání o smluvních pokutách jsou obsažena až v části„ ostatní ujednání“, kde spotřebitel neočekává stanovení dalších případných finančních požadavků, tato část smlouvy je psána drobným písmem jako souvislý text obsahující celou řadu informací, v textu je velmi náročné se orientovat, formulace jsou neobratné, těžko srozumitelné, smlouva přitom má spotřebitelský charakter. Pro případ porušení jakékoli povinnosti ze strany žalobkyně žádná smluvní pokuta sjednána není. Smlouva je nepřehledná, netransparentní, je vypracována žalobkyní disponující pracovníky s právním vzděláním, proto výrazně narušuje rovnost smluvních stran; k tomuto nepřiměřenému smluvnímu ujednání se nepřihlíží.

5. Proti rozsudku okresního soudu, pokud jím byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 3 000 Kč, a proti souvisejícímu výroku o náhradě nákladů řízení, podala žalobkyně v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř.) odvolání. Namítala, že rozsudek je nepřezkoumatelný, neboť nelze zjistit, jaké úvahy a skutkové závěry vedly soud prvního stupně k posouzení smluvního ujednání jako rozporného s ust. § 1813 o. z. Z ustanovení § 1813 o. z. plyne hned několik požadavků na smluvní ujednání, které musí být naplněny současně, aby takové ujednání bylo zakázané a absolutně neplatné. Pokud nejsou naplněny všechny požadavky, může se jednat o ujednání neplatné, leč relativně. V takovém případě je na žalované, aby dbala o svá práva ve smyslu zásady„ právo náleží bdělým“ a případné relativní neplatnosti se dovolala. Není přípustné, aby ze strany soudu byla procesní aktivita žalované nahrazována. Absolutně neplatné je takové smluvní ujednání, které zakládá nerovnováhu práv nebo povinností, nerovnováha je v neprospěch spotřebitele, nerovnováha je významná a nerovnováha je v rozporu s požadavkem přiměřenosti, přičemž tyto podmínky musí být naplněny současně. Soud prvního stupně však naplnění všech podmínek nezkoumal, neodůvodnil, v čem spatřuje jejich naplnění, to vše za situace, kdy žalovaná zůstala v řízení zcela pasivní, nárok žalobce žádným způsobem nerozporovala. Soud prvního stupně nepřiměřeně nahradil odpovídající procesní aktivitu žalované, čímž zasáhl do práva žalobce na spravedlivý proces.

6. Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny je v podstatě krátká a přehledná, zahrnuje pouhé dvě strany textu. Smluvní pokuta není skrytá mezi jiná ujednání, třebaže nemá vlastní oddíl, umístění ujednání v textu odpovídá tomu, že otázky zahájení, trvání a ukončení dodávky a smluvní pokuta za způsobení podmínek odstoupení od smlouvy jsou řešeny v jednom oddíle, ve kterém jsou řešeny i další smluvní pokuty. Formulace předpokladů vzniku smluvní pokuty je sice poněkud kostrbatější, což způsobují zejména závorky v textu, avšak přesto pochopitelná, resp. osobě průměrného rozumu srozumitelná, žalovaná byla na možnost ujednání o smluvní pokutě upozorněna již v rámci informací pro zákazníka. Ujednání o smluvní pokutě může být nepřehledné, neboť zahrnuje několik skutkových podstat, kterými může být porušen účel smluvní pokuty – motivovat zákazníka, aby nezpůsobil ukončení smluvního vztahu bez výpovědní doby. Vzorové smlouvy pro jednotlivé produktové řady žalobce zveřejňuje na svých internetových stránkách a spotřebitel se s nimi může seznámit ještě před tím, než s žalobcem vstoupí do jednání o uzavření smlouvy. Ujednání o smluvních pokutách zabírá více než třetinu smluvního textu a nelze se tak domnívat, že tak podstatnou část textu spotřebitel pomine pro její název. Obdobná ujednání o smluvních pokutách jsou v současnosti standardem odvětví a používá je též naprostá většina přímých konkurentů na trhu dodávek elektřiny a plynu domácnostem. Smluvní pokuty se staly zásadním nástrojem utvrzení závazků a současně plní kompenzační funkci. Smluvní pokuta nahrazuje žalobci škodu, kterou mu zákazník způsobí svým nepoctivým jednáním, jež má za následek ukončení smlouvy bez uběhnutí výpovědní doby.

7. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení jemu předcházející (§ 212, § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

8. Odvolací soud především shledal, že rozsudek soudu I. stupně je postaven na správných skutkových zjištěních, z nichž vycházel rovněž odvolací soud, stejně tak odůvodnění rozsudku vyhovuje ust. 157 odst. 2 o. s. ř. Krajský soud zaměřil odvolací přezkum na posouzení, zda došlo k platnému sjednání smluvní pokuty, což je podle § 2048 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen o. z., první nutný předpoklad pro to, aby žalovanému mohla být povinnost požadovanou smluvní pokutu zaplatit uložena.

9. Smluvní pokuta jako prostředek utvrzení závazku je upravena v § 2048 o. z., podle kterého ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

10. Předně je třeba zdůraznit, že závazkový vztah, ze kterého žalobkyně uplatňuje v řízení své právo na smluvní pokutu, má povahu spotřebitelského vztahu ve smyslu § 1810 a násl. o. z., protože žalobkyně uzavírala smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny jako podnikatel ve smyslu § 420 o. z. a žalovaná jako spotřebitel (§ 419 o. z.).

11. Podle § 1811 odst. 1 o. z. musí podnikatel veškerá sdělení vůči spotřebiteli učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva.

12. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

13. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

14. Odvolací soud dospěl k závěru, že smluvní pokuta, o kterou v tomto řízení jde, platně sjednána nebyla. Za největší vadu přitom považuje odvolací soud způsob jejího sjednání, který nelze považovat za jasný a srozumitelný, jak předpokládá § 1811 o. z., a dále pak také věcný obsah předmětného ujednání.

15. Ústavní soud již v poměrech právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 konstatoval v nálezu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Smluvní ujednání musejí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. V občanském zákoníku z roku 2012 je tento požadavek vyjádřen v již citovaném § 1811. V předmětné věci se ujednání o posuzované smluvní pokutě v obou smlouvách nachází v části nazvané„ Ostatní ujednání“, které na první pohled vzbuzuje dojem, že se jedná o nepodstatnou pasáž, ve které nejsou upraveny žádné důležité smluvní podmínky a není proto třeba jí věnovat více pozornosti. Ustanovení o smluvní pokutě je navíc formulováno značně komplikovaně a nesrozumitelně, a to jednak z důvodu nepřehlednosti oddílu smlouvy věnovaného sankcím, kdy je více smluvních pokut včetně mechanismu jejich uplatňování popsáno v jednom souvislém textu bez jakéhokoliv přehledného členění, při užití poměrně komplikovaných konstrukcí a skladby vět. Pro pochopení významu tohoto smluvního ustanovení je nutné přečíst si danou pasáž smlouvy několikrát a zvlášť se zaměřit na to, která část textu se váže ke které smluvní pokutě a jak je mechanismus sankcí v takové smlouvě komplexně nastaven. Pro běžného spotřebitele je proto náročné se v takovém smluvním ujednání zorientovat a vyvodit z něj odpovídající závěry.

16. V tomto kontextu již není podstatné, zda by text obstál z hlediska gramatických pravidel, protože pro rozpor s § 1811 o. z. je rozhodující právě nejasnost textu a jeho nesrozumitelnost pro běžného spotřebitele. Porušení § 1811 o. z. by již v tomto případě bylo samo o sobě důvodem neplatnosti příslušné části smlouvy podle § 580 o. z. Jednalo by se přitom o neplatnost absolutní podle § 588 o. z., ke které soud přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli (jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti) pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudky SDEU ze dne 21. dubna 2016, Radlinger a Radlingerová, C -377/14, bod 65 nebo ze dne 4. června 2015, Faber, C -497/13, bod 42). Jinak řečeno, spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem spotřebitelského práva. Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bod 41). Odvolací soud rovněž nemá pochybnosti o tom, že ustanovení občanského zákoníku na ochranu spotřebitele (včetně § 1811) patří mezi projevy zásady ochrany slabší strany, která je součástí ústavního principu rovnosti (článek 1 Listiny základních práv a svobod), přičemž vyjadřují hodnoty, které chrání veřejný pořádek a naopak ujednání, jež jsou v rozporu s ustanoveními na ochranu spotřebitele, veřejný pořádek zjevně narušují. Kromě výše uvedeného nezbytného eurokonformního výkladu je tak naplněn také formální požadavek aktuálního § 588 o. z.

17. Odvolací soud má vzhledem k dalším zjištěným okolnostem souvisejícím se samotným věcným obsahem ujednání o smluvní pokutě za to, že k ujednání o smluvní pokutě nelze ani přihlížet, což je ještě závažnější právní následek vad právního jednání, než absolutní neplatnost. Jedná se totiž v kontextu s obsahem celé smlouvy o ustanovení nepřiměřené, a to v neprospěch žalované coby spotřebitele. Smluvní pokuta, která nepředstavuje ujednání o předmětu plnění nebo jeho ceně, byla ve smlouvě sjednána pouze k utvrzení závazku žalované (spotřebitele), pro případ jejího porušení povinností ze smlouvy. Současně však smlouva neobsahuje ujednání o smluvní pokutě, která by postihla žalobkyni, pokud by žalované nedodala řádně elektřinu. Jedná se přitom o stěžejní povinnost smluvních stran, kdy žalobkyně má elektřinu žalované dodat a žalovaná za ně má zaplatit sjednanou cenu. Podle přesvědčení odvolacího soudu tak nerovnováha v právech a povinnostech smluvních stran v posuzované věci existuje. Neobstojí přitom námitky žalobkyně, ve kterých se snaží tuto nerovnováhu vysvětlit. Odvolací soud plně uznává, že žalobkyně má legitimní důvod požadovat, aby žalovaná platila kupní cenu za odebranou elektřinu a aby po celou dobu, na kterou byl smluvní vztah sjednán, byly smluvní podmínky ze strany žalované dodržovány. Stejně tak odvolací soud nezpochybňuje oprávněnost požadavku žalobkyně na utvrzení některých povinností ze strany žalované smluvní pokutou. Pokud by byly smluvní pokuty sjednány ve smlouvě transparentně, jasně a srozumitelně, v přiměřené výši a současně byly vyváženy obdobnými právy spotřebitele, bylo by možno je akceptovat. S ohledem na zákonný požadavek přiměřenosti ujednání ve spotřebitelských smlouvách však nelze akceptovat, aby smluvní pokutou byly v takovém rozsahu utvrzeny pouze povinnosti spotřebitele a nikoliv podnikatele. Taková smlouva je vskutku nevyvážená a v konečném důsledku způsobuje významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, což je v posuzované věci umocněno ještě způsobem„ sjednání“ smluvní pokuty popsaným shora.

18. Odvolací soud proto uzavírá, že k části smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny týkající se smluvní pokuty nelze podle § 1811, § 1813 a § 1815 o. z. v důsledku všech výše uvedených vad přihlížet, proto žalobkyně bez ohledu na případné porušení utvrzované povinnosti žalovanou nárok na smluvní pokutu ve výši 3 000 Kč nemá. Odvolací soud z výše uvedených důvodů rozsudek okresního soudu v odstavci II. výroku jako věcně správný podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

19. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil toliko v odstavci III. výroku podle ust. § 220 o. s. ř. a přiznal žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 3 917 Kč.

20. Okresní soud při výpočtu nákladů řízení přiznal žalobkyni odměnu za jeden úkon právní služby ve výši 1 820 Kč podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. Na projednávaný případ je však nutno aplikovat ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., protože řízení bylo zahájeno návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu vyhotoveným na příslušném elektronickém formuláři, a to žalobkyní, která ve skutkově i právně obdobných věcech podává takové návrhy opakovaně, což je odvolacímu soudu známo z jeho úřední činnosti; odměna za jeden úkon právní služby proto činí 300 Kč Náklady řízení žalobkyně před soudem I. stupně představuje odměna za 2 úkony právní služby ā 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby), 2 režijní paušály po 100 Kč podle ust. § 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., odměna za účast u jednání ve výši 1 820 Kč podle § 7 citované vyhlášky, 1 režijní paušál ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 4 citované vyhlášky, cestovné zástupce žalobkyně z [obec] do [obec] a zpět k jednání okresního soudu při použití motorového vozidla, jehož průměrná spotřeba je 4,1 l motorové nafty v ceně 27,20 Kč, při vzdálenosti 159 km a základní náhradě za používání silničních motorových vozidel v sazbě 4,4 Kč za 1 km jízdy dle vyhlášky č. 375/2021 Sb., celkem 877 Kč, náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a) odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., za čas strávený cestou z [obec] do [obec] a zpět, za 6 půlhodin ā 100 Kč v celkové výši 600 Kč a daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad stanovená v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 o. s. ř., tj. celkem 5 320 Kč Kč a dále zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč Náklady řízení před soudem I. stupně tedy dosáhly částky 6 120 Kč. Žalobkyně byla v řízení úspěšná ohledně částky 14.456,78 Kč, tj. v 82 %, žalovaná byla úspěšná ohledně částky 3.000 Kč, což je 18 % z předmětu řízení. Od úspěchu žalobkyně je nutné odečíst úspěch žalované, žalobkyně má proto právo na 64 % vynaložených nákladů řízení, což představuje částku 3 917 Kč.

21. Žádnému z účastníků nebylo přiznáno na náhradu nákladů odvolacího řízení, neboť žalobkyně v tomto stádiu řízení neměla úspěch a z obsahu není patrno, že by náklady odvolacího řízení vznikly žalované.