16 Co 67/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců JUDr. Daniely Kabátové a Mgr. Davida Mařádka ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně trvale bytem Adresa žalobkyně fakticky bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta za účasti vedlejší účastnice na straně žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení částky 695 601 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 16. 12. 2024, č. j. 25 C 61/2023-124

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 27 951 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta se , adresa, .

III. Česká republika nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

IV. Žalobkyně a vedlejší účastnice nemají navzájem právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Žalobou podanou dne 19. 1. 2023 se žalobkyně jako zaměstnankyně proti žalovanému coby svému někdejšímu zaměstnavateli domáhala zaplacení částky 695 601 Kč s úroky z prodlení jako náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 450 000 Kč, náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od 15. 11. 2021 do 23. 11. 2022 (dále jen DPN) ve výši 222 603 Kč a náhrady za ztrátu na výdělku po skončení DPN v období od 24. 11. 2022 do 31. 12. 2022 ve výši 22 998 Kč. Žalobu zdůvodnila tím, že u žalovaného jako agentury práce působila na základě pracovní smlouvy ze dne 7. 7. 2021 v pracovním poměru, kdy ji žalovaný přidělil ke společnosti , právnická osoba, . jako uživateli, pro kterého vykonávala práci nátěr volných kol (od vagónů), při níž pracovala s chemikáliemi jako je benzin, aceton a tectyl 505. Do té doby neměla žádné respirační problémy, nicméně na vyšetření na pneumologii ze dne 11. 11. 2021 jí byl diagnostikován zápal plic a bylo jí řečeno, že jej vyvolala její práce. Později bylo zjištěno astma. Dopisem ze dne 15. 2. 2022 jí žalovaný oznámil, že její dočasné přidělení k uživateli a i pracovní poměr končí za 5 dnů po převzetí oznámení. , Anonymizováno, nemocnice , adresa, sice v lékařském posudku ze dne 18. 10. 2022 neuznala zmíněné astma bronchiale jako nemoc z povolání, avšak žalobkyně je přesvědčena, že jde o nemoc z povolání podle kapitoly III položky 10 přílohy vládního nařízení č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen nařízení), poněvadž pracovala za podmínek, za nichž nemoc z povolání vzniká a je třeba provést odpovídající hygienické šetření na pracovišti.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, přičemž poukázal i na rozhodnutí krajského úřadu, jímž byl zamítnut návrh žalobkyně na přezkum lékařského posudku, a na v soudním řízení zpracovaný znalecký posudek. Bylo zjištěno, že žalobkyně netrpí nemocí z povolání.

3. Vedlejší účastnice se připojila k vyjádření žalovaného.

4. Okresní soud napadeným rozsudkem žalobu zamítl (výrok I), rozhodl, že nemají právo náhrady nákladů řízení ani účastníci a vedlejší účastnice (výrok II), ani Česká republika (výrok III). Dospěl přitom k těmto skutkovým zjištěním. Žalobkyně od 8. 7. 2021 působila u žalovaného a byla přidělena k výkonu práce u uživatele , právnická osoba, . Pracovala na pozici nátěr volných kol. Pracovní poměr skončil dne 15. 2. 2022. Dne 11. 11. 2021 byla uznána neschopnou práce pro dýchací potíže, byl jí diagnostikován zápal plic. Protože se její stav nelepšil, pobývala v DPN až do 23. 11. 2022. Dne 11. 10. 2022 podstoupila vyšetření ve , Anonymizováno, nemocnici v , adresa, na oddělení pracovního a preventivního lékařství se závěrem „astma bronchiale zjištěné 25. 8. 2022 bez vazby na pracovní prostředí (potíže i po jedenácti měsících mimo práci – PN), nejde o nemoc z povolání.“ Dne 18. 10. 2022 byl vydán lékařský posudek, jímž astma bronchiale nebylo uznáno jako nemoc z povolání. Žalobkyně proti posudku brojila návrhem na přezkum. Krajský úřad , Anonymizováno, kraje rozhodnutím ze dne 19. 12. 2022 její návrh zamítl a posudek o neuznání nemoci z povolání potvrdil. Vyšel přitom ze skutečnosti, že byla žalobkyně od 14. 11. 2021 v dočasné pracovní neschopnosti pro dechové potíže a byla zjištěna pneumonie parakardiálně vlevo. Po přeléčení dechové potíže a kašel přetrvávají. Žalobkyně docházela do pneumologické a ftizeologické ambulance. Dne 3. 8. 2022 absolvovala výpočetní tomografii s vysokým prostorovým rozlišením plic, dne 25. 8. 2022 potom farmakodynamický bronchoprovokační test s metacholinem, který prokázal těžký stupeň bronchiální hyperaktivity. Nález byl uzavřen jako středně těžké neeozinofilní nealergické astma bronchiale. Vazba na pracovní prostředí nebyla prokázána, protože se zdravotní potíže vyskytovaly ještě i po jedenácti měsících mimo práci. Ze zdravotní dokumentace žalobkyně přitom vyplynulo, že dechové potíže žalobkyně z listopadu 2021 nebyly vyvolány bronchiálním astmatem, nýbrž pneumonií vlevo. Klinická kritéria pro uznání nemoci z povolání nebyla splněna, poněvadž toto onemocnění bylo zjištěno teprve v srpnu 2022, tedy devět měsíců po ukončení expozice rizikovým faktorům pracovního prostředí. Okresní soud nicméně jako znalce v oboru zdravotnictví, odvětví pracovní úrazy a nemoci z povolání, posudkové lékařství, ustanovil , tituly před jménem, , jméno FO, , kterému uložil zodpovědět otázku, zda žalobkyně trpí nemocí z povolání. Znalec dospěl k závěru, že tzv. klinická podmínka potřebná pro její uznání, tj. prokázání, že posuzovaná osoba trpí daným onemocněním, jež splňuje kritéria stanovená v nařízení, splněna nebyla. Astma bronchiale je uvedeno jako nemoc z povolání v kapitole III. položce 10 přílohy nařízení. Vzniká při práci, u níž je prokázána expozice prachu s alergizujícími účinky. Při pneumologickém vyšetření provedeném u žalobkyně dne 25. 8. 2022 byl pozitivní nespecifický bronchoprovokační test s metacholinem, znamenající těžký stupeň bronchiální hyperreaktivity, diagnosticky bylo uzavřeno jako středně těžké neeozinofilní nealergické astma bronchiale. Pro astma je obecně charakteristická velká variabilita stavu s rychlým rozvojem příznaků, v exacerbaci může být i klidová dušnost s velkým poslechovým nálezem. Mimo exacerbaci může být pacient bez příznaků se zcela normálním poslechovým nálezem. Za v praxi rozhodující se považuje funkční vyšetření plic - spirometrie - a to s průkazem bronchiální obstrukce, její reverzibility a variability. U astmatu se hodnotí zejména parametr FEV1 - usilovně vydechnutý objem za jednu sekundu a FVC - usilovná vitální kapacita, maximální výdech po maximálním nádechu, uvádějí se v procentech náležité hodnoty. Ke stanovení bronchiální reaktivity k potvrzení alergické etiologie nebo souvislosti s výkonem práce se pak při spirometrii provádějí tzv. bronchoprovokační testy, bronchokonstrikční nebo bronchodilatační. Při nich pacient inhaluje látku způsobující stažení (konstrikci) nebo roztažení (dilataci) dýchacích cesta a současně se určuje hodnota FEX/1 sec. Test je pozitivní, pokud dojde k odchylce o 20 a více procent. Podle jednotlivých plicních vyšetření jde u žalobkyně o nealergické průduškové astma. Žádná alergie nebyla prokázána, hodnota FeNo (koncentrace oxidu dusnatého - NO - v dechu, kde normální hodnoty jsou maximálně 25 ppb u dospělých) při prvním vyšetření ze dne 15. 11. 2021 byla jen 8 ppm, počet eozinofilů (typ bílých krvinek zvyšujících se při alergii) byl v normě a phadiotop (laboratorní potvrzení klinické diagnózy atopie, případně alergických onemocnění mediovaných IgE protilátkami) byl negativní. Proto také žalobkyně nebyla odeslána na alergologické vyšetření a nebylo prováděno hygienické šetření na jejím bývalém pracovišti. Astma bylo navíc diagnostikováno až devět měsíců po skončení práce. Pro přiznání profesionality astmatu se přitom vyžaduje, aby nemoc byla diagnostikována nejpozději do šesti měsíců od ukončení expozice. Za této situace je závěr oddělení nemocí z povolání správný a znalec se s ním ztotožnil. Okresní soud posléze znalce vyslechl. Znalec setrval na svých závěrech a dodal, že na nich nic nemění skutečnost, že neměl k dispozici zdravotní dokumentaci vedenou u praktického lékaře žalobkyně, poněvadž posouzení existence či podmínek vzniku nemoci z povolání nepřísluší praktickým lékařům. Irelevantní je též okolnost, že žalobkyni osobně nevyšetřil. Klíčové je zde provedení spirometrie, která je v kompetenci plicního lékaře a žalobkyně se mu podrobila. Zdravotní stav žalobkyně se nezlepšil, třebaže byla v DPN a mimo pracovní prostředí. Pokud jde o práci s alergeny na pracovišti, po vyřazení z práce se zdravotní stav pacienta zlepší, což se právě v tomto případě nestalo. Žalobkyně skutečně trpí průduškovým astmatem, které ovšem není alergického původu, žádná alergie zjištěna nebyla. Co se týče nařízením zmiňovaných iritujících (dráždivých) látek, tedy těch, které nevyvolávají astma, nýbrž poškozují sliznice a projevují se jako chronická bronchitida, nic takového u žalobkyně rovněž odhaleno nebylo. Žalobkyně byla od listopadu 2021 léčena pro podezření na zánět plic, poté se rentgenový obraz plic mírně zlepšil a dále byla léčena pro plicní potíže, jež byly nakonec vyhodnoceny jako průduškové astma; to má nicméně četné obecné příčiny.

5. Takto zjištěný skutkový stav okresní soud právně kvalifikoval především podle § § 269 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákoníku práce), podle nařízení a došel k závěru, že žalobkyni uplatněný nárok nevznikl, protože netrpí nemocí z povolání. Pro uznání nemoci z povolání musí být splněna jednak klinická podmínka (dotyčný trpí nemocí ve stanoveném stupni závažnosti, jež naplňuje kritéria předvídaná nařízením) a druhak též hygienická podmínka (že dotyčný pro zaměstnavatele také pracoval za podmínek, ze nichž daná nemoc může vzniknout). Protože však nebyla splněna klinická podmínka, nebylo dále potřebné zkoumat, zda žalobkyně pracovala za příslušných podmínek, tedy ověřovat hygienické podmínky pracoviště.

6. Proti rozsudku podala žalobkyně odvolání, v němž částečně zopakovala dříve uplatněné argumenty s tím, že nikdy nepodstoupila alergologické vyšetření ani vyšetření zaměřené na otázku přítomnosti prachu či plynných látek s alergizujícími či iritujícími účinky, což je zásadní problém. Po vyhlášení napadeného rozsudku v únoru 2025, tedy nejdříve, kdy se byla schopna k lékaři dostat, podstoupila další vyšetření v plicní ambulanci, z níž ji lékařka odeslala na alergologické vyšetření, které má žalobkyně podstoupit 8. 7. 2025. Zatím je jasné, že astma přetrvává a je otázkou, proč plicní lékařka u žalobkyně indikovala alergologické vyšetření. Dr. , jméno FO, neměl při zpracování svého posudku k dispozici ani informace o podmínkách výkonu práce žalobkyně, takže je jeho závěr přinejmenším předčasný.

7. Žalovaný a vedlejší účastnice navrhly potvrzení napadeného rozsudku s odkazem na jeho odůvodnění.

8. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.)] po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a že je přípustné a projednatelné, přezkoumal na jednání napadený rozsudek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

9. Prvostupňový dospěl na základě provedených a správně vyhodnocených důkazů ke správným a úplným skutkovým zjištěním. Odvolací soud je tudíž jako taková přejímá a pro stručnost na ně v plné šíři odkazuje. Provedl přitom žalobkyní v odvolacím řízení navržené důkazy v podobě lékařské zprávy , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 25. 6. 2025 a poukazu na vyšetření, poněvadž zaprvé vznikly až po nastoupení koncentrace řízení a vyhlášení napadeného rozsudku a zadruhé při obecně známé zhoršující se dostupnosti zdravotních služeb akceptoval vysvětlení žalobkyně, že lékaře navštívila hned, jak to bylo možné [§ 213 odst. 1, odst. 4 část věty před středníkem, odst. 4 část věty za středníkem a contrario ve spojení s § 118b odst. 1 třetí větou a s § 205a písm. f) o. s. ř.]. Z těchto důkazů vyplynulo, že žalobkyně dne 25. 6. 2025 absolvovala vyšetření v plicní ambulanci , právnická osoba, . u , tituly před jménem, , jméno FO, , která nejprve v anamnéze konstatovala, že je v plánu alergologické vyšetření, že má žalobkyně doma psa a dříve kouřila. Poté diagnostikovala těžké, obtížně léčitelné astma noneozinofilní, nealergické, imunologický screening v normě. Lékařka pak žalobkyni doporučila alergologické vyšetření a vystavila jí k němu žádanku. Tyto důkazy odvolací soud vyhodnotil jako zákonné, pro meritum případu relevantní a věrohodné. Další důkazy neprovedl, protože v zákonných mezích koncentrace řízení a neúplné apelace nebyly navrženy a ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu.

10. Jádrem sporu mezi účastníky byla odpověď na otázku, zda astma bronchiale, kterým žalobkyně nesporně trpí, je nebo není alergického původu. Je třeba si uvědomit, že z pracovněprávního hlediska je nemoc z povolání terminus technicus – jde o nemoc, uvedenou v seznamu nemocí z povolání, která vzniká za podmínek uvedených v seznamu nemocí z povolání. Seznam je zakotven v právním předpisu v podobě vládního nařízení (§ 271k odst. 4 zákoníku práce ve spojení s nařízením). Podle § 1 odst. 1 první věty, odst. 2 nařízení jsou „nemoci z povolání nemoci vznikající nepříznivým působením chemických, fyzikálních, biologických nebo jiných škodlivých vlivů, pokud vznikly za podmínek uvedených v seznamu nemocí z povolání. Nemoci z povolání jsou uvedeny v seznamu nemocí z povolání, který tvoří přílohu tohoto nařízení.“ V tomto případě připadala v úvahu nemoc ve smyslu kapitoly III položky 10 přílohy, podle níž jde o „astma bronchiale a alergická onemocnění horních cest dýchacích. Nemoc vzniká při práci, u níž je prokázána expozice prachu nebo plynným látkám s alergizujícími nebo iritujícími účinky.“ Obecné onemocnění je naproti tomu zbytkovou, sběrnou kategorií; obecným onemocněním je vše, co není nemocí z povolání. Může se stát, že je hranice mezi oběma kategoriemi poněkud neostrá. Například v tom smyslu, že se určité obecné onemocnění může stát nemocí z povolání, a to teprve při dosažení určité míry medicínských ukazatelů nebo že se určité, jinak obecné, onemocnění stává nemocí z povolání teprve tehdy, vzniklo-li právě působením vlivů pracovního prostředí. Tím pádem může závěr lékařského posudku být pro zaměstnance překvapivý, neuznává-li nemoc z povolání. To ovšem neznamená, že je chybný, neboť je nutno zjištěná medicínská data právně vyhodnotit především z toho hlediska, zda představují nebo nepředstavují nemoc z povolání. U žalobkyně nebylo zjištěno žádné onemocnění vyvolané expozicí látkám s iritujícími účinky. Pokud jde o účinky alergizující, je třeba shrnout následující. Ve zdravotní dokumentaci žalobkyně není za celou dobu zachycena žádná alergie, resp. alergické astma. Naopak různí lékaři nezávisle na sobě astma vyhodnotili jako nealergické, resp. neeozinofilní. Diagnostikované astma přitom nepominulo (pro potenciální alergické astma zcela atypicky) dodnes, tedy ani dlouhou dobu po ukončení expozice pracovnímu prostředí, o němž žalobkyně tvrdí, že je příčinou jejích potíží. Diagnostikované astma bylo navíc zachyceno teprve 9 měsíců po ukončení expozice, což je z medicínského hlediska již příliš dlouhá doba. Žalobkyně nebyla odeslána na alergologii ze dvou důvodů. Zaprvé proto, že její tělo nevykazovalo nadprodukci eozinofilů, tedy typu bílých krvinek, k jejichž nadprodukci dochází při alergii. Zadruhé pod dojmem negativního výsledku phadiotopu, tedy laboratorního potvrzení klinické diagnózy atopie, případně alergických onemocnění mediovaných IgE protilátkami. Tento postup akceptoval jako lege artis též soudem ustanovený znalec. Tyto závěry plynou ze zdravotní dokumentace žalobkyně, z jejího vyšetření na oddělení nemocí z povolání, z rozhodnutí krajského úřadu, ze znaleckého posudku i z navazujícího výslechu znalce. Dokonce i dr. , jméno FO, v poslední lékařské zprávě konstatuje, že jde o astma nealergické a neeozinofilní. Z její lékařské zprávy není patrno, zda alergologické vyšetření indikovala sama od sebe, nebo na podnět žalobkyně. Odvolací soud nepochybuje o tom, že kdyby se za celou dobu sledování vývoje astmatu vyskytlo podezření, že může jít o astma alergické, byla by žalobkyně na příslušné vyšetření dříve odeslána. Znalec ovšem přesvědčivě vysvětlil, že všechna relevantní vyšetření byla u žalobkyně provedena s tím výsledkem, že astma alergického původu není. Prvostupňový i odvolací soud tudíž rozhodovaly na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.) a v této situaci nebyl důvod provádět další důkazy či čekat na výsledek dalších vyšetření žalobkyně. I když se tedy žalobkyni z laického pohledu mohlo jevit jako jednoznačné, že během práce pro uživatele začaly její plicní potíže, jež vyvrcholily astmatem, které je v určité své podobě zakotveno jako nemoc z povolání, má proti žalovanému nárok na náhradu újmy - z výše vysvětleného a zde jedině relevantního pracovněprávního a medicínského hlediska tomu tak není. Odvolací soud tudíž naprosto souhlasí se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s jejich právním hodnocením.

11. Žaloba i odvolání tak byly neopodstatněné. Proto odvolací soud výrokem I napadený rozsudek ve výroku I potvrdil jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.). To platí i pro výroky II - III, na jejichž odůvodnění tímto pro stručnost odkazuje.

12. Žalovaný i vedlejší účastnice byli v odvolacím řízení plně úspěšní, pročež mají proti žalobkyni právo na náhradu jeho nákladů (§ 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř.). Odvolací soud plně akceptuje důvody nepřiznání náhrady nákladů prvostupňového řízení, vysvětlené v bodě 17. odůvodnění napadeného rozsudku. Tyto důvody nicméně v odvolacím řízení pominuly, poněvadž všechny výše vysvětlené a přesvědčivé závěry vyplynuly z důkazů dostupných a provedených již před soudem prvního stupně a odvolání žalobkyně i po předložení nových důkazů představovalo v tomto kontextu jen pokračující polemiku s řešením, k němuž ani odvolací soud v podstatě nemá co dodat.

13. Vedlejší účastnice se ovšem práva náhrady vzdala a proto odvolací soud výrokem IV rozhodl, že je žalobkyně a vedlejší účastnice navzájem nemají. Stejně rozhodl výrokem III i ve vztahu k České republice, jelikož prvostupňový soud žalobkyni osvobodil od soudních poplatků. V případě žalovaného náhrada sestává z položek vyčíslených podle vyhlášky MSp č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif, dále jen a. t.). Sazbu mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby odvolací soud stanovil podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bodem 6. a. t., tedy částkou 11 100 Kč. Konkrétně šlo o vyjádření k odvolání [§ 11 odst. 1 písm. k) a. t.] a účast na odvolacím jednání [§ 11 odst. 1 písm. g) a. t.]. Oba úkony totiž byly učiněny v roce 2025 a tudíž je již nutno je kvalifikovat podle a. t. ve znění novely č. 258/2024 Sb., účinné od 1. 1. 2025. I proto je v tomto případě tarifní hodnota věci jiná, než v případě úkonů právní služby účtovaných zástupkyní žalobkyně prvostupňovému soudu a provedených do 31. 12. 2024. Paušální náhrada hotových výdajů pak zde byla určena částkou 450 Kč za úkon (§ 13 odst. 4 a. t.). Další složkou náhrady je náhrada za DPH ve výši 4 851 Kč, protože je zástupce žalovaného plátcem DPH [§ 137 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 151 odst. 2 druhou větou o. s. ř. a s § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb.]. Celková náhrada tedy činí 27 951 Kč. Žalobkyně je povinna nahradit náklady odvolacího řízení sice žalovanému, avšak danou částku musí zaplatit advokátovi jako jeho zástupci (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůtu k zaplacení odvolací soud ve výroku II stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. vzhledem k délce řízení, během nějž se žalobkyně mohla připravit na zaplacení náhrady pro případ svého procesního neúspěchu.