16 CO 68/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců JUDr. Ivy Hrdinové a JUDr. Martina Láníčka ve věci žalobců: a) jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa b) jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa proti žalovaným: 1) jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa 2) jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa oba zastoupeni advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o stanovení povinnosti zdržet se opadu listí na sousední pozemek, o odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 23. 11. 2021, č. j. 37 C 114/2021-62,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavci I. výroku potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavci II. výroku mění takto: Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovaným společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 22 789 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [titul] [jméno] [příjmení], se sídlem [adresa].

III. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovaným společně a nerozdílně na náhradě nákladů odvolacího řízení 6 534 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [titul] [jméno] [příjmení], se sídlem [adresa].

1. Žalobci se žalobou doručenou soudu prvního stupně dne [datum] domáhali z pozice spoluvlastníků pozemku parc. [číslo] domu [adresa] v obci a [katastrální uzemí] proti žalovaným jakožto spoluvlastníkům sousedního pozemku parc. [číslo] (správně parc. [číslo] – poznámka odvolacího soudu) ochrany svého vlastnického práva. Tvrdili, že obě zahrady jsou sice odděleny plotem, ovšem z habru obecného rostoucího ve vzdálenosti 1 metr a javoru mleče stojícího ve vzdálenosti 1,5 metru od společné hranice pozemků (tj. ve vzdálenosti kratší než zákonem povolené) již několik let po celou vegetační dobu opadá listí a další nečistoty na pozemek žalobců s bazénem, kteří jsou nuceni tento spad pracně a časově náročně vyhrabávat, odstraňovat a likvidovat. Žalobci dopisem ze dne [datum] na tento stav žalované upozornili a vyzvali je ke zjednání nápravy, a to formou odstranění stromů. Žalovaní však výzvě nevyhověli, proto se žalobci domáhali ochrany svého vlastnického práva žalobou. V žalobním návrhu požadovali konkrétně, aby bylo uloženo žalovaným zabránit opadu listí a dalších nečistot ze svého stromu na pozemek žalobců.

2. Žalovaní s žalobou nesouhlasili, přičemž popsali nabytí vlastnictví jejich pozemku, historii sporných stromů od jejich výsadby v roce [rok] a další okolnosti sousedského soužití s žalobci. Zdůraznili, že žalobci si místo svého bydliště zvolili vědomě v sousedství pole a ve větrné lokalitě, spadu listí a dalších nečistot ze stromů na pozemek žalobců tak není možné zabránit, a to i v případě, že by stromy byly ve vzdálenosti větší než 3 metry od plotu. Podstatné je, že padání listů je přirozeným fyziologickým projevem dřevin a že žalobci jím nejsou obtěžování nad míru přiměřenou poměrům, neboť žalovaní se o stromy a odpad z nich starají. Sporné stromy byly vysázeny před účinnosti občanského zákoníku z roku [rok] a dříve než žalobci zakoupili svůj pozemek, začali budovat dům, zahradu a bazén. Přes živý plot žalobců z tújí nemohou listy ze stromů žalovaných pronikat ve větším rozsahu na pozemek žalobců. Nadto rovněž túje žalobců zastiňují pozemek žalovaných a zanášejí jejich pozemek nečistotami.

3. Okresní soud napadeným rozsudkem žalobu zamítl a současně žalobce zavázal zaplatit„ žalobcům“ (sic!) společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení 23 998,97 Kč k rukám advokáta [titul] [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci rozsudku. Podle odůvodnění rozsudku vyšel soud prvního stupně z výpisu z katastru nemovitostí a katastrální mapy, fotodokumentace předložené žalobci i žalovanými, šetření provedeného soudem na místě samém dne [datum] a fotodokumentace na něm pořízené. Po provedeném dokazování zjistil, že předmětem sporu jsou dva listnaté stromy nacházející se na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], který je ve vlastnictví žalovaných. Předmětné stromy byly vysázeny před tím, než žalobci zakoupili pozemek parc. [číslo] sousedící s pozemkem žalovaných a nastěhovali se do domu, jenž dle svého tvrzení stavěli někdy v letech [rok] nebo [rok]. Předmětné stromy se nacházejí ve vzdálenosti přibližně [anonymizováno] m od plotu, který je na hranici dotčených pozemků, a tento podstatným způsobem nepřesahují. Z uvedených stromů padá na podzim listí, jež je zanášeno na pozemek žalobců i žalovaných. Okresní soud neshledal, že by se předmětné stromy jakkoliv vymykaly jiným stromům téhož druhu co do velikosti, tvaru koruny či olistění.

4. Po právní stránce okresní soud věc posoudil podle § 1013 o. z. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Předně zdůraznil, že vzdálenost stromů není relevantní, protože žalobci se nedomáhají jejich odstranění. Nadto stromy byly vysázeny před účinností občanského zákoníku z roku [rok], který tak nelze podle přechodných ustanovení § 3028 odst. 1 a 2 o. z. použít, zatímco předchozí právní úprava neupravovala žádný regulativ vzdálenosti. Inkriminované stromy nezasahují na pozemek žalobců větvemi, nebylo zjištěno, že by stromy pozemek žalobců nadměrně zatěžovaly čerpáním vláhy, nebo že by kořeny stromů mohly jakkoliv narušovat statiku domu žalobců anebo že by mohly přispívat jiným způsobem k erozi jejich pozemku. Jediné potenciální obtíže, které předmětné stromy mohou žalobcům působit, a kterými také žalobci argumentují, je spad listí v podzimním vegetačním období, popřípadě v menší míře spad květů a plodů v jarním vegetačním období. Okresní soud zdůraznil, že sice rovněž vlastnické právo žalobců k pozemku požívá právní ochrany, ovšem nelze jej vnímat odděleně od dalších vlastnických vztahů. Zahrada žalobců, jakkoliv objektivně či subjektivně estetická, není„ sterilní a hermeticky oddělenou výsečí planety zcela oddělenou od ostatního světa a tak i všech podnebných, povětrnostních a přírodních pochodů“. Žalobci neprokázali, že by je imise ze stromů rostoucích na pozemku žalovaných svoji intenzitou obtěžovaly nad míru přiměřenou poměrům. Nic takového nezjistil ani při místním šetření. Nebyla splněna ani druhá podmínka podstatného omezení obvyklého užívání pozemku. Žalobci označili za primární problém skutečnost, že listí ze stromů znečišťuje jejich přilehlý pozemek osázený skalkou a okrasnými keři, ze kterých je velice obtížné a úmorné tento spad sbírat. Okresní soud připustil, že se nepochybně jedná o činnost„ relativně náročnější“, než je např. vyhrabávání listí z rovného a upraveného trávníku, ovšem připomněl, že předmětné stromy se na svém místě nacházely dříve než upravená část zahrady žalobců a že náročnost odstraňování nečistot není způsobena spadem listí, ale právě terénními a estetickými úpravami, které byly a jsou zcela v jejich dispozici. Opad listí (popřípadě květů) je přirozenou a nedílnou součástí biologického cyklu stromů. Listí dopadá vlivem povětrnostních podmínek jak na pozemek žalobců, tak na pozemek žalovaných, případně i na další okolní pozemky.

5. Proti rozsudku okresního soudu podali odvolání oba žalobci, a to z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 písm. b), e) a g) o. s. ř. Namítali, že sice jediným, ale o to intenzivnějším škodlivým vlivem je prakticky celoroční spad listí a dalších nečistot z předmětných stromů, který se zintenzivňuje v závislosti na sezónním období. Jejich žalobní návrh je velmi šetrný k zájmům žalovaných, protože nepožadovali pokácení stromů, nýbrž pouze výraznou redukci spadu, které lze docílit např. ořezem mimo vegetační dobu. Žalobcům nelze klást k tíži, že jejich pozemek je svažitý a že se z logiky věci udržuje obtížněji než pozemek rovinatý. Neustále znečišťování pozemku listím a dalším biologickým spadem proto žalobce velice obtěžuje a poškozuje stejně, jak by tomu bylo u každého jiného vlastníka. Rozhodně se z jejich strany nejedná o dosažení estetické sterility. Nesouhlasili s právním závěrem soudu prvního stupně, že imise ze stromů je neobtěžují nad míru přiměřenou poměrům. Závěrem poukázali na to, že v obdobné věci Krajský soud v Hradci Králové žalobě vyhověl a dokonce uložil vlastníkům sousedního pozemku povinnost průběžně uklízet spad ze stromu. Žalobci navrhovali, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

6. Žalovaní navrhli potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného.

7. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání žalobců proti rozsudku soudu prvního stupně bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení jemu předcházející se zřetelem k ustanovení § 206 odst. 2 a § 212 o. s. ř., a dospěl po doplnění dokazování k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Předmětem sporu je požadavek žalobců na ochranu jejich vlastnického práva k pozemkům s rodinným domem před tzv. imisemi (listí, květy, plody, apod.), které mají podle žaloby vnikat na jejich nemovitost pozemek (zahradu) parc. [číslo] ze 2 stromů umístěných na pozemku žalovaných (sousedícím s pozemkem žalobců) parc. [číslo].

9. Jelikož o nároku žalobců je rozhodováno po [datum], je třeba projednávanou věc posuzovat podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. z.“). Odvolací soud ovšem souhlasí s názorem soudu prvního stupně, že v případě vzdálenosti stromů žalovaných od společné hranice pozemků účastníků se neuplatní ustanovení § 1017 odst. 1 o. z., neboť stromy byly vysázeny před účinností občanského zákoníku z roku 2012 (srov. přechodná ustanovení § 3028 odst. 1 a 2 o. z.), přičemž předchozí právní úprava (zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.) neupravovala žádný takový regulativ vzdálenosti. Podle ustálené judikatury (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2017 sp. zn. 22 Cdo 5259/2015, dostupný na [webová adresa]) vlastník pozemku, který je obtěžován stromy vysázenými na sousedním pozemku před [datum] tak, že jej nad míru přiměřenou místním poměrům obtěžují účinky způsobené těmito stromy, se může bránit cestou negatorní žaloby (§ 1013 odst. 1 o. z.), v případě jejíhož úspěchu může v konečném důsledku odstranění stromu dosáhnout, byť ne přímým žalobním požadavkem na jeho odstranění.

10. Podle § 1013 odst. 1 o. z. se vlastník zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku; to platí i o vnikání zvířat. Zakazuje se přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, ledaže se to opírá o zvláštní právní důvod.

11. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 29. 4. 2015 sp. zn. 22 Cdo 3940/2014 (uveřejněném pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) vysvětlil a přijal zobecňující závěr, že (bez ohledu na odlišné slovní vyjádření) jsou § 127 odst. 1 obč. zák. a § 1013 odst. 1 o. z.„ v zásadě obsahově totožnými právními normami“ s tím, že judikatura k § 127 odst. 1 obč. zák. ohledně imisí je v zásadě použitelná i pro posuzování imisí podle § 1013 odst. 1 o. z.

12. Obtěžování imisemi představuje takový výkon vlastnického práva k věci, jehož důsledky přesahují věc samu, a působí buď na jiné osoby, anebo na věci ve vlastnictví jiného, a to prokazatelně negativně. Obtěžování je třeba chápat objektivně, tj. z hlediska obvyklých společenských názorů, přičemž každý je povinen snášet imise z obyčejného, normálního užívání věci. Ve vztazích mezi vlastníky sousedních pozemků dochází nikoliv výjimečně k tomu, že užívání pozemku některého z vlastníků se projevuje v poměrech druhého vlastníka způsobem považovaným za obtěžující. Ne každé takové„ obtěžování“ však zakládá oprávnění bránit se proti němu imisní žalobou. Tato možnost je dána dotčené osobě toliko tehdy, když se jedná o obtěžování nad míru přiměřenou poměrům. Zda o takový případ jde či nikoliv, je nutné posoudit vždy podle individuálních okolností konkrétního případu s přihlédnutím ke všem skutečnostem, které v této souvislosti vyjdou v řízení najevo. Závěr o tom, zda se jedná či nikoliv o obtěžování nad míru přiměřenou poměrům, tak odráží individuální poměry každého případu zejména tam, kde absentují objektivní kritéria napomáhající učinit závěr o míře obtěžování (např. při obtěžování hlukem existují objektivní hlukové limity dané normativní právní úpravou). V takových případech je na soudu, aby v každém jednotlivém případě zvážil, kdy účinky působení věci je druhá osoba povinna snášet, byť se může jednat o důsledky obtěžující či negativní, a kdy jí již vzniká právo na obranu v režimu § 127 odst. 1 obč. zák., resp. od 1. 1. 2014 v režimu § 1013 odst. 1 o. z., neboť se jedná o obtěžování nad míru přiměřenou poměrům (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2012 sp. zn. 22 Cdo 296/2011 (uveřejněný pod č. C 13 024 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck), a ze dne 26. 11. 2014 sp. zn. 22 Cdo 1312/2013 (dostupný na www.nsoud.cz)).

13. Jak vyplývá z citovaného § 1013 odst. 1 o. z., negatorní nárok podle uvedeného ustanovení je dán, jestliže i) imise vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a ii) současně podstatně omezují obvyklé užívání pozemku. Jedná se sice o související podmínky, nicméně jde o samostatné skutečnosti, a soud musí zkoumat existenci obou těchto předpokladů. Je třeba především zjistit, jaká je míra imisí v dané věci, a poté zvážit, jaká je v dané lokalitě s přihlédnutím k jiným obdobným lokalitám přiměřená míra konkrétních imisí. V poměrech § 1013 odst. 1 o. z. lze ochranu žalobci poskytnout za předpokladu, že imise podstatně omezují obvyklé užívání pozemku. Povinnost tvrzení i důkazní břemeno ohledně skutečností významných podle citovaného ustanovení nese žalobce.

14. Ustanovení § 1013 odst. 1 o. z. patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Byla-li hypotéza právní normy vymezena správně, nemůže být rozhodnutí ve věci v rozporu se zákonem z důvodu, že nebyly objasněny okolnosti další, popřípadě že nebylo přihlédnuto k jiným okolnostem, které v posuzovaném případě nelze považovat za podstatné či významné.

15. Odvolací soud skutková zjištění soudu prvního stupně, popsaná v bodu 5 odůvodnění napadeného rozsudku, jako správná přejímá a pro stručnost na ně v plném rozsahu odkazuje. Odvolací soud považoval za vhodné zopakovat dokazování fotodokumentací předloženou žalobci a žalovanými a fotodokumentací pořízenou při místním šetření dne [datum] za účelem posouzení míry či intenzity sporných imisí, přičemž zjistil, že míra těchto imisí z obou sporných stromů (množství spadaného listí) na pozemku žalobců je nízká (viz zejména fotografie [číslo] až [číslo] z místního šetření, které přitom bylo provedeno na konci měsíce října, tj. v době, kdy by měla být intenzita imisí z listnatých stromů nejvyšší). Naprostá většina spadaného listí se nachází v důsledku oddělení obou sousedních pozemků vysokým živým plotem z tújí na pozemku žalovaných.

16. Odvolací soud po zopakování části dokazování provedeného soudem prvního stupně neshledal jeho úvahy týkající míry obtěžování žalobců za nepřiměřené. Soud prvního stupně zohlednil všechny individuální okolnosti, které v řízení vyšly najevo a které tvrdili samotní účastníci a promítl je do svého rozhodnutí způsobem, kterému nelze v rovině odvolacího přezkumu nic vytknout. Zabýval se správně mimo jiné tím, zda k obtěžování ze strany žalovaných dochází v období celého roku či pouze v jeho části, jakož i intenzitou tohoto obtěžování (včetně podzimního období) a přihlédl též k tomu, že padání listí, květů a plodů je přirozeným fyziologickým projevem dřeviny. To sice samo o sobě nevylučuje, že i takový fyziologický projev může být v konkrétním případě považován za obtěžující nad míru přiměřenou poměrům, nicméně s přihlédnutím k individuálním okolnostem projednávané věci učinil soud prvního stupně správný závěr, že se o obtěžování nad míru přiměřenou místním poměrům nejedná. Vzal přiléhavě v úvahu, že koruny obou stromů nepřesahují na pozemek žalobců, jakož i charakter zahrady žalobců jako okrasné zahrady s bazénem, s tím, že měli pečlivěji vážit její umístění s ohledem na již existující stav (vzrostlé dva listnaté stromy rostoucí poblíž hranice jejich pozemku).

17. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé jako věcně správný v souladu s ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

18. Odvolací soud shledal v rámci odvolacího přezkumu důvod pro změnu toliko v případě výroku o nákladech řízení. Podle ustálené judikatury za společné úkony při zastupování více osob přísluší advokátu ke každému úkonu pouze jedna paušální náhrada výdajů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012 sp. zn. 25 Cdo 1483/2011, ze dne 24. 6. 2013 sp. zn. 32 Cdo 3295/2012, ze dne 7. 3. 2014 sp. zn. 21 Cdo 42/2014, 21 Cdo 43/2014, ze dne 21. 5. 2014 sp. zn. 29 Cdo 239/2014, nebo ze dne 30. 9. 2014 sp. zn. 25 Cdo 1610/2014). Soud prvního stupně postupoval při stanovení náhrady nákladů řízení v rozporu s touto praxí, když paušální náhradu hotových výdajů přiznal každému ze žalovaných zvlášť v plné výši 300 Kč za úkon. Odvolací soud proto změnil napadený rozsudek ve výroku o nákladech řízení tak, že přiznal žalovaným náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši, která jim náleží podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“). Náhrada nákladů ve výši 22 789 Kč se skládá z odměny za zastoupení advokátem za 6 úkonů právní služby po 2 400 Kč (odměna ve výši 1 500 Kč byla za každou zastupovanou osobu snížena o 20 %) podle § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a § 12 odst. 4 advokátního tarifu, 6 režijních paušálu po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhrady za ztrátu času v rozsahu 8 půlhodin po 100 Kč podle § 14 advokátního tarifu a náhrady jízdních výdajů ve výši 1 834 Kč (viz bod 10 odůvodnění napadeného rozsudku), tj. celkem 18 834 Kč. Tuto částku je třeba zvýšit podle § 137 odst. 3 o. s. ř. o náhradu za 21 % DPH ve výši 3 955 Kč, neboť zástupce žalovaných je plátcem daně z přidané hodnoty 19. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. Ve věci samé procesně úspěšným žalovaným vznikly v odvolacím řízení náklady ve výši 6 534 Kč. Zmiňovaná částka představuje odměnu za dva úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání a účast u jednání dne [datum]) po 2 400 Kč podle § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. g) a k ) a § 12 odst. 4 advokátního tarifu a dva režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tj. celkem 5 400 Kč. Tuto částku je třeba opět zvýšit o náhradu za 21 % DPH ve výši 1 134 Kč.