16 Co 70/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka v právní věci žalobce: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupený advokátem Anonymizováno sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o odstranění reklamního zařízení o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí ze dne 18. prosince 2024, č. j. 17 C 127/2024-60,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I potvrzuje v tomto správném znění:Žalovaný je povinen do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku odstranit tři reklamní zařízení v podobě výlepových ploch upevněných vždy na dvou kovových sloupcích zabetonovaných v zemi nacházejících se:- na , adresa, před bytovým domem č. p. , Anonymizováno, na p. č. , Anonymizováno, ,- na , adresa, u parku na p. č. , Anonymizováno, ,- na , adresa, před sokolovnou na obchvatu na p. č. , Anonymizovánoa to vše v katastrálním území a obci , adresa, , uvedené pozemky zapsané na LV č. , hodnota, u Katastrálního úřadu pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, .

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II potvrzuje.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 6 655 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám , tituly před jménem, , Anonymizováno, , advokáta se sídlem , adresa, .

1. Žalobou došlou Okresnímu soudu ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí dne 8. 10. 2024 se žalobce domáhal proti žalovanému vyklizení nemovitostí – pozemků č. , Anonymizováno, zapsaných na LV č. , hodnota, pro obec a k. ú. , adresa, . Svou žalobu odůvodnil tím, že je výlučným vlastníkem předmětných pozemků a se žalovaným uzavřel dne 1. 4. 2019 nájemní smlouvu, na základě které mu přenechal do užívání části těchto pozemků za účelem provozování reklamních zařízení žalovaného. Nájemní smlouva byla ukončena ke dni 31. 12. 2023 a žalovaný přes výzvy žalobce pozemky nevyklidil. U jednání dne 18. 12. 2024 pak změnil žalobce žalobu tak, že se domáhá odstranění reklamního zařízení. Doplnil, že se domáhá, aby bylo odstraněno reklamní zařízení, které je tvořeno ocelovými nosníky, které jsou spojeny se zemí tak, že jsou v zemi zabetonované. Změna žaloby byla okresním soudem během jednání dle § 95 občanského soudního řádu připuštěna.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí, kdy potvrdil, že s žalobcem dne 1. 4. 2019 uzavřel k reklamním zařízením nájemní smlouvu, nájem byl ukončen uplynutím doby dne 31. 12. 2023, dosud se na pozemcích žalobce nacházejí reklamní zařízení žalovaného. Žalovaný poukazoval na rovnocennost vlastnických práv k pozemku a ke stavbě. Namítal, že žalobce, aniž by uvedené respektoval, přiměl žalovaného k uzavření nájemní smlouvy na užívání pozemku pod stavbou na dobu určitou a nyní žádá odstranění reklamního zařízení, aby vůči žalovanému, vlastníku stavby, nemusel vynaložit jakoukoli kompenzaci. Žalovaný neměl možnost zasáhnout do znění nájemní smlouvy. Několikrát mu bylo sdělováno, že pokud nemá zajištěn přístup k předmětu nájmu, jde o neoprávněnou stavbu a tato může být zbořena. Proto nájemní smlouvu akceptoval a podepsal. Nikdy nebylo jeho úmyslem projevit svou vůli tak, aby po skončení nájemní smlouvy byl povinen majetek, který patří do jeho výlučného vlastnictví, bez náhrady odstranit. Reklamní zařízení trvale využívá v podnikání. Ustanovením nájemní smlouvy o odstranění stavby bylo zasaženo do jeho absolutního práva, aniž by byl na uvedené ustanovení smlouvy výslovně upozorněn, proto se tímto ustanovením necítí být vázán. Je také k zamyšlení, zda uvedené ustanovení není v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný upozorňoval, že údaje o plakátovacích službách lze zaznamenat v , adresa, už od roku 1911. Sporná reklamní zařízení získal částečně dne 1. 9. 2000 na základě kupní smlouvy od předchozího majitele a částečně na základě darovací smlouvy od žalovaného. U jednání dne 18. 12. 2024 žalovaný uvedl, že reklamní zařízení mají ocelové nosníky, které jsou spojeny se zemí tak, že jsou v zemi zabetonované v hloubce cca 75 cm, k čemuž došlo před 50 lety. U některých zařízení došlo k rekonstrukci, ale způsob provedení je stejný. Žalovaný se marně pokoušel s žalobcem na uzavření nové nájemní smlouvy dohodnout.

3. Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí jako soud prvního stupně rozsudkem identifikovaným v záhlaví zavázal žalovaného do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku odstranit reklamní zařízení nacházející se na , adresa, před bytovým domem č. p. , Anonymizováno, na p. č. , Anonymizováno, , reklamní zařízení nacházející se na , adresa, u parku na p. č. , Anonymizováno, a reklamní zařízení na , adresa, před sokolovnou na obchvatu na p. č. , Anonymizováno, , a to vše v katastrálním území a obci , adresa, , uvedené pozemky zapsané na LV č. , hodnota, u Katastrálního úřadu pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků (výrok II.). V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že žalobce v řízení prokázal, že je vlastníkem pozemků p. č. , Anonymizováno, , p. č. , Anonymizováno, a p. č. , Anonymizováno, . Shodným tvrzením účastníků řízení a také nájemní smlouvou bylo prokázáno, že část těchto pozemků byla pronajata žalovanému k využívání jeho reklamních zařízení. Nájem zanikl ke dni 31. 12. 2023, když účastníci řízení vyloučili obnovení nájmu článkem V. 8 smlouvy. Shodným tvrzením účastníků má okresní soud za prokázané, že reklamní zařízení se i nadále nachází na pozemcích žalobce. Žalovaný se přímo v nájemní smlouvě ze dne 1. 4. 2019 zavázal, že pozemky žalobce vyklidí a stavby z nich odstraní. Byť je smlouva napsána jen jedním z účastníků smlouvy, není povinností druhého účastníka smlouvy jakkoli upozorňovat na to či ono ustanovení smlouvy. Nájemní smlouva v kapitole V. nazvané Doba trvání nájmu a skončení nájmu obsahuje přesné datum, kdy nájem končí, že se neobnovuje a také pravidla, co se má dít po ukončení nájmu. Bylo na účastnicích smlouvy, aby si smlouvu před podepsáním přečetli. Pokud s ní v některých pasážích nesouhlasí, aby takovou smlouvu nepodepsali. Žalovaný netvrdí, že by jeho vůle byla ze strany žalobce jakkoli omezována. Pokud při uzavírání smlouvy jednal pod tlakem žalobce, tak je v podnikatelském prostředí celkem běžné a ostatně při uzavírání jakýchkoli smluv, že každá ze stran má své zájmy a ty se snaží prosadit. Samo o sobě takováto jednání nejsou protiprávní a neznamenají, že by kvůli nim měla být smlouva neplatná. Jednáním vylučujícím vůli druhého účastníka není ani tvrzené „vyhrožování žalobce“, že pokud žalovaný nepodepíše nájemní smlouvu, bude muset reklamní zařízení odstranit. Žalovanému nic nebránilo si vyhodnotit, jestli je taková výhružka relevantní a jestli za takových okolností na uzavření smlouvy přistoupit. Pokud však smlouvu uzavřel, je vázán i články smlouvy, ke kterým měl v době uzavření smlouvy vnitřní výhrady, či které si nepřečetl, ač mu nic v přečtení nebránilo. Jestliže stavebník postaví na cizím pozemku stavbu a nesjedná si věcné právo užívat pozemek po neomezeně dlouhou dobu, nemůže počítat s tím, že při prostém souhlasu vlastníka pozemku s umístěním stavby, bude tento souhlas vázat vlastníka pozemku „navždy“. Žalobce jako vlastník pozemku má právo souhlas s umístěním stavby na svém pozemku odvolat. V daném případě nejenže ukončením smlouvy o nájmu došlo k odvolání souhlasu, ale nadto sám žalovaný se podpisem smlouvy o nájmu zavázal při ukončení nájmu stavby reklamních zařízení odstranit. Ostatně z tvrzení žalovaného se nepodává, že by se žalobce vůči němu zavázal umožnit mu mít reklamní zařízení na svém pozemku nastálo. Ukončení souhlasu s umístěním stavby na cizím pozemku ani dlouhodobost stejného užívání nezakládá bez dalšího závěr, že výkon práv žalobce je v rozporu s dobrými mravy. Návrh na doplnění dokazování výslechem žalovaného, zprávou ze dne 14. 2. 1947 o reklamních zařízeních, dokumentací k projednávání nájmu radou města a korespondencí mezi účastníky řízení vztahující se k žádosti o pokračování v nájmu okresní soud vyhodnotil jako nadbytečné vzhledem k níže uvedeným právním závěrům. Protože žalobce prokázal, že žalovaný zasahuje do jeho vlastnických práv, zatímco žalovaný neprokázal aktuální oprávněnost takového zásahu, bylo žalobě v souladu s § 1042 občanského zákoníku vyhověno.

4. Proti všem výrokům rozsudku okresního soudu podal žalovaný odvolání. V odvolání uvedl, že namítá jiné vady řízení před okresním soudem, když ze strany okresního soudu byl vznesen dotaz na žalobce, zda trvá na žalobním návrhu, nebo došlo v mezidobí ke změně. Žalobce na žalobním návrhu v celém rozsahu trval. Následně byl okresním soudem upozorněn na chybu v petitu a na základě tohoto upozornění došlo při jednání k opravě petitu. Poté okresní soud vyzval žalobce k dalšímu upřesnění žaloby, resp. k popisu věci, která má být vyklizena, včetně způsobu, jak se bude vyklízet. Okresním soudem bylo konstatováno, že žalobce nepožaduje odstranění ale vyklizení. Po vyzvání žalobce k přednesení závěrečné řeči, tento požadoval vyklizení pozemků, když doslova přednesl petit žalobního návrhu a dodal, že toto vyklizení má být provedeno odstraněním reklamních výlepových ploch. Na okresním soudem vznesený požadavek, aby se žalobce rozhodl, co tedy chce, zazněla jednoznačná odpověď, že žalobce požaduje vyklizení pozemku. Přesto okresní soud opětovně upozornil na dva rozličné instituty, tj. vyklizení a odstranění, včetně upozornění na návaznou nutnost změny žaloby. Po sdělení žalobce, že chce, aby výsledkem řízení bylo odstranění staveb z pozemku, okresní soud opětovně předjímal, že je navrhována změna žaloby, což žalobce již jen odsouhlasil. Žalovaný tak má za to, že změna žaloby nebyla po právu. Po vynesení rozsudku okresní soud ve svém odůvodnění shrnul závěry, pro které bylo možné připustit pouze žalobu na odstranění nemovitostí, nikoliv na vyklizení, se závěrem, že žádné jiné by nemohlo být vyhověno. Přesto okresní soud již po provedeném dokazování, ve chvíli, kdy žalobce navrhoval vyklizení nemovitostí, předjímal, že v dané věci vynese rozsudek. K věci samé pak žalovaný uvedl, že v dané věci jde o stavby, které byly postaveny se souhlasem vlastníka na časově neomezenou dobu. Žalovaný tvrdil a důkazně podložil, že stavby existovaly minimálně již v roce 1990, kdy je , jméno FO, od , právnická osoba, odkoupil a byla na něj v rámci privatizace převedena plakátovací služba. Dalšími důkazy, neprovedenými v rámci soudního řízení, pak žalovaný dokládal, že tyto reklamní plochy existovaly jako stavby, však již mnohem dříve. Okresní soud se pak otázkou dočasnosti stavby vůbec nezabýval a rozhodl tak, jako by šlo o stavbu zřízenou na pozemcích na základě dočasného práva, tj. nájemní smlouvy v roce 2019. Následně aplikoval na vypořádání stavu zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, avšak se tak nevypořádal se stavem, kdy stavby byly na pozemku umístěny za účinnosti jiného zákona než č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, jako stavby oprávněné bez časového omezení a následně byl tento stav „přerušen“ na dobu určitou závazkovým vztahem. Dále žalovaný namítal, že neprovedením jím navržených důkazů týkající se postavení účastníků závazkového stavu, nemohl okresní soud objektivně posoudit, zda žalovaný nezneužil výkonu práva či snad nejedná v rozporu s dobrými mravy. Těmito důkazy dokládal žalovaný tu skutečnost, že účastníci smlouvy si nebyli postaveni na roveň, ale byla mezi nimi pozice nadřazenosti. I přesto, že byla obnovena jednání o možném uzavření nové nájemní smlouvy, jakmile došlo ze strany žalovaného k zásahu do této dokumentace, všechna jednání byla zastavena a žalovaný byl „poučen“ žalobcem, že nemá důvod, pro který by se mohl dovolávat ochrany jeho vlastnického práva. Okresní soud pouze dovodil, že ani k porušení dobrých mravů, ani ke zneužití výkonu práva nedošlo. Okresní soud se nijak nevypořádal s otázkou, poškození uživatele věci, tj. žalovaného, a to zejména k jeho specifické podnikatelské činnosti na území města a případného prospěchu žalobce. Stejně tak k otázce výhody jedné strany, příp. znevýhodnění strany druhé se nijak nevyjádřil, neboť zkonstatoval, že vše je zhojeno postavením žalovaného, jako podnikatele. Na základě shora uvedeného žalovaný navrhoval, aby odvolací soud změnil rozhodnutí okresního soudu tak, že se žaloba odmítá a žalobce je povinen uhradit žalovanému náhradu nákladů řízení.

5. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného, když se plně ztotožňuje se závěry okresního soudu, který řádně zjistil a vyhodnotil skutkový stav, jak vyplynulo z důkazního řízení. Rozhodnutí o odstranění staveb z pozemku byla v souladu s platnou legislativou. Tato rozhodnutí jsou plně v souladu s právními normami a zásadami spravedlnosti. V odvolání žalovaný poukazuje na údajné procedurální vady spojené zejména se změnou žalobního návrhu. Okresní soud postupoval v souladu s § 43 občanského soudního řádu, který mu umožňuje vyzvat účastníka k odstranění vad žalobního návrhu. V situaci, kdy soud identifikuje potřebu úpravy žalobního návrhu, je tato praxe standardní a není porušením práv žalovaného. Okresní soud jednal v souladu s uvedenými zásadami tím, že před změnou žalobního návrhu strany řádně poučil, což vyplývá z protokolu o jednání. Žalobce tedy byl včas informován o potřebě úpravy žalobního návrhu a měl možnost se k tomu vyjádřit. Tím byla splněna poučovací povinnost soudu, aniž by došlo ke zvýhodnění některé ze stran. Žalobce je tak toho názoru, že veškeré případné předchozí právní tituly k umístění reklamních zařízení na dotčených pozemcích byly nahrazeny uzavřením nájemní smlouvy č. , Anonymizováno, která založila nový právní titul k umístění reklamních zařízení na dotčených pozemcích, a to na dobu určitou do 31. 12. 2023 a s povinností reklamní zařízení z pozemku po ukončení nájmu odstranit. S uvedeným ustanovením byl žalovaný před podpisem nájemní smlouvy seznámen, když text smlouvy obdržel k vyjádření a vznášel k němu připomínky. Není tedy pravdou, že žalovaný nemohl znění smlouvy ovlivnit. Žalobce považuje tedy za absurdní argument, že měl zneužít výkon práva či snad jednat v rozporu s dobrými mravy. Nad to uvádí, že žalovaný smlouvu uzavíral v postavení podnikatele, tedy profesionála, a to v rámci své podnikatelské činnosti, jak mimo jiné uvádí žalovaný v odvolání.

6. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.)] po zjištění, že odvolání žalovaného proti rozsudku soudu prvního stupně (okresního soudu) byla podána ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek okresního soudu, jakož i řízení jemu předcházející se zřetelem k ustanovení § 206 odst. 2 a § 212 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Okresní soud dospěl na základě provedených a správně (v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř.) vyhodnocených důkazů ke správným skutkovým zjištěním a jeho skutková zjištění mají oporu v provedeném dokazování. Odvolací soud skutková zjištění okresního soudu, popsaná v bodech 4.-8. odůvodnění napadeného rozsudku, jako správná a úplná přejímá. Odvolací soud pro účely přezkumu závěrů okresního soudu v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval část dokazování provedené okresním soudem a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:* z el. komunikace mezi žalobcem a žalovaným z března 2019, že žalobce souhlasil s většinou návrhů žalovaného na úpravu nájemní smlouvy následně uzavřené dne 1. 4. 2019;* z dohody o narovnání ze dne 8. 10. 2018 – č. , Anonymizováno, , že žalobce a žalovaný uzavřeli dne 8. 10. 2018 dohodu o narovnání mj. tak, kdy žalobce měl za to, že žalovaný předmětné pozemky užívá bez právního důvodu a žalovaný měl za to, že předmětné pozemky užívá bezúplatně a řádně na základě ústní smlouvy o zápůjčce, která s ním byla uzavřena v souladu s výběrovým řízením ze dne 14. 1. 1998 a usnesení 49. Městské rady ze dne 21. 1. 1998, a účastníci se narovnali mj. tak, že žalovaný za užívání předmětných pozemků do 31. 12. 2017 uhradí 150 000 Kč a dále uhradí nájemné za užívání předmětných pozemků od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018 ve výši 25 000 Kč.

8. Po právní stránce je projednávanou věc třeba posuzovat podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen o. z.).

9. Předně odvolací soud uvádí, že tzv. jiné vady řízení před okresním soudem nezjistil, byť procesní postup okresního soudu nebyl zcela přiléhavý. Ze žaloby je zřejmé, mimo drobnou písařskou chybu, že žalobce se od počátku domáhal, aby se na pozemcích č. , Anonymizováno, zapsaných na LV č. , hodnota, pro obec a k. ú. , adresa, , v jeho výlučném vlastnictví, nadále nenacházelo reklamní zařízení žalovaného, které je tvořeno ocelovými nosníky, jež jsou spojeny se zemí tak, že jsou v zemi zabetonované. Zda se má tak stát vyklizením předmětných pozemků anebo odstraněním reklamních zařízení z předmětných pozemků je již právním posouzením věci, které přísluší toliko soudu, a není proto nutné vyzývat účastníka řízení ke změně žaloby a následně o ní (změně žaloby) rozhodovat (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2008 sp. zn. 33 Odo 944/2006 – O změnu žaloby nejde, jestliže žalobce na základě téhož skutku mění pouze jeho právní kvalifikaci (např. nárok na zaplacení určité peněžité částky, který původně právně kvalifikoval jako plnění ze smlouvy, nyní dovozuje z odpovědnosti za bezdůvodné obohacení). Posouzení skutku (skutkového děje) po právní stránce je vždy úkolem soudu; žalobce nemusí svůj nárok právně kvalifikovat, a pokud tak učiní, není soud jeho právním názorem vázán. Pouhá změna v právní kvalifikaci skutku proto není změnou žaloby.). Jinak řečeno, zmíněný ne zcela správný procesní postup okresního soudu nebráním věcnému přezkumu rozhodnutí ve věci samé.

10. Okresní soud správně uzavřel, že žalovaný zasahuje do vlastnických práv žalobce, zatímco žalovaný neprokázal aktuální oprávněnost takového zásahu, když nájem předmětných pozemků zanikl ke dni 31. 12. 2023, neboť účastníci řízení vyloučili obnovení nájmu, a reklamní zařízení se i nadále nachází na pozemcích žalobce, přestože žalovaný se přímo v nájemní smlouvě ze dne 1. 4. 2019 zavázal, že předmětné pozemky žalobce vyklidí a reklamní zařízení z nich odstraní.

11. Žalovaný poukazuje ve svém odvolání na historické okolnosti, avšak přehlíží, že dne 8. 10. 2018 uzavřel s žalobcem dohodu o narovnání ve smyslu § 1903 o. z., kdy principem dohody o narovnání je, že dohodou účastníků závazkového právního vztahu, účastníci odstraňují spornost nebo pochybnost vzájemných práv a povinností tím, že je zruší a nahrazují je novými. Jinak řečeno, dosavadní závazek tak zaniká a je nahrazen závazkem novým, který vyplývá z narovnání (dohody účastníků). Ve zmíněné dohodě o narovnání ze dne 8. 10. 2018 č. , Anonymizováno, , měl žalobce za to, že žalovaný předmětné pozemky užívá bez právního důvodu a žalovaný měl za to, že předmětné pozemky užívá bezúplatně a řádně na základě ústní smlouvy o zápůjčce, která s ním byla uzavřena v souladu s výběrovým řízením ze dne 14. 1. 1998 a usnesení 49. Městské rady ze dne 21. 1. 1998, a účastníci se narovnali mj. tak, že žalovaný za užívání předmětných pozemků do 31. 12. 2017 uhradí 150 000 Kč a dále uhradí nájemné za užívání předmětných pozemků od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018 ve výši 25 000 Kč. Je tedy zřejmé, že byť žalovaný měl za to, že předmětné pozemky užívá oprávněně (lhostejno z jakého titulu), tak souhlasil, že nadále je bude užívat z titulu nájmu (uhradí nájemné za užívání předmětných pozemků od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018 ve výši 25 000 Kč), což koresponduje se skutečností, že dne 1. 4. 2019 byla uzavřena nájemní smlouva mezi žalovaným a žalobcem na pronájem předmětných pozemků. Jinak řečeno, uzavřením dohody o narovnání, byly zrušeny (zanikly) předcházející užívací tituly k předmětným pozemkům a nově zůstal toliko nájem (nájemní smlouva).

12. Z elektronické komunikace (e-maily) mezi žalobcem a žalovaným z března 2019 vyplývá, že žalobce souhlasil s většinou návrhů žalovaného na úpravu nájemní smlouvy následně uzavřené dne 1. 4. 2019, nelze tedy akceptovat tvrzení žalovaného, že účastníci smlouvy si nebyli postaveni na roveň, ale byla mezi nimi pozice nadřazenosti. Také ze skutečnosti, že žalobce odmítl prodloužit nájemní smlouvu, nelze dovozovat jednání v rozporu s dobrými mravy, neboť je výlučným právem vlastníka se rozhodnout, zda svůj majetek (např. pozemek) pronajme či nikoliv. Pokud se týká otázky, poškození uživatele věci, tj. žalovaného, a to zejména k jeho specifické podnikatelské činnosti na území města a případného prospěchu žalobce, tak je třeba odkázat na předcházející větu, odůvodnění okresního soudu, jak bylo shora reprodukováno, a lze uzavřít, že odstraněním tří reklamních zařízení nedojde k ohrožení (zániku) podnikání žalovaného. Okresní soud proto správně vyhodnotil jako nadbytečné doplnění dokazování výslechem žalovaného, zprávou ze dne 14. 2. 1947 o reklamních zařízeních, dokumentací k projednávání nájmu radou města a korespondencí mezi účastníky řízení vztahující se k žádosti o pokračování v nájmu.

13. Vzhledem ke všemu výše uvedenému byl rozsudek okresního soudu shledán ve výroku ve věci samé jako věcně správný a jako takový byl v souladu s ustanovením § 219 o. s. ř. potvrzen, včetně jeho nákladové části, která odpovídá výsledku sporu, kdy v podrobnostech odvolací soud odkazuje na body 24. a 25. odůvodnění rozsudku okresního soudu. Toliko pro účely řádné vykonatelnosti a vyloučení případné záměny, odvolací soud potvrdil rozsudek okresního soudu ve správném znění, tedy specifikoval reklamní zařízení, která mají být odstraněna, tak, že se jedná o reklamní zařízení v podobě výlepových ploch upevněných vždy na dvou kovových sloupcích zabetonovaných v zemi nacházejících se na , adresa, před bytovým domem č. p. , Anonymizováno, , na , adresa, u parku na p. č. , Anonymizováno, , na , adresa, před sokolovnou na obchvatu na p. č. , Anonymizováno, , všechna v katastrálním území a obci , adresa, .

14. O náhradě nákladů odvolacího řízení účastníků bylo rozhodnuto výrokem III. tohoto rozsudku v souladu s § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce byl v odvolacím řízení zcela procesně úspěšný, a proto mu byly přiznány náklady odvolacího řízení v celkové výši 6 655 Kč představující úkony právní služby – sepis vyjádření k odvolání a účast u jednání á 2 300 Kč podle § 9 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění od 1. 1. 2025, příslušného počtu režijních paušálů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky a 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit náklady odvolacího řízení k rukám zástupce žalobce, a to ve lhůtě dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.