16 Co 79/2026

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka v právní věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 8. prosince 2025, č. j. 15 C 29/2023-146, ve znění doplňujícího rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 28. ledna 2026, č. j. 15 C 29/2023-176,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

III. Česká republika nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Žalobou došlou Okresnímu soudu v Karviné dne 20. 9. 2023 se žalobce po žalované domáhal zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od 19. 9. 2020 do 19. 9. 2023. Svou žalobu odůvodnil tím, že dne 28. 5. 2008 utrpěl pracovní úraz, při kterém došlo k poranění hlavy, ramene a hrudníku žalobce způsobenému padající hydraulickou stojkou. Žalobce byl lékařským posudkem ze dne 14. 8. 2014 uznán nezpůsobilým k výkonu práce pomocného dělníka sléváren u společnosti právnická osoba Žalobce tvrdil, že jeho zdravotní nezpůsobilost k výkonu výše uvedené práce byla zapříčiněna pracovním úrazem ze dne 28. 5. 2008 a požadoval náhradu za ztrátu na výdělku.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s odůvodněním, že nárok na náhradu za ztrátu na výdělku žalobci nevznikl. Zdravotní nezpůsobilost žalobce vykonávat práci pomocného dělníka slévárny je způsobena obecným onemocněním žalobce, nikoliv následky pracovního úrazu.

3. Okresní soud v Karviné jako soud prvního stupně rozsudkem, identifikovaným v záhlaví, žalobu o zaplacení 915 756,78 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok I.), rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení státu (výrok III.). V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že žalobci se nepodařilo prokázat, že úrazový děj se stal tak, jak uvedl ve své účastnické výpovědi, žádný ze svědků tvrzení žalobce o průběhu úrazu nepodpořil. Úrazový děj je podrobně dokumentován v protokolech o úrazu, tyto protokoly jsou podepsány žalobcem. Okresní soud neuvěřil tvrzení žalobce, že byl k podpisu protokolů přinucen. Na tom nic nemění lékařská zpráva z chirurgické ambulance Nemocnice s poliklinikou v adresa ze dne 28. 5. 2008, kde se žalobce dostavil po pracovním úrazu a uvedl, že „dnes v práci dostal stojkou do hlavy, ramene a hrudníku“. U žalobce byl proveden rentgen lebky, krční páteře, pravého hemitoraxu a ramene se závěrem „bez známek traumatu na skeletu“. Žalobci byla dána ramenní ortéza na pravé rameno a byl vyslán na neurologickou ambulanci za účelem vyloučení komoce mozku. Ze zprávy neurologické ambulance právnická osoba. ze dne 28. 5. 2008 vyplývá, že je neurologický nález v normě, ke komoci mozku nedošlo. Bezprostředně po úrazu tedy u žalobce nebyly nalezeny žádné známky vážného poškození zdraví, k němuž by při pádu stojky vážící 200 kg shora na žalobce muselo nutně dojít. Pokud jde o lékařskou zprávu z 30. 8. 2013 vydanou neurologem tituly před jménem jméno FO z Nemocnice v adresa, pak jmenovaný lékař vyšel pouze z neobjektivizovaného tvrzení žalobce, že „byl dne 28. 5. 2008 udeřen hydraulickou stojkou váhy asi 200 kg do záhlaví a páteře a od té doby má recidivující bolesti“. Znalkyně z oboru zdravotnictví – posudkové lékařství tituly před jménem jméno FO proto měla vycházet z úrazového děje, jak byl popsán v podrobném protokolu o úrazu ze dne 29. 5. 2008, včetně nákresu na straně čtyři tohoto protokolu. Dospěla k závěru, že žalobce nebyl schopen výkonu výše uvedené práce pro nemoci povahy obecné, nikoliv pro následky úrazu. Názor znalkyně není ojedinělý, protože ke stejnému závěru došel i znalec tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, který vyslovil, že žalobce trpí potížemi s bederní páteří v důsledku vrozeně úzkého páteřního kanálu a degenerativních změn páteře. Znalkyně vzala na vědomí četné lékařské zprávy, které žalobce znalkyni předložil, a vysvětlila, že žádné tam popsané problémy nemohou souviset s pracovním úrazem tak, jak byl popsán žalobcem; pokud by na žalobce spadla stojka o váze 200 kg, muselo by u něj dojít k mnohem těžším poraněním. O takových poraněních nesvědčí lékařské zprávy, které popisují zdravotní stav žalobce těsně po úrazu. Problémy s bederními obratli znalkyně vysvětlila obecnými chorobami. Okresní soud ze závěrů znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO včetně jejího výslechu při svém rozhodování vyšel, protože neshledal nic, co by jeho závěry zpochybňovalo. Okresní soud nevyhověl návrhu žalobce na zpracování znaleckého posudku z oboru neurologie, aby byla vyjasněna souvislost mezi pracovním úrazem a jeho neurologickými potížemi, protože tyto potíže byly jednoznačně vysvětleny znaleckým posudkem tituly před jménem jméno FO a tituly před jménem jméno FO, ani na vypracování revizního znaleckého posudku z oboru posudkového lékařství, protože o závěrech ustanovené znalkyně nevznikly pochybnosti. Odpovědnost zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu je upravena jako objektivní odpovědnost za výsledek – za poškození zdraví, které zaměstnanec utrpěl za stanovených podmínek při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Předpoklady odpovědnosti zaměstnavatele vůči zaměstnanci jsou existence pracovního úrazu, vznik škody a příčinná souvislost mezi pracovním úrazem a vznikem škody. Ke vzniku nároku na náhradu škody je zapotřebí, aby všechny tři tyto předpoklady byly splněny současně. Chybí-li kterýkoliv z nich, nárok nevzniká. V posuzovaném případě okresní soud dospěl k závěru, že odpovědnost žalované za škodu vzniklou žalobci pracovním úrazem ve smyslu ustanovení § 269 odst. 1 zákoníku práce není dána, protože zákonné předpoklady této odpovědnosti splněny nejsou. Žalobce sice utrpěl dne 28. 5. 2008 pracovní úraz a také mu vznikla škoda v souvislosti s tím, že nebyl přijat do zaměstnání jako dělník ve slévárně z důvodu zdravotní nezpůsobilosti. Není však dána příčinná souvislost mezi pracovním úrazem žalobce ze dne 28. 5. 2008 a nezpůsobilostí žalobce vykonávat práci pomocného slévače, protože tato nezpůsobilost nebyla zapříčiněna následky pracovního úrazu. Okresní soud proto žalobu o náhradu za ztrátu na výdělku za dobu od 19. 9. 2020 do 19. 9. 2023 jako nedůvodnou zamítl. Okresní soud doplňujícím rozsudkem, identifikovaným v záhlaví, žalobu o zaplacení dalších 163 242,87 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II), kdy v odůvodnění doplňujícího rozsudku okresní soud uvedl, že jelikož zjistil, že nerozhodl o části předmětu řízení (žalobce uplatnil žalobou celkovou částku 1 078 999,65 Kč s příslušenstvím), vydal ve smyslu ustanovení § 166 odst. 1 občanského soudního řádu doplňující rozsudek, kterým žalobu zamítl i o zbývajících 163 242,87 Kč s příslušenstvím. Pokud jde o odůvodnění doplňujícího rozsudku a rozhodnutí o nákladech řízení, okresní soud v plném rozsahu odkázal na rozsudek ze dne 8. 12. 2025.

4. Proti uvedenému rozsudku, jakož i doplňujícímu rozsudku, podal žalobce odvolání. V odvolání uvedl, že v průběhu řízení konzistentně tvrdil, že dne 28. 5. 2008 utrpěl pracovní úraz spočívající v zásahu hydraulickou stojkou do oblasti hlavy, krční páteře, ramene a hrudníku, přičemž tato verze úrazového děje byla bezprostředně po úrazu zaznamenána i v prvotní lékařské dokumentaci. Již lékařská zpráva z chirurgické ambulance ze dne 28. 5. 2008 výslovně uvádí, že žalobce „dostal stojkou do hlavy, ramene a hrudníku“. Tato skutečnost má zásadní význam, neboť se jedná o dokumentaci pořízenou bezprostředně po úrazu, bez časového odstupu a bez jakéhokoli motivu k účelové úpravě popisu úrazového děje. Okresní soud však lékařské dokumentaci nepřiznal odpovídající důkazní váhu, aniž by přesvědčivě vysvětlil, proč upřednostnil pozdější administrativní záznam o úrazu vyhotovený zaměstnavatelem, který vznikl se značným časovým odstupem od samotného úrazu. Žalobce současně poukazuje na skutečnost, že byl po úrazu transportován do zdravotnického zařízení báňskou záchrannou službou přímo z místa úrazu, nikoli vlastními silami, což rovněž svědčí o tom, že úraz byl již bezprostředně po svém vzniku vnímán jako závažný a čemuž nebylo přihlédnuto. Okresní soud naopak nekriticky převzal verzi úrazového děje obsaženou v protokolu o úrazu, podle níž měl být žalobce zasažen padajícím kamenem, a z této verze následně vyvozoval závěry o nízké intenzitě úrazu a nemožnosti vzniku dlouhodobých zdravotních následků. Takový postup je však dle názoru žalobce problematický, neboť okresní soud se řádně nevypořádal s rozpory mezi jednotlivými důkazy a hodnotil je selektivně. Znalecké závěry navíc vycházely z verze úrazového děje, která je mezi účastníky sporná a která je v rozporu s prvotní lékařskou dokumentací. Pokud znalec vycházel z předpokladu zásahu padajícím kamenem, zatímco žalobce bezprostředně po úrazu lékařům sdělil zásah hydraulickou stojkou, nelze otázku příčinné souvislosti považovat za jednoznačně vyřešenou bez revizního znaleckého přezkoumání. Podle dostupných lékařských podkladů se navíc zúžení páteřního kanálu nachází výlučně v segmentu odpovídajícím místu úrazového postižení, nikoli po celé délce páteře, což podporuje závěr o posttraumatickém původu těchto změn. Žalobce je přesvědčen, že pracovní úraz u něj akceleroval a významně urychlil degenerativní procesy páteře, které by se bez tohoto úrazu buď vůbec neprojevily, nebo by se projevily až s výrazným časovým odstupem. Tím, že okresní soud návrh na vypracování revizního znaleckého posudku zamítl s poukazem na údajnou jednoznačnost stávajících závěrů, aniž by se vypořádal s výše uvedenými rozpory, zatížil řízení vadou spočívající v neúplném zjištění skutkového stavu. Závěr o neexistenci příčinné souvislosti je tak vystavěn na skutkovém podkladu, který nebyl prověřen v rozsahu odpovídajícím významu projednávané věci. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud po přezkoumání napadených rozhodnutí napadený rozsudek, jakož i doplňující rozsudek, zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení, případně aby rozhodnutí změnil tak, že se žalobě v plném rozsahu vyhovuje.

5. Žalovaná k odvolání žalobce uvedla, že odvolání nejsou důvodná, okresní soud správně zjistil skutkový stav věci a věc správně právně posoudil. Žalovaná má za to, že k mechanismu úrazového děje bylo provedeno dostatečné zkoumání. Znalecké posudky zpracované v případu žalobce dostatečně naplňují požadavky na úplnost, odbornou správnost a jednoznačnost. Žalovaná nespatřuje důvod pořizovat další posudek a zvyšovat tak náklady soudního řízení. Z tohoto důvodu navrhla, aby odvolací soud rozsudky okresního soudu jako věcně správné potvrdil.

6. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.)] po zjištění, že odvolání žalobce proti rozsudku soudu prvního stupně (okresního soudu) bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek okresního soudu, jakož i řízení jemu předcházející se zřetelem k ustanovení § 206 a § 212 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Okresní soud dospěl na základě provedených a správně (v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř.) vyhodnocených důkazů ke správným skutkovým zjištěním a jeho skutková zjištění mají oporu v provedeném dokazování. Odvolací soud skutková zjištění okresního soudu, popsaná v bodech 3., 5.-11. odůvodnění napadeného rozsudku, jako správná a úplná přejímá.

8. Obecně je třeba uvést, že skutková zjištění a závěry jsou v první řadě věcí okresního soudu, před kterým byly důkazy provedeny. To odpovídá zásadám ústnosti, přímosti a bezprostřednosti, kdy povinností (okresního) soudu je provedené důkazy hodnotit podle § 132 o. s. ř. na základě své úvahy. Odvolací soud pak v rámci přezkumné činnosti může zasáhnout do výsledku činnosti okresního soudu při hodnocení důkazů pouze tehdy, jestliže způsob, jak k němu okresní soud dospěl, neodpovídá postupu vyplývajícímu z § 132 o. s. ř. Za chybu při vytváření skutkových závěrů okresního soudu může být proto považováno pouze, pokud okresní soud vezme v úvahu skutečnosti, které z dokazování ani z přednesů účastníků nevyplývají ani nevyšly při řízení jinak najevo, dále pokud opomene hodnotit skutečnosti, které vyplynuly z dokazování nebo které vyšly za řízení najevo jinak, a pokud neprovede navrhované důkazy, přestože byly navrženy důvodně. Chybou rovněž je, jestliže v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti, je logický rozpor, nebo jestliže hodnocení důkazů odporuje § 133 až § 135 o. s. ř. Nelze-li okresnímu soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry. Jinak řečeno, hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, nesmí odvolací soud napravovat z jiných, než výše uvedených důvodů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2017 sp. zn. 21 Cdo 1472/2017).

9. V posuzované věci odvolací soud neshledal při zjišťování skutkového stavu a hodnocení důkazů ze strany okresního soudu žádné pochybení ve shora uvedeném směru, a proto neshledal na vyhodnocení výsledků dokazování okresním soudem nic excesivního. Přesto, s ohledem na skutečnost, že od pracovního úrazu žalobce ze dne 28. 5. 2008 uběhlo více než 18 let a svědka (zpracovatele podrobného protokolu o úrazu ze dne 29. 5. 2008) jméno FO již nelze vyslechnout z důvodů jeho úmrtí, kdy další svědek jméno FO byl správně okresním soudem vyhodnocen jako nevěrohodný, doplnil odvolací soud v souladu s § 213 odst. 4 o. s. ř. dokazování o výslech znalce z oboru neurologie tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, a to zejména o otázku, zda pokud by se pracovní úraz dne 28. 5. 2008 odehrál tak, jak jej žalobce popisuje, to znamená, že na něj spadla tzv. stojka (hajcman), zda by tyto okolnosti měly za následek, že mění závěry svého znaleckého posudku ze dne 29. 8. 2023.

10. Znalec tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, v rámci svého výslechu před odvolacím soudem uvedl, že musí vycházet z lékařské dokumentace a kdyby došlo k poranění bederní páteře, tak by to v lékařské dokumentaci bylo nějakým způsobem uvedeno, avšak bylo uvedeno, že k poškození krční – vůbec páteře – nedošlo a také to nebylo v bolestném uvedeno. Kdyby došlo k poranění páteře, tak by to bylo odškodněno i v rámci bolestného, ale v bolestném je hodnoceno poranění vlasové části, stěny hrudníku, paže a lokte. Do roku 2013, kdy byla odškodněna krční páteř, tak žalobce neudával ani potíže ani poranění s krční páteří. Někdy se stane, že člověk utrpí úraz a třeba si neuvědomí, že má i bolesti páteře, ale to je pak otázka třeba jednoho, dvou dnů, kdy se objevily, ale ne za mnoho let. Degenerativní změny páteře jako příčinu potíží potvrzují zobrazovací metody. Náraz stojkou mohl způsobit mikrotraumata či ligamentozní poškození páteře, která by se bezprostředně po tom úrazu nemusela nutně projevit na RTG snímku, ale žalobce by určitě měl potíže s tou páteří, měl by bolesti a určitě by toto bylo v dokumentaci uvedeno. Degenerativní změny páteře jsou změny, které narůstají věkem, a od toho roku 2008 uplynulo 23 let a za těch 23 let se opravdu hodně změní, takže nemůže vyloučit, že může dojít k nějakým změnám třeba na vazivovém aparátu páteře a nemusí to být vidět na rentgenu, ale není možné, aby ten pacient neměl žádné potíže a aby to nebylo v dokumentaci. Zúžení kanálu v páteři může být primární úsek, to se člověk narodí a má ten kanál páteřní užší, a pak sekundární, to je v rámci těch degenerativních změn, protože tam zbytnějí vazy, jsou tam výrůstky, a to je to sekundární zúžení kanálu páteřního. U žalobce je to asi ve dvou segmentech. Takže ten nález je hodně typický pro degenerativní změny páteře. Kdyby tam nějaké změny v tom roce 2008 byly a měly třeba nějaký progres, tak k žádnému poranění a ke změnám v té bederní páteři v tom roce 2008 nedošlo, protože žalobce neměl žádné potíže s tou páteří a byl několikrát vyšetřován a je to dokonce v té dokumentaci napsáno, že ta páteř je volná atd., takže si nedovede představit poranění páteře, které by nedoprovázela bolest. Ono sice vypadá s tou tzv. stojkou jako by to došlo k těžkému poškození, ale z hlediska hodnocení žalobce na tom bolestném 39 bodů. Neví, jak byla pracovní neschopnost dlouhá v tom roce 2008, ale myslí, že dlouho ne, asi ten úraz není možno posuzovat jako těžký, když nebyl v bezvědomí, nezvracel, C páteř volná v krajních polohách atd. atd. Viditelná mikropoškození jsou na meziobratlových ploténkách, segment L 4, 5 a L 3, 4 na dolní bederní páteři.

11. Je třeba zdůraznit, že rozhodnutí v této věci zejména závisí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, a že hodnocení soudu (i odvolacího) nepodléhají odborné znalecké závěry ve smyslu jejich správnosti, neboť k tomu nemají soudci odborné znalosti nebo je nemají v takové míře, aby mohli toto přezkoumání zodpovědně učinit. Soud (i odvolací) hodnotí pouze přesvědčivost znaleckého posudku, co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění znaleckého nálezu a jeho soulad s ostatními provedenými důkazy. Znalecké posudky tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, a tituly před jménem jméno FO, včetně výslechu znalců, ve věci vypracované, byly zpracovány renomovanými znalci, o jejichž odbornosti nemá ani odvolací soud důvod pochybovat, tito se vypořádali se všemi námitkami žalobce, ve svých znaleckých posudcích (závěrech) se vyjádřili ke všem omezením žalobce, podrobně zdůvodnili své závěry.

12. K odvolání žalobce je třeba uvést, že pracovní úraz žalobce dne 28. 5. 2008 se nemohl odehrát tak, jak jej žalobce popisuje (tzv. stojka o váze 200 kg volným pádem spadla a zasáhla jej zezadu do hlavy, krku a ramene), protože tomu neodpovídají lékařské záznamy o jeho objektivním zdravotním stavu bezprostředně po úraze, bez ohledu na to, co žalobce subjektivně uváděl či zda vyjížděla k jeho úrazu HBZS. Ve zprávě z chirurgické ambulance Nemocnice s poliklinikou v adresa ze dne 28. 5. 2008 je uvedeno, že u žalobce byl proveden rentgen lebky, krční páteře, pravého hemitoraxu a ramene se závěrem „bez známek traumatu na skeletu“. Ve zprávy neurologické ambulance právnická osoba. ze dne 28. 5. 2008 je uvedeno, že u žalobce je neurologický nález v normě, ke komoci mozku nedošlo. Taktéž v rámci odškodnění pracovního úrazu žalobce ze dne 28. 5. 2008 je v tzv. bolestném hodnoceno poranění vlasové části, stěny hrudníku, paže a lokte v rozsahu 39 bodů (podle v té době platné vyhlášky č. 440/2001 Sb. se jednalo o 4 680 Kč). Žalobce by se zajisté v případě tak závažného úrazu, jak jej popisuje, již v té době (rok 2008) domáhal vyššího odškodnění. Znalec připustil, že náraz tzv. stojkou by mohl způsobit mikrotraumata či ligamentozní poškození páteře, která by se bezprostředně po tom úrazu nemusela nutně projevit na RTG snímku, ale žalobce by určitě měl potíže s páteří, měl by bolesti a určitě by toto bylo v dokumentaci uvedeno, což není. Taktéž znalec uvedl, že někdy se stane, že člověk utrpí úraz a třeba si neuvědomí, že má i bolesti páteře, ale to je pak otázka třeba jednoho, dvou dnů, kdy se objevily, ale ne za mnoho let, a žalobce až do roku 2013 neudával potíže či poranění ani krční páteře. Pokud se týká zúžení páteřního kanálu, tak znalec vysvětlil, že u žalobce je to asi ve dvou segmentech, takže ten nález je hodně typický pro degenerativní změny páteře. Nelze hovořit ani o urychlení degenerativních procesů na páteři žalobce, protože kdyby tam nějaké změny v tom roce 2008 byly a měly třeba nějaký progres, tak k žádnému poranění a ke změnám v bederní páteři v roce 2008 nedošlo, neboť žalobce neměl žádné potíže s páteří, byl několikrát vyšetřován a je v dokumentaci napsáno, že páteř je volná atd. Odvolací soud proto shodně se znalcem uvádí, že si nedovede představit poranění páteře, které by nedoprovázela bolest, a žalobce, jak již bylo uvedeno výše, až do roku 2013 neudával potíže (bolesti) či poranění páteře.

13. Odvolací soud tak uzavírá, že v řízení bylo prokázáno, že pracovní úraz žalobce dne 28. 5. 2008 se stal tak, jak uvedeno v podrobném protokolu o úrazu ze dne 29. 5. 2008. Okresní soud proto správně nevyhověl návrhu žalobce na zpracování znaleckého posudku z oboru neurologie, aby byla vyjasněna souvislost mezi pracovním úrazem ze dne 28. 5. 2008 a jeho neurologickými potížemi, protože tyto potíže byly jednoznačně vysvětleny znaleckým posudkem tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, ani na vypracování revizního znaleckého posudku z oboru posudkového lékařství, protože o závěrech ustanovené znalkyně tituly před jménem jméno FO tak nevznikly pochybnosti, když správně vycházela z podrobného protokolu o úrazu ze dne 29. 5. 2008.

14. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat podle § 269 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen zákoník práce), kdy odvolací soud se zcela ztotožňuje s právními závěry okresního soudu, jak jsou popsaná v bodech 13. až 14. odůvodnění napadeného rozsudku, která byla reprodukována shora, a pro stručnost na ně odkazuje. Zcela totiž souhlasí s okresním soudem, že není dána příčinná souvislost mezi pracovním úrazem žalobce ze dne 28. 5. 2008 a nezpůsobilostí žalobce vykonávat práci pomocného slévače, protože tato nezpůsobilost nebyla zapříčiněna následky pracovního úrazu ze dne 28. 5. 2008.

15. Vzhledem ke všemu výše uvedenému byl rozsudek okresního soudu (soudu prvního stupně) ve znění doplňujícího rozsudku shledán ve výroku ve věci samé jako věcně správný a jako takový byl v souladu s ustanovením § 219 o. s. ř. potvrzen, včetně jeho nákladových částí (výroky II. a III.), které odpovídají výsledku sporu, kdy v podrobnostech odvolací soud odkazuje na body 15. a 16. odůvodnění rozsudku okresního soudu.

16. O náhradě nákladů účastníků za odvolací řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná byla v odvolacím řízení zcela procesně úspěšná, jelikož se však náhrady nákladů odvolacího řízení výslovně vzdala, rozhodl odvolací soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

17. O náhradě nákladů státu za odvolací řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 224 odst. 1 ve spojení s § 148 odst. 1 o. s. ř., když vůči žalobci, jako plně procesně neúspěšnému, by stát měl právo na náhradu nákladů řízení za znalecký posudek (výslech znalce), který již zaplatil, avšak žalobce byl osvobozen od placení soudních poplatků, resp. nákladů státu za řízení (usnesení okresního soudu č.j. 15 Nc 5106/2023-10 ze dne 20. 10. 2023), kdy dále je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 ve spojení s § 149 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobce byl v řízení plně procesně neúspěšný a nebyly mu proto přiznány účelně vynaložené náklady řízení, není tak žalovaná povinna zaplatit státu náhradu hotových výdajů ustanoveného advokáta a odměnu za zastupování (usnesení okresního soudu č.j. 15 Nc 5106/2023-10 ze dne 20. 10. 2023) a stát tak nemá právo na náhradu nákladů řízení. A dále vzhledem ke skutečnosti, že žalobce byl v řízení osvobozen od placení soudních poplatků dle § 11 odst. 2 písm. e) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších změn a doplňků, a procesním úspěchem žalovaného, nedošlo přenesení povinnosti zaplatit soudní poplatek na žalovaného v souladu s § 2 odst. 3 tohoto zákona, a stát tak nemá právo na náhradu nákladů řízení – zaplacení soudního poplatku. Proti tomuto rozhodnutí je možno podat dovolání, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, a to ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Okresního soudu v Karviné.