15 C 29/2023

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivy Hrdinové a přísedících Ing. Šárky Štibrochové a Ing. Milana Menšíka ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované pro náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti

I. Žaloba o zaplacení 915 756,78 Kč s přísl. se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. České republice se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalované zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od 19. 9. 2020 do 19. 9. 2023. Žalobu odůvodnil tím, že dne 28. května 2008 utrpěl pracovní úraz, při kterém došlo k poranění hlavy, ramene a hrudníku žalobce způsobenému padající hydraulickou stojkou. Žalobce byl lékařským posudkem ze dne 14. 8. 2014 uznán nezpůsobilým k výkonu práce pomocného dělníka sléváren u společnosti právnická osoba. Žalobce tvrdil, že jeho zdravotní nezpůsobilost k výkonu výše uvedené práce byla zapříčiněna pracovním úrazem ze dne 28.5.2008 a požadoval náhradu za ztrátu na výdělku.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s odůvodněním, že nárok na náhradu za ztrátu na výdělku žalobci nevznikl. Zdravotní nezpůsobilost žalobce vykonávat práci pomocného dělníka slévárny je způsobena obecným onemocněním žalobce, nikoliv následky pracovního úrazu.

3. Z hlediska skutkového stavu soud zjistil, že žalobce pracoval u žalované od 27. 6. 2007 jako horník, pracovní poměr mezi účastníky byl rozvázán dohodou bez udání důvodu ke dni 20. 2. 2013 (srov. nesporná tvrzení účastníků a dohoda o rozvázání pracovního poměru ze dne 20. 2. 2013). Dne 14. 8. 2014 žalobce podstoupil lékařskou prohlídku za účelem posouzení zdravotní způsobilosti k práci pomocného dělníka sléváren (cídiče) u právnická osoba, přičemž bylo zjištěno, že žalobce je zdravotně nezpůsobilý k výkonu této práce (srov. lékařský posudek ze dne 14. 8. 2014). Dne 28. 5. 2008 utrpěl žalobce při výkonu práce u žalované pracovní úraz.

4. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce úraz utrpěl; sporný byl úrazový děj, soud se proto nejprve zabýval zkoumáním, jaký pracovní úraz dne 28. května 2008 žalobce utrpěl.

5. Z podrobného protokolu o úrazu ze dne 29. 5. 2008, který žalobce vlastnoručně podepsal, vyplývá, že žalobce „nesl šrouby ve vodní kapli a byl zasažen kamenem do pravého ramene. Příčinou úrazu byl pád horniny“. V protokolu o úrazu je zaznamenána také výpověď svědka jméno FO, který viděl, jak na žalobce spadl kámen ze stropu, když procházel přes kapli. Protokol obsahuje také náčrtek úrazového děje, který provedl pan jméno FO. U nákresu je uvedeno, že „při kotvení plenícího vrátku SHZ stojkou do stropu došlo k ujetí stojky, která odsunula TH hlavu. Hlava uvolnila pažení stropu, přičemž vypadl kámen 15 x 15 x 10 cm a zasáhl procházejícího postiženého do pravého ramene. Úraz se stal ve vrchní kapli v č. hodnota. Postižený používal ochranné pomůcky“. Tentýž úrazový děj je popsán v záznamu o úrazu, který žalobce rovněž vlastnoručně podepsal.

6. Žalobce jsa slyšen jako účastník řízení potvrdil, že pracovní úraz dne 28. května 2008 utrpěl, nikoliv ovšem tak, jak je uvedeno v záznamu o úrazu, k podpisu záznamu byl donucen. Ve skutečnosti při posouvání vrátku stojkou na výdušné třídě porubu č. hodnota zřejmě stojka ujela a zasáhla žalobce zezadu do hlavy, krku a ramene. Žalobce neviděl, jak přesně stojka padá nebo ujíždí, protože stál zády k ní. Stojka váží nejméně 200 kilogramů, stojka volným pádem spadla a zasáhla žalobce do hlavy, na které měl přilbu. Zaměstnavatel po žalobci chtěl, aby souhlasil s tím, že při pohybu stojky vypadl kámen, což se nakonec v záznamu o úrazu objevilo. Žalobce záznam o úrazu podepsal.

7. Žalovaná trvala na tom, že pracovní úraz se stal tak, jak je popsáno v podrobném protokolu o úrazu a záznamu o úrazu. Soud proto vyslechl svědky, kteří buď byli u úrazu přítomni, nebo jeho průběh vyšetřovali. Svědek jméno FO, který je podepsán na podrobném protokolu o úrazu, popřel, že by podpis na protokolu o úrazu a záznamu o úrazu podepsal. Popřel také, že měl osobní číslo Anonymizováno a uvedl, že se na úraz žalobce z května 2008 nepamatuje. Tuto svědeckou výpověď soud vyhodnotil jako zcela nevěrohodnou, protože žalovaná potvrdila, že v době pracovního úrazu bylo číslo známky zaměstnance jméno FO č. Anonymizováno. Tento zaměstnanec byl jediným, který měl uvedené číslo známky v době od 1. 11. 2007 do 31. 3. 2010. Žádná jiná osoba s příjmením jméno FO u žalované ke dni 28. květnu 2008 nepracovala, a nemohla být tedy svědkem pracovního úrazu žalobce. Vedoucí bezpečnostního odboru tituly před jménem jméno FO vyloučil, že by popsaný úrazový děj na podrobném protokolu o úrazu byl falešný. Nebylo mu známo, z jakého důvodu by protokoly o úrazech měly být falšovány, úrazy se toliko evidují.

8. Svědek Anonymizováno dále potvrdil, že důlní zaměstnanec při nástupu do práce dostane známku, která má příslušné číslo, známka se vydává ve známkovně při každé směně. Číslo známky se nemění, známka má stejné číslo po dobu trvání pracovního poměru příslušného zaměstnance. Svědek tituly před jménem adresa – důlní technik u žalované, potvrdil, že náčrtek úrazu vyhotovil jméno FO, který se šetření úrazu zúčastnil. Jmenovaný již zemřel, ostatní slyšení svědci se na úraz žalobce nepamatovali.

9. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobci se nepodařilo prokázat, že úrazový děj se stal tak, jak uvedl ve své účastnické výpovědi, žádný ze svědků tvrzení žalobce o průběhu úrazu nepodpořil. Úrazový děj je podrobně dokumentován v protokolech o úrazu, tyto protokoly jsou podepsány žalobcem. Soud neuvěřil tvrzení žalobce, že byl k podpisu protokolů přinucen. Na tom nic nemění lékařská zpráva z chirurgické ambulance Nemocnice s poliklinikou v adresa ze dne 28. května 2008, kde se žalobce dostavil po pracovním úrazu a uvedl, že „ dnes v práci dostal stojkou do hlavy, ramene a hrudníku“. U žalobce byl proveden rentgen lebky, krční páteře, pravého hemitoraxu a ramene se závěrem „bez známek traumatu na skeletu“. Žalobci byla dána ramenní ortéza na pravé rameno a byl vyslán na neurologickou ambulanci za účelem vyloučení komoce mozku. Ze zprávy neurologické ambulance právnická osoba. ze dne 28. května 2008 vyplývá, že je neurologický nález v normě, ke komoci mozku nedošlo. Bezprostředně po úrazu tedy u žalobce nebyly nalezeny žádné známky vážného poškození zdraví, k němuž by při pádu stojky vážící 200 kg shora na žalobce muselo nutně dojít. Pokud jde o lékařskou zprávu z 30. 8. 2013 vydanou neurologem tituly před jménem jméno FO z Nemocnice v adresa, pak jmenovaný lékař vyšel pouze z neobjektivizovaného tvrzení žalobce, že „byl dne 28. května 2008 udeřen hydraulickou stojkou váhy asi 200 kg do záhlaví a páteře a od té doby má recidivující bolesti“.

10. Jelikož nebylo sporu o tom, že žalobce nebyl způsobilý ke dni 14. 8. 2014 práce pomocného dělníka sléváren – cídiče, soud ustanovil ve věci znalkyni v oboru zdravotnictví – posudkové lékařství tituly před jménem jméno FO, které uložil, aby posoudila, zda žalobce byl schopen výkonu práce pomocného dělníka sléváren (cídiče) ke dni 14. 8. 2014, a v případě záporné odpovědi na tuto otázku, aby sdělila, zda žalobce činily nezpůsobilým k výkonu této práce následky pracovního úrazu ze dne 28. května 2008. Znalkyně měla vycházet z úrazového děje, jak byl popsán v podrobném protokolu o úrazu ze dne 29. května 2008, včetně nákresu na straně čtyři tohoto protokolu.

11. Znalkyně vyhotovila znalecký posudek včas a řádně a obhájila jeho závěry před soudem. Dospěla k závěru, že žalobce nebyl schopen výkonu výše uvedené práce pro nemoci povahy obecné, nikoliv pro následky úrazu. Názor znalkyně není ojedinělý, protože ke stejnému závěru došel i znalec tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, který vyslovil, že žalobce trpí potížemi s bederní páteří v důsledku vrozeně úzkého páteřního kanálu a degenerativních změn páteře. Znalkyně vzala na vědomí četné lékařské zprávy, které žalobce znalkyni předložil a vysvětlila, že žádné tam popsané problémy nemohou souviset s pracovním úrazem tak, jak byl popsán žalobcem; pokud by na žalobce spadla stojka o váze 200 kg, muselo by u něj dojít k mnohem těžším poraněním. O takových poraněních nesvědčí lékařské zprávy, které popisují zdravotní stav žalobce těsně po úrazu. Problémy s bederními obratli znalkyně vysvětlila obecnými chorobami. Soud ze závěrů znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO při svém rozhodování vyšel, protože neshledal nic, co by jeho závěry zpochybňovalo. Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že znalkyně byla údajně předsedkyní posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, která zasedala dne 10. ledna 2025 za účelem posouzení, zda je žalobce invalidní pro účely přiznání invalidního důchodu, jak tvrdil žalobce. Zkoumání skutečnosti, zda žalobce je či není invalidní, nijak nesouvisí s tím, jaký pracovní úraz žalobce u žalované utrpěl. Komise posuzovala zdravotní stav žalobce, ať již byl ovlivněn obecnými chorobami či následky nějakých úrazů, aby zjistila, zda žalobce je či není invadní, žalované se řízení o přiznání invalidity vůbec netýká. Soud nevyhověl návrhu žalobce na zpracování znaleckého posudku z oboru neurologie, aby byla vyjasněna souvislost mezi pracovním úrazem a jeho neurologickými potížemi, protože tyto potíže byly jednoznačně vysvětleny znaleckým posudkem tituly před jménem jméno FO a tituly před jménem jméno FO, ani na vypracování revizního znaleckého posudku z oboru posudkového lékařství, protože o závěrech ustanovené znalkyně nevznikly pochybnosti.

12. Podle ust. § 269 odst. 1 zákoníku práce zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

13. Z výše uvedeného vyplývá, že odpovědnost zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu je upravena jako objektivní odpovědnost za výsledek – za poškození zdraví, které zaměstnanec utrpěl za stanovených podmínek při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Předpoklady odpovědnosti zaměstnavatele vůči zaměstnanci jsou existence pracovního úrazu, vznik škody a příčinná souvislost mezi pracovním úrazem a vznikem škody. Ke vzniku nároku na náhradu škody je zapotřebí, aby všechny tři tyto předpoklady byly splněny současně. Chybí-li kterýkoliv z nich, nárok nevzniká.

14. V posuzovaném případě soud dospěl k závěru, že odpovědnost žalované za škodu vzniklou žalobci pracovním úrazem ve smyslu shora citovaného ustanovení zákoníku práce není dána, protože zákonné předpoklady této odpovědnosti splněny nejsou. Žalobce sice utrpěl dne 28. května 2008 pracovní úraz a také mu vznikla škoda v souvislosti s tím, že nebyl přijat do zaměstnání jako dělník ve slévárně z důvodu zdravotní nezpůsobilosti. Není však dána příčinná souvislost mezi pracovním úrazem žalobce ze dne 28.5.2008 a nezpůsobilostí žalobce vykonávat práci pomocného slévače, protože tato nezpůsobilost nebyla zapříčiněna následky pracovního úrazu. Soud proto žalobu o náhradu za ztrátu na výdělku za dobu od 19. 9. 2020 do 19. 9. 2023 jako nedůvodnou zamítl.

15. Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř, jelikož žalobce ve sporu neměl úspěch a žalovaná se práva na náhradu nákladů řízení vzdala.

16. České republice nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve smyslu § 148 odst. 1 o. s. ř. neboť žalobce ve sporu neměl úspěch, ale je osvobozen od placení soudních poplatků. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.