16 Co 8/2026

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: právnická osoba , IČO Anonymizováno sídlem adresa o přezkoumání oprávněnosti okamžitého ukončení dohody o nájmu hmotné nemovité věci o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 10. 2025, č. j. 27 C 569/2024-98

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou okresnímu soudu dne 30. 9. 2024 ve znění jejích dalších doplnění domáhala určení neoprávněnosti okamžitého ukončení Dohody o nájmu hmotné nemovité věci, pozemku a části nemovitosti vedené pod č. j. , anonymizováno, -Nájem vč. dodatku č. 1 a 2, které bylo doručeno žalobkyni dne 31. 7. 2024 (v textu rozsudku dále jen jako „Okamžité ukončení“). Žalobu odůvodnila především tím, že žalovaná je pronajímatelem nemovité věci, a to pozemku vč. budov, které jsou součástí pozemku nacházející se v obci , adresa, , katastrální území , adresa, a jsou zapsány u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, katastrální pracoviště , adresa, na LV č. , hodnota, ; konkrétně pozemku č. , Anonymizováno, jehož součástí je objekt č. , hodnota, - administrativní přístavba , Anonymizováno, bez č. p./č. e. a pozemku parc. č. , Anonymizováno, (v textu rozsudku dále souhrnně jen jako „předmětný pozemek“). Žalovaná přitom pronajala předmětný pozemek žalobkyni na základě Dohody o nájmu hmotné nemovité věci - pozemku a části nemovitosti vedené pod č. j. , anonymizováno, -Nájem vč. dodatku č. , hodnota, a č. , hodnota, ze dne 19. 2. 2018 (v textu rozsudku dále jen jako „Smlouva 1“) od 1. 3. 2018 do 28. 8. 2026. Dne 31. 7. 2024 žalobkyně obdržela od žalované Okamžité ukončení, které však žalobkyně považuje za neoprávněné, když toto je účelové, zavádějící a nezakládající se na pravdě. Vůči Okamžitému ukončení žalobkyně zaslala žalované námitku dne 22. 8. 2024. Žalobkyně neví, z jakého důvodu jí žalovaná nezaslala písemné upozornění na prodlení s úhradou jednotlivých faktur, na základě nichž bylo přistoupeno k Okamžitému ukončení, přičemž v době takového Okamžitého ukončení si žalobkyně nebyla vědoma nezaplacení jakýchkoliv faktur, přitom se jednalo zároveň o bagatelní částku. Pokud by žalovaná zaslala žalobkyni upomínku, faktury by ihned byly zaplaceny. Žalobkyně zdůraznila, že ve Smlouvě 1 je uvedeno, že neuhrazené faktury teprve přes písemné upozornění pronajímatele jsou považovány za hrubé porušení sjednaných smluvních podmínek, což je považováno za důvod k ukončení smluvního vztahu – důvod Okamžitého ukončení je s přihlédnutím k tomu v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně byla žalovanou rovněž vícekrát vyzvána k odstranění konkrétních vytýkaných nedostatků spočívajících v ohrožování bezpečnosti výkonu trestu a porušování zákona č. 169/1999 Sb., žalobkyně však přesto, že žalované oznámila, že nedostatky odstranila, byla žalovanou upozorňována na to, že nedostatky naopak odstraněny nebyly a nedošlo k odvezení nebezpečných předmětů, nýbrž toliko k jejich přemístění do jiných částí budov – takové vyjádření žalované se však nezakládá na pravdě, neboť žalobkyně dne 26. 7. 2024 prostřednictvím společnosti , právnická osoba, veškeré nebezpečné předměty a látky z pracoviště vyvezla. Je zřejmé, že žádná fyzická kontrola pracoviště žalobkyně nebyla organizační jednotkou věznice po datu 26. 7. 2024 provedena, z čehož vyplývá, že důvody uvedené v Okamžitém ukončení jsou nepravdivé. Žalobkyně dále zdůraznila, že vytýkané předměty kovového charakteru jsou běžným kovovým odpadem, který je zpracováván a následně vyvážen, přičemž ruční nářadí, které bylo žalovanou vytýkáno, bylo žalobkyní rovněž evidováno a kontrolováno mistrem žalobkyně dle knihy nářadí a během kontrol nikdy nebyly ze strany žalované shledány žádné nedostatky. Kontroly ze strany žalované přitom proběhly bez vědomí a přítomnosti žalobkyně. Dne 15. 5. 2024 a 17. 6. 2024 proběhla na předmětném pozemku kontrola z Oblastního inspektorátu práce, kdy nebyly zjištěny žádné závažné nedostatky, a dále začátkem srpna proběhla kontrola ČIŽP, kde taktéž nebyly shledány nedostatky. Žalobkyně na předmětných pozemcích působí nepřetržitě od roku 1999 a s podobným jednáním se ještě nesetkala. Okamžitým ukončením žalovaná žalobkyni znemožnila další podnikatelskou činnost a způsobila jí značné finanční škody.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhovala její zamítnutí. Žalovaná měla s žalobkyní kromě Smlouvy 1 uzavřenou i Smlouvu o poskytování služeb, č. j. , anonymizováno, ve znění pozdějších dodatků (v textu rozsudku dále jen jako „Smlouva 2“), přičemž smluvní vztahy na základě Smlouvy 1 i Smlouvy 2 byly platně ukončeny ke dni 31. 7. 2024. Žalovaná již v průběhu měsíce června vyvolala jednání s žalobkyní a upozorňovala ji na dlouhodobě špatnou platební morálku, kdy docházelo opakovaně k pozdním úhradám, tudíž na prodlení žalobkyně s fakturami ji žalovaná upozorňovala. Z historie spolupráce s žalovanou vyplývá, že v rámci Smlouvy 1 žalovaná nikdy nepřistupovala k zasílání upomínek k zaplacení žalobkyni. Žalobkyně si byla po celou dobu vědoma své povinnosti úhrady, neboť dbala na to, aby došlo k úhradě nejpozději v náhradní 30denní lhůtě od data posledního dne splatnosti. Deklarovaná nevědomost žalobkyně o nutnosti zaplacení je tak zcela lichá a žalovaná má za to, že forma dlouhodobého řešení mezi účastníky řízení a přístup je konkludentním projevem vůle obou smluvních stran. Upozornění na povinnost úhrady ze strany žalované směřovalo ve vztahu k žalobkyni vždy co do Smlouvy 2, nikoliv do Smlouvy 1. U Smlouvy 2 navíc bylo nutné vypořádat diametrálně vyšší částky, kdy dluh z takové smlouvy činil 892 802 Kč a příslušenství 58 957,08 Kč, přičemž v tomto směru žalovaná musela přistoupit k exekučnímu vymožení uvedeného nároku. Žalovaná hledala řešení vzniklé situace s žalobkyní, avšak ta se k celé věci nestavěla nijak konstruktivně a návrh, který žalobkyně učinila, byl zcela mimo rámec předchozí osobní domluvy na jednání dne 11. 6. 2024. Ačkoliv žalobkyně tvrdí, že není pravdou, že by vytýkané nedostatky bez dalšího neodstranila, je možné takové její tvrzení vyvrátit fotodokumentací pořízenou po uplynutí lhůty, která byla žalobkyni stanovena k nápravě. Z fotografií je přitom seznatelné, že závadný stav trval i přes opakované urgence ze strany žalované a rozhodně není pravdou, že by nebezpečné předměty měly být z pracoviště vyvezeny v celém rozsahu. Ačkoliv žalobkyně nechala vyvést 0,12 tun nebezpečných obalů a 0,43 tun jiných motorových převodových a mazacích olejů k datu 26. 7. 2024, toto nelze považovat za finální řešení, které by s ohledem na faktický stav předmětného pozemku vedlo k odstranění přetrvávajícího závadného stavu. Dále je skutečností, že Smlouva 1 je smlouvou závislou ve vztahu ke Smlouvě 2 ve smyslu ust. § 1727 o. z. – kdyby nájemce na základě Smlouvy 2 nezaměstnával odsouzené na předmětném pozemku, nikdy by tento smluvní vztah nevznikl. Pokud jde o jednotlivé kontroly na předmětných pozemcích bez přítomnosti žalobkyně, ty žalovaná učinila zcela v souladu s článkem VII. odst. 7.14 Smlouvy 1, kdy kontrola byla učiněna s ohledem na anonymní podání a nález zakázaných látek na předmětném pozemku. Z fotodokumentace je pak zcela zřejmě seznatelné, že nářadí, které žalobkyně údajně měla evidovat v rámci knihy nářadí, nebylo uloženo po pracovní době na místě k tomu určeném. Nároky na bezpečnost jsou přitom vyšší než u jiných osob s ohledem na prostory, v rámci nichž žalobkyně provozovala svou činnost, tudíž existence či neexistence knihy nářadí na této skutečnosti nemůže nic změnit.

3. Okresní soud napadeným rozsudkem žalobu zamítl a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Okresní soud předně konstatoval, že se jedná o žalobu na přezkoumání oprávněnosti okamžitého ukončení nájmu ve smyslu § 2314 o. z. a že byť byl po zahájení řízení zjištěn úpadek žalobkyně, a to pravomocným usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 1. 2025, č. j. , insolvenční spisová značka, , kdy na její majetek byl prohlášen konkurs, na řízení o projednávané věci neměla taková skutečnost žádný vliv, neboť se ve smyslu § 263 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona netýká majetkové podstaty žalobkyně jako dlužnice ani nejde o řízení ohledně práv a povinností, které se mají uspokojovat z majetkové podstaty. Po provedeném dokazování okresní soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně se s žalovanou dne 19. 2. 2018 písemně prostřednictvím Smlouvy 1 dohodla na užívání předmětného pozemku za účelem svého podnikání, za což se žalobkyně zavázala žalované měsíčně platit dohodnutou částku. Dále se účastníci řízení dne 25. 5. 2023 písemně prostřednictvím Smlouvy 2 dohodli tak, že žalovaná poskytne žalobkyni osoby ve výkonu trestu odnětí svobody, aby tyto pro žalobkyni pracovaly na předmětném pozemku. Žalovaná dne 29. 5. 2024 doručila žalobkyni listinu, na základě které ukončila vzájemný vztah vyplývající ze Smlouvy 2. Dne 31. 7. 2024 žalovaná doručila žalobkyni Okamžité ukončení, kterým jednostranně ukončila vzájemný vztah vyplývající ze Smlouvy 1 z důvodu opoždění žalobkyně s placením dvou plateb a z toho důvodu, že žalobkyně na předmětném pozemku měla umístěné bez jakékoliv evidence různé nářadí, které mohlo být zneužito odsouzenými osobami, a také různé hořlavé látky, přičemž takové nedostatky žalobkyně ani přes více výzev žalované neodstranila. Proti Okamžitému ukončení se žalobkyně vyhradila, a to přípisem doručeným žalované dne 22. 8. 2024. Soud prvního stupně Smlouvu 1, k níž se vztahovalo Okamžité ukončení, jež bylo napadeno žalobou, hodnotí jako nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl prostor sloužící podnikání, tedy ve smyslu ustanovení § 2302 a násl. o. z. Podle názoru okresního soudu byla u obou smluv vzájemná závislost ve smyslu § 1727 o. z. a zánikem jedné smlouvy došlo zároveň k zániku smlouvy druhé. V samotné Smlouvě 1 je přímo uvedeno, že účastníci řízení uzavřeli dvě smlouvy (smlouvu nájemní a smlouvu o zařazení odsouzených do práce), tudíž je zcela zřejmé že obě smlouvy na sebe byly navázané. Taková skutečnost je pak dále patrná i ze samotné podstaty věci, kdy žalobkyně měla u žalované pronajatý předmětný pozemek, jenž se nacházel v areálu samotné , adresa, , a lze tak mít za to, že zjevným smyslem takových ujednání bylo to, že žalobkyně bude u žalované vykonávat svou podnikatelskou činnost a žalovaná jí dále bude poskytovat odsouzené osoby, které u ní budou pracovat – to pak přímo vyplývá i z čl. III. odst. 3.

2. Smlouvy 1. Vyslechnutí svědci (, tituly před jménem, , jméno FO, a , titul, . , jméno FO, ) to potvrdili. Za situace, kdy žalovaná přistoupila k výpovědi Smlouvy 2, a to bez uvedení důvodu v souladu s čl. IX odst. 2 písm. b), došlo k platnému ukončení takové smlouvy. Pakliže došlo k zániku závazku vyplývajícího ze Smlouvy 2, byla s přihlédnutím k vzájemné závislosti bez dalšího, a to podle ust. § 1727 věta třetí o. z., ke dni uplynutí výpovědní doby, tj. 31. 7. 2024, zrušena i Smlouva 1. Již z tohoto důvodu tak bylo namístě žalobu zamítnout, neboť Okamžité ukončení bylo uskutečněno do zaniklého smluvního vztahu a žalobkyně tak v zásadě nebyla oprávněna se vůči Okamžitému ukončení vymezit námitkami, resp. žalobou.

4. I v případě, že by neměly být obě výše jmenované smlouvy vyhodnoceny jako závislé, přesto by bylo třeba žalobu žalobkyně zamítnout, neboť Okamžité ukončení soud prvního stupně vyhodnotil jako zcela oprávněné, kdy byly naplněny oba důvody v něm vymezené. K prvnímu důvodu okresní soud uvedl, že ačkoliv se vskutku jednalo o dvě relativně nízké dlužné částky, přesto zde takový nedoplatek vznikl (to žalobkyně v řízení nerozporovala), a byl tak naplněn důvod pro ukončení smluvního vztahu podle čl. IV. odst. 4.6. písm. b) Smlouvy 1. Je nutné si zároveň uvědomit i to, že žalobkyně v rámci jednání s žalovanou vystupovala jako podnikatel (viz ust. § 421 odst. 1 o. z.) a profesionál, který si musí být vědom hospodářského rizika v případě nedodržení všech podmínek smlouvy, tudíž jsou na něj kladeny přísnější podmínky než na (např.) spotřebitele a mimo jiné si žalobkyně musela (resp. měla a mohla) uvědomovat, jaké následky může porušení (jakékoliv) povinnosti vyplývající ze Smlouvy 1 pro ni mít. Byť se pak v čl. V. odst. 5.

4. Smlouvy 1 hovoří o neuhrazených fakturách i přes písemné upozornění pronajímatele, uvedený článek se zjevně týká jakýchkoliv opožděných faktur bez ohledu na dobu prodlení, kdežto zmiňovaný čl. IV. odst. 4.6. písm. b) již počítá s prodlením na nájemném či úhradách za služby delším než jeden měsíc a žádnou podmínku v podobě nutnosti zaslat žalobkyni výzvu zde nestanovuje. Námitka žalobkyně týkající se rozporu s dobrými mravy není opodstatněná, neboť ve Smlouvě 1 nebyla specifikována konkrétní výše, se kterou by se žalobkyně mohla dostat do prodlení, aby bylo možné přistoupit k jednostrannému ukončení smlouvy, tudíž v ukončení smlouvy na základě relativně nízké výše dlužného nájemného nelze bez dalšího spatřovat právní jednání rozporné s dobrými mravy. Rovněž v případě druhého důvodu Okamžitého ukončení spočívajícího v porušování zákona o výkonu trestu odnětí svobody lze uzavřít, že i takový důvod pro Okamžité ukončení byl beze zbytku naplněn. Bylo jednoznačně prokázáno, a to především prostřednictvím výslechu všech svědků a jednotlivých fotografií, že předmětný pozemek nebyl žalobkyní udržován ve stavu, v jakém by, dle smlouvy a zákona, udržován být měl. Žalobkyně měla v areálu volně přístupné předměty v podobě například kleští, kladiv, pilek, řetězů a podobně. Je zcela zřejmé, a potvrdili to i v řízení slyšení svědci (především , titul, . , jméno FO, ), že takové předměty byly způsobilé pro zneužití odsouzenými osobami pohybujícími se na předmětném pozemku a mohly by případně být použity k ohrožení bezpečnosti osob a majetku nebo k útěku vězňů. Žalobkyně přitom měla povinnost takové obdobné předměty evidovat a zamykat do k tomu určených prostor. Ačkoliv se žalobkyně v řízení bránila tím, že měla vedenou tzv. knihu nářadí, je zcela zjevné, že veškeré předměty zde evidovány nebyly, resp. nebyly uloženy a uzamčeny požadovaným způsobem. Žalobkyně přitom byla žalovanou několikrát vyzývána, nechť závadný stav napraví, což žalobkyně učinila vždy jen částečně. Lze proto dospět k závěru, že žalobkyně opakovaně porušila povinnosti vyplývající ze zákona o výkonu trestu odnětí svobody [viz čl. IV. odst. 4.6 písm. e) Smlouvy 1], a to konkrétně zákaz vymezený v § 28 odst. 3 písm. b) citovaného zákona, neboť svou nedbalostí umožnila odsouzeným osobám zmocnit se předmětů, které by mohly být použity k ohrožení bezpečnosti osob a majetku nebo k útěku. Skutečnost, že žalobkyně na předmětném pozemku měla umístěny kanystry s olejem a dalšími hořlavinami, které mohly zapříčinit požár, jednoznačně vyplývá z důkazů v řízení provedených, tj. především výpovědí svědků a jednotlivých fotografií. Ačkoliv žalobkyně i v tomto případě projevila snahu závadný stav řešit, kdy nechala společností , právnická osoba, část materiálu odvézt, je zjevné, že toto se jí nepodařilo vyřešit takovým způsobem, jak požadovala žalovaná a jak bylo potřebné pro řádný provoz činnosti žalobkyně. Podle ust. § 30 odst. 1 zákona o výkonu trestu odnětí svobody přitom měla žalobkyně při vytváření podmínek k bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a dodržování protipožárních a hygienických předpisů stejné povinnosti, jaké by měla podle zvláštních právních předpisů vůči svým zaměstnancům v pracovním poměru. Ze zprávy oddělení prevence a stížností žalované ze dne 27. 6. 2024 a 17. 7. 2024 přitom vyplývá, že uskladněním takových látek žalobkyně porušila celou řadu předpisů z oblasti bezpečnosti práce a požární ochrany, a to tím, že ke skladování hořlavých kapalin užívala prostor neurčený k těmto účelům, nedodržovala návody a technické podmínky výrobce v rámci skladování, neměla řádně označený sklad, manipulační jednotky nebyly ukládány či stohovány, nýbrž volně poházeny apod. Okresní soud uzavřel, že k odstranění nedostatků v podobě volně přístupných nebezpečných předmětů a hořlavého materiálu byla žalobkyně ze strany žalované opakovaně vyzývána a dostalo se jí vždy dostatečné lhůty ke zjednání nápravy. Z následného postupu žalobkyně je však patrné, že tato nebyla schopna (lhostejno, z jakého důvodu) vytýkané nedostatky odstranit, ačkoliv ji k tomu zavazovaly Smlouva 1 i 2, resp. zákon. Nelze proto jakýmkoliv způsobem vyčítat žalované, že přistoupila k Okamžitému ukončení, které tak lze shledávat jako zcela oprávněné. Okresní soud nevyloučil, že v minulosti zde takový závadný stav rovněž existoval a mohl být nějakým způsobem ze strany žalované tolerován, nicméně to neznamená, že by tím žalovaná ztratila možnost na uvedenou situaci v souladu se vzájemným ujednáním účastníků řízení patřičným způsobem (tj. Okamžitým ukončením) reagovat – jinými slovy, pokud žalobkyně (nebo třeba i jiný subjekt v areálu žalované) v minulosti neměla řádně uložené potenciálně nebezpečné předměty či hořlavé látky a žalovaná takový stav dočasně akceptovala, neztratila tím možnost si takovou akceptaci rozmyslet a postupovat způsobem, kterak postupovala v projednávané věci. Námitka žalobkyně, že kontroly, které předcházely jednotlivým výzvám k odstranění nedostatků, proběhly bez přítomnosti žalobkyně, není namístě. Žalovaná totiž postupovala zcela v souladu s čl. VII odst. 7.

14. Smlouvy 1 a s kontrolami započala poté, co byla na předmětném pozemku nalezena omamná látka. Ve výsledku je nicméně irelevantní, jakým přesným způsobem a postupem bylo zjištěno porušování Smlouvy 1 a zákona o výkonu trestu odnětí svobody ze strany žalobkyně, kdy podstatné je pouze to, že k takovému porušování jednoznačně docházelo.

5. Proti rozsudku okresního soudu podala odvolání žalobkyně, který namítala, že nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně o vzájemné závislosti obou smluv, protože tato závislost není výslovně vyjádřena ani v jedné z nich. O závislé smlouvy nejde, pokud jde pouze o ekonomickou spjatost, nikoliv o vzájemnou závislost na vzniku a zániku. Smlouvy nejsou závislé, pokud vznik a splnění jedné smlouvy nezávisí na druhé a jejich zánik nevyvolá zrušení dalších smluv, protože jejich izolované plnění by mělo ekonomický smysl. Každá smlouva má svůj samostatný smysl a její splnění je možné bez ohledu na druhou smlouvu. Nejde o závislé smlouvy, pokud jejich vzájemná závislost nevyplývá z jejich povahy ani ze společného účelu, které strany sledovaly po jejich uzavření. Závislost vyplývá ze společného účelu, který byl stranám znám v době uzavření smlouvy. V daném případě si podle názoru žalobkyně žádná ze stran nebyla této závislosti vědoma. Smlouvy se rozlišují mezi skutečně závislými smlouvami a těmi, které jsou pouze ekonomicky propojené, ale mohou existovat a být splněny nezávisle. O závislé smlouvy se nejedná v případě, kdy je ekonomická spjatost pouze volná, tedy když jedna smlouva může mít smysl i bez druhé, nebo když se nezávislost zakládá na povaze smluv a účelům sledované stranami bez nutnosti splnění jedné závislé na zániku druhé. Závislost nastává, kdy vznik i zánik jedné smlouvy závisí na existenci druhé, bez ní by plnění bylo bez hospodářského smyslu. Žalobkyně poukázala na to, že v letech 2022 a 2023 prováděla činnost 8 měsíců bez Smlouvy 2, resp. odsouzení nebyli poskytováni, žalobkyně tudíž v tomto období využívala pouze své „civilní“ zaměstnance. Je tak zřejmé, že žalobkyně byla schopna vykonávat podnikatelskou činnost na pronajatém pozemku prostřednictvím vlastních zaměstnanců a že tudíž obě smlouvy nebyly na sobě závislé. První faktura uvedená v Okamžitém ukončení, týkající se zálohy na teplo ve výši 1 000 Kč, nemohla být důvodem ukončení nájmu, protože ve skutečnosti žádný dluh neexistoval, jelikož „žalovaná tuto fakturu následně nevymáhala v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu“. Druhou fakturu na částku 3 696,99 Kč by žalobkyně ihned uhradila, kdyby o její existenci věděla. Podle čl. V odst. 5.4 Smlouvy 1 měla být žalobkyně před případným ukončením nájmu písemně upozorněna žalovanou na neuhrazení faktury, což se nestalo. Rovněž druhý důvod Okamžitého ukončení nemůže obstát, neboť zákon o výkonu trestu odnětí svobody upravuje toliko vnitřní režim věznice, proto porušení tohoto zákona nemůže být důvodem pro ukončení nájemní smlouvy. Na pronajetém pozemku probíhaly pravidelně kontroly inspektorátu bezpečnosti práce, ČIŽP a nakládání s odpady a nikdy nebyly shledány žádné nedostatky. Ke změně postoje žalované k podnikání žalobkyně došlo po nástupu nového ředitele věznice. Žalobkyně navrhovala, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

6. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného, s tím, že soud prvního stupně posoudil správně otázku závislosti obou smluv. K argumentaci žalobkyně týkající se okolnosti, že po dobu několika měsíců zajišťovala podnikatelskou činnost bez odsouzených osob, uvedla, že se jednalo o mimořádnou situaci v covidovém období, což nic nemění na skutečnosti, že pronajatý pozemek se nacházel v areálu věznice, proto z povahy věci nepřicházelo v úvahu podnikání, resp. výkon činnosti bez zaměstnávání odsouzených osob.

7. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání žalobkyně proti rozsudku soudu prvního stupně bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení jemu předcházející (podle pravidel nastavených v § 212, § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Odvolací soud v rámci odvolacího přezkumu neshledal, že by řízení před soudem prvního stupně bylo postiženo vadou, která by měla (mohla mít) za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Soud prvního stupně správně dovodil, že žalobkyně se domáhala přezkoumání oprávněnosti Okamžitého ukončení nájmu ve smyslu § 2314 o. z. Odvolací soud souhlasí rovněž s názorem prvostupňového soudu, že na řízení o projednávané věci neměla žádný vliv skutečnost, že po zahájení řízení byl zjištěn úpadek žalobkyně a že na její majetek byl prohlášen konkurs.

9. Soud prvního stupně dospěl na základě provedených a správně (v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř.) vyhodnocených důkazů ke správným skutkovým zjištěním a jeho skutková zjištění mají oporu v provedeném dokazování. Skutková zjištění popsaná v bodech 5 až 34 a shrnutá v bodu 37 napadeného rozsudku odvolací soud jako správná a úplná přejímá a pro stručnost na ně v plném rozsahu odkazuje. Tato skutková zjištění jsou pro posouzení věci zcela dostatečná. V bodu 35 odůvodnění napadeného rozsudku okresní soud vysvětlil, z jakých důvodů neprovedl další navrhované důkazy, přičemž odvolací soud se plně ztotožňuje se závěrem o nadbytečnosti těchto důkazů.

10. Odvolací soud zcela souhlasí s právními závěry soudu prvního stupně, že ukončením Smlouvy 2 bez dalšího zanikla i na ní závislá Smlouva 1 a že i kdyby zde takový stav závislosti nebyl, žalována přesto řádně prostřednictvím Okamžitého ukončení v souladu s čl. IV. odst. 4.6 písm. b) a e) Smlouvy 1 ukončila vzájemný vztah vyplývající ze Smlouvy 1 a Okamžité ukončení by tak bylo třeba považovat za oprávněné. Soud prvního stupně své závěry velmi pečlivě a podrobně odůvodnil v bodech 45 až 54 napadeného rozsudku a odvolací soud k tomu nemá co podstatného dodat.

11. Odvolací námitky žalobkyně nejsou důvodné. Skutečnost, že závislost není výslovně vyjádřena ani v jedné z obou smluv, není pro posouzení věci významná. Podle § 1727 o. z. je totiž rozhodující vzájemná věcná souvislost smluv. Rovněž fakt, že každá ze smluv byla uzavřena v jiný den, není závěru o jejich vzájemné závislosti na překážku. Závěr o vzájemné závislosti smluv nemusí být ve smlouvách explicitně vyjádřen. Bude tudíž záležet na interpretaci, pro niž poskytuje zákonodárce vodítko, když mluví o povaze smluv nebo o jejich účelu známém stranám v době kontraktace. Závislé jsou takové smlouvy, kdy vznik jedné z nich, pokud by nevznikla i druhá smlouva, nemá hospodářský smysl a současně zánik jedné ze smluv bez splnění musí vyvolat zánik i další smlouvy nebo smluv, protože jejich izolované splnění by nemělo rovněž hospodářský význam. Odvolací soud souhlasí s názorem prvostupňového soudu, že v daném případě vyplývá vzájemná závislost obou smluv zejména z jejich povahy, kdy žalobkyně měla u žalované pronajatý předmětný pozemek, jenž se nacházel v areálu samotné , právnická osoba, , a lze tak mít za to, že zjevným smyslem takových ujednání bylo to, že žalobkyně bude u žalované vykonávat svou podnikatelskou činnost a žalovaná jí dále bude na základě Smlouvy 2 poskytovat odsouzené osoby, které u ní budou pracovat – to pak přímo vyplývá i z čl. III. odst. 3.

2. Smlouvy 1. Okolnost, že v letech 2022 a 2023 měla žalobkyně provádět činnost 8 měsíců bez poskytování odsouzených osob pouze prostřednictvím vlastních „civilních“ zaměstnanců, nemůže na tomto závěru ničeho změnit, jelikož se jednalo o zcela mimořádnou situaci v období covidové pandemie.

12. Důvod pro okamžité ukončení nájmu podle čl. IV. odst. 4.6 písm. b) Smlouvy 1 v podobě opožděného zaplacení úhrad za služby spojené s nájmem v projednávané věci byl nepochybně dán. Úhradou za služby je třeba rozumět nejen vyúčtování jednotlivých služeb (např. elektřina, voda, teplo apod.), ale také zálohy na tyto služby. Soud prvního stupně přiléhavým způsobem dovodil, že byť se v čl. V. odst. 5.

4. Smlouvy 1 hovoří o neuhrazených fakturách i přes písemné upozornění pronajímatele, uvedený článek se zjevně týká jakýchkoliv opožděných faktur bez ohledu na dobu prodlení, kdežto zmiňovaný čl. IV. odst. 4.6. písm. b) již počítá s prodlením na nájemném či úhradách za služby delším než jeden měsíc a žádnou podmínku v podobě nutnosti zaslat žalobkyni výzvu zde nestanovuje, tudíž takovou povinnost žalovaná ani mít nemohla. Také druhý důvod pro okamžité ukončení nájmu podle čl. IV. odst. 4.6 písm. e) Smlouvy 1 v podobě porušování zákona o výkonu trestu odnětí svobody přes písemné upozornění byl bezesporu naplněn, neboť žalobkyně přes písemné upozornění nezajistila nápravu a porušovala zejména ustanovení § 28 odst. 3 písm. b) a § 30 odst. 1 citovaného zákona, která neupravují pouze samotný výkon trestu (vnitřní režim věznice) v užším slova smyslu, jak namítala žalobkyně v odvolání. Důvod spočívající v tom, že nájemce přes písemné upozornění na porušení povinností vyplývajících mj. ze zákona o výkonu trestu odnětí svobody nezajistí nápravu, byl v souladu se zásadou autonomie vůle sjednán mezi účastníky jako důvod pro okamžité ukončení nájmu. Soud prvního stupně správně poznamenal, že není rozhodné, že v minulosti nebyla u žalobkyně při kontrolách shledána žádná pochybení, protože bylo bez důvodných pochybností prokázáno, že v rozhodném době se předmětný pozemek nacházel ve stavu, který měl za následek opakované porušování shora citovaných ustanovení právních předpisů, a žalované tak nic nebránilo v souladu se Smlouvou 1 přistoupit k ukončení nájemního vztahu. Okolnost, že žalovaná případně v minulosti takový závadný stav tolerovala, neznamená, že by tím ztratila možnost změnit postoj a na uvedenou situaci v souladu se vzájemným ujednáním účastníků řízení reagovat okamžitým ukončením nájmu.

13. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný v souladu s ustanovením § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně jeho nákladové části, která odpovídá procesnímu výsledku sporu.

14. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v odvolacím řízení zcela procesně úspěšný, práva na náhradu nákladů řízení se však výslovně vzdala, proto odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.