16 Co 83/2026

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený dne Datum narození žalobce Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o neplatnost výpovědi z pracovního poměru o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 14. 1. 2026, č. j. 15 C 28/2025-53

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Karviné 100 % náhrady nákladů odvolacího řízení spočívající v odměně a náhradě hotových výdajů ustanovené zástupkyně žalobce. Výše této náhrady a podmínky splatnosti budou stanoveny v samostatném usnesení okresního soudu.

1. Dopisem ze dne 10. 4. 2025, který žalobce jako zaměstnanec odmítl převzít dne 14. 4. 2025 (dále jen výpovědí), mu žalovaná jako jeho zaměstnavatelka oznámila, že vypovídá jeho pracovní poměr podle § 52 písm. e) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákoníku práce), a to na základě pracovně lékařského posudku ze dne 10. 4. 2025, podle nějž žalobce dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost k výkonu dosavadní práce.

2. Žalobou podanou dne 17. 7. 2025 se žalobce proti žalované domáhal určení neplatnosti výpovědi se zdůvodněním, že pro žalovanou pracoval jako řidič na základě pracovní smlouvy ze dne 15. 12. 2016. Dne 9. 8. 2024 utrpěl pracovní úraz, v jehož důsledku se stal nezpůsobilým k výkonu dosavadní práce; výpovědní důvod podle § 52 písm. e) zákoníku práce není proto dán. Onoho dne totiž v pracovní době řídil autobus směrem do konečné stanice Anonymizováno Na ulici Anonymizováno ve směru ke křižovatce s ulicí Anonymizováno spatřil zprava couvat osobní motorové vozidlo Anonymizováno směrem do koridoru své jízdy. Začal tedy opatrně brzdit s ohledem na pasažéry nacházející se v autobusu a snažil se vyhnout střetu přejetím do protisměru, což se ale nezdařilo a obě vozidla se srazila. Po zjištění, že není žádný z pasažérů zraněn, čekal na příchod viníka dopravní nehody. Když se nic nedělo, přistoupil k jeho vozidlu. Řidič jméno FO působil nepřítomně a šokovaně, nekomunikoval. Žalobce otevřel dveře jeho vozu a oslovil jej, zda si uvědomuje, že právě způsobil nehodu. Řidič začal zničehonic beze slova couvat, načež žalobce musel rychle zareagovat, aby jej řidič nepřejel, a tak se natáhl přes něj a vytáhl klíče ze zapalování, díky čemuž vozidlo zastavilo. Přesto byl žalobce 2,5 m vlečen a nakonec utrpěl zhmoždění dolní části zad a pánve. Poté přivolal PČR. Z viníka nehody byl cítit alkohol a vyšlo najevo, že opakovaně páchal trestnou činnost porušováním dopravních předpisů, a to i v cizině. Stejně žalobce událost popsal policii a s verzí podanou očitou svědkyní jméno FO nesouhlasí. Dopisem ze dne 28. 4. 2025 žalované sdělil, že výpověď pokládá za neplatnou a že trvá na tom, aby jej dále zaměstnávala.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s poukazem na to, že žalobce úraz ze dne 9. 8. 2024 neutrpěl při plnění pracovních úkolů ani v přímé souvislosti s ním, nýbrž při potyčce s viníkem dopravní nehody, kterému se za každou cenu pokoušel zabránit v opuštění místa nehody tím, že se sápal do okénka řidiče a vytahoval klíče z palubní desky. Tím porušil čl. 4.3.4. vnitřního předpisu nazvaného Manuál řidiče autobusu (dále jen Manuál). Není pravdou, že by viník nehody začal zčistajasna ujíždět; podle výpovědi svědkyně jméno FO podané na PČR totiž žalobce přistoupil k již couvajícímu vozidlu. Mezi účastníky bylo nesporné, že se žalobce stal zdravotně nezpůsobilým k dosavadní práci následkem výše uvedeného úrazu ze dne 9. 8. 2024.

4. Okresní soud napadeným rozsudkem žalobě vyhověl (výrok I), rozhodl, že nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok II), uložil žalované povinnost nahradit státu náklady řízení v podobě nákladů žalobcova zastoupení ustanovenou zástupkyní ve výši 26 481 Kč (výrok III) a také soudní poplatek za řízení ve výši 2 000 Kč (výrok IV). Dospěl přitom k těmto skutkovým zjištěním. Žalobce pracoval pro žalovanou jako řidič autobusu, který dne 9. 8. 2024 řídil autobus v adresa. Ve 13:15 došlo k dopravní nehodě, kdy do autobusu řízeného žalobcem nacouval osobní automobil Anonymizováno řízený jméno FO. Jmenovaný řidič po nehodě zůstal sedět ve vozidle, a tak žalobce vystoupil z autobusu a vydal se za ním. Oslovil jej otázkou, zda je si vědom, že způsobil dopravní nehodu. Řidič seděl v nastartovaném vozidle, přičemž po položení otázky začal znenadání couvat, ačkoli se žalobce nacházel v prostoru mezi ním a dveřmi vozu. Žalobce se ve snaze zastavit vůz naklonil přes řidiče a vytáhl klíče ze zapalování vozidla, které díky tomu zastavilo. Protože byl žalobce při této události několik metrů vozidlem vlečen, utrpěl bolestivé zranění zad, pánve a také levé horní končetiny. Z jméno FO byl cítit alkohol, nekomunikoval s okolím. Odmítl se podrobit dechové zkoušce na přítomnost alkoholu a následně i odběru krve, a tak jej Policie ČR odvezla z místa nehody. Poté byl hospitalizován na psychiatrii v adresa, kde 15. 1. 2025 zemřel dříve, než jej bylo možno vyslechnout. V České republice byl osmkrát odsouzen, kromě jiného opakovaně i k trestu zákazu řízení motorových vozidel. Takto byl uznán vinným i v Anonymizováno a v Anonymizováno. Podle lékařského posudku ze dne 10. 4. 2025 měl žalobce dlouhodobě pozbýt zdravotní způsobilost k výkonu práce řidiče autobusu a na tomto základě žalovaná zamýšlela rozvázat jeho pracovní poměr podanou výpovědí. Manuál v čl. 4.3.4. písm. h) řidiči ukládal povinnost sepsat záznam o dopravní nehodě.

5. Takto zjištěný skutkový stav okresní soud právně kvalifikoval především podle § 271k odst. 1 a 2 zákoníku práce a dospěl k závěru, že šlo o pracovní úraz, poněvadž se žalobci přihodil v přímé souvislosti s plněním jeho pracovních úkolů. Žalobce nemohl předpokládat, že se řidič náhle rozjede (začne couvat) v okamžiku, kdy stál žalobce těsně u jeho vozu - čímž jej mohl velmi vážně zranit. Žalobce se proto instinktivně pokusil vůz zastavit, což se mu podařilo vytržením klíčů ze zapalování. Lze se domnívat, že kdyby tak neučinil, mohl by jej viník nehody přejet. Otázka porušení předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci má relevanci pro rozsah náhrady škody a nemajetkové újmy či případné zproštění se povinnosti k náhradě škody, leč sama o sobě neznamená, že by šlo o exces z plnění pracovních úkolů. A tak použitý výpovědní důvod nenastal.

6. Proti rozsudku podala žalovaná odvolání s návrhem na změnu rozsudku v podobě zamítnutí žaloby s tím, že prvostupňový soud pochybil, nevyslechl-li svědkyni jméno FO, přestože ji neúspěšně předvolal ke druhému jednání, na němž také ve věci rozhodl, a třebaže popsala rozhodný skutkový děj jinak, než žalobce. Ten se totiž měl naklonit do otevřeného okénka řidiče již couvajícího vozidla a měl tedy možnost uskočit. Později žalovaná dodala, že přikročila v návaznosti na napadený rozsudek k další výpovědi z pracovního poměru, tentokrát pro zdravotní nezpůsobilost k dosavadní práci pro následky pracovního úrazu, avšak její pojišťovna v rámci šetření této pojistné události předběžně uzavřela, že podvrtnutí bederní páteře se léčí nanejvýš 6 týdnů. Vzhledem k tomu, že se úraz stal 9. 8. 2024 a výpověď byla doručena teprve dne 14. 4. 2025, přičemž žalobce v době mezi 10. 8. a 23. 8. 2024 přerušil dočasnou pracovní neschopnost (dále jen DPN), jsou zde důvodné pochybnosti o tom, zda byly jeho následné zdravotní potíže stále působeny pracovním úrazem. Soud by měl tudíž zadat znalecký posudek ohledně příčin žalobcovy nezpůsobilosti k výkonu dosavadní práce.

7. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku s odkazem na jeho odůvodnění, k němuž dodal, že by výpověď svědkyně jméno FO byla nadbytečná, jelikož i ona potvrdila, že se viník nehody znenadání rozjel. Žalobce učinil nesporným tvrzení o další výpovědi z pracovního poměru. Nová tvrzení stran šetření pojistné události jsou však nepřípustnou novotou.

8. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.)] po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a že je přípustné a projednatelné, přezkoumal na jednání napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

9. Prvostupňový soud dospěl na základě provedených a správně vyhodnocených důkazů ke správným a úplným skutkovým zjištěním. Tato skutková zjištění proto odvolací soud přejímá a pro stručnost na ně v plné šíři odkazuje. S tou výjimkou, že ve skutečnosti nebylo objasněno, zda žalobce otevřel dveře Peugeotu, jehož řidič začal couvat až poté (jak tvrdil a setrvale vypovídal sám žalobce; viz úřední záznamy o vysvětleních podaných žalobcem z l. č. 5 - 8 spisu PČR, zopakované odvolacím soudem podle § 213 odst. 1, odst. 2 o. s. ř.), anebo zda se k řidiči naklonil přes otevřené okénko v okamžiku, kdy vozidlo již couvalo (jak na policii vypověděla svědkyně jméno FO; viz úřední záznam o vysvětlení podaném jméno FO z l. č. 9 - 10 spisu PČR, zopakovaný odvolacím soudem podle § 213 odst. 1, odst. 2 o. s. ř.). V této situaci, obzvlášť pokud soud prvního stupně nevyslechl paní jméno FO osobně, jak by odpovídalo zásadě ústnosti a přímosti dokazování, nebylo možno učinit skutkové zjištění v zákonné míře důkazu. Ostatně, její výpověď na policii byla velice stručná. Proto odvolací soud (i v zájmu rovnosti účastníků řízení) vyslyšel odvolací námitku žalované a svědkyni předvolal. Svědkyně se nicméně, ač s ní odvolací soud byl v telefonním kontaktu a o termínu i tématu své výpovědi předem věděla, bez omluvy nedostavila. Protože však nebylo dané skutkové zjištění z níže rozvedené příčiny podstatné pro výsledek řízení, odvolací soud od dalšího předvolání, resp. předvedení svědkyně upustil, aby tím v souladu se zásadou hospodárnosti řízení spor dále neprodloužil a neprodražil (§ 6 první věta ve spojení s § 100 odst. 1 první větou o. s. ř.). Žalovaná ostatně po zjištění, že svědkyně nepřišla, sama uvedla, že na jejím výslechu netrvá. Ve výše popsaném ohledu proto skutkový stav zjištěn nebyl.

10. Při právní kvalifikaci případu v mezích odvolacího přezkumu a ve světle odvolacích námitek a vyjádření k odvolání se odvolací soud řídil těmito úvahami. Zatímco v prvostupňovém řízení bylo mezi účastníky nesporné, že se žalobce stal zdravotně nezpůsobilým právě pro následky úrazu z 9. 8. 2024 a sporným bylo pouze to, zda šlo o úraz pracovní, v odvolacím řízení žalovaná svá skutková tvrzení modifikovala a poukázala na možnost jiných (obecných, mimopracovních) příčin. Takto zásadní obrat v dosavadních tvrzeních by zcela změnil okruh nesporných a sporných skutečností a téma dokazování (§ 6 první věta ve spojení s § 118 odst. 2 o. s. ř.). Žalované nic nebránilo vnést příslušné tvrzení a důkazní návrhy do řízení včas, již před prvostupňovým soudem. Obzvlášť pokud od prvopočátku věděla o časovém rozestupu mezi úrazem a výpovědí i o přerušení DPN. Mohla také, třebas ve spolupráci s pojišťovnou, zadat znalecký posudek. I nyní se přitom její tvrzení nachází pouze v obecné rovině, že má pojišťovna pouze „důvodné pochybnosti.“ Z těchto důvodů jde o nepřípustnou novotu, odporující účinkům neúplné apelace, která nastala okamžikem vyhlášení napadeného rozsudku, kdy nebyla splněna žádná ze zákonem připuštěných výjimek (§ 205a o. s. ř. a contrario) - které žalovaná ani netvrdila. Proto odvolací soud dané tvrzení ani důkazní návrhy nezohlednil.

11. Jinak se plně ztotožňuje s právním hodnocením případu, které podal soud prvního stupně. Může k němu pouze dodat, že se úraz stal zjevně v pracovní době, v přímé časové, místní, osobní i věcné návaznosti na vlastní žalobcovu práci, resp. přímo během výkonu jeho práce. Žalobce v každém okamžiku sledoval plnění svých pracovních úkolů a nic jiného. Oslovením viníka dopravní nehody neporušil, nýbrž naopak dodržel Manuál. V okamžiku, kdy přistupoval k jeho vozidlu, ještě nebylo jisté – a spíše se mohlo jevit, že to nebude třeba – že bude nutno přivolat policii ve smyslu § 47 odst. 4 a 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen p. p. k.). Dalo se tedy předpokládat, že bude nutno s viníkem nehody sepsat záznam o dopravní nehodě [§ 47 odst. 3 písm. g) p. p. k.]. V tom případě bylo nezbytné s ním navázat osobní kontakt. Žalobce nemohl předvídat, že viník znova poruší zákon a začne ujíždět [srov. § 47 odst. 2 písm. a) p. p. k.]. Nemohlo tedy jít o žádný exces z plnění pracovních úkolů. Jeho reakce, pokud by viník začal couvat až po otevření dveří, by nebyla excesem, nýbrž naprosto přirozeným projevem pudu sebezáchovy. I kdyby se však natahoval do otevřeného okénka řidiče již couvajícího vozu - což se z obecného hlediska jeví jako poněkud nepravděpodobné - nešlo by z výše již vysvětlených důvodů o exces. Mohlo by se jednat o lehkomyslnost ve smyslu § 270 odst. 2 písm. b) zákoníku práce, která je nicméně právně irelevantní pro (ne)platnost výpovědi. Má význam pouze pro možnost zaměstnavatele částečně se zprostit povinnosti nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu (jak správně podotkl prvostupňový soud), o něž v tomto řízení nejde. Proto bylo nadbytečné znova předvolat svědkyni jméno FO.

12. Z těchto důvodů odvolací soud napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.), což platí i pro výroky II - IV, na jejichž odůvodnění tímto pro stručnost odkazuje a proti nimž nebyly vzneseny žádné odvolací námitky.

13. Žalobce byl i v odvolacím řízení plně úspěšný, pročež má proti žalované právo na náhradu jeho nákladů (§ 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř.), které mu však podle obsahu spisu nevznikly a o kterých konečně sám prohlásil, že je neúčtuje. Proto odvolací soud výrokem II rozhodl tak, že nemá žádný z účastníků na tuto náhradu právo.

14. Náklady nicméně vzniknou státu se zastoupením žalobce ustanovenou zástupkyní (§ 140 odst. 2 první věta o. s. ř.). Ty mu pak bude muset nahradit procesně zcela neúspěšná žalovaná (§ 149 odst. 2 o. s. ř.). Protože zástupkyně tyto náklady vyúčtuje prvostupňovému soudu teprve po pravomocném skončení tohoto řízení, využil odvolací soud pravomoci dané mu v § 151 odst. 1 části věty před středníkem ve spojení s § 155 odst. 1 druhou větou o. s. ř. a výrokem III rozhodl, že je žalovaná povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Karviné 100 % této náhrady, jejíž výše a podmínky splatnosti budou stanoveny v samostatném usnesení okresního soudu. Proti tomuto rozsudku je možno podat dovolání, jestliže rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, a to ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku účastnici, k Okresnímu soudu v Karviné. O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud České republiky. V případě neuspokojení pohledávky specifikované výrokem III tohoto rozsudku ve lhůtě 30 dnů po uplynutí lhůty splatnosti bude tyto pohledávky vymáhat místně příslušný celní úřad.