15 C 28/2025

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivou Hrdinovou ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované., IČO Anonymizováno sídlem Adresa žalované pro neplatnost výpovědi z pracovního poměru

I. Určuje se, že výpověď z pracovního poměru daná žalobci přípisem žalované ze dne 10. 4. 2025 je neplatná.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karviné na náhradě nákladů řízení částku 26 481 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karviné na soudním poplatku částku 2 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru dané mu přípisem žalované ze dne 10. 4. 2025 podle ust. § 52 písm. e) zákoníku práce. Žalobce namítal, že utrpěl dne 9. 8. 2024 pracovní úraz, v jehož důsledku se stal nezpůsobilým k výkonu dosavadní práce; výpovědní důvod podle § 52 písm. e) zákoníku práce není proto dán.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s odůvodněním, že žalobce utrpěl dne 9. 8. 2024 úraz mimo plnění pracovních úkolů, v rozporu s interními předpisy žalované. Ze strany žalobce jde tedy o exces, a proto poškození zdraví, které žalobce po tomto úrazu utrpěl, nelze posoudit jako následky pracovního úrazu.

3. Z hlediska skutkového stavu soud zjistil, že žalobce pracoval u žalované jako řidič autobusu, přičemž dne 9. 8. 2024 řídil autobus v adresa. V 13:15 hodin došlo k dopravní nehodě, kdy do autobusu řízeného žalobcem nacouval osobní automobil Peugeot 607 řízený jméno FO. Jmenovaný řidič po nehodě zůstal sedět ve vozidle, proto žalobce vystoupil z autobusu a vydal se za řidičem osobního vozidla. Žalobce ho oslovil s tím, zda je si vědom, že způsobil dopravní nehodu. Řidič seděl v nastartovaném vozidle, přičemž po položení dotazu žalobce řidič znenadání začal vozidlem couvat, ačkoliv se žalobce nacházel v prostoru mezi řidičem a dveřmi vozu. Žalobce se ve snaze zastavit vůz naklonil přes řidiče a vytáhl klíče ze zapalování auta, které díky tomu zastavilo. Jelikož byl žalobce při této události několik metrů vozidlem vlečen, utrpěl bolestivé zranění zad a pánve a také levé ruky. Z jméno FO, řidiče osobního vozidla, byl cítit alkohol, jmenovaný nekomunikoval s okolím (srov. účastnická výpověď žalobce). 4. jméno FO se odmítl podrobit dechové zkoušce na přítomnost alkoholu a následně odběru krve, byl proto odvezen z místa nehody Policií ČR. Následně byl jméno FO hospitalizován na psychiatrickém oddělení nemocnice v Anonymizováno, kde, aniž by ho bylo možno v mezidobí vyslechnout, dne 15. ledna 2025 zemřel. jméno FO byl soudy České republiky celkem osmkrát odsouzen, byl mu udělen kromě jiného opakovaně trest zákazu řízení motorových vozidel. Jmenovaný byl odsouzen ze stejného důvodu také v Estonsku a v Polské lidové republice (srov. spis Policie ČR, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, územní odbor adresa, dopravní inspektorát adresa, sp. zn. Anonymizováno). Podle lékařského posudku ze dne 10. 4. 2025 žalobce pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu práce řidiče autobusu a na základě tohoto lékařského posudku dala žalovaná žalobci výpověď ze dne 10. 4. 2025 podle ust. § 52 písm. e) zákoníku práce (srov. lékařský posudek a výpověď z pracovního poměru).

5. Podle ust. § 52 písm. e) zákoníku práce ve znění účinném do 31. 5. 2025 (dále jen zákoník práce) může zaměstnavatel dát zaměstnanci výpověď z pracovního poměru, pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě zdravotní způsobilost z jiných zdravotních důvodů (pro tzv. obecné onemocnění).

6. Podle ust. § 52 písm. d) zákoníku práce zaměstnavatel může zaměstnanci dát výpověď z pracovního poměru, nesmí-li zaměstnanec podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, anebo dosáhl-li na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice.

7. Není-li zaměstnanec schopen pro svůj nepříznivý zdravotní stav dále konat dosavadní práci, může mu dát zaměstnavatel výpověď z pracovního poměru buď podle ust. § 52 písm. d) zákoníku práce, nesmí-li zaměstnanec dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, nebo podle ust. § 52 písm. e) zákoníku práce, nesmí-li zaměstnanec dále konat dosavadní práci, protože pozbyl dlouhodobě způsobilost konat dále dosavadní práci z jiných zdravotních důvodů (pro tzv. obecné onemocnění). I když v obou případech je důvodem pro rozvázání pracovního poměru výpovědí zaměstnancův nepříznivý zdravotní stav, v jehož důsledku zaměstnanec není schopen dále konat dosavadní práci, je nutné oba výpovědní důvody odlišovat, protože spočívají v rozdílných skutkových okolnostech a spojují se s nimi zčásti odlišné právní následky.

8. V posuzovaném bylo pro posouzení otázky, zda je naplněn uplatněný výpovědní důvod podle ust. § 52 písm. e) zákoníku práce, významné zjištění, zda se žalobce stal dlouhodobě nezpůsobilý k výkonu práce řidiče autobusu pro poškození zdraví, které utrpěl dne 9. 8. 2024. Mezi účastníky nebylo sporné, že žalobce utrpěl tohoto dne zranění, v jehož důsledku se stal nezpůsobilým k výkonu práce, avšak podle žalobce šlo o pracovní úraz, podle názoru žalované šlo o tzv. exces.

9. Podle ust. § 271k odst. 1 zákoníku práce pracovním úrazem pro účely tohoto zákona je poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním (§ 273 a § 274).

10. Podle ust. § 271k odst. 2 zákoníku práce jako pracovní úraz se posuzuje též úraz, který zaměstnanec utrpěl pro plnění pracovních úkolů.

11. V posuzovaném případě je nutno poškození zdraví, které žalobce nesporně utrpěl po dopravní nehodě ze dne 9. 8. 2024, posoudit jako následky pracovního úrazu, protože jde o poškození zdraví, které bylo žalobci způsobeno nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů v přímé souvislosti s plněním jeho pracovních úkolů. O exces by se jednalo pouze tehdy, pokud by činnost žalobce (snaha vyzvat řidiče vozidla, který zavinil dopravní nehodu, aby se podílel na vyšetřování nehody – sepisu záznamu o dopravní nehodě atd.), při které žalobce utrpěl zranění, zcela postrádala místní, časový a zejména věcný (vnitřní účelový) vztah k plnění pracovních úkolů žalobce, tj. v případě, že by žalobce popsané jednání učinil „na vlastní účet“ ve smyslu opatřit sobě např. prospěch, či že by žalobce nepochybně nesledoval z objektivního, ani ze subjektivního hlediska plnění pracovních úkolů u svého zaměstnavatele. O takovou situaci se však nejednalo, protože žalobce se řídil vnitřním předpisem žalované („Manuál řidiče autobusu“ ze dne 1. 1. 2021), který ukládá řidičům žalované povinnosti řidiče při dopravní nehodě. Řidiči se mimo jiného ukládá vždy sepsat záznam o dopravní nehodě (bod Anonymizováno.

12. Přímá souvislost s plněním pracovních úkolů, tedy vnitřní účelový vztah žalobce k plnění pracovních úkolů, byla při posuzované události dána. Nelze přehlédnout, že šlo o zcela netypickou situaci, která se vymykala obvyklému postupu řidičů po dopravní nehodě. Řidič vozidla, který nehodu zavinil, byl podle všech okolností případu psychicky narušen, proto se choval velmi podivně, nekomunikoval s okolím. Řidič byl proto hospitalizován na psychiatrii, kde byl až do smrti o několik měsíců později ve stavu, v němž ho nebylo možno k věci vyslechnout. Kromě toho byl s pravděpodobností hraničící s jistotou pod vlivem alkoholu, který z něho žalobce cítil (řidič jméno FO byl opakovaně odsouzen za jízdu pod vlivem alkoholu). Jednání řidiče jméno FO neodpovídalo běžnému postupu po dopravní nehodě, takže žalobce nemohl předpokládat, že řidič se náhle rozjede (začne couvat) v okamžiku, kdy byl žalobce těsně u jeho vozu (čímž mohl žalobci velmi vážně ublížit na zdraví). Žalobce se proto instinktivně snažil vůz zastavit, což učinil vytržením klíčů ze zapalování. Lze se domnívat, že pokud by to žalobce neučinil, mohl být zraněn ještě mnohem vážněji, řidič by ho mohl při couvání tzv. přejet. Žalovanou namítaná otázka porušení předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (srov. § 270 zákoníku práce) je otázkou významnou pro rozsah náhrady škody a nemajetkové újmy či případné zproštění se povinnosti k náhradě škody; případné porušení předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci žalobcem samo o sobě nečiní z posuzovaného případu exces.

13. Z výše uvedeného vyplývá, že výpovědní důvod podle ust. § 52 písm. e) zákoníku práce nebyl naplněn, proto soud určil, že výpověď z pracovního poměru daná žalobci přípisem žalované ze dne 10. 4. 2025 je neplatná.

14. Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení podle ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), protože žádný z účastníků žádné náklady řízení nepožadoval.

15. O náhradě nákladů řízení státu bylo rozhodnuto podle ustanovení § 148 odst. 1 a § 149 odst. 2 o. s. ř. Stát má podle výsledku řízení proti neúspěšné žalované právo na náhradu nákladů řízení, které platil. Náklady státu činí celkem 26 481 Kč a sestávají z odměny za zastupování a náhrady hotových výdajů ustanovené zástupkyně žalobce, které stát hradí podle ustanovení § 140 odst. 2 o. s. ř. Odměna a hotové výdaje ustanovené zástupkyně žalobce, hrazené z rozpočtu soudu, činí celkem 26 481 Kč (viz usnesení č. j. 15 C 28/2025-52).

16. Jelikož žalobce byl v tomto řízení osvobozen od soudních poplatků usnesením soudu ze dne 15. 8. 2025, č. j. 15 C 28/2025-10, právní moc dne 6. 9. 2025, a soud jeho návrhu vyhověl, přešla na žalovanou poplatková povinnost dle ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soud uložil žalované povinnost uhradit soudní poplatek v částce 2 000 Kč, jehož výše byla stanovena dle Položky 4 bod 1. písm. c) sazebníku poplatků.

17. Lhůty splatnosti soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.