16 Co 92/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovaným: 1. právnická osoba , IČO Anonymizováno sídlem adresa 2. Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o určení neplatnosti odvolání z funkce a určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru o odvolání žalovaného 1. proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 12. 2. 2025, č. j. 15 C 71/2024-30

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I mění tak, že se žaloba na určení, že odvolání žalobce z vedoucího pracovního místa ředitele školy, jejíž činnost vykonává žalovaná 2., provedené usnesením , adresa, ze dne , Anonymizováno, , je neplatné, zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1. na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 2 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobce a žalovaná 2. nemají navzájem právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Žalobou podanou dne 26. 9. 2024 se žalobce jako zaměstnanec proti žalovanému 1. coby zřizovateli školy a žalované 2. jako škole - své zaměstnavatelce - domáhal určení neplatnosti svého odvolání z vedoucího pracovního místa ředitele žalované 2. a navazující výpovědi z pracovního poměru ze dne 17. 5. 2024. Žalobu zdůvodnil v prvé řadě tím, že mu odvolání nikdy nebylo doručeno.

2. Žalovaný 1. navrhl zamítnutí žaloby s poukazem na to, že bylo sice odvolání neplatné a výpověď byla během soudního řízení odvolána, avšak žalobce nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť je zřejmé, že je nadále ředitelem žalované 2. a navíc byl bezvýsledně vyzván k nástupu do práce. Není jeho věcí řešit problém, kdy byl v mezidobí jmenován další ředitel.

3. Žalovaná 2. poukázala na odvolání výpovědi a na okolnost, že žalobce poté několikrát vyzvala k nástupu do práce.

4. Okresní soud napadeným rozsudkem určil neplatnost odvolání (výrok I), zastavil řízení co do určení neplatnosti výpovědi pro částečné zpětvzetí žaloby (výrok II) a uložil oběma žalovaným povinnost nahradit žalobci náklady řízení (výrok III). Dospěl přitom k těmto skutkovým zjištěním.

5. Žalobce byl s účinností od 1. 5. 2018 jmenován ředitelem žalované 2. Dne 17. 5. 2024 mu byla doručena výpověď, podle níž byl žalobce dne 20. 11. 2023 usnesením č., hodnota, Rady města , anonymizováno, ke dni 30. 4. 2024 odvolán z vedoucího pracovního místa ředitele žalované 2. Jelikož odmítl pracovní nabídku na další pracovní zařazení u žalované 2., byla mu dána výpověď podle § 52 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákoníku práce). Přípisem ze dne 27. 2. 2024 žalovaný 1. žalobci oznámil, že byl ke dni 30. 4. 2024 odvolán z funkce vedoucího pracovního místa ředitele žalované 2. a že bylo vyhlášeno konkurzní řízení na toto pracovní místo. Na základě doporučení konkurzní komise jmenovala , Anonymizováno, s účinností od 1. 5. 2024 na pracovní místo ředitele žalované 2. , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, . Přípisem ze dne 20. 11. 2024 žalovaná 2. odvolala výpověď z pracovního poměru, s čímž žalobce písemně vyjádřil souhlas.

6. Okresní soud případ právně kvalifikoval podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.), a § 166 odst. 5 písm. a), písm. c) zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen š. z.), a dospěl k závěru, že žalobci svědčí naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Š. z. totiž připouští jen jediného ředitele téže školy a i když byl žalobce vyzván k návratu do práce, nikdy mu nebylo řečeno, co to znamená pro stávajícího ředitele , tituly před jménem, , jméno FO, , čímž byl založen stav právní nejistoty odstranitelný právě žalovaným určením.

7. Proti výrokům I a III rozsudku podal žalovaný 1. odvolání s návrhem na změnu rozsudku v podobě zamítnutí žaloby na určení neplatnosti odvolání, přičemž částečně zopakoval dosavadní argumenty a uvedl, že usnesením , Anonymizováno, deklaroval názor o nesprávném doručení odvolání, čímž byla upevněna žalobcova právní jistota, a spolu s žalovanou 2. usiloval o narovnání vzájemných vztahů, což žalobce od počátku odmítal a přestože nejprve písemně prohlásil, že trvá na dalším zaměstnání, následně na tuto pozici odmítl nastoupit a místo toho pokračoval ve vedení soudního sporu, což vedle jeho působení ve dvou dalších ředitelských funkcích na jiných školách svědčí o tom, že ve skutečnosti již pro žalovanou 2. nechce pracovat a je motivován finančním prospěchem. Mezi účastníky jsou právně významné skutečnosti nesporné a proto žalobce nemá naléhavý právní zájem. Dále žalovaný 1. prezentoval svůj názor na zákonem připuštěnou možnost dvou ředitelů v téže funkci.

8. Žalovaná 2. souhlasila s vyjádřením žalovaného 1.

9. Žalobce navrhl potvrzení odvoláním napadené části rozsudku s tím, že pouze rozsudek může zjednat právní jistotu autoritativním určením neplatnosti odvolání a že š. z. upravuje ředitele jako individuální, nikoli kolektivní statutární orgán.

10. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a že je přípustné a projednatelné, přezkoumal na odvolacím jednání napadené výroky rozsudku a v této šíři i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že je napadený rozsudek nutno změnit, leč z jiných důvodů, než které namítali žalovaní.

11. Prvostupňový soud dospěl na základě provedených a správně vyhodnocených důkazů ke správným skutkovým zjištěním, jež mají oporu v provedeném dokazování. Odvolací soud je tudíž jako taková přejímá a pro stručnost na ně v plné šíři odkazuje.

12. Při právní kvalifikaci případu s ohledem na odvolání a vyjádření k němu se odvolací soud řídil těmito úvahami. Žalobce zvolil nesprávný typ žaloby. Odvolání ředitele školy jejím zřizovatelem ve smyslu § 166 odst. 4 či 5 š. z. je adresovaným právním jednáním, směřujícím ke změně závazku z pracovní smlouvy a jako takové podléhá pravidlům doručování podle zákoníku práce (§ 73a odst. 1 druhá věta, odst. 2 první věta ve spojení s § 334 – 337 zákoníku práce).[footnoteRef:1] Oznámení ze dne 27. 2. 2024 bylo sice adresováno žalovaným 1. žalobci, avšak nešlo o odvolání, ba ani o právní jednání; ke vlastnímu žalobcovu odvolání mělo dojít již dříve, usnesením rady města, na něž oznámení odkazuje a které nebylo k oznámení přiloženo. Něco podobného lze říci o oznámení ze dne 26. 11. 2024, které navíc ani nebylo adresováno žalobci. Ostatně, žalovaní nedoručení odvolání žalobci přinejmenším nepopřeli. Je nutno důsledně rozlišovat nicotnost neboli zdánlivost (neexistenci), dále neplatnost a nakonec neúčinnost právního jednání. Neplatným či neúčinným může být pouze právní jednání, které existuje, tedy není nicotné. Nicotným je právní jednání buďto tehdy, jestliže to stanoví zákon (§ 4 zákoníku práce ve spojení s § 551 - § 553 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen o. z.), jestliže mu chybí některý pojmový znak, anebo obojí. Dojití adresovaného právního jednání jeho adresátu je v civilistice tradičně otázkou jeho perfekce, tedy dovršení jeho pojmových znaků. Dojití je tudíž pojmovým znakem. Pokud adresované právní jednání nedojde, chybí mu jeden z pojmových znaků, takže není dovršen proces jeho vzniku, není perfektní a tudíž je nicotné (zdánlivé, neexistentní) - nikdy nevzniklo. To platí i pro odvolání z vedoucího pracovního místa, pouze s tím rozdílem, že nepodléhá dojití podle o. z., nýbrž přísnějším pravidlům doručení podle již zmíněných ustanovení zákoníku práce.[footnoteRef:2] Tomu odpovídá i zákon. Podle § 570 odst. 1 části věty před středníkem o. z. „právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde.“ Nejen toto ustanovení, ale též následující § 571 hovoří pro dobu před dojitím právního jednání o pouhém projevu vůle, nikoli ještě o právním jednání, zatímco v době po dojití se už jedná o právní jednání. V témže smyslu pak podle § 572 o. z. „osoba jednající v písemné formě může svůj projev vůle odvolat, dojde-li odvolání druhé straně nejpozději současně s původním projevem vůle.“ Již zákonný text tudíž jasně svědčí o tom, že do okamžiku dojití ještě právní jednání neexistuje, zatímco poté se stává právním jednáním. V oblasti pracovního práva zavedla novela zákoníku práce č. 365/2011 Sb. účinná od 1. 1. 2012 významnou změnu v tom smyslu, že pokud nebyl právní úkon doručen, pak neexistuje (není tedy neplatný, jako tomu bylo do té doby), což potvrzuje i důvodová zpráva k novele. Stejnou změnou prošel od 1. 1. 2012 na základě novely č. 472/2011 Sb. také š. z., resp. jeho tehdejší § 166 odst.

6. Také judikatura se ustálila v závěru, že nelze žalovat na neplatnost nedoručeného adresovaného pracovněprávního jednání.[footnoteRef:3] Proto nemělo smysl dále zkoumat existenci naléhavého právního zájmu ani otázku, zda je právně přípustné, aby měla škola dva ředitele současně. [1: Viz DRÁPAL, Ljubomír. Neplatnost, zdánlivost a relativní neúčinnost právního jednání v pracovněprávních vztazích. In: PICHRT, Jan, KOLDINSKÁ, Kristina, MORÁVEK, Jakub a kol. Obrana pracovního práva. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 50 – 51; PTÁČEK, Lubomír. § 73a [Následky odvolání a vzdání se pracovního místa]. In: BĚLINA, Miroslav, DRÁPAL, Ljubomír a kol. Zákoník práce. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 498, marg. č. 20.] [2: Tamtéž. Dále viz STRÁNSKÝ, Jaroslav. Nicotnost právního jednání a rozvázání pracovního poměru. Bulletin advokacie, 2016, č. 5, s. 22-26.] [3: viz bod 17. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. 21 Cdo 630/2015, č. 118/2016 Sb. rozh. civ., jeho usnesení ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 21 Cdo 3741/2020, či bod 14. odůvodnění usnesení ze dne 13. 3. 2025, sp. zn. 21 Cdo 2841/2024.]

13. Z těchto důvodů odvolací soud výrokem I napadený rozsudek ve výroku I změnil tak, že žalobu v dané části zamítl [§ 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř.].

14. Výrok II odpovídá § 224 odst. 1, odst. 2 ve spojení s § § 142 odst. 1, 146 odst. 2 druhou větou o. s. ř. Odvolací soud napadený rozsudek změnil, pročež musel znova rozhodnout o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Žalovaní byli úspěšní co do neplatnosti odvolání, avšak s ohledem na své nerozlučné procesní společenství (§ 91 odst. 2 o. s. ř.) vlastním chováním během řízení (odvoláním výpovědi) procesně zavinili částečné zastavení řízení co do neplatnosti výpovědi. Protože jsou obě tyto části předmětu řízení zcela rovnocenné, rozhodl odvolací soud, že nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů prvostupňového řízení.

15. To neplatí pro odvolací řízení, jehož předmětem byla pouze neplatnost odvolání. Zde byli plně procesně úspěšní žalovaní, avšak žalovaná 2. se práva náhrady vzdala a proto odvolací soud výrokem IV rozhodl, že proti sobě s žalobcem toto právo nemají. Náhrada žalovaného 1. na podkladě jím podaného vyúčtování sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč (bez zohlednění vraceného přeplatku) a z paušální náhrady hotových výdajů za odvolání a účast na odvolacím jednání ve výši 300 Kč [§ 137 odst. 1 ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. a s § § 1 odst. 3 písm. c), písm. f), 2 odst. 3 vyhlášky MSp č. 254/2015 Sb. v účinném znění]. Odvolací soud nepřiznal tuto náhradu ve výši 450 Kč za úkon podle vyhlášky MSp č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, poněvadž žalovaný 1. nebyl zastoupen advokátem. Celková náhrada tudíž činí 2 600 Kč. Lhůtu k zaplacení odvolací soud ve výroku III stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. vzhledem k zanedbatelné výši přiznané náhrady a k času, který měl žalobce na to, aby se na možnou povinnost nahradit žalovanému 1. procesní výlohy připravil.