18 Az 20/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Hluštíkem, Ph.D. ve věci žalobce: M. I. státní příslušnost Turecká republika zastoupeného advokátkou Mgr. Martinou Sklenskou sídlem Moravské nám. 13, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR Poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 5. 2025, č. j. OAM-532/DS-D03- VL15-2024, ve věci mezinárodní ochrany, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Žalobce se domáhal žalobou ze dne 8. 7. 2025 přezkoumání shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo rozhodnuto tak, že se žalobci mezinárodní ochrana dle ustanovení § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“) neuděluje.

2. Podle žalobce byla v řízení o udělení mezinárodní ochrany zkrácena jeho práva. Žalovaný podle žalobce nesprávně právně posoudil zjištěný skutkový stav; zároveň žalovaný nedostatečně tento skutkový stav zjistil v rozporu s § 3 správního řádu. Žalobce dále rekapituloval svá azylová tvrzení a způsob, jak se s ním vypořádal žalovaný v napadeném rozhodnutí, přičemž namítl, že nelze ze strany žalovaného šmahem odmítnout problémy, které měl v zemi původu s nevlastním otcem s tím, že se jedná o pronásledování soukromou osobou a situace, ve které se žalobce ocitl, není azylově relevantní. Žalobce se v případě návratu do země původu obává dalšího stupňování a výhružek a opakování fyzických útoků ze strany nevlastního otce. V Turecku přetrvává náboženská nesnášenlivost a snaha o vytvoření silné islámské společnosti, když z poučení bratra, který je policistou, je zřejmé, že státní orgány nebyly schopny poskytnout žalobci a jeho manželce ochranu. Žalovaný azylový příběh žalobce do určité míry dezinterpretuje.

3. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout, přičemž odkázal na obsah napadeného rozhodnutí. Uvedl, že je čirou spekulací žalobce, že by mohl jít do vězení; pokud by měl problémy s nevlastním otcem, mohl by se domáhat pomoci u státních orgánů. Žalobce se na státní orgány neobrátil a neprokázal, že by státní orgány se na jeho potížích se soukromou osobou podílely. Mezinárodní ochrana může být poskytnuta až v případě, že byla žadateli pomoc v zemi původu odepřena nebo nebyla poskytnuta v potřebné míře. Zjištění z obsahu správních spisů 4. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobce dne 1. 3. 2024 požádal v Německu o udělení mezinárodní ochrany, přičemž byl následně v rámci dublinského řízení přemístěn do ČR. Při poskytnutí údajů k této žádosti v ČR uvedl, že o mezinárodní ochranu žádá, neboť jeho matka se podruhé vdala za muže, který začal vyhrožovat manželce žalobce. Báli se o svůj život, proto odcestovali. Uvedený muž je radikální islamista.

5. V rámci pohovoru ke své žádosti dále doplnil, že problémy začaly cca před 2 roky, kdy zjistil že uvedený muž, kterého si matka vzala, matku bije, neustále žalobci volal a posílal výhružné sms. Když se obrátil na bratra, který pracuje v Istanbulu na policii, řekl mu, že když se na policii obrátí, můžou muži uložit zákaz přiblížení, avšak telefonáty a sms budou pokračovat. Vyvrcholilo to, když si šel k matce pro věci, on nebyl doma, následně však přijel za žalobcem i se svými známými, začala slovní potyčka, kdy nevlastní otec vytáhl i zbraň. Neví, o co nevlastnímu otci jde, neví, co mu vadí a čeho se snaží docílit.

6. Na policii se neobrátil, pouze to řešil s bratrem. Nevlastní otec manželce nikdy nevyhrožoval, nikdy s ní nemluvil, nikdy nepřišel k nim domů.

7. Ve správním spise jsou založeny informace o zemi původu, ohledně politické a bezpečnostní situace v Turecku ze dne 6. 8. 2024.

8. Následně dne 29. 5. 2025 rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím. Uzavřel v něm, že v průběhu řízení bylo objasněno, že tvrzeným důvodem žádosti žalobce jsou problémy spojené s novým manželem jeho matky. Žalovaný neshledal naplnění zákonných důvodů pro udělení azylu, když žalobce neuvedl žádné konkrétní relevantní informace mimo svého tvrzeného důvodu k opuštění vlasti. Tvrzené obavy ze strany nevlastního otce nelze vyhodnotit jako pronásledování pro uplatňování politických práv a svobod dle § 12 písm. a) zákona o azylu. Stejně tak nelze vyhodnotit jako pronásledování dle § 12 písm. b) zákona o azylu. Žalovaný neshledal ani důvod k udělení doplňkové ochrany, ani pro udělení azylu z humanitárních důvodů. Zdůraznil, že Turecko je právním státem, v němž je zaručena bezpečnost jeho občanů a žalobce mohl předložit důkazy o vyhrožování tamní policii. O to se však žalobce ani nepokusil a raději vycestoval do Evropy. Připomněl také, že zmíněná potyčka mezi žalobcem a nevlastním otcem měla proběhnout někdy začátkem léta roku 2023, avšak žalobce i s manželkou nepodnikli ve vlasti naprosto nic, aby se efektivně bránili a vycestovali až v únoru 2024. Posouzení věci krajským soudem 9. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů [§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)] napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Ve věci soud rozhodl bez jednání v souladu s § 51 s. ř. s.

10. Krajský soud především dospěl k závěru, že žalovaný zjistil skutkový stav v potřebném rozsahu a obstaral si dostatek informací potřebných k vydání rozhodnutí. Shromážděné informace ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v Turecku soud považuje za zcela dostatečné a přiměřeně aktuální k datu vydání žalobou napadeného rozhodnutí. Z obsahu správního spisu vyplývá zcela jednoznačně, že žalobce se nikdy na státní orgány v Turecku neobrátil, ačkoli nevyvstaly žádné okolnosti (nebyly ani nikým tvrzeny), že by mu v tomto cokoli bránilo. Žalobce v zásadě spoléhal pouze na informace od svého bratra policisty, přičemž je třeba zdůraznit, že z těchto informací vyplynula možnost ochrany policií před nevlastním otcem, kterou však žalobce zcela bezdůvodně nevyužil. Zprávy o politické a bezpečnostní situaci v Turecku považuje krajský soud za zcela dostačující a podložené. Krajský soud má za to, že žalovaný se zcela správně a podrobně vypořádal se situací v zemi původu žalobce při zohlednění žalobcem v průběhu řízení uvedených skutečností.

11. Krajský soud si v této souvislosti dovoluje připomenout judikaturu Nejvyššího správního soudu v otázce pronásledování soukromými osobami. Například v rozsudku ze dne 10. 3. 2004, č. j. 3 Azs 22/2004 – 48 dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, který formuloval v právní větě, že „Skutečnost, že žadatel o azyl má v zemi původu obavy před vyhrožováním ze strany soukromé osoby, není bez dalšího důvodem pro udělení azylu podle ustanovení § 12 zákona č. 325/1999, o azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb., tím spíše v situaci, kdy politický systém v zemi původu žalobce dává občanům možnost domáhat se ochrany svých práv u státních orgánů, a tyto skutečnosti v řízení o udělení azylu nebyly vyvráceny.“ V právní větě rozsudku ze dne 10. 2. 2006, č. j. 4 Azs 129/2005–54, pak Nejvyšší správní soud uzavřel, že „Obecné tvrzení stěžovatele o obavách z pronásledování či nebezpečí, které mu hrozí v zemi původu, bez prokázání existence takového nebezpečí, za situace, kdy se stěžovatel v zemi původu neobrátil se svými problémy na příslušné orgány, nelze podřadit pod zákonem vymezené důvody udělení azylu. Nebyla-li žádost o azyl podána bezprostředně po příjezdu na území České republiky, ale až poté, co stěžovateli nebyl pro pozdní podání žádosti prodloužen pobyt, na území České republiky pobýval nelegálně a hrozilo mu správní vyhoštění, svědčí to o její účelovosti.“. V rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2015, č. j. 4 Azs 63/2005-55 tento uzavřel, že „Důvodem pro udělení mezinárodní ochrany formou azylu (§ 12 zákona č. 325/1999, o azylu) není, odešel-li žadatel ze země původu pro obavy ze msty soukromé osoby (věřitele, jemuž nesplatil dluh), nadto za situace, kdy vyhrožování ani neoznámil policii a o azyl požádal v České republice teprve poté, kdy mu zde bylo uděleno správní vyhoštění.“ 12. V souladu s uvedenou judikaturou považuje krajský soud za klíčové, že žalobce v žalobě ani ve své žádosti žádné konkrétní obavy, vyjma tvrzených výhrůžek ze strany nevlastního otce neuvedl, veškerá tvrzení byla pouze v obecné a hypotetické rovině. Azylově relevantní důvody ve smyslu § 12 a § 14a zákona o azylu tak krajský soud neshledal. Nutno připomenout, že je to podle ustálené judikatury zdejšího soudu právě žadatel o mezinárodní ochranu, kdo je primárním zdrojem informací podstatných pro udělení mezinárodní ochrany (srov. usnesení NSS ze dne 20. 6. 2013, č. j. 9 Azs 1/2013–38, či ze dne 11. 12. 2015, č. j. 5 Azs 134/2014–48). Správní orgán zjišťuje skutkový stav věci v rozsahu možných důvodů pro udělení mezinárodní ochrany, jež vycházejí ze žadatelovy výpovědi v průběhu řízení o mezinárodní ochraně. Nepřísluší mu tak domýšlet právně relevantní důvody pro udělení azylu žadatelem neuplatněné a posléze k nim činit příslušná skutková zjištění (rozsudek NSS ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 22/2003–41, či usnesení ze dne 19. 10. 2020, č. j. 4 Azs 277/2018–60). Rozsah a obsah informací zjišťovaných o zemi původu se tak odvíjí od sdělení žadatele o mezinárodní ochranu (např. usnesení NSS ze dne 16. 12. 2021, č. j. 3 Azs 118/2021–39, bod [11]).

13. Jde-li o doplňkovou ochranu a pro ni klíčové kritérium „vážné újmy“, zabýval se touto otázkou ve vztahu k hrozbě vážné újmy ze strany soukromých osob NSS např. v rozsudku ze dne 16. 9. 2008, č. j. 3 Azs 48/2008–57. Dospěl k závěru, že v případě pronásledování či vážné újmy hrozící ze strany soukromých osob je potřeba prokázat, že stát není schopen nebo ochoten poskytnout před pronásledováním nebo vážnou újmou ochranu, tzn., že neučiní přiměřené kroky k jejich zabránění. Žalobce však blíže, kromě obecného tvrzení, nevysvětlil, proč by nebylo možné využít ochrany státních orgánů v zemi původu. Břemeno tvrzení ohledně nedostupnosti (resp. nedostatečnosti) ochrany v zemi původu přitom leží na něm (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2008, č. j. 5 Azs 50/2008–62).

14. Optikou uvedené judikatury lze proto souhlasit s právním posouzením žádosti žalobce, tedy, že žalobcem uváděné skutečnosti nelze podřadit pod žádný z důvodů poskytnutí mezinárodní ochrany a s ohledem na zjištěný skutkový stav ani pro udělení mezinárodní ochrany formou doplňkové ochrany. Za situace, kdy žalobce ani v řízení o udělení mezinárodní ochrany, ani v řízení soudním netvrdí žádné relevantní skutečnosti, které by mohly vést k závěru o naplnění podmínek pro poskytnutí jedné z forem mezinárodní ochrany, přičemž v průběhu správního řízení ani nenamítal nic proti podkladům rozhodnutí, nutno dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je správné a zákonné. Podle krajského soudu se žalovaný v dostatečné míře zabýval také podmínkami pro udělení humanitárního azylu a doplňkové ochrany, přičemž správně uzavřel, že pro udělení těchto druhů ochrany podmínky u žalobce splněny nejsou.

15. Krajský soud v reakci na žalobní námitku žalobce zdůrazňuje, že upozorňuje-li žalobce na tvrzenou náboženskou nesnášenlivost v Turecku, není soudu zřejmé, jaký vztah má toto tvrzení k důvodům, pro které žalobce žádal o mezinárodní ochranu.

16. Proto je na situaci žalobce zcela přiléhavá výše uvedená konstantní judikatura Nejvyššího správního soudu a krajský soud neshledal žádný důvod k odlišnému posouzení věci. Závěr a náklady řízení 17. Krajský soud tedy uzavírá, že žalobní námitky důvodnými neshledal, a proto žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

18. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobce v řízení úspěšný nebyl a žalovanému nad rámec jeho úřední činnosti žádné náklady nevznikly. Soud tedy výrokem II. tohoto rozsudku žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu. Ostrava 29. června 2026 JUDr. Petr Hluštík, Ph. D. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje J.S.V.