22 Azs 160/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Tomáše Foltase a Jana Kratochvíla v právní věci žalobce: M. I., zastoupený Mgr. Martinou Sklenskou, advokátkou se sídlem Moravské náměstí 754/13, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 5. 2025, čj. OAM-532/DS-D03-VL15-2024, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 6. 2026, čj. 18 Az 20/2025-28, takto:

Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 6. 2026, čj. 18 Az 20/2025-28, s e r u š í a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce požádal o mezinárodní ochranu z důvodu, že se jeho matka podruhé vdala za radikálního islamistu. Tento muž žalobcovu matku bije a vyhrožuje jak jemu, tak i jeho manželce. Dokonce na žalobce vytáhl zbraň. Žalobce požádal o pomoc svého bratra, který je v Turecku policistou. Ten však žalobci doporučil, že nemá cenu se obracet na tamější policii, neboť sice tomuto muži může být uložen zákaz přibližování, nicméně výhružné telefonáty a zprávy budou pokračovat.

2. Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Žalovaný vycházel z Informace OAMP, Turecko – politická a bezpečnostní situace v zemi z 6. 8. 2024, podle které je Turecko právním státem, v němž je zaručena bezpečnost jeho občanů. Žalobce se však dle žalovaného ani nepokusil vyhledat pomoc ze strany tureckých orgánů a rovnou vycestoval do Evropy.

3. Proti tomuto rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu, kterou Krajský soud v Ostravě zamítl v záhlaví uvedeným rozsudkem (pozn. NSS: žalobu žalobcovy manželky proti rozhodnutí žalovaného, kterým ani jí nebyla udělena mezinárodní ochrana, zamítl krajský soud rozsudkem z 29. 6. 2026, čj. 18 Az 21/2025-24; kasační stížnost proti tomuto rozsudku projednává Nejvyšší správní soud v řízení vedeném pod sp. zn. 22 Azs 162/2026). Krajský soud uvedl, že žalovaný zjistil skutkový stav v potřebném rozsahu a obstaral si dostatek podkladů a také informací o zemi původu žalobce. Žalobce nepožádal o pomoc tureckou policii, ačkoliv mu v tom nic nebránilo. Žalobce se spokojil s informacemi od jeho bratra, z jehož tvrzení navíc možnost pomoci ze strany policie vyplývala. Z judikatury vyplývá, že důvodem pro udělení azylu není pronásledování ze strany soukromých osob, jestliže stát původu daného žadatele o azyl poskytuje svým občanům účinné prostředky právní ochrany a daný žadatel těchto prostředků bezdůvodně nevyužil. Krajský soud dále uvedl, že žalobce uvedl jen obecná a hypotetická tvrzení, ačkoliv podle judikatury je on primárním zdrojem informací pro udělení azylu.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného

4. Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále „stěžovatel“) kasační stížnost. Spolu s ní podal stěžovatel návrh, aby jí Nejvyšší správní soud přiznal odkladný účinek. Stěžovatel popsal svůj azylový příběh a namítl, že žalovaný vycházel pouze z informace OAMP o Turecku, podle které má jít o právní a bezpečný stát. Závěr žalovaného, že stěžovatel se proto měl obrátit na tamější policii, však není opřen o dostatek podkladů ohledně toho, zda turecká policie poskytuje dostatečnou ochranu i v případě domácího násilí. Stěžovatel má za to, že nikoliv. Současná politická situace v Turecku naopak podporuje konzervativní uspořádání společnosti a nebrání ženy proti domácímu násilí. Násilí ze strany manžela žalobcovy matky byl vystaven i sám žalobce a také jeho manželka. Žalovaný proto měl obstarat podklady, které se týkají otázky násilí ze strany radikálních islamistů páchaného na blízkých osobách. Žalovaný tedy neměl dostatek informací o bezpečnostní situaci v Turecku. Žalobce řešil tuto situaci se svým bratrem, policistou, který mu ale sdělil, že policie mu neposkytne účinnou ochranu. Výše popsanou vadu rozhodnutí žalovaného následně převzal i krajský soud.

5. Žalovaný nesouhlasí s důvody kasační stížnosti. Rozhodnutí žalovaného a také napadený rozsudek jsou dle žalovaného přezkoumatelné a zákonné.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

6. Podle § 104a odst. 1 soudního řádu správního platí, že rozhodoval-li před krajským soudem o věci specializovaný samosoudce a kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud jako nepřijatelnou. Nejvyšší správní soud přijme kasační stížnost k věcnému přezkumu pouze v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to i) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo potřeby překonání judikatury, nebo ii) v případě zásadního pochybení krajského soudu (usnesení NSS z 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS, Ostapenko). V této věci Nejvyšší správní soud shledal, že se krajský soud dopustil zásadního pochybení.

7. V řízení o udělení mezinárodní ochrany je důkazní břemeno rozděleno mezi žadatele (stěžovatele) a správní orgán (žalovaného). Ten by si měl na základě tvrzení žadatele obstarat dostatečné množství důkazů k podpoře či vyvrácení tvrzení žadatele (podrobně rozsudky NSS z 30. 9. 2008, čj. 5 Azs 66/2008-70, a z 3. 11. 2011, čj. 2 Azs 28/2011-82, bod 27). Rozsah a obsah shromažďovaných informací o zemi původu se odvíjí od sdělení žadatele. V řízení o mezinárodní ochraně se vždy za klíčové skutečnosti považují tvrzení žadatelů, která zásadním způsobem ovlivňují potřebu získání informací o zemi původu a požadovanou podrobnost a zaměření těchto informací (rozsudky NSS z 26. 4. 2006, čj. 4 Azs 332/2005-80, a z 23. 9. 2024, čj. 5 Azs 144/2024-31, bod 34).

8. Krajský soud v nynější věci vycházel z žádosti stěžovatele o mezinárodní ochranu, který ji odůvodnil strachem z nového manžela své matky. Ten matku bije, vyhrožuje stěžovateli i jeho manželce a oba ohrožoval zbraní. V minulosti sice chtěli záležitost řešit s policií, ale stěžovatelův bratr je policistou a od podání oznámení je pro neefektivitu policie odradil. Azylový příběh stěžovatele je tak postaven na hrozbě vážné újmy ze strany soukromé osoby.

9. Z judikatury v tomto ohledu vyplývá, že pronásledování i vážná újma mohou sice hrozit také ze strany soukromých osob, nicméně nejsou bez dalšího azylově relevantním důvodem (rozsudek NSS z 16. 9. 2008, čj. 3 Azs 48/2008-57). Žadatel o mezinárodní ochranu musí i) hrozbu újmy ze strany soukromých osob tvrdit hodnověrným, především dostatečně konkrétním způsobem a ii) prokázat, že se bez úspěchu pokusil využít ochrany ve státě původu, respektive že stát původu není schopen nebo ochoten poskytnout před pronásledováním nebo vážnou újmou ochranu, tj. neučinil či neučiní přiměřené kroky k jejich zabránění (rozsudky NSS z 31. 10. 2008, čj. 5 Azs 50/2008-62, a z 26. 10. 2007, čj. 2 Azs 66/2007-79).

10. Pro úplnost Nejvyšší správní soud uvádí, že tato judikatura je stále relevantní i s ohledem na právní předpisy nově účinné od 12. 6. 2026, tedy Nařízení č. 2024/1347, o normách, které musejí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu udělené ochrany, o změně směrnice Rady 2003/109/ES a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU. Podle čl. 6 písm. c) tohoto nařízení platí, že původci pronásledování nebo vážné újmy mohou být nestátní původci, lze-li prokázat, že aktéři uvedení v čl. 7 odst. 1 nejsou schopni nebo ochotni poskytnout ochranu před pronásledováním nebo vážnou újmou. Tato úprava se neliší od dříve účinného čl. 6 písm. c) Směrnice č. 2011/95/EU o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany.

11. Z judikatury Nejvyššího správního soudu taktéž vyplývá, že subjektivní nedůvěra vůči vnitrostátním orgánům neodůvodňuje rezignaci na využití ochrany státu (usnesení NSS z 25. 7. 2013, čj. 5 Azs 11/2012-23). Využít ochranu státu stěžovatel nemusí pouze tehdy, pokud informace o zemi původu ukazují opodstatněnost takové nedůvěry (rozsudek NSS z 30. 9. 2008, čj. 5 Azs 66/2008-70, č. 1749/2009 Sb. NSS).

12. Nejvyšší správní soud opakovaně zdůraznil, že je povinností správního orgánu rozhodujícího o žádosti o udělení mezinárodní ochrany opatřit si takové informace o zemi původu, které jsou v maximální možné míře: 1) relevantní, 2) důvěryhodné a vyvážené, 3) aktuální a ověřené z různých zdrojů, 4) transparentní a dohledatelné (viz kupříkladu rozsudky z 31. 7. 2008, čj. 5 Azs 55/2008-71, nebo z 4. 2. 2009, čj. 1 Azs 105/2008-81).

13. Z právě uvedených principů tak vyplývá, že nestačí obstarat pouze obecné zprávy o zemi původu, míjejí-li rozhodnou část azylového příběhu žadatele. Pokud žadatel tvrdí nefunkčnost či korupci policie a hrozbu od soukromých osob, musí se podklady zabývat schopností státu poskytnout účinnou ochranu. Poukazoval-li tedy v nyní posuzované věci stěžovatel na nefunkčnost policejních orgánů v Turecku ohledně pomoci v jeho situaci, bylo povinností žalovaného, respektive krajského soudu, aby se na zmiňovaný aspekt zaměřil a shromáždil takové podklady, na jejichž základě si lze učinit úsudek o tom, jakým způsobem turecká policie či jiné orgány fungují a zda jsou schopny zajistit ochranu svých občanů před nestátními původci pronásledování či vážné újmy (shodně rozsudek NSS z 15. 1. 2021, čj. 1 Azs 342/2020-49, bod 26).

14. Krajský soud v této věci dospěl k závěru, že žalovaný zjistil skutkový stav v potřebném rozsahu a obstaral si dostatek informací potřebných k vydání rozhodnutí. Shromážděné informace ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v Turecku krajský soud považoval „za zcela dostatečné a přiměřeně aktuální k datu vydání žalobou napadeného rozhodnutí“. S tímto závěrem však Nejvyšší správní soud nesouhlasí.

15. V číslovaném správním spise se pod čísly 70 a 71 nachází pouze Informace OAMP, Turecko – politická a bezpečnostní situace v zemi z 6. 8. 2024. Jiné informace o zemi původu číslovaný správní spis neobsahuje a s jiným dokumentem podle protokolu o seznámení s podklady rozhodnutí z 14. 5. 2025 ani stěžovatel seznámen nebyl. V dokumentu OAMP však nejsou žádné údaje o tom, jak funguje turecká policie. Tím méně tam lze nalézt údaje o tom, zda konkrétně policie poskytuje ochranu občanům před hrozbou vážné újmy ze strany blízkých příbuzných, kteří jsou radikálními vyznavači islámu. Závěr krajského soudu, že shromážděné informace o zemi původu jsou „zcela dostatečné“ je neopodstatněný. Naopak lze souhlasit se stěžovatelem, že pro závěr žalovaného a krajského soudu, že v jeho situaci mu poskytnou ochranu turecké orgány, není ve spise žádná opora.

16. Jde přitom o klíčovou část azylového příběhu stěžovatele. Pokud by totiž turecká policie či jiné odpovídající orgány nebyly schopny či ochotny stěžovateli odpovídající ochranu poskytnout, pak by těžko mohl obstát závěr krajského soudu, že stěžovateli nic nebránilo obrátit se se žádostí o ochranu na turecké orgány. Tento stěžejní závěr krajského soudu tedy nemá dosud žádnou oporu v provedeném dokazování.

17. Nejvyšší správní soud nepřehlédl, že v jemu předloženém správním spise se nachází také Informace MZV ČR z 17. 1. 2025, čj. 132557-6-2024-MZV/LPTP, která pojednává o odepření ochrany ze strany policie, odepření soudní pomoci a možnosti ochrany osob ohrožených trestnou činností. Z takového dokumentu však Nejvyšší správní soud nemůže v nyní projednávané věci vycházet, neboť evidentně nebyl v době rozhodování žalovaného součástí správního spisu (není číslován a není uveden ve spisovém přehledu) a krajský soud jím (pokud jej vůbec měl k dispozici) neprováděl dokazování. Lze dodat, že pokud žalovaný cítil potřebu doplnit v řízení před správními soudy podklady, měl tak učinit ve vyjádření k žalobě prostřednictvím návrhu na provedení dokazování v řízení před krajským soudem.

IV. Závěr a náklady řízení

18. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 110 odst. 1 věta první, část věty před středníkem soudního řádu správního). V něm je krajský soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 110 odst. 4 soudního řádu správního).

19. V novém řízení tak krajský soud doplní informace o zemi původu týkající se fungování policie v Turecku. Teprve na základě takto doplněného dokazování posoudí, zda mohou obstát tvrzení stěžovatele, že by mu policie v Turecku ochranu neposkytla, a proto se na ni nemusel obrátit.

20. Krajský soud v novém rozhodnutí o žalobě rozhodne také o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 110 odst. 3 téhož zákona).

21. Nejvyšší správní soud se samostatně nezabýval návrhem stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, jelikož o věci rozhodl bez zbytečného prodlení, jakmile poučil účastníky řízení a obstaral další nezbytné podklady pro rozhodnutí. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 16. září 2026 Jitka Zavřelová předsedkyně senátu