22 Azs 162/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Foltase, soudce Jana Kratochvíla a soudkyně Jitky Zavřelové v právní věci žalobkyně: B. I., zastoupená Mgr. Martinou Sklenskou, advokátkou se sídlem Moravské nám. 13, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 5. 2025, čj. OAM-533/DS-D03-VL15-2024, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 6. 2026, čj. 18 Az 21/2025-24, takto:

Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 6. 2026, čj. 18 Az 21/2025-24, s e r u š í a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalovaný neudělil žalobkyni žádný druh mezinárodní ochrany podle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Žalobkyně v žádosti uváděla, že jí v zemi původu (Turecko) hrozí fyzické násilí ze strany nového manžela její tchýně. Ten měl žalobkyni i jejímu manželovi vyhrožovat, ohrožovat je střelnou zbraní a nutit k náboženské radikalizaci. Manžel žalobkyně požádal o pomoc svého bratra, který je v Turecku policistou. Ten mu však sdělil, že nemá cenu se obracet na tamější policii.

2. Žalovaný uvedl, že žalobkyně se nijak nepokusila kontaktovat policii nebo jiné k tomu určené instituce. Z tohoto důvodu neshledal, že by obavy z pronásledování manželem její tchýně byly relevantní z hlediska jakékoliv formy mezinárodní ochrany. Za účelové pak shledal blíže nerozvinuté tvrzení žalobkyně, že sympatizuje s křesťanskou vírou.

3. Žalovaný vycházel z Informace OAMP, Turecko – politická a bezpečnostní situace v zemi z 6. 8. 2024. Dokument obsahuje obecné informace o politické situaci v zemi, informaci o dodržování zákazu mučení, možnosti vycestování a probíhajících ozbrojených konfliktech. Jiné informace o zemi původu ve správním spise nejsou.

4. Krajský soud žalobu žalobkyně zamítl. Žalovaný podle něj zjistil skutkový stav v potřebném rozsahu a obstaral si dostatek podkladů a také informací o zemi původu žalobkyně. Za klíčové považoval, že žalobkyně nepožádala o pomoc tureckou policii, ačkoliv jí v tom nic nebránilo. Spokojila se s informacemi od bratra svého manžela, z jehož tvrzení navíc možnost pomoci ze strany policie vyplývala. Z judikatury přitom vyplývá, že důvodem pro udělení azylu není pronásledování ze strany soukromých osob, jestliže stát původu žadatele o azyl poskytuje svým občanům účinné prostředky právní ochrany a žadatel těchto prostředků bezdůvodně nevyužil. Krajský soud dále uvedl, že žalobkyně uvedla jen obecná a hypotetická tvrzení, ačkoliv podle judikatury je žadatel primárním zdrojem informací pro udělení azylu.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

5. Proti tomuto rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost. V ní namítá, že závěr krajského soudu, že žalovaný shromáždil informace o zemi původu v dostatečném rozsahu, je chybný. Krajský soud ani žalovaný dostatečně nezjistili skutkový stav ohledně existence účinné ochrany před domácím násilím v Turecku. Současná politická situace v Turecku naopak podporuje konzervativní uspořádání společnosti a nebrání ženy proti domácímu násilí. Tchýně byla obětí domácího násilí od svého nového manžela. Ten používal násilí či hrozbu násilím i na samu stěžovatelku a jejího manžela. Žalovaný proto měl obstarat podklady o násilí ze strany radikálních islamistů páchaného na blízkých osobách.

6. Žalovaný nesouhlasí s důvody kasační stížnosti. Napadený rozsudek považuje za přezkoumatelný a zákonný.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

7. Podle § 104a odst. 1 soudního řádu správního platí, že rozhodoval-li před krajským soudem o věci specializovaný samosoudce a kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud jako nepřijatelnou. Nejvyšší správní soud přijme kasační stížnost k věcnému přezkumu pouze v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to i) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo potřeby překonání judikatury, nebo ii) v případě zásadního pochybení krajského soudu (usnesení NSS z 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS, Ostapenko). V této věci Nejvyšší správní soud shledal, že se krajský soud dopustil zásadního pochybení.

8. V řízení o udělení mezinárodní ochrany je důkazní břemeno rozděleno mezi žadatele a správní orgán (žalovaného). Ten by si měl na základě tvrzení žadatele obstarat dostatečné množství důkazů k podpoře či vyvrácení tvrzení stěžovatele (podrobně rozsudky NSS ze dne 30. 9. 2008, čj. 5 Azs 66/2008-70; a ze dne 3. 11. 2011, čj. 2 Azs 28/2011-82, bod 27). Rozsah a obsah shromažďovaných informací o zemi původu se odvíjí od sdělení žadatele. V řízení o mezinárodní ochraně se vždy za klíčové skutečnosti považují tvrzení žadatelů, která zásadním způsobem ovlivňují potřebu získání informací o zemi původu a požadovanou podrobnost a zaměření těchto informací (rozsudky NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 4 Azs 332/2005-80; a ze dne 23. 9. 2024, čj. 5 Azs 144/2024-31, bod 34).

9. Krajský soud v nynější věci vycházel z žádosti stěžovatelky o mezinárodní ochranu, která ji odůvodnila strachem z nového manžela své tchýně. Ten matku bije, vyhrožuje stěžovatelce i jejímu manželovi a oba ohrožoval zbraní. V minulosti sice chtěli záležitost řešit s policií, ale manželův bratr je policistou a od podání oznámení je pro neefektivitu policie odradil. Azylový příběh stěžovatelky je tak postaven na hrozbě vážné újmy ze strany soukromé osoby.

10. Z judikatury v tomto ohledu vyplývá, že pronásledování i vážná újma mohou sice hrozit také ze strany soukromých osob, nicméně nejsou bez dalšího azylově relevantním důvodem (rozsudek NSS ze dne 16. 9. 2008, čj. 3 Azs 48/2008-57). Žadatel o mezinárodní ochranu musí i) hrozbu újmy ze strany soukromých osob tvrdit hodnověrným, především dostatečně konkrétním způsobem a ii) prokázat, že se bez úspěchu pokusil využít ochrany ve státě původu, respektive že stát původu není schopen nebo ochoten poskytnout před pronásledováním nebo vážnou újmou ochranu, tj. neučinil či neučiní přiměřené kroky k jejich zabránění (rozsudky NSS ze dne 31. 10. 2008, čj. 5 Azs 50/2008-62; ze dne 26. 10. 2007, čj. 2 Azs 66/2007-79).

11. Pro úplnost Nejvyšší správní soud uvádí, že tato judikatura je stále relevantní i s ohledem na nově účinné právní předpisy od 12. 6. 2026, tedy Nařízení č. 2024/1347, o normách, které musejí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu udělené ochrany, o změně směrnice Rady 2003/109/ES a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU. Podle čl. 6 písm. c) tohoto nařízení platí, že původci pronásledování nebo vážné újmy mohou být nestátní původci, lze-li prokázat, že aktéři uvedení v čl. 7 odst. 1 nejsou schopni nebo ochotni poskytnout ochranu před pronásledováním nebo vážnou újmou. Tato úprava se totiž neliší od dříve účinného čl. 6 písm. c) Směrnice č. 2011/95/EU o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany.

12. Z judikatury Nejvyššího správního soudu taktéž vyplývá, že subjektivní nedůvěra vůči vnitrostátním orgánům neodůvodňuje rezignaci na využití ochrany státu (usnesení NSS z 25. 7. 2013, čj. 5 Azs 11/2012-23). Využít ochranu státu stěžovatel nemusí pouze tehdy, pokud informace o zemi původu ukazují opodstatněnost takové nedůvěry (rozsudek NSS z 30. 9. 2008, čj. 5 Azs 66/2008-70, č. 1749/2009 Sb. NSS).

13. Nejvyšší správní soud opakovaně zdůraznil, že je povinností správního orgánu rozhodujícího o žádosti o udělení mezinárodní ochrany opatřit si takové informace o zemi původu, které jsou v maximální možné míře: 1) relevantní, 2) důvěryhodné a vyvážené, 3) aktuální a ověřené z různých zdrojů, 4) transparentní a dohledatelné (viz kupříkladu rozsudky ze dne 31. 7. 2008, čj. 5 Azs 55/2008-71, či ze dne 4. 2. 2009, čj. 1 Azs 105/2008- 81).

14. Z právě uvedených principů tak vyplývá, že nestačí obstarat pouze obecné zprávy o zemi původu, míjejí-li rozhodnou část azylového příběhu žadatele. Pokud žadatel tvrdí nefunkčnost či korupci policie a hrozbu od soukromých osob, musí se podklady zabývat schopností státu poskytnout účinnou ochranu. Poukazovala-li tedy v nyní posuzované věci stěžovatelka na nefunkčnost policejních orgánů v Turecku ohledně pomoci v její situaci, bylo povinností žalovaného, respektive krajského soudu, aby se na zmiňovaný aspekt zaměřil a shromáždil takové podklady, na jejichž základě si lze učinit úsudek o tom, jakým způsobem turecká policie či jiné orgány fungují a zda jsou schopny zajistit ochranu svých občanů před nestátními původci pronásledování či vážné újmy (shodně rozsudek NSS ze dne 15. 1. 2021, čj. 1 Azs 342/2020-49, bod 26).

15. Krajský soud v této věci dospěl k závěru, že žalovaný zjistil skutkový stav v potřebném rozsahu a obstaral si dostatek informací potřebných k vydání rozhodnutí. Shromážděné informace ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v Turecku krajský soud považoval „za zcela dostatečné a přiměřeně aktuální k datu vydání žalobou napadeného rozhodnutí“. S tímto závěrem však Nejvyšší správní soud nesouhlasí.

16. Ve správním spise se nachází pouze Informace OAMP, Turecko – politická a bezpečnostní situace v zemi z 6. 8. 2024. Jiné informace o zemi původu správní spis neobsahuje. V tomto dokumentu OAMP však nejsou žádné údaje o tom, jak funguje turecká policie. Tím méně tam lze nalézt údaje o tom, zda konkrétně policie poskytuje ochranu občanům před hrozbou vážné újmy ze strany blízkých příbuzných, kteří jsou radikálními vyznavači Islámu. Závěr krajského soudu, že shromážděné informace o zemi původu jsou „zcela dostatečné“ je neopodstatněný. Naopak lze souhlasit se stěžovatelkou, že pro závěr žalovaného a krajského soudu, že v její situaci jí poskytnou ochranu turecké orgány, není ve spise žádná opora.

17. Jde přitom o klíčovou část azylového příběhu stěžovatelky. Pokud by totiž turecká policie či jiné odpovídající orgány nebyly schopny či ochotny stěžovatelce odpovídající ochranu poskytnout, pak by těžko mohl obstát závěr krajského soudu, že stěžovatelce nic nebránilo obrátit se se žádostí o ochranu na turecké orgány. Tento stěžejní závěr krajského soudu tedy nemá dosud žádnou oporu v provedeném dokazování.

IV. Závěr a náklady řízení

18. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 110 odst. 1 věta první, část věty před středníkem soudního řádu správního). V něm je krajský soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 110 odst. 4 soudního řádu správního).

19. V novém řízení tak krajský soud doplní informace o zemi původu týkající se fungování policie v Turecku. Teprve na základě takto doplněného dokazování posoudí, zda mohou obstát tvrzení stěžovatelky, že by jí policie v Turecku ochranu neposkytla, a proto se na ni nemusela obrátit.

20. Krajský soud v novém rozhodnutí o žalobě rozhodne také o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 110 odst. 3 téhož zákona).

21. Nejvyšší správní soud se samostatně nezabýval návrhem stěžovatelky na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, jelikož o věci rozhodl bez zbytečného prodlení, jakmile poučil účastníky řízení a obstaral další nezbytné podklady pro rozhodnutí. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 16. září 2026 Tomáš Foltas předseda senátu