19 Az 21/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobce: Ch. F.A. státní příslušnost Nigerijská federativní republika t. č. pobytem v Pobytovém středisku Havířov, 735 64 Havířov - Dolní Suchá, Na Kopci 5 zastoupen Mgr. Emmou Grigorjanovou, advokátkou sídlem 736 01 Havířov, Svornosti 86/2 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky sídlem 170 34 Praha 7, Nad Štolou 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 6. 2025 č. j. OAM-750/BA-BA07-K03-2024, o udělení mezinárodní ochrany takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobci nebyla udělena mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu). Proti v záhlaví označenému rozhodnutí žalovaného podal žalobce v zákonné lhůtě žalobu. Namítal, že bisexuálům hrozí v jeho vlasti uvěznění až na 14 let a svůj dlouholetý vztah z dob studia na střední škole musel tajit před okolím. Sám žalovaný v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že jsou projevy homosexuality v Nigérii trestné a že v době jeho odjezdu došlo ke zpřísnění trestu. Následně však žalovaný hrozbu vůči němu bagatelizuje závěrem, že se mu jeví jako velmi malá pravděpodobnost, že naváže po více jak 14 letech opět vztah s mužem a ten se navíc stane úřadům znám. Takový argument považuje žalobce za zcela nepřijatelný, neboť žalovaný zcela nepřípustně spekuluje o jeho intimním životě. Nelze souhlasit ani s názorem žalovaného, že vymáhání předmětného zákona není v Nigérii nijak přísné. Ze snadno dohledatelných veřejných zdrojů je zřejmé, že LGBTQ+ komunita je v Nigérii ohroženou a pronásledovanou skupinou. V této souvislosti žalobce v žalobě odkázal na konkrétní články, které mají podporovat jeho tvrzení a odůvodňovat strach z odhalení. Také z těchto článků má vyplývat, že bezpečnostní složky jako státní orgány takto pronásledují a trestají homosexuály. Závěr žalovaného o neexistenci odůvodněného strachu z pronásledování z důvodů ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu není správný. Žalobce dále uvedl, že od dětství byl fyzicky týrán svým otcem a v této souvislosti má dodnes nejen fyzické následky, ale také psychické potíže, které zahrnují panický strach z návratu do země plné těchto špatných vzpomínek. Nadto jeho otec měl silný politický vliv a zároveň mnoho nepřátel. V zemi jeho původu platí pravidlo, podle kterého přecházejí hříchy otce na syna. Zřejmě také z tohoto důvodu došlo v minulosti k únosu jeho tří sourozenců, matka byla nucena zaplatit za ně výkupné. Matka jej proto varovala, že pro něho není návrat do vlasti bezpečný.

2. Žalobce žalovanému rovněž vytkl, že rezignoval na svou povinnost řádně, nikoliv pouze formálně, se zabývat možností, zda v jeho případě nebyly naplněny podmínky pro udělení národního humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu. Postup žalovaného považuje za čistě formalistický a důvody, které v průběhu řízení o udělení mezinárodní ochrany řádně uplatňoval, neposoudil. Žalobce také namítal, že splňuje podmínky pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu. Z webových stránek Ministerstva zahraničních věcí České republiky vyplývá, že bezpečnostní situace je v Nigérii obecně špatná, teroristické útoky a nebezpečí spojené s aktivitami teroristických a dobře vyzbrojených organizovaných kriminálních skupin hrozí všude. Špatnou bezpečnostní situaci v Nigérii řešil také Evropský parlament, který přijal dne 8. 2. 2024 Usnesení (2024/2552, RSP) o útocích spáchaných na Štědrý den v nigerijském státě Plateau. Žalobce rovněž citoval z článku portálu irozhlas.cz ze 7. ledna 2025. Veškeré tyto články dle žalobce dosvědčují, že v případě návratu do vlasti mu hrozí skutečné nebezpečí vážné újmy, jak také popsal v rámci řízení o udělení mezinárodní ochrany. Žalovanému vytkl, že nezjistil dostatečné informace o zemi původu a tyto ani správně nevyhodnotil, pokud hrozby vůči němu bagatelizoval nebo úplně popřel. Za podklady rozhodnutí mají přitom sloužit přesné a aktuální informace z různých zdrojů o zemi původu.

3. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a relevantní judikaturu, z nichž citoval.

4. U jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích k věci.

5. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů ve smyslu § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s. ř. s.), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni vydání tohoto rozsudku, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

6. Ze správního spisu bylo zjištěno, že dne 3. 6. 2024 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice. Následně poskytl údaje k této žádosti a byl s ním proveden pohovor. Žalobce uvedl, že je státním příslušníkem Nigérie, vyznává křesťanství, je svobodný. O politiku se nezajímá. Z Nigérie odcestoval v prosinci 2014 na Ukrajinu za účelem studia vysoké školy. Naposledy pobýval v Kyjevě. Když začala roku 2022 válka, odjel do Maďarska. Tam pobýval 2 měsíce, poté odjel do Holandska požádat o nějaké dokumenty, ale tam mu řekli, že mu nemohou pomoci, protože nepochází z EU. Tak se vrátil zpět do Budapešti. V Maďarsku pobýval asi dva roky. O azyl v uvedených státech nežádal. Poprvé tak učinil až v České republice. Žalobce popisoval svůj život v Nigérii s tím, že tam byl fyzicky týrán svým otcem. Otec sice již zemřel, ovšem měl velký politický vliv a hodně nepřátel. Protože hříchy otce přecházejí na syna, společnost by potrestala jeho. Trpěl by za hříchy, které spáchal jeho otec. Do Nigérie se proto nechce vracet, jelikož by tam nebyl v bezpečí. Je také bisexuál, takže o to víc by ho nenáviděli. Nedokáže říci, kdo konkrétně by ho měl ohrožovat. Na dotaz správního orgánu odpověděl, že zločinci, nic víc k tomu nedokáže říci. V Nigérii nebyl více jak 10 let. Jeho otec zemřel v roce 2018. Ve vlasti zůstala jen matka. V Nigérii dochází k únosům, panuje tam přesvědčení, že ten, kdo žil dlouho mimo Nigérii, je bohatý. Jeho sourozenci byli uneseni, matka zaplatila výkupné a oni se pak vrátili. Jeden ze sourozenců žije v Nigérii, ovšem v jiné části země a další v Jihoafrické republice a na Pobřeží Slonoviny. Obecně se dá říci, že kdokoliv se vrátí z Evropy, je v zemi v nebezpečí. Únosy jsou běžné. Nigérie není právní stát, dochází tam ke zločinům. V případě návratu se obává bezpečnostní situace. V Nigérii by se nikde necítil bezpečně. O problematiku LGBTQ+ komunity v Nigérii se nezajímal. O jiných bisexuálních mužích ve svém okolí nevěděl. Poprvé navázal vztah s mužem na střední škole. První vztah měl se ženou. Vztah trval 6 let a poté skončil. Poté již žádné další vztahy s muži neměl. O jeho vztahu s mužem, respektive že je bisexuál, nikdo nevěděl, a to ani rodina či blízké okolí. Za svého pobytu v Nigérii kvůli své bisexualitě neměl s nikým žádné potíže, a to proto, že vztah tajil. Co se týká dalších zjištění z výpovědi žalobce v rámci pohovoru a doplňujícího pohovoru, soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí, neboť tam uvedená zjištění korespondují s obsahem správního spisu a jsou správná.

7. Součástí správního spisu jsou rovněž informace shromážděné žalovaným ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v Nigérii. Konkrétně žalovaný vycházel z Výroční zprávy ILGA - Europe 2022 o situaci v oblasti lidských práv, lesbických žen, homosexuálů, bisexuálů, Ukrajina, Informace Agentury Evropské unie pro azyl: Situace LGBTIG osob, červenec 2024, Informace OAMP z 14. 2. 2024: Strana All Progressives Congress (APC), Zprávy MZV USA o dodržování lidských práv za rok 2023 z 22. 4. 2024, Informace MZV ČR č. j. 120773-6/2024-MZV/LPTP, z 9. 9. 2024: Situace neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti, Návrat do vlasti po dlouhodobém pobytu v zahraničí, Informace OAMP z 14. 6. 2024: Bezpečnostní a politická situace v zemi, Informace OAMP z 21. 3. 2025: Boko Haram. Žalovaný také vycházel z protokolu o výslechu žalobce ve správním řízení z 31. 5. 2024 č. j. KRPU-99588-18/ČJ-2024- 040022.

8. Ze správního spisu dále plyne, že žalobci v souladu s § 36 odst. 3 správního řádu byla dána možnost seznámit se s výše uvedenými podklady, vyjádřit se k nim, navrhnout další podklady rozhodnutí či vyjádřit námitky proti zdrojům informací a způsobu jejich získání. Žalobce této možnosti využil, s informacemi se nechtěl seznámit. Na dotaz, zda chce ještě něco dodat či doplnit, odpověděl, že jeho východní kmen v Nigérii se bije s jiným, severním kmenem a neustále se zabíjejí. To se děje pořád, každý den. K zabíjení docházelo už v minulosti, ale nevěděl, zdali k tomu dochází i nyní. Jeho kmen se jmenuje IGBO TRIBE, ten druhý se jmenuje HAUSA TRIBE. Jeho rodiny se tento problém začal týkat před více než 10 lety.

9. V průběhu správního řízení bylo objasněno, že tvrzenými důvody žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany je nemožnost návratu do vlasti, kde se obává všeobecně špatné bezpečnostní situace zahrnující únosy a zabíjení lidí, týrání ze strany místní komunity z důvodu bisexuality.

10. Na návrh žalobce soud doplnil dokazování informacemi ministerstva zahraničních věcí pro cestovatele do Nigérie – Specifika, bezpečnostní situace, doporučení turistům. Z této zprávy bylo zjištěno, že MZV ČR doporučuje vyhnout se cestám do severní části Nigérie, dále cestám do oblastí na jihu země v deltě řeky Niger (státy Delta, Rivers, Bayelsa, Abia, Aqwa – Ibom). Na severu země a na jihu v deltě Nigeru hrozí velké nebezpečí teroristických útoků sekty Boko Haram a únosů. Na severovýchodě země probíhají proti Boko Haram vojenské operace. Na nezbytně nutné doporučuje MZV ČR omezit cesty do všech ostatních států a také do hlavního města Abuji a Lagosu. Bezpečnostní situace je v Nigérii obecně špatná, teroristické útoky a nebezpečí spojené s aktivitami teroristických a dobře vyzbrojených organizovaných kriminálních skupin hrozí všude, včetně hlavního města Abuji. Ministerstvo doporučuje zachovávat nejvyšší stupeň opatrnosti, vyhýbat se veřejným místům s vysokou koncentrací lidí, větším shromážděním lidí, místům s náboženským významem. Kriminalita je v Nigérii velkým problémem, její úroveň roste či klesá v závislosti na ekonomicko - sociálních podmínkách obyvatelstva a schopnosti policie a armády zasáhnout. Při sebemenším odporu pachatelé používají hrubé násilí včetně střelby. Součástí této informace jsou dále doporučení pro obchodníky cestující do Nigérie, pro cestovatele pak informace ohledně ubytování a dopravy. Informace jsou z data 20. 5. 2026.

11. Soud dále doplnil dokazování zprávou z www.ct24.ceskatelevize.cz z 4. 2. 2026 - Počet obětí útoku ozbrojenců v Nigérii vzrostl podle lokálních zdrojů na 170, z níž bylo zjištěno, že tato zpráva se týká útoku ozbrojených banditů na vesnici Woro v západonigerijském státě Kwara, zpráva je ze 4. 2. 2026. Útočníci zapálili domy i obchody v odlehlé obci. Informace o incidentu potvrdila policie i guvernér státu, který z útoku podezřívá teroristické skupiny a incident označil za zbabělý projev frustrace teroristických buněk v důsledku probíhajících úspěšných protiteroristických akcí v některých částech státu. Kvůli zhoršující situaci úřady v některých oblastech státu vyhlásily zákaz vycházení a na několik týdnů uzavřely školy. Ty se posléze znovu otevřely. Nigerijská armáda oznámila, že „zneškodnila teroristy“ v lesích Kwara. Podle lokálních médií se jednalo přibližně o 150 banditů, přičemž armáda neupřesnila, zda je zajala nebo zabila. 12. 4. 2026 byla na www.ct24.ceskatelevize.cz zveřejněna zpráva, jejímž zdrojem byla ČTK – Vzdušné údery na severovýchodě Nigérie zřejmě zabily nejméně 100 lidí. Z této zprávy bylo zjištěno, že pojednává o vzdušných úderech nigerijského letectva na severovýchodě země, kde Nigerijská armáda v oblasti pronásleduje příslušníky teroristické skupiny Boko Haram. Nigérii už delší dobu sužuje násilí ozbrojených uskupení. Džihádistické skupiny Boko Haram a Islámský stát v západní Africe vedou boj za vytvoření chalífátu. Konflikt si dosud vyžádal více než 40 000 mrtvých a přibližně 2 miliony lidí kvůli němu musely opustit své domovy. Na témže webu byla publikována také zpráva, jejíž zdrojem byla ČTK – Nigerijská armáda zachránila stovky lidí unesených Boko Haram. Z této zprávy bylo zjištěno, že nigerijská armáda oznámila, že zachránila 360 lidí, které unesla teroristická skupina Boko Haram na severovýchodě země. USA v Nigérii nasadily bezpilotní letouny a 200 vojáků, aby poskytly nigerijské armádě výcvik a zpravodajskou podporu v boji proti povstaleckým skupinám napojeným na Islámský stát a Al - Káidu. K nestabilitě africké země a pokračujícím masakrům přispívá hned několik faktorů. Experti a přeživší tvrdí, že násilí se týká různých vyznání, a kromě náboženství je poháněno pozemkovými spory, změnou klimatu, chudobou a slabou správou věcí veřejných, jak uvedla německá stanice Deutsche Welle. Na severovýchodě Nigérie operují zločinecké gangy, které často provádějí únosy za účelem získání výkupného a nájezdy na komunity. V severocentrálních a severozápadních regionech pak probíhají často smrtící konflikty mezi farmáři a pastevci, tedy mezi zemědělskými komunitami - převážně křesťany – a fulskými pastevci, kteří jsou převážně muslimové.

12. Soud provedl dále důkaz zprávou z 28. 4. 2026 - Ozbrojenci unesli ze sirotčince v Nigérii 23 dětí. Informačním zdrojem této zprávy byla ČTK a byla publikována na www.ct24.ceskatelevize.cz. Z této zprávy bylo zjištěno, že ozbrojení útočníci unesli ze sirotčince na severu Nigérie 23 dětí. V regionu v poslední době vzrostl počet únosů za účelem výkupného. Zejména sever nejlidnatější africké země se potýká s bezpečnostní krizí. V oblasti působí různé islámské militantní skupiny, z nichž nejvýznamnější jsou Boko Haram a její odštěpená frakce Islámský stát v západní Africe. Na severu země působí také další ozbrojené skupiny napojené na Islámský stát. Na téže webové stránce byla dne 2. 12. 2025 publikována zpráva – Domobrana bojuje proti banditismu v Nigérii. Zdrojem publikovaných informací byla agentura Reuters. Z této zprávy bylo zjištěno, že venkovské komunity v Nigérii se potýkají s rostoucí krizí banditismu. Podle nigerijské Národní komise pro lidská práva zabili bandité nebo povstalci v první polovině roku 2025 nejméně 2 266 lidí, více, než činil celkový počet těchto úmrtí za celý rok 2024. První linií obrany se v odlehlých venkovských oblastech, kde chybí oficiální bezpečnostní složky, proto staly dobrovolnické domobrany. Členové Civilní domobrany spolupracují s policií a armádou.

13. Na návrh žalovaného soud provedl důkaz Informací OAMP, Nigérie, Bezpečnostní a politická situace v zemi z 5. 2. 2026, stav únor 2026, dále Informací MZV ČR ze dne 9. 9. 2025 – Situace neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti, návrat do vlasti po dlouhodobém pobytu v zahraničí a Informací MZV ČR – Nigérie, možnost ochrany před Boko Haram, ze dne 31. 3. 2026. Z těchto zpráv bylo zjištěno, že Informace MZV ČR k situaci neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti odkázalo na předchozí vyjádření a uvedlo, že i nadále jsou aktuální odpovědi obsažené ve zprávě z 9. 9. 2024 č. j. 120773-6/2024-MZV/LPTP. Z informace OAMP - Bezpečnostní a politická situace v zemi, stav únor 2026 bylo zjištěno, že tento dokument byl vypracován v souladu se zprávou agentury EU pro azyl a metodologií informací o zemích původu, přičemž v závěru jsou vyjmenovány různorodé zdroje, z nichž byly čerpány informace. Z této zprávy bylo zjištěno, že četné ozbrojené skupiny operují na velké části území Nigérie. Na severozápadě a na jihu země zločinecké gangy provádějí rozsáhlé útoky, během kterých se dopouštějí vražd, únosů, sexuálního násilí a dalších zločinů, zatímco ve státě Borno dochází k teroristickým útokům spojeným s odštěpeneckými organizacemi Boko Haram. Ve středním pásu a v severní části země zase dochází ke střetům mezi pastevci a farmáři, které mnohdy vedou k obětem na životech. Nigérie je prezidentská federativní republika složená z 36 států a území hlavního města. Poslední prezidentské a parlamentní volby proběhly v únoru 2020. Volby provázely značné nesrovnalosti, včetně technologických a procedurálních chyb. Následující všeobecné volby by měly proběhnout v řádném termínu v únoru 2027. Co se týká přístupu vlády k porušování lidských práv ze strany ozbrojených složek, tak vláda v některých případech podnikla věrohodné kroky k identifikaci a potrestání úředníků a členů bezpečnostních složek, kteří se mohli dopustit porušování lidských práv, nicméně potrestání za takové činy nebylo časté. Nigérie je členským státem Organizace spojených národů a přistoupila k základním úmluvám v oblasti lidských práv a základních svobod. Mezi ně patří zejména Mezinárodní úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace, Mezinárodní pakt o ekonomických, sociálních a kulturních právech, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Úmluva proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání. Zákon zakazuje mučení a jiné nelidské zacházení, ale objevují se věrohodné zprávy, že je vládní zmocněnci používali. Ke konci roku 2024 přijalo legislativu týkající se mučení a nelidského zacházení 30 z 36 států země. Nigérie patří mezi země, kde je možné udělit trest smrti, a to zejména za vraždu, zabití, terorismus, ozbrojenou loupež, během níž došlo k ublížení na zdraví, sexuální trestné činy, únos, cizoložství, rouhání, stejnopohlavní sexuální styk, zradu a porušení vojenských povinností, incest, čarodějnictví a kanibalismus či přechovávání lidských ostatků. Celkem bylo během roku 2024 uloženo minimálně 186 trestů smrti, k popravám nedošlo. Údaje za rok 2025 nejsou v době psaní této zprávy k dispozici. Co se týká možnosti vycestování a návratu do vlasti, Ústava garantuje svobodu pohybu, cesty do zahraničí, emigraci a repatriaci. Země se neúčastnila žádného mezinárodního vojenského konfliktu.

14. Z Informace MZV ČR Nigérie – možnost ochrany před Boko Haram, z 31. 3. 2026 bylo zjištěno, že vliv organizace Boko Haram je omezen zejména na sever Nigérie, pravděpodobně nemá kapacity někoho pronásledovat po celé zemi. Její vliv například ve velkoměstech na jihu země je spíše výjimečný, byť ne nemožný. Boko Haram je dlouhodobě známá používáním násilí při rekrutaci nových členů a brutálním trestáním těch, kteří se vzepřeli její vůli. V minulosti měla Boko Haram v Abuji údajně spící buňky. V současnosti je ale vliv organizace v důsledku velmi silné policejní přítomnosti v hlavním městě limitovaný. Žádná další skutková zjištění soud z této zprávy neučinil.

15. Krajský soud především dospěl k závěru, že žalovaný zjistil skutkový stav v potřebném rozsahu, obstaral si dostatek informací potřebných k vydání rozhodnutí. Shromážděné informace soud považuje za zcela dostatečné a pro posuzovanou věc relevantní. Z rozhodnutí žalovaného je patrné, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, respektive jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Z obsahu správního spisu a napadeného rozhodnutí rovněž nelze dovodit, že by žalovaný nepřihlédl ke všemu, co vyšlo v řízení najevo. Skutkový stav nedoznal změn ani po doplnění dokazování v průběhu soudního řízení.

16. Soud dále konstatuje, že jakkoli je smyslem práva azylu poskytnout žadateli ochranu, nejde o ochranu před jakýmkoli negativním jevem v zemi původu; azyl jako právní institut je společně s doplňkovou ochranou jednou z forem mezinárodní ochrany, avšak není univerzálním nástrojem pro poskytování ochrany před bezprávím postihujícím jednotlivce nebo celé skupiny obyvatel. Důvody pro poskytnutí azylu jsou zákonem vymezeny poměrně úzce a nepokrývají celou škálu porušení lidských práv a svobod, která jsou jak v mezinárodním, tak ve vnitrostátním kontextu uznávána. Institut azylu je aplikovatelný v omezeném rozsahu, a to pouze pro pronásledování ze zákonem uznaných důvodů, kdy je tímto institutem chráněna toliko nejvlastnější existence lidské bytosti a práva a svobody s ní spojené, třebaže i další případy vážného porušování ostatních lidských práv se mohou jevit jako natolik závažné, že by na ně taktéž bylo možno nahlížet jako na pronásledování (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Azs 125/2005-46).

17. Podle ust. § 12 písm. a) zákona o azylu se cizinci udělí azyl, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod.

18. Podle ust. § 12 písm. b) zákona o azylu, azyl se cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má.

19. Pronásledováním se podle § 2 odst. 4 zákona o azylu rozumí závažné porušení lidských práv, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání anebo jednání, která ve svém souběhu dosahují intenzity pronásledování, pokud jsou prováděna, podporována nebo trpěna původci pronásledování. Původcem pronásledování nebo vážné újmy se dle § 2 odst. 6 zákona o azylu rozumí státní orgán, strana nebo organizace ovládající stát nebo podstatnou část území státu, jehož je cizinec státním občanem nebo v němž měla osoba bez státního občanství poslední trvalé bydliště. Původcem pronásledování nebo vážné újmy se rozumí i soukromá osoba, pokud lze prokázat, že stát, strana nebo organizace, včetně mezinárodní organizace, kontrolující stát nebo podstatnou část jeho území, nejsou schopny nebo ochotny odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před pronásledováním nebo vážnou újmou.

20. Soud považuje za nutné předeslat, že není smyslem soudního přezkumu podrobně opakovat již jednou vyřčené, a proto se může soud v případě shody mezi názorem soudu a odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí odkazovat na toto odůvodnění (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 11/2006-86, 8 Afs 75/2005-130, č. j. 2 Afs 37/2012-47).

21. Pokud jde o udělení azylu z důvodu vymezených v § 12 písm. a) zákona o azylu, pak to v daném případě nepřicházelo v úvahu, protože žalobce uvedl, že je bez politického přesvědčení a nebyl ani členem žádné politické strany či skupiny a neměl ve vlasti problémy s policií nebo státními orgány.

22. Pokud jde o azylový důvod podle § 12 písm. b) zákona o azylu, z ustálené judikatury správních soudů vyplývá, že žadatel o mezinárodní ochranu musí kumulativně splnit následující prvky definice uprchlíka: 1) musí se nacházet mimo zemi svého původu (tato podmínka není explicitně v zákoně o azylu stanovena, neboť se presumuje z povahy věci); 2) musí mít odůvodněný strach; 3) jemu hrozící újma musí dosahovat intenzity pronásledování; 4) ochrana v zemi původu selhala; 5) musí být pronásledován z azylově relevantních důvodů; a 6) nesmí se na něj vztahovat vylučující klauzule (viz § 15 zákona o azylu). Posuzování odůvodněnosti strachu z pronásledování je úzce spjato s dalšími kritérii, jelikož přezkum udělení azylu dle § 12 písm. b) zákona o azylu je postaven na potencialitě pronásledování v budoucnu po případném návratu žadatelů do země původu. Jedná se tedy, obdobně jako u posuzování skutečného nebezpečí vážné újmy pro účely doplňkové ochrany, o prospektivní rozhodování. Samotné ustanovení § 12 písm. b) zákona o azylu pracuje s pojmem strachu jako subjektivním prvkem a odůvodněností strachu z pronásledování jako objektivním prvkem. Zkoumána je možnost budoucího pronásledování, přičemž je využíván standard přiměřené pravděpodobnosti, což znamená, že tato možnost musí být reálná, nikoliv pouze hypotetická.

23. Standardem pro zkoumání odůvodněnosti strachu z pronásledování je test přiměřené pravděpodobnosti. Ten byl již vymezen i Nejvyšším správním soudem, že přiměřená pravděpodobnost nežádoucího důsledku návratu do země původu je dána tehdy, bývá-li tento důsledek v případech obdobných případů žadatele nikoli ojedinělý. Neznamená to však bez dalšího, že pravděpodobnost, že nežádoucí důsledek nastane, musí být nutně vyšší než pravděpodobnost, že nenastane (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Azs 71/2006-82).

24. Existencí důvodů pro udělení azylu vymezených v § 12 písm. b) zákona o azylu se žalovaný zabýval podrobně na straně 5 - 7 napadeného rozhodnutí.

25. Tvrdil-li žalobce, že se do vlasti nemůže vrátit z důvodu špatných vzpomínek na jednání svého otce, který jej měl v dětství bít a týrat, nejedná se o azylově relevantní důvod, neboť nejde o pronásledování či obavy z takového jednání uvedeného v zákoně o azylu. Vyjadřoval-li žalobce obavu, že by mohl být členy komunity potrestán za „hříchy“ svého otce, který dle slov žalobce byl špatným člověkem, byl zlý i na své okolí, měl politický vliv a mnoho nepřátel, souhlasí soud se správním orgánem, že se jedná pouze o subjektivní názor žalobce. O jakémkoli negativním jednání vůči jeho osobě v době jeho zletilosti či ještě za života otce ze strany místní komunity se nezmínil. Dobu mezi ukončením střední školy a odjezdem na Ukrajinu za účelem studia popsal jako „dlouhé prázdniny“ (nepracoval a byl živen svou rodinou), nehovořil ani o tom, že by obdobnému jednání, ze strany místní komunity a z tvrzeného důvodu čelili jeho sourozenci, kteří v Nigérii ještě po jeho odjezdu pobývali a někteří tam stále žijí. Na tomto místě žalovaný poznamenal zcela přiléhavě, že popis pobytu sourozenců žalobcem je poměrně nejasný. Soud souhlasí rovněž se závěrem žalovaného, že úvaha žalobce, že se členové místní komunity budou žalobci po více jak 12 letech jeho pobytu v zahraničí mstít, aniž by uvedl, za co konkrétně a od koho by měla pomsta vůči němu směřovat, aby bylo možné ji seriózně posoudit, se i soudu jeví jako velmi nereálná. Soud souhlasí s žalovaným, že ani případné ohrožení ze strany místní komunity by nesplňovalo podmínku azylově relevantního motivu násilí na žalobci. Ve shodě s žalovaným i soud zastává názor, že žalobci je k dispozici možnost usadit se v jakémkoli místě v Nigérii, které bude on sám považovat za bezpečné a vhodné, k čemuž má nigerijskou ústavou dané právo a nic mu tedy nebrání v návratu například do Lagosu, největšího a nejlidnatějšího nigerijského města, kde by navíc jistě nejlépe uplatnil i své vzdělání nabyté na Ukrajině. Odmítá-li se do Nigérie vrátit z důvodu, že tam dle svých tvrzení nikoho a nic nemá, pak ani tato okolnost jím tvrzená, není azylově relevantním důvodem ve smyslu zákona o azylu. Navíc žalobce sám potvrdil, že v Nigérii stále žije jeho matka a zřejmě i někteří sourozenci, s nimiž má být v pravidelném kontaktu a není tedy pravdou, že by tam již nikoho neměl. Navíc žalobce je dospělou vysokoškolsky vzdělanou osobou, práce schopnou a vzhledem ke svému vzdělání má zcela jistě dobré možnosti pracovního uplatnění v rámci území i celé Nigérie. Soud se ztotožňuje rovněž s názorem žalovaného ohledně žalobcem tvrzených obav z jednání členů kmene Hausa. Ani soud nepovažuje takovou obavu za relevantní, neboť nejde evidentně o pronásledování přímo osoby žalobce z azylově relevantních důvodů, to je kvůli jeho rase, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů, ale jak plyne z podkladů ve správním spise a také z důkazů provedených v soudním řízení, někteří členové kmene Hausa, to je primárně pasteveckého kmene ze severu a středu Nigérie, se snaží nezákonným způsobem jednak nalézt nová místa pro svůj dobytek, a někteří pak s využitím zbraní terorizují své okolí za účelem získání financí, majetku tam usazených farmářů, přičemž tak činí bez ohledu na příslušnost k určitému etniku nebo náboženství místních obyvatel. Žalobce ani jeho rodina nebyli farmáři, ani z jeho výpovědi neplyne, že by jeho rodina takovéto problémy v Nigérii měla.

26. Co se týká tvrzení žalobce, že bude unesen, neboť každý, kdo se navrací ze zahraničí, je považován za bohatého a stává se terčem únosu za účelem vymáhání i výkupného, pak ani soud nepovažuje uvedenou obavu za azylově relevantní. Soud souhlasí s žalovaným, že se jedná o ohrožení osoby z důvodu zhoršené bezpečnostní a potažmo i ekonomické situace, přičemž motivem je nezákonné obohacení, nikoli pronásledování žalobce, potažmo každého navrátilce do vlasti, kvůli jeho rase, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů. Žádné podklady ve správním spise, ani důkazy provedené soudem nevypovídají o problému únosů do míry ohrožení každého navrácejícího se občana Nigérie. I soud zastává názor, že je nutné rozlišovat, ve které části Nigérie se chce případný navrátilec usadit, neboť je zjevné, že severovýchod Nigérie je pod většinovou kontrolou teroristické skupiny Boko Haram. Je pouze na žalobci, do jakého místa v Nigérii se navrátí, to je, které místo bude považovat za bezpečné a vhodné a především komu a jaké informace o své osobě sdělí. Není možné, aby docházelo k únosu každé osoby, která nově do města či státu přijíždí.

27. Pokud jde o posouzení, zda žalobci hrozí v případě jeho návratu do Nigérie pronásledování z důvodu jeho tvrzené bisexuality, soud shodně s žalovaným považuje za zásadní skutečnost, že o žalobcově bisexualitě nikdo z jeho okolí neví, natož pak úřady či přímo policie. Vztah s mužem, první a jediný, trval jen na střední škole a poté již nenavázal žádný vztah s mužem ani na Ukrajině, kde studoval a kde to tamní zákony nezakazovaly a ani na území České republiky takový vztah nezmínil. Nadto samotná bisexualita, respektive homosexualita nebyla a není v Nigérii trestná, až její veřejné projevy, podpora LGBTQ+ komunity apod. Pravděpodobnost, že žalobce naváže po více jak 14 letech opět vztah s mužem a tento vztah se stane úřadům znám, se jeví i soudu jako velmi malá, byť si je vědom toho, že nikdo nesmí být nucen své pocity, citovou náklonnost apod. skrývat. Jak správně uvedl žalovaný, ačkoliv skutečně čelí LGBTQ+ komunita sociální a ekonomické diskriminaci, v případě, že se o ní veřejně ví, pak ke skutečnému stíhání, a především odsouzení dle předmětného zákona dochází jen zcela výjimečně. Soud uzavírá, že ve shodě se žalovaným nespatřuje v případě návratu žalobce do vlasti odůvodněný strach z pronásledování ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu.

28. Za správné, zákonné, zjištěným informacím odpovídající a taktéž náležitě odůvodněné považuje soud i neudělení azylu podle § 14 zákona o azylu (zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění k datu vydání napadeného rozhodnutí, tj. ve znění do 30. 9. 2025), podle něhož, jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení azylu podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárního důvodu. Udělení humanitárního azylu je na volné úvaze správního orgánu, přičemž tuto volnou úvahu, tedy zda byl dán důvod hodný zvláštního zřetele, či nikoli, může soud přezkoumávat pouze z hlediska překročení případných mezí správního uvážení, respektive z hlediska případné libovůle ze strany správního orgánu. K humanitárnímu azylu se opakovaně vyjadřoval Nejvyšší správní soud například v rozhodnutí ve věci sp. zn. 2 Azs 8/2004, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že smysl institutu humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu spočívá v tom, aby rozhodující správní orgán měl možnost azyl poskytnout i v situacích, na něž sice nedopadá žádná z kautel předpokládaných taxativními výčty ust. § 12 a § 13 zákona o azylu, ale v nichž by bylo přesto „nehumánní“ azyl neposkytnout. Správní orgán díky tomu může zareagovat nejen na případy, jež byly předvídatelné v době přijímání zákona o azylu, jako obvyklé důvody udělování humanitárního azylu, ale i na situace, jež předvídané či předvídatelné nebyly. Míra volnosti této jeho reakce je pak omezena pouze zákazem libovůle vyplývajícím pro orgány veřejné moci z ústavně zakotvených náležitostí demokratického a právního státu, konec citace. Soud má za to, že žalovaný měl dostatek podkladů, včetně informací od samotného žalobce pro případné rozhodnutí o důvodnosti postupu ve smyslu § 14 zákona o azylu, s těmito podklady se v rámci své úvahy náležitě vypořádal, když otázku udělení humanitárního azylu hodnotil komplexně s přihlédnutím k rodinné, sociální a ekonomické situaci žalobce a v rámci správního uvážení nevybočil z mezí stanovených zákonem. Jeho rozhodnutí je v souladu i s dosavadní ustálenou judikaturou.

29. Tvrzené obavy žalobce z pronásledování soud neshledává opodstatněnými ani z hlediska podmínek pro udělení mezinárodní ochrany podle § 14a zákona o azylu, tedy doplňkové ochrany. Ta se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy, a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště (§ 14a odst. 1 zákona o azylu). Za vážnou újmu se považuje uložení nebo vykonání trestu smrti, mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky (§ 14a odst. 2 zákona o azylu).

30. Při hodnocení této otázky je nutno hodnotit stav současný, respektive stav k návratu žalobce do země původu s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Azs 80/2007- 87, v němž Nejvyšší správní soud vyslovil, že pro zjištění okolností rozhodných pro udělení doplňkové ochrany je tedy určující doba případného návratu žadatele o azyl do jeho vlasti. Soud má za to, že správní orgán posoudil individuálně situaci žalobce na základě jeho tvrzení a tyto konfrontoval s informacemi získanými z různých zdrojů, které jsou součástí správního spisu a soud se s jeho závěry, na které v podrobnostech odkazuje, ztotožňuje. Co se týká bezpečnostní situace v Nigérii, pak je pravdou, že na území Nigérie probíhaly a nadále probíhají některé místní a regionální konflikty, které plošně nedopadají na veškeré obyvatelstvo postižených území. Není důvod se domnívat, že by se žalobce v případě návratu do vlasti dostal do odlišného (horšího) postavení než ostatní obyvatelstvo. Federální vláda, armáda apod. se snaží o řešení situace, jak plyne i z důkazů provedených soudem, i když to není snadné. Žalobce nepředložil žádný důkaz, na základě kterého by bylo možno se reálně domnívat, že by mu v případě návratu do vlasti hrozilo nebezpečí mučení, nelidského nebo ponižujícího zacházení či trestu. Nehrozí mu ani vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu. Nigérie se nenachází ve válečném stavu a na celém území této země neprobíhá vnitřní ozbrojený konflikt. Složitá bezpečnostní situace v jednotlivých částech země vykazuje období relativního klidu, ale i násilností, příměří a porušování příměří. Vždy je proto třeba delšího časového období, aby mohla být celková situace v jednotlivých regionech odpovědně vyhodnocena (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 7 Azs 40/2011-143). Obecné závěry proto zásadně nelze činit z momentálního zhoršení či zlepšení situace v jedné části země, neboť zpravidla takový výkyv nemění celkovou po léta v řadě ohledů setrvalou a v podstatných rysech se neměnící situaci v Nigérii (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Azs 189/2015-22). Soud se ztotožňuje s názorem žalovaného, neboť tvrzení žalobce uvedená před správním orgánem a v soudním řízení nesvědčí o reálné hrozbě nebezpečí mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení či trestání, tedy nejsou relevantní z hlediska doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu. Soud ani neshledal, že by žalobci hrozilo vážné ohrožení jeho života nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu. Případné vycestování žalobce po posouzení informací o zemi původu nepředstavuje ani rozpor s mezinárodními závazky České republiky. Protože se soud zcela ztotožňuje se závěry žalovaného, odkazuje v podrobnostech na odůvodnění napadeného rozhodnutí.

31. Soud uzavírá, že neshledal vady správního řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, žalovaný dostatečně zjistil skutkový stav věci, rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem, proto žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

32. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce ve věci úspěch neměl a žalovaný se náhrady nákladů řízení vzdal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Brno, Moravské náměstí č.

6. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Ostrava 16. června 2026 Mgr. Jarmila Úředníčková samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje I.M.