19 Az 22/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobce: N. B. státní příslušnost Alžírská demokratická a lidová republika t. č. pobytem v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty, 739 51 Vyšní Lhoty 234 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky sídlem 170 34 Praha 7, Nad Štolou 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 5. 2026 č. j. OAM-110/BA-B01-VL15-PZ2- ZZC-2026, o prodloužení zajištění takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o prodloužení doby trvání zajištění žalobce podle § 46a odst. 1 písm. e) a § 46a odst. 5 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, do 22. 7. 2026. Žalobce namítal, že jsou dány důvody pro využití některého ze zvláštních opatření podle § 47 zákona o azylu. Má nadále zajištěno ubytování na adrese X. Žije tam jeho kamarád I. A., který mu po celou dobu pomáhá. Nadto žalovanému nic nebrání v tom, aby jej případně přemístil do Pobytového střediska v Havířově či Jezové. Možností uložit zvláštní opatření, respektive s nemožností, se v napadeném rozhodnutí žalovaný nezabýval řádně, důvody byly čistě formalisticky přepsány a úvaha žalovaného je velmi stručná, nepřezkoumatelná. Pokud by bylo využito některé ze zvláštních opatření dle § 47 zákona o azylu, jistě by je dodržoval. Na území České republiky nehodlá páchat trestnou ani jinou protiprávní činnost a ani jiným způsobem narušovat veřejný pořádek.

2. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, z něhož citoval, rovněž tak i z relevantní judikatury Nejvyššího správního soudu, konkrétně z rozsudku ve věci sp. zn. 9 Azs 147/2025. Žalovaný má stále za to, že nelze aplikovat mírnější opatření, protože zde není předpoklad, že by žalobce dodržoval zvláštní a existuje důvodná obava, že se bude vyhýbat součinnosti v řízení o správním vyhoštění.

3. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. O žalobě soud rozhodl bez nařízení jednání, a to v souladu s § 46a odst. 8 zákona o azylu, neboť žalobce nařízení jednání nenavrhl.

4. Ze správního spisu se podává, že rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje ze dne 23. 1. 2026 č. j. KRPS-20547-20/ČJ-2026-010024 byl žalobce zajištěn podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů za účelem správního vyhoštění. Rozhodnutí o správním vyhoštění bylo vydáno 27. 1. 2026 pod č. j. KRPS-20547-41/ČJ- 2026-010024-ZZC, a to na dobu čtyř roků, po kterou žalobci nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie a smluvních států. Rozhodnutí o správním vyhoštění bylo vydáno podle § 119 odst. 1 písm. b) bod 3 a 4 zákona o pobytu cizinců. Součástí správního spisu je protokol o výslechu žalobce ze dne 23. 1. 2026 č. j. KRPS-20547-19/ČJ-2026-010024. Žalobce vypověděl, že je svobodný, bezdětný, celá rodina žije v Alžírsku. Do Evropské unie přicestoval před rokem. Přes moře se dostal do Španělska, cestoval nelegálně, v té době vlastnil cestovní doklad, avšak nyní neví, kde jej má. Ve Španělsku pobýval asi měsíc, následně pokračoval do Francie, kde pracoval. Do České republiky přijel asi před měsícem a půl autobusem. Důvodem cesty byla práce. Od zde žijících krajanů měl samé pozitivní informace. Naposledy bydlel u krajana v Kralupech nad Vltavou, který mu nabídl ubytování po nezbytně dlouhou dobu. Žádnou stálou adresu nemá. Pracuje brigádně v rychlém občerstvení. Plánoval, že zde zůstane asi měsíc a půl a poté chtěl odcestovat zpět do Francie. Neoprávněného pobytu si je vědom. Ve vlasti mu nic nehrozí, jeho práva jsou mu tam zaručena.

5. Dne 28. 1. 2026 žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice. Dne 29. 1. 2026 vydal žalovaný rozhodnutí č. j. OAM-110/BA-BA01-VL14-Z-2026, jímž rozhodl o zajištění žalobce podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, a to na dobu 110 dnů, konkrétně do 17. 5. 2026. Rozhodnutí nabylo právní moci 30. 1. 2026. Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce žalobu u Krajského soudu v Plzni, který ji rozsudkem č. j. 17 A 10/2026-18 ze dne 4. 3. 2026 zamítl. Rozhodnutím žalovaného č. j. OAM-110/BA-BA01- VL15-PZ-ZZC-2026 ze dne 13. 5. 2026, které nabylo právní moci 14. 5. 2026 bylo prodlouženo zajištění žalobce do 25. 5. 2026. Proti tomuto rozhodnutí žalobce nepodal žádný opravný prostředek. Rozhodnutím ze dne 23. 4. 2026 č. j. OAM-110/BA-BA01-LE31- 2026 ze dne 23. 4. 2026 žalobci nebyla udělena mezinárodní ochrana v žádné formě. Rozhodnutí napadl žalobce žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc dne 18. 5. 2026. Z informačního systému zdejšího soudu plyne, že o žalobě projednávané pod sp. zn. 74 Az 23/2026 není dosud rozhodnuto.

6. Podle ust. § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, Ministerstvo může v případě nutnosti rozhodnout o zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany v přijímacím středisku nebo v zařízení pro zajištění cizinců, nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření, jestliže byla žádost o udělení mezinárodní ochrany podána v zařízení pro zajištění cizinců a existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání podle evropského zatýkacího rozkazu k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu odnětí svobody do ciziny, nebo je pozdržet, ačkoliv mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve.

7. Podle ust. § 47 odst. 1 zákona o azylu zvláštním opatřením se rozumí rozhodnutí ministerstva uložená povinnost žadatele o udělení mezinárodní ochrany a) zdržovat se v pobytovém středisku určeném ministerstvem nebo b) osobně se hlásit ministerstvu v době ministerstvem stanovené.

8. Podle § 46a odst. 5 zákona o azylu, ministerstvo v rozhodnutí o zajištění stanoví dobu trvání zajištění, kterou lze prodloužit, a to i opakovaně, nejdéle na 180 dnů.

9. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, z jakého skutkového stavu žalovaný vyšel, jak vyhodnotil pro věc rozhodné skutkové okolnosti a jak je právně posoudil, tedy i jaké důvody jej vedly k prodloužení doby zajištění žalobce a proč toto další zajištění bylo nezbytné. K tomu soud poznamenává, že judikatura Nejvyššího správního soudu dovodila, že rozhodnutí o prodloužení zajištění je nutno chápat jako rozhodnutí obsahově navazující na rozhodnutí o zajištění. Cizinec je s předchozím rozhodnutím o zajištění i s obsahem spisového materiálu detailně seznámen, proto není nezbytné okolnosti týkající se vydání rozhodnutí o zajištění při rozhodování o prodloužení délky zajištění detailně znovu popisovat; postačí stručné shrnutí dosavadního průběhu řízení a uvedení důvodů, pro které byl cizinec původně zajištěn. Za nezměněných skutkových okolností budou důvody pro trvání zajištění zpravidla shodné, jako byly důvody popsané v prvém rozhodnutí o zajištění cizince, proto na něj postačí v odůvodnění v podrobnostech odkázat (viz rozsudky NSS č. j. 1 As 90/2011-124, č. j. 2 As 115/2013-59).

10. Uvedené lze vztáhnout i na rozhodnutí žalovaného v posuzované věci. Dle názoru soudu v souladu s ustálenou judikaturou žalovaný v napadeném rozhodnutí zdůvodnil prodloužení zajištění nezměněnými skutkovými okolnostmi od vydání prvního rozhodnutí o zajištění žalobce s výjimkou skutečnosti, že v mezidobí vydal rozhodnutí ze dne 23. 4. 2026 č. j. OAM-110/BA-BA01-LE31-2026, jímž žalobci neudělil mezinárodní ochranu. Žalobce dne 18. 5. 2026 podal proti rozhodnutí žalobu u Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc. O žalobě není zatím rozhodnuto. Žalovaný objasnil v napadeném rozhodnutí konkrétní okolnosti věci ve vazbě na pobytovou historii žalobce. Poukázal na to, že žalobce na území České republiky pobýval nelegálně, přičemž předtím dlouhodobě nelegálně pobýval i ve Španělsku a Francii. Z jeho výpovědi v průběhu předchozího správního řízení jednoznačně vyplynulo, že přijel do Evropské unie výlučně za prací, nikoliv usilovat o ochranu. Žádost o udělení mezinárodní ochrany podal až poté, co byl zajištěn Policií České republiky. Ve shodě s žalovaným i dle názoru soudu z jednání cizince je zřejmé, že existuje nebezpečí, že bude dále setrvávat na území členských států EU. Z jednání žalobce je zřejmé, že motivem podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany je snaha vyhnout se nucenému návratu do vlasti. Jeho propuštěním ze zajištění by byl ohrožen průběh řízení ve věci mezinárodní ochrany a ve věci správního vyhoštění, a to s ohledem na jeho dosavadní přístup k zákonům a nelze rozumně předpokládat, že by žalobce své jednání změnil. Žalobce jasně vyjádřil svůj nulový respekt k dodržování právních předpisů České republiky. V napadeném rozhodnutí se žalovaný v dostatečné míře vypořádal s nemožností aplikace zvláštních opatření uvedených v § 47 zákona o azylu a soud uzavírá, že i dle jeho názoru nadále zde není žádná záruka, že by žalobce plnil všechny povinnosti spojené se zvláštním opatřením a se správními orgány spolupracoval, přestože formálně deklaruje opak.

11. Co se týká samotného prodloužení zajištění žalobce dle § 46a odst. 5 zákona o azylu, vzal v této souvislosti v úvahu zejména skutečnost, že již vydal rozhodnutí ve věci žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany rozhodnutím č. j. OAM-110/BA-BA01-LE31-2026 ze dne 23. 4. 2026, proti němuž žalobce brojí žalobou u Krajského soudu v Ostravě. Žalobu podal 18. 5. 2026. Žalovaný odkázal na § 32 odst. 6 zákona o azylu, podle něhož je soud povinen žalobu žadatele umístěného v zařízení pro zajištění cizinců proti rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany projednat a rozhodnout přednostně a s nejvyšším urychlením, nejpozději do 60 dnů ode dne, kdy podaná žaloba bude prostá vad a bude mít všechny náležitosti. Vzhledem ke skutečnosti, že žaloba byla u soudu podána dne 18. 5. 2026, zbývá z maximální délky soudního řízení ještě 53 dnů, kdy tyto zároveň spadají do možné maximální lhůty pro zajištění žalobce v délce 180 dnů. Společně s průměrnou celkovou pětidenní lhůtou na doručení a vyznačení právní moci rozsudku v rámci soudního řízení, dospěl k závěru o celkové lhůtě pro prodloužení zajištění v současné době o 58 dnů (53+5 dnů), tedy do 22. 7. 2006 s tím, že celkem je tedy žalobce zajištěn na 176 dnů.

12. Soud uzavírá, že napadené rozhodnutí je zcela v souladu se zákonem, je přezkoumatelné. Soud neshledal žádný z žalobcem uvedených žalobních bodů důvodným, proto žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

13. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce ve věci úspěch neměl a žalovanému prokazatelně v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Brno, Moravské náměstí č.

6. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Ostrava 19. června 2026 Mgr. Jarmila Úředníčková samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje I.M.