19 Az 24/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobce: Ch. P. O. státní příslušnost Nigerijská federativní republika t. č. pobytem v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty, 739 51 Vyšní Lhoty 234 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky sídlem 170 34 Praha 7, Nad Štolou 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 6. 2026 č. j. OAM-200/BA-BA01-VL11-PZ- ZZC-2026, o zajištění takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o prodloužení doby trvání zajištění žalobce podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, do 29. 7. 2026. Žalobce namítal, že v napadeném rozhodnutí naprosto absentuje jakékoliv odůvodnění toho, že žalovaný nevyužil žádného ze zvláštních opatření dle § 47 zákona o azylu. Poznamenal, že v současné době probíhá řízení u Krajského soudu v Ostravě ve věci žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Skutečnost, že nesouhlasí s rozhodnutím žalovaného o neudělení mezinárodní ochrany, nemůže jít k jeho tíži. Využil svých zákonných oprávnění a nelze podáním žaloby odůvodňovat prodloužení doby trvání zajištění. Jeho postup byl zcela legitimní. Není zde proto žádný rozumný zákonný důvod pro prodloužení zajištění o 54 dnů. Žalobce uvedl, že má zajištěno ubytování na adrese X, kde bude kontaktní. Žalovanému nato nic nebrání ani to, aby jej přemístil do pobytového střediska. Žalovaný se nemožností uložit zvláštní opatření v napadeném rozhodnutí nezabýval řádně, důvody byly čistě formalisticky přepsány a úvaha žalovaného je velmi stručná, formalistická a nepřezkoumatelná. Žalovaný pouze odkazuje na shodné důvody, které již byly uvedeny v rozhodnutí o zajištění. Žalobce poukázal na to, že nemá žádné kázeňské problémy, naopak opakovaným prodlužováním zajištění se velmi zhoršil jeho zdravotní stav, a to zejména po psychické stránce. Upadá do deprese, což nebylo nikterak při aktuálním rozhodování zváženo. Má za to, že v jeho případě jsou dány důvody, aby bylo využito zvláštní opatření podle § 47 zákona o azylu, které by jistě dodržoval. Prohlásil, že nehodlá na území České republiky páchat trestnou ani jinou protiprávní činnost a nehodlá jakýmkoliv jiným způsobem narušovat veřejný pořádek.

2. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, z něhož citoval a na rozsudek Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 2 Azs 225/2025 ze dne 17. 12. 2025.

3. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, jakož řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. O žalobě soud rozhodl bez nařízení jednání, a to v souladu s § 46a odst. 8 zákona o azylu, neboť žalobce nařízení jednání nenavrhl.

4. Ze správního spisu bylo zjištěno, že rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. Prahy, č. j. KRPA-55206-14/ČJ-2026-000022-ZSV ze dne 13. 2. 2026 byl žalobce zajištěn podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů a umístěn do zařízení pro zajištění cizinců za účelem realizace správního vyhoštění. Důvodem zajištění žalobce byla skutečnost, že 13. 2. 2026 byla kontrolována orgány policie jeho totožnost, žalobce předložil cestovní pas a polské povolení k pobytu. Při důkladné prohlídce a kontrole předloženého polského povolení k pobytu byl tento doklad označen jako padělek.

5. Rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy ze dne 13. 2. 2026 č. j. KRPA-55206-12/ČJ-2026-000022-ZSV bylo žalobci uloženo správní vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bod 1, 4 zákona č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů a stanovena doba, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie a smluvních států, a to na dobu 3 roků, jejíž počátek byl stanoven ode dne, kdy cizinec vycestuje z území Evropské unie a smluvních států. Doba k vycestování z území Evropské unie a smluvních států do Nigérie nebo třetí země, kde je oprávněn pobývat nebo která ho přijme, byla stanovena do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. Skutkovou podstatu § 119 odst. 1 písm. b) bod 1 zákona č. 326/1999 Sb., žalobce naplnil tím, že se 13. 2. 2026 při pobytové kontrole Policií České republiky na označené adrese prokázal padělaným povolením k pobytu POL číslo RR5222031 vystavené na jeho jméno, a to dne 13. 2. 2026, kdy byl Policií České republiky zadržen. Povolením k pobytu Polské republiky se prokázal policistům jako svým pravým, vlastním a tímto svým jednáním prokazatelně porušil právní předpisy České republiky. Dle odborného vyjádření Oddělení dokladů a specializovaných činností Praha pod č. j. KRPA- 55552-2/ČJ-2026-000021 bylo zjištěno, že žalobcem předložené povolení k pobytu uvedeného čísla je celkovým padělkem. Skutkovou podstatu § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona č. 326/1999 Sb., žalobce naplnil tím, že pobýval na území České republiky od 14. 1. 2026 do 13. 2. 2026 neoprávněně, kdy byl zajištěn Policií České republiky.

6. Žalobce jako účastník správního řízení do protokolu o výslechu dne 13. 2. 2026 kromě jiného sdělil, že z Nigérie vycestoval v roce 2022 s platným cestovním dokladem do Polska. V pase měl vylepené francouzské schengenské vízum za účelem turistiky, které bylo platné čtyři týdny. Do Polska přicestoval v listopadu 2022 a po celou dobu se tam zdržoval. Mezitím mu skončila platnost cestovního pasu, a proto si nechal vystavit nový pas v Německu. Je si vědom toho, že v Polsku pobýval neoprávněně. Chtěl v Polsku požádat o pobyt, ale neučinil tak a nechal si vyřídit polské povolení k pobytu na jeho jméno. V Polsku pobýval do 14. 1. 2026 a téhož dne přicestoval do České republiky za účelem návštěvy kamaráda. Měl v úmyslu vrátit se do Polska 14. 2. 2026. Je si vědom toho, že pobývá na území Evropské unie a smluvních států neoprávněně. Na dotaz, proč se prokazoval padělaným dokladem, sdělil, že se domníval, že tento doklad je povolení k pobytu a nevěděl, že dokument je falešný. Na internetu hledal možnosti, jak může pracovat legálně na území Polska a v této souvislosti v roce 2025 našel na internetu inzerát a za doklad zaplatil 4 500 EUR v kanceláři v Polsku a na vyřízení dokladu čekal šest měsíců. Tento doklad si zařídil, aby si legalizoval v Polsku pobyt. Sdělil, že bydlí v Praze u kamaráda, který pochází také z Nigérie. Nemá žádnou nájemní smlouvu, je tam nekontaktní. Na území České republiky nemá žádný majetek, závazky ani pohledávky. Nežije tady nikdo z jeho rodiny, nesdílí společnou domácnost s občanem Evropské unie. V České republice, ani nikde jinde v EU nežádal o mezinárodní ochranu. Co se týká finančních prostředků, sdělil, že nedisponuje finanční hotovostí na složení kauce, ale peníze na vycestování má. Je svobodný, bezdětný, jeho rodina žije v Nigérii. V současné době nemůže vycestovat do Nigérie, protože je katolík. Skupina muslimů Boko Haram by ho mohla zabít, protože není muslim.

7. Dne 16. 2. 2026 žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice, v níž neuvedl žádné konkrétní důvody jejího podání.

8. Rozhodnutím ze dne 19. 2. 2026 č. j. OAM-200/BA-BA01-BA06-Z-2026 žalovaný rozhodl podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů o zajištění žalobce v zařízení pro zajištění cizinců. Podle § 46a odst. 5 zákona o azylu doba trvání zajištění byla stanovena do 5. 6. 2026. Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce žalobu u Krajského soudu v Ostravě. Rozsudkem ze dne 19. 3. 2026 č. j. 19 Az 8/2026-29, který nabyl právní moci 21. 4. 2026, zdejší soud žalobu zamítl.

9. Rozhodnutím ze dne 3. 6. 2026 č. j. OAM-200/BA-B01-VL11-PZ-ZZC-2026 žalovaný podle § 46a odst. 1 písm. e) a § 46a odst. 5 zákona o azylu prodloužil dobu trvání zajištění žalobce do 29. 7. 2026.

10. Podle ust. § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, Ministerstvo může v případě nutnosti rozhodnout o zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany v přijímacím středisku nebo v zařízení pro zajištění cizinců, nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření, jestliže byla žádost o udělení mezinárodní ochrany podána v zařízení pro zajištění cizinců a existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání podle evropského zatýkacího rozkazu k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu odnětí svobody do ciziny, nebo je pozdržet, ačkoliv mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve.

11. Podle ust. § 47 odst. 1 zákona o azylu zvláštním opatřením se rozumí rozhodnutí ministerstva uložená povinnost žadatele o udělení mezinárodní ochrany a) zdržovat se v pobytovém středisku určeném ministerstvem nebo b) osobně se hlásit ministerstvu v době ministerstvem stanovené.

12. Podle § 46a odst. 5 zákona o azylu, ministerstvo v rozhodnutí o zajištění stanoví dobu trvání zajištění, kterou lze prodloužit, a to i opakovaně, nejdéle na 180 dnů.

13. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, z jakého skutkového stavu žalovaný vyšel, jak vyhodnotil pro věc rozhodné skutkové okolnosti a jak je právně posoudil, tedy i jaké důvody jej vedly k prodloužení doby zajištění žalobce a proč toto další zajištění bylo nezbytné. K tomu soud poznamenává, že judikatura Nejvyššího správního soudu dovodila, že rozhodnutí o prodloužení zajištění je nutno chápat jako rozhodnutí obsahově navazující na rozhodnutí o zajištění. Cizinec je s předchozím rozhodnutím o zajištění i s obsahem spisového materiálu detailně seznámen, proto není nezbytné okolnosti týkající se vydání rozhodnutí o zajištění při rozhodování o prodloužení délky zajištění detailně znovu popisovat; postačí stručné shrnutí dosavadního průběhu řízení a uvedení důvodů, pro které byl cizinec původně zajištěn. Za nezměněných skutkových okolností budou důvody pro trvání zajištění zpravidla shodné, jako byly důvody popsané v prvém rozhodnutí o zajištění cizince, proto na něj postačí v odůvodnění v podrobnostech odkázat (viz rozsudky NSS č. j. 1 As 90/2011-124, č. j. 2 As 115/2013-59).

14. Uvedené lze vztáhnout i na rozhodnutí žalovaného v posuzované věci. Dle názoru soudu v souladu s ustálenou judikaturou žalovaný v napadeném rozhodnutí zdůvodnil prodloužení zajištění nezměněnými skutkovými okolnostmi od vydání rozhodnutí o zajištění žalobce s výjimkou skutečnosti, že v mezidobí vydal rozhodnutí č. j. OAM-200/BA-B01-K18-ZZC- 2026 ze dne 4. 5. 2026, které nabylo právní moci 13. 5. 2026, jímž žalobci nebyla udělena mezinárodní ochrana v žádné formě. Uvedené rozhodnutí žalobce napadl žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc dne 25. 5. 2026. Věc je projednávána pod sp. zn. 74 Az 26/2026. O žalobě není zatím rozhodnuto. Žalovaný objasnil v napadeném rozhodnutí konkrétní okolnosti věci ve vazbě na pobytovou historii žalobce. Poukázal na to, že žalobce na území České republiky pobýval nelegálně bez jakéhokoliv povolení k pobytu. Před příjezdem do České republiky rovněž nelegálně pobýval v Polsku, a kdyby nebyl zajištěn policií, souhlasí soud s žalovaným, že zřejmě by navázal na svůj nelegální pobyt tam. Žalobce sám sdělil, že přicestoval do České republiky na návštěvu a chtěl zde zůstat do 14. 2. 2026, kdy měl v úmyslu jet zpět do Polska, zjevně opět nelegálně, neboť ani v Polsku neměl pobytové oprávnění. Je tak naprosto zřejmé, že předtím rozhodně neměl v úmyslu požádat v České republice o udělení mezinárodní ochrany. Jeho nezajištěním by byl ohrožen průběh řízení ve věci mezinárodní ochrany a ve věci správního vyhoštění, a to s ohledem na jeho dosavadní přístup k zákonům a nelze rozumně předpokládat, že by žalobce své jednání změnil, přestože deklaruje něco jiného. Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že možnost ubytování nepředstavuje bez dalšího důvod pro užití zvláštního opatření podle § 47 odst. 1 písm. b) zákona o azylu (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Azs 136/2021-50). V napadeném rozhodnutí se žalovaný v dostatečné míře vypořádal s nemožností aplikace zvláštních opatření uvedený v § 47 zákona o azylu a soud uzavírá, že i dle jeho názoru nadále zde není žádná záruka, že by žalobce plnil všechny povinnosti spojené se zvláštním opatřením a se správními orgány spolupracoval, přestože formálně deklaruje opak.

15. Co se týká samotného prodloužení zajištění žalobce dle § 46a odst. 5 zákona o azylu, vzal žalovaný v této souvislosti v úvahu zejména skutečnost, že již vydal rozhodnutí ve věci žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany č. j. OAM-200/BA-B01-K18-ZZC-2026 ze dne 4. 5. 2026, které nabylo právní moci 13. 5. 2026, jím žalobci nebyla mezinárodní ochrana udělena v žádné formě, proti němuž žalobce brojí žalobou u Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc. Žalobu podal dne 25. 5. 2026. Žalovaný odkázal na § 32 odst. 6 zákona o azylu, podle něhož je soud povinen žalobu žadatele umístěného v zařízení pro zajištění cizinců proti rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany projednat a rozhodnout přednostně a s nejvyšším urychlením, nejpozději do 60 dnů ode dne, kdy podaná žaloba bude prostá vad a bude mít všechny náležitosti. Vzhledem ke skutečnosti, že žaloba byla u soudu podána dne 25. 5. 2026, zbývá z maximální délky soudního řízení ještě 49 dnů, kdy tyto ještě zároveň spadají do možné maximální lhůty pro zajištění žalobce v délce 180 dnů. Společně s průměrnou celkovou pětidenní lhůtou na doručení a vyznačení právní moci rozsudku v rámci soudního řízení, dospěl k závěru o celkové lhůtě pro prodloužení zajištění v současné době o 54 dnů (49 + 5 dnů), tedy do 29. 7. 2026.

16. Soud uzavírá, že napadené rozhodnutí je zcela v souladu se zákonem, je přezkoumatelné. Soud neshledal žádný z žalobcem uvedených žalobních bodů důvodným, proto žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

17. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce ve věci úspěch neměl a žalovanému prokazatelně v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Brno, Moravské náměstí č.

6. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Ostrava 30. června 2026 Mgr. Jarmila Úředníčková samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje I.M.