22 A 14/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D., ve věci žalobce: J. H. zastoupený advokátkou Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou sídlem Husovo náměstí 139, 584 01 Ledeč nad Sázavou proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje sídlem 28. října 2771/117, 702 18 Ostrava-Moravská Ostrava o přezkoumání žalovaného ze dne 5. 2. 2025 č. j. MSK 15757/2025, ve věci odmítnutí žádosti o informace takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 5. 2. 2025 č. j. MSK 15757/2025 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 15 269 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám advokátky Mgr. Rebeky Moťovské Židuliakové, sídlem Husovo náměstí 139, 584 01 Ledeč nad Sázavou.

Odůvodnění

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 2. 2025 č. j. MSK 15757/2025, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městské policie Orlová ze dne 13. 1. 2025 č. j. MPOR 565/2025, jímž byla částečně odmítnuta žádost žalobce o informace podle § 15 odst. 1 zák. č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, v platném znění (dále jen „informační zákon“).

2. Žalobce v žalobě namítl, že rozhodnutí správních orgánů obou stupňů se jeví jako sofistikované odůvodnění zjevné nespravedlnosti, neboť nevysvětlují, kterak se požadované informace nenacházejí v dokumentaci k radaru a dále tvrdí, že otázka, zda jsou data zabezpečená, je obchodním tajemstvím. Poukazují tedy na formalistické kroky, které učinily k odůvodnění odmítnutí žádosti. Argumentace povinného subjektu i žalovaného však zcela pomíjí racionální stránku věci. Správní orgán I. stupně tvrdí, že rychloměr provozuje, používá, fakticky s ním měří rychlost a následně zpracovává výsledky tohoto měření. Pokud však rychloměr provozovaný povinným subjektem pořídí snímek, který následně zpracuje povinný subjekt, pak povinný subjekt musí vědět, v jakém formátu je snímek na jeho pevném disku uložen a stejně tak, zda jsou snímky, které zpracovává, opatřeny elektronickým podpisem a časovým razítkem, neboť u každého podání, které je mu učiněno, vyhodnocuje, zda je opatřeno elektronickým podpisem. I laik pozná, zda soubor, který otevře, je opatřen elektronickým podpisem.

3. Dále žalobce namítl, že rozhodnutí s ohledem na výše uvedené nelze považovat za dostatečně odůvodněné. Za situace, kdy městská policie rychloměr provozuje a jako zákonem oprávněný subjekt s ním vykonává měření, jehož výsledky zpracovává, se jeví neuvěřitelným, že by nevěděla, zda jsou snímky rychloměrem pořízené opatřeny elektronickým podpisem či časovým razítkem. Z povahy věci je také prakticky vyloučeno, aby povinný subjekt nevěděl, v jakém formátu jsou snímky pořizovány, když je zpracovává. Povinný subjekt, chtěl-li informaci odmítnout, měl za povinnost kromě odkazu na listinnou dokumentaci rychloměru racionálně vysvětlit, jak je možné, že informacemi nedisponuje, když se prima facie jeví, že z povahy věci těmito informacemi disponovat musí. Žalobce podotkl, že si dokáže představit situaci, za které by povinný subjekt informacemi nedisponoval, a to, pokud by rychloměrem neměřil on, ale soukromá společnost, která snímky přenáší na své servery, která je zpracovává, připraví k nim oznámení o přestupku a následně je jménem obecní policie postoupí správnímu orgánu, přičemž role obecní policie je toliko formální. Pokud by povinný subjekt přišel s takovým tvrzením, pak by bylo zřejmé, jak je možné, že informacemi nedisponuje, leč jeví se, dle toho „jak věci zpravidla jsou“, že informacemi disponovat musí.

4. Žalobce dále uznal, že povinnému subjektu nemusí být znám komunikační protokol, kterým jsou snímky přenášeny, ani otázka, zda existují další způsoby, jimiž jsou snímky zabezpečeny. V tomto rozsahu žalobce proti rozhodnutí nebrojí. Trvá však na tom, že povinnému subjektu musí být známa informace o formátu, ve kterém rychloměr pořizuje fotografie a musí mu být známo, zda jsou fotografie opatřeny elektronickým podpisem či časovým razítkem, neboť povinný subjekt je městská policie, která snímky pořizuje a zpracovává. Každému, kdo pracuje s nějakým souborem, je známo, v jakém formátu je zachycen a zda obsahuje elektronický podpis.

5. Žalobce zdůraznil, že za okolností, kdy se jeví jako vysoce pravděpodobné, že povinný subjekt informacemi disponuje, nelze v rozhodnutí uváděné důvody považovat za dostatečné pro odmítnutí žádosti. Rozhodnutí nevypořádalo odvolací argument, že povinný subjekt informacemi musí disponovat, když provozuje a obsluhuje rychloměr a zpracovává snímky rychloměrem pořízené. Jde o natolik pravděpodobnou variantu, resp. natolik zásadní a přirozenou domněnku, že právě tu měl žalovaný vypořádat velmi pečlivě. Dle žalobce je argumentací správních orgánů obou stupňů popírán smysl informačního zákona, neboť žalovaný nevysvětlil, proč povinný subjekt nemohl informaci zjistit prostým pohledem. Veřejnost má právo vědět, zda jsou snímky z rychloměrů monitorující veřejné prostranství a využívané pro správní trestání nějak zabezpečeny proti pozměnění a proti útoku z vnějšku. Kdo jiný, než městská policie by měl veřejnosti tuto informaci poskytnout.

6. Žalovaný ve vyjádření uvedl odkaz na odůvodnění napadeného rozhodnutí, když žalobce v žalobě stejně jako v odvolání setrval na jediném argumentu, že povinný subjekt požadované informace má a není možné, aby je neměl. Žalovaný již v napadeném rozhodnutí uvedl, že povinný subjekt přezkoumatelně odůvodnil, že informace nemá, vyjmenoval zdroje, ve kterých se tyto informace pokusil nalézt, v nichž se však nenacházejí s tím, že žádné jiné zdroje nemá k dispozici. Žalovaný rovněž poukázal na to, že povinný subjekt nad rámec svých povinností požádal výrobce rychloměru společnost RAMET s.r.o. o sdělení těchto informací, což by nečinil, pokud by je sám neměl, avšak tyto mu s odkazem na obchodní tajemství nebyly sděleny. Pokud žalobce trvá na tom, že povinný subjekt požadované informace má, jedná se o čirou spekulaci, kterou žalovaný není schopen vyvrátit, neboť negativní skutečnosti nelze z povahy věci prokazovat. Dále žalovaný zdůraznil, že již v odpovědi ze dne 20. 11. 2024 povinný subjekt žadateli poskytl informace o tom, že k přenosu snímků strážníkům dochází přes GSM bránu, že strážníci přistupují ke snímkům z radaru prostřednictvím softwaru ARCHIV a že snímky z radaru nestahují, ale k jejich přenosu dochází automaticky, kdy se uloží do programu ARCHIV. Z poskytnutých informací vyplývá, že povinný subjekt požadované informace skutečně nemá, neboť se jedná o rozhraní počítačového programu, v jehož rámci jsou snímky spolu s dalšími informacemi přímo přenášeny z rychloměru povinného subjektu. Nejedná se tedy o soubor, který by měl nějaký konkrétní formát (např. typu PDF). Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

7. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který zde byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1, zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění – dále jen „s. ř. s.“) a byl vázán obsahem žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.).

8. Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že žalobce se podáním ze dne 10. 11. 2024 obrátil na Městskou policii Orlová jako na povinný subjekt s žádostí o poskytnutí informace ve smyslu informačního zákona, a to k rychloměru, který je umístěn na pozemní komunikaci v obci Orlová, na ul. Slezská č.p. 439 ve směru jízdy od Masarykova třídy k ul. Těšínská a požádal o poskytnutí těchto informací: - Kdo je provozovatelem rychloměru? - Jaký subjekt obsluhuje rychloměr? - Pořizuje rychloměr snímky všech vozidel nebo jen těch, která překročí určitou rychlost? - V jakém formátu rychloměr snímky ukládá? - Opatřuje rychloměr snímky elektronickým podpisem? - Opatřuje rychloměr snímky časovým razítkem? - Jsou pořízené snímky zabezpečeny jiným způsobem proti pozměnění? Pokud ano, jakým? - Jakým způsobem dochází k přenosu snímků strážníkům? - Jakým způsobem strážníci přistupují ke snímkům z rychloměru? - Stahují strážníci snímky z rychloměru? Pokud ano, z jakého serveru a jakým způsobem? - Jaký komunikační protokol je užíván k přenosu snímků z rychloměru na prvý server, na který jsou přenášeny? - Jaká je IP adresa prvého serveru, na který jsou snímky přenášeny z rychloměru? - Jak strážníci předávají snímky správnímu orgánu? - V jakém formátu strážníci snímky stahují a v jakém formátu předávají snímky správnímu orgánu? - Kolik vozidel, která překročilá minimálně nastavenou rychlost, bylo změřeno dne 19. 4. 2024? - Kolik přestupků, k jejichž spáchání mělo dojít dne 19. 4. 2024 bylo oznámeno správnímu orgánu?

9. Písemností ze dne 19. 11. 2024 povinný subjekt žalobci poskytl tyto informace: Provozovatelem předmětného rychloměru je Město Orlová – Městská policie Orlová. Radar obsluhuje Městská Policie Orlová v souladu s § 79a zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), v platném znění (dále jen „zákon o silničním provozu“). Radar poskytuje snímky pouze vozidel, která překročí povolenou rychlost, k přenosu snímků strážníkům dochází přes GSM bránu, strážníci přistupují ke snímkům z radaru prostřednictvím software ARCHIV, strážníci snímky z radaru nestahují, k přenosu snímků dochází automaticky, IP adresa: 192.168.1.210, dne 19. 4. 2024 bylo změřeno na stanovišti radaru na ul. Slezské celkem 8 vozidel a správnímu orgánu bylo oznámeno 8 přestupků. Dále povinný subjekt sdělil s odkazem na § 11 odst. 1 písm. d) informačního zákona, že na další dotazy týkající se technikálií k rychloměru nemůže odpovědět, neboť tyto otázky jsou předmětem obchodního tajemství výrobce, kdy výrobek má platné schválení typu a se schválením typu souvisí i posouzení datové bezpečnosti. S ohledem na obchodní tajemství nelze sdělovat způsob zabezpečení, podrobnosti o přenosu snímků a jejich jednotlivé zabezpečení.

10. Tomuto poskytnutí informací předcházelo sdělení společnosti RAMET s.r.o. ze dne 18. 11. 2024, která na žádost povinného subjektu sdělila, že „všechny technicky orientované dotazy jsou předmětem obchodního tajemství výrobce (RAMET s.r.o.). Výrobek má platné schválení typu a se schválením typu souvisí i posouzení datové bezpečnosti. S ohledem na obchodní tajemství nelze sdělovat způsob zabezpečení, podrobnosti o přenosu snímků a jejich jednotlivé zabezpečení.“ 11. Žalobce v návaznosti na vyřízení požadované informace povinným subjektem podal dne 26. 11. 2024 stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace. Dne 3. 12. 2024 pod č. j. MPOR 12292/2024 vydal povinný subjekt rozhodnutí o odmítnutí části žádosti o poskytnutí informace, v jehož odůvodnění fakticky zopakoval důvody uvedené již ve sdělení ze dne 19. 11. 2024. Povinný subjekt vyrozuměním ze dne 3. 12. 2024 žalobci sdělil, že žádost o vyřízení stížnosti byla vyřízena formou rozhodnutí o odmítnutí části žádosti. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání.

12. Žalovaný rozhodnutím ze dne 2. 1. 2025 rozhodnutí povinného subjektu ze dne 3. 12. 2024 zrušil pro nepřezkoumatelnost a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Povinný subjekt dne 13. 1. 2025 vydal rozhodnutí, že poskytnutí požadovaných informací se podle ust. § 11b informačního zákona částečně odmítá, a to v dotazech: V jakém formátu rychloměr snímky ukládá?, Opatřuje rychloměr snímky elektronickým podpisem?, Opatřuje rychloměr snímky časovým razítkem?, Jsou pořízené snímky zabezpečeny jiným způsobem proti pozměnění?, pokud ano, jakým?, Jaký komunikační protokol je užíván k přenosu snímků z rychloměru na prvý server, na který jsou přenášeny? V odůvodnění rozhodnutí povinný subjekt uvedl, že k rychloměru disponuje kupní smlouvou, protokolem o předání zařízení, technickou dokumentací, která obsahuje prohlášení o shodě, záruční list a ověřovací list a návod k obsluze, což je veškerá dokumentace, kterou od dodavatele při zakoupení zařízení obdržel. V žádném z dokumentů nejsou požadované informace obsaženy a žádné další listiny či jiné zdroje, z nichž by bylo možné požadované informace zjistit, povinný subjekt nemá k dispozici. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání doručené povinnému subjektu dne 20. 1. 2025, o němž bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím žalovaného.

13. Dle ust. § 11b informačního zákona povinný subjekt může odmítnout žádost o poskytnutí informace, jestliže požadovanou informaci nemá a jestliže mu povinnost ji mít nevyplývá ze zákona; to neplatí, pokud povinný subjekt může požadovanou informaci získat na základě jednoduchých úkonů z jiných informací, které povinný subjekt má, případně poskytnout postupem podle § 4a odst. 1 věty třetí.

14. Soud podotýká, že byť byl § 11b vložen do informačního zákona zákonem č. 241/2022 Sb. s účinností od 1. 1. 2023, již před tím judikatura připouštěla možnost odmítnutí žádosti za prakticky stejných podmínek (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu – dále jen „NSS“ ze dne 7. 4. 2015 č. j. 6 As 136/2014-41, publikovaný ve Sb. NSS pod č. 3223/2015); z důvodové zprávy ostatně vyplývá, že novela zákona judikaturu reflektovala. V řešené věci je tak plně použitelná i relevantní judikatura vycházející ze znění informačního zákona před zmíněnou novelizací.

15. Žalobce v žalobě zpochybnil tvrzení povinného subjektu, že předmětné informace nemá, a v tom spatřuje nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí.

16. Příčinou nepřezkoumatelnosti může být buď nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů. V obou případech však platí, že je potřeba s tímto institutem zacházet obezřetně a vyhradit jeho užití pouze těm případům, kdy vady odůvodnění reálně brání soudu v tom, aby napadené rozhodnutí přezkoumal (srov. rozsudek NSS ze dne 25.4. 2013 č. j. 6 Ads 17/2013- 25, bod 19 nebo usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 5. 12. 2017 č. j. 2 As 196/2016-123, publikovaný ve Sb. NSS pod č. 3668/2018).

17. NSS v rozsudku č. j. 2 As 88/2025-33 dovodil, že pojem „nemá“ obsažený v 11b zákona o poskytování informací je třeba vykládat materiálně. Jde o skutečnou absenci obsahu (tedy informace neexistuje, byla zničena či odstraněna, případně je trvale nedostupná apod.), nikoliv o dočasnou nedostupnost nosiče informací.

18. Povinný subjekt nejdříve zjišťuje, zda informací fakticky disponuje; pokud ano, a pokud se na ni nevztahuje žádná z výluk podle informačního zákona, poskytne ji žadateli (i kdyby ze zákona tuto informaci shromažďovat nemusel). Jestliže povinný subjekt informaci nemá, ověří, zda ji lze získat na základě jednoduchých úkonů z jiných informací, kterými disponuje (resp. postupem podle § 4a informačního zákona); pokud ano, učiní tyto úkony a následně informaci poskytne. Pokud povinný subjekt informaci nemá a nemůže ji získat ani na základě jednoduchých úkonů, musí posoudit, zda ze zákona vyplývá povinnost, aby informaci měl; pokud ano, musí informaci znovu vytvořit či získat (rozsudek sp. zn. 6 As 136/2014). Až pokud povinný subjekt informaci nemá, nemůže ji opatřit jednoduchými úkony, a současně pro něj ze zákona nevyplývá povinnost ji mít, může žádost o informaci odmítnout dle § 11b informačního zákona (srov. přiměřeně rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2026 č. j. 17 A 113/2025-61, body 28 a 29).

19. Lze tedy shrnout, že je rozdíl mezi situací, kdy povinný subjekt informace nemá a situací, kdy informace vůbec neexistuje. Informační zákon však nekoncipuje povinnost povinných subjektů tak, že by měly zpřístupňovat veškeré existující informace bez ohledu na to, zda požadované informace spadají do jejich působnosti, zda jimi sami disponují, resp. jsou povinny jimi disponovat, či „kdo“ informacemi disponuje.

20. V posuzované věci však žalobce nerozporuje závěr, že povinný subjekt požadované informace nemá, ale má za to, že požadované informace existují a povinný subjekt jimi disponuje, ačkoliv mu tato skutečnost možná není známa. Jako argument uvádí praktické úkony povinného subjektu při nakládání s pořízenými snímky a oznamování přestupků příslušnému správnímu orgánu právě na jejich základě, jakož i potřebnou relevantnost snímků z rychloměru, která je nezbytná s ohledem na jejich další využití v rámci správního trestání.

21. Konstantní judikatura správních soudů klade požadavky na kvalitu odůvodnění rozhodnutí o odmítnutí informací, a to především z pohledu jejich přezkoumatelnosti. Povinný subjekt, respektive žalovaný je povinen srozumitelně vysvětlit, proč požadovanými informacemi nedisponuje. Chce-li povinný subjekt odmítnout žádost o informace z důvodu, že požadované informace nemá, pak to musí v dostatečném rozsahu řádně prověřit a v rozhodnutí zdůvodnit. Míra prověřování závisí na konkrétním případu (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 30 A 61/2025-37).

22. Povinný subjekt musí nejprve vyvinout odpovídající úsilí, aby požadované informace nalezl a poskytl žadateli, a to bez ohledu na to, zda má zákonnou povinnost těmito informacemi disponovat (rozsudek NSS č. j. 2 As 88/2025-36, bod 36).

23. Lze připomenout také obecné závěry NSS plynoucí z rozsudku ze dne 20. 3. 2026 č. j. 2 As 88/2025-36, bod 50: Samotný informační zákon je totiž založen na principech maximální možné bezformálnosti, rychlosti, efektivity a jednoduchosti při poskytování informací. To zrcadlově znamená i pro povinné subjekty, že by v maximálně možné míře měly postupovat otevřeně, kreativně, a i v tomto typu případů volit řešení respektující právo na široký přístup k informacím, vyplývající z čl. 17 Listiny základních práv a svobod.

24. Povinný subjekt musí v napadeném rozhodnutí sdělit jak a kde požadované informace hledal, zda v tomto ohledu vyvinul nějaké úsilí (srov. rozsudek NSS ze dne 12. 4. 2024 č. j. 10 As 256/2022-40, bod 17). Povinný subjekt je povinen vyvinout jistou míru úsilí, aby požadovanou informaci nalezl (srov. rozsudek NSS ze dne 10. 1. 2019 č. j. 1 As 359/2018-30, bod 26), neexistenci informace musí přezkoumatelně doložit, tj. do spisu zavést informace o tom, jaké kroky (šetření) provedl (srov. rozsudek NSS ze dne 14. 10. 2020 č. j. 2 As 378/2019- 29, bod 21). Po povinném subjektu nelze požadovat poskytnutí neexistujících informací a v tomto směru na něm nemůže být důkazní břemeno k prokázání skutečnosti, že informace neexistuje – negativní skutečnost prokázat nelze (srov. rozsudek NSS ze dne 8. 10. 2015 č. j. 5 As 24/2015-36). Povinný subjekt však musí zdůvodnit, jaké konkrétní skutečnosti jej vedly k závěru o tom, že požadované informace nemá.

25. K uvedenému krajský soud dodává, že zdůvodnění povinného subjektu, jakož i žalovaného, že povinný subjekt požadované informace nemá, musí mít racionální podklad a musí být komplexní ve vztahu k individuálním okolnostem případu. V posuzované věci žalobce již v odvolání tvrdil, že z podstaty věci nelze bez dalšího přijmout závěr, že povinný subjekt požadovanými informacemi technického rázu nedisponuje, je provozovatelem a obsluhovatelem rychloměru a snímky jím pořízené dále zpracovává. Vyvstala tedy otázka, jak je možné, že povinný subjekt nedisponuje údaji, které garantují relevantnost snímků z rychloměru (elektronický podpis) a rozhodné časové údaje (časové razítko), jakož i údaje, v jakém formátu jsou snímky poskytnuty.

26. V tomto směru povinný subjekt, ani žalovaný tvrzenou neexistenci informací racionálně nevysvětlili, a to především z pohledu zák. č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, v platném znění (dále jen „zákon č. 297/2016 Sb.“) s ohledem na zde definované pojmy – elektronický podpis a časové razítko. Totéž platí o formátu souboru, v němž jsou radarové snímky poskytovány. Bez takového odůvodnění je však rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelné.

27. Nutno podotknout, že povinný subjekt v odůvodnění svého rozhodnutí neuvedl ani způsob, jakým se snažil požadované informace získat, tedy to, že oslovil výrobce rychloměrů a jaké informace od něj získal. Nicméně k nápravě tohoto nedostatku prvostupňového rozhodnutí došlo v rámci rozhodnutí žalovaného, který na str. 2 napadeného rozhodnutí (odst. 4) tyto skutečnosti přezkoumatelným způsobem a v souladu s obsahem správního spisu přiblížil.

28. S ohledem na již výše uvedené soud vnímá jako zásadní nedostatek postupu správních orgánů, že se nepokusily ověřit existenci požadovaných informací prostřednictvím IT specialistů, kteří mohli závěry povinného subjektu, že nedisponuje informacemi stran formátu, elektronického podpisu a elektronického časového razítka snímků generovaných rychloměrem buď spolehlivě potvrdit, případně je odůvodněně vyvrátit. Takovou iniciativu povinného subjektu považuje soud za jednoduchý úkon vedoucí ke získání informace ve smyslu § 11b věty za středníkem informačního zákona.

29. Na základě výše uvedeného krajský soud dospěl k závěru o nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí (§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.), a proto napadené rozhodnutí zrušil pro vady řízení a současně věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). V dalším řízení je žalovaný vázán právním názorem soudu vysloveným v tomto zrušujícím rozsudku (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

30. Správní orgány v dalším řízení na základě již výše uvedeného, učiní úkony směřující ke zjištění, zda požadované informace povinný subjekt skutečně má či nikoliv, získané výsledky řádně vyhodnotí a učiněné závěry přezkoumatelně odůvodní.

31. Na základě výše uvedeného soud vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení, neboť z logiky výše učiněných závěrů nemohl přistoupit k použití institutu informačního příkazu ve smyslu ust. § 16 odst. 6 informačního zákona.

32. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 60 odst. 1 s. ř. s., když procesně úspěšnému žalobci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení, které se stávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 000 Kč a dále z nákladů souvisejících s právním zastoupením, a to za dva úkony právní služby po 4 620 Kč a 2 x režijní paušál po 450 Kč, tj. celkem 10 140 Kč (§ 7 odst. 5, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění. Tato částka byla v souladu s ust. § 57 odst. 2 s. ř. s. zvýšena o částku, kterou je zástupkyně žalobce povinna odvést podle zvláštního právního předpisu, tj. o 2 129,4 Kč. Celkem tedy náklady právního zastoupení představují částku 12 269,40 Kč. Celkové náklady žalobce pak představuje částka 15 269,40 Kč.

33. Vzhledem k odlišné úpravě s. ř. s. a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) týkající se nabytí právní moci rozhodnutí, stanovil soud žalovanému k plnění lhůtu 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 54 odst. 5 s. ř. s., § 159a, § 168 o. s. ř.). Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. za použití ust. § 64 s. ř. s. zavázal soud žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky, která žalobce v řízení zastupovala.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. Ostrava 28. července 2026 JUDr. Monika Javorová předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje