17 A 113/2025

Rubrum

č. j. 17 A 113/2025 - 61 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové ve věci žalobce: Vinostrada s.r.o., IČO 02967375 se sídlem Korunní 588/4, Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství se sídlem Těšnov 17/65, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 15. 7. 2025, č. j. MZE-51269/2025- 11155, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 15. 7. 2025, č. j. MZE-51269/2025-11155, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení 3 000 Kč.

Odůvodnění

Obsah žaloby 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým byl zamítnut jeho rozklad a bylo potvrzeno rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 6. 2025, č. j. MZE- Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 2 17 A 113/2025 46539/2025-11155. Prvostupňovým rozhodnutím byla částečně odmítnuta žádost žalobce ze dne 21. 5. 2025 o poskytnutí informací dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „InfZ“). Žalobce se dožadoval poskytnutí: 1) autentického schvalovacího dokumentu č. j. 68669/2015-MZE-12152 ve věci návrhu zákona č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o vinohradnictví a vinařství), 2) autentického schvalovacího dokumentu, jímž bylo schváleno původní znění vyhlášky č. 88/2017 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o vinohradnictví a vinařství, 3) úplného znění směrnice ministra zemědělství č. 10/2015 ve znění dodatku č. 1; to vše včetně úplných auditních stop schvalovacího procesu, tj. včetně záznamů o projednání, podpisových doložek osob oprávněných ke schválení dokumentů a jejich podpisů, a provedení konverzí do elektronické podoby. Žádosti bylo vyhověno v bodě 2) a v části bodu 3). Ve zbytku byla žádost odmítnuta s odkazem na § 11b InfZ, neboť dokumenty požadované v bodě 1) byly postoupeny Poslanecké sněmovně a část dokumentů požadovaných v bodě 3) nebyla dohledána.

2. Žalobce v podané žalobě předně namítal, že došlo k neoprávněnému zúžení jeho žádosti. Ministr zemědělství se v napadeném rozhodnutí zabýval pouze referátníky (schvalovacími dokumenty). Žalobce však požadoval též veškeré související informace a doprovodné podklady k těmto referátníkům (záznamy o projednání, připomínky, podpisové doložky, podpisy, údaje o provedení autorizované konverze, přílohy a související podklady).

3. Věcně žalobce namítal, že nebyly splněny předpoklady pro odmítnutí žádosti. Dle § 11b InfZ lze žádost odmítnout pouze tehdy, jestliže povinný subjekt informaci nemá a ani ze zákona nemá povinnost ji mít. Nelze ji však odmítnout, pokud povinný subjekt může informaci získat na základě jednoduchých úkonů. V řízení přitom nebylo dostatečně prokázáno, že žalovaný dokumenty skutečně nemá. Není totiž zřejmé, kde, jak a s jakým výsledkem mělo dojít k jejich vyhledávání. Nebyla prokázána ani nemožnost získání informací pomocí jednoduchých úkonů.

4. Ministr zemědělství dle žalobce nevysvětlil řadu nesrovnalostí a nevypořádal řádně všechny jeho rozkladové námitky. Ve vztahu k bodu 1) žádosti nevysvětlil časovou nesrovnalost, kdy poskytnutá kopie schvalovacího dokumentu je z roku 2016, ale dle prvostupňového rozhodnutí měl být originál dokumentu zaslán Poslanecké sněmovně již v roce 2015. Ve vztahu k bodu 3) žádosti nevysvětlil relevanci poskytnutého referátníku z roku 2018 k aktu (směrnici) z roku 2015. Dále řádně nevypořádal námitku systémové podjatosti a nedostatečně zkoumal, zda nedošlo k neoprávněné skartaci požadované dokumentace.

5. Žalobce vznesl též procesní námitky. Ministr zemědělství neseznámil žalobce s podklady rozhodnutí a neposkytl mu lhůtu k vyjádření, což je v rozporu se základními zásadami činnosti správních orgánů a právem na spravedlivý proces, resp. s právem být slyšen. Ministr zemědělství uvedl, že nevyužil postup dle § 16 odst. 4 InfZ, neboť nedošlo k doplnění spisu. To je však rozporné s tvrzeními o vyhledávání požadovaných dokumentů (v elektronické spisové službě a v úložně žalovaného). Napadené rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost. Nepřezkoumatelné je i prvostupňové rozhodnutí, protože ve výroku není specifikováno, jaká informace byla poskytnuta a jaká byla odmítnuta, což nelze zhojit odůvodněním. Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 3 17 A 113/2025 6. Žalobce se ohradil proti tomu, že mu bylo správními orgány vyčítáno nepodání další stížnosti dle § 16a InfZ. Opakovaně poukázal též na nepřípustnost „ping-pongu“ mezi povinným subjektem a nadřízeným orgánem. Ministr zemědělství měl proto vydat informační příkaz (§ 16 odst. 5 InfZ). Navrhl, aby soud zrušil napadené a prvostupňové rozhodnutí a přikázal žalovanému požadované informace poskytnout. Vyjádření žalovaného, replika žalobce 7. Žalovaný ve svém vyjádření nejdříve zrekapituloval průběh řízení. Uvedl, že žalobce v žalobě svými tvrzeními rozšiřuje rozsah původní žádosti. V bodě 1) nyní požaduje i „připomínky, přílohy a související podklady“. Nově požaduje též údaje o provedení autorizované konverze, předtím však vyžadoval pouze provedení autorizované konverze jako takové.

8. Aplikaci § 11b InfZ zdůvodnil žalovaný tím, že požadované informace (dokumenty) již nemá. Způsob vyhledávání dokumentů je zachycen v protokolu. Vyhledávání spočívalo ve fyzickém prohledání kanceláří u jednotlivých zaměstnanců a útvarů uvedených v elektronické verzi referátníku a dále v prověření archivu a spisovny. Dokumenty ovšem nebyly nalezeny. Uznal, že pro něj ze zákona vyplývala povinnost, aby jimi disponoval. Žádosti však nemohlo být vyhověno, protože požadovanou autentickou podobu dokumentů již nelze obnovit. Za této situace je použití § 11b InfZ korektní, což vyplývá i z judikatury.

9. K procesním pochybením podle žalovaného nedošlo, protože povinnost seznámit žadatele (žalobce) s podklady rozhodnutí se uplatní jen tehdy, je-li spis doplňován o nové podklady dle § 16 odst. 4 InfZ. Tímto způsobem však spis doplňován nebyl. Námitka systémové podjatosti byla vypořádána dostatečně s odkazem na jiná řízení zahájená žalobcem.

10. Navrhl žalobu coby nedůvodnou zamítnout.

11. Žalobce na vyjádření žalovaného reagoval replikou, která opakuje a parafrázuje obsah žaloby; žalobce se ohradil proti tomu, že svými tvrzeními rozšiřuje rozsah původní žádosti. Posouzení žaloby soudem 12. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo, v mezích žalobních bodů, jimiž je vázán, vycházeje přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí správního orgánu [§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)].

13. Soud v dané věci rozhodl bez jednání, jelikož ve věci lze rozhodnout jen na základě listinných důkazů, k nimž měli účastníci možnost se vyjádřit nebo které jsou jim známy, a oba účastníci s tímto postupem souhlasili, resp. nevyjádřili nesouhlas (§ 51 odst. 1 s. ř. s.).

14. Po posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

15. Soud na úvod považuje za důležité vyjasnit, čeho přesně se žádost o informace týkala, s čímž souvisí žalobní námitka neoprávněného zúžení žádosti.

16. Žalobce výslovně požadoval poskytnutí „autentických schvalovacích dokumentů“ k návrhu zákona o vinohradnictví a vinařství [bod 1) žádosti] a k vyhlášce č. 88/2017 Sb. [bod 2) žádosti]. Dále požadoval úplné znění směrnice č. 10/2015 Sb. ve znění dodatku č. 1 [bod 3) žádosti]. Ke všem dokumentům požadoval též poskytnutí „auditních stop schvalovacího Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 4 17 A 113/2025 procesu“, mezi něž výslovně uvedl „záznamy o projednání, podpisové doložky osob oprávněných ke schválení, jejich podpisy, včetně provedení konverze do elektronické podoby“.

17. Správní orgány posoudily obsah žádosti jinými slovy jako požadavek na sdělení toho „kdo a kdy dotčené dokumenty schvaloval“, včetně „prokázání postupu při schvalování daného dokumentu (s uvedením dat schválení, schvalovacích doložek apod.)“. Ministr zemědělství k tomu uvedl, že proces schvalování dokumentů se řídí vnitřním dokumentem – Podpisovým řádem. Ke schvalování dokumentů pak slouží tzv. referátník. Ten představuje vnitřní akt, v němž jsou uvedeny podrobnější údaje o konkrétním schvalovaném dokumentu, zejména údaj o jeho zhotoviteli a o osobách, které jej schválily, včetně data schválení. Právě referátník tak dle ministra zemědělství představuje onen požadovaný „autentický schvalovací dokument“ (str. 7 napadeného rozhodnutí).

18. K bodu 1) žádosti byla proto žalobci poskytnuta kopie referátníku č. j. 68669/2015-MZE- 12152. Referátník se týkal schvalování návrhu zákona o vinohradnictví a vinařství. Poskytnutá kopie však neobsahovala podpisy odpovědných osob a neodpovídala tak požadavku na poskytnutí „autentického schvalovacího dokumentu.“ Původní dokument nemohl být poskytnut, neboť byl postoupen Poslanecké sněmovně. V tomto bodě tak žádosti nebylo vyhověno.

19. K bodu 2) žádosti byla žalobci poskytnuta elektronická konverze autentického referátníku č. j. 17999/2017-MZE-12152. Z referátníku bylo patrné, které odpovědné osoby se podílely na schvalování vyhlášky č. 88/2017 Sb. a kdy k tomu došlo. Tím bylo žádosti v tomto bodě zcela vyhověno, což potvrdil žalobce v žalobě s tím, že je to „dostačující pro další procesní a právní kroky žalobce“.

20. K bodu 3) žádosti byla žalobci poskytnuta elektronická konverze autentického referátníku č. j. 49650/2018-MZE-12152. Ten obsahoval údaje o tom, jaké odpovědné osoby schválily dodatek č. 1 ke směrnici č. 10/2015 a kdy. Ve vztahu k samotné směrnici č. 10/2015 byla žalobci poskytnuta pouze kopie referátníku č. j. 67754/2015-MZE-12154. Ta však neobsahovala podpisy odpovědných osob a neodpovídala tak žalobcově požadavku na poskytnutí „autentického schvalovacího dokumentu“. Původní dokument nebyl poskytnut, jelikož nebyl dohledán. V tomto bodě tak bylo žádosti vyhověno pouze částečně.

21. Žalobce v žalobě namítal, že jeho žádost byla neoprávněně zúžena, jelikož se správní orgány nesprávně soustředily právě jen na referátníky (schvalovací dokumenty).

22. K této námitce soud uvádí, že povinný subjekt je vázán formulací srozumitelné žádosti o informace a není povinen poskytovat výslovně nepožadované informace (např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 8. 2013, č. j. 1 As 47/2013-52, bod 16, nebo ze dne 24. 10. 2024, č. j. 8 As 175/2024-45, bod 15). Formulace žádosti o informace je totiž věcí žadatele. Povinný subjekt vyzve žadatele k upřesnění žádosti dle § 14 odst. 5 písm. b) InfZ jen tehdy, pokud je žádost nesrozumitelná, tedy není-li zřejmé, jaká informace je požadována, nebo je formulována příliš obecně. Netrpí-li žádost nedostatky, které by bránily jejímu posouzení, není úkolem povinného subjektu, aby se ji snažil nějakým způsobem domýšlet či přetvářet. Případné nedostatky žádosti, které však nebrání jejímu posouzení, jdou na vrub samotného žadatele (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2016, č. j. 9 As 124/2016-42, bod 30).

23. Soud považuje žádost žalobce za dostatečně srozumitelnou na to, aby mohla být vyřízena bez vyzývání žadatele k jejímu upřesnění. Pokud se žalobce domníval, že mu budou Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 5 17 A 113/2025 poskytnuty i jiné dokumenty, nelze to za této situace klást k tíži správním orgánům. Ty se správně řídily tím, co po nich žalobce výslovně požadoval. Referátník je totiž nepochybně „autentickým schvalovacím dokumentem“, neboť jím na půdě žalovaného dochází ke schválení určitého jiného dokumentu (návrhu zákona, vyhlášky či směrnice). Originální referátníky rovněž v souladu s požadavkem žalobce obsahují „podpisové doložky osob oprávněných ke schválení a jejich podpisy“. Nejsou z nich sice patrné žalobcem požadované „záznamy o projednání“ konkrétního schvalovaného dokumentu, ministr zemědělství však vysvětlil, že ke schvalování nedošlo na poradě či jiným obdobným způsobem (str. 7–8 napadeného rozhodnutí). Z toho vyplývá, že žádné jiné „záznamy o projednání“ neexistují. Soud má tudíž za to, že originální referátník je dokument zcela korespondující s žádostí žalobce. Jeho případným poskytnutím (po provedení jeho konverze do elektronické podoby) by byla žádost zcela vyčerpána. Soud tak neshledává pochybení správních orgánů v tom, že se soustředily pouze na vyhledání a eventuální poskytnutí referátníků.

24. Pokud žalobce nyní v žalobě uvádí, že po správních orgánech požadoval též poskytnutí jakýchkoliv „připomínek, příloh a souvisejících podkladů“ k předmětným dokumentům, pak to neodpovídá dikci jeho žádosti obsažené ve správním spisu. Žalobce rovněž v žádosti nepožadoval „údaje o provedení autorizované konverze“, nýbrž pouze provedení konverze jako takové.

25. Soud uzavírá, že správní orgány posoudily obsah žádosti správně a žádost nijak nezúžily. Této námitce tak nevyhověl.

26. Soud dále posoudil, zda byla žádost v bodě 1) a části bodu 3) odmítnuta oprávněně.

27. Podle § 11b InfZ povinný subjekt může odmítnout žádost o poskytnutí informace, jestliže požadovanou informaci nemá a jestliže mu povinnost ji mít nevyplývá ze zákona; to neplatí, pokud povinný subjekt může požadovanou informaci získat na základě jednoduchých úkonů z jiných informací, které povinný subjekt má, případně poskytnout postupem podle § 4a odst. 1 věty třetí.

28. Soud podotýká, že byť byl § 11b vložen do InfZ zákonem č. 241/2022 Sb. s účinností od 1. 1. 2023, již předtím judikatura připouštěla možnost odmítnutí žádosti za prakticky stejných podmínek (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 4. 2015, č. j. 6 As 136/2014-41, č. 3223/2015 Sb. NSS); z důvodové zprávy ostatně vyplývá, že novela zákona judikaturu reflektovala. V řešené věci je tak plně použitelná i relevantní judikatura vycházející ze znění InfZ před zmíněnou novelizací.

29. Povinný subjekt nejdříve zjišťuje, zda informací fakticky disponuje; pokud ano, a pokud se na ni nevztahuje žádná z výluk podle InfZ, poskytne ji žadateli (i když ze zákona tuto informaci shromažďovat nemusel). Jestliže povinný subjekt informaci nemá, ověří, zda ji lze získat na základě jednoduchých úkonů z jiných informací, kterými disponuje (resp. postupem dle § 4a InfZ); pokud ano, učiní tyto úkony a následně informaci poskytne. Pokud povinný subjekt informaci nemá a nemůže ji získat ani na základě jednoduchých úkonů, musí posoudit, zda ze zákona vyplývá povinnost, aby informaci měl; pokud ano, musí informaci znovu vytvořit či získat (rozsudek sp. zn. 6 As 136/2014). Až pokud povinný subjekt informaci nemá, nemůže ji opatřit jednoduchými úkony, a současně pro něj ze zákona nevyplývá povinnost ji mít, může žádost o informaci odmítnout dle § 11b InfZ.

30. Nejdříve se tedy soud zabýval tím, zda žalovaný (povinný subjekt) požadované informace skutečně neměl, resp. zda to bylo v řízení dostatečně zdůvodněno. Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 6 17 A 113/2025 31. Obecně by bylo nedostatečné, jestliže by povinný subjekt žadateli pouze bez bližšího zdůvodnění oznámil, že požadované informace nemá. Povinný subjekt proto musí řádně odůvodnit, z jakých důvodů informacemi nedisponuje, resp. disponovat ani nemůže, a na základě jakých skutečností dospěl ke zjištění, že je nemá (zda je vyhledával ve svém informačním systému, v archivu apod.). Takové sdělení včetně jeho zdůvodnění a jeho věrohodnosti je zapotřebí posuzovat v každém jednotlivém případě samostatně v závislosti na jeho konkrétních okolnostech, a to rovněž s přihlédnutím k tomu, zda se nemůže např. jednat jen o obstrukční jednání povinného subjektu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 10. 2015, č. j. 5 As 24/2015-36).

32. Soud má za to, že v napadeném rozhodnutí je řádně vysvětleno, že žalovaný již požadovanými informacemi nedisponuje, neboť dokumenty, jež se týkaly návrhu zákona o vinohradnictví a vinařství, byly postoupeny Poslanecké sněmovně [bod 1) žádosti], a část dokumentů týkajících se směrnice č. 10/2015 nebyla dohledána [bod 3) žádosti]. Ve vztahu k nedochované části dokumentů je z rozhodnutí též patrné, kde a jakým způsobem bylo provedeno jejich vyhledávání (str. 8 napadeného rozhodnutí). Vyhledávání proběhlo v elektronické spisové službě, archivu i v kancelářích jednotlivých zaměstnanců a útvarů žalovaného, což vyplývá ze záznamu č. j. MZE 52557/2025-10041, jenž je obsažen ve správním spisu.

33. Žalovaný, resp. ministr zemědělství, tak dostál požadavkům na zdůvodnění toho, že požadované informace již nemá. Z okolností případu soud neshledal ani žádný důvod, proč by v jejich tvrzeních mělo být spatřováno obstrukční jednání. Soud se tak neztotožnil s žalobní námitkou nedostatečného prokázání toho, že žalovaný informaci nemá. První předpoklad pro odmítnutí žádosti o informace dle § 11b InfZ byl proto splněn.

34. Soud se dále zabýval tím, zdali měl žalovaný povinnost informaci mít.

35. Povinnost mít informaci k dispozici může vyplývat z výslovného znění zákona, ale může být též dovozena z obecnějších zákonných povinností povinného subjektu. V řešené věci vyplývá tato povinnost zejména z § 68 zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě, který ukládá původci (žalovanému) povinnost ukládat dokumenty a spisy po dobu skartační lhůty ve spisovně, resp. ve správním archivu. Po uplynutí skartační lhůty jsou dokumenty a spisy zařazovány do skartačního řízení, o jehož provedení je v souladu s § 21 odst. 3 vyhlášky č. 259/2012 Sb., o podrobnostech výkonu spisové služby, vyhotovován protokol.

36. Žalovaný netvrdil, že by se na požadované dokumenty tato povinnost neměla vztahovat. Naopak uznává, že měl povinnost dokumenty disponovat. Žalovaný rovněž nijak neprokázal oprávněné zničení požadovaných dokumentů (např. protokolem o skartaci). Soud proto uzavírá, že žalovaný měl povinnost dokumenty disponovat.

37. Za této situace, tedy když povinný subjekt informaci nemá, ale ze zákona pro něj vyplývala povinnost ji mít, standardně nemůže dojít k odmítnutí žádosti. V těchto případech je povinný subjekt obecně povinen požadovanou informaci vytvořit, respektive ji dodatečně opatřit či obnovit, čímž napraví svoje předchozí pochybení. Jinak by se totiž povinný subjekt mohl jednoduše zbavit své povinnosti informace evidovat (rozsudek sp. zn. 6 As 136/2014; srov. též rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 2. 2012, č. j. 1 As 141/2011-67, č. 2635/2012 Sb. NSS, ze dne 6. 1. 2016, č. j. 2 As 195/2015-25, nebo ze dne 30. 5. 2019, č. j. 8 As 133/2017-56). Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 7 17 A 113/2025 38. Povinný subjekt však může žádost o informaci odmítnout (navzdory tomu, že porušil svou zákonnou povinnost informací disponovat), pokud již informaci nelze z objektivních důvodů znovu vytvořit či získat. Jde o výjimku z výše uvedeného pravidla, která přichází v úvahu u informací, jež jsou určitým způsobem neopakovatelné. Může jít např. o informace, jejichž informační hodnota spočívá v tom, že dokumentují určitý postup povinného subjektu, který již zpětně nelze znovu vytvořit či zrekonstruovat (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 10. 2015, č. j. 5 As 24/2015-36, ze dne 27. 11. 2015, č. j. 5 As 112/2013-30, či ze dne 28. 4. 2016, č. j. 9 As 257/2015-43).

39. Tato výjimka je s ohledem na použitelnost citované judikatury nadále aplikovatelná a zcela logická. I pokud totiž správní orgány pochybí a požadovanou informací navzdory svým zákonným povinnostem nedisponují, stěží po nich lze požadovat, aby žadateli poskytli něco, co již neexistuje a ani objektivně nemůže být znovu opatřeno. V takovém případě nezbývá než žádost o informaci odmítnout.

40. Tato výjimka je v řešené věci relevantní, a to ve vztahu ke schvalovacím dokumentům týkajícím se směrnice č. 10/2015, které nebyly dohledány [bod 3) žádosti]. Žalobce požadoval poskytnutí autentických dokumentů, na kterých je zachycen schvalovací proces vybraných právních předpisů. Je zřejmé, že nejsou-li tyto dokumenty dochovány, nelze je ani znovu reprodukovat. I kdyby totiž byly vytvořeny dokumenty nové a ty byly následně znovu schváleny (podepsány) všemi zodpovědnými osobami, což je s ohledem na časový odstup a možnou proměnu personálního složení žalovaného krajně nepravděpodobné, nebyla by tím obnovena požadovaná autentická podoba dokumentů. Jinými slovy by takto znovuvytvořený dokument neprokazoval, jak, kdy a kým došlo na půdě ministerstva ke schválení určitého návrhu zákona či směrnice.

41. Závěry ministra zemědělství na str. 9–10 napadeného rozhodnutí jsou tedy v rozsahu odmítnuté části bodu 3) žádosti správné.

42. U schvalovacích dokumentů k návrhu zákona o vinohradnictví a vinařství, které byly postoupeny Poslanecké sněmovně [bod 1) žádosti], je však situace odlišná. Byť je žalovaný navzdory svým povinnostem již nemá k dispozici, tak tyto dokumenty zřejmě nadále existují (jsou v držení Poslanecké sněmovny), resp. ve správním řízení nebylo prokázáno, že tomu tak není.

43. Z judikatury správních soudů vyplývá, že pokud má povinný orgán určitou informací disponovat, ale fakticky ji v dané chvíli nemá, zásadně to nic nemění na jeho povinnosti požadovanou informaci poskytnout. To znamená, že si ji má např. opatřit od jiného orgánu. Je-li i to nemožné, má se s nemožností informaci získat kvalifikovaně vypořádat. Pro odmítnutí žádosti tudíž samo o sobě nepostačuje zdůvodnění, že požadovanými informacemi disponuje jiný subjekt. V tomto směru je zapotřebí vyvinout potřebnou iniciativu k opětovnému získání požadovaných informací, a to všemi reálně v úvahu připadajícími zákonnými postupy. Případně je nutné v rozhodnutí jasným a přezkoumatelným způsobem uvést, jaké objektivní právní či faktické důvody brání tomu, aby byly požadované informace získány zpět (rozsudek sp. zn. 5 As 112/2013 a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2021, č. j. 10 As 292/2020-28).

44. Pokud tedy žalovaný nedostál své zákonné povinnosti mít dokumenty k dispozici, bylo na místě, aby se pokusil o jejich znovuzískání, a to vyžádáním od Poslanecké sněmovny. Z napadeného rozhodnutí ani ze zaslané spisové dokumentace však žádným způsobem nevyplývá, že by se o to správní orgány pokusily, tudíž vyvinuly potřebnou aktivitu. Správní Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 8 17 A 113/2025 orgány rovněž nijak nevysvětlily, proč není opětovný zisk dokumentů právně či fakticky možný. Napadené rozhodnutí je proto v této části nepřezkoumatelné.

45. Žalobce přitom na možnost dožádat si dokumenty upozornil ve svém rozkladu. Na str. 4 rozkladu namítal, že požadovanou informaci je nutné poskytnout, „pokud ji lze získat jednoduchými úkony z existujících evidencí nebo prostřednictvím dožádání“, a dále že „pokud požadované informace existují, ale činností povinného subjektu došlo k jejich ztrátě, je povinný subjekt z úřední povinnosti povinen tyto informace dožádat v rámci výkonu státní správy“. Ministr zemědělství na tyto námitky nijak nereagoval a spokojil se s konstatováním, že dokumenty byly postoupeny do Poslanecké sněmovny, což jen potvrzuje nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí.

46. Soud se proto ztotožnil s námitkou žalobce, že dokumenty požadované v bodě 1) žádosti mohly a měly být žalovaným vyžádány od Poslanecké sněmovny. K odmítnutí žádosti by pak bylo možné přistoupit až tehdy, pokud by požadované dokumenty nebyly žalovanému z jakéhokoliv důvodu Poslaneckou sněmovnou poskytnuty, resp. pokud by bylo v řízení jiným způsobem jednoznačně vysvětleno, proč nabytí dokumentů tímto způsobem nepřichází v úvahu.

47. Žalobce v žalobě označil oslovení Poslanecké sněmovny za jednoduchý úkon, resp. v tomto postupu spatřoval možnost získání informace na základě jednoduchých úkonů ve smyslu § 11b InfZ, a vyčítal žalovanému, že takto nepostupoval. Soud zde uvádí, že požadavek na opatření požadované informace na základě jednoduchých úkonů z jiných informací, které má povinný subjekt k dispozici, míří na odlišné situace. Jde o případy, kdy povinný subjekt sice nedisponuje přímo konkrétní požadovanou informací, je ji však schopen sestavit z dalších „zdrojových“ informací, které k dispozici má (má povinnost mít). Povinný subjekt tak mechanicky vyhledá určité údaje či informace, jimiž disponuje, a na základě „koláže“ takto shromážděných údajů pak získá výslednou požadovanou informaci, kterou žadateli poskytne. Je-li tento postup možný, musí ho povinný subjekt využít. Nejedná se totiž o vytvoření nové informace ve smyslu § 2 odst. 4 InfZ, k čemuž naopak povinný subjekt povinen není (např. rozsudek sp. zn. 1 As 141/2011-67, nebo rozsudek zdejšího soudu ze dne 23. 5. 2024, č. j. 15 A 85/2023-32, bod 21).

48. Je zřejmé, že o podobnou situaci v řešené věci nejde. Žalobcem požadované dokumenty nelze sestavit na základě jiných informací, které má žalovaný k dispozici, a žalobce to ani netvrdí. Potenciální nabytí požadované informace oslovením jiného povinného subjektu tak nelze považovat za možnost získání informace jednoduchými úkony ve smyslu § 11b InfZ, což samozřejmě nic nemění na závěru, že žalovaný měl Poslaneckou sněmovnu oslovit.

49. Soud rovněž shledává určitou nesrovnalost v tom, že poskytnutá kopie referátníku č. j. 68669/2015-MZE-12152 k návrhu zákona o vinohradnictví a vinařství [bod 1) žádosti] je datována rokem 2016, leč dle žalovaného měl být originální referátník předán Poslanecké sněmovně již v roce 2015 (str. 3 prvostupňového rozhodnutí). Na to poukazoval žalobce již v rozkladu na str. 6.

50. Ministr zemědělství tuto námitku nevypořádal, resp. ji považoval za nesrozumitelnou (str. 10 napadeného rozhodnutí). Soud připouští, že řada námitek žalobce (žalobních i rozkladových) není formulována zcela srozumitelným způsobem, dotčená námitka je ovšem jednoznačná a vypořádána tudíž být mohla a měla. Na druhou stranu její nevypořádání nemělo vliv na nosné důvody správních rozhodnutí. Neposkytnutí dokumentů odůvodnily správní orgány tím, že je postoupily Poslanecké sněmovně. Pro Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 9 17 A 113/2025 tento závěr bylo nerozhodné, zda k tomu došlo v roce 2016 nebo již v roce 2015. Nadto se může jednat o pouhou chybu v psaní. Z ničeho přitom nevyplývá, že by předmětné dokumenty Poslanecké sněmovně nebyly postoupeny – nekonzistence v datech nemůže být sama o sobě podkladem pro důvodné pochyby o tvrzení žalovaného, přičemž ani žalobce netvrdí, že by snad k postoupení nedošlo.

51. Soud tak na základě výše uvedeného uzavírá, že nebyly splněny předpoklady pro odmítnutí žádosti dle § 11b InfZ v bodě 1) žádosti, v této části byla žádost odmítnuta neoprávněně.

52. Soud s ohledem na jejich oddělitelnost vypořádal též zbylé žalobní námitky, přičemž žádnou z nich neshledal důvodnou.

53. Soud podotýká, že není jeho povinností reagovat na každou dílčí námitku žalobce. Je dostačující, je-li z odůvodnění rozhodnutí zřejmé, jakým způsobem soud dospěl ke svému závěru a jak se vypořádal s podstatou věci (např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 12. 2015, č. j. 2 As 44/2013-125, ze dne 3. 4. 2014, č. j. 7 As 126/2013-19, ze dne 30. 6. 2021, č. j. 10 Azs 74/2021-38, nebo ze dne 17. 3. 2022, č. j. 2 Afs 240/2021-34). Žalobce v žalobě vznesl celou řadu různorodých námitek. Soud se jádrem věci zabýval výše, zbylé námitky jsou spíše okrajového charakteru. Soud je proto vypořádal pouze ve stručnosti.

54. Soud neshledal procesní pochybení ministra zemědělství v tom, že neseznámil žalobce s podklady rozhodnutí a neposkytl mu lhůtu pro vyjádření se k nim. Ministr zemědělství totiž nedoplňoval spis postupem dle § 16 odst. 4 InfZ a žalobce tak nebylo s čím seznamovat. Není dán ani vnitřní rozpor s tvrzeními ministra zemědělství, že došlo k vyhledávání požadovaných dokumentů. Ministr zemědělství zjevně odkazoval na vyhledávání dokumentů provedené již žalovaným (zachyceno na záznamu č. j. MZE 52557/2025-10041). Sám však znovu dokumenty nevyhledával a spis nedoplňoval o nová zjištění. Napadené rozhodnutí je proto zcela srozumitelné.

55. Ministr zemědělství též řádně vypořádal námitku systémové podjatosti. Tato námitka byla žalobcem vznesena opakovaně i v jiných řízeních, a nebylo tudíž zapotřebí se jí opětovně zabývat ve vší podrobnosti. Odkaz na vypořádání námitky v těchto jiných řízení byl v tomto případě dostatečný.

56. Ministr zemědělství rovněž nijak nepochybil, když se nezabýval otázkou (ne)oprávněného skartování předmětných dokumentů. To nemohlo být v řízení o žádosti o informace vůbec posuzováno. Rovněž nemohlo být posuzováno, zda (ne)došlo ke spáchání deliktu dle zákona o archivnictví a spisové službě (rozsudek sp. zn. 9 As 257/2015, bod 50).

57. Soud dále neshledal, že by byl výrok prvostupňového rozhodnutí nesrozumitelný nebo neurčitý. Část prvostupňového rozhodnutí popisující předmět žádosti sice nepracuje s rozdělením žádosti na body 1) až 3), je ovšem zcela zřejmé, že se jedná o tři informace. Na tuto část navazuje výrok, jenž již používá rozdělení žádosti na body 1) a 3), úvodní část odůvodnění pak zahrnuje citaci žádosti, též rozdělenou na tyto body. Z kontextu je tak zřejmé, o jaké části žádosti rozdělené na body 1) až 3) se hovoří.

58. Soud nepřehlédl, že prvostupňový orgán hovoří o odmítnutí žádosti v (celém) bodě 1) žádosti a v části bodu 3), aniž by u bodu 3) blíže specifikoval onu neposkytnutou část. Takový postup je vadný, neboť výrok správního rozhodnutí má být dostatečně určitý. Z prvostupňového rozhodnutí jako celku, tj. z výroku ve spojení s odůvodněním, lze ovšem jednoznačně dovodit, která část požadované informace dle bodu 3) žádosti byla žalobci poskytnuta a která nikoli. Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 10 17 A 113/2025 59. Je-li rozpor v rozhodnutí, a to včetně rozporu ve výroku, odstranitelný výkladem, není rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 8. 2006, č. j. 1 Afs 38/2006-72). V řešené věci přitom nejde o rozhodnutí o správním deliktu, u něhož je nutno striktně trvat na vysokém standardu jeho výroku (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 1. 2008, č. j. 2 As 34/2006-73, č. 1546/2008 Sb. NSS, rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 6. 2012, č. j. 16 A 1/2011-73)

60. Tato vada tudíž nedosáhla takové intenzity, aby to zabránilo přezkumu prvostupňového rozhodnutí soudem; zrušení prvostupňového rozhodnutí soudem pro tuto vadu by tak bylo přepjatým formalismem. Nadto je z obsahu rozkladu žalobce zřejmé, že si toho, co mu bylo z jím požadovaných informací poskytnuto a co nikoli, byl vědom i on (cituje relevantní pasáže prvostupňového rozhodnutí).

61. Žádnou časovou nesrovnalost pak soud nespatřuje v tom, že byl žalobci k bodu 3) žádosti poskytnut referátník č. j. 49650/2018-MZE-12152 z roku 2018. Ten se totiž zjevně týkal schvalování dodatku č. 1 ke směrnici č. 10/2015, nikoliv schvalování samotné směrnice z roku 2015.

62. Za nesrozumitelné považuje soud žalobcovo tvrzení o tom, že mu bylo „vyčítáno“ nepodání další stížnosti dle § 16a InfZ. Žádná taková výčitka ze správního spisu nevyplývá. Ministr zemědělství pouze v napadeném rozhodnutí správně uvedl, že podání žalobce posoudil jako rozklad, a nikoli jako stížnost.

63. Zbylé námitky žalobce jsou buďto velmi obecné a blíže neodůvodněné (např. namítaný rozpor se zásadami dobré správy) nebo se míjí s podstatou řešené věci (např. opakované poukazování na nepřípustnost „ping-pongu“ mezi povinným subjektem a nadřízeným orgánem, když k žádnému „ping-pongu“ v řízení nedošlo, jelikož ministr zemědělství prvostupňové rozhodnutí potvrdil; z téhož důvodu nemohl ministr zemědělství ani přikázat žalovanému poskytnutí informace dle § 16 odst. 5 InfZ). Závěr 64. S ohledem na výše uvedené zrušil soud napadené rozhodnutí dle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů. Soud dále vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.), ve kterém bude žalovaný, resp. ministr zemědělství, vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). Žalovaný bude povinen opatřit si požadované informace od Poslanecké sněmovny, případně jasným a přezkoumatelným způsobem vysvětlit, proč to není možné.

65. Soud žalovanému nenařídil poskytnutí informace (§ 16 odst. 6 InfZ), neboť je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. Základní podmínkou pro vydání informačního příkazu přitom je, aby bylo napadené rozhodnutí přezkoumatelné. Informační příkaz by v případě nepřezkoumatelného rozhodnutí bylo možné vydat tehdy, pokud by správní orgány účelově zneužívaly nepřezkoumatelnost svých rozhodnutí s cílem vyhnout se poskytnutí informace (např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 3. 2010, č. j. 1 As 8/2010-65, a ze dne 31. 7. 2006, č. j. A 2/2003-73, č. 1469/2008 Sb. NSS). V řešené věci ovšem soud neshledal, že by žalovaný či ministr zemědělství postupoval obstrukčně – takový závěr by přicházel v úvahu v situaci, kdy by správní orgán po zrušení svého rozhodnutí soudem vydal další nepřezkoumatelné rozhodnutí, což ovšem neodpovídá stavu řešené věci. Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 11 17 A 113/2025 66. Soud nezrušil prvostupňové rozhodnutí, jak navrhoval žalobce, neboť k tomu soud přikročí v zásadě jen tehdy, pokud by s ohledem na vyřčený právní názor soudu danému správnímu orgánu zjevně nezbývalo nic jiného než zrušit prvostupňové rozhodnutí (prekluze u přestupku, daní apod.).

67. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měl plný úspěch žalobce a soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit mu ve stanovené lhůtě náhradu nákladů řízení. Náklady žalobce představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč. Jiné náklady spojené se soudním řízením nebyly žalobcem konkretizovány ani doloženy.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 29. dubna 2026 Milan Tauber v.r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje M. S.