22 Af 86/2010

Rubrum

Usnesení Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců Mgr. Jiřího Gottwalda a JUDr. Miroslavy Honusové v právní věci žalobce J. C., v řízení zastoupeného Mgr. Danielem Keprtou, advokátem se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Masná 4, proti žalovanému Celnímu ředitelství Ostrava se sídlem Ostrava-Přívoz, nám. Sv. Čecha 8, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13.7.2010 č.j. 4525/2010-140100-21, takto:

Výrok

I. Žaloba se odmítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou neobsahující ani jediný žalobní bod podanou k soudu dne 16.9.2010 domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 13.7.2010 č.j. 4525/2010-140100-21. Soud zjistil, že napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno prostřednictvím jeho zástupce do datové schránky zástupce (Mgr. Daniela Keprty, advokáta, ID vtxis82) dne 19.7.2010. Podle § 46 odst. 1 písm. a) zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“), nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat. Podmínkami řízení se rozumí podmínky, za nichž soud může rozhodnout ve věci samé. Nedostatek některé podmínky nebo její zánik v průběhu řízení má procesní následky odvislé od toho, zda jde o nedostatek podmínky odstranitelný či neodstranitelný. Vždy však nedostatek některé z podmínek řízení způsobuje, že soud nesmí vydat meritorní rozhodnutí, dokud nebude odstraněn. Podmínkami řízení jsou tedy takové podmínky, bez jejichž existence nemůže dojít k rozhodnutí ve věci samé. V důsledku přísné dispoziční zásady v řízení o žalobách proti rozhodnutím správního orgánu musí žaloba obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné [§ 71 odst. 1 písm. d) s.ř.s.]. Přitom zákon stanoví, že žaloba musí vždy obsahovat alespoň jeden žalobní bod (§ 71 odst. 2 s.ř.s.). Pokud žádný žalobní bod neobsahuje, může být tento nedostatek podmínek řízení odstraněn, a to jedině ve lhůtě pro podání žaloby. Po marném uplynutí lhůty k podání žaloby se absentující žalobní body stávají neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23.10.2003, č.j. 2 Azs 9/2003 - 40, publikovaný pod č. 113/2004 Sb. NSS). Soud není povinen v těchto případech vždy vyzývat žalobce k odstranění takové vady žaloby podle § 37 odst. 5 s.ř.s., neboť – takto široce pojímaná – povinnost soudu by zjevně odporovala zmíněné zásadě dispoziční a rovněž zásadě koncentrace řízení, v souladu s nimiž je tento typ řízení koncipován. Uvedené zásady ovládající správní soudnictví (byť ještě v době před přijetím soudního řádu správního) prošly úspěšně rovněž testem ústavní konformity, kdy Ústavní soud ČR v nálezu ze dne 27.6.2000, sp. zn. Pl. ÚS 12/99 (http://nalus.usoud.cz) uvedl, že „…každé ustanovení, které tím, že formalizuje řízení ve správním soudnictví, stanoví de facto meze přístupu k soudu, tedy meze jednoho ze základních ústavních práv – práva na soudní ochranu. Všechna taková ustanovení … je proto nezbytné vykládat v duchu čl. 4 odst. 4 Listiny, tedy při aplikaci takových ustanovení šetřit podstatu a smysl základních práv a svobod. … Ústavní soud tedy posuzuje napadené ustanovení jako interpretovatelné v ústavních mezích, neshledal v něm zakotvenou ,dispoziční zásadu’, resp. princip koncentrace řízení ve správním soudnictví neústavní, neboť, i když může být kritizován za to, že se vzdaluje zásadě materiální pravdy, nelze nevidět, že především a zcela nepochybně napomáhá k naplnění ústavního práva na projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě, resp. bez zbytečných průtahů (čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 38 odst. 2 Listiny)“. Podle § 72 odst. 1 věty první s.ř.s. lze žalobu proti rozhodnutí správního orgánu podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. Zmeškání lhůty nelze prominout. Žalobou napadené rozhodnutí žalovaného bylo žalobci doručeno dne 19.7. 2010. Žalobce podal žalobu, která neobsahovala žádný žalobní bod (tzv. blanketní žaloba) k elektronické přepravě do datové schránky soudu dne 16.9.2010, tj. ve lhůtě pro podání žaloby, přičemž uvedl, že „bližší doplnění žaloby předloží (…) soudu v dodatečné lhůtě čtrnácti dnů od doručení žaloby soudu“. Do uplynutí 2-měsíční lhůty k podání žaloby (20.9.2010 – pondělí, 23:59:59, když 19.9.2010 připadlo na neděli) nebylo žádné další podání v této věci k soudu podáno. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud žalobu podle § 46 odst. 1 písm. a) s.ř.s. odmítl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 3 s.ř.s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je m o ž n o podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně. V Ostravě dne 1. října 2010 Za správnost vyhotovení: JUDr. Monika Javorová, v. r. Marcela Jánová předsedkyně senátu