57 Co 10/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a soudkyň JUDr. Lenky Severové a Mgr. Michaely Janošcové ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce proti žalovanému: jméno žalovaného , IČO IČO sídlem adresa žalovaného zastoupený advokátem zástupce sídlem adresa o žalobě proti rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 26. 9. 2023, č. j. 37 C 298/2020-169

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 12 422,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , tituly před jménem, , jméno zástupce, , advokáta se sídlem , adresa, .

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Krajskému soudu v Ostravě na náhradě nákladů státu za odvolací řízení 25 990 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby žalovanému, jako držiteli honitby MEMORA uznané rozhodnutím Městského úřadu , adresa, , odbor životního prostředí, č. j. , číslo jednací, ze dne 17. 3. 2003, byla uložena povinnost zaplatit žalobci jako vlastníku přičleněných honebních pozemků náhradu za přičlenění ve výši 432 Kč za hektar za rok 2019, splatnou k 31. 3. 2020, a ve výši 432 Kč za hektar za rok 2020, splatnou k 31. 3. 2021 (výrok I), o náhradě nákladů mezi účastníky rozhodl tak, že žádný z nich na ni nemá právo (výrok II) a žalobci uložil nahradit náklady státu zaplacením 23 642 Kč (výrok III), Anonymizováno2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaný je honebním společenstvem zajišťujícím výkon práva myslivosti na honitbě , název, o výměře celkem , hodnota, ha, na základě rozhodnutí MěÚ , adresa, ze dne 17. 3. 2003, do které byly rozhodnutím MěÚ , adresa, přičleněny pozemky, ke kterým vykonává vlastnické právo žalobce, o celkové výměře 214,15 ha. Část těchto pozemků žalobce o výměře 6,5 ha byla do honitby , název, přičleněna na základě rozhodnutí MěÚ , adresa, ze dne 29. 1. 2014 o změně honiteb z původní honitby , adresa, . Návrhem podaným MěÚ , adresa, dne 8. 5. 2020 žalobce požadoval stanovení výše „nájmu“ za přičleněné pozemky v honitbě , název, , neboť s žalovaným nedošlo k dohodě. Rozhodnutím MěÚ , adresa, ze dne 15. 6. 2020 byla určena výše náhrad za pozemky žalobce přičleněné do honitby , název, částkou 2 141,50 Kč, tedy 10 Kč/ha za rok 2019 odpovídající nájemnému, které uživatel honitby , právnická osoba, hradí držiteli honitby, žalovanému. Z podnětu odvolání žalovaného pak bylo rozhodnutí MěÚ , adresa, potvrzeno rozhodnutím MSK ze dne 3. 9. 2020 v podstatné části s tím, že tato částka náhrady byla stanovena i za rok 2020. Krajský úřad potvrdil jako správný názor MěÚ , adresa, v tom, že za situace, kdy dle jeho zjištění, že skutečný výnos z práva myslivosti v honitbě , název, je záporný, je nutno vyjít z nájemní smlouvy mezi žalovaným a , právnická osoba, , adresa, . Dále soud prvního stupně zjistil, že žalobce pronajal sousední honitby (též pro roky 2019 a 2020), a to , adresa, za roční nájemné 510,03 Kč/ha, potažmo 355,75 Kč/ha při současném sjednání inflační doložky. Ze znaleckého posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, zjistil, že za situace, kdy nájemce jako uživatel honitby je personálně propojen s držitelem honitby, je na místě stanovit výši náhrady způsobem, jako by žalovaný jako držitel honitby vykonával mysliveckou činnost sám. Při tomto postupu by výsledek hospodaření, tedy výnos z honitby zjištěný z účetnictví , právnická osoba, , adresa, činil v roce 2019 částku 27 020 Kč (13 Kč/ha honitby), v roce 2020 pak -54 179 Kč (-25 Kč/ha honitby), v případě dodržování normovaných stavů zvěře by pak výsledek byl záporný (přes -70 Kč ha). Pokud by se výše náhrady měla odvíjet pouze od výnosu držitele honitby, které je tvořeno jen nájemným za honitbu, pak by po odečtená nákladů výnos dosáhl částky 7,38 Kč/ha v roce 2019 a 7,20 Kč/ha v roce 2020. Přiměřená výše náhrady pak byla znaleckým posudkem stanovena na částku 7 Kč/ha a rok. Srovnávat uvedené sousední honitby není možné s ohledem na jiné přírodní podmínky těchto honiteb.

3. Zjištěný skutkový stav soud podřadil pod § 247 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) a § 30 odst. 1 a 2 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti. Předně dospěl k závěru o včasnosti podané žaloby, když rozhodnutí správního orgánu nabylo právní moci 8. 9. 2020 a žaloba byla podána 6. 11. 2020. Dospěl k závěru, že rozhodnutí správního orgánu myslivosti není namístě nahradit, neboť s přihlédnutím k charakteru honitby , název, jako honitby polní, by výnos z myslivecké činnosti, pokud by jej honební společenstvo vykonávalo samo, činil v roce 2019 částku 13 Kč/ha, v roce 2020 -25 Kč/ha dle závěrů znaleckého posudku daných výnosy hospodaření faktického uživatele honitby, , právnická osoba, , adresa, . Pokud by se mělo vycházet jen z hospodaření žalovaného jako honebního společenstva, jeho výnos by činil 7,38 Kč, respektive 7,20 Kč/ha rok po zohlednění příjmu z pronájmu honitby a nutných nákladů. Jestliže tedy byla výše náhrady za roky 2019 a 2020 orgány státní správy myslivosti stanovena částkou 10 Kč/ha přičleněných pozemků, nevybočuje takto stanovená náhrada z kritérií daných § 30 odst. 2 zákona o myslivosti. Argumentaci žalobce opřenou o § 33 odst. 9 zákona o myslivosti ve vztahu k jeho pozemkům, které byly do honitby , název, přičleněny z původní honitby , adresa, neměl za přiléhavou, a sice vzhledem k tomu, že toto ustanovení zákona se vztahuje na vztahy dané nájmem honitby, tedy např. na situaci, kterou má žalobce jako držitel honitby ve svých honitbách , adresa, , nikoliv na stav, kdy jsou pozemky do honitby přičleněny a vlastník není členem honebního společenstva.

4. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce. Rozsudek napadl výslovně ve výrocích I a III. Úvodem odvolací argumentace zopakoval hlavní teze žalobní narace, tj. že se domáhá nahrazení rozhodnutí správního orgánu o výši náhrady za přičlenění, když správnímu orgánu vytkl, že nezjistil skutečný stav významný pro stanovení náhrady podle § 30 odst. 2 zákona o myslivosti; jeho přičleněné pozemky jsou určené k plnění funkcí lesa, v případě jeho náhrady, nelze posuzovat honitbu jako polní; náhrada musí odrážet předpokládaný a ne skutečný výnos, který se navíc odvíjí od nájemní smlouvy, neboť držitel honitby, jako její pronajímatel, a nájemce jsou personálně propojeni; předpokládaný výnos musí odrážet tržní výnos honitby, pročež je nutno zohlednit korelaci se sousedními honitbami (, adresa, ). Námitky zaměřil primárně do skutkové roviny věci. Zdůraznil, že závěry znalce , tituly před jménem, , jméno FO, vyvrátil. Znalci vytkl, že i) popřel rovnost stran sporu, jelikož vyšel i z dalších listin, které nebyly součástí spisu – byly předloženy žalovaným, přičemž žalobce tyto listiny rozporoval (zejména, co do počtu a délek brigád); ii) nevysvětlil, proč nepoužil porovnávací metodu; iii) nevyšel ze závěrů odborného článku, a to oproti deklaraci soudu, který ostatně sám na jednání dne 1. 3. 2022 sdělil, že náhrada 10 Kč za hektar a rok mu přijde nepřiměřeně nízká; iv) nepřihlédl k nájmům sousedních honiteb. Soudu prvního stupně pak vytkl nesprávné právní posouzení, resp. výklad § 30 odst. 2 zákona o myslivosti, potažmo nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro absenci vlastní úvahy. Navrhl, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně změněn tak, že žalobě bude vyhověno a žalobci přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů.

5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně [§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] zcela [viz § 212 písm. a) o. s. ř.] a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Žalobou podle části páté o. s. ř. doručenou soudu dne 6. 11. 2020 se žalobce domáhal nahrazení rozhodnutí správního orgánu o výši náhrady za přičlenění, když správnímu orgánu vytkl, že nezjistil skutečný stav významný pro stanovení náhrady podle § 30 odst. 2 zákona o myslivosti. Zdůraznil, že v případě jeho přičleněných pozemků, které činí 10,18 % celkové výměry honitby, jde o pozemky určené k plnění funkcí lesa. Není správně, v případě jeho náhrady, posuzovat honitbu jako polní. Náhrada musí odrážet předpokládaný, a ne skutečný výnos. Nelze tedy vycházet ze skutečného výnosu, který se navíc odvíjí od nájemní smlouvy, neboť držitel honitby, jako její pronajímatel, a nájemce jsou personálně propojeni. Předpokládaný výnos musí pak odrážet tržní výnos honitby. Podstatná je zde korelace se sousedními honitbami (, adresa, ).

7. Žalovaný se v rámci procesní obrany ztotožnil se závěry správního orgánu a dodal, že „není možné odvíjet výši náhrady za přičleněné pozemky od výše nájmu honitby, kdy sám žalobce vyplácí náhrady jen asi ve výši 2-3 % toho, co obdrží z nájmu honiteb v jeho držení.“8. Správní orgán ve vyjádření k žalobě uvedl, že při stanovení výnosnosti honitby dospěl k záporné částce, přičemž výnosnost činí rozdíl mezi příjmy a výdaji při myslivecké činnosti; každý rok je jiná. Sousední honitby byly pronajaty za účelem generování co nejvyššího zisku, nikoliv podpory myslivecké a spolkové činnosti, přičemž v dalších společenstevních honitbách je výše nájmu obdobná, jako v tomto případě.

9. Skutková zjištění soudu prvního stupně – vyjma (zásadního) zjištění o roční výši náhrady za přičleněné honební pozemky žalobce do honitby , název, v rozsahu 214,15 ha za roky 2019 a 2020, jak bude rozvedeno níže – jsou správná, vyplývají z provedených důkazů a obstojí i pro odvolací řízení a pro stručnost odůvodnění na ně lze odkázat [k možnosti odkázat na správné skutkové, příp. právní závěry soudu prvního stupně (dokonce i v reakci na námitky odvolatele) srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, uveřejněného pod číslem 53/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011]; ostatně vůči těmto skutkových zjištěním odvolací argumentace ani nebrojí.

10. Podle § 127 odst. 1 o. s. ř. závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, vyžádá soud u orgánu veřejné moci odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující nebo je-li pochybnost o správnosti podaného odborného vyjádření, ustanoví soud znalce. Soud znalce vyslechne; znalci může také uložit, aby posudek vypracoval písemně. Je-li ustanoveno několik znalců, mohou podat společný posudek. Místo výslechu znalce může se soud v odůvodněných případech spokojit s písemným posudkem znalce (odstavec 1). Je-li pochybnost o správnosti posudku nebo je-li posudek nejasný nebo neúplný, je nutno požádat znalce o vysvětlení. Kdyby to nevedlo k výsledku, soud nechá znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem (odstavec 2).

11. Rozhodovací praxe dovolacího soudu je ustálena v závěru, že soud hodnotí důkaz znaleckým posudkem jako každý jiný důkaz (tj. podle § 132 o. s. ř.), nicméně je tu při hodnocení tohoto důkazu oproti jiným důkazům určitý rozdíl, který je vyvolán některými zvláštnostmi tohoto důkazu. Při hodnocení důkazu znaleckým posudkem se soud musí zabývat tím, zda posudek znalce má všechny formální náležitosti, tedy zda závěry uvedené ve vlastním posudku jsou náležitě odůvodněny a zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda znalec vyčerpal úkol v rozsahu, jak mu byl zadán, zda přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat, zda jeho závěry jsou podloženy výsledky řízení a nejsou v rozporu s výsledky ostatních provedených důkazů. Soud však nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znalce, neboť k tomu soudci nemají odborné znalosti nebo je nemají v takové míře, aby mohli toto přezkoumání zodpovědně učinit. To samozřejmě neznamená, že je soud vázán znaleckým posudkem a že jej musí bez dalšího převzít. Má-li soud pochybnost o věcné správnosti znaleckého posudku, popřípadě je-li znalecký posudek nejasný nebo neúplný, nemůže jej však nahradit vlastním názorem, nýbrž musí znalce požádat, aby podal potřebná vysvětlení, zejména aby posudek doplnil nebo jinak odstranil jeho nedostatky, popřípadě aby vypracoval nový posudek; kdyby tím nebyla pochybnost o věcné správnosti znaleckého posudku, nejasnost nebo neúplnost znaleckého posudku odstraněna, soud za účelem přezkoumání znaleckého posudku ustanoví jiného znalce, popřípadě, jsou-li splněny podmínky uvedené v § 127 odst. 3 o. s. ř., vyžádá posudek ústavní (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 1968, sp. zn. 1 Cz 39/68, který byl uveřejněn pod č. 4/1969 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, Zprávu o úrovni znaleckého dokazování u soudů a státního notářství zn. Cpj 161/79, která byla uveřejněna pod č. 1/1981 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9.2.2011, sp. zn. 22 Cdo 1561/2010, ze dne 26. 8. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2414/2008, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2022, sp. zn. 24 Cdo 2860/2021).

12. Protože odvolací soud měl pochybnosti o správnosti znaleckého posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , který nebyl sto logicky a v úplnosti obhájit své závěry, zvláště při konfrontaci s námitkami žalobce, tedy nejasnosti znaleckého posudku nebyly ani po jeho výslechu odstraněny, přistoupil odvolací soud, v souladu s výše uvedenou judikaturou, k vyžádání revizního znaleckého posudku.

13. Účelem revizního znaleckého posudku je nejen věc znovu odborně posoudit, nýbrž také přezkoumat použité metody a výsledky původního znaleckého posudku a vyjádřit se k jeho správnosti (srov. již Stanovisko pléna bývalého Nejvyššího soudu ČR k provádění důkazu znaleckým posudkem uveřejněné pod číslem 1/1981 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní a z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu např. usnesení ze dne 4. 5. 2015, sp. zn. 28 Cdo 4754/2014, a rozsudek ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4543/2014); pro úplnost lze dodat, že ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu zastává názor, že poté, co soud provede důkaz revizním znaleckým posudkem, nemusí být vyslechnut znalec, jehož posudek byl předmětem revize, pročež není nezbytné vyžádat jeho reakce na závěry revizního posudku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2023, sp. zn. 23 Cdo 2391/2022, bod 23).

14. Po provedeném (opakovaném) výslechu znalce , tituly před jménem, , jméno FO, předně odvolací soud uvádí, že nebylo možno vyjít ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , neboť ten s ohledem na absenci dostatečně verifikovaných dat souvisejících se a) sčítáním zvěře a průběžné kontroly stavů, b) schvalováním a kontrolou plánů, c) evidencí členů, její aktualizací, účetnictvím a přípravou a konáním valné hromady a d) umístěním mysliveckých zařízení apod. započítal náklady, které není možné považovat za validní, pročež došlo ke snížení příjmové stránky držitele honitby a zkreslení výše náhrady. Rovněž uvedené výsledky mysliveckého hospodaření nájemce nepředstavují adekvátní podklad pro stanovení výše náhrady. Správným konečně nebylo shledáno, že , tituly před jménem, , jméno FO, nahlíží na stav, jako by honební společenstvo užívalo honitbu na vlastní účet. Neodpovídá to skutečnému stavu. Honitbu užívá myslivecký spolek jako nájemce, a nájemné, které hradí honebnímu společenstvu, představuje reálně vynaložený náklad, jenž musí být do výsledku hospodaření zahrnut [čímž fakticky přisvědčil některým námitkám žalobce, zejména pak těm uvedeným pod bodem 4 i) a u)].

15. Při určení výše náhrady znalec , tituly před jménem, , jméno FO, vycházel z velikosti přičleněných pozemků, z předpokládaného výnosu z výkonu práva myslivosti na těchto pozemcích a ekonomické reality držitele honitby, a proto zvolil výnosový přístup, založený na poměrném rozdělení čistého nájemného výnosu honebního společenstva mezi jednotlivé vlastníky honebních pozemků, když náhrada za roky 2019 částku 2 118,60 Kč a za rok 2020 částku 2 159,20 Kč (což korigoval v rámci výslechu). Zohlednil také předpokládané náklady a výnosy mysliveckého hospodaření v honitbě a vysvětlil, že žalobcem odhadovaný zisk 98,82 Kč/ha nelze použít jako základ výpočtu náhrady, neboť ta se odvíjí od výnosu držitele honitby (honebního společenstva), nikoliv nájemce, a je zatížen metodickou nejistotou (nezohledňuje výkon nepeněžních povinností, příspěvkovou práci členů a neúplné účetnictví, a rovné zacházení a princip proporcionality, když všichni vlastníci přispívají k tvorbě honitby, tedy i k jejímu výnosu – zatímco tzv. „přičleněný vlastník“ je pasivní, jeho náhrada nemůže být vyšší. Znalec se vypořádal s veškerými výhradami ze strany žalobce (viz č. l. 245-246), zejména poukázal na nezbytnost řádné realizace práva myslivosti, které nelze redukovat jen na ekonomickou stránku, potažmo generování zisku s tím, že výkon tohoto práva, jak zopakoval, obsahuje celou řadu účetně nezachycených činností, které se do nákladové stránky nepromítnou (např. doprava krmiva členy na vlastní náklady). Odmítl, že by v důsledku personálního propojení nájemné neodpovídalo obvyklému nájemnému. V rámci doplnění znaleckého úkolu se vypořádal i s výší nájmu sousedních honiteb , adresa, , když vysvětlil, že tyto honitby jsou převážně vlastněny jedním vlastníkem (žalobcem), tudíž vlastník disponuje právem myslivosti, nese rizika a náklady a stanovuje tržní nájemné odpovídající jeho ekonomickým cílům, oproti tomu v případě společenstevní honitby, jako je , název, , jde o náhradu za přičlenění, kompenzující omezení vlastnického práva, pročež nejde o nájemné v tržním slova smyslu a její výše je odvozena od podílu na výnosu držitele honitby, nikoliv od výnosu z celé honitby jako ekonomického celku (uceleného majetkového souboru). V případě obou srovnávaných honiteb je reflektován jiný typ, jiný rozsah práv a povinností a jiný mechanismus tvorby ceny. Bylo by metodologicky nesprávné odvíjet výši náhrady od hypotetické tržní ceny jiné honitby s odlišným právním a ekonomickým režimem reflektující vlastní obchodní strategii vlastníka. Zde je namístě vycházet z reálného výnosu držitele této konkrétní společenstevní honitby, která sdružuje větší počet vlastníků, jejichž cílem není maximalizace tržního výnosu „za každou cenu“, ale zajištění výkonu práva myslivosti v zákonném rámci a zachování funkčnosti honitby jako celku. Rozdílný mechanismus tvorby ceny a rozdílný ekonomický model výkonu práva myslivosti odůvodňuje rozdílnou výši nájemného předmětné honitby a sousedních honiteb , adresa, . Ve srovnání s dalšími navazujícími společenstevními honitbami výše náhrady podstatně nevybočuje (je obdobná).

16. Odvolací soud může uzavřít, že znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, je po jeho doplnění přesvědčivý jak co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, tak i logickému odůvodnění jeho závěrů. Zpracovatel znaleckého posudku, který byl odvolacím soudem vyslechnut, se neomezil na podání odborného závěru, nýbrž z jeho posudku měl soud možnost seznat, z kterých zjištění v posudku vyšel, jakou cestou k těmto zjištěním dospěl a na základě jakých úvah došel ke svým závěrům, potažmo vyvrátil – byť po upřesnění (korekci) – námitky žalobce; samotná skutečnost, že žalobce se znaleckými závěry nesouhlasí je irelevantní. Závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, jsou podloženy obsahem nálezu, přihlédnuto bylo ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení, včetně předestřené metodologie. Ze závěru, že výše náhrady za přičlenění pozemků žalobce za rok 2019 činí 2 118,60 Kč a za rok 2020 činí 2 159,20 Kč odvolací soud vychází, což je výše odpovídající výši stanovené správním orgánem.

17. Podle § 250i o. s. ř. soud žalobu zamítne, dospěje-li k závěru, že správní orgán rozhodl o sporu nebo o jiné právní věci správně.

18. Soud prvního stupně správně při posuzování věci samé zkoumal, jaká mají účastníci řízení na základě zjištěného skutkového stavu podle hmotného práva ve svých právních vztazích práva a povinnosti a zda, popřípadě v jakém rozsahu, práva a povinnosti v právních vztazích účastníků odůvodňují vyhovění návrhu, podanému před správním orgánem. Vyjádřeno jinak – s ohledem na to, že tento spor je primárně sporem skutkovým – správně se soud prvního stupně zabýval tím, zda výrok správního orgánu je co do výsledku, tj. věcně, ohledně výše náhrady za přičlenění honebních pozemků, správný.

19. Žalobci nelze přisvědčit, že by byl napadený rozsudek nepřezkoumatelný. Nejvyšší soud (srov. například rozsudek 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky rozhodnutí a stanovisek, část civilní) opakovaně vysvětluje, že měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I kdyby rozsudek soudu prvního stupně nevyhovoval všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelný, pokud jeho případné nedostatky nebyly podle obsahu odvolání na újmu uplatnění práv odvolatele. Jak vyplývá z obsahu spisu (srov. odvolání na č. l. 186 a násl.), žalobce proti rozsudku soudu prvního stupně zformuloval obsáhlou a zcela konkrétní odvolací argumentaci, tedy nejenže mohl, nýbrž i náležitě zformuloval odvolací důvody a již proto by nebyl kasační zásah odvolacího soudu namístě.

20. Podle § 30 zákona o myslivosti honební pozemky, které netvoří vlastní nebo společenstevní honitbu, přičlení orgán státní správy myslivosti zpravidla k honitbě, která má s těmito honebními pozemky nejdelší společnou hranici a zásady řádného mysliveckého hospodaření nevyžadují jejich jiné přičlenění (odstavec 1). Vlastníkům honebních pozemků, které orgán státní správy myslivosti přičlenil podle odstavce 1, náleží od držitele honitby náhrada; jde-li o společenstevní honitbu, je náhradu povinno platit honební společenstvo. Nedohodnou-li se zúčastněné osoby o výši náhrady, určí náhradu orgán státní správy myslivosti a přihlédne přitom k velikosti přičleněných honebních pozemků a k předpokládanému výnosu z výkonu práva myslivosti na těchto pozemcích. Náhrada je splatná do 31. března běžného roku zpětně. Náhrada však nenáleží, pokud honební pozemky byly přičleněny ke společenstevní honitbě a jejich vlastník se stal členem honebního společenstva (odstavec 2).

21. K účelu náhrady se vyjádřil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 28 Cdo 185/2021. Vysvětlil, že držitel honitby je oprávněn se na pozemcích pohybovat a vykonávat mysliveckou činnost, avšak bez dalšího nelze dovodit, že by byl oprávněn omezit vlastníky pozemků, kteří nejsou členy honebního společenstva (v této souvislosti poukázal též na § 9 odst. 3 zákona o myslivosti). Na náhradu podle § 30 zákona o myslivosti tak nelze nahlížet jako na náhradu za všechny zásahy do vlastnického práva, nýbrž toliko jako na kompenzaci za to, že na pozemku bude vykonáváno právo myslivosti bez účasti jeho vlastníka, čemuž odpovídá i způsob výpočtu náhrady, při němž se vychází jen z velikosti honebních pozemků a z výnosu práva myslivosti na nich. Stanovení výše náhrady v posuzované věci, objektivizované znaleckým zkoumáním, opodstatňuje závěr, že soud prvního stupně se věcně od těchto ustálených závěrů neodchýlil.

22. Rozsudek soudu prvního stupně je ve věci samé správný, a proto jej odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Za dané situace se výrokem o náhradě nákladů mezi účastníky nezabýval, neboť žádný z účastníků se jeho změny (nesprávnosti) nedomáhal; nepředestřel k tomu žádnou argumentaci (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 5. 3. 2025, sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24, bod 30). V případě náhrady nákladů státu lze odkázat na zdůvodnění napadeného rozhodnutí, případně na bod 25 odůvodnění.

23. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř., protože žalovaný byl v odvolacím řízení úspěšný, přičemž za tuto fázi sestávají jeho účelně vynaložené náklady z odměny za zastupování advokátem, paušální náhrady jeho výdajů, jízdného a náhrady za ztrátu času. Zástupce žalovaného vykonal ve věci 2 úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) a účasti na jednání soudu podle § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Odměna za zastupování žalovaného advokátem podle § 7 bod 5 ve spojení s § 9 odst. 5 advokátního tarifu činí za jeden úkon právní služby 4 620 Kč, celkem 9 240 Kč. Paušální částka jako náhrada hotových výdajů činí celkem 900 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Jízdné k jednání soudu na trase , adresa, a zpět v celkové vzdálenosti 182 km osobním motorovým vozidlem registrační značky , SPZ, o kombinované spotřebě automobilového benzínu 5,4 l/100 km a jeho vyhláškové ceně činí 1 415 Kč (přiznáno bylo toliko v rozsahu 1 382,30 Kč, neboť nad požadovanou částku se žalovaný náhrady výslovně vzdal) a náhrada za promeškaný čas za 6 půlhodin činí 900 Kč podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu. Souhrnná výše náhrady účelně vynaložených nákladů činí 12 422,30 Kč.

24. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobce povinen zaplatit náhradu nákladů k rukám zástupce žalovaného.

25. Výrok o náhradě nákladů státu je odůvodněn § 148 odst. 1 o. s. ř. V průběhu odvolacího řízení bylo státem uhrazeno znalečné, a to jak , tituly před jménem, , jméno FO, ve výši 3 740 Kč (viz usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 2. 2025, č. j. 57 Co 10/2024-204), tak , tituly před jménem, , jméno FO, v souhrnné výši 22 250 Kč (14 050 Kč bylo přiznáno usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 9. 2025, č. j. 57 Co 10/2024-252, ve znění usnesení ze dne 30. 10. 2025, č. j. 57 Co 10/2024-271, a 8 200 Kč bylo přiznáno usnesením téhož soudu ze dne 19. 5. 2026, č. j. 57 Co 10/2024-291). Pro úplnost lze zdůraznit, že využití procesní sankce vůči znalci spočívající ve zkrácení, potažmo nepřiznání odměny (§ 31 odst. 5 zákon č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech) přichází v úvahu pouze tehdy, nebyl-li úkon proveden v souladu s požadavky stanovenými v § 28 zákona o znalcích. O zvlášť závažný případ nekvalitního provedení znaleckého posudku pak půjde tehdy, pokud znalecký úkon trpí tak zásadními vadami, že je bez obtíží rozpozná i osoba nedisponující zvláštními odbornými znalostmi a současně tyto vady činí znalecký úkon neupotřebitelný pro účely vedeného řízení zcela nebo z větší části. Typicky půjde o situace, nebylo-li ze strany znalce poskytnuto odůvodnění v rozsahu umožňujícím přezkoumatelnost znaleckého posudku, popřípadě nedokázal-li by znalec obsah posudku blíže (a dostatečně přesvědčivě) vysvětlit. Znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, takovým případem není, a proto mu bylo přznáno znalečné, aniž by bylo kráceno, ostatně žalobce, který vehementně brojil (již) proti jeho závěrům, přiznané znalečné, a to za situace, že věděl (účastníkům bylo soudem sděleno, že bude vypracován revizní znalecký posudek), odvoláním nenapadl. Lze uzavřít, že stát má vůči neúspěšnému žalobci, u něhož nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, právo na náhradu nákladů v souhrnné výši 25 990 Kč, které platil.

26. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když nebyly shledány okolnosti, na základě kterých by byla pariční lhůta prodloužena, případně stanoveno, že plnění se bude dít ve splátkách.