57 Co 106/2025

Plný text

Krajský soud v adresa rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a soudkyň JUDr. Lenky Severové a Mgr. Michaely Janošcové ve věci zástavní věřitelky: Jméno zástavní věřitelky ., IČO IČO zástavní věřitelky sídlem Adresa zástavní věřitelky zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti zástavnímu dlužníkovi: Jméno zástavního dlužníka , narozený dne Datum narození zástavního dlužníka bytem Adresa zástavního dlužníka zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o soudním prodeji zástavy k odvolání zástavního dlužníka proti usnesení Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 13. 1. 2025, č. j. 21 C 14/2024-38 Usnesení okresního soudu se potvrzuje.

1. Usnesením v záhlaví označeným okresní soud nařídil k uspokojení pohledávek zástavní věřitelky ve výši 1 500 000 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím a nákladů řízení adjudikovaných směnečným platebním rozkazem Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 9. 2016, č. j. 5 Cm 33/2016-9, soudní prodej zástavy - podílu ve výši jedné ideální poloviny na nemovitostech, a sice pozemku p. č. St. , hodnota, , jehož součástí je stavba bez č. p./č. e., pozemku p. č. St. , hodnota, , jehož součástí je stavba bez č. p./č. e., pozemku p. č. St. , hodnota, , jehož součástí je stavba bez č. p./č. e., pozemku p. č. , hodnota, a pozemku p. č. , hodnota, , vše v katastrálním území , adresa, .

2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že vlastníkem id. ½ nemovitých věcí uvedených výše je zástavní dlužník. Dne 1. 7. 2010 byla vystavena směnka bez protestu s platbou 31. 3. 2011 na 1 500 000 Kč na řad , právnická osoba, , IČO , IČO, , výstavcem , právnická osoba, , IČO , IČO, , kdy v návaznosti na ni byl vydán dne 22. 9. 2016 směnečný platební rozkaz Krajským soudem v Brně, č. j. 5 Cm 33/2016-9, který nabyl právní moci dne 25. 10. 2016, jímž bylo uloženo původnímu dlužníkovi , právnická osoba, , zaplatit , právnická osoba, , částku ve výši 1 500 000 Kč a úrok ve výši 6 % ročně z částky 1 500 000 Kč za dobu od 1. 4. 2011 do zaplacení. Dne 28. 12. 2010 byla mezi zástavním věřitelem , právnická osoba, , a , právnická osoba, , jako obligačním dlužníkem a původními zástavci (, jméno FO, , narozená , datum, , bytem , adresa, ; , jméno FO, , narozená , datum, , bytem , adresa, , jméno FO, , narozený , datum, , bytem , adresa, ) uzavřena zástavní smlouva, zajišťující, každým u uvedených původních zástavců id. 1/6 nemovitých věcí uvedených ve výroku tohoto usnesení, závazek z titulu směnky vlastní ze dne 1. 7. 2010 uváděné výše na částku 1 500 000 Kč. Dne 26. 1. 2017 byla mezi obchodními korporacemi – , právnická osoba, , (postupitelka) a , Jméno zástavní věřitelky, ., (postupnice) – uzavřena smlouva o úplatném postoupení pohledávky ve výši 1 500 000 Kč spolu s úrokem ve výši 6 % ročně z částky 1 500 000 Kč za dobu od 1. 4. 2011 do zaplacení, kterou měla postupitelka vůči , právnická osoba, Zástavní věřitelka předložila u jednání uznání zajištěného dluhu ze dne 24. 2. 2011, v němž je uvedeno, že se tímto ze strany , právnická osoba, , uznává zajištěný dluh vůči , právnická osoba, , z titulu směnky vlastní ze dne 1. 7. 2010 uváděné výše na částku 1 500 000 Kč.

3. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně podřadil pod § 358 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. ř. s.“), a v souladu se závěry vyjádřenými Nejvyšším soudem v rozhodnutích ze dne 15. 2. 2011, sp. zn. 21 Cdo 676/2010, ze dne 16. 6. 2019, sp. zn. 21 Cdo 177/2019, ze dne 31. 8. 2022, sp. zn. 29 Cdo 1252/2021, a ze dne 10. 10. 2010, sp. zn. 21 Cdo 3754/2009 (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz, zatímco rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Ústavního soudu https://nalus.usoud.cz), uzavřel, že zástavní věřitelka doložila existenci zajištěné pohledávky, existenci zástavního práva a kdo je zástavním dlužníkem, a proto podle § 354 a násl. z. ř. s. nařídil prodej zástavy; dodal, že vzhledem k uznání zajištěného dluhu by k otázce promlčení muselo být prováděno dokazování, což odporuje první fázi řízení o soudním prodeji zástavy (o nákladech řízení podle nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2007, sp. zn. II. ÚS 114/06, nerozhodoval).

4. Proti tomuto usnesení podal odvolání zástavní dlužník. Usnesení napadl zcela. Neztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že v této fázi nebylo namístě se zabývat uplatněnou námitkou promlčení, má za to, že „promlčení zástavního práva dostatečně prokázal“, a to i proto, jelikož v řízení zástavní věřitelkou předložená listina nadepsaná „Uznání zajištěného dluhu“ ze dne 24. 2. 2011 není listinou pravou, přičemž tuto námitku uplatnil a hodlá i nadále uplatňovat. Navrhl, aby bylo napadené usnesení změněno tak, že návrh na nařízení soudního prodeje zástavy bude zamítnut a žalovanému bude přiznána náhrada nákladů řízení.

5. Zástavní věřitelka se naopak se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně ztotožnila a navrhla, aby napadené usnesení, které má za správné bylo potvrzeno.

6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně [§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] zcela a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Zástavní věřitelka se jako postupnice domáhala svým návrhem ze dne 12. 9. 2024 nařízení soudního prodeje zástavy, když tvrdila, že původní dlužníci zastavili pohledávku zástavním právem na zástavě uvedené výše, kterou nyní vlastní zástavní dlužník.

8. Procesní obrana zástavního dlužníka byla vybudována na námitce promlčení zástavního práva.

9. Nejvyšší soud ve své judikatuře opakovaně vysvětlil, že vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu (§ 157 odst. 2 o. s. ř.) nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté „přihlášení se“ ke správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně [srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, uveřejněného pod číslem 53/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (v němž Nejvyšší soud při úvaze o způsobu, jakým odvolací soud strukturoval odůvodnění svého rozhodnutí, mimo jiné uzavřel, že na překážku není ani to, že se odvolací soud jako k věcně správným zčásti „pouze“ přihlásil k přezkoumatelným skutkovým a právním závěrům formulovaným v rozhodnutí soudu prvního stupně), nebo usnesení ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011)].

10. Odvolací soud může jak na správná skutková zjištění, tak na správné právní posouzení – soud prvního stupně správně aplikoval závěry vyplývající z citované ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (zejména viz závěry rozsudku ze dne 31. 8. 2022, sp. zn. 29 Cdo 1252/2021, včetně judikatury tam zmíněné), od které nemá odvolací soud důvod se odchylovat – pro stručnost odůvodnění odkázat.

11. Jednak je vhodné zdůraznit, že rozhodovací praxe dovolacího soudu je dlouhodobě ustálena v závěru, že pro rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy podle § 358 odst. 1 z. ř. s. není významné, zda se promlčelo zástavní právo (nebo zajištěná pohledávka), jednak, že v této fázi soud může přihlédnout k jiným právně významným okolnostem (příznačně k neplatnosti smluv) pouze jsou-li zřejmé, tedy evidentní, nevzbuzující pochybnosti, již z obsahu spisu tak, že je nelze věrohodně zpochybnit tvrzeními účastníků, pročež není vyžadováno další dokazování. Zástavní dlužník sám přitom ve vztahu k uznávacímu prohlášení uvádí, že popírá a bude popírat jeho pravost. Ani z tohoto (dalšího) důvodu, nemohl soud prvního stupně k procesní obraně jako relevantní přihlédnout. Poukaz zástavního dlužníka na usnesení Nejvyššího soudu ze ne 10. 10. 2010, sp. zn. 21 Cdo 3754/2009, uvedené závěry přehlíží, a proto je pro poměry posuzované věci nepřiléhavý.

12. Protože napadené usnesení je správné, a to včetně absence nákladového výroku, bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno; důvody, pro které nebylo rozhodnuto o nákladech prvostupňových se vztahují i na náklady odvolacího řízení.