57 Co 107/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a soudkyň JUDr. Lenky Severové a Mgr. Michaely Janošcové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně A , IČO IČO žalobkyně A adresa žalobce zastoupená obecnou zmocněnkyní Jméno zmočněnkyně bytem Adresa zmočněnkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený opatrovníkem obec sídlem adresa zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 20 335 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 7. 2. 2025, č. j. 119 C 16/2023-54

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 4 101 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta, , advokáta se sídlem , adresa, .

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud zamítl žalobu, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 20 335 Kč s úrokovým příslušenstvím (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalovanému náklady řízení zaplacením 2 100 Kč (výrok II).

2. Soud prvního stupně vyšel zejména ze zjištění, že žalovaný byl omezen ve svéprávnosti tak, že není schopen činit žádná právní jednání s výjimkou právního jednání pouze v běžných záležitostech každodenního života. Omezení svéprávnosti žalovaného bylo prodlouženo. Opatrovníkem byla jmenována obec. Soudem byla schválena za žalovaného jak smlouva o poskytování sociální služby číslo , hodnota, , tak smlouva o nadstandardní péči číslo , hodnota, (dále jen „smlouva o nadstandardní péči“), obě ze dne , datum, . Smlouva o nadstandardní péči se týkala péče nehrazené ze systému veřejného zdravotního pojištění, která je zároveň zdravotní péčí ve smyslu zákona o zdravotních službách. Žalovaný za tuto nadstandardní péči hradí 1 440 Kč měsíčně. Následně, aniž by byl uzavřen dodatek číslo , hodnota, ke smlouvě o nadstandardní péči, natožpak schválen soudem, žalobkyně od 1. 1. 2022 zvýšila úhradu za nadstandardní péči, což stálý (hmotněprávní) opatrovník zjistil ze zasílaného vyúčtování. Dopisem z 26. 8. 2020 žalobkyně sdělila „uplatnění“ cenové doložky. Stálý opatrovník, aniž by podepsal dodatek číslo , hodnota, smlouvy o nadstandardní péči, inicioval řízení o schválení tohoto právního jednání. Opatrovnický soud uzavřel, že opatrovanec uvedené výkony nepotřebuje. Řízení bylo zastaveno pro neexistenci důvodu vedení takového řízení. Soud nevzal za prokázaná tvrzení žalobkyně o tom, že tvrzená nadstandardní péče je pro žalovaného nezbytná a že je žalovanému v celém rozsahu poskytována a že jde o péči nehrazenou jako zdravotnický výkon z veřejného zdravotního pojištění.

3. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně podřadil pod § 461 odst. 1 a § 483 odst. 2 písm. d) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a uzavřel, že jakékoliv zvýšení, byť prováděné v režimu článku II smlouvy o nadstandardní péči, by za žalovaného opatrovance podléhalo schválení právního jednání soudem, jelikož se nejedná o běžnou záležitost. Navýšení úhrady (za blíže nekonkretizované služby nadstandardní péče) nebylo dosud za žalovaného opatrovance ani uzavřeno, ani schváleno. Navíc nelze připustit, aby byl nesvéprávný žalovaný vystaven svévolnému (jednostrannému) právnímu jednání žalobkyně ve věci zvyšování úhrad bez omezení na dobu neurčitou. Dodal (in eventum), že žalobkyně se absencí u jednání zbavila možnosti být soudem poučena [§ 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)], aby případně doplnila tvrzení, proč žalovaný potřebuje zrovna tyto zdravotnické výkony, které nejsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění. Uzavřel, že „žalobkyně neprokázala, že by byl žalovaný jako opatrovanec povinen platit za nadstandardní služby další částky.“4. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně. Rozsudek napadla zcela. Soudu prvního stupně vytkla, že dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že věc nesprávně právně posoudil. Zdůraznila, že soud prvního stupně se měl zabývat pouze platností cenové doložky a zda byla řádně oznámena (nesouhlasila se zjištěním, že o zvýšení ceny za služby se stálý opatrovník dozvěděl až z vyúčtování), pročež lze požadovat úhradu navýšené ceny. Odkazem na obecné a nekonkrétní vymezení poskytovaných výkonů ve smlouvě o nadstandardní péči, je fakticky nepřípustně zpochybňována správnost pravomocného rozhodnutí soudu, kterým byla smlouva o nadstandardní péči schválena. Zejména však argumentovala, že uplatnění cenové doložky není dvoustranným právním jednáním, a proto nevyžaduje schválení soudem. Žalobkyně uplatnila cenovou doložku v souladu se smlouvou o nadstandardní péči s předstihem, pročež kdyby stálý opatrovník nesouhlasil s dalším poskytováním služeb, mohl smlouvu vypovědět. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Žalovaný se k odvolání vyjádřil u jednání a uvedl, že se ztotožňuje se závěry napadeného rozsudku a odvolání považuje za nedůvodné. Navrhl, aby byl napadený rozsudek potvrzen.

6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně (§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř.) zcela a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Žalobkyně se domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí částku 20 335 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že při nástupu nesvéprávného opatrovance (žalovaného) byla dne , datum, uzavřena jednak smlouva o poskytování sociální služby, jednak smlouva o nadstandardní péčí, která obsahovala ujednání o cenové doložce (článek II), na základě které žalobkyně nově stanovila, resp. navýšila cenu služby za nadstandardní péči o 1 200 Kč za měsíce leden a únor 2022, o 1 215 Kč za měsíc duben 2022 a o 760 Kč za měsíce květen 2022 až leden 2024. Navýšení se týká nadstandardních služeb za: 1. ošetřovatelskou intervenci (komplexní hygienickou péči s prevencí proleženin, sledování poruch celistvosti kůže mimo komplexní hygienu, hodnocení fyziologických funkcí, analýza, hodnocení a podpora psychického stavu a s tím spojené aktivizace), 2. nutriční péči (vyšetření a zhodnocení nutričního stravu, kontrola nutričního stavu u malonutričních klientů, sledování změny hmotnosti, sestavení nutričního plánu a jeho kontrola, edukace, reedukace, propočet a kontrola jídelníčku, kontrola a aktualizace dietního systému a pozorování a zaznamenávání schopnosti příjmu potravy) a 3. administrativní úkon spojený s poskytnutím hrazené zdravotní péče. Dle žalobkyně zvýšení ceny za nadstandard schválení opatrovnického soudu za žalovaného jako osoby omezené ve svéprávnosti, nepodléhalo. Zvýšení bylo možné provést jednostranně žalobkyní tzv. uplatněním cenové doložky podle původní smlouvy o nadstandardní péči č. 219/2019 ze dne , datum, .

8. Procesní obrana žalovaného se opírá o argumentaci, že náklady dle smlouvy o nadstandardní péči uvedené v článku II za tuto péči ve výši 1 440 Kč měsíčně žalovaný v rozhodném období hradil, přičemž řízení o schválení právního jednání spočívajícího v uzavření dodatku číslo , hodnota, ke smlouvě o nadstandardní péči bylo zastaveno – mimo jiné z toho důvodu, že úkony v dodatku uvedené žalovaný vůbec nepotřebuje (a je zbytečné, aby takový nadstandard platil); kromě toho absentuje přesný rozpis úkonů péče, včetně jejich ceny a rozsahu poskytování – tedy, takovéto právní jednání nebylo soudem schváleno a z cenové doložky nelze vyjít, protože je stižena neplatností pro nedostatečnou určitost.

9. Odvolací soud neměl důvod přistoupit ke korekci skutkových zjištění – jak vyplývá z níže rozvedené argumentace –, tedy vyjádřeno jinak, soudem prvního stupně zjištěný skutkový stav věci, nezbytný pro meritorní rozhodnutí, lze akceptovat, obstojí i pro odvolací řízení a pro stručnost odůvodnění na něj lze odkázat (viz zejména bod 2 napadeného usnesení) [k možnosti odkázat na správné skutkové, příp. právní závěry soudu prvního stupně (dokonce i v reakci na námitky odvolatele) srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, uveřejněného pod číslem 53/2005 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz, zatímco rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Ústavního soudu https://nalus.usoud.cz] s doplněním, že z oznámení ze dne 26. 8. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně adresovala stálému opatrovníkovi oznámení, že v důsledku skokového nárustu cen potravin, nákladů na personální zabezpečení, cen energií a jiných poskytovaných služeb navyšuje (k postupu odvolacího soudu srov. závěry rozsudku ze dne 31. 8. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1546/99, ze dne 6. 12. 2005, sp. zn. 26 Cdo 938/2005, ze dne 6. 6. 2006, sp. zn. 26 Cdo 228/2005, ze dne 27. 2. 2008, sp. zn. 26 Cdo 2363/2006, ze dne 27. 5. 2009, sp. zn. 28 Cdo 2401/2008, ze dne 15. 12. 2009, sp. zn. 23 Cdo 3345/2009, ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 25 Cdo 5157/2009, nebo usnesení ze dne 14. 3. 2018, sp. zn. 30 Cdo 256/2018).

10. Cenová doložka představuje ujednání ve smlouvě umožňující následnou úpravu ceny v závislosti na splnění určitých podmínek, které jsou mezi stranami předem určeny. Účelem cenové doložky je ochrana jedné či obou smluvních stran před negativními dopady vyplývajícími ze změny určitých okolností z období mezi uzavřením smlouvy a její postupnou realizací, což je v případě dlouhodobých smluv na opakující se plnění o to aktuálnější (relevantní změnu lze spíše očekávat). Konkrétní úprava cenové doložky zákonem neurčuje, co se jí rozumí ani nestanoví konkrétní obsahové náležitosti. Vychází se z předpokladu, že sjednání je v rámci autonomie smluvní volnosti stran zcela v jejich kompetenci, projeví-li strany vůli sjednat cenovou doložku; včetně vzorce či způsobu určení navýšení.

11. Odvolací soud se nemůže ztotožnit s nosným závěrem soudu prvního stupně o nezbytnosti schválení právního jednání za žalovaného opatrovance soudem, které spočívá v navýšení ceny žalobkyní na základě cenové doložky. V poměrech posuzované věci účastníci sjednali tzv. jednosměrnou cenovou doložku – týká se toliko navýšení, nikoliv snížení ceny a pokrývá případy zvýšení „vstupních“ cen, resp. nákladů na poskytování nadstandardní péče. Tedy konstrukce (lex contractus) vykládaného ujednání čl. II smlouvy o nadstandardní péči je vybudována tak, že v případě využití cenové doložky a navýšení ceny jde toliko o právní jednání žalobkyně. Ustanovení § 461 odst. 1 o. z. – logicky – vychází z předpokladu, nakládání se jměním opatrovance, tedy jeho právním jednáním. To ovšem v daném případě absentuje. V tomto případě nemá soud podle § 461 odst. 1 o. z. co schvalovat, a to na rozdíl od samotného ujednání cenové doložky (či změnu obsahu smlouvy o nadstandardní péči promítnutou do dodatku č. 1). Cenová doložka již ovšem byla soudem pravomocně schválena.

12. Argument, že opatrovanec by byl jinak vystaven svévolnému (jednostrannému) právnímu jednání žalobkyně bez omezení (dohledu soudu) není přiléhavý, protože dohled soudu není eliminován, projevuje se ve schválení právního jednání obsahujícího ujednání o cenové doložce. Od toho je nezbytné odlišit posuzování splnění podmínek pro navýšení ceny dle sjednané cenové doložky. Tak se děje v rámci nalézacího sporného řízení při posuzování důvodnosti nároku na zaplacení takto navýšené ceny.

13. Podstatné pro rozhodnutí ve věci tak bylo posouzení jak platnosti cenové doložky, tak splnění (existenci) vymezených podmínek pro navýšení ceny za poskytovanou nadstandardní péči.

14. Žalobkyně nedostála procesní diligence (připravenosti k řízení). Z jejích skutkových tvrzení se totiž podává – nemají-li zůstat vnitřně rozporná –, že čl. II byl, co do rozsahu jednotlivých výkonů, smluvně dále specifikován. K výkonům spočívajícím ve vyšetření a zhodnocení nutričního stavu, sledování změny hmotnosti a propočtu a kontroly jídelníčku žalobkyně výslovně uvedla (doplňovala-li k poučení soudu svá tvrzení), že fakticky byly poskytovány již před 1. 11. 2020, nebyly však účtovány, neboť „nebyly smlouvou o nadstandardní péči nasmlouvány.“ Žalobkyně nedostála již povinnosti tvrzení ohledně (úplnosti) ujednání o cenové doložce a ani povinnosti důkazní, a protože se ani k odvolacímu jednání nedostavila, nemohla být poučena ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.

15. Nelze totiž nerozlišovat, zda zvýšení nákladů provozovatele, tj. základního předpokladu pro navýšení ceny dle cenové doložky má vertikální povahu v podobě růstu cen vstupů již poskytovaných výkonů či horizontální povahu spočívající v rozšíření poskytovaných výkonů (a nezbytnosti jejich poskytování), potažmo smíšenou povahu. Navýšení ceny podle ujednání o cenové doložce totiž musí korelovat s navýšením nákladů provozovatele, což je žalobkyně povinna nejen řádně tvrdit, ale též označením důkazních prostředků prokázat. Tomu ovšem nedostála a ani z provedeného dokazování splnění podmínek pro navýšení ceny z obsahu spisu nevyšlo jinak najevo. Naopak, pravdivost v řízení uvedených neúplných tvrzení o horizontálním navýšení je vyvrácena listinou ze dne 26. 8. 2020 z níž vyplývá, že stálému opatrovníkovi bylo adresováno oznámení, že k navýšení dochází nikoliv pro rozšíření poskytovaných výkonů, nýbrž v důsledku skokového nárustu cen potravin, nákladů na personální zabezpečení, cen energií a jiných poskytovaných služeb.

16. Z uvedeného vyplývá a lze shrnout, že žalobkyně nedostála svým základním procesním povinnostem, a to povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní, což může jít toliko k její tíži, resp. v rámci odpovědnosti za nesplnění těchto povinností musí strpět ztrátu tohoto sporu.

17. K posouzení doložky a splnění podmínek navýšení soud nemohl pro výše uvedené ani přistoupit.

18. Protože napadený rozsudek soudu prvního stupně je věcně, co do výsledku, správný byl podle § 219 o. s. ř., a sice i včetně nákladového výroku, kterým se ovšem nezabýval, neboť žalovaný se jeho změny (nesprávnosti) nedomáhal; nepředestřel k tomu žádnou argumentaci (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 5. 3. 2025, sp. zn. Pl.ÚS-st. 60/24, bod 30).

19. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Stálým opatrovníkem je aktuálně obec , označení, , u které nelze jako v případě statutárních měst a jejich městských částí presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit práva a zájmy opatrovance, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. III. ÚS 2984/09), a proto lze za účelně vynaložené náklady odvolacího řízení žalovaného považovat jak odměnu za zastupování žalovaného advokátem, tak paušální náhradu hotových výdajů, jízdné a náhradu za promeškaný čas. Zástupce žalovaného vykonal v této fázi řízení ve věci úkon právní služby spočívající v účasti na jednání soudu podle § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Odměna za zastupování žalovaného advokátem podle § 7 bod 5 advokátního tarifu činí 1 940 Kč. Paušální částka jako náhrada hotových výdajů činí 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Cestovní výdaje za jízdu k jednání soudu na trase , adresa, a zpět v celkové vzdálenosti 50 km osobním motorovým vozidlem registrační značky , SPZ, kombinované spotřebě automobilového benzínu 9,2 l/100 km a jeho vyhláškové ceně činí 483 Kč a náhrada za promeškaný čas za 4 půlhodiny činí 600 Kč podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu. Protože zástupce žalovaného prokázal, že je plátcem daně z přidané hodnoty byla částka 2 999 Kč navýšena o částku odpovídající příslušné náhradě za daň z přidané hodnoty, tj. na částku 3 618 Kč (což se netýká nákladů na jízdné). Souhrnná výše náhrady účelně vynaložených nákladů činí 4 101 Kč.

20. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je pak žalobkyně povinna zaplatit náhradu nákladů k rukám zástupce žalovaného.

21. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když nebyly shledány okolnosti, na základě kterých by byla pariční lhůta prodloužena, případně stanoveno, že plnění se bude dít ve splátkách.