57 Co 119/2024

Plný text

Krajský soud v adresa rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu tituly před jménem jméno FO a soudců tituly před jménem jméno FO , tituly za jménem , a tituly před jménem jméno FO ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem tituly před jménem jméno zástupce , tituly za jménem sídlem adresa , Jméno advokáta , adresa proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 41 474 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 3. 2024, č. j. 36 C 21/2024-52, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 26. 9. 2024, č. j. 36 C 21/2024-63

I. Rozsudek okresního soudu ze dne 22. 3. 2024, č. j. 36 C 21/2024-52, se ve výroku II mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 5 532 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám , tituly před jménem, , jméno zástupce, , , tituly za jménem, , advokáta se sídlem , adresa, .

II. Rozsudek okresního soudu ze dne 26. 9. 2024, č. j. 36 C 21/2024-63, se ve výroku II potvrzuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Okresní soud rozsudkem ze dne 22. 3. 2024 uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 41 474 Kč spolu s 15 % úrokem z prodlení z částky 41 474 Kč za dobu od 27. 12. 2022 do zaplacení (výrok I) a dále rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 3 838 Kč k rukám , tituly před jménem, , jméno zástupce, , , tituly za jménem, (výrok II), to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Doplňujícím rozsudkem ze dne 26. 9. 2024 uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč (výrok I) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení vzniklých v souvislosti s vyhlášením doplňujícího rozsudku (výrok II).

2. Proti rozsudku ze dne 22. 3. 2024 podala žalobkyně včasné odvolání (ze dne 24. 4. 2024), kterým napadla oba výroky. Namítala, že se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala zaplacení částky 41 747 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Zatímco ve výroku I soud žalobě co do částky 41 474 Kč s příslušenstvím vyhověl, opomenul žalobkyni přiznat náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, což nikterak nezdůvodnil. Ve výroku II o náhradě nákladů řízení okresní soud aplikoval § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif ve znění do 31. 12. 2024 (dále jen „AT“). Dle § 14b odst. 1 AT musí být splněny kumulativně podmínky specifikované pod písmeny a), b) i c). Nadto pro naplnění podmínky pod písm. a) musí být splněny kumulativně další tři náležitosti, kdy řízení musí být zahájeno na ustáleném vzoru, návrh musí být uplatněný opakovaně týmž žalobcem, a musí se jednat o návrhy ve skutkově i právně obdobných věcech. Institut snížené náhrady nákladů řízení je veden snahou o omezení finančního obohacování se při vymáhání bagatelních částek, kdy si vymáhající osoba prostřednictvím náhrady nákladů řízení nárokuje často až několika násobně vyšší odměnu, než je samotná jistina. Dle žalobkyně není její podání formulářovou žalobou dle § 14b AT. Aplikace § 14b AT je na místě v řízeních, která jsou opakovaně zahajována podobně znějícími žalobami, podanými na ustáleném vzoru, využívaném ve skutkově i právně obdobných věcech, která se liší jen v minimální míře, pouze co do identifikace žalovaného, jde po skutkové i právní stránce o zcela totožné věci, kterým dodávají individualitu jen některé doplněné konkrétní údaje charakterizující daný případ, které odlišují jednu žalobu od druhé. Žalobkyně nepopírá, že při vymáhání dlužného pojistného z pojistných smluv obvykle používá žaloby, které by svou povahou mohly odpovídat formulářovým žalobám. Jedná se o případy pohledávek z dlužného pojistného z pojistných smluv uzavíraných se spotřebiteli, kdy se jedná obvykle o tzv. bagatelní spory. Situace v tomto řízení je však odlišná. Nejedná se o vztah založený „prostou“ pojistnou smlouvou se spotřebitelem, nýbrž jde o rámcovou smlouvu o škodovém pojištění motorových vozidel uzavřenou s podnikatelem. Jedná se proto o pohledávku odlišnou od těch, které žalobkyně pravidelně vymáhá, kdy společným prvkem je zde to, že se jedná o dlužné pojistné. Naopak specifičnost právního vztahu žalobkyni vedla k tomu, aby žalobu individualizovala, a to jak co do stylistického vyjádření, tak do uvedených skutečností a důkazů. Návrh žalobkyně obsahoval popis individuálních rozhodných skutečností včetně předpisu jednotlivých úhrad dílčích splátek pojistného, podrobného výpočtu dlužné částky a jednotlivých upomínek k platbě dlužného pojistného, rovněž zapracovala jak výpovědní a zánikový dopis adresovaný žalované, tak i upomínku. Je tak zcela jedinečným podáním a nelze mít za to, že by se od ostatních podání žalobkyně lišil jen a pouze v minimální míře. V souvislosti s tímto žalobkyně odkazuje na usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2015, sp. zn. 91 Co 7/2015. Snížení odměny směřuje především proti společnostem, jejichž příjmy pochází převážně z vymáhání tzv. bagatelních pohledávek ve velkém množství, tedy společnostem, které jsou založeny za účelem zisku z podávání totožných opakujících se návrhů. Činnost žalobkyně, ani činnost jejího právního zástupce není založena na vymáhání pohledávek, ať už bagatelních, či jiných. Nároky z titulu dlužného pojistného uplatňované soudní cestou jsou jen nežádoucím důsledkem porušování zákonných a smluvních povinností ze strany odpovědných osob a jsou pouze de facto „vedlejším produktem“ primární činnosti žalobkyně, tj. poskytování pojištění. Žalobkyně tedy považuje aplikaci snížené náhrady nákladů dle § 14b odst. 1 AT za nesprávnou, jelikož má za to, že podmínky stanovené v § 14b odst. 1 písm. a) AT nebyly splněny. Žalobkyně proto navrhuje změnu rozhodnutí ve výroku II tak, že žalobkyni bude přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 12 840,40 Kč.

3. Žalobkyně podala odvolání (ze dne 24. 10. 2024) rovněž do doplňujícího rozsudku ze dne 26. 9. 2024), a to do výroku II o nákladech řízení s tím, že okresní soud nezdůvodnil, proč žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, přičemž v podrobnostech odkázala na své předchozí odvolání ze dne 24. 4. 2024.

4. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila.

5. Odvolací soud se nejprve zabýval posouzením odvolání žalobkyně ze dne 24. 4. 2024 podle jeho obsahu a dospěl k závěru, že v tomto podání byl žalobkyní učiněn návrh na vydání doplňujícího rozsudku dle § 166 odst. 1 o. s. ř. ohledně částky 1 200 Kč, když ve zbývajícím rozsahu se jednalo o odvolání pouze do výroku II o náhradě nákladů řízení.

6. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že řízení bylo zahájeno dne 12. 9. 2023, kdy byl okresnímu soudu doručen návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se žalobkyně domáhala, aby žalovaná byla zavázána zaplatit jí 41 474 Kč s příslušenstvím a dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Ve věci bylo nejprve rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem ze dne 12. 10. 2023, č. j. EPR 226316/2023-9, který byl následně usnesením okresního soudu ze dne 13. 11. 2023, č. j. EPR 226316/2023-11, zrušen, jelikož se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Poté bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 22. 3. 2024. Následně byl spis okresnímu soudu vrácen krajským soudem za účelem vydání doplňujícího rozsudku ohledně částky 1 200 Kč, o čemž bylo okresním soudem rozhodnuto doplňujícím rozsudkem ze dne 26. 9. 2024.

7. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek okresního soudu ze dne 22. 3. 2024 v napadené části o náhradě nákladů řízení podle § 212 věta prvá o. s. ř. a podle § 212a odst. 1 a 6 o. s. ř. se závěrem, že odvolání žalobkyně do rozsudku ze dne 22. 3. 2024 je důvodné pouze zčásti, odvolání do rozsudku ze dne 26. 9. 2024 důvodné není. Dále přezkoumal doplňující rozsudek okresního soudu ze dne 26. 9. 2024 se závěrem, že odvolání žalobkyně důvodné není. O odvolání bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.

8. Dle § 14b odst. 1 AT v občanském soudním řízení,a) které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech,b) v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč ac) v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení,činí pro účely stanovení náhrady nákladů řízení sazba za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty1. do 10 000 Kč …………………………… 200 Kč,2. přes 10 000 Kč do 30 000 Kč …………… 300 Kč,3. přes 30 000 Kč do 50 000 Kč …………… 500 Kč.

9. Podle názoru odvolacího soudu okresní soud návrh na vydání elektronického platebního rozkazu správně vyhodnotil jako návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně toutéž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Z návrhu je z dále uvedených důvodů zřejmé, že byl použit ustálený vzor. Vedle označení účastníků řízení lze za konkrétní žalobní tvrzení ve vztahu k jednotlivým nárokům pojatým do návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu považovat specifikaci rámcové pojistné smlouvy s datem uzavření, předmětem plnění (výše pojistného plnění a jeho splatnosti). Všechna ostatní tvrzení a údaje lze považovat za obecně uplatnitelná ve všech obdobných sporech. Tento ustálený vzor je žalobkyní uplatněn opakovaně, přičemž se jedná o skutkově i právně obdobné věci.

10. Odvolací soud považuje soudní praxi ve vztahu k výkladu § 14b AT za ustálenou.

11. Odvolací soud neshledal odvolací námitky žalobkyně důvodnými. Žalobkyně nepopírá, že při vymáhání dlužného pojistného z pojistných smluv obvykle používá žaloby, které by svou povahou mohly odpovídat formulářovým žalobám a u kterých tedy přichází v úvahu aplikace § 14b AT, a to v případech pohledávek z dlužného pojistného z pojistných smluv uzavíraných se spotřebiteli, kdy se jedná obvykle o tzv. bagatelní spory. V této věci však považuje situaci za odlišnou, neboť se nejedná o vztah založený „prostou“ pojistnou smlouvou se spotřebitelem, nýbrž jde o rámcovou smlouvu o škodovém pojištění motorových vozidel uzavřenou s podnikatelem. Podle názoru odvolacího soudu však tato odlišnost v podobě rámcové smlouvy oproti „prosté“ smlouvy ničeho na závěrech o tom, že se stále jedná o tzv. formulářovou žalobu nemění. Toliko stylistické vyjádření toho, že se jedná o rámcovou smlouvu, popř. popis individuálních rozhodných skutečností včetně předpisu jednotlivých úhrad dílčích splátek pojistného, podrobného výpočtu dlužné částky a jednotlivých upomínek k platbě dlužného pojistného nic nemění na tom, že tato tvrzení je nutno uvést ve všech skutkově a právně obdobných věcech uplatněných opakovaně týmž žalobcem. Jinými slovy pro posouzení věci není významné, zda se jedná o tvrzení pouze ohledně jedné pojistné smlouvy, či tzv. rámcové pojistné smlouvy, kde jsou tvrzení uváděná žalobcem rozsáhlejší. Již vůbec pro posouzení věci není významným a odlišnost projednávané věci nezpůsobuje výpovědní a zánikový dopis adresovaný žalované, popř. upomínka.

12. Okresní soud správně přiznal procesně úspěšné žalobkyni podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náklady řízení, které však nesprávně vypočetl.

13. Účelně vynaložené náklady žalobkyně představuje odměna advokáta za čtyři úkony právní služby po 500 Kč z tarifní hodnoty 42 674 Kč (při objektivní kumulaci dvou nároků ve výši 41 747 Kč a 1 200 Kč dle § 12 odst. 3 AT) dle ustanovení § 14b odst. 1 bod 3 AT, a to 1. za převzetí a přípravu zastoupení, 2. za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, 3. kvalifikovanou předžalobní výzvu k plnění a 4. za návrh na vydání doplňujícího rozsudku, tj. 2 000 Kč, náhrada hotových výdajů za 4 úkony právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. b) AT, 672 Kč 21% DPH a 1 660 Kč zaplacený soudní poplatek, celkem 5 532 Kč.

14. Za této situace odvolací soud rozsudek okresního soudu ze dne 22. 3. 2024 ve výroku II změnil dle § 220 odst. 1 o. s. ř. tak jak, je uvedeno shora. Tyto náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (§ 160 odst. 1 o. s. ř), k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

15. V souvislosti s vydáním doplňujícího rozsudku žalobkyni žádné náklady řízení nevznikly, proto byl rozsudek okresního soudu ze dne 26. 9. 2024 ve výroku II dle § 219 o. s. ř. jako správný potvrzen.

16. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 224 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně byla se svým odvoláním neúspěšná, když na náhradě nákladů řízení požadovala zaplacení částky 12 840,40 Kč, ale byla ji přiznána pouze částka 5 532 Kč, přičemž žalované podle obsahu spisu náklady odvolacího řízení nevznikly.