57 CO 130/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Daniely Teterové a soudkyň JUDr. Lenky Severové a JUDr. Ilony Lövyové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa o zaplacení 65.480,46 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 2. 3. 2022, č. j. 17 C 261/2021-29,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadeném výroku II. potvrzuje.

II. Ve výroku III. se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 13.506 do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 48.080,46 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13.753,47 Kč od 5. 8. 2020 do zaplacení, 10 % ročně z částky 20.234,11 Kč od 2. 6. 2020 do zaplacení, 8,25 % ročně z částky 13.892,88 Kč od 11. 11. 2020 do zaplacení (výrok I.), v části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 17.400 Kč žalobu zamítl (výrok II.), žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 8.510 Kč (výrok III.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Opavě soudní poplatek ve výši 655 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.).

2. Proti výrokům II. a III. podala žalobkyně odvolání, kterým se domáhala změny tak, že žalobě bude v plném rozsahu vyhověno, případně zrušení rozsudku v napadeném rozsahu a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. Odvolání odůvodnila tím, že rozsudek je nepřezkoumatelný, neboť z něho nelze zjistit, jaké úvahy a skutkové závěry vedly okresní soud k posouzení smluvního ujednání jako rozporného s ust. § 1813 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Zákonodárce cíleně v předmětném ustanovení užil vícera vágních pojmů bez legální definice, vyvíjejícím se v průběhu času a společenských podmínek. Takové pojmy kladou na soudy, které s pojmy pracují, o to silnější důraz na přesvědčivost odůvodnění rozhodnutí, zabezpečujíc tak naplnění ústavního principu právní jistoty. Nedostatečné zdůvodnění aplikace vybrané právní normy může založit nepřezkoumatelnost samotného rozhodnutí, což představuje porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu uvedeného v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Okresní soud nezkoumal naplnění všech podmínek stanovených v ust. § 1813 o. z., neodůvodnil, v čem spatřuje jejich naplnění. Z odůvodnění napadeného rozsudku se podává toliko naplnění založení nerovnováhy práv nebo povinností v neprospěch spotřebitele, když soud I. stupně konstatuje, že povinnosti žalobkyně žádná smluvní pokuta nezajišťuje. Soud I. stupně neodůvodnil, v čem spatřuje naplnění toho, že nerovnováha práv nebo povinností je významná. Neodůvodnil, v čem spatřuje naplnění toho, že případná nerovnováha práv nebo povinností je v rozporu s požadavkem přiměřenosti, vůči jaké hodnotě přiměřenost porovnává, jak ji ocenil, a proč vybral právě tuto hodnotu. Dále pak žalobkyně uvedla, že důkazní břemeno k prokázání všech shora uvedených aspektů nepřiměřenosti ujednání ve smyslu generální klauzule § 1813 o. z. tíží spotřebitele. Pokud se soud rozhodne sanovat pasivitu žalovaného a sám aplikovat posouzení nepřiměřenosti ujednání s ohledem na veřejný zájem na ochraně spotřebitele, pak by se tak v zásadě nemělo stát bez vyjádření samotného žalovaného k věci nebo bez vlastního zevrubného posouzení všech relevantních okolností soudem týkajících se obsahu smlouvy (vztah smluvní pokuty k ceně a k ostatním právům a povinnostem stran, včetně obchodních podmínek), jejího uzavření (předsmluvní poučení spotřebitele, obvyklost smluvní pokuty na trhu v ČR) a jejího vztahu k jiným nabízeným smlouvám (produktovému portfoliu žalobce), mezi nimiž se spotřebitel rozhodoval (viz např. produktový průvodce se na [webová adresa] - žalobkyně má jako držitelka licence na obchod s energiemi povinnost zveřejňovat podmínky svých smluv způsobem umožňujícím dálkový přístup podle § 11a odst. 1 energetického zákona). Zákazník uzavírá smlouvu dle svých individuálních potřeb, je na něm, zda uzavře smlouvu na dobu určitou či neurčitou. V případě smlouvy na dobu určitou, jako je tomu v tomto případě, získal zákazník výhodnější cenu energie, naproti tomu žalobkyně zajišťuje dodržení sjednané doby trvání závazku smluvní pokutou. Smysl a účel sjednané smluvní pokuty je jednak sankční, kdy je tím utvrzován závazek dodržet sjednanou dobu trvání smlouvy, a zároveň je to její funkce kompenzační. Smluvní pokuta, jak je sjednána, představuje současně paušalizovanou náhradu škody, která žalobkyni z důvodu nedodržení trvání sjednané délky smlouvy vznikla nebo mohla vzniknout. Nejedná se tedy o smluvní pokutu, která by měla pouze a výlučně sankční charakter, protože na straně žalobkyně skutečně pravidelně ke vzniku škod dochází. Proti případné povinnosti zaplatit smluvní pokutu při porušení závazku stojí na straně spotřebitele jako benefit jednak pojetí smluvní pokuty jako paušalizované náhrady škody, kdy skutečná škoda již reálně není vymáhána a dále výhoda pro zákazníka v podobě sjednané nižší ceny za dodávku energie na základě smlouvy na dobu určitou oproti základní ceně, za kterou je energie dodávána u smluv na dobu neurčitou. Zákazník má navíc jistotu v tom, že ví, jaká bude cena energie po celou dobu trvání jeho smlouvy. Při posuzování nerovnováhy práv a povinností je třeba pohlížet na právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou v celku, nikoli jen izolovaně z pohledu uzavřené smlouvy o sdružených službách dodávky plynu. Pokud soud I. stupně žalobkyni vytýká, že smluvní povinnosti žalobkyně neutvrzuje žádná smluvní pokuta, nelze tomu než přisvědčit. Je však třeba zohlednit, že povinnosti žalobkyně jako obchodníka s plynem neplynou pouze z uzavřených smluv o sdružených službách dodávky plynu, ale jsou stanoveny také zákonnými a podzákonnými předpisy, při jejich porušení se žalobkyně vystavuje riziku naplnění skutkové podstaty správního deliktu a riziku finanční sankce řádově převyšující výši sjednané smluvní pokuty, ale i riziku sankce v podobě zrušení licence obchodníka s plynem. Hypotetická smluvní pokuta postihující žalobkyni by tak již nemohla naplnit svůj účel utvrzení povinností. Rovněž funkce kompenzační by nebyla naplněna, neboť bylo ujednáno, že smluvní pokuta zahrnuje náhradu škody. Pokud by však žalobkyně své povinnosti řádně neplnila a žalované plyn nedodala, vznikla by žalované škoda jistě převyšující částku 400 Kč měsíčně, nadto by byla pro žalovanou jednoduše prokazatelná, např. cenou náhradního ubytování, které by si byla nucena zajistit. Hypotetická smluvní pokuta postihující žalobkyni by tak nejen neposílila postavení spotřebitele, ale naopak by jej mohla na právech krátit. V další části odvolání žalobkyně podrobně odůvodnila škody, které jí vznikají, pokud zákazník nedodrží sjednanou dobu trvání smlouvy na dobu určitou a předčasně ji ukončí nebo ji pro neplacení je nucena ukončit žalobkyně, které tak zůstává forwardově nakoupený přebytečný plyn nebo elektřina pro zbývající smluvní období takového každého zákazníka. Tuto energii je nutno zpětně prodat na velkoobchodním trhu za aktuální tržní ceny, tedy v době předčasného ukončení smluvního vztahu. Pokud jsou velkoobchodní tržní ceny komodity nižší v porovnání s úrovní cen v čase akceptace nabídky, vznikne žalobkyni škoda, protože nakoupený objem energie bude prodán na trhu se ztrátou. Mezi další škody je třeba zařadit zcela či zčásti marně vynaložené zprostředkovatelské náklady na obstarání zákazníka a uzavření smlouvy, které jsou v případě předčasného ukončení smlouvy z důvodů na straně zákazníka marně vynaložený náklad. Jelikož žalobkyně standardně u řady produktů poskytuje zákazníkům finanční bonus za uzavření smlouvy až ve výši 1.500 Kč, v případě předčasného ukončení smlouvy o tuto marně vynaloženou částku žalobkyně často přichází. Další částí škody je škoda nepřímá v podobě ušlého očekávaného zisku, který v případě porušení smlouvy nenastal, ač za přirozeného běhu věcí a splnění smlouvy nastat měl. Dále se jedná o zvýšené náklady na vývoj a správu IT systémů žalobkyně a dále náklady personální a administrativní související s nutností řešit neoprávněná ukončení smluv ze strany zákazníků. Pokud jde o výši smluvní pokuty, není tato zjevně nepřiměřená. Pro posouzení přiměřenosti výše smluvní pokuty a zajišťované povinnosti, resp. výhod pro zákazníka na straně druhé, je nutné brát v potaz i výši objemu plnění (cena odebraného množství energie), které bylo (mělo být) dle smlouvy realizováno, a tomu odpovídající rovnoměrné rozvržení zálohových plateb do jednotlivých měsíčních záloh, které by žalovaná byla povinna hradit. Proti pravidelné měsíční záloze, která je zpravidla násobně vyšší, stojí smluvní pokuta, která za každý měsíc (nedodržení trvání smlouvy) činí 400 Kč. Dále žalobkyně vycházeje z předpokládané spotřeby energie žalovaná dovodila, že žalovaná by za dalších 27 měsíců spotřebovala plyn v hodnotě 62.100 Kč a za dalších 19 měsíců spotřebovala elektřinu v hodnotě 62.700 Kč. Oproti tomuto závazku žalobkyně smluvní pokutu ve výši 10.800 Kč nepovažuje za zjevně nepřiměřenou.

3. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek okresního soudu ve výrocích II. a III. dle ust. § 212 věta prvá a dle ust. § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), včetně předcházejícího řízení se závěrem, že odvolání není důvodné. Výroky I. a IV. nebyly napadeny odvoláním a nabyly tak samostatně právní moci.

4. Okresní soud učinil ve vztahu k předmětu odvolacího řízení správná skutková zjištění. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky plynu z [datum] okresní soud zjistil, že žalobkyně se zavázala dodávat žalované plyn do odběrného místa a žalovaná se zavázala platit za dodávku; účastníci si sjednali kategorii [název produktu], [anonymizována čtyři slova], trvání smlouvy po dobu určitou 36 měsíců od data její účinnosti; na první straně smlouvy v „ ostatních ujednáních“ převzala žalovaná závazek zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s jakoukoliv platbou dle smlouvy přesahující 10 dní; v těchto„ ostatních ujednáních“ je obsaženo také ustanovení, že pro případ opakovaného (tzn. dva a vícekrát) porušení kterékoli platební povinnosti vyplývající ze smlouvy zákazníkem (bez ohledu na to, zda jde o tutéž či různé povinnosti a zda následně dojde k jednostrannému ukončení smlouvy ze strany innogy) je žalobkyně oprávněna účtovat zákazníkovi pokutu (zahrnující též případnou náhradu škody vzniklé [žalobkyně] neodebráním pro zákazníka nasmlouvaného množství plynu) ve výši 400 Kč pro kategorii Domácnost, a to za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení nebo přerušení dodávky od žalobkyně v důsledku výše uvedeného jednání zákazníka do konce sjednané doby trvání smlouvy. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny z [datum] okresní soud zjistil, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny a že žalobkyně se zavázala dodávat žalované elektřinu do odběrného místa a žalovaná se zavázala platit za dodávku; účastníci si sjednali kategorii [název produktu], [anonymizována čtyři slova], trvání smlouvy po dobu určitou 30 měsíců od data její účinnosti; na první straně smlouvy v „ ostatních ujednáních“ převzala žalovaná závazek zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s jakoukoliv platbou dle smlouvy přesahující 10 dní; v těchto„ ostatních ujednáních“ je obsaženo také ustanovení, že pro případ opakovaného (tzn. dva a vícekrát) porušení kterékoli platební povinnosti vyplývající ze smlouvy zákazníkem (bez ohledu na to, zda jde o tutéž či různé povinnosti a zda následně dojde k jednostrannému ukončení smlouvy ze strany innogy) je žalobkyně oprávněna účtovat zákazníkovi pokutu (zahrnující též případnou náhradu škody vzniklé innogy neodebráním pro zákazníka nasmlouvaného množství elektřiny) ve výši 400 Kč pro kategorii Domácnost, a to za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení nebo přerušení dodávky od žalobkyně v důsledku výše uvedeného jednání zákazníka do konce sjednané doby trvání smlouvy. Tato správná zjištění odvolací soud přejímá a při svém rozhodování z nich vycházel.

5. Okresní soud správně věc posoudil dle ustanovení zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a to dle ust. §§ 2048, 1813, 1815 a 1798 o. z., neboť se jedná o smlouvu spotřebitelskou a zároveň adhezní, pročež se na smlouvu a závazky z ní vzniklé dle ust. § 1810 o. z. užijí ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem a ust. §§ 1798-1801 o. z. o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem, která chrání slabší stranu (doložka, která porušuje ust. § 1800 odst. 1 o. z., týkající se nečitelných, nesrozumitelných a zvlášť nevýhodných doložek, je neplatná relativně - viz ust. § 586 o. z. - nečitelnost či nesrozumitelnost doložky nezakládá sama o sobě rozpor s dobrými mravy, natož s veřejným pořádkem, tj. aplikovatelnost ust. § 588 o. z.

6. Odvolací soud souhlasí s okresním soudem, že ujednání, na základě něhož žalobkyně požaduje předmětné smluvní pokuty je ujednáním zakládajícím v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele, přičemž taková ujednání jsou ve spotřebitelských smlouvách dle ust. § 1813 o. z. zakázaná a podle ust. § 1815 o. z. se k nepřiměřeným ujednáním nepřihlíží; takové ujednání jako by vůbec nebylo učiněno, nemá žádné právní účinky; jde o ujednání zdánlivé (ust. § 551 o. z.).

7. Smluvní pokuta je upravena v ust. § 2048 o. z., dle kterého ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

8. Dle ust. § 1798 odst. 1 o. z. - ustanovení o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem platí pro každou smlouvu, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit. Dle odst. 2 - použije-li se k uzavření smlouvy se slabší stranou smluvní formulář užívaný v obchodním styku nebo jiný podobný prostředek, má se za to, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem.

9. Dle ust. § 1811 odst. 1 o. z. - musí podnikatel veškerá sdělení vůči spotřebiteli učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva.

10. Dle § 1813 o. z. - má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

11. Dle § 1815 o. z. - k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

12. Ve výše uvedených ust. §§ 1813 a 1815 o. z. je provedena směrnice Rady 93/13 EHS ze dne [datum] o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, dle jejíhož čl. 3 je smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, považována za nepřiměřenou, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají ze smlouvy, v neprospěch spotřebitele. Současně platí, že podmínka je vždy považována za nesjednanou individuálně, pokud byla sepsána předem a spotřebitel tak nemohl mít žádný vliv na obsah podmínky. Podle čl. 5 téže směrnice v případě smluv, v nichž jsou všechny nebo některé podmínky nabízené spotřebiteli předloženy písemně, musí být tyto podmínky sepsány jasným a srozumitelným jazykem.

13. Při posuzovaní smluvního ujednání dle ust. § 1813 o. z. je vždy nutno postupně zjistit, zda: a) jde o smluvní ujednání, b) zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností stran, c) jde o nerovnováhu v neprospěch spotřebitele a d) tato nerovnováha je v rozporu s požadavkem přiměřenosti.

14. Pro posouzení věci je podstatné, jak správně uvedl okresní soud, že smluvní pokuta (nejedná se o ujednání o předmětu plnění nebo ceně) byla sjednána pouze na straně žalované, spotřebitele, pro případ porušení jejich povinností ze smluv (žalobkyně tvrdila porušení povinnosti spočívající v nezaplacení sjednané ceny žalovanou, v jejímž důsledku došlo k odstoupení od smlouvy a předčasnému ukončení smlouvy), současně však smlouvy neobsahují ujednání o smluvní pokutě, která by postihla žalobkyni, pokud by svým zaviněním nedodala řádně plyn a elektřinu, přičemž se v obou případech jedná o stěžejní povinnosti smluvních stran, kdy žalobkyně má plyn a elektřinu žalované dodat a žalovaná za ni má zaplatit sjednanou cenu. Je tedy nepochybné, že nerovnováha v právech a povinnostech smluvních stran je v projednávané věci dána. Tato nerovnováha je významná, neboť i v případě porušení povinnosti žalobkyně dodat smluvený plyn a elektřinu by se jednalo o podstatnou povinnost plynoucí z uzavřené smlouvy. Tato nerovnováha je pak jednoznačně v neprospěch žalované jakožto spotřebitele. Odvolací soud proto zkoumal, zda se tato nerovnováha dostane do rozporu s požadavkem přiměřenosti. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobená nerovnováha„ v rozporu s požadavkem dobré víry“, je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy /srov. ESD ze dne 14. 3. 2013, Mohamed Aziz proti Caixa d’Estalvis de Catalunya, Tarragona i Manresa (Catalunyacaixa), C -415/11 Rovněž z odůvodnění výše zmíněné směrnice vyplývá, že při hodnocení kritéria„ dobré víry“, resp.„ přiměřenosti“ je nutno vzít v úvahu sílu vyjednávacích pozic (např. odbornost stran), zda měl spotřebitel nějakou pohnutku k tomu, aby souhlasil s podmínkou, a zda zboží bylo dodáno nebo služby poskytnuty na zvláštní objednávku spotřebitele. Požadavek přiměřenosti může být uspokojen podnikatelem, jestliže jedná poctivě a přiměřeně s druhou stranou, jejíž oprávněné zájmy musí vzít v úvahu. Obsah smlouvy by měl být rozumně odůvodněn. Při hodnocení přiměřenosti by měla být zohledněna skutečnost, zda obsah smlouvy byl sepsán (§ 1811 odst. 1 o. z.) jasným a spotřebiteli srozumitelným jazykem. Jasnost a srozumitelnost sdělení se vnímá ve dvou podobách, a to formální a obsahové (viz Hulmák, M a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část § 1721 - § 2054. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2014, str. str. 428 a 410). Z hlediska formální stránky je dle odvolacího soudu významné, že žalobkyně část smlouvy věnovanou výhradně smluvním pokutám nazvala jako„ Ostatní ujednání“, toto označení vzbuzuje dojem, že se jedná o nepodstatnou pasáž, ve které nejsou žádné důležité podmínky upraveny a není proto třeba jí věnovat více pozornosti; žalobkyni nic nebránilo pojmenovat tuto pasáž smlouvy přiléhavějším způsobem, například slovním spojením„ smluvní pokuty“, aby tak spotřebiteli usnadnila orientaci ve smlouvě jako celku a takovým označením jej upozornila na to, že dané části smlouvy je nutné věnovat zvýšenou pozornost, jelikož se jedná o ustanovení věnované sankcím za nedodržení smlouvy. Po stránce obsahové musí být sdělení srozumitelné člověku průměrného rozumu (§ 4 odst. 1 a § 1800 odst. 1 o. z.), ve spotřebitelské smlouvě průměrnému spotřebiteli (ust. § 1810 o. z.) Odvolací soud dospěl k závěru, že předmětné ujednání o smluvní pokutě je pro osobu průměrného rozumu nesrozumitelně formulováno, a to jednak z důvodu nepřehlednosti samotného oddílu smlouvy věnovaného sankcím, kdy je více smluvních pokut včetně mechanismu jejich uplatňování popsáno v jednom souvislém textu bez jakéhokoliv přehledného členění, při užití poměrně komplikovaných konstrukcí a skladby vět, kdy pro pochopení významu tohoto smluvního ustanovení je nutné přečíst si danou pasáž smlouvy několikrát a zvlášť se zaměřit na to, která část textu se váže ke které smluvní pokutě, a jak je mechanismus sankcí v takové smlouvě komplexně nastaven; pro běžného spotřebitele je náročné se v takovém smluvním ujednání zorientovat a vyvodit z něj správné závěry. Odvolací soud má ze všech těchto důvodů za to, že žalobkyně v pozici podnikatele nejednala poctivě, tedy výše zmíněná nerovnováha je v rozporu s požadavkem přiměřenosti.

15. Odvolací námitky žalobkyně ohledně specifické povahy smluvních vztahů při dodávání plynu a elektrické energie nejsou důvodné, neboť ani tyto okolnosti nebránily žalobkyni sjednat si sankci za porušení povinností žalované jiným způsobem. Nadto včasné plnění platebních povinností žalované bylo ve prospěch žalobkyně utvrzeno smluvní pokutou ve výši 100 Kč za každé prodlení s platební povinností delší než 10 dní. Stejně tak nejsou relevantní námitky žalobkyně ohledně případně vniklé škody. Ani námitka týkající se nepřezkoumatelnosti rozsudku není přiléhavá, neboť žalobkyně z rozsudku seznala, z jakého důvodu okresní soud žalobu zamítl, a v reakci na tyto závěry okresního soudu formulovala své odvolání.

16. Odvolací soud tedy souhlasí s okresním soudem, že žaloba není v části, v níž žalobkyně požadovala smluvní pokutu 10.800 Kč za předčasné ukončení smlouvy o sdružených službách dodávky plynu (s odůvodněním, že pro porušení platebních povinností žalobkyně ukončila dodávku plynu a následně odstoupila od smlouvy, pročež požadovala smluvní pokutu od 9. 7. 2020 do 1. 10. 2022, tedy za 27 měsíců po 400 Kč) důvodná, a se závěrem, že žaloba není důvodná také v části, v níž žalobkyně požadovala smluvní pokutu ve výši 6.600 Kč za předčasné ukončení smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny (s odůvodněním, že žalobkyně pro porušení platebních povinností žalované ukončila dodávku elektřiny a následně odstoupila od smlouvy, pročež požadovala smluvní pokutu za dobu od 10. 9. 2020 do 8. 4. 2022, tedy za 19 měsíců po 400 Kč).

17. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadeném výroku II. výroku potvrdil jako správný dle ust. § 219 o. s. ř..

18. Odvolací soud změnil dle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. výrok III. o náhradě nákladů řízení. Okresní soud sice správně uzavřel, že žalobkyni vznikly s tímto řízením náklady ve výši 18.501 Kč, pročež v tomto směru odvolací soud odkazuje na zcela správné odůvodnění výše nákladů v napadeném rozsudku, nicméně za situace, kdy předmětem řízení bylo více nároků a žalobkyně byla plně úspěšná s nároky, jenž se na nákladech řízení podílely 73 %, má dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. v každém z těchto nároků právo na plnou náhradu nákladů řízení, což v celku znamená, že má právo na 73% takto vzniklých nákladů řízení, tj. 13.506 Kč. V nárocích, v nichž byla žalovaná úspěšná, měla právo na náhradu nákladů řízení dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. žalovaná, a to v rozsahu 27% svých celkových nákladů řízení, které však v řízení před okresním soudem žádné náklady nevznikly.

19. Žalovaná byla zavázána zaplatit žalobkyni náklady řízení před okresním soudem do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí dle ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., a to zástupci žalobkyně dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

20. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř., dle kterých má procesně úspěšná žalovaná právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, a skutečností, že jí s odvolacím řízením žádné náklady nevznikly.