57 Co 15/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky Severové a soudců JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a Mgr. Daniely Teterové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 22 264 Kč s příslušenstvím k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 16. 10. 2024, č. j. 24 C 86/2023-61

I. Odvolání žalovaného do výroku II rozsudku okresního soudu se odmítá.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I mění takto:Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 11 132 Kč spolu s 11,75% úrokem z prodlení ročně z částky 11 132 Kč za dobu od 31. 5. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 18 607 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta, , advokáta se sídlem , adresa, .

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 5 731 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta, , advokáta se sídlem , adresa, .

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 11 132 Kč s 11,75 % ročním úrokem z prodlení z této částky od 31. 5. 2022 do zaplacení (výrok I), žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 11 132 Kč s 11,75 % ročním úrokem z prodlení z této částky od 31. 5. 2022 do zaplacení, zamítl (výrok II). Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).

2. Okresní soud dospěl k závěru, že ve věci vedené u Okresního soudu v Karviné sp. zn. 24 C 424/2021 byly učiněny dva úkony právní služby, a to převzetí a příprava zastoupení (včetně konzultace s klientem) podle § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (advokátní tarif), a podání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu podle § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu, za které náleží mimosmluvní odměna z tarifní hodnoty 80 000 Kč ve výši 4 300 Kč za jeden úkon právní služby (§ 7 advokátního tarifu). Dále náleží k úkonu právní služby podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu paušální částka 300 Kč. Odměna a náhrada hotových výdajů za dva úkony právní služby činí 9 200 Kč. Po připočtení 21% daně z přidané hodnoty činí náhrada účelně vynaložených nákladů řízení ve věci sp. zn. 23 C 424/2021 celkem 11 132 Kč. V tomto rozsahu žalobě vyhověl, včetně požadovaného příslušenství. Další dva úkony právní služby, a to konzultace věci, která je součástí převzetí a přípravy zastoupení a jednání s protistranou neshledal účelnými a žalobu na zaplacení částky 11 132 Kč s příslušenstvím zamítl. Kompenzační námitku žalovaného, kterou se domáhal vůči žalobkyni započtení částky 17 296,50 Kč jako náhrady škody, jíž měla způsobit žalobkyně žalovanému v rámci řízení sp. zn. 23 C 424/2021, když nechránila jeho oprávněné zájmy a byly mu tak přisouzeny k úhradě náklady řízení protistrany, soud vyhodnotil jako nedůvodnou, neboť nelze ve smyslu § 1982 občanského zákoníku dovodit, že žalobkyně žalovanému tuto částku dluží. V průběhu řízení nevyšlo najevo, že by na žalobkyni přešla povinnost částku 17 296,50 Kč žalovanému uhradit tak, aby mohla být vůči pohledávce žalobkyně započtena.

3. Proti tomuto rozsudku, a to do všech jeho výroků, podal odvolání žalovaný a domáhal se jeho změny tak, že žaloba bude zcela zamítnuta. Namítal, že soud prvního stupně zjevně opomenul při svém rozhodování zásadu vyjádřenou v § 5 odst. 1 o. z., v níž je uvedeno, že „Kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, dává tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena. Jedná-li bez této odborné péče, jde to k jeho tíži.“ Žalovaný již v řízení před soudem prvního stupně uváděl, že Kárná komise České advokátní komory opakovaně a konstantně uvedla, že jde o závažné porušení povinnosti advokáta, jestliže zmeškáním lhůty pro písemné vyjádření k žalobě způsobí vydání rozsudku pro uznání, tedy pokud jde o jednání shodné jakožto jednání žalobkyně, spočívající ve faktickém neposkytnutí sjednané právní služby spočívající v řádném právním zastoupení klienta před soudem. Žalobkyně sice převzala – formálně – právní zastoupení žalovaného, ale vůči platebnímu rozkazu ve věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 23 C 424/2021 podala toliko blanketní odpor, který však již ve lhůtě dle kvalifikované výzvy soudu nijak neodůvodnila, na jednání nařízené ve věci samé se k soudu dne 22. 12. 2021 nedostavila, což vyústilo ve vydání rozsudku pro uznání, které mělo za následek navýšení náhrady nákladů řízení ve výši 17 296,50 Kč, které musel žalovaný uhradit a dne 15. 6. 2022 také v plné výši uhradil. Soud prvního stupně rovněž pochybil, pokud se vůbec nezabýval kompenzační námitkou žalovaného, kdy odůvodnění rozsudku v této části považuje žalovaný za zcela nesrozumitelné a nepřezkoumatelné.

4. Z podnětu podaného odvolání se odvolací soud zabýval nejprve přípustností odvolání a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného do výroku II není přípustné.

5. Legitimaci k podání odvolání nemá účastník bez dalšího. Z povahy odvolání jakožto řádného opravného prostředku vyplývá, že odvolání může podat jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím soudu prvního stupně plně vyhověno, popř. kterému byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech, přičemž existenci újmy lze posuzovat jen z procesního hlediska. V daném případě je zřejmé, že rozhodnutím soudu prvního stupně ve výroku II nebyla v právech žalovaného způsobena jakákoliv újma na jeho právech.

6. Podle § 218 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn.

7. Za této situace bylo odvolání žalovaného do výroku II rozsudku pro jeho nepřípustnost odvolacím soudem odmítnuto (výrok I tohoto rozsudku).

8. Odvolací soud po zjištění, že odvolání žalovaného do výroku I a III bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v tomto rozsahu [§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“)] a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

9. Žalobkyně byla k jednání odvolacího soudu řádně a včas předvolána, jelikož se k jednání nedostavila, ale svou neúčast řádně omluvila a souhlasila s tím, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti, bylo odvolání žalovaného projednáno v její nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

10. Z předloženého spisu odvolací soud zjistil, že žalobou doručenou soudu dne 13. 3. 2023 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 22 264 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že na základě udělené plné moci a požadavku klienta byly činěny právní úkony ve věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 23 C 424/2021. Žalovaný zamlčel podstatné a rozhodné skutečnosti vztahující se k uplatňovanému nároku, zejména, že vozidlo bylo prodáno za 80 000 Kč bez upozornění na vady vyplývající z nehody, ke které došlo bezprostředně před prodejem a pojistná událost byla uzavřena jako totální škoda. Žalovaný ve své obraně namítal, že žalobkyně jako jeho právní zástupce ve věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 23 C 424/2021 mu neposkytla žádnou právní službu, za kterou by byla oprávněna po něm požadovat jakoukoliv odměnu. Žalobkyně sice převzala – formálně – právní zastoupení žalovaného, ale vůči platebnímu rozkazu podala toliko blanketní odpor, který však již nijak neodůvodnila, na jednání nařízené ve věci samé se k soudu dne 22. 12. 2021 nedostavila, což vyústilo ve vydání rozsudku pro uznání pod č. j. 23 C 424/2021-30, které mělo za následek „pouze“ navýšení náhrady nákladů řízení, které musel žalovaný uhradit. Nárok žalobkyně je nejen nedůvodný, ale co se týče formálního převzetí věci, podání neodůvodněného odporu, smyšlené konzultace s klientem a jednání s protistranou pak také v rozporu s dobrými mravy. Dále žalovaný vznesl kompenzační námitku (podání ze dne 20. 10. 2023 na č. l. 37), kterou se domáhal vůči žalobkyni započtení částky 17 296,50 Kč jako náhrady škody, jíž měla způsobit žalobkyně žalovanému v rámci řízení sp. zn. 23 C 424/2021, když nechránila jeho oprávněné zájmy a byly mu tak přisouzeny k úhradě náklady řízení protistrany v této výši. K této kompenzační námitce se žalobkyně vyjádřila tak, že je irelevantní, a setrvala na tvrzení o důvodnosti svého nároku (č. l. 56). Následně byl vydán napadený rozsudek.

11. Odvolací soud považuje skutková zjištění okresního soudu za správná a v podrobnostech na tato zjištění odkazuje, když správnost těchto skutkových zjištění nebyla v podaném odvolání ani napadána.

12. Podle § 1982 odst. 1 a 2 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

13. Podle § 1987 odst. 1 a 2 o. z. k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

14. V rozhodnutí Velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 684/2020 ze dne 9. 9. 2020 je uvedeno „Likvidita pohledávky užité k započtení je hmotněprávním předpokladem započtení; není-li taková pohledávka "jistá a určitá", odporuje započtení ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. a je zpravidla (relativně) neplatné. Dovolá-li se věřitel pohledávky, proti které je započítáváno, vůči dlužníku relativní neplatnosti jeho právního jednání (jednostranného započtení), účinky započtení nenastanou (pohledávka, proti které je započítáváno, nezanikne).“15. Přesto, že je likvidita aktivní pohledávky hmotněprávním předpokladem jednostranného započtení, ochrana poskytovaná vykládaným ustanovením se prosadí zpravidla až v soudním řízení, v němž se věřitel pasivní pohledávky domáhá jejího splnění. Uplatní-li žalovaný dlužník pasivní pohledávky v tomto řízení námitku započtení a vznese-li žalobce (věřitel pasivní pohledávky) námitku relativní neplatnosti jednostranného započtení, musí soud posoudit, zda je započítávaná (aktivní) pohledávka jistá a určitá ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z., a tedy způsobilá přivodit svým započtením (v rozsahu, v jakém se pohledávky kryjí) zánik žalobou uplatněné (pasivní) pohledávky.

16. Z obsahu spisu je zjevné, že žalobkyně (věřitel pasivní pohledávky) námitku relativní neplatnosti právního jednání žalovaného (kompenzační námitky) nevznesla, nastaly účinky započtení dle § 1982 odst. 1 a 2 o. z., započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění, a soud nemusí posoudit, zda je započítávaná (aktivní) pohledávka jistá a určitá ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z.

17. V poměrech této věci, i kdyby žalobkyně vznesla námitku relativní neplatnosti právního jednání žalovaného (kompenzační námitky), jednalo by se ze strany žalobkyně o nepoctivé jednání, které nepožívá ochrany zákona.

18. Podle § 5 odst. 1 o. z. kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, dává tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena. Jedná-li bez této odborné péče, jde to k jeho tíži.

19. Podle § 16 zákona o advokacii je advokát povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny. Pokyny klienta však není vázán, jsou-li v rozporu s právním nebo stavovským předpisem; o tom je advokát povinen klienta přiměřeně poučit. (odst. 1). Při výkonu advokacie je advokát povinen jednat čestně a svědomitě; je povinen využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné (odst. 2).

20. Ustanovení § 5 je ve vztahu k následujícímu § 6, 7 i 8 ustanovením zvláštním. Jeho smyslem je chránit dobrou víru třetích osob. Týká se však nikoli této ochrany v obecné rovině, jak vyplývá z citovaných ustanovení, ale poměrně zvláštního případu, kdy se někdo jeví svému okolí, včetně svých smluvních partnerů, na základě svého „přihlášení se“ jako příslušník určité profese. S touto příslušností si veřejnost spojuje jistou úroveň odbornosti, kompetentnosti, která ovlivňuje chování těchto osob, které takovému člověku poskytnou svou důvěru. Zákon spojuje s profesionalitou vyšší míru odpovědnosti, protože taková osoba má obecnou povinnost odborné péče. Jestliže taková osoba nevynaloží odbornou péči, uplatní se domněnka nedbalosti (§ 2912 odst. 2).

21. Ze své podstaty může být nepoctivým takové jednání, kterým se někdo snaží navodit takový stav či situaci, z nichž by mohl být prospěch, včetně prospěchu majetkového. Výsledek takového jednání pak může kolidovat nejen s obsahem konkrétní právní normy, ale může se jevit z obvykle pojímaného a zkušenostního náhledu v rozporu s pravidly slušnosti, morálky nebo obecné představy spravedlnosti. Takto lze s ohledem na konkrétní okolnosti případu ohledně zastupování žalovaného žalobkyní ve věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 23 C 424/2021 posoudit jednání žalobkyně, která žalovanému, vyjma formálního zastoupení, neposkytla právní službu, která by se s ohledem na její postavení „právního profesionála“ očekávala.

22. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek změnil v části dotčené odvoláním žalovaného podle § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku.

23. Odvolací soud pak v souladu s § 224 odst. 2 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. nově rozhodl o nákladech řízení, když procesně zcela úspěšnému žalovanému náleží plná náhrada nákladů řízení.

24. Účelně vynaložené náklady řízení vzniklé žalovanému pak představuje odměna za právní zastoupení, jejíž výše podle § 7 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „vyhláška“) činí z požadovaného peněžitého plnění ve výši 22 264 Kč částku 2 020 Kč. Žalovanému byla přiznána odměna ve výši 12 210 Kč za následující úkony právní služby 1. příprava a převzetí zastoupení, 2. sepis odporu proti platebnímu rozkazu, 3. další porada s klientem dne 17. 10. 2023, 4. vyjádření k žalobě ze dne 20. 10. 2023, 5. účast u jednání soudu dne 28. 2. 2024 a 6. účast u jednání soudu dne 16. 10. 2024, 6 x paušální náhrada po 300 Kč, tj. 1 800 Kč, dále náhrada za ztrátu času podle § 14 odst. 1 vyhlášky za účast u těchto jednání soudu za celkem 8 započatých půlhodin, tj. celkem 800 Kč, celkem 14 720 Kč, to vše navýšeno o 21 % DPH ve výši 3 091,20 Kč, a dále cestovné k oběma jednáním soudu ve výši 795,34 Kč (při vzdálenosti , adresa, a zpět 44 km, průměrné spotřebě vozidla 9 l/100 km, natural 95, v ceně dle vyhlášky), náklady řízení celkem 18 607 Kč (po zaokrouhlení).

25. Vzhledem k tomu, že advokát žalovaného doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, byly odměna, náhrada hotových výdajů a náhrada za ztrátu času navýšeny o 21 % DPH, kterou bude povinen advokát jako plátce daně odvést (na rozdíl od náhrady hotových výdajů v podobě cestovného, u kterého vynaložená cena již navýšení o DPH obsahuje a tato daň byla zaplacena na vstupu).

26. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř., dle kterých má procesně úspěšný žalovaného právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení, když předmětem odvolacího řízení byla částka 11 132 Kč, tedy odměna za jeden úkon právní služby činí 1 580 Kč. Tyto náklady představuje odměna za právní zastoupení za dva úkony právní služby a to za 1. sepis odvolání a 2. účast u jednání odvolacího soudu dne 10. 4. 2025, 2 x režijní paušály, a to 300 Kč za sepis odvolání a 450 Kč za účast u jednání dne 10. 4. 2025 s ohledem na znění vyhlášky s účinoostí od 1. 1. 2025, celkem 3 910 Kč, to vše navýšeno o 21 % DPH ve výši 821,10 Kč, a zaplacený soudní poplatek z odvolání 1 000 Kč, celkem (po zaokrouhlení) 5 731 Kč.

27. Žalobkyně byla zavázána zaplatit žalovanému náklady řízení před soudy obou stupňů ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., advokátu žalovaného podle § 149 odst. 1 o. s. ř.