57 Co 150/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky Severové a soudců Mgr. Daniely Teterové a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený dne datum bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: právnická osoba IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem adresa právnické osoby o přezkoumání výpovědi z nájmu bytu o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 9. 2023, č. j. 23 C 175/2022-103,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud zamítl žalobu o určení, že výpověď z nájmu bytu č. , hodnota, o velikosti 1 + 1 nacházející se ve 3. nadzemním podlaží v domě , číslo popisné, , číslo orientační, na , adresa, , ze dne , datum, , kterou dal žalovaný žalobci, je neoprávněná (výrok I) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce se stal nájemcem bytu č. , hodnota, v bytovém domě , číslo popisné, , , číslo orientační, na , adresa, (dále jen „byt“). Nájem byl sjednán na dobu neurčitou. , jméno FO, podala dne 18. 1. 2022 stížnost u žalovaného s tím, že „v bytě se zdržuje 4-5 osob, několikrát týdně v nočních hodinách od 24 hodin do 4-5 hodin ráno se ozývá nesnesitelný hluk, hádky, nadávky, třískání dveřmi, posunování nábytku atd., nedodržují noční klid“. Žalobce byl předvolán k žalovanému na den 16. 2. 2022 za účelem projednání obsahu stížnosti na negativní chování uživatelů bytu. Žalobce dopisem ze dne 11. 2. 2022 sděluje žalovanému, že se nachází ve vězení, do bytu obsadil „samostatnou starší ženu, aby o byt nepřišel“. Žalobci byla dána žalovaným výpověď z nájmu bytu dne , datum, , a to dle § 2288 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 2276 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) pro rušení nočního klidu, poskytnutí bytu do podnájmu třetí osobě. Výpověď byla žalobci doručena dne , datum, . Žalobce pobýval ve VTOS od , datum, do , datum, a během té doby pronajal byt třetím osobám, aniž by to předem řádně a včas oznámil žalovanému (svědkyně , jméno FO, a , jméno FO, , stížnost ze dne 18. 1. 2022), přičemž svědkyně shodně uvedly, že se v bytě nacházela neznámá žena, muž, a dle svědkyně , jméno FO, také nezletilé dítě. Neznámá žena potvrdila svědkyni , jméno FO, , že byt mají pronajatý od žalobce. Osoby v bytě žalobce rušily opakovaně noční klid (svědkyně , jméno FO, ). Jiná zjištění okresního soudu jsou pro posouzení věci právně nevýznamná (viz dále), a proto se jimi nezabýval ani odvolací soud.

3. Takto zjištěný skutkový stav okresní soud posoudil dle § 2288 odst. 1 písm. a), § 2275 o. z., a dospěl k závěru, že žaloba žalobce byla podána včas a obsahovala srozumitelná a určitá tvrzení žalobce, z jakého důvodu považuje výpověď z nájmu bytu za neoprávněnou; že žalobce hrubě porušil své povinnosti nájemce tím, že poskytl byt do podnájmu třetí osobě bez souhlasu pronajímatele; výpověď z nájmu bytu, která splňovala veškeré zákonem stanovené náležitosti, mu byla dána důvodně.

4. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce a domáhal se jeho změny tak, aby žalobě bylo vyhověno. Namítal, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci dle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., pokud jde o posouzení povahy podnájmu, když komentářová literatura v případě podnájemního vztahu označuje za podstatné náležitosti úplatnost, dočasnost (pojmové znaky smlouvy nájemní) a specifikaci přenechané části bytu, což v tomto případě nebylo naplněno. Žalobce připustil, že byt přenechal své matce , jméno FO, , ale bezúplatně (tj. bez protiplnění), pouze na přechodné pobývání. Dále došlo k naplnění odvolacího důvodu dle § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř., kdy řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalobce nebyl řádně poučen o koncentraci dle § 118b o. s. ř., kdy z pouhého odkazu na koncentraci řízení u jednání nelze dospět k závěru, že účastník byl řádně poučen. Nadto soudem poskytnuté poučení nemůže nahradit poučovací povinnost soudu dle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. a § 119a o. s. ř. Žalobce přípisem ze dne 6. 9. 2023 navrhl doplnění dokazování výslechem svědka , jméno FO, , žijícího v bytě přímo pod bytem žalobce, kterým mělo být prokázáno, že v bytě nedocházelo k opakovanému rušení nočního klidu excesivní hlučností, nadávkami, hádkami, třískáním dveří a posunováním nábytku. Soud se k tomuto důkazu v odůvodnění rozsudku nevyjádřil, když u jednání neprovedení důkazu odůvodnil tím, že řízení již bylo zkoncentrováno. V řízení před soudem prvního stupně došlo k naplnění odvolacího důvodu dle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř., kdy soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Jednak chybně vyhodnotil věrohodnost svědecké výpovědi svědkyně , jméno FO, , která z důvodu předchozích sporů s žalobcem, jemuž vytopila byt a do dnešního dne se s ním nevyrovnala, není věrohodná. Naopak soud prvního stupně označil tvrzení žalobce při jednání dne 19. 9. 2023 za lživá, bez jakékoliv bližší argumentace. Soud nehodnotil věrohodnost svědků navržených žalovaným (zejména svědkyně , jméno FO, ), ovšem věrohodnost žalobce a svědkyně , jméno FO, hodnotil až nadbytečně podrobně. Rozsudek je strohý a neúplný, s provedenými důkazy se soud nedostatečně vypořádal, neprovedení některých důkazů do odůvodnění rozsudku neuvedl. Nad rámec tohoto žalobce vytýká soudu prvního stupně, že se v rozsudku uchyluje k domněnkám, které nemají žádný vliv na předmět sporu.

5. Žalovaný ve vyjádření k odvolání navrhoval potvrzení napadeného rozsudku. Otázku úplatnosti podnájmu soud prvního stupně posoudil v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1524/2019; provedené důkazy hodnotil v souladu s § 130 o. s. ř. (správně § 132 o. s. ř. – poznámka odvolacího soudu). K závěru o úplatném přenechání bytu žalobcem k užívání jinému soud prvního stupně dospěl nejen z tvrzení žalobce uvedeného v jeho vyjádření ze dne 11. 2. 2022, ale i na základě dalších důkazů (výpověď svědkyně , jméno FO, , , jméno FO, a stížnosti , jméno FO, ze dne 18. 1. 2022). Z provedených důkazů a jejich hodnocení vyplývá, že žalobce přenechal byt k užívání třetím osobám bez souhlasu žalovaného, a to za úplatu, čímž naplnil výpovědní důvod § dle § 2288 odst. 1 písm. a) o. z. Poučení soudu prvního stupně o koncentraci řízení proběhlo řádně, došlo ke koncentraci řízení se všemi jejími důsledky. Věrohodnost svědkyně , jméno FO, žalobce napadá až v odvolání s odkazem na dřívější osobní spory svědkyně se žalobcem, tedy na skutečnosti, které žalobci musely být známy již v řízení před soudem prvního stupně. Soud v rámci hodnocení věrohodnosti svědecké výpovědi , jméno FO, posoudil, že její výpověď byla v souladu s výpovědí svědkyně , jméno FO, , a proto neměl důvod považovat svědeckou výpověď , jméno FO, za nevěrohodnou. Jelikož svědkyně , jméno FO, je matkou žalobce, musel se soud prvního stupně věrohodností její výpovědi zabývat zvlášť pečlivě. V řízení bylo prokázáno, že žalobce přenechal byt do podnájmu třetí osobě bez souhlasu žalovaného, tedy přenechal byt k dočasnému užívání třetím osobám za úplatu, a to bez vědomí, a tím spíše i bez souhlasu žalovaného. Dále bylo prokázáno, že v bytě v době, kdy byl jeho nájemcem žalobce, docházelo k opakovanému rušení nočního klidu. Tedy byl naplněn výpovědní důvod dle § 2288 odst. 1 písm. a) o. z.

6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal napadený rozsudek dle § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, se závěrem, že odvolání žalobce důvodné není.

7. Žalobce se podanou žalobou domáhal, aby bylo určeno, že výpověď z nájmu je neoprávněná.

8. Pro posouzení věci je významným, že výpověď byla dána žalobci dle § 2288 odst. 1 písm. a) o. z. pro hrubé porušení povinností vyplývající z nájmu, když v souladu s § 2288 odst. 3 o. z. byl ve výpovědi specifikován výpovědní důvod (nedovolený podnájem a rušení nočního klidu). Výpovědní důvod musí být ve výpovědi vymezen skutkově (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 4548/2008). Výpověď obsahovala obsahové náležitosti dané v § 2286 o. z. a byla žalobci řádně doručena.

9. V případě skutkové podstaty výpovědního důvodu v podobě nedovoleného podnájmu bytu je zapotřebí, pokud by nebylo možné osoby pobývající v bytě konkrétně označit, ve výpovědi zmínit kupříkladu alespoň časové období, v němž k danému porušení docházelo, případně jiné okolnosti, jež by spolehlivě (nezaměnitelně) vymezily konkrétní závadné chování nájemce, aby mu tak umožnily na výpověď kvalifikovaně reagovat (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 4134/2018).

10. Odvolací soud má za to, že závadné chování nájemce (žalobce) bylo ve výpovědi náležitě určitě kvalifikováno, když žalobce ve své žalobě byl schopen kvalifikovaně na výpověď reagovat, a to ve vztahu k oběma skutkovým podstatám dané výpovědi. Ve vztahu k podnájmu ve své žalobě uvedl, že byt „na krátký časový úsek, po dobu, kdy bude ve výkonu trestu, poskytl starší osamělé osobě“. Následně v doplnění žaloby (čl. 42) prostřednictvím ustanoveného zástupce uvedl, že „nepopírá skutečnost, že byt umožnil na nezbytně nutnou dobu užívat třetí osobě, konkrétně matce , jméno FO, “.

11. Soud prvního stupně k této skutkové podstatě výpovědi provedl dokazování, učinil závěr o skutkovém stavu věci (viz shora), a to na základě provedených důkazů, které hodnotil v souladu s § 132 o. s. ř. Skutková zjištění soudu prvního stupně jsou správná, vyplývají z provedených důkazů a obstojí i pro odvolací řízení. Pro stručnost odůvodnění na ně lze odkázat [k možnosti odkázat na správné skutkové, příp. právní závěry soudu prvního stupně (dokonce i v reakci na námitky odvolatele) srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, uveřejněného pod číslem 53/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní].

12. Soud prvního stupně při svém závěru o skutkovém stavu, který je významný pro právní posouzení věci (nedovolený podnájem) vycházel z výslechu svědkyně , jméno FO, , , jméno FO, a z listiny ze dne 18. 1. 2022 (stížnost), z nichž bylo jednoznačně prokázáno, že žalovaný byt přenechal do užívání třetí osobě. Ostatně tento závěr nepopírá ani žalobce ve svých žalobních tvrzeních (v žalobě a v doplnění žaloby), oproti tomu ve své účastnické výpovědi uvádí, že o přítomnosti osob v bytě nevěděl. Výpověď svědkyně , jméno FO, je pak v rozporu s výpovědí svědkyně , jméno FO, , , jméno FO, a dále v rozporu se zjištěním učiněným z listinného důkazu ze dne 18. 1. 2022 (stížnost). Soud prvního stupně se těmito rozpory v rámci hodnocení provedených důkazů zabýval, a jeho závěru o nevěrohodnosti žalobce a svědkyně , jméno FO, nelze ničeho vytknout. Z tohoto důvodu odvolací soud nepovažoval za nutné podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakovat dokazování, na základě kterého soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci.

13. V návaznosti na procesní obranu žalobce ve vztahu k tomuto výpovědnímu důvodu, kterou uvedl již před okresním soudem, avšak okresní soud se jí ve svém rozhodnutí nezabýval, a kterou žalobce následně zopakoval v podaném odvolání ohledně podstatného pojmového znaku podnájmu – úplatnost, odvolací soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 4157/2017, dle kterého jde o hrubé porušení povinností nájemce podle § 2288 odst. 1 písm. a) o. z. Ve spojení s § 2276 o. z. i v případě, přenechá-li nájemce byt do užívání bezúplatně jinému. Tato námitka žalobce tedy není důvodnou.

14. Ačkoliv soud prvního stupně přistoupil k dokazování, hodnotil provedené důkazy a učinil závěr o skutkovém stavu věci, má odvolací soud nad rámec shora uvedeného za to, že již na základě samotných tvrzení žalobce uvedených v žalobě, popř. následně v doplnění žaloby, nebylo třeba provádět dokazování, a bylo možné uzavřít, že byla naplněna skutková podstata výpovědního důvodu, když sám žalobce ve svých podáních uvedl, že byt pronajal třetí osobě.

15. Ze všech shora uvedených důvodů lze tedy uzavřít, že žalobce (nájemce), který v bytě sám trvale nebydlel, neboť byl ve výkonu trestu odnětí svobody, dal třetí osobě do podnájmu byt, avšak bez souhlasu pronajímatele, čímž hrubě porušil povinnosti nájemce dle § 2288 odst. 1 písm. a) o. z.

16. Přezkoumání oprávněnosti výpovědi spočívá v tom, že soud posoudí, zda je dán výpovědní důvod. Jak bylo uvedeno shora, byl dán výpovědní důvod dle § 2288 odst. 1 písm. a) o. z. ve spojení s § 2276 o. z. a výpověď daná žalovaným žalobci je oprávněná. Je zcela nadbytečné zabývat se další skutkovou podstatou tohoto výpovědního důvodu, a to pro „důvodné stížnosti na nesnesitelný hluk, nadávky, hádky, třískání dveří, posunování nábytku apod. a rušení nočního klidu osobami nacházejícími se v bytě“. Proto se odvolací soud hodnocením důkazů, skutkovým zjištěním a následně právním posouzením soudem prvního stupně ve vztahu k tomuto skutku nezabýval.

17. Z tohoto důvodu nebyla shledána důvodnou ani další odvolací námitka týkající se pominutých důkazů. Lze sice souhlasit s žalobcem, že nenastala tzv. koncentrace řízení. Účinky tzv. koncentrace řízení podle § 118b o. s. ř. nenastanou, jestliže účastníci nebyli o tzv. koncentraci řízení a o jejích účincích poučeni jednak v předvolání k přípravnému jednání, k jednání nebo k dalšímu jednání, jednak před skončením přípravného jednání, jednání nebo dalšího jednání, má-li v této době nastat tzv. koncentrace řízení. „První jednání“ lze pokládat ve smyslu § 118b odst. 1 věty druhé o. s ř. za „skončené“ jen tehdy, byly-li při něm provedeny alespoň všechny úkony uvedené v § 118 odst. 1 a 2 o. s. ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 31 Cdo 4616/2010, uveřejněného pod číslem 98/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Z obsahu spisu jednoznačně plyne, že soud prvního stupně takto nepostupoval.

18. Jelikož nenastala tzv. koncentrace řízení, nelze důkazní návrh žalobce výslechem svědka , jméno FO, považovat za nepřípustný, jak uvedl soud prvního stupně u jednání dne 19. 9. 2023, ačkoliv v odůvodnění rozsudku soud své závěry neuvedl, což je ze strany soudu prvního stupně pochybení, které však nemá vliv na nesprávnost rozhodnutí.

19. Jak poukázal Nejvyšší soud např. v usnesení ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 23 Cdo 4861/2017, neakceptování důkazního návrhu účastníka řízení lze založit třemi důvody. Prvním je argument, dle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, dle kterého důkaz není s to ani ověřit, ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, dle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností ověřeno nebo vyvráceno (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 6. 2010, sp. zn. IV. ÚS 666/10).

20. S ohledem na shora uvedené ohledně naplnění skutkové podstaty výpovědního důvodu ve vztahu k přenechání bytu do užívání jinému, je nadbytečné zabývat se existencí další skutkové podstaty výpovědního důvodu ohledně rušení nočního klidu. Důkazní návrh žalobce - výslech svědka , jméno FO, , který se týkal pouze této skutkové podstaty výpovědního důvodu, není opomenutým důkazem, když zjištění učiněná z tohoto důkazu nemají relevantní souvislost s předmětem řízení.

21. Vzhledem k tomu, že okresní soud dospěl k věcně správnému závěru, že žaloba je nedůvodná, odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I a rovněž ve výroku II, kdy v podrobnostech odvolací soud odkazuje na odůvodnění rozsudku, potvrdil dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

22. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je dán podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovanému vznikly náklady odvolacího řízení ve výši 900 Kč za 3 paušální úkony po 300 Kč dle vyhl. 254/2015 Sb. za vyjádření k odvolání, přípravu na jednání a účast u jednání soudu.

23. Náklady řízení žalovaného bylo žalobci uloženo zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).