57 Co 157/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a soudkyň Mgr. Daniely Teterové a Mgr. Michaely Janošcové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozená dne Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozený Datum narození žalované B bytem Adresa žalované A oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o odstranění stromů k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 15. 4. 2025, č. j. 13 C 157/2022-237 I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným 1, 2 rovným dílem na náhradě nákladů odvolacího řízení 9 954 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku , Jméno advokáta, , advokátovi se sídlem , adresa, .III. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Krajskému soudu v Ostravě náhradu nákladů státu, za odvolací řízení, a to v plné výši, která bude určena v samostatném usnesení.

1. Rozsudkem v záhlaví označeným, v pořadí druhým, okresní soud zamítl žalobu, aby žalovaní 1 a 2 (dále již jen „žalovaní“) byli povinni odstranit již vysázené stromy (túje) nacházející se na jejich pozemku p. č. , hodnota, v těsné blízkosti hranice s pozemkem žalobce p. č. , hodnota, , vše v katastrálním území , adresa, , (výrok I) a uložil žalobci povinnost nahradit žalovaným náklady řízení zaplacením 65 751,15 Kč (výrok II).

2. Soud prvního stupně vyšel ze skutkového stavu, že účastníci jsou v příslušném veřejném rejstříku evidování jako vlastníci sousedních pozemků, v blízkosti jejichž hranice (u dřevěného oplocení s podezdívkou) vysázeli žalovaní živý plot z tújí, které převyšují umělé oplocení zhruba o 50 cm. Túje jsou sestříhávány jak na výšku, tak na šířku, směrem do pozemku žalovaných. Žalobce je opakovaně vyzýval k pokácení tújí, neboť jejich kořeny zasahují na jeho pozemek a také mu znemožňují řádně se starat o pozemek a oplocení. Kořenový systém ořezávaných tújí dorůstá 1,5 až 2 m a jeho úkolem je především zachycovat vláhu ze srážek a živiny. Lze jej přerušovat, aniž by došlo k zásadnímu poškození dřevin. Spad šištic obsahujících thujon na pozemek žalobce je možný, jen v případě přesahu dřevěného oplocení. Za optimální řešení situace lze mít snížení výšky tújí na výšku umělého oplocení a ořezy větví směřujících k plotu žalobce.

3. Zjištěný skutkový stav soud podřadil pod § 1017 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dospěl k závěru, že žalobci nesvědčí rozumný důvod pro odstranění tújí. Jeho pozemek je totiž v katastru veden jako ostatní plocha – manipulační plocha a jako takový není určen pro pěstování čehokoliv, pročež túje na pozemku žalovaných neomezují či nezatěžují užívání jeho pozemku k účelu, ke kterému je určen. Jemný kořenový systém pak lze bez újmy na dřevinách odstraňovat. Údržbu oplocení, provedení nátěru dřevěného plotu, je možno provést i jinak, než jen z pozemku žalovaných – po demontáží plotových polí, je lze natřít a namontovat zpět. Požadavek odstranění tújí za účelem nátěru oplocení z venkovní strany není adekvátní. Lze je udržovat tak, aby byl zajištěn dostatečný prostor pro provedení nátěru. Rovněž ekonomické hledisko nesvědčí pro vymýcení tújí. Ztracená hodnota by byla v hrubém nepoměru s tvrzeným omezením žalobce. „Nářek žalobce nad vyšším výskytem klíšťat je spíše úsměvný, nemajíce biologické opodstatnění“, existence tújí na to nemá sebemenší vliv.

4. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce. Rozsudek napadl zcela. Úvodem odvolací argumentace poukázal na závěry znaleckého posudku, a sice že kořeny tújí zasahují do pozemku žalobce, kořenové vlášení může způsobovat vysušování půdy a odebírání živin, na pozemek žalobce opadají šištice tújí, které jsou jedovaté, zastiňují pozemek žalobce a znemožňují mu údržbu plotu. Dále napadl závěr soudu o vedení pozemku žalobce v katastru nemovitostí; je veden jako zahrada. Za rozumné důvody pro odstranění tújí považuje i) závažné a trvalé zastínění pozemku, což brání pěstování rostlin, poškozuje trávník a znemožňuje rekreační využívání, ii) přesah větví a kořenů na sousední pozemek, což znemožňuje údržbu pozemku a plotu (jeho výraznější degradaci v důsledku hub a řas, které na něm bují), kořeny narušují stabilitu terénu a odčerpávají živiny a vodu, iii) zhoršení životního prostředí na pozemku, z tújí opadávají větve a šištice, které jsou jedovaté, iv) narušení soukromí a kvality užívání, když živý plot může vytvářet pocit tísně, v) nedodržení zákonných vzdáleností nebo územních regulací a vi) nezajištění pravidelného stříhání. Uzavřel, že nelze po něm spravedlivě požadovat, aby odstraňoval a k tomu ještě ošetřil zkrácené kořeny tújí či speciálně impregnoval dřevěný plot. Navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí změněno tak, že žalobě bude vyhověno a žalobci přiznána veškerá náhrada nákladů řízení. In eventum (v případě svého neúspěchu) se domáhal moderace náhrady nákladů řízení, neboť celou situaci zavinili žalovaní.

5. Žalovaní se ve vyjádření k odvolání ztotožnili jak se skutkovými, tak právními závěry soudu prvního stupně, uvedli protiargumenty ústící v závěr, že žalobci nesvědčí rozumný důvod k odstranění tújí, zejména zdůraznili, že znalkyně uvedla, že negativní vlivy zvýšená péče o výpěstky eliminuje, nadto žalobce disponuje nemalými pozemky, pročež nemusí pěstovat zeleninu přímo u hranice sousedících pozemků (plotu), tedy i kdyby túje byly odstraněny, situace se výrazně nezmění. Dřevěný plot pak neudržuje ani ze své strany. Navrhli, aby byl napadený rozsudek, jako věcně správný, potvrzen a jim přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení.

6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně [§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] zcela a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Žalobce se svou žalobou domáhal odstranění vysázených stromů v blízkosti hranice mezi pozemky účastníků (specifikovaných v bodě 1 odůvodnění). Tvrdil, že stromy, přes jeho nesouhlas, byly žalovanými vysázeny v letech 2017 až 2018, a to ve vzdálenosti 35 až 50 cm od společné hranice pozemků, přičemž má rozumný důvod k jejich odstranění (ten se ve své podstatě promítá do odvolací argumentace, a proto blíže k tomu viz bod 4).

8. Žalovaní se v rámci procesní obrany zejména zaměřili na negaci existence rozumného důvodu pro odstranění vysázených stromů, resp. skutečností na něž by bylo možno takovýto závěr navázat. Žalobní naraci mají za vnitřně rozpornou. Bránili se, že túje jsou pravidelně zastřihávány do výšky 230 cm. Samotný plot žalobce má výšku 180 cm. Nadměrné zastínění v úvahu tedy nepřipadá. Plot degraduje přirozeným způsobem, nikoliv v důsledku výsadby tújí. Jednotlivá plotová pole je možno demontovat. Není nezbytné, aby žalobce vstupoval na pozemek žalovaných. Absurdní je pak argument o zvýšeném výskytu klíšťat. Následně argumentovali, že jde o rozhradu.

9. V pořadí prvním rozsudkem, a to ze dne 19. 10. 2023, č. j. 13 C 157/2022-118, byla žaloba zamítnuta s odůvodněním, že jde o tzv. dvojitou rozhradu.

10. Pro odlišný právní názor v otázce neexistence dvojité rozhrady (blíže rozvedené pod body 14 a 15 odůvodnění usnesení odvolacího soudu ze dne 22. 3. 2024, č. j. 57 Co 300/2023-156, důsledně vycházející ze zjištěných konkrétních okolností posuzované věci) odvolací soud první rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

11. Skutková zjištění soudu prvního stupně může odvolací soud jako správná akceptovat, obstojí i pro odvolací řízení a pro stručnost odůvodnění na ně lze odkázat (viz zejména bod 2 napadeného usnesení) [k možnosti odkázat na správné skutkové, příp. právní závěry soudu prvního stupně (dokonce i v reakci na námitky odvolatele) srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, uveřejněného pod číslem 53/2005 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011] s níže rozvedeným doplněním (korekcí).

12. Ze znaleckého posudku znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, mimo jiné vyplývá, že živý plot má jak pozitivní vlastnosti – tvorba kyslíku, vypouštění vonných silic, tak negativní, k nimž patří především zastínění, vysávání půdy a v posuzovaném případě i znemožnění údržby plotu z pozemku žalovaných, aniž by tyto své závěry, jakkoliv blíže, co do intenzity působení, vymezila (kvantifikovala), a proto odvolací soud přistoupil k jejímu výslechu. Znalkyně předně setrvala na svém závěru, že kořeny pronikající na sousedův pozemek jsou jemné koncové vlášení, které je možné přerušovat, aniž by došlo k zásadnímu poškození dřevin. Rychle se obnovují a dochází k zahuštění kořenového systému na pozemku žalovaných. Stejně tak setrvala na závěru, že nelze zcela vyloučit omezený opad jak plodů, tj. šištic, tak větví (např. při ořezu), a to z částí převyšujících plot. Oproti tomu opakovaně korigovala své (odborné) posouzení intenzity negativního působení těchto imisí, tedy jde-li o zastínění, vlhkost a živiny, a sice tak že túje se na tomto v nejbližší části, tj. do 1 m od plotu – právně s ohledem na jeho existenci – podílejí v rozsahu ¼, což platí toliko pro „zahrádku“ žalobce, nikoliv pro vyvýšené záhony, kde je toto působení ještě více upozaděno. Uvedené nakonec korigovala tak, že ani takovou kvantifikaci není schopna učinit a negativní vliv živého plotu existuje, avšak není výrazný. Kauzální nexus mezi živým plotem a lišejníkem, který sejmul žalobce z plotu, nevyvrátila ani nepotvrdila, nebyla schopna se k němu vyjádřit. Uvedla, že je možno degradaci (usazování lišejníku) bránit odpovídající impregnací plotových polí.

13. Podle § 1017 odst. 1 o. z. má-li pro to vlastník pozemku rozumný důvod, může požadovat, aby se soused zdržel sázení stromů v těsné blízkosti společné hranice pozemků, a vysadil-li je nebo nechal-li je vzrůst, aby je odstranil. Nestanoví-li jiný právní předpis nebo neplyne-li z místních zvyklostí něco jiného, platí pro stromy dorůstající obvykle výšky přesahující 3 m jako přípustná vzdálenost od společné hranice pozemků 3 m a pro ostatní stromy 1,5 m.

14. Předpokladem pro vyhovění žaloby na odstranění stromů podle § 1017 odst. 1 o. z. [s ohledem na právní ochranu, kterou žalobce zvolil, se soud mohl zabývat toliko důvodnosti odstranění stromů (jiné úpravy v úvahu nepřicházely)] je, že stromy jsou vysázeny v těsné blízkosti společné hranice pozemků a že současně má žalující pro odstranění stromů rozumný důvod.

15. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 26. 9. 2023, sp. zn. 22 Cdo 1035/2023, k existenci rozumného důvodu pro odstranění stromů uvedl, že normativní úprava – mající tzv. otevřenou texturu – nestanoví, z jakých konkrétních hledisek má soud vycházet při posouzení, zda jsou v daném případě dány rozumné důvody pro odstranění stromů. Soud může v rámci komplexního hodnocení věci přihlédnout kupř. k možnosti imisí a jejich závažnosti, k významu stromů pro účastníky a životní prostředí a vzít do úvahy možný vývoj imisí v důsledku růstu stromů; lze však přihlédnout i k jiným skutečnostem. Vymezení „rozumného důvodu“ tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu. V případě již vzrostlých stromů je zapotřebí vzít do úvahy možnost zabránit imisím jinak než odstraněním stromů (případně promítnout do rozhodnutí též okolnosti, proč žaloba nebyla podána v době, kdy ještě bylo možné přesazení stromů).

16. K prvnímu až čtvrtému bodu odvolací argumentace, které dle žalobce zakládají rozumný důvod, aby se domohl odstranění stromů, a to závažnému a trvalému zastínění pozemku (což brání pěstování rostlin, poškozuje trávník a znemožňuje rekreační využívání), přesahu větví a kořenů na sousední pozemek, které narušují stabilitu terénu a odčerpávají živiny a vodu, potažmo znemožňují údržbu pozemku a plotu, zhoršení životního prostředí na pozemku, když z tújí opadávají větve a šištice, které jsou jedovaté, narušení soukromí a kvality užívání, když živý plot může vytvářet pocit tísně, je nezbytné uvést, že se odvolací soud zabýval zejména závažností působení těchto imisí (významná není toliko jejich existence), a sice i v korelaci s významem stromů pro jak pro žalované, tak obecně pro životní prostředí, včetně dynamiky těchto imisí v případě dalšího růstu stromů.

17. Intenzita závažnosti všech těchto imisí, která by odůvodňovala odstranění stromů, není v posuzované věci naplněna. Nelze totiž přehlédnout, že v tomto konkrétním případě pozemky odděluje umělá rozhrada, která významně eliminuje tuto intenzitu, jak v případě stínění, tak v případě (potenciálního) přesahu větví, jejich opadávaní – včetně šištic, jakož i kvality užívání pozemku žalobcem. Je tomu tak z toho důvodu, že výšku plotu túje přesahují o (nanejvýš) 50 cm. Jak vyplynulo z výpovědi znalkyně, dopady zejména ohledně osvitu nejsou významné. Obdobně platí, že kořenové vlášení, je možné (šetrně) odstranit bez poškození dřevin, tudíž za významné nelze považovat ani působení imisí z hlediska odčerpávání živin a vody, znalkyně významnou intenzitu takového zásahu rovněž – pro tyto konkrétní poměry – vyloučila. Opad větví a šištic je taktéž marginální. Uvedené lze vztáhnout i na argument snížené kvality užívání pozemku v důsledku tísně, a to i kdyby tento byl pravdivý (nelze přehlédnout, že formulován byl jako „možný“ a bylo by nadbytečné, v rozporu s hospodárností řízení, se jím, co do skutkového objasnění, jakkoliv zabývat).

18. Proti odstranění stromů svědčí jejich význam pro žalobce, jako další z faktorů, které musí soud vážit v rámci uvedené souvztažnosti, a to nepochybně jak z hlediska ekonomického, tak dalších – estetického a vůbec obecného, jak bylo zmíněno výše, přičemž dalším z důvodů je fakt, že jsou žalovanými zastřihávány.

19. V souvislosti s případným zanedbáním potřebné úpravy, s čímž souvisí i další relevantní faktor, a sice změna (dynamika) zmíněných imisí, jejich závažnost, v případě dalšího růstu stromů, lze poukázat na to, že nastal-li by v podstatných rysech (zejména výšky stromů) jiný skutkový stav, než ze kterého vycházel odvolací soud (přesah maximálně o 50 cm), mohl by se žalobce opět domáhat jejich odstranění, což je skutečnost představující motivaci pro žalované, aby potřebné úpravy nezanedbávali.

20. K odvolací argumentaci ohledně katalytické degradace dřevěného plotu – jak bylo v řízení zjištěno lišejníkem – je nezbytné jednak uvést, že kauzální nexus nebyl prokázán, jednak bylo zjištěno, že je možno ji bránit odpovídající impregnací. Ani v tom nelze spatřovat rozumný důvod pro odstranění stromů a v této souvislosti lze dodat, že s výše uvedenou judikaturou se nesnoubí žalobcův závěr, že po něm nelze spravedlivě požadovat, též, aby plot opatřil speciální impregnací, případně údržbu plotu provedl demontáží a montáží plotových polí. Přichází-li totiž do úvahy jiné řešení bránící nepříznivým důsledkům stromů, vysazených v těsné blízkosti společné hranice, na sousední pozemek, než je jejich skácení, je mu třeba – dovolují-li to individuální okolnosti věci, jako je tomu v posuzované věci – dát přednost, což platí tím spíše přihlédne-li soud k tomu, že žalobce, aniž by mu v tom cokoliv bránilo, podal žalobu až po uplynutí 4 až 5 let od výsadby stromů (tyto přitom byly vysazovány již jako vzrostlé, jak žalobce sám uvádí), tedy v době, kdy je již nebylo dost dobře možné přesadit.

21. Sluší se dodat, že s ohledem na prevalenci ekonomie řízení nebylo namístě se zabývat těsnou blízkostí z hlediska místních poměrů, neboť žalobce nemá rozumný důvod žádat odstranění stromů. Vyjádřeno jinak, i kdyby bylo zjištěno, že místní poměry ovlivňují zákonem stanovené parametry (z části přiložené fotodokumentace se to dokonce může podávat), tím spíše by nemohl se svou žalobou uspět, neboť by se nejednalo o „těsnou blízkost“; v tomto významu je pak neopodstatněnost argumentu o nedodržení zákonných vzdáleností nebo územních regulací zcela zřejmá.

22. Podle § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

23. Ustanovení § 150 o. s. ř. tak slouží k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby účastník – v poměrech posuzované věci žalovaní –, kteří důvodně bránili své subjektivní právo, obdrželi náhradu nákladů, které při této činnosti účelně vynaložili. K tomu lze připomenout, že ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu taktéž tuto výjimku z obecného pravidla vykládá restriktivně (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2438/2013, uveřejněné pod číslem 2/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2880/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2567/2014). Citovaná rozhodnutí dále shodně uvádějí, že závěr soudu o tom, zda jde o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci.

24. Standardy konsolidovaného judikaturního výkladu shledávají rozhodná hlediska (důvody hodné zvláštního zřetele) v majetkových, sociálních a osobních poměrech v řízení neúspěšného účastníka, jakož i jejich poměření s poměry účastníka úspěšného, a stejně tak i v tzv. okolnostech případu, procesním chování stran, důvodech neúspěchu strany náhradově povinné a případně i v dalších konkrétní okolnostech (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2010, sp. zn. III. ÚS 3448/11).

25. Spatřuje-li žalobce důvody hodné zvláštního zřetele v tom, že „nezavinil“ spornou situaci, tedy v okolnostech případu, nemůže odvolací soud, i s ohledem na nezbytnost výše zmíněného restriktivního výkladu, této argumentaci přisvědčit. Žalobce se neúspěšně domáhal odstranění stromů, protože mu nesvědčí rozumný důvod. Toliko okolnost, že stromy vysázeli žalovaní není důvodem hodný zvláštního zřetele, pro který by bylo možno považovat za spravedlivé, aby si účelně vynaložené náklady nesli žalovaní ze svého.

26. Rozsudek soudu prvního stupně je věcně správný, včetně náhrady nákladů řízení, vůči níž ostatně mimo moderace nebylo brojeno – obdobně srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 5. 3. 2025, sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24, bod 30), pročež lze na její zdůvodnění odkázat, a proto jej odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

27. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř., protože žalovaní byli úspěšní i v této relativně samostatné fázi řízení. Jejich účelně vynaložené náklady sestávají z odměny za zastupování advokátem a jeho paušální náhrady, jakož i jízdného a náhrady za promeškaný čas. Zástupce žalovaných vykonal ve věci (v odvolacím řízení) úkon právní služby spočívající v účasti u jednání odvolacího soudu podle § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Odměna za zastupování dvou žalovaných advokátem podle § 7 bod 5 ve spojení s § 9 odst. 3 písm. a) a § 12 odst. 4 advokátního tarifu činí za jeden úkon právní služby 6 660 Kč [3 700+(3 700 x 0,8)], paušální částka jako náhrada hotových výdajů činí 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Jízdné za jízdu k jednání soudu na trase , adresa, a zpět v celkové vzdálenosti 80 km osobním motorovým vozidlem registrační značky , SPZ, o kombinované spotřebě motorové nafty 5,8 l/100 km a její vyhláškové ceně činí 625 Kč a náhrada za promeškaný čas za 4 půlhodiny činí 600 Kč podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu. Protože zástupce žalovaných osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, byla částka 7 710 Kč (mimo jízdních nákladů) navýšena o příslušnou náhradu za tuto daň na celkovou částku 9 954 Kč.

28. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je pak žalobce povinen zaplatit náhradu nákladů k rukám zástupce žalovaných.

29. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když nebyly shledány okolnosti, na základě kterých by byla pariční lhůta prodloužena, případně stanoveno, že plnění se bude dít ve splátkách.