57 Co 169/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a soudkyň JUDr. Lenky Severové a Mgr. Michaely Janošcové ve věci žalobce: označení žalobce , IČO IČO sídlem adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: jméno žalované , narozená dne datum narození bytem Anonymizováno o vyklizení bytu k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 25. 4. 2025, č. j. 130 C 84/2025-27

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokátky, , advokátky se , adresa, .

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud uložil žalované povinnost vyklidit byt č. , hodnota, , v budově č. p. , hodnota, , která je součástí pozemku p. č. , hodnota, , v katastrálním území , adresa, (dále jen „byt“), a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a nahradit žalobci náklady řízení zaplacením 5 600 Kč (výrok II). Vyšel ze zjištění, že pro žalobce je v katastru nemovitostí evidováno vlastnictví pozemku, potažmo budovy, v níž se byt nachází. Nájemní smlouva na dobu neurčitou byla účastníky uzavřena , datum, . Žalovaná od června do srpna 2024 neplatila nájemné. Žalobce vyzval žalovanou 11. 9. 2024 k odstranění závadného stavu a poučil ji o následcích neuhrazení dluhu spočívajících ve výpovědi z nájmu bytu. Protože dluh nebyl uhrazen žalobce vypověděl nájem bytu 11. 11. 2024 (bez výpovědní doby) a zároveň vyzval žalovanou k vyklizení bytu; zásilka byla připravena k vyzvednutí 14. 11. 2024, žalovaná si ji převzala následující den. Zjištěný skutkový stav podřadil pod § 2291 odst. 2 a § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a poskytl žalobci ochranu vlastnického práva, neboť žalovaná užívá jeho byt bez právního důvodu, když nájemní poměr skončil výpovědí k 14. 11. 2024.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání, kterým rozsudek napadla zcela. Poukázala na svou nepříznivou finanční a sociální situaci – je samoživitelka – s tím, že nyní je již zaměstnána a dluh na nájmu a službách hradí ve splátkách dle domluvy. Navrhla, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně, který považuje za věcně správný a s jehož závěry se ztotožňuje, a dodal, že nedomáhala-li se žalovaná přezkumu oprávněnosti výpovědi, nelze k její odvolací argumentaci přihlédnout. Na náhradě nákladů odvolacího řízení požadoval 900 Kč.

4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně [§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] zcela a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Žalobce se podanou žalobou domáhá, aby žalované byla uložena povinnost vyklidit a žalobci předat byt, jehož je vlastníkem, a který žalovaná užívá, aniž by jí k tomu svědčil právní důvod, neboť nájem bytu skončil výpovědí.

6. Žalovaná procesní obranu staví na argumentech, které zejména odůvodňují vznik dluhu v souvislosti s užíváním bytu.

7. Skutková zjištění soudu prvního stupně jsou správná, vyplývají z provedených důkazů a obstojí i pro odvolací řízení, pro stručnost odůvodnění na ně lze odkázat.

8. Podle § 1040 odst. 1 o. z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby jí vydal.

9. Závěr soudu prvního stupně o tom, že v posuzované věci je namístě poskytnout žalobci ochranu vlastnického práva, do nějž žalovaná neprávem zasahuje, když nájem skončil výpovědí nájmu bez výpovědní doby pro porušení povinností zvlášť závažným způsobem (§ 2291 o. z.), je správný.

10. Požadavek žalobkyně na vyklizení není uplatněn v rozporu s dobrými mravy, případně nepředstavuje zjevné zneužití práva (§ 2 odst. 3 a § 8 o. z.).

11. Zamítnutí žaloby na vyklizení bytu pro odepření ochrany výkonu vlastnického práva, který je uplatněn v rozporu s dobrými mravy, případně představuje zneužití práva, má být až poslední možností (ultima ratio), jak ve zcela mimořádných případech odstranit přílišnou tvrdost zákona [srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. Cpjn 6/2009, uveřejněné pod č. 6/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz), které je (byť přiměřeně) využitelné i v poměrech současné právní úpravy (k tomu, že judikaturu přijatou k výkladu rozporu výkonu práva s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 obč. zák. lze přiměřeně aplikovat i na výklad podle nynější právní úpravy obsažené v § 2 odst. 3 a § 8 o. z. srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. 22 Cdo 4065/2014, ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. 26 Cdo 2539/2017, a ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4106/2017, nebo ze dne 21. 11. 2018, sp. zn. 26 Cdo 559/2018)]. O takovou situaci v posuzované věci vskutku nejde; ostatně žalovaná to výslovně ani netvrdí. Mimořádné okolnosti nepředstavuje žalovanou uváděná nepříznivá finanční a sociální situace.

12. Protože soud prvního stupně nepochybil ani ve výroku o náhradě nákladů řízení, na jehož zdůvodnění lze odkázat, byl odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako správný potvrzen.

13. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř., protože žalobce byl v odvolacím řízení úspěšný, přičemž za tuto fázi sestávají jeho účelně vynaložené náklady z paušální náhrady účastníka, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 o. s. ř. [srov. (jde-li o náhradu nákladů řízení) rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 1621/2020, uveřejněný pod č. 27/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní] za 3 úkony, a to písemné podání ve věci samé, příprava účasti na jednání a účast na jednání podle § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, v souhrnné výši 900 Kč podle § 2 odst. 3 této vyhlášky.

14. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů k rukám zástupkyně žalobce.

15. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když nebyly shledány okolnosti, na základě kterých by byla pariční lhůta prodloužena, případně stanoveno, že plnění se bude dít ve splátkách.