57 Co 213/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky Severové a soudců Mgr. Daniely Teterové a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A, narozený dne Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B, narozená dne Datum narození žalobce B bytem adresa žalobce zastoupená advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A c) jméno žalobce, narozený dne datum narození bytem adresa žalobce zastoupená advokátkou jméno advokáta sídlem adresa advokáta d) adresa žalobce, narozená dne datum narození bytem adresa žalobce zastoupená advokátkou jméno advokáta sídlem adresa advokáta proti žalovaným:

1. Jméno žalované A, narozený dne Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B, narozená dne Datum narození žalované B bytem Adresa žalované A 3. Jméno žalované C, narozená dne Datum narození žalované C bytem Adresa žalované C všichni zastoupeni advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o určení neexistence služebnosti a o promlčení služebnosti o odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 11. 12. 2023, č. j. 17 C 111/2020-364, ze znění opravného usnesení ze dne 30. 7. 2024, č. j. 17 C 111/2020-408 I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje. II. Žalobci a), b) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovaným 1, 2, 3 na náhradě nákladů odvolacího řízení 34 906 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Jméno advokáta, advokáta se sídlem adresa. III. Žalobci c), d) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovaným 1, 2, 3 na náhradě nákladů odvolacího řízení 34 906 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Jméno advokáta, advokáta se sídlem adresa. IV. Žalobci c), d) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit soudní poplatek z návrhu 10 000 Kč a soudní poplatek z odvolání 10 000 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku České republice – Okresnímu soudu v Karviné.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu na určení, že pozemek p. č. hodnota, k. ú. adresa, ve společném jmění manželů žalobců a), b), není zatížen věcným břemenem chůze a jízdy ve prospěch pozemků žalovaných 1, 2 p. č. hodnota a p. č. hodnota, k. ú. adresa, zapsaným v katastru nemovitostí na základě listiny: Pozemková kniha - usnesení soudu, číslo deníku – 127/1948, Z-9068/2008-803, a věcným břemenem chůze a jízdy ve prospěch pozemků žalované č. hodnota p. č. hodnota a p. č. hodnota, k. ú. adresa, zapsaným v katastru nemovitostí na základě listiny: Pozemková kniha - usnesení soudu, číslo deníku – číslo, číslo (výrok I 1); že pozemek p. č. hodnota, k. ú. adresa, v podílovém spoluvlastnictví žalobců c), d), každý s ideálním spoluvlastnickým podílem ve výši ½, není zatížen věcným břemenem chůze a jízdy ve prospěch pozemků žalovaných 1, 2 p. č. hodnota a p. č. hodnota, k. ú. adresa, zapsaným v katastru nemovitostí na základě listiny: Pozemková kniha - usnesení soudu, číslo deníku – číslo, číslo, a věcným břemenem chůze a jízdy ve prospěch pozemků žalované č. hodnota p. č. hodnota a p. č. hodnota, k. ú. adresa, zapsaným v katastru nemovitostí na základě listiny: Pozemková kniha - usnesení soudu, číslo deníku – číslo, číslo (výrok I 2); že pozemek p. č. hodnota, k. ú. adresa, ve společném jmění manželů žalobců a), b), není zatížen věcným břemenem chůze a jízdy ve prospěch pozemků žalovaných 1, 2 p. č. hodnota a p. č. hodnota, k. ú. adresa, a věcným břemenem chůze a jízdy ve prospěch pozemků žalované č. hodnota p. č. hodnota a p. č. hodnota, k. ú. adresa, v rozsahu rozvětvení, jak je zachyceno v zákresu cesty katastrální úřad, Katastrální pracoviště adresa, ze dne datum a v geometrickém plánu vypracovaném tituly před jménem jméno FO ze dne datum pod č. hodnota (výrok I 3). Dále soud zamítl žalobu na určení, že je promlčena služebnost (věcné břemeno) chůze a jízdy k tíži pozemku p. č hodnota, k. ú. adresa, ve společném jmění manželů žalobců a), b), ve prospěch pozemků žalovaných 1, 2 p. č. hodnota a p. č. hodnota, k. ú. adresa, zapsaným v katastru nemovitostí na základě listiny: Pozemková kniha - usnesení soudu, číslo deníku – číslo, číslo, a ve prospěch pozemků žalované 3 p. č. hodnota a p. č. hodnota, k. ú. adresa, zapsaným v katastru nemovitostí na základě listiny: Pozemková kniha, usnesení soudu číslo deníku – číslo, číslo (výrok II 1); k tíži pozemku p. č. hodnota, k. ú. adresa, v podílovém spoluvlastnictví žalobců c), d), každý s ideálním spoluvlastnickým podílem ve výši ½, ve prospěch pozemků žalovaných 1, 2 p. č. hodnota a p. č. hodnota, k. ú. adresa, zapsaným v katastru nemovitostí na základě listiny: Pozemková kniha - usnesení soudu, číslo deníku – číslo, číslo, a ve prospěch pozemků žalované 3 p. č. hodnota a p. č. hodnota, k. ú. adresa, zapsaným v katastru nemovitostí na základě listiny: Pozemková kniha - usnesení soudu, číslo deníku – číslo, číslo (výrok II 2); k tíži pozemku p. č. hodnota, k. ú. adresa, ve společném jmění manželů žalobců a), b), ve prospěch pozemků žalovaných 1, 2 p. č. hodnota a p. č. hodnota, k. ú. adresa, a ve prospěch pozemků žalované 3 p. č. hodnota a p. č. hodnota, k. ú. adresa, v rozsahu rozvětvení, jak je zachyceno v zákresu cesty katastrální úřad, Katastrálního pracoviště v adresa ze dne datum a v geometrickém plánu vypracovaném tituly před jménem jméno FO ze dne datum pod č. číslo (výrok II 3). Konečně rozhodl, že žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovaným na náhradě nákladů řízení 154 949 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaných (výrok III).

2. Soud prvního stupně vyšel ze závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož žalobci a), b) mají ve společném jmění manželů pozemek parc. č. hodnota, žalobci c), d) jsou podílovými spoluvlastníky v rozsahu id. ½ pozemku parc. č. hodnota, to vše v k. ú. adresa. Tyto pozemky jsou zatíženy služebností spočívající v oprávnění vlastníků pozemků parcel. č. hodnota, hodnota, hodnota a hodnota v tomtéž katastrálním území (žalovaných) vykonávat právo chůze, jízdy a hnaní dobytka po části pozemků žalobců. Služebnost byla zřízena odstupní smlouvou ze dne datum a odstupní smlouvou ze dne datum. Oproti původnímu rozsahu služebnosti zřízené v roce 1932 v souvislosti s darováním nemovitých věcí manželi jméno FO dceři jméno FO, došlo v roce 1947 k jejímu rozšíření, tj. rozvětvení přístupové cesty, a to s ohledem na darování nemovitých věcí dceři jméno FO. Následně v roce 1977 až 1978 došlo k „posunutí nožičky“ přístupové cesty ještě před jejím rozdvojením na žádost pana jméno FO (vlastníka služebností zatíženého pozemku) v souvislosti s výstavbou rodinného domu, k čemuž žalovaní 1, 2 a paní jméno FO (právní předchůdkyně žalované 3) dali souhlas, přičemž tento stav platil až do rozbití cesty žalobcem a) v září 2017.

3. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil (implicitně) dle § 472 a § 484 obecného zákoníku občanského a § 1299 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a uzavřel, že věcné břemeno bylo zřízeno platně odstupní smlouvou ze dne datum, průběh věcného břemene byl upraven v odstupní smlouvě ze dne datum, obě listiny byly sepsány ve formě notářského zápisu a byly zapsány ve veřejných knihách. Shora uvedené skutečnosti nevedly k zániku služebnosti, neboť „rozdvojení“ služebnosti bylo ošetřeno smluvně, následný posun služebnosti nemůže jít k tíži žalovaných, a to s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3732/2014. S ohledem na shora uvedené soud prvního stupně neshledal důvodným nárok žalobců na určení neexistenci věcného břemene ani nárok žalobců na určení promlčení práv vyplývajících z věcného břemene.

4. Proti tomuto rozsudku podali odvolání žalobci a domáhali se jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Vytýkali soudu, že učinil nesprávná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení věci, nevypořádal se se všemi námitkami žalobců, rozhodnutí je nelogické a vnitřně rozporné. Okresní soud se nevypořádal s celým předmětem řízení, když neurčil sporný rozsah služebnosti zřízené dle pozemkových knih. Služebnost dle pozemkových knih zanikla - z důvodu výstavby rodinného domu na parc. č. hodnota; pro nemožnost výkonu služebnosti; pro podstatné a svévolné rozšíření služebnosti v takovém rozsahu, že aktuálně zatěžuje rovněž nemovitosti žalobců c), d), tj. pozemek parc. č. hodnota, přesto, že zatížení jejich nemovitostí není v katastru zapsáno; určení služebnosti žalobci dle jejich uvážení vybudováním nového přístupu a pro promlčení. Služebnost v rozsahu, který byl účastníky naposledy užíván a který byl vymezen v geometrickém plánu (dále jen „GP“) č. hodnota tituly před jménem jméno FO (ve tvaru „Y“) není služebností, jak byla zřízena a zapsána v pozemkových knihách; jedná se o zcela jinou služebnost, která zatěžuje pozemek žalobců c), d), a to pozemek parc. č. hodnota, který dle zápisu v katastru nemovitostí služebností zatížen není. Dle GP vymezená služebnost nemůže zatěžovat pozemky ve vlastnictví žalobců ve prospěch nemovitostí žalovaných, když žalobci v souladu se svým oprávněním určili rozsah služebnosti v jiném místě, za tímto účelem vybudovali na své náklady cestu a určili průběh služebnosti, jejíž rozsah je mezi účastníky sporný. Okresní soud činí nesprávně závěr, že služebnost dle zápisu v pozemkových knihách existuje, a to v rozsahu „rozvětvení“ již od roku 1947 (faktický stav „po stávající cestě“), a současně závěr, že došlo k „posunutí nožičky“ a v tomto posunutém rozsahu byla služebnost vydržena. Žalobci se domáhali určení, že služebnost, která byla zapsána dle pozemkových knih, neexistuje, neboť tato zanikla (je promlčena), a že touto služebností není ani služebnost v rozsahu vymezeném GP tituly před jménem jméno FO. Soud žalobu zamítá zcela, ale současně činí závěr, že došlo k vydržení služebnosti dle GP tituly před jménem jméno FO, přičemž otázka vzniku nové služebnosti, dosud v katastru nezapsané, nebyla předmětem tohoto řízení. Soud zamítl žalobu ve vztahu k pozemku parc. č. hodnota ohledně služebnosti zapsané v katastru nemovitostí, avšak žalobci a), b) mají za to, že v důsledku změn, které nastaly (rozšíření z jednoho 3 m širokého pásu na rozvětvení „Y“ a posunutí „Y“ na zcela jiné místo a zcela jiné pozemky), došlo k zániku služebnosti, a rovněž, že tato zanikla pro promlčení v důsledku neužívání. Žalobci c) a d) měli naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť služebnost zapsaná dle pozemkových knih vede přes rodinný dům na pozemku parc. č. hodnota, ačkoliv toto zatížení nevyplývá z katastru nemovitostí. Soud zamítnutím žaloby v tomto rozsahu a contrario říká, že pozemek parc. č. hodnota je dle pozemkových knih zatížen. Žalobci se domáhali určení, že neexistuje služebnost dle pozemkových knih ani v rozsahu nyní užívaného „Y“, neboť nezákonně zasahuje do pozemku parc. č. hodnota; došlo k nezákonnému, svévolnému a podstatnému rozšíření od původně dle pozemkových knih sjednané služebnosti. Okresní soud nastolil naprosto rozporný závěr, kdy přesto, že pozemek parc. č. hodnota není zatížen žádnou smlouvou, zatížení není zapsáno v katastru nemovitostí a nevyplývá z rozhodnutí soudu, činí závěr, že služebnost dle GP, tedy rovněž na pozemku parc. č. hodnota, vznikla vydržením. Z rozsudku vyplývá závěr, že existují minimálně dvě služebnosti, a to 1) služebnost dle pozemkových knih, která stále existuje a nezanikla, ovšem ani po rozhodnutí není zřejmé, kudy vede, a 2) služebnost dle GP, která vznikla vydržením, resp. mimořádným vydržením. Současně z něj plyne, že vznikly i další služebnosti, a to k tíži pozemku parc. č. hodnota a dle GP i k tíži pozemku parc. č. hodnota, které dosud v katastru nemovitostí nejsou zapsány. Žalobci nesouhlasí s okresním soudem, že „posunutí nožičky“ v letech do stávajícího stavu dle GP tituly před jménem jméno FO, nemá vliv na existenci služebnosti zřízené dle pozemkových knih, že v důsledku těchto změn nedošlo k zániku původně zřízené služebnosti. Soud nehodnotil, zda posunutí je podstatným, či nepodstatným posunutím, které má vliv na zánik služebnosti, přitom bylo prokázáno, že došlo k podstatnému posunutí oproti původnímu a zapsanému stavu, a to v takovém rozsahu, že aktuálně služebnost zasahuje do pozemku parc. č. hodnota, který není a nikdy nebyl služebností zatížen, což ve svém důsledku vedlo k zániku služebnosti zapsané dle pozemkových knih. Pokud soud zamítl žalobu na určení, že služebnost je promlčena, naprosto absentuje odůvodnění závěrů soudu a rozhodnutí je nepřezkoumatelné, soud se nevypořádal s argumentací žalobců, zejména pak s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1491/2019. Žalobci tvrdili, že pokud se žalovaní nedomáhali obrany proti výstavbě rodinného domu v 70. letech, nebránili se proti neužívání služebnosti v rozsahu dle GP od roku 2017, je služebnost promlčená. Žalobci nesouhlasí ani se závěrem soudu ohledně posouzení (mimořádného) vydržení, k němuž nemohlo dojít, když žalovaní nebyli a nemohli být v dobré víře, svévolně rozšířili věcné břemeno na nové, další pozemky, současně mimořádné vydržení bylo minimálně v roce 2016 přetrženo. Žalovaní k 1. 1. 2019 nebyli poctivými a pravými držiteli. Pokud soud dospěl k závěru, že služebnost zřízená pozemkovými knihami, i přes změny, ke kterým došlo v průběhu let, stále existuje, pak bylo na místě dospět k závěru, že touto služebností není služebnost v rozsahu dle GP tituly před jménem jméno FO, ale služebnost v rozsahu tak, jak ji určili povinní z věcného břemene, a takto ji měl soud svým výrokem určit.

5. Žalovaní ve vyjádření k odvolání navrhovali potvrzení rozsudku jako správného, když se ztotožňují se závěry soudu prvního stupně. Služebnost byla zřízena odstupní smlouvou ze dne datum, její průběh byl upraven v odstupní smlouvě ze dne datum, výstavba domu č. p. hodnota, který je součástí pozemku parc. č. hodnota, nemůže být důvodem k zániku služebnosti, když k výstavbě došlo za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění, které neumožňovalo zánik služebnosti z tohoto důvodu. Závěr, kdy výstavbou domu v místě výkonu práva ze služebnosti povinným ze služebnosti by byla služebnost zrušena, neodpovídá smyslu a účelu zákona č. 946/1811 Sb., obecného zákoníku občanského (dále jen „obecný zákoník občanský“), podle něhož byla služebnost zřízena. K zániku služebnosti má vést zkáza služebné věci náhodou, nikoliv přičiněním povinného, jako je tomu v případě výstavby domu z vůle povinného. Pokud byl dům postaven právě v místě, kde bylo vykonáváno právo ze služebnosti, přičemž služebnost může být bez újmy oprávněných vykonávána i v jiné části pozemku, pak částečné zastavění služebného pozemku nemůže vést k zániku služebnosti. Byl to právní předchůdce žalobců jméno FO, který způsobil, že nemohla být užívána původní trasa služebnosti, když se rozhodl postavit na svém pozemku dům a jímku, v důsledku toho došlo k částečnému posunu služebnosti, což nemůže jít k tíži oprávněných z věcného břemene, neboť by to bylo v rozporu se samotným principem poctivosti a dobrých mravů. K zániku služebnosti nemohlo dojít ani pro „podstatné rozšíření služebnosti“. V roce 1947 bylo platně a řádně zřízeno věcné břemeno ve větším rozsahu než v roce 1932, jehož účelem bylo umožnit přístup k vybudovaným domům každé z dcer jméno FO. Do roku 1978 se užívaná cesta nacházela zcela na dnešním pozemku parc. č. hodnota. Následně v letech 1977 až 1978 došlo k faktickému posunu části věcného břemene asi o 4 metry v té části, která tvoří nožičku písmene Y (v místě těsně před rozdvojením), a to na žádost vlastníka dnes pozemku parc. č. hodnota (tehdejšího pozemku parc. č. hodnota) jméno FO, právního předchůdce žalobců c) a d), který postavil na pozemku dům a zřídil žumpu, k čemuž oprávnění z věcného břemene dali souhlas. Bylo by nelogické, aby za to, že vyhověli požadavku povinného, nesli oprávnění nepříznivé následky, zjevně se jedná o argumenty odporující minimálně dobrým mravům, ale také soudní judikatuře, například rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3732/2014. Dle názoru žalovaných soud nepřekročil žalobní návrh, když učiněná zjištění musel učinit, aby mohl dospět k rozhodnutí o (ne)existenci služebnosti. Soud neřešil otázku vzniku nové služebnosti, ale uzavřel, že služebnost vznikla již v roce 1932, resp. 1947, avšak vlivem jednání povinných ze služebnosti (resp. právního předchůdce povinných) došlo k faktickému posunu služebnosti, která nyní zatěžuje pozemek parc. č. hodnota a hodnota, ale jedná se o totožnou služebnost. Služebnost není promlčena, žalovaní vždy užívali v zásadě totožnou cestu, která vede od hlavní cesty jako tzv. nožka písmene Y až k rozvětvení a dále ve dvou větvích k žalovaným 1, 2 a k žalované 3. Námitka promlčení je také ve zjevném rozporu s dobrými mravy, odporuje principu poctivosti. Dle komentáře k ustanovení § 632 o. z. dostupném na beck-online, ustanovení o promlčení věcných břemen má bránit „překvapivému“ obnovení výkonu práv vzniklých hluboko v minulosti, jež před mnoha lety ztratila svůj hospodářský význam, nebyla fakticky využívána a jejichž právní existence se omezila na zápis ve veřejném. O tento případ se nejedná, když žalovaní fakticky své oprávnění z věcného břemene každodenně až do rozrytí cesty vykonávali, cestu užívali k pěší chůzi i jízdě automobily z hlavní cesty ke svým nemovitostem a v opačném směru, po rozrytí cesty neustále dávali najevo, že jim oprávnění z věcného břemene náleží a svého práva se domáhají v soudním řízení. K vzdání se práva služebnosti žalovanými, či jejich právními předchůdci, v souvislosti s udělením souhlasu oprávněnými s výstavbou rodinného domu, nemohlo dojít, a to ani konkludentně, když v tomto textu bylo výslovně uvedeno, že je se služebností i nadále počítáno.

6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobami oprávněnými, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek dle § 212, věta první, ve spojení s § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř. se závěrem, že odvolání žalobců není důvodné.

7. Žalobci se podanou žalobou domáhali určení ne/existence služebnosti pro její zánik v důsledku trvalé změny poměrů a dále určení, že služebnost je promlčena, neboť nebyla vykonávána (tzv. objektivní kumulace dvou nároků), nikoliv určení sporného rozsahu služebnosti, jak namítali v odvolání (viz dále).

8. Procesní obrana žalovaných byla vybudována na argumentaci, že k zániku služebnosti nedošlo, když první změna rozsahu služebnosti byla upravena smluvně a druhá změna rozsahu služebnosti byla vyvolána změnou poměrů na straně osoby povinné ze služebnosti výstavbou rodinného domu, což nemůže jít k tíži žalovaných. Nedošlo k zániku služebnosti ani promlčením, neboť služebnost byla vykonávána žalovanými soustavně až do doby, kdy cestu v září 2017 poškodil žalobce a).

9. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích (srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, uveřejněného pod číslem 53/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011), opakovaně vyslovil, že vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu § 157 odst. 2 o. s. ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně.

10. Pokud jde o skutkové závěry soudu prvního stupně, tyto odvolací soud považuje ve smyslu uvedené judikatury za správné a přejímá je. Pro přehlednost však tato skutková zjištění rekapituluje, a to zejména, že dne datum byla uzavřena odstupní smlouva ve formě notářského zápisu (usnesení soudu, číslo deníku 2942/1932) mezi právními předchůdci žalobců (odstupiteli) Františkem a jméno FO a právními předchůdci žalované 3 (nastupiteli) Antonínem a jméno FO, na základě které manželé Staří odstoupili od své nemovitosti ve Věřňovicích (a to mj. parc. č. hodnota, pac. č. hodnota, parc. č. hodnota a parc. č. hodnota) část parc. č. hodnota vyznačené v situačním nákresu písmeny A a B v rozsahu celkem 366 m2 (označené jako parc. č. hodnota s domem č.p. hodnota a parc. č. hodnota) manželům příjmení. Současně byla odstupiteli zřízena služebnost ve prospěch nastupitelů v článku VI tak, že „odstupitelé poskytují nastupitelům a jejich právním nástupcům v držení a užívání předmětu smlouvy bezplatnou služebnost přechodu, přejezdu a honění dobytka po tři metry širokém páse parcel č. hodnota a hodnota vedle hranice parcely č. hodnota až ku potoku parc. č. hodnota a pak vedle tohoto potoku až ku mostku pak přes tento mostek až na cestu parc. č. hodnota a zpět“, přičemž průběh služebnosti byl upřesněn v článku VII odstavci 2 smlouvy tak, že služebnost „se zřizuje správně nikoliv přesně vedle hranice parcely č. hodnota nýbrž po stávajícím přejezdu uprostřed zahrady parc. č. hodnota a hodnota“. Dne datum byla uzavřena odstupní smlouva ve formě notářského zápisu (usnesení soudu, číslo deníku číslo), na základě které mj. manželé jméno FO a jméno FO (dcera manželů jméno FO a jméno FO) příjmení (právní předchůdci žalovaných 1 a 2) nabyli do spoluvlastnictví mj. část parc. č. hodnota vyznačené v geometrickém plánu pod písmeny A a B v rozsahu celkem 360 m2 (označené jako parc. č. hodnota s domem a parc. č. hodnota); byla zřízena služebnost stezky a cesty právními předchůdci žalobců, a to jméno FO (synem manželů jméno FO a jméno FO) a jméno FO, ve prospěch manželů jméno FO a jméno FO a manželů jméno FO a jméno FO a všem jejich právním nástupcům, a to „právo cesty pěší, vozové i s právem hnaní dobytka po stávající cestě přes pozemky parc. č. hodnota a hodnota“. Ke dni 3. 7. 1973 byli vlastníky pozemků parc. č. hodnota hodnota a hodnota včetně domu č. p. hodnota manželé jméno FO a jméno FO příjmení, kterým bylo rozhodnutím ze dne 18. 3. 1977 povoleno užívání stavby rodinného domu č.p. hodnota na pozemku parc. č. hodnota. V souvislosti se stavbou rodinného domu byl dán oprávněnými z věcného břemene, a to žalovanými 1, 2 a jméno FO (právní předchůdkyně žalované 3) písemný souhlas k „posunutí služebnosti … o 4 metry na parcele hodnota“, na které se nacházel dům č. p. hodnota. Na základě kupní smlouvy ze dne datum nabyli žalobci a) a b) do společného jmění manželů mj. pozemek parc. č. hodnota (dříve pozemek parc. č. hodnota, hodnota, hodnota a hodnota), který je zatížen věcným břemenem chůze a jízdy ve prospěch parcely č. hodnota a hodnota (usnesení soudu, číslo deníku číslo) a ve prospěch parcely č. hodnota a hodnota (usnesení soudu, číslo deníku číslo). Na základě dohody o vypořádání SJM ze dne datum a darovací smlouvy ze dne datum jsou žalobci c) a d) podílovými spoluvlastníky mj. pozemku parc. č. hodnota (dříve část pozemku parc. č. hodnota), každý s podílem ve výši ½, který není zatížen věcným břemenem ve prospěch pozemků parc. č. hodnota, hodnota, hodnota a hodnota (viz zjištění učiněné z výpisu z KN na č. l. 47). Zde odvolací soud koriguje skutkové zjištění okresního soudu, aniž by opakoval důkaz listinou.

11. Povaha důkazů sama o sobě určuje, zda možnost poznání výsledků dokazování je u obou soudů stejná či nikoliv. Má-li tedy odvolací soud jiný názor na to, co bylo obsahem výpovědí účastníků řízení nebo svědků, a zda jsou tyto výpovědi věrohodné, nesmí z toho vyvodit jiný skutkový závěr, než soud prvního stupně (a ani závěr, že tyto výpovědi jsou z hlediska výsledků dokazování irelevantní), jestliže dané důkazy sám neopakoval, popřípadě řízení jinými důkazy sám nedoplnil. Jiná je situace u důkazu listinou, který se podle § 129 odst. 1 o. s. ř. provede tak, že ji nebo její část při jednání předseda senátu přečte nebo sdělí její obsah. Protože obsah listiny se opětovným přečtením nemění, může odvolací soud, aniž důkaz listinou znovu provedl v odvolacím jednání (způsobem upraveným v § 129 odst. 1 o. s. ř., který je ve spojení s § 211 o. s. ř. použitelný rovněž v odvolacím řízení), tento důkaz jinak hodnotit a dojít tak i k jiným skutkovým závěrům než soud prvního stupně (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3661/2013).

12. Dále bylo zjištěno, že do společného jmění manželů, a to žalovaného 1 a 2 náleží mj. pozemek parc. č. hodnota, jehož součástí je stavba rodinného domu č.p. hodnota, a pozemek p. č. hodnota (dříve pozemek parc. č. hodnota a hodnota), žalovaná 3 je vlastníkem pozemku p. č. hodnota a p. č. hodnota, jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. hodnota (dříve pozemek parc. č. hodnota a hodnota), vše v k. ú. adresa. Koncem 70. let (po výstavbě rodinného domu č. p. hodnota) došlo k posunutí části této služebnosti v rozsahu 4 metrů v rámci pozemku tehdy označeného jako parc. č. hodnota, a to tak, že fakticky již zasahuje toliko do pozemku nyní označeného jako parc. č. hodnota ve vlastnictví žalobců a), b), nikoliv do pozemku parc. č. hodnota. Současně v odvolacím řízení učinili účastníci řízení nesporným, že vyšrafovaná plocha tak, jak je zachycena v GP vypracovaném tituly před jménem jméno FO ze dne datum, pod č. číslo, který je nedílnou součástí rozsudku okresního soudu, je užívána žalovanými od konce 70. let, a to až do září roku 2017, kdy cesta byla žalobcem a) rozryta bagrem, což následně vedlo k tomu, že 3. 4. 2019 podali žalovaní 1, 2 u soudu žalobu (vedenou u okresního soudu pod sp. zn. 17 C 136/2019), kterou se vůči žalobcům a), b) domáhali uložení povinnosti zdržet se zásahů do jejich práva – služebnosti chůze a cesty. Do 1. 1. 2019 nebyla podána žádná určovací žaloba.

13. Odvolací námitku žalobců ohledně nevypořádání celého předmětu řízení nepovažuje odvolací soud za důvodnou. Žalobci se podanou žalobou nejprve domáhali určení, že nemovité věci ve vlastnictví žalobců a), b) a c), d) nejsou zatíženy věcným břemenem chůze a jízdy ve prospěch žalovaných 1, 2 a 3, které zaniklo trvalou změnou, pro kterou služebná věc již nemůže sloužit panujícímu pozemku nebo oprávněné osobě (nikoliv určení rozsahu služebnosti). V průběhu řízení pak podáním ze dne 21. 4. 2023 (č. l. 265) uplatnili další nárok (tzv. objektivní kumulace nároků) na určení, že věcné břemeno žalovaných ve prospěch pozemků žalobců je promlčeno (jako další důvod zániku věcného břemene).

14. Odvolací soud považuje za nesprávný závěr okresního soudu (viz bod 32 odůvodnění), že se jednalo o eventuální petit (oproti žalobci označenému petitu jako alternativního). S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 597/2022 odvolací soud uvádí, že o nároku žalobců na určení neexistence služebnosti pro změnu poměrů v důsledku promlčení je rozhodováno až za účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), který u služebností jako majetkového práva výslovně předpokládá možnost jeho promlčení (§ 611, § 633 o. z.) spolu s následky promlčení služebnosti (§ 618 o. z.), kdy se promlčená služebnost vymaže z veřejného seznamu, ve kterém je zapsána, k návrhu osoby, která má na výmazu právní zájem. Je-li žaloba založena na tvrzeních o promlčení služebnosti, jak je tomu v tomto případě, je třeba žalovat na určení, že služebnost je promlčena a na základě takového soudního rozhodnutí poté dosáhnout jejího výmazu z katastru nemovitostí. Nelze již z důvodu promlčení žalovat pouze na zrušení služebnosti (popř. určení neexistence služebnosti).

15. Odvolací soud dále odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 4717/2018), která spočívá na závěrech, podle nichž: a) Žalobce může za řízení se souhlasem soudu měnit žalobu (§ 95 odst. 1 věta první o. s. ř.). Soud nepřipustí změnu žaloby, jestliže by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněné žalobě; v takovém případě pokračuje soud v řízení o původní žalobě po právní moci usnesení (§ 95 odst. 2 o. s. ř.). O změnu žaloby jde nejen tehdy, domáhá-li se žalobce něčeho jiného než v původní žalobě nebo požaduje-li na základě stejného skutkového základu více, než požadoval v původní žalobě, ale mimo jiné také v případě, že žalobce sice i nadále požaduje stejné plnění (stejné kvality a stejného rozsahu), ale na základě jiného skutkového stavu (skutkového základu věci), než jak ho vylíčil v původní žalobě. Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2001, sp. zn. 21 Cdo 2502/2000, uveřejněný pod číslem 21/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 21/2003“). b) Podstata žaloby s tzv. eventuálním petitem spočívá v tom, že se žalobce domáhá, aby žalovanému byla uložena určitá povinnost, a pro případ, že tento primární petit bude zamítnut, aby bylo rozhodnuto o dalším požadavku žalobce. Žalovaný však nemá možnost volby plnění, soud o eventuálním (tj. druhém) petitu rozhoduje pouze v případě, že nároku uplatněnému v primárním petitu nelze vyhovět. Domáhá-li se žalobce, pokud to právní předpis nebo smlouva připouští, aby byl žalovaný zavázán poskytnout mu jedno nebo druhé plnění podle své volby, jde o tzv. alternativní petit, a formuluje-li svou žalobu tak, že je ochoten místo požadovaného plnění přijmout od žalovaného plnění jiné, nevyplývající z daného právního vztahu, nazývá se petit tzv. alternativou facultas. Požadavek přesnosti a určitosti žalobního návrhu však vyžaduje, aby bylo zcela zřejmé, o jaký konkrétní „petit“ jde. Viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. února 1998, sp. zn. 25 Cdo 195/98, k jehož závěrům se Nejvyšší soud přihlásil např. v rozsudku ze dne 24. července 2019, sp. zn. 25 Cdo 1065/2019. c) V případech, kdy soud vyhoví alternativnímu žalobnímu petitu (a podle rozhodnutí má právo volby žalovaný), platí – oproti vztahům hmotněprávním – v poměrech exekučních, že může oprávněný (v nalézacím řízení žalobce) sám volit, které plnění chce výkonem rozhodnutí vynutit; povinný však včasným plněním podle volby vlastní může dosíci toho, že výkon rozhodnutí bude podle § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. zastaven. Jinak je tomu v případě té alternativy, již představuje tzv. alternativa facultas, jež sice není v platném občanském procesním právu výslovně zakotvena, v soudní praxi – jakožto specifická podoba žalobního petitu – je však akceptována. Na rozdíl od petitu alternativního nemá původ v hmotněprávním základu věci (kupříkladu ve smlouvě, jíž se účastník zavazuje poskytnout to či ono plnění podle své volby), nýbrž představuje procesně zprostředkovanou nabídku, jejímž prostřednictvím žalobce dává najevo, že se žalovaný může žalované povinnosti zprostit tím, že mu poskytne plnění jiné.

16. Žalobci podáním ze dne 21. 4. 2023 uplatnili další nárok, jedná o objektivní kumulaci dvou nároků, což se následně promítlo v úvahách odvolacího soudu do jeho rozhodnutí o poplatkové povinnosti žalobců, nejednalo se o změnu žaloby (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 333/2022), o které okresní soud nesprávně rozhodl usnesením ze dne 17. 8. 2023 (č. l. 265), avšak tato nesprávnost nemá vliv na věcnou správnost rozhodnutí.

17. Odvolací soud se neztotožňuje s (implicitně vyjádřeným) závěrem okresního soudu o existenci naléhavého právního zájmu na straně žalobců c), d) na požadovaném určení. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. V dané věci jde o žalobu na určení ne/existence práva služebnosti, která se zapisuje do katastru nemovitostí, popř. na určení promlčení tohoto práva. Jelikož nemovitá věc žalobců c), d), tj. pozemek parc. č. hodnota, není zatížená služebností ve prospěch žalovaných, nemají žalobci c, d) naléhavý právní zájem na požadovaném určení (pozemek parc. č. hodnota není zatížen služebností ve prospěch pozemků žalovaných, tato služebnost je promlčena), jelikož požadovaným určením by nebyla odstraněna jakákoliv nejistota v právním vztahu mezi žalobci c), d) a žalovanými, když zde žádná nejistota není dána. Naopak je jisté, že pozemek žalobců c), d) není zatížen služebností ve prospěch žalovaných. Již pouze z tohoto důvodu je na místě rozsudek okresního soudu ve výrocích I 2) a II 2) potvrdit jako věcně správný podle § 219 o. s. ř.

18. Ve vztahu mezi žalobci a), b) a žalovanými bylo prokázáno, že služebnost vznikla smluvně, a to smlouvou z roku 1932 ve spojení se smlouvou z roku 1947 v souladu s § 472 obecného zákoníku občanského, přičemž v souladu s § 481 obecného zákoníku občanského byla zapsána ve veřejných knihách. Při výkonu služebnosti bylo respektováno ustanovení § 484 obecného zákoníku občanského, dle kterého držitel panujícího statku může sice své právo vykonávati, jak se mu líbí; než služebnosti nesmějí býti rozšiřována, nýbrž spíše, pokud to jejich povaha a účel zřizovatele dovoluje, musejí býti zužovány. Rovněž z rozhodnutí nejv. soudů k § 484 plyne, že „Vlastník služebného pozemku může přeložiti stezku po jeho pozemku vedoucí na jiné jeho místo i bez svolení vlastníka panujícího pozemku, pokud nová stezka úplně vyhovuje účelu služebnosti.“ (srov. SL. Č. 503 a 504), viz judikatura k § 484 v Komentáři k Čsl. obecnému zákoníku občanskému Dr. Rouček, Dr. Sedláček, díl II, str. 850, bod 24.

19. Žalobci a), b) bylo tvrzeno, že služebnost zanikla v důsledku trvalé změny poměrů, pro které již služebná věc nemůže sloužit panujícímu pozemku nebo oprávněné osobě, a to v důsledku výstavby rodinného domu v letech 1977 až 1978. Na žalobcích a), b) bylo břemeno tvrzení a důkazní břemeno, že nastaly takové trvalé změny, že výkon práva odpovídajícího věcnému břemeni je nemožný, že služebná věc již nemůže sloužit panujícímu pozemku nebo oprávněné osobě (zánik služebnosti ze zákona).

20. Žalobci a), b) tvrdili, že tato změna poměrů spočívá ve výstavbě rodinného domu na zatíženém pozemku v letech 1977 až 1978, tedy za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. 12. 1991, který věcná břemena neupravoval; věcná břemena, jejich vznik, změna či zánik, jsou upravena v tomto zákoně až s účinností od 1. 1. 1992, a to novelou občanského zákoníku č. 509/1991 Sb. Z tohoto tvrzeného důvodu nemohlo dojít k zániku služebnosti. Zánik věcného břemene se v té době řídil obecnými ustanoveními tohoto zákona, kdy práva mohla zaniknout uplynutím sjednané doby, zánikem věci, splynutím, smrtí oprávněného, smlouvou, ze zákona, rozhodnutím soudu, vyvlastněním nebo nabytím majetku do celospolečenského vlastnictví, přičemž žádný z těchto důvodů nebyl tvrzen. Současně bylo v řízení prokázáno, že v souvislosti s výstavbou rodinného domu došlo k posunu služebnosti o 4 metry (posunu tzv. nožičky služebnosti), k čemuž dali oprávnění ze služebnosti souhlas. Podle názoru odvolacího soudu se tak jedná stále o totožnou služebnost, zřízenou již v roce 1932, popř. 1947, která zatěžuje pozemek žalobců a), b) ve prospěch žalovaných, když se změnil toliko její rozsah.

21. V souladu s § 3028 odst. 2 věta prvá o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných. Jelikož žalobci a), b) uplatnili své nároky až za účinnosti o. z., bylo na právní posouzení věci aplikováno ustanovení § 1299 odst. 1 o. z.

22. Po posouzení věci dle § 1299 odst. 1 o. z. dospěl odvolací soud k závěru, že žalobci tvrzená trvalá změna poměrů nemohla mít za následek zánik služebnosti, a to vzhledem k protiprávnímu jednání osoby povinné ze služebnosti, která na služebném pozemku vystavěla rodinný dům, a to se souhlasem osob oprávněných ze služebnosti, což korespondovalo s tehdejšími faktickými poměry. Trvalou změnu poměrů soud posoudí vždy s ohledem na specifika konkrétního vztahu. Je zapotřebí, aby ke změně došlo bez přičinění povinného. Jinými slovy, nesmí tuto nemožnost způsobit sám povinný [srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 346/2006 „Věcné břemeno zaniká, nastanou-li takové změny, že věc již nemůže sloužit potřebám oprávněné osoby nebo prospěšnějšímu užívání její nemovitosti v případě, že jeho výkon je nadále pro trvalé změny (faktické nebo právní) nemožný. Je-li však výkon sice možný, ale neúčelný, případně došlo-li k jiné změně poměrů, která má za následek hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného, může soud za náhradu věcné břemeno zrušit nebo omezit. K těmto změnám nesmí dojít protiprávně, zejména povinný nesmí sám provést takové změny, které by nadále činily výkon práva oprávněného nemožným.“].

23. Odvolací soud při svých úvahách aplikoval rovněž rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3732/2014, z něhož plyne „Služebnost zaniká trvalou změnou, pro kterou služebná věc již nemůže sloužit panujícímu pozemku nebo oprávněné osobě (§ 1299 odst. 1 o. z.). Podle § 1299 odst. 1 o. z. věcné břemeno v důsledku změn tam uvedených zaniká ze zákona, zatímco nastanou-li změny uvedené v § 1299 odst. 2 o. z., lze žádat soud, aby věcné břemeno zrušil. V komentáři k občanskému zákoníku č. 89/2012 Sb., (J. Lasák a D. Hrabánek in Spáčil, J., a kol., Občanský zákoník. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2013, díl III., s. 1029) se uvádí: „V prvním případě zanikne služebnost v okamžiku, kdy služebná věc nebude moci být využívána k účelu, pro který byla služebnost (zpravidla na sousedním pozemku) zřízena… Je přitom zapotřebí, aby ke změně došlo bez přičinění povinného. Jinými slovy, nesmí tuto nemožnost způsobit sám povinný. Tím by patrně došlo k neoprávněnému zásahu do práva odpovídajícího služebnosti, kterému je možno se bránit prostřednictvím negatorní žaloby, příp. prostřednictvím žaloby na ochranu držby (srov. § 1003, 1006 a 1007). Naopak služebnost nemůže podle odstavce 1 zaniknout pouze tím, že není vykonávána. Taková skutečnost může vést toliko k jejímu promlčení (srov. analogicky usnesení Nejvyššího soudu 22 Cdo 2231/2007)“. Ostatně je nepochybné, že umístí-li vlastník pozemku na cestě, zatížené věcným břemenem, překážku, která neumožňuje právo odpovídající věcnému břemeni vykonávat, může se oprávněný domáhat odstranění této překážky; není vyloučena ani žaloba na uložení povinnosti umožnit žalobci chůzi, popřípadě přejíždění přes cizí pozemek (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. června 2001, sp. zn. 22 Cdo 443/2000, Soubor civilních rozhodnutí stanovisek Nejvyššího soudu č. C 556). Je tedy zřejmé, že jestliže vlastník služebného pozemku vytvoří stav bránící výkonu služebnosti, jde o stav protiprávní, jehož odstranění se oprávněný může domáhat. Jestliže v důsledku takto vytvořeného stavu nemůže oprávněný služebnost vykonávat, nemůže jít o změnu poměrů, která by umožňovala žalovat na zrušení služebnosti. Jestliže však oprávněná osoba, která své právo v důsledku vytvoření takové překážky nemůže vykonávat, neuplatní právo u soudu v promlčecí době, může dojít k promlčení služebnosti (viz § 663 odst. 1 o. z.).“ 24. Pokud jde o nárok žalobců a) b) ohledně promlčení služebnosti, je nutno rozlišit promlčení práva dle § 631 o. z. a § 633 odst. 1 o. z.

25. Podle § 631 o. z. bylo-li právo zapsáno do veřejného seznamu, promlčí se za deset let ode dne, kdy mohlo být vykonáno poprvé.

26. Podle § 633 odst. 1 o. z. brání-li osoba zavázaná z věcného břemene výkonu práva, promlčí se věcné břemeno, pokud oprávněná osoba neuplatní své právo do tří let.

27. Odvolací soud nepřehlédl, že žalobci učinili předmětem řízení promlčení služebnosti dle § 631 o. z., nikoliv promlčení dle § 633 o. z., neboť tvrdili, že „žalovaným nebrání v přístupu na jejich pozemky přes pozemky žalobců, k žádnému omezování žalovaných nedocházelo a nedochází“ (č. l. 104), a dále tvrdili, že „předmětem žaloby není to, zda ze strany žalobců dochází k bránění v užívání věcného břemene v rozsahu rozvětvení, či nikoliv (č. l. 128). Nelze přehlédnout rovněž tvrzení žalovaných, že v současné době žalovaní užívají částečně pozemky podle věcného břemene, a to podle počasí“ (u jednání soudu dne 11. 10. 2021, č. l. 104).

28. Odvolací soud posoudil věc podle § 631 a § 632 o. z. Vyšel z nesporných tvrzení účastníků, že vyšrafovaná plocha tak, jak je zachycena v GP vypracovaném tituly před jménem jméno FO, je užívána žalovanými od konce 70. let, když současně bylo prokázáno, že žalovaní svá práva z věcného břemene vykonávají doposud, a proto shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že mezi žalobci a), b) a žalovanými k promlčení práva nedošlo.

29. Nedůvodnou odvolací soud shledává rovněž odvolací námitku ohledně nepřezkoumatelnosti rozsudku. Měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly - podle obsahu odvolání - na újmu uplatnění práv odvolatele; je-li rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumatelné, protože tento soud nerespektoval zásady uvedené v ustanoveních § 157 a § 132 o. s. ř., musí odvolací soud takové rozhodnutí zrušit; jestliže tak neučiní a přijme rozhodnutí ve věci samé, pak zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1343/2014). V daném případě je z odvolání žalobců zřejmé, že byli schopni jednoznačně a srozumitelně formulovat své odvolací námitky.

30. Odvolací soud neshledal důvodnou ani odvolací námitku žalobců, že se okresní soud nevypořádal se všemi jejich námitkami. Účelem soudních rozhodnutí není detailně se vypořádávat se všemi argumenty a dlouze rozvádět stanovisko soudu. Vždy je však nezbytné, aby z rozhodnutí bylo jasné a srozumitelně zřetelné, jaké důvody a myšlenky vedly soud k rozhodnutí (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. ledna 2016, sp. zn. II. ÚS 2154/15; všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách https://nsoud.cz a https://nalus.usoud.cz).

31. Rovněž není důvodná námitka, že okresní soud při svých úvahách o promlčení služebnosti nezohlednil závěry plynoucí z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1419/2019, které však není přiléhavé na řešenou otázku, neboť se zabývá toliko tím, že v poměrech zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nelze námitku promlčení uplatnit toliko v řízení o zrušení či omezení služebnosti, ale je nezbytné u soudu domáhat se určení, že služebnost je promlčena (§ 618 o. z.), jak tomu bylo v tomto případě.

32. Jelikož odvolací soud neřešil otázku vzniku nové služebnosti, ale pouze určení ne/existence stávající služebnosti, nebylo pro posouzení věci významným, zda v důsledku posunu služebnosti tato zatěžuje rovněž pozemek parc. č. hodnota, který není předmětem tohoto řízení.

33. Ze shora uvedených důvodů je na místě rozsudek okresního soudu ve výrocích I 1), 3) a II 1), 3) potvrdit jako věcně správný podle § 219 o. s. ř.

34. Nad rámec odvolací soud dodává, že i v případě, pokud by jeho názor o existenci toliko jedné totožné služebnosti, která v průběhu času v důsledku konkrétních změn poměrů pouze měnila svůj rozsah, nebyl správný, a v důsledku výstavby rodinného domu by došlo k zániku služebnosti v části tzv. nožičky, pak vzhledem k nespornému zjištění o faktickému výkonu práv oprávněnými osobami od konce 70. let v části tak, jak je zachycena v GP vypracovaném tituly před jménem jméno FO, byly naplněny předpoklady pro mimořádné vydržení věcného břemene dle § 1095 o. z. v tomto rozsahu.

35. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2307/2022, nebo sp. zn. 22 Cdo 3387/2021, podmínkou mimořádného vydržení (§ 1095 o. z.) není poctivá držba (§ 992 odst. 1 o. z.), ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele; ten drží věc v přesvědčení, že jeho držba nepůsobí nikomu újmu. Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu držitele tíží toho, kdo vydržení popírá. Kritéria uvedená v § 992 odst. 1 o. z., resp. dříve v § 130 odst. 1 obč. zák., se tu neuplatní. Držiteli, který se dovolává mimořádného vydržení, se započte vydržecí doba předchůdce, který držel věc „nikoliv v nepoctivém úmyslu“; není třeba, aby byl předchůdce držitelem poctivým (§ 992 odst. 1 o. z.), anebo oprávněným (§ 130 odst. 1 obč. zák.).

36. Dle § 993 o. z. neprokáže-li se, že se někdo vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo že někdo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou, jde o pravou držbu.

37. V této věci žalobci a), b) nedostatek nepoctivého úmyslu žalovaných ke dni uchopení držby ani netvrdili, namítali toliko nedostatek jejich dobré víry, což pro posouzení věci není právně významným. Pokud držitel, který nenabyl věc v nepoctivém úmyslu, odmítá vlastníkovi držbu předat, resp. vzdát se jí, může vlastník v průběhu vydržecí doby zabránit mimořádnému vydržení v zásadě jen žalobou napadající držbu nebo tvrdící nepoctivý úmysl držitele při jejím nabytí, tedy zpravidla žalobou na ochranu vlastnického práva, nebo, má-li na určení naléhavý právní zájem, žalobou na určení svého práva či určení, že držiteli právo nenáleží. Taková žaloba do 1. 1. 2019 podána nebyla (což bylo učiněno nesporným).

38. Poslední důvod nepravé držby představuje situaci, kdy někdo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou. V případě výprosy jde o smlouvu, kterou půjčitel přenechá někomu bezplatně věc k užívání, aniž se ujedná doba, po kterou se má věc užívat, ani účel, ke kterému se má věc užívat (§ 2189 obč. zák.). Současně platí, že kdo věc výprosníkovi přenechal, může požadovat její vrácení podle libosti (§ 2190 odst. 1).

39. V poměrech projednávané věci, a to s ohledem na skutková zjištění o tom, že v souvislosti se stavbou rodinného domu na žádost pana jméno FO (vlastníka služebností zatíženého pozemku) byl dán oprávněnými z věcného břemene písemný souhlas k „posunutí služebnosti“, lze uzavřít, že žalovaní neusilují proměnit v trvalé právo to, co jim bylo povoleno toliko výprosou.

40. Protože rozsudek soudu prvního stupně, jde-li o řízení o žalobě, byl ve věci samé, tj. ve výrocích I a II, věcně správný, byl v těchto výrocích (I, II) podle § 219 o. s. ř. potvrzen. Za dané situace se odvolací soud nákladovým výrokem, tj. výrokem III, nezabýval, neboť žalobci se jeho změny (nesprávnosti) nedomáhali; nepředestřeli k tomu žádnou argumentaci (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 5. 3. 2025, sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24, bod 30).

41. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když i v řízení před soudem odvolacím byli žalovaní zcela úspěšní. Žalovaným byla přiznána odměna zástupce za 1 úkon právní služby – vyjádření k odvolání - dle § 7 bod 5, § 9 odst. 3 písm. a), odst. 4 § písm. b) a § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“) ve znění účinném do 31. 12. 2024, ve výši 5 100 Kč, přičemž s ohledem na § 12 odst. 4 AT činí odměna za jeden úkon právní služby a zastupování tří osob 12 240 Kč, a dále dle § 13 odst. 4 AT ve znění do 31. 12. 2024 paušální náhrada ve výši 300 Kč. Dále jim byla přiznána odměna ve výši 44 256 Kč za dva úkony právní služby – účast u jednání dne 16. 1. 2025 a dne 12. 8. 2025 - dle § 7 bod 6, § 9 odst. 4 písm. a) a § 12 odst. 3 AT ve znění od 1. 1. 2025, ve výši 9 220 Kč, přičemž s ohledem na § 12 odst. 4 AT ve znění od 1. 1. 2025 odměna za jeden úkon právní služby činí 22 128 Kč (9 220 Kč + 7 376 Kč + 5 532 Kč), a dále dle § 12 odst. 4 AT ve znění od 1. 1. 2025 paušální náhrada za tyto dva úkony právní služby ve výši 900 Kč (450 Kč x 2). Odměna celkem činí 57 696 Kč, přičemž tato částka byla navýšena o 21 % DPH (12 116 Kč). Náhrada nákladů odvolacího řízení činí celkem 69 812 Kč.

42. Tuto částku jsou žalobci a), b) povinni zaplatit žalovaným společně a nerozdílně z jedné poloviny, tj. ve výši 34 906 Kč. Rovněž žalobci c), d) jsou povinni zaplatit žalovaným společně a nerozdílně z jedné poloviny, tj. ve výši 34 906 Kč, a to dle § 140 odst. 1 o. s. ř., ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí dle § 160 odst. 1 o. s. ř., zástupci žalovaných dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

43. Jelikož žalobcům vznikla poplatková povinnost dle § 4 odst. 1 písm. a), b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon“) v souvislosti s podáním dalšího návrhu na určení, že služebnost je promlčena (objektivní kumulace nároků), přičemž doposud zaplatili za oba tyto návrhy v celkové výši 10 000 Kč pouze žalobci a), b) – viz č. l. 61, plátce žalobce a). Z tohoto důvodu byla poplatková povinnost z obou návrhů ve výši 10 000 Kč uložena rovněž žalobcům žalobcům c), d).

44. Shodně postupoval odvolací soud, pokud jde o zaplacení soudního poplatku z odvolání, který byl dosud zaplacen rovněž pouze žalobci a), b) - viz č. l. 392, plátce žalobce a).

45. Dle § 2 odst. 8 zákona jsou žalobci c), d) povinni zaplatit soudní poplatek společně a nerozdílně. Podle § 6a odst. 6 zákona pro účely tohoto zákona se za nemovitou věc pokládají všechny nemovité věci zapsané v katastru nemovitostí na jednom listu vlastnictví. Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu v Brně ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, prostřednictvím soudu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.