57 CO 222/2021

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky Severové a soudkyň Mgr. Jany Bojkové a Mgr. Daniely Teterové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa 2. jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa oba zastoupeni advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa o 497.184 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 29. 6. 2021, č. j. 110 C 398/2017-187

I. Rozsudek okresního soudu se v odstavci I. výroku potvrzuje.

II. V odstavci II. výroku se rozsudek okresního soudu mění takto: Žalobce je povinen zaplatit žalovaným 1. a 2. na nákladech řízení 230.587 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku advokátce žalovaných.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným 1. a 2. na náhradě nákladů odvolacího řízení 41.184 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku advokátce žalovaných.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, aby žalovaní 1. a 2. byli povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku ve výši 497.184 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 497.184 Kč od 22. 8. 2017 do zaplacení (odstavec I. výroku). Dále žalobci uložil povinnost zaplatit žalovaným 1. a 2. společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 247.363 Kč k rukám právní zástupkyně žalovaných do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (odstavec II. výroku).

2. Rozsudek v celém rozsahu napadl žalobce odvoláním, přičemž navrhoval, aby rozsudek okresního soudu byl zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobce namítal, že soud prvního stupně nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem a jím označeným důkazům, řízení je tak postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, přičemž dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním dle § 205 odst. 2 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále jen o. s. ř) a jeho rozhodnutí tak spočívá na nesprávném právním posouzení věci dle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. V předmětné věci je mezi stranami nesporné, že mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovaným 1. jako nájemcem byla dne 18. 7. 2006 uzavřena nájemní smlouva, smlouva o výstavbě a smlouva o budoucí nájemní smlouvě, na základě kteréžto žalobce přenechal žalovanému 1. do pronájmu půdní prostor o velikosti 178 m2 domu [adresa] na ulici [název ulice] č. or. 13 v [obec] s tím, že žalovaný 1. se zavázal na vlastní náklady v daném půdním prostoru zajistit vybudování jedné nové bytové jednotky. Nájem byl sjednán na dobu určitou do dne nabytí právní moci kolaudačního rozhodnutí o užívání bytové jednotky, nejdéle však na dobu 3 let od podpisu této smlouvy oběma stranami. Žalovaný 1. se zavázal zajistit do 12 měsíců od právní moci stavebního povolení řádné provedení stavby v souladu s projektovou a podat jako budoucí uživatel návrh na kolaudaci; v případě nedodržení tohoto termínu byla sjednána mezi účastníky smluvní pokuta ve výši 2.000 Kč za každý započatý měsíc prodlení. Součástí nájemní smlouvy o výstavbě a smlouvy o budoucí nájemní smlouvě bylo rovněž ujednání smluvních stran, že do 30 dnů ode dne nabytí právní moci příslušného kolaudačního rozhodnutí uzavřou na požádání nájemní smlouvu s náležitostmi ve smlouvě uvedenými. Bytová jednotka byla v předmětném půdním prostoru vybudována, kolaudační souhlas ke stavbě byl vydán dne 11. 4. 2012. Dne 11. 3. 2013 požádal žalovaný 1. prostřednictvím svého zástupce o uzavření nájemní smlouvy k vybudované bytové jednotce, probíhala jednání za účelem uzavření nájemní smlouvy, když žalobce jako podmínku pro uzavření nájemní smlouvy požadoval po žalovaných uhrazení veškerých závazků souvisejících s užíváním bytu a smluvní pokuty ve výši 66.000 Kč, nejpozději ke dni uzavření nájemní smlouvy; k uzavření nájemní smlouvy však z důvodů daných na straně žalovaných, kteří nerespektovali ujednání o smlouvě budoucí, nedošlo. Následně žalobce vyzval žalované k vyklizení předmětného bytu a jeho vrácení. Ze samotných jednání o uzavření nájemní smlouvy lze přitom dovodit, že s ohledem na vybudování předmětné jednotky žalovaní měli zájem o její užívání a z toho plyne logický závěr, že žalovaní předmětnou jednotku po jejím vybudování užívali, resp. s touto disponovali a snažili se získat právní titul k užívání, byť si stále kladli nové podmínky pro uzavření nájemní smlouvy, pročež k uzavření nájemní smlouvy nedošlo. Žalobce uváděl, že zásadně nesouhlasí se závěry prvoinstančního soudu, že žaloba je nedůvodná, když žalovaní předmětný byt údajně fakticky nikdy neužívali, klíče od předmětného bytu nikdy neměli k dispozici a současně tyto klíče měly být předány žalobci [jméno] [příjmení] na základě plné moci udělené mu žalovaným 1. dne 20. 4. 2012, a to spolu s dokumentací vztahující se k bytové jednotce. Prvoinstanční soud tato své zjištění opřel pouze o svědeckou výpověď [jméno] [příjmení], který však u jednání vypověděl, že neví, kdy a komu klíče od předmětné bytové jednotky předal, jeho svědecká výpověď tak má mizivou vypovídací hodnotu. Žalobce naopak popírá, že k domnělé schůzce [jméno] [příjmení] a dosud blíže nekonkretizovaného pracovníka žalobce (snad bytového odboru) vůbec došlo, výpověď tohoto svědka je značně nevěrohodná, když nebyl schopen ani přibližně určit, kdy mělo k předání předmětných klíčů dojít, ani kdo je měl za žalobce přebírat. Nevěrohodné je i jeho tvrzení, že se měl před předáním klíčů setkat se zástupcem žalobce v předmětném bytě, když nebyl schopen vysvětlit, kdo schůzku v bytě inicioval, ani kdy se měla přesně konat. Při kontrolách bytu, jako i při předání klíčů přitom žalobce z pozice úřadu standardně vyhotovuje písemné protokoly. Skutečnost, že k žalovanými tvrzeným jednáním protokoly vyhotoveny nebyly, dokládá, že k domnělým jednáním a předáním klíčů vůbec nedošlo. Je nesporné, že bytová jednotka byla vybudována žalovanými, tito byli posledními disponenty s bytovou jednotkou, přičemž je pouze sporné, zda následně došlo k jejímu vyklizení a předání žalobci, žalovaní tuto skutečnost však neprokázali. Pokud nedošlo k vyklizení bytové jednotky, resp. k jejímu zpřístupnění vlastníkovi, došlo na straně žalovaných k získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu, čímž se na úkor žalobce bez spravedlivého důvodu žalovaní obohatili ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.). Žalovaní jsou tak povinni vydat, oč se obohatili, a to ve výši obvyklého nájemného, hrazeného v daném místě a čase za užívání obdobných prostor. Jelikož žalovaní věrohodně neprokázali předání klíčů a zpřístupnění předmětné bytové jednotky žalobci, má žalobce za to, že jeho žaloba je po právu a mělo by být žalobě v celém rozsahu vyhověno.

3. Žalovaní 1., 2. ve vyjádření k odvolání uvedli, že se plně ztotožňují se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, rozsudek okresního soudu považují za správný a zákonný a odvolání žalobce za nedůvodné. Měli zájem na uzavření nájemní smlouvy k předmětnému bytu, nicméně neuzavření této smlouvy zavinil žalobce, neboť si neustále kladl nové podmínky, např. podmiňoval uzavření vlastní nájemní smlouvy zaplacením smluvní pokuty za dobu od 19. 7. 2009 do 6. 2. 2012, když tento nárok žalobci vůbec nevznikl. K zpochybňování věrohodnosti svědka [jméno] [příjmení] žalobcem žalovaní uvedli, že tento byl řádně zplnomocněn žalovaným 1. k předání bytu a dokumentace k bytu, svědek věrohodně vypověděl, kdy a komu předal klíče a další dokumentaci k bytu; uvedl, že se jednalo o muže, pracovníka Úřadu městské části [obec], odboru bytového či stavebního. Je zcela pochopitelné, že s odstupem času si již svědek nepamatuje jméno dotyčného. Rovněž nelze nic zvláštního spatřovat ve skutečnosti, že po prohlídce bytu odjel svědek na Úřad městské části [obec], zde předal klíče a dokumentaci související s bytem, tedy takto odevzdal byt. Pokud žalobce tvrdí, že při kontrolách bytu, jakož i při předání klíčů, žalobce z pozice úřadu standardně vyhotovuje písemné protokoly, tak v řízení před soudem prvého stupně uvedené tvrzení nebylo prokázáno. O skutečnosti, že vybudovaný byt byl předán do dispozice žalobce včetně dokumentace, svědčí i to, že žalobce se nikdy až do roku 2018 nedomáhal předání předmětného bytu, klíčů či dokumentace. Žalovaná 2. dále namítala nedostatek pasivní legitimace, neboť nebyla účastna žádnému ze smluvních ujednání uzavřených mezi žalobcem a žalovaným, a jestliže žalobce dovozoval pasivní legitimaci žalované z konstrukce společného jmění žalovaných jakožto manželů, tak tato právní konstrukce není přiléhavá. Žalovaným nemohlo vzniknout právo společného nájmu k bytu, když nevznikl žádný nájemní vztah k předmětnému bytu, nebylo tak prokázáno, že by žalované vznikla povinnost předmětný byt žalobci vrátit. U žalované také nemohlo vzniknout žádné bezdůvodné obohacení, neboť nebylo prokázáno, že by žalovaná 2. předmětný byt fakticky užívala. Pokud jde o pasivní legitimaci založenou na existenci pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení náležející do společného jmění, pak dle konstantní judikatury NS ČR účastníkem odpovědnostního závazkového vztahu z bezdůvodného obohacení se stal pouze ten z manželů, kterému bylo bez právního důvodu plněno. Žalovaní tak navrhovali, aby s ohledem na výše uvedené byl rozsudek okresního soudu odvolacím soudem jako věcně správný potvrzen.

4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobu oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal rozhodnutí okresního soudu za užití ust. § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, včetně předcházejícího řízení, se závěrem, že odvolání není důvodné.

5. Okresní soud učinil na základě provedených důkazů správná a zcela postačující skutková zjištění, tato skutková zjištění odvolací soud přejímá, a na tyto odkazuje (viz bod 9 až 19 odůvodnění rozsudku okresního soudu).

6. Z těchto skutkových zjištění učinil okresní soud správný závěr o skutkovém stavu uvedený v bodě 20 odůvodnění napadeného rozsudku, zejména o tom, že žalobce jako pronajímatel uzavřel se žalovaným 1. jako nájemcem dne 18. 7. 2006 nájemní smlouvu o výstavbě a smlouvou budoucí nájemní smlouvě, na základě které přenechal žalovanému 1. do pronájmu půdní prostory o velikosti 178 m2 nacházející se v domě [adresa] na ulici [ulice] v [obec]. Žalovaný 1. se na základě smlouvy zavázal na vlastní náklady v daném půdním prostoru vybudovat novou bytovou jednotku. Doba nájmu byla sjednána na dobu určitou, a to do dne nabytí právní moci kolaudačního rozhodnutí o užívání bytové jednotky nejdéle však na dobu 3 let od podpisu smlouvy oběma stranami. Žalobce a žalovaný 1. si dále ujednali, že do 30 dnů ode dne nabytí právní moci kolaudačního rozhodnutí uzavřou na požádání nájemní smlouvu k nově vybudované bytové jednotce. Žalovaný 1. v půdním prostoru zajistil vybudování nové bytové jednotky, kolaudační rozhodnutí bylo vydáno 11. 4. 2012. Dne 11. 3. 2013 požádal žalovaný 1. žalobce o uzavření nájemní smlouvy k nově vybudované bytové jednotce písemnou formou, mezi zúčastněnými stranami opakovaně probíhala jednání, nicméně nájemní smlouva uzavřena nebyla. Žalovaní 1., 2. nikdy v bytové jednotce nebyli, neměli zde uloženy žádné osobní věci a neměli ani klíč od přebudovaného půdního prostoru k vzniklé bytové jednotce. Původní přestavbou půdního prostoru na bytovou jednotku byla pověřena [právnická osoba]. [příjmení], která kromě stavebních prací vyměnila také vstupní dveře k bytu a od těchto dveří měl žalovaný 1. k dispozici klíč. Následně tyto dveře byly zcizeny, bytová jednotka byla vykradena. Dokončení přestavby včetně instalace nových dveří již prováděla společnost [název společnosti] [anonymizována dvě slova], přičemž po instalaci nových dveří měl k dispozici klíč pouze [jméno] [příjmení]. Svědek [jméno] [příjmení], který na základě plné moci udělené žalovaným 1. po kolaudaci předmětného bytu (dne 11. 4. 2012), předal předmětný byt žalobci (dva až tři týdny po kolaudaci) tak, že po umožnění obhlídky bytu za účasti zástupce žalobce se dostavil na příslušný Úřad městského obvodu [obec], kde předal zaměstnanci žalobce klíče a dokumentaci. K uzavření nájemní smlouvy mezi zúčastněnými stranami nedošlo.

7. S ohledem na zpochybňování věrohodnosti u okresního soudu slyšeného svědka [jméno] [příjmení], odvolací soud dospěl k závěru, že je zapotřebí provést jeho opětovný výslech. Před odvolacím soudem tento svědek uvedl, že pracoval ve firmě [název společnosti] [právnická osoba], přičemž měl na starost záležitosti týkající se dokončení rekonstrukce půdních prostor v [obec] na [ulice] 34, staral se i o kolaudační řízení vztahující se k rekonstrukci vytvořeného bytu. Následně, po provedení kolaudace, jej oslovil žalovaný 1., že je zapotřebí na základě požadavku žalobce předat ještě nějakou dokumentaci a umožnit prohlídku daných prostor, když jej požádal, aby tuto záležitost vyřešil. Žalovaný 1. mu za tímto účelem vystavil plnou moc, kterou svědek přijal. Na základě tohoto zmocnění zatelefonoval na [stát. instituce], kdy zjišťoval, jaké doklady musí být předloženy, přičemž byla sjednána schůzka za účelem prohlídky bytu a jeho předání, jakož i dokumentace. Svědek měl k dispozici klíče od bytu, po celou dobu tyto klíče držel pouze on, žalovaní od bytu klíče neměli. Ve sjednaný termín se dostavil nejdříve na obhlídku bytu, obhlídka se uskutečnila za účasti správce dané budovy a byt byl shledán v pořádku. Poté se dostavil na [stát. instituce], zde jednal s nějakým pánem, předal mu dokumentaci, když měl informaci od žalovaného 1., že mu má být předána nájemní smlouva k tomuto bytu. Ze strany tohoto zaměstnance žalobce mu bylo řečeno, že smlouva se teprve musí připravit; následně odevzdal klíče k danému bytu. Není schopen přesně si vybavit, kdy došlo ke schůzce a k předání klíčů od bytu, ale odehrálo se to řádově 2 až 3 týdny poté, co byl byt zkolaudován. Svědek dále potvrdil, že žalovaní neměli po celou dobu v bytě žádné věci. Ani po takto zopakovaném dokazování odvolací soud neshledal důvodnou odvolací námitku žalobce ohledně nevěrohodnosti svědka [jméno] [příjmení].

8. Okresní soud správně posoudil vztah uzavřený na základě nájemní smlouvy mezi žalobcem a žalovaným 1. ve smyslu § 663 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.), tj. že na základě výše popisované nájemní smlouvy byl předán do užívání žalovanému 1. půdní prostor, který vlastním nákladem dle smluvního ujednání žalovaný nechal přebudovat na byt, přičemž tento nájemní poměr byl sjednán na dobu určitou v trvání do provedení kolaudace. Jelikož byla nájemní smlouva uzavřena dne 18. 7. 2006, po uplynutí 3 let došlo ve smyslu § 676 obč. zák. k prodloužení nájemního poměru, a to až do doby, kdy došlo ke zkolaudování těchto prostor na byt, tj. ke dni 11. 4. 2012. Vzhledem k tomu, že předmět nájmu změnil svůj charakter, došlo k zániku práva nájmu k předmětnému půdnímu prostor. Nově vzniklou bytovou jednotku žalovaní 1., 2. nikdy neužívali, klíče k tomuto bytu měl ve své dispozici pouze [jméno] [příjmení] a právě odevzdáním klíčů prostřednictvím zmocněného [jméno] [příjmení] dva až tři týdny po kolaudaci bytu došlo k situaci, kdy již žalobce měl možnost s těmito prostorami nakládat, což je rozhodná skutečnost pro posouzení nároku žalobce na vydání bezdůvodného obohacení. Jestliže se žalobce domáhal po žalovaných placení úhrad za užívání bytu z titulu bezdůvodného obohacení za období od prosince 2014 do července 2017 je nepochybné, že takto uplatněný nárok nemůže obstát. V okamžiku, kdy převzal pracovník žalobce předmětné klíče od bytu, fakticky se tak žalobce chopil užívání tohoto bytu, neboť od tohoto okamžiku již mohl s bytem volně nakládat. Námitky žalobce, že by standardně měl být vyhotoven protokol o předání bytu, jakož i další dokumenty, nemohou obstát, neboť rozhodné je, že právě tímto okamžikem vznikla možnost žalobce jako vlastníka této nemovitosti s touto nakládat, když takovýto závěr vyplývá z ustálené soudní praxe (srovnej rozsudek NS ze dne 11. 11. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2230/2014, dále rozsudek ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. 28 Cdo 1551/2013 či rozsudek ze dne 30. 7. 2010, sp. zn. 30 Cdo 5390/2008). Na základě výše uvedeného se odvolací soud zcela ztotožňuje se závěrem okresního soudu, že nárok žalobce na bezdůvodné obohacení za užívání předmětného bytu za výše uvedené období není důvodný, neboť na straně žalovaných, kteří byt žádným způsobem neužívali a tento žalobci odevzdali, nemohlo vzniknout bezdůvodné obohacení tak, jak to má na mysli ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z. Navíc, ve vztahu k žalované 2. povinnost předat předmětné prostory nikdy nemohla vzniknout, neboť tato nebyla účastna ani na nájemní smlouvě o pronájmu půdních nebytových prostor, nebyla rovněž stavebnicí na základě smlouvy o výstavbě ani účastnicí smlouvy o smlouvě budoucí, tudíž od samotného počátku u žalované 2. nebyla podmínka pasivně legitimace naplněna.

9. Na základě výše uvedeného odvolací soud shledal rozsudek okresního soudu v odstavci I. výroku věcně správným, a za užití ust. § 219 o. s. ř. tento potvrdil.

10. Okresní soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení postupoval správně, jestliže za užití ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu zavázal žalobce, který v řízení úspěšný nebyl, k náhradě nákladů řízení žalovaným v plné výši. Okresní soud správně stanovil odměnu za jednotlivé úkony advokátky žalovaných ve smyslu § 7 bod 6 vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (dále jen AT), tato odměna byla snížena o 20% dle § 12 odst. 4 AT za úkon a účastníka, když zástupkyně zastupovala oba žalované. Odvolací soud se však neztotožňuje s okresním soudem ohledně výpočtu účelně vynaložených nákladů za právní zastoupení, když pokud se jedná o odměnu za odpor proti platebnímu rozkazu ze dne 16. 1. 2018 v částce 8.432 Kč a odměnu za vyjádření k žalobě ze dne 19. 2. 2018 v částce taktéž 8.432 Kč, pak žalovaným přísluší odměna pouze za jeden takovýto úkon, když vyjádření se k žalobě ať už formou odporu či následné vyjádření se k žalobě samé mělo být učiněno v rámci jednoho úkonu. Na základě výše uvedeného dle odvolacího soudu přísluší žalovaným na náhradě nákladů řízení částka ve výši 230.587 Kč, když tato sestává z těchto úkonů: 7 úkonů po 8.432 Kč (vycházeno z tarifní hodnoty 559.332 Kč), a to za sepis odporu proti platebnímu rozkazu, účast u jednání konaného dne 28. 8. 2018, porada s klientem dne 21. 2. 2019, odměna za sepsání listiny, tj. návrhu dohody o narovnání sporných práv ze dne 22. 2. 2019, odměna za účast u ústního jednání dne 4. 6. 2020 trvající více než 2 hodiny, tedy za 2 úkony), dále 4 úkony po 8.240 Kč (vypočteno z tarifní hodnoty 497.184 Kč), a to za další poradu s žalovaným dne 13. 7. 2020, písemné podání ve věci samé ze dne 15. 7. 2020, účast u jednání konaného dne 20. 8. 2020 a dne 21. 6. 2020; jelikož tyto úkony byly učiněny za 2 účastníky, je třeba tyto náklady právního zastoupení vynásobit dvěma; dále žalovaným přísluší náhrada za hotové výdaje, tj. 11 x 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT a z takto stanovených nákladů řízení 21 % DPH v částce 40.019 Kč za užití ust. § 137 odst. 3 občanského soudního řádu.

11. Na základě výše uvedeného, odvolací soud za užití ust. § 220 občanského soudního řádu rozhodnutí o náhradě nákladů řízení před soudem prvého stupně v odstavci II. výroku změnil tak, jak je uvedeno shora.

12. Rozhodnutí o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněno ust. § 224 o. s. ř. za užití ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž procesně úspěšným žalovaným náleží náhrada nákladů řízení v plném rozsahu, a to v částce 41.184 Kč (po zaokrouhlení), když tyto náklady představují součet těchto položek: 2 úkony právní služby á 8.240 Kč za užití ust. § 7 bod 6 a § 12 odst. 4 AT (za vyjádření se k odvolání ze dne 13. 1. 2022 a účast u jednání konaného dne 22. 2. 2022 před odvolacím soudem), vynásobeno dvěma za zastupování 2 účastníků jednou advokátkou, náhrada za hotové výdaje 2 x RP á 300 Kč, dle § 13 odst. 4 AT, dále náhrada za cestovní výdaje za cestu z [obec] do [obec] a zpět v celkové částce 276 Kč za užití § 13 odst. 1 AT, náhrada za promeškaný čas, tj. 2 půlhodiny á 100 Kč za užití ust. § 14 odst. 1, 3 AT a náhrada za 21 % DPH z takto vypočtených nákladů odvolacího řízení ve výši 7.147,60 Kč.

13. Lhůta k zaplacení nákladů řízení jak před soudem prvního stupně, tak před soudem odvolacím je odůvodněna ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., povinnost žalobce zaplatit tyto náklady k rukám zástupkyně žalovaných 1., 2. je odůvodněna ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.