57 Co 222/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a soudkyň Mgr. Michaely Janošcové a Mgr. Daniely Teterové ve věci manželky: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 a manžela: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o rozvod manželství o odvolání manžela proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 1. 8. 2024, č. j. 9 C 3/2024-32,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud rozvedl manželství účastníků uzavřené dne , datum, před Místním národním výborem , adresa, (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

2. Okresní soud vyšel ze závěru o skutkovém stavu spočívajícím v tom, že manželé uzavřeli manželství dne , datum, , u obou se jednalo o manželství prvé, z něhož se narodily čtyři dnes již zletilé děti. Jejich manželství bylo souladné do doby, kdy manžel začal podnikat v zemědělství, tehdy se mezi nimi počaly objevovat neshody, resp. manželce se přestalo líbit chování manžela jak ve vztahu k podnikání, tak zejména k její osobě. O finančních záležitostech rodiny rozhodoval pouze manžel, pokud manželka chtěla říct svůj názor, setkala se z jeho strany s urážkami a ponižováním. Stejné to bylo i ve vztahu k ostatním záležitostem rodiny, na kterou manžel nebral ohledy. Manželka rodinnou situaci po celou dobu snášela, byla submisivní povahy, snažila se manželovi vyhovět, dokonce usměrňovala i dceru, která se jí před manželem pokoušela bránit. Manžel si nedokázal vyslechnout názor jiného, vždy prosadil svoji pravdu. Dcery účastníků si nepamatují, že by jejich manželství někdy fungovalo tak, jak si samy představují, že by partnerství fungovat mělo. Situace se pro manželku stala nesnesitelnou asi tři až čtyři roky zpětně, kdy další rozšiřování podnikání manžela již bylo pro ni příliš zatěžující, a to jak po psychické, tak fyzické stránce. Manžel navíc společné jmění účastníků zadlužoval. Na podnikání si půjčoval peníze i od rodiny. Splácení dluhů mu musela manželka připomínat. V okamžiku, kdy se dozvěděla, že se zadlužil i u jejího bratrance, tlak dále nevydržela. Dne 16. 9. 2023 odešla na návštěvu k dceři účastníků a následně se rozhodla zpět do společné domácnosti nevrátit, neboť by další soužití s manželem již nezvládla. Po jejím odchodu ji manžel několikrát kontaktoval i prostřednictvím dcery, na jedné straně se ji snažil získat zpět, na straně druhé však tvrdil, že si do domu nastěhuje jinou ženu a rozvede se. Manželka ke dni rozhodování okresního soudu není s manželem v žádném kontaktu, telefonické spojení mezi nimi zablokovala a není nic, co by ji přimělo se k manželovi vrátit.

3. Na zjištěný skutkový stav okresní soud aplikoval § 755 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a žalobě vyhověl, neboť bylo prokázáno, že manželství je tak hluboce a trvale rozvráceno, že nelze očekávat obnovení manželského soužití. Manželé zejména dlouhodobě netráví společný čas (s výjimkou času stráveného prací), nesdílejí společné koníčky, neřeší společně problémy ani společné hospodaření (tedy není mezi nimi shoda o tom, jak bude rodina nakládat s finančními prostředky), nesdílí společné radosti, jejich vzájemná citová náklonnost již nefunguje delší dobu a sahá až do dětství jejich nezletilých dětí. Navíc nelze nikoho nutit, aby setrvával ve svazku manželském, pokud sám nechce a k druhému již nechová žádné city (samozřejmě s výjimkami uvedenými v zákoně, které na tento případ aplikovatelné nejsou a nikdo je ani netvrdil).

4. Příčiny rozvratu manželství okresní soud spatřoval zejména na straně manžela, který z důvodu své povahy nerespektoval názor manželky, a to ať už jde o společné hospodaření, zadlužování se či trávení volného času. Tento jeho postoj nakonec vedl k tomu, že se manželství stalo pro manželku nesnesitelným.

5. Proti rozsudku podal manžel odvolání, kterým se domáhal zrušení rozhodnutí a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. Odvolání odůvodnil tím, že okresní soud zjistil neúplně skutkový stav věci, neboť neprovedl všechny důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností. Na základě důkazů provedených pak dospěl k nesprávnému závěru o skutkovém stavu. Podle manžela manželství účastníků není hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, manžel má k manželce nadále citovou vazbu a má za to, že se k němu vrátí. Podle něj bylo manželství po dobu 30 let naprosto souladným, mezi manželi nebyly žádné rozpory. Tvrzení manželky ohledně chování manžela nejsou pravdivé, k objasnění vztahů mezi manželi manžel navrhoval výslech syna účastníků, který by se mohl vyjádřit i ke stavu manželova podnikání, jednotlivých půjček a způsobu jejich uhrazování. Tento důkaz však soud neprovedl. Rovněž tak soud neprovedl obligatorní účastnický výslech manžela, kterým byly objasněny vztahy mezi manželi, jakož i tvrzení, že manželství není hluboce rozvráceno.

6. Manželka označila odvolání manžela za zcela nedůvodné a navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.

7. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, které mu předcházelo [§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)], se závěrem, že odvolání není důvodné.

8. Manželka se podaným návrhem domáhala rozvodu manželství účastníků, které je dlouhodobě nesouladné a neplní žádnou ze svých funkcí, když od září 2023 účastníci nežijí jako manželé a manželka nemá k manželovi již žádný citový vztah.

9. Manžel procesní obranu staví na argumentu, že manželství doposud není natolik rozvráceno, sám k manželce ještě citovou vazbu má a je přesvědčen o tom, že se k němu vrátí.

10. Skutková zjištění soudu prvního stupně jsou správná, vyplývají z provedených důkazů a obstojí i pro odvolací řízení a pro stručnost odůvodnění na ně lze odkázat, neboť odvolací soud je toliko přezkumnou instancí, své rozhodnutí nebuduje na nově zjišťovaném skutkovém stavu či zcela nových právních závěrech bez vazby na argumentaci soudu prvního stupně [k možnosti odkázat na správné skutkové, příp. právní závěry soudu prvního stupně (dokonce i v reakci na námitky odvolatele) srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, uveřejněného pod číslem 53/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, kdy rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz, zatímco rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Ústavního soudu https://nalus.usoud.cz].

11. Soud prvního stupně zjištěný skutkový stav opřel zejména o svědeckou výpověď dcer účastníků , jméno FO, a , jméno FO, a účastnickou výpověď manželky. Jednotlivé důkazy byly soudem prvního stupně řádně vyhodnoceny ve smyslu § 132 o. s. ř. a vzhledem k tomu, že v odvolacím řízení nevyvstaly pochybnosti o tom, že by takto provedené důkazy měly být hodnoceny odlišně, odvolací soud nepřistoupil k zopakování těchto důkazů, stejně tak ani nedoplnil dokazování o další, stranou manžela navrhované, důkazy (blíže srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 33 Cdo 1179/2008). Lze tedy uzavřít, že skutkový stav byl důkazy provedenými před soudem prvního stupně náležitě zjištěn.

12. Soud prvního stupně se přitom jednoznačně a zcela vyčerpávajícím způsobem vypořádal v bodech 9 a 10 odůvodnění svého rozsudku s tím, proč neprovedl dokazování výpovědí manžela a svědeckou výpovědí syna účastníků, na tyto důvody je možno v odvolacím řízení odkázat.

13. Nad rámec toho odvolací soud dodává, že § 389 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), sice předpokládá, že soud účastníky v řízení o rozvod (tedy oba manžele) vždy vyslechne, s výjimkou případů, kdy by provedení výslechu bylo spojeno s velkými obtížemi. Tímto pojmem je namístě rozumět především okolnosti, na jejichž základě není možné v dohledné době očekávat, že výslech bude proveditelný (například dlouhodobě neznámý pobyt manžela, který se soudu nepodařilo přes veškerou rozumnou snahu zjistit, porucha zdraví znemožňující výslech apod.). Míru obtíží (ve smyslu toho, že výslech nelze uskutečnit v dohledné době) soud srovnává se zájmem manžela, který podal návrh na rozvod, na bezprůtahovém rozvodu manželství, jakož i s důvody, které k rozvodu mají vést. Jde o poměřování dvou principiálních požadavků – jednak povinnosti soudu provést výslech účastníka, který je odrazem zásady zdrženlivosti (akt rozvodu manželství nemá být samozřejmostí), jednak potřeby respektovat existující a legitimní potřeby navrhovatele na rozvodu manželství. Neprovedení výslechu některého z manželů v řízení o rozvod jejich manželství je obecně vadou řízení, která může způsobit nesprávnost napadeného rozhodnutí a za podmínek daných § 213 odst. 4 o. s. ř. může být i důvodem pro zrušení a vrácení věci okresnímu soudu. Nicméně neprovede-li výslech manžela soud prvního stupně v rozporu s § 389 odst. 1 o. s. ř., může být vada zhojena i v rámci odvolacího řízení a teprve jestliže z výpovědi účastníků vyplynou zásadní okolnosti, které je třeba dále prověřit, může dojít ke zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně (blíže srov. Svoboda, K., Tlášková, Š., Vláčil, D., Levý, J., Hromada, M. a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 780-783). Za situace, kdy bylo manželem v rámci odvolání namítáno, že nebyl v řízení před soudem prvního stupně vyslechnut, se odvolací soud pokusil tvrzenou vadu řízení zhojit, nicméně ani k jednání odvolacího soudu se manžel nedostavil, svým právním zástupcem byl omluven až u tohoto jednání s tím, že bylo opět poukazováno na jeho zdravotní důvody. Žádná lékařská zpráva o zdravotním stavu manžela odvolacímu soudu předložena nebyla, ač na povinnost doložit svůj zdravotní stav byl manžel prostřednictvím svého zástupce upozorněn již před soudem prvního stupně. Pakliže se manžel ani v jednom případě nedostavil k jednáním soudů, svoji neúčast omluvil vždy až u konkrétního jednání svým zástupcem, aniž by v kterémkoliv z těchto celkem tří případů doložil lékařskou zprávu, z níž by bylo jednoznačně zřejmé, že skutečně není schopen účastnit se nařízeného jednání, lze uzavřít, že provedení výslechu manžela by v daném případě skutečně bylo spojeno s velkými obtížemi ve srovnání se zájmem manželky, která podala návrh na rozvod, na tomto trvá, k manželovi nemá žádný citový vztah a od jejího odchodu ze společné domácnosti nikdy nedošlo k obnovení společného soužití (což nebylo v řízení ani manželem tvrzeno). Takovéto chování manžela lze vyhodnotit spíše jako obstrukční, činěné ve snaze samotné rozhodnutí soudu o rozvodu pouze oddálit, když z tvrzení manžela ani z provedených důkazů navíc nevyplývá, že by se manžel skutečně aktivně snažil o obnovení soužití účastníků (např. návštěvou manželské poradny, osobními setkáními s manželkou apod.). Pokud i odvolací soud shledal, že byly splněny podmínky pro neprovedení výslechu manžela ve smyslu § 389 odst. 1 z. ř. s., bylo skutečně na místě rozhodnout na základě ostatních v řízení provedených důkazů.

14. Pakliže manžel v odvolání dále napadal, že okresní soud neprovedl ani důkaz svědeckou výpovědí syna účastníků , jméno FO, - ke vztahům mezi jeho rodiči a k dluhům z manželova podnikání, ze závěrů ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu k otázce tzv. opomenutých důkazů plyne, že podle § 120 odst. 1 o. s. ř. není povinností soudu provést všechny navržené důkazy, vysvětlí-li současně v souladu s § 157 odst. 2 o. s. ř. v odůvodnění rozhodnutí, proč se rozhodl některé z navrhovaných důkazů neprovést (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3674/2012, a ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 26 Cdo 4258/2007, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. 30 Cdo 785/2015, uveřejněný pod číslem 116/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, nebo nález Ústavního soudu ze dne 13. 6. 2006, sp. zn. I. ÚS 50/03, uveřejněný pod číslem 120/2006 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Procesním právům účastníka odpovídá povinnost soudu o jím navržených důkazech rozhodnout, jakož i – pokud jim nevyhoví – ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl, resp. pro základ svých skutkových zjištění je nepřevzal (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 1135/17, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 23 Cdo 4861/2017). Jak dále poukázal Nejvyšší soud v posledně zmíněném rozhodnutí, neakceptování důkazního návrhu účastníka řízení lze založit třemi důvody. Prvním je argument, dle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, dle kterého důkaz není s to ani ověřit, ani vyvrátit tvrzenou skutečnost čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, dle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností ověřeno nebo vyvráceno (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 6. 2010, sp. zn. IV. ÚS 666/10). S ohledem na výše uvedené pak má odvolací soud za to, že soud prvního stupně naprosto správně vyhodnotil, že výslech svědka , jméno FO, je v daném řízení již nadbytečný, neboť jak vztahy mezi manželi, tak existence dluhů z podnikání manžela byla v řízení zjištěna z jiných důkazů (výpovědí dcer účastníků), které byly hodnoceny jako věrohodné.

15. Podle § 687 odst. 2 o. z. manželé si jsou navzájem povinni úctou, jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svou důstojnost, podporovat se, udržovat rodinné společenství, vytvářet zdravé rodinné prostředí a společně pečovat o děti.

16. Dle § 755 odst. 1 o. z. manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.

17. Odvolací soud má za to, že soud prvního stupně na zjištěný skutkový stav aplikoval zcela správně § 755 odst. 1 o. z., kdy ve spojení s § 687 odst. 2 o. z. Skutečně lze dospět k závěru, že manželství účastníků (děti narozené z manželství jsou zletilé) neplní žádnou ze svých funkcí. Manželé spolu víc než rok nehospodaří, společně intimně nežijí. Soužití účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Navíc manželka možnost obnovení manželského soužití zcela vylučuje a k manželovi již nemá žádný citový vztah.

18. Stejně tak příčiny rozvratu manželství odvolací soud spatřuje ve shodě s okresním soudem v autoritativním chování manžela a nedostatku respektu k manželce (dlouhodobě nerespektoval její názory, dehonestoval ji zesměšňováním, netrávil s ní volný čas, neřešil s ní problémy týkající se společného hospodaření, čímž dlouhodobě porušoval povinnost vytvářet zdravé rodinné prostředí). S jeho chováním manželka postupem doby nesouhlasila, čímž došlo k vyostření celé situace a manželka dospěla do stavu, kdy pro ni soužití s manželem už nebylo možné.

19. Za situace, kdy odvolací soud poté, co se zabýval hodnocením důkazů ze strany soudu prvního stupně, jakož i jeho skutkovými závěry a s jeho úvahami se zcela ztotožnil, stejně tak se vypořádal s odvolacími námitkami manžela, má za to, že takovéto odůvodnění rozsudku odvolacího soudu je v tomto směru zcela dostatečné [Ústavní soud opakovaně vysvětlil, že není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. III. ÚS 3122/09)].

20. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek dle § 219 o. s. ř. potvrdil jako správný, a to v obou výrocích, když okresní soud rozhodl správně i o náhradě nákladů řízení.

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 23 věta první z. ř. s. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. rovněž tak, že žádný z manželů nemá na jejich náhradu právo, neboť okolnosti případu neodůvodňují jejich přiznání dle věty druhé téhož ustanovení, navíc se v odvolacím řízení obě strany práva na náhradu nákladů řízení vzdaly.