9 C 38/2024

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci manželky: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 a manžela: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o rozvod manželství

I. Manželství manželů , Jméno zainteresované osoby 1/0, a , Jméno zainteresované osoby 0/0, , rozené , jméno FO, , uzavřené dne , datum, před MNV , adresa, , se rozvádí.

II. Žádný z manželů nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Manželka se podaným návrhem domáhala rozvodu manželství, které s manželem uzavřeli dne , datum, před Místním národním výborem , adresa, . V návrhu uvedla, že do manželství s manželem vstupovali po několikaleté známosti a zpočátku bylo jejich manželství souladné, nicméně postupem času začalo docházet ke stále většímu odcizení, a to až do bodu, kdy se rozhodla, že jediným východiskem je rozvod manželství. Z domácnosti odešla dne , datum, a od té doby spolu s manželem nežijí a společně nehospodaří. Hlavní příčinu rozvratu manželství spatřovala manželka v rozdílných názorech na společné soužití a trávení volného času, problémy pak nebyli schopni společně řešit.

2. Manžel s návrhem na rozvod manželství nesouhlasil, protože k manželce stále něco cítí a má za to, že manželka se do domu zase vrátí, protože mu nikdy neřekla, že se chce rozvést a stále mu předtím tvrdila, že se s ním nikdy nerozvede. Dodal, že jsou oba silně věřící, přičemž po dobu 30 let bylo manželství naprosto souladné, neobjevovaly se mezi nimi rozpory a není mu jasné, proč manželka opustila společnou domácnost. Z tohoto důvodu navrhoval zamítnutí návrhu manželky.

3. Soud ve věci nařídil jednání. První jednání původně nařízené na den , datum, bylo z podnětu omluvy manžela odročeno, když soudu doručil sdělení lékaře, že dne , datum, utrpěl záchvat dnavé artritidy v oblasti l. nohy, měl omezenou hybnost. Jelikož se jednalo o první takovou omluvu manžela, soud jí bez dalšího vyhověl. Manžel se však nedostavil ani k jednání nařízenému na den , datum, , ze kterého ho jeho přítomný zástupce omluvil s tím, že si manžel nevzal léky na vysoký tlak a nemůže vstát z postele. Na tomto jednání soud zástupce manžela poučil, že pokud se manžel hodlá znovu omlouvat ze zdravotních důvodů, je nutné soudu předložil potvrzení lékaře o tom, že manžel není schopen se jednání účastnit. I přes toto poučení se manžel k jednání dne , datum, nedostavil, byť byl řádně předvolán a včas předvolán. Na jednání zástupce manžela předložil soudu lékařskou zprávu , tituly před jménem, , která však neobsahovala žádné potvrzení o tom, že by se manžel nebyl schopen účastnit jednání. Z tohoto důvodu soud telefonicky kontaktoval zmíněnou lékařku, která sdělila, že zdravotní stav manžela není takový, že by vyžadoval nemocenskou a jednání by se proto účastnit mohl. Jednání proto proběhlo v nepřítomnosti manžela, jehož omluvu soud nepovažoval za důvodnou a ani včasnou, když lékařská zpráva , tituly před jménem, byla vystavena dne , datum, (předvolání bylo manželovi doručeno dne , datum, ).

4. V průběhu nařízených jednání soud provedl dokazování, a to jak listinou, tak výslechy svědků a výslechem manželky.

5. Z oddacího listu účastníků soud zjistil, že manželé uzavřeli manželství dne , datum, před MNV , adresa, , a to u obou jako manželství první.

6. Z výslechu manželky soud zjistil následující. Manželství bylo zpočátku souladné, situace se začala zhoršovat poté, co manžel začal podnikat v zemědělství, nehleděl na rodinu, nebral ohledy na nikoho, nedokázal si vyslechnout názor jiného a musel mít vždycky pravdu, měl svoji hlavu, nedokázal někoho poslechnout. Hlavním důvodem odchodu bylo zadlužování, nakonec asi dva roky před koncem, jí manžel říkal, že už ji nemůže vidět ani slyšet, že má zapomenout na děti, že přijde Covid a že se s nimi nebude moci setkávat. Situace byla taková zhoršená poslední tři až čtyři roky. Předtím měl manžel také narážky, bylo to co chvíli, vždy když nebylo po jeho. Volný čas trávili v zemědělství, musela fungovat podle manžela. Ona nebyla manželovi schopná odporovat, věděl, že ji má pod kontrolou. Moc se nehádali, radši si vše nechávala pro sebe. Utrácet nějak nemohla, vše šlo do podnikání, musela uvažovat, jak vše skloubit, aby fungovali. Na výchovu dětí měl také svůj názor, jiný názor neposlouchal. Poté, co manžel začal podnikat, nenechal si říct, kupoval si další věci, na které by bez dotací neměl, zadlužoval se. Poslední kapkou, než se odstěhovala bylo to, že volala dcera jejího bratrance její dceři, že manželovi půjčil velkou částku, což už nesnesla, že do toho zatáhl i bratrance. Musela manželovi připomínat splácení, protože už neměl ani potřebu peníze vracet. Sama neví, jaké má manžel dluhy, prodeje strojů s ní nekonzultuje, ani o to sama nemá zájem. S manželem v kontaktu nejsou, už si ho zablokovala. Předtím se snažil ji získat zpět přes nejstarší dceru, vykládá, jaké to bylo souznění, ale podle ní to tak nebylo. Neexistuje nic, co by mohl manžel udělat, aby ho vzala zpět, nemá na to sílu, teď je jí lépe. Jako k partnerovi k němu již city nemá, přeje mu jen to nejlepší, ale vrátit se nechce.

7. Z výslechu svědkyně , jméno FO, , dcery účastníků, bylo zjištěno toto. V podstatě od dětství nevnímala manželství rodičů za v pořádku, otec byl mírně řečeno dominantní, rodinnou pohodu si doma moc nepamatuje. Vždycky to bylo tak, že otec velmi dominantně zasáhl a matka byla ta, která ustupovala, snažila se být submisivní, poslušná žena svému muži. Doma křičel otec, když se matka snažila vyjádřit názor třeba i na zadlužování, tak to skončilo jeho křikem. To se týká i ponižování a urážek. Matka matky měla osm dětí všechno vydržela, a to se nešťastně přeneslo i do jejich rodiny. Matka si nikdy nestěžovala, ale vždy bylo vidět, že neměla věci, které by jí dělaly radost. Matka asi nevěděla o společném majetku, otec se s ní o tom neradil. Je překvapená, že matka se rozhodla tento krok nakonec udělat, ještě před rokem by tomu nevěřila. Oběma prospělo, že spolu nebydlí. Odchod proběhl tak, že matka odjela k sestře a tam až se vyslovila, že si nedovede představit se tam vrátit, dostala náhled na situaci. Když studovala na vysoké, taky otci něco půjčila, protože větu, že přijde exekutor slyšela od dětství nesčetněkrát. V září , rok, jí volala sestřenice, že její otec (bratranec manželky) půjčil otci přes 200 000 Kč na dobré slovo a požádala ji, jestli by se o tom nemohla informovat. Otec se zadlužoval jak u banky, tak zejména u rodiny matky, jejích sourozenců. Otec jí pak říkal, že není jeho dcera apod. Matka odešla z důvodu dalšího zadlužování bez jejího souhlasu a vědomí, další fyzické práce, kterou musela vykonávat, a to je v důchodovém věku, měla tak naloženo jak psychicky ze strany otce, tak fyzicky. Matka prakticky neměla volný čas pro sebe, ani v jejich dětství, koníčky taky neměla, vlastní finance, o kterých by mohla matka rozhodovat, neměla.

8. Dále soud vyslechl druhou dceru manželů, a to , jméno FO, a zjistil toto. Nepamatovala si, že by manželství rodiči někdy bylo harmonické nebo takové, jakou má představu o manželství ona, že by měly být role manželů vyvážené, to neexistovalo. Musela by se dlouho zamýšlet, jestli mezi rodiči vnímala citovou náklonnost, třeba doteky nebo něco, nepamatuje si to vůbec. Co si pamatuje, tak práva matky byla potlačovaná, přijala roli submisivní ženy, byla otci podřízena ve všem a neměla možnost se k ničemu vyjadřovat, ani k financování. Veškeré věci s podnikáním si otec řešil sám, když se matka chtěla k něčemu vyjádřit, dočkala se nepříjemných komentářů až ponižování. Matka toto roky snášela, je věřící. V zemědělství otec podniká, co si pamatuje, podnikání se rozšiřovalo postupně. Od pondělí do neděle byla práce, nepamatuje si, že by v manželství vnímala příjemné věci, dovolené, společné zážitky, koníčky, kino, nic. Matka vypomáhala otci v zemědělství, bylo to velké zemědělství, pořád se rozšiřoval majetek, pronajímaly se nové pozemky, rozšiřovala se stáda a matka už to pak ani fyzicky nezvládala. Matka na hospodaření nemohla říct názor, protože pak otec říkal, ať se do toho neplete, ať se nestará a používal i ostřejší slova. Byli vychováváni v tom, že jsou na tom finančně špatně, neustále byly nějaké dluhy, pořád slyšeli, že přijde exekutor. Matka asi měla peníze na ty nejnutnější potřeby, ale že by si někde zašla, třeba ke kadeřnici, nebo jeli na společný výlet, tak to nebylo. Nakonec si otec půjčoval i po rodině a bylo to hodně nepříjemné, nakonec to vygradovalo tím, jak uváděla její sestra , jméno FO, . Dluh od sestřenice byla asi ta poslední kapka, jinak to bylo dlouhodobé. Z jejího pohledu matka hádky nevyvolávala, udělala, co bylo třeba, aby byl klid. Matce dlouhodobě se sourozenci říkali, že to nemusí snášet, že ona je ten, kdo to může změnit. Sama se matky před otcem několikrát zastala, ale byla to mamka, kdo říkal, ať se nehádá, což ji štvalo. Matka pak odešla k setře a začala přemýšlet, co dál, víc a víc říkala, že se už nemůže vrátit, a nakonec už se ani nevrátila. Nebylo to tak, že by odešla, protože by se chtěla rozvést, k tomu dospěla postupně. Otec jí pak neustále volal a zkoušel ji přemluvit, i přes ni. Taťka matce říkal, že se rozvede, že to tak nenechá a že si do domu chce nastěhovat jinou paní, tudíž si matka řekla, že už to nebude poslouchat a rozvede se. Otec byl asi zoufalý, on nikdy nečekal, že by mohlo něco takového přijít, protože věřil, že když je mamka věřící, že se s ním nikdy nerozvede. Pro ně všechny bylo rozhodnutí o rozvodu šok, nečekali to. Má za to, že oběma to prospělo, otec jí přijde spokojený.

9. Zástupce manžela u jednání navrhl výslech svědka , Jméno zainteresované osoby 1/0, , syna účastníků, který by se mohl podrobně vyjádřit k dluhům z podnikání, protože s manželem podniká a je s ním nejvíce v kontaktu. Soud výslech tohoto svědka považoval za nadbytečný, neboť skutečnost, zda manželé mají nebo nemají dluhy, či u koho přesně je mají, nejsou veskrze podstatou řízení, navíc byly vyslechnuty dvě svědkyně, které shodně jako manželka popsaly, že dluhy existovaly a poslední kapkou byl dluh u bratrance manželky a že o společném hospodaření rozhodoval výlučně manžel a manželka do toho mluvit vůbec nemohla. Manžel navíc ve svém vyjádření k návrhu na rozvod manželství, na němž setrval i u posledního jednání jeho zástupce, uvedl, že má za to, že mezi ním a manželkou nebyly žádné spory, že jejich manželství bylo souladné a myslí si, že se manželka vrátit, protože je věřící. Provedeným dokazováním však vše toto bylo vyvráceno.

10. Soud sice nevyslechl v řízení manžela, nicméně pokud manžel ve svém vyjádření k návrhu tvrdil, že manželství není rozvráceno a že má za to, že manželka se k němu zase vrátí a že sám považuje manželství za naprosto souladné, tak tyto jeho tvrzení byly zcela vyvráceny provedenými výslechy svědkyň a manželky. Soud má navíc za to, že manžel svým počínáním ztěžoval průběh jednání, když se opakovaně omlouval ze zdravotních důvodů, které však nikdy nepodložil vyjádřením lékaře, že není schopen se jednání účastnit. Každé onemocnění automaticky neznamená nemožnost dostavit se na předvolání soudu. Samy dcery potvrdily, že jsou v kontaktu s otcem, je s ním v kontaktu i syn , Jméno zainteresované osoby 1/0, , kteří by nepochybně svému otci pomohli, aby se k soudu dostavil. Už jen tento odmítavý a lhostejný postoj manžela podle soudu vyjadřuje i jeho postoj jak k manželce, tak k manželství samotnému a jen potvrzuje skutečnosti zjištěné z dokazování, a to to, že manžel absolutně nerespektuje přání a názory manželky.

11. Z provedeného dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Manželé uzavřeli manželství dne , datum, před MNV , adresa, , a to u obou jako manželství první. Z manželství se narodily čtyři děti, které jsou již zletilé (shodná tvrzení účastníků). Manželství účastníků bylo zpočátku souladné, avšak od doby, co začal manžel podnikat v zemědělství, začaly se mezi manžely objevovat neshody, resp. manželce se přestalo líbit chování manžela, a to jak ve vztahu k podnikání, tak zejména k její osobě. Na rozhodování o finančních záležitostech rodiny se podílel manžel, pokud manželka chtěla říct svůj názor, skončilo to urážkami, ponižováním, zkrátka manžel k jejímu názoru nepřihlížel. Stejně tak se dělo v ostatních záležitostech rodiny, manžel nebral ohledy na rodinu. Manželka tuto rodinnou situaci snášela, byla submisivní, snažila se manželovi vyhovět, aby nebyl problém. Dokonce usměrňovala i dceru, která se jí před manželem snažila bránit. Manželka nebyla hádavý typ, přizpůsobovala se. Manžel nebral ohledy na nikoho, nedokázal si vyslechnout názor jiného a musel mít vždycky pravdu. Dcery si nepamatují, že by to někdy mezi manžely fungovalo tak, jak si představují, že partnerství funguje. Situace se pro manželku stala nesnesitelnou asi tři až čtyři roky zpět, kdy na ni bylo již rozšiřování podnikání manžela příliš zatěžující, a to jak po psychické, tak fyzické stránce. Vše vyvrcholilo tím, když dceru manželů , jméno FO, kontaktovala dcera bratrance manželky, že bratranec půjčil manželovi vysokou částku peněz. Manželka musela splácení dluhů manželovi připomínat. Tento tlak manželka již nevydržela, nesnesla, že manžel do svého podnikání zatáhl i bratrance.

12. Dne , datum, manželka odešla na návštěvu k dceři a zpět do společné domácnosti se již nevrátila. V době, kdy odešla k dceři, ji manžel několikrát kontaktoval, říkal jí, případně se snažil ji získat zpět s tím, že uváděl, jak bylo jejich manželství souladné. Mezitím však uváděl i to, že si do domu nastěhuje jinou ženu. Skutečnost, že manželka nakonec přistoupila k tomu, že se rozvede, bylo pro všechny šokem, dcery nečekaly, že se k tomu manželka odhodlá, i když ji ujišťovaly, že v manželství setrvat nemusí, že jí se vším pomůžou. Všechno toto vedlo nakonec manželku k rozhodnutí se již do domácnosti za manželem nevrátit, už by to neunesla a nezvládla. Nyní již manželka není s manželem v kontaktu, zablokovala si ho a není nic, co by ji přimělo se k manželovi vrátit. K tomuto rozhodnutí nedospěla manželka ze dne na den, ale vyžádalo si to delší úvahy. Obě dcery shodně potvrdily, že si od dětství nepamatují, že by manželství fungovalo tak, jak si v dnešní době představují, že partnerský svazek funguje.

13. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.

14. Podle § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.

15. Shora zjištěný skutkový stav soud posoudil ve smyslu shora citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že podaný návrh je důvodný. Jediným důvodem pro rozvod manželství tzv. sporným způsobem je pouze kvalifikovaný rozvrat manželství, tedy to, že manželství je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno. Za takového stavu manželství neplní žádný svůj účel a nelze očekávat, že se stav před rozvratem obnoví. V neposlední řadě je důležitým kritériem vůle na straně alespoň jednoho z manželů ukončit a již soužití neobnovit. Na hloubku rozvratu lze usuzovat zejména ze skutečnosti, zda spolu manželé žijí či nikoliv. Společné žití však neznamená „bydlení pod jednou střechou“, ale sdílení radostí i strastí, společné trávení volného času, osobní péče o druhého manžela, společného nakládání s finančními prostředky apod. Trvalost rozvratu lze odvodit z toho po jakou dobu je již manželské soužití rozvráceno, přičemž délka této doby je závislá případ od případu. Nenapravitelnost pak bude zřejmá z ochoty manželů v budoucnu manželské soužití obnovit, tj. nebude zjištěno, že by zde existovalo něco, co by nasvědčovalo, že rozvrat může odeznít. Kvalifikovaný rozvrat soud posuzuje podle stavu v době vyhlášení rozsudku.

16. Provedeným dokazováním, které zahrnovalo výslech manželky a dvou dcer manželů, má soud za to, že byl prokázán kvalifikovaný rozvrat manželství. K soužití manželů lze uvést, že na počátku bylo bezpochyby souladným, nicméně v jeho průběhu se začaly projevovat rozdílné postoje manželů stran zejména společného hospodaření a trávení volného času, jakož i společného soužití. Manželka nemohla projevit svůj názor na společné hospodaření, společné soužití, protože to buď skončilo křikem manžela, jejím zesměšněním, každopádně vždy tím, že její názor nebyl manželem respektován. Jelikož manželka byla submisivnější povahy, toto chování manžela dlouhodobě snášela až to na ni nakonec bylo tak moc, že se rozhodla situaci již déle netolerovat a společné soužití po delší úvaze ukončila.

17. Jak vyplynulo z provedeného dokazování a shodných tvrzení manželů, manželé ve společné domácnosti nežijí již téměř jeden rok a ani tato odmlka neměla vliv na změnu stanoviska manželky. Manželka u jednání navíc zopakovala, že se k manželovi vrátit nechce a neexistuje nic, co by mohl udělat, aby se k němu vrátila. Toto počíná manželky jednoznačně ukazuje na trvalost a nenapravitelnost rozvratu manželství účastníků. Nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že společné soužití manželů, tj. zejména společné trávení času (nikoliv času stráveného prací), sdílení koníčků, řešení problémů společně, společné hospodaření (tedy shoda na tom, jak bude rodina nakládat s finančními prostředky), ale také sdílení společných radostí a vzájemná citová náklonnost, již mezi manžely nefunguje po delší dobu a sahá až do dětství jejich nezletilých dětí. Tyto závěry pak jednoznačně svědčí o hloubce rozvratu manželství účastníků. Na závěr lze uvést, že nelze nikoho nutit, aby setrvával ve svazku manželském, pokud sám nechce a k druhému již nechová žádnou citovou náklonost (samozřejmě s výjimkami uvedenými v zákoně, které na tento případ aplikovatelné nejsou a nikdo je ani netvrdil).

18. Z těchto důvodu soud tedy považuje manželství účastníků za hluboce, trvale a nenapravitelně rozvrácené. Důvody rozvratu manželství soud shledává zejména na straně manžela, který z důvodu své povahy nerespektoval názor manželky, a to ať už jde o společné hospodaření, zadlužování se, či trávení volného času. Tento jeho postoj nakonec vedl k tomu, že se manželství stalo pro manželku nesnesitelným.

19. O nákladech řízení soud rozhodl zcela ve smyslu § 23 zákona č. 292/2013, o zvláštních řízeních soudních, když v daném případě soud neshledal žádné okolnosti, nebo poměry účastníků, které by odůvodňovaly přiznání náhrady nákladů řízení jednomu z nich, navíc oba účastníci se u jednání výslovně vzdali práva na náhradu nákladů řízení. S ohledem na uvedené, soud tedy rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.