57 Co 24/2026

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky Severové a soudců Mgr. Daniely Teterové a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 48 095 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 11. 12. 2025, č. j. 14 C 29/2025-96

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I mění takto:Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 48 095 Kč spolu s 12,75% úrokem z prodlení ročně z částky 48 095 Kč za dobu od 10. 12. 2024 do zaplacení, a to společně a nerozdílně s , jméno FO, , kterému byla tato povinnost uložena částečným rozsudkem Okresního soudu v Bruntále pro uznání ze dne 17. 3. 2025, č. j. 14 C 29/2025-30, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 43 695,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta A, , advokáta se sídlem , adresa advokáta, .

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 14 643 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta A, , advokáta se sídlem , adresa advokáta, .

1. Napadeným rozsudkem okresní soud žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném , Jméno žalovaného, zaplacení 48 095 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 10. 12. 2024 do zaplacení společně a nerozdílně s žalovaným , jméno FO, , zamítl (výrok I) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

2. Proti rozsudku podala žalobkyně odvolání, kterým se domáhala jeho změny tak, že žalobě bude vyhověno. Žalovaný po celou dobu řízení namítal, že v době, kdy došlo k dopravní nehodě, byl na dovolené mimo ČR, vozidlo panu , jméno FO, předal za účelem provedení opravy (výměny brzd) v době, kdy byl žalovaný na dovolené. Až u jednání dne 11. 12. 2025 začal žalovaný tvrdit, že pan , jméno FO, mu v této době na vozidle neměl provádět opravu, ale namontovat přídavné osvětlení. Tato změna ve skutkových tvrzeních žalovaného byla ryze účelová, neboť žalovaný si zřejmě byl vědom skutečnosti, že pokud měl pan , jméno FO, provést výměnu brzd na vozidle, lze logicky očekávat, že by vozidlo po výměně musel projet, to vše navíc za situace, kdy pan , jméno FO, měl v úmyslu vozidlo od žalovaného zakoupit. Na podporu svých tvrzení žalovaný označil k důkazu toliko smlouvu o zájezdu. Žalovaný nebyl ve věci zastoupen advokátem, nicméně si měl být vědom svých práv a povinností v rámci občanského soudního řízení, přesto přes opakovaná poučení soudu žádné další důkazy nenavrhl. Důkaz výslechem žalovaného nebyl navržen žalovaným, ale soudem, který jej k tomu přiměl návodnou otázkou, což je nepřípustnou svévolí soudu, která je v rozporu s principy sporného řízení. Důkaz výslechem účastníka může soud nařídit, jestliže dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak a jestliže s tím souhlasí účastník, který má být vyslechnut. Okolnosti týkající se předání vozidla žalovaným panu , jméno FO, bylo možné prokázat jinak, a pro připuštění účastnické výpovědi nebyly splněny zákonné předpoklady (§ 131 odst. 1 o. s. ř.). Nadto výslech žalovaného nelze bez dalšího vyhodnotit jako věrohodný právě pro jeho rozporná vyjádření. Žalobce navrhl provedení důkazu výslechem pana , jméno FO, a úředním záznamem PČR o podání vysvětlení žalovaným, kterými měla být nevěrohodnost výslechu žalovaného prokázána, a mělo být objasněno, za jakých okolností žalovaný vozidlo panu , jméno FO, předal. Soud prvního stupně řízení zatížil vadami, které měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a nadto zamítl důkazní návrhy žalobce, kterými měl být účastnický výslech žalovaného znevěrohodněn. Neprovedené důkazy tak představují tzv. opomenuté důkazy, ke kterým se opakovaně vyjadřoval Ústavní soud, mj. v nálezu ze dne 1. 3. 2017, sp. zn. II. ÚS 1738/16.

3. Žalovaný navrhoval potvrzení napadeného rozsudku jako správného.

4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně [§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] v napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dne 20. 12. 2024 podala žalobkyně u soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se po žalovaných 1 , jméno FO, a 2 , Jméno žalovaného, domáhala zaplacení částky 48 095 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že dne 28. 6. 2021 uzavřela s žalovaným 2 jako vlastníkem a provozovatelem vozidla pojistnou smlouvu o odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla zn. , typ vozidla, , RZ: , SPZ, (dále jen „vozidlo“). Dne 18. 8. 2022 vozidlo řídil žalovaný 1, nerespektoval výzvu Policie ČR k zastavení vozidla, přičemž při jeho zablokování do služebního vozidla Policie ČR zn. , typ vozidla, , RZ: , SPZ, (dále jen „poškozené vozidlo“) narazil, čímž způsobil škodu poškozenému , krajské ředitelství policie, , jemuž na základě faktury č. , číslo, byla žalobkyní vyplacena částka 48 095 Kč za opravu poškozeného vozidla. Pojištění z odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla se vztahuje na odpovědnost každé osoby, která za škodu, která byla způsobena v souvislosti s provozem pojištěného vozidla, odpovídá. Vzhledem k tomu, že žalovaný 2 jako vlastník a provozovatel vozidla předal vozidlo žalovanému 1, který řídil pod vlivem omamných a psychotropních látek a zároveň v době, kdy mu byl uložen zákaz řízení, je naplněn důvod pro uplatnění postihového nároku žalobkyně dle § 10 odst. 1 písm. j) č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění do 19. 9. 2023 (dále jen „zákon“). Současně dle § 10 odst. 3 zákona žalovaný 2 jako provozovatel vozidla odpovídá společně a nerozdílně s žalovaným 1 za pohledávku žalobkyně vyplacenou na náhradu částky poškozenému v důsledku pojistné události, protože byl naplněn postihový důvod dle § 10 odst. 1 písm. h) zákona (žalovaný 1 řídil vozidlo v době, kdy mu byl uložen zákaz řízení). Dne 14. 1. 2025 byl ve věci vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému podal dne 28. 1. 2025 žalovaný 2 „odvolání“, které bylo soudem podle obsahu posouzeno jako odpor, v důsledku čehož došlo ke zrušení elektronického platebního rozkazu. V tomto podání žalovaný 2 namítal, že s žalovaným 1 měli pronajatou garáž, kde žalovaný 2 parkoval svá auta a žalovaný 1 mu dělal servis. Ve dnech od 15. 8. 2022 do 19. 8. 2022 byl žalovaný 2 na dovolené v zahraničí, o zákazu řízení žalovaného 1 nic nevěděl, odpovědnost za celou událost nese toliko žalovaný 1, přičemž tyto skutečnosti zopakoval žalovaný 2 rovněž ve svém podání ze dne 12. 2. 2025. Ve věci bylo nařízeno jednání dne 12. 5. 2025, k němuž byli účastníci řízení řádně předvoláni spolu s poučením o možnosti vydat rozsudek pro zmeškání, pokud se z jednání bez důvodné a včasné omluvy nedostaví. Dne 26. 2. 2025 bylo soudu doručeno podání žalovaného 1, ve kterém uvedl, že „přijímá vinu v celém rozsahu, celou částku uhradí, jelikož v té době měl vozidlo od žalovaného 2 z poloviny koupené“. Na předvolání k jednání reagoval žalovaný 2 podáním ze dne 6. 3. 2025, v němž zopakoval svá skutková tvrzení, a dále uvedl, že tím, že žalovaný 1 zaslal soudu své doznání viny a přijímá vinu i peněžitý trest na sebe, předpokládá, že se soudní jednání konat nebude. Následně dne 7. 3. 2025 vydal okresní soud částečný rozsudek pro uznání č. j. 14 C 29/2025-30, který nabyl právní moci dne 9. 4. 2025, kterým žalovanému 1 uložil povinnost zaplatit žalobkyni 48 095 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 48 095 Kč od 10. 12. 2024 do zaplacení do tří dnů právní moci rozsudku (výrok I) a dále povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 14 120,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku zástupci žalobkyně (výrok II). Ve vztahu již pouze k žalovanému 2 pak rozhodl rozsudkem pro zmeškání ze dne 12. 5. 2025, č. j. 14 C 29/2025-50, který byl změněn rozsudkem odvolacího soudu ze dne 2. 9. 2025, č. j. 57 Co 175/2025-82, tak že rozsudek pro zmeškání se nevydává. Poté bylo soudem prvního stupně rozhodnuto napadeným rozsudkem.

6. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí společně a nerozdílně s , jméno FO, (viz oprava žalobního petitu na č. l. 86) 48 095 Kč s příslušenstvím, když žalovaný jako vlastník a provozovatel vozidla odpovídá za škodu vzniklou na poškozeném vozidle, a to společně a nerozdílně s , jméno FO, .

7. Procesní obrana žalovaného spočívala zejména v tom, že nechápe, proč má být zavázán k náhradě škody, kterou uznal , jméno FO, . Dále namítal, že v rozhodné době od 15. 8. 2022 do 19. 8. 2022 byl na dovolené na , stát, , před odjezdem na dovolenou se s , jméno FO, domluvil na opravě vozidla (brzdy, přimontování přídavných světel), za tímto účelem bylo vozidlo ponecháno i s klíčky v zapalování, a to v garáži, kterou oba společně užívali.

8. Při závěru o skutkovém stavu věci (viz bod 6 odůvodnění) vyšel soud prvního stupně dílem ze shodných skutkových tvrzení účastníků a dílem z provedených důkazů (smlouva o zájezdu, sdělení , jméno FO, ze dne 26. 2. 2025 a výslech žalovaného).

9. Soudem prvního stupně provedený důkaz se stal podkladem pro zjištění skutkového stavu věci zejména tehdy, jestliže o něj opřel svá skutková zjištění nebo jestliže po vyhodnocení dokazování soud prvního stupně dospěl k závěru, že pro zjištění skutkového stavu věci z něj nelze vycházet. Má-li odvolací soud za to, že takové důkazy by bylo možné hodnotit jinak a že tedy na jejich základě lze dospět k jinému skutkovému zjištění, než jaké učinil soud prvního stupně, je nutné, aby odvolací soud sám důkaz provedl.

10. Žalobkyně již v řízení před soudem prvého stupně ke zpochybnění věrohodnosti žalovaného navrhovala mj. důkaz listinou – protokolem o výslechu svědka (, Jméno žalovaného, ) ze 31. 8. 2022 u Policie České republiky, , krajské ředitelství policie, , územní odbor , adresa, , č. j. , číslo jednací, .

11. Podle názoru odvolacího soudu soud prvního stupně pochybil, pokud tento důkaz neprovedl a zatížil tak řízení vadou, která může mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Nelze souhlasit se závěrem soudu prvního stupně, který provedení tohoto důkazu zamítl s argumentací, že se jedná o nadbytečný důkaz.

12. Jak uvedl Nejvyšší soud např. v rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 4861/2017, neakceptování důkazního návrhu účastníka řízení lze založit třemi důvody. Prvním je argument, dle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, dle kterého důkaz není s to ani ověřit, ani vyvrátit tvrzenou skutečnost čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, dle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností ověřeno nebo vyvráceno (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 6. 2010, sp. zn. IV. ÚS 666/10).

13. O žádný z těchto důvodů se však nejedná, navržený důkaz naopak disponuje vypovídací potencí v návaznosti na žalovaným uvedená právně významná tvrzení a na posouzení věrohodnosti důkazu – účastnického výslechu žalovaného.

14. Odvolací soud provedl tento důkaz protokolem o výslechu svědka (, Jméno žalovaného, ) ze dne 31. 8. 2022 u Policie České republiky, , krajské ředitelství policie, , územní odbor , adresa, , č. j. , číslo jednací, , a zjistil, že žalovaný do protokolu uvedl, že „je vlastníkem vozidla, je pravdou, že , jméno FO, měl vozidlo defacto k užívání, když žalovaný byl v , stát, , na vodidle prováděl , jméno FO, opravy, tudíž asi i zkusil, jestli je vozidlo v pořádku. O tom všem věděl, byla mezi nimi domluva. Vozidlo bylo zaparkováno v areálu, kde má garáž.“15. Oproti odvolací argumentaci žalobkyně má odvolací soud za to, že důkaz výslechem účastníka řízení – žalovaného, byl navržen procesně korektním způsobem a byl způsobilý prokázat právně významnou skutečnost, tj. zda žalovaný ne/mohl ovlivit jednání , jméno FO, , zda mu ne/umožnil užití vozidla svou nedbalostí, když tuto skutečnost nebylo možné prokázat jinak.

16. Odvolací soud zopakoval dokazování výslechem žalovaného a zjistil, že vozidlo, které bylo v rozhodné době zaparkováno ve společné garáži, nebylo zamčené, , jméno FO, měl klíče od vozidla, byly umístěny v zapalování, vozidlo si mohl vzít kdykoli bez vědomí žalovaného. Dále žalovaný uvedl, že domluva s , jméno FO, byla taková, že může vyjet s vozidlem, když bude dělat opravu (brzdy, světla, přesně si to nepamatuje), ale že s vozidlem může jezdit jen po areálu, mimo areál nesmí. Pokud před policií uvedl, že , jméno FO, mohl vozidlo užívat, myslel tím, jen v areálu, neřekl mu, že může vyjet s vozidlem z areálu. Před okresním soudem se nevyjadřoval o areálu, nikdo se ho neptal, pokud uvedl, že nechtěl, aby se , jméno FO, s vozidlem projel, myslel tím po silnici, což neřekl, nikdo se ho neptal.

17. Pokud jde o výslech žalovaného považuje odvolací soud za věrohodnou toliko tu část jeho výpovědi, v níž se tato výpověď shoduje se zjištěním učiněným z protokolu o výslechu svědka ze dne 30. 8. 2022, tedy, že klíče od vozidla, které bylo v rozhodnou dobu v garáži, byly v zapalování, což žalovaný vypověděl i před soudem prvního stupně. Pokud jde o další část výpovědi žalovaného o dohodě s , jméno FO, ohledně rozsahu oprav na vozidle (brzdy, přídavné světlo), ohledně užívání vozidla , jméno FO, pouze v areálu či i mimo areál, považuje odvolací soud výpověď žalovaného za nevěrohodnou, a to jednak s ohledem na rozdílná tvrzení žalovaného v průběhu řízení, a rovněž jeho výpověď byla v rozporu se zjištěním učiněným listinného důkazu (protokol o výslechu svědka – viz bod 14).

18. Pokud jde o skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně tento obstojí i pro odvolací řízení, odvolací soud tato zjištění považuje za správná a přejímá je (zejména závěr o tom, že vozidlo bylo za účelem oprav ponecháno v rozhodné době i s klíčky v garáži), toliko s korekcí tohoto závěru, týkající se ujednání rozsahu oprav na vozidle. Odvolací soud neuvěřil žalovanému, že, , jméno FO, mohl vozidlo užívat jen v areálu. Odvolací soud vzal za prokázáno, že to byl žalovaný, který , jméno FO, zpřístupnil vozidlo, a umožnil mu užití vozidla tím, že ponechal v zapalování klíče od vozidla, a to bez ohledu na důvod, pro který tak učinil.

19. Dle § 10 odst. 1 písm. h) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění do 19. 9. 2023 (dále jen „zákon“), pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný řídil vozidlo v době, kdy mu byl uložen zákaz činnosti řídit vozidlo.

20. Dle § 10 odst. 1 písm. i) zákona pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný řídil vozidlo pod vlivem alkoholu, omamné nebo psychotropní látky21. Dle § 10 odst. 3 zákona provozovatel vozidla odpovídá společně a nerozdílně s osobou podle odstavce 1 za pohledávku pojistitele na náhradu částky vyplacené podle odstavce 1 písm. g), h), i) a j), neprokáže-li, že mohl jednání této osoby ovlivnit.

22. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 4550/2011 osobou, která je objektivně odpovědná za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků, je zásadně provozovatel dopravního prostředku, a to i tehdy, jestliže v okamžiku vzniku škody sám neřídil. Pouze v případě, že dopravní prostředek byl použit bez vědomí nebo proti vůli provozovatele, odpovídá za škodu ten, kdo tímto způsobem dopravního prostředku použil. Společná a nerozdílná odpovědnost původně škody a provozovatele dopravního prostředku nastupuje v těch případech, kdy provozovatel zneužití svého dopravního prostředku umožnil svou nedbalostí.

23. Právě o takovou situaci se jedná v této věci, neboť to byl právě žalovaný, který tím, že klíče od vozidla umístěného v garáži, která byla společně užívaná žalovaným a , jméno FO, , ponechal v zapalování vozidla. Umožnil tak , jméno FO, užití vozidla, a to svou nedbalostí, a proto odpovídá za pohledávku žalobkyně na náhradu škody vyplacené poškozenému v důsledku pojistné události, tj. ve výši 48 095 Kč, společně a nerozdílně s , jméno FO, . Jelikož žalovaný byl v prodlení se zaplacením žalované částky, pak v návaznosti na předžalobní upomínku žalobkyně ze dne 8. 11. 2024 se lhůtou splatnosti dne 25. 11. 2024 je důvodný rovněž nárok žalobkyně na úroky z prodlení za dobu od 10. 12. 2024 dle § 1970 o. z. v zákonem stanovené výši 12,75 % ročně.

24. Na posouzení věci je bez významu skutečnost, že žalovaný chtěl vozidlo prodat , jméno FO, , a to za situace, kdy ke dni vzniku škody na poškozeném vozidle byl žalovaný stále vlastníkem vozidla, neboť k uzavření kupní smlouvy nedošlo.

25. Odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil napadený rozsudek, protože nebyly splněny podmínky pro jeho potvrzení (§ 219) nebo zrušení (§ 219a), a po doplnění byl skutkový stav věci zjištěn tak, že bylo možné o věci rozhodnout, a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 48 095 Kč spolu s 12,75% úrokem z prodlení ročně z částky 48 095 Kč za dobu od 10. 12. 2024 do zaplacení, a to společně a nerozdílně s , jméno FO, , kterému byla tato povinnost uložena částečným rozsudkem Okresního soudu v Bruntále pro uznání ze dne 17. 3. 2025, č. j. 14 C 29/2025-30.

26. Podle § 224 odst. 2 o. s. ř. rozhodl odvolací soud nově o náhradě nákladů řízení.

27. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná. Účelně vynaložené náklady žalobkyně se sestávají z odměny za zastupování advokátem, paušální částky jako náhrady jeho hotových výdajů, cestovních výdajů, náhrady za ztrátu času a zaplaceného soudního poplatku.

28. Zástupce žalobkyně vykonal ve věci 8 úkonů právní služby, a to 1. předžalobní výzva ze dne 8. 11. 2024, 2. převzetí a přípravě zastoupení, 3. podání žaloby ze dne 20. 12. 2024, 4. vyjádření ze dne 14. 2. 2026, 5. účast na jednání soudu dne 12. 5. 2025, 6. vyjádření k odvolání proti rozsudku pro zmeškání, 7. účast u jednání odvolacího soudu dne 2. 8. 2025 a 8. účast u jednání soudu dne 11. 12. 2025, kdy s ohledem na tarifní hodnotu sporu dle § 8 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), činí odměna za jeden úkon právní služby 3 060 Kč, odměna celkem 24 480 Kč. Dále náhrada hotových výdajů dle 13 odst. 4 AT ve znění do 31. 12. 2024 za 3 úkony právní služby po 300 Kč a dle § 13 odst. 4 AT ve znění od 1. 1. 2025 za 5 úkonů právní služby po 450 Kč, tj. celkem 3 150 Kč, náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 AT ve znění od 1. 1. 2025 za celkem 46 půlhodin po 150 Kč, celkem 6 900 Kč, přičemž odměna a náhrady ve výši 34 530 Kč (24 480 Kč, 3 150 Kč a 6 900 Kč) byly navýšeny o 21 % DPH (7 251 Kč), kterou bude advokát žalobkyně povinen jako plátce daně odvést (na rozdíl od náhrady hotových výdajů v podobě cestovného, u kterého vynaložená cena již navýšení o DPH obsahuje a tato daň byla zaplacena na vstupu), na celkovou částku 41 781 Kč. K tomu cestovné při vzdálenosti , adresa, a zpět (vždy celkem 558 km, průměrná spotřeba vozidla 4,9l/100 km, benzín natural) ve dnech 12. 5. 2025 a 11. 12. 2025 vždy 4 215,24 Kč a dne 2. 8. 2025 při vzdálenosti , adresa, a zpět (při vzdálenosti 752 km) ve výši 5 681 Kč, celkem 14 11 Kč a zaplacený soudní poplatek 1 924 Kč, náklady řízení celkem 57 816 Kč.

29. Nelze přehlédnout, že žalovaný společně s , jméno FO, nejsou nerozlučnými společníky dle § 91 odst. 2 o. s. ř., a jelikož z celkově vzniklých nákladů řízení žalobkyni jí již vůči , jméno FO, byla částečným rozsudkem Okresního soudu v Bruntále pro uznání ze dne 17. 3. 2025, č. j. 14 C 29/2025-30, přiznána částka 14 120,30 Kč, byla o tuto částku ponížena částka 57 816 Kč a žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 43 965,20 Kč.

30. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř.; úspěšné žalobkyni v této fázi řízení vznikly účelně vynaložené náklady, a to odměna za dva úkony právní služby po 3 060 Kč (sepis odvolání, účast u jednání odvolacího soudu dne 24. 3. 2026), 2 x režijní paušál po 450 Kč, náhrada za promeškaný čas 16 půlhodin po 150 Kč a cestovné hromadnou dopravou , adresa, a zpět ve výši 694 Kč, celkem 10 114 Kč, to vše navýšeno o 21 % DPH ve výši 2 124 Kč (po zaokrouhlení), celkem 12 238 Kč a zaplacený soudní poplatek za odvolání ve výši 2 405 Kč, náklady odvolacího řízení celkem 14 643 Kč (po zaokrouhlení).

31. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů k rukám zástupce žalobkyně.

32. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když nebyly shledány okolnosti, na základě kterých by byla pariční lhůta prodloužena, případně stanoveno, že plnění se bude dít ve splátkách.