57 CO 242/2021

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky Severové a soudkyň JUDr. Ilony Lövyové a Mgr. Daniely Teterové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa o zaplacení 27.817 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 24. 8. 2021, č. j. 109 C 5/2020-62

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 7.173 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku advokátu žalobce.

1. Okresní soud napadeným rozsudkem žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 27.817 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. od 1. 7. 2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (odstavec I. výroku) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 15.293,90 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (odstavec II. výroku).

2. Proti rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Namítala nesprávný procesní postup spočívající v tom, že první jednání bylo stanoveno na 8. 6. 2021, kdy se osobně dostavila, jednání bylo odročeno na neurčito a dohodnuto, že nový termín bude stanoven po příjezdu žalované z [země] do [obec]. Tato ústní dohoda nebyla splněna a na doručovací adresu do [země] obdržela předvolání na den 24. 8. 2021. Písemně se omluvila s tím, že zdůrazňuje, že od roku 2015 do současnosti probíhá několik jednání ve věci Společenství vlastníků jednotek a [magistrát] ve věci podílu pozemku pod její bytovou jednotkou, nemůže stále jezdit z [země] do [obec] nebo [obec]. Do dnešního dne žádný soud nerozhodl v její prospěch ve věci náhrady nákladů cestovného autem. Musí sebou vozit veškeré materiály, které jsou obsáhlé, má v péči tři psy, kteří s ní musí jezdit. Odvolání podává z důvodu nedostatku aktivní legitimace žalobce, který jedná proti zákonu a vlastnickému právu, a tím jí způsobuje škodu. Z tohoto důvodu měla být žaloba odmítnuta. Podle žalované je vlastnické právo ustanovené v § 4 odst. 2 písm. a) až h) zákona č. 72/1994 Sb. (dále jen„ ZVB“). Podle okresního soudu„ je povinna se podřídit stanovám SVJ podle oddílu 5 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) a její vlastnické právo se rovněž řídí o. z. Okresní soud své tvrzení opírá o rozsudek KS v Ostravě č. j. 42 Cm 281/2015, VS v Olomouci č. j. 8 Cmo 203/2016 a usnesení NS č. j. 26 Cdo 3465/2017 Okresní soud se však nevypořádal s usnesením Nejvyššího soudu ČR č. j. 26 Cdo 3100/2013 ze dne 16. 1. 2014, z něhož cituje:„ V dalším řízení odvolací soud nepřehlédne, že i když zákon č. 72/1994 Sb. byl s účinností od 1. 1. 2014 zrušen (§ 3080 bod 60 OZ), stejně jako zákon č. 40/1964 Sb. (§ 3080 bod 1 OZ) a bytové spoluvlastnictví je upraveno v OZ (§ 1158 - § 1222), právní poměry vzniklé před účinností OZ, tj. před 1. 1. 2014, se řídí dosavadními právními předpisy (§ 3028 odst. 1, 3 OZ)“ Dále odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu ČR č. j. 21 Cdo 3612/2014 ze dne 16. 6. 2015 a č. j. 22 Cdo 4736/2016 ze dne 25. 1. 2017, a na nálezy Ústavního soudu ČR, které každým rokem uvádí u jednání. Má za to, že v jejích věcech jsou všichni soudci podjatí, protože rozhodují v rozporu se zákonem, Ústavou a Listinou základních práv a svobod. Po 6 letech neúspěšného domáhání se vlastnického práva a podjatosti soudců, kteří legalizují trestnou činnost orgánů SVJ a tím jí škodí, podává od roku 2021 na soudce, soudního exekutora [titul] [jméno] [příjmení], atd. trestní oznámení na Policii ČR. Je na ní páchán zločin tím, že z ní chtějí učinit bezdomovce. Usnesení Nejvyššího soudu č. j. 26 Cdo 3465 ze dne 17. 1. 2018 je neplatné (zločinné) pro rozpor se zákonem ZVB, jejím vlastnickým právem, Listinou a Ústavou. Jedná se o vadnou judikaturu, prostřednictvím které dochází k vyvlastňování jejího majetku. Znovu opakuje, že z o. z. jí neplyne žádná povinnost změnit vlastnické právo, ani právnické osobě SVJ neplyne z o. z. žádná povinnost přizpůsobit stanovy SVJ oddílu 5 tohoto zákona. Pouze zákon může stanovit, jak vzniká a zaniká vlastnické právo a rovněž pouze zákon může stanovit přeměnu právnické osoby, tzn., že stanovy SVJ musí být v souladu se zákonem č. 72/1994 Sb., protože právnická osoba SVJ vznikla z tohoto zákona. Její námitky a argumentace soudy ignorují, z toho důvodu nejsou soudy oprávněny o jejím případě rozhodovat, protože nerozhodují na základě zákonů, ale dle své libovůle, jsou vůči ní podjati. Z tohoto důvodu vznáší námitku nedostatku kompetencí, věcné a místní příslušnosti, aktivní a pasivní legitimace, a to v rámci všech řízení zahájených a vedených dlužníky. Tito dlužníci jednají v rozporu se zákonem, poškozují její práva. Na její vlastnické právo aplikují nesprávný předpis, protože její vlastnické právo vzniklo platným dokumentem prohlášení vlastníka, kde jsou ustanovená veškerá pravidla pro přispívání spoluvlastníků domu na výdaje spojené se správou, údržbou a opravami společných částí domu, jakož i pravidla pro správu společných částí domu, včetně označení správce. Tato ustanovení jsou Okresním soud v Opavě ignorována, jakož i ostatními soudu a jejich rozsudky jsou neplatné pro rozpor se zákonem. K tomuto případu uvádí, že veškerá řízení od 5. 5. 1998 trpí vadami, proto musí být v souladu s občanským soudním řádem zastaveno a anulováno. Žalovaná dále uvádí, že„ dnem 7. 6. 2021 byl vyhlášen stav ohrožení státu a stav právní nouze, složky moci výkonné i soudní jsou povinny jednat v souladu se zákonem a Ústavou české republiky. Stav nouze bude trvat do doby plynulého přechodu ze stravu nezákonného do zákonného. Jelikož využila všech zákonných prostředků, které jí umožňuje právní stát a nebyla sjednána náprava, staví se na odpor proti všem rozsudkům jménem republiky, včetně rozsudku Okresního soudu v Opavě“ Žádá, aby rozsudek okresního soudu byl změněn tak, že žaloba se odmítá pro rozpor se zákonem, aby soud rozhodl o náhradě nákladů žalované včetně cestovného z [země] do [obec].

3. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl, aby byl rozsudek okresního soudu potvrzen jako věcně správný s tím, že má za to, že žalovaná napadá právní hodnocení soudu I. stupně. Uvádí, že její právo bylo založeno zákonem č. 72/1994 Sb., na základě čehož by se soud měl řídit tímto právním předpisem a neměl by postupovat podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Pokud se žalovaná ve svém vyjádření odvolává na rozhodnutí NS ČR ze dne 16. 1. 2014, sp. zn. 26 Cdo 3100/2013, tak tento odkaz je nepřiléhavý a nedopadá na projednávanou věc. Žalobce s právním hodnocením věci okresního soudu souhlasí, odkazuje rozhodnutí NS ČR ze dne 17. 8. 2018, sp. zn. 26 Cdo 3465/2017, které se přímo dotýká účastníků řízení a dle kterého„ jsou přijaté stanovy platné a nezasahují do práv navrhovatelky jako vlastníka jednotky, odpovídají-li textu o. z., který sám takové úpravy stanov předpokládá (§ 3041 odst. 2 o. z.). Vzhledem k tomu, že právní povaha právnických osob (tedy i společenství vlastníků jednotek) se řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti (§ 3041 odst. 1 o. z.) “. Pokud žalovaná opakovaně odkazuje na zákon č. 72/1994 Sb., tak tímto zákonem se i po 1. 1. 2014 řídí pouze vznik vlastnického práva k jednotce a odvozená (sekundární) práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti občanského zákoníku.

4. Odvolací soud dle ust. § 1a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř. přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu na základě včas podaného odvolání žalované jako oprávněné osoby a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

5. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění okresního soudu, která jsou správná, odvolací soud na ně zcela odkazuje. Pokud jde o chybějící zjištění o doručení vyúčtování vodného a stočného za období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018, u jednání odvolacího soudu bylo shodným tvrzením obou stran postaveno na jisto, že vyúčtování vodného a stočného za uvedené období bylo žalované doručeno nejpozději 29. 6. 2019.

6. Odvolací soud souhlasí i s právním hodnocením věci.

7. Odvolací soud se nejprve zabýval procesní námitkou žalované týkající se toho, že okresní soud dne 24. 8. 2021 jednal a rozhodl v její nepřítomnosti, (tj. že nebyla splněna ze strany soudu ústní dohoda, že jednání bude nařízeno až po příjezdu žalovaného z [země] do [obec]). Námitka žalované není důvodná, neboť žalovaná byla řádně předvolána k jednání z doručovací adresy v [země], k jednání se omluvila z důvodů, které podrobně popsala ve svém podání ze dne 4. 8. 2021, nicméně souhlasila s tím, aby okresní soud jednal v její nepřítomnosti a současně soudu zaslala závěrečnou řeč. Okresní soud proto nepochybil, pokud jednal v nepřítomnosti žalované a ve věci rozhodl.

8. Důvodná není ani její námitka nedostatku aktivní legitimace žalobce s argumentací, že okresní soud své závěry nesprávně opírá o rozsudek Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 42 Cm 281/2015, Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 8 Cmo 203/2016, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 3465/2017.

9. Námitka žalované týkající se neplatnosti stanov rovněž není důvodná. Především je třeba zdůraznit, že v předmětném řízení soud není oprávněn otázkou platnosti stanov se zabývat. Platnost stanov ze dne [datum] hodnotil Nejvyšší soud ČR v usnesení ze dne 17. 1. 2018, sp. zn. 26 Cdo 3465/2017, a dospěl k závěru, že rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě i Vrchního soudu v Olomouci je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, tzn., že rozhodnutí krajského soudu, zamítl-li žalobu žalobkyně na vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění v části týkající se přijetí nových stanov, je správné. Jelikož předmětné rozhodnutí dopadá přímo na stanovy žalobce, nebyl okresní soud povinen se zabývat další judikaturou. Z důvodu nadbytečnosti se jí nezabýval ani odvolací soud. Bylo-li rozhodnuto tak, že stanovy jsou platné, žalobce i žalovaná jsou povinni si jimi řídit.

10. Namítá-li žalovaná, že všichni soudci, kteří rozhodují v jejích věcech, a to včetně soudců Nejvyššího soudu, soudního exekutora, atd., jsou podjati s tím, že z toho důvodu na ně podává od roku 2021 trestní oznámení, lze pouze obecně konstatovat, že uvedené důvody spočívají výhradně v postupu řízení, nejedná se proto podle § 14 odst. 4 o. s. ř. o důvod pro závěr o podjatosti kteréhokoliv soudce (žalovaná výslovně neuvedla, že vznáší námitku podjatosti soudkyně v této věci).

11. Pokud žalovaná namítá nedostatek kompetencí, věcné a místní příslušnosti soudu, nedostatek aktivní legitimace žalobce či pasivní legitimace žalované v rámci všech řízení zahájených a vedených dlužníky, atd., k tomu odvolací soud pouze uvádí, že v této věci rozhodoval věcně a místně příslušný soud, žalobce je ve věci aktivně legitimován a žalovaná je ve věci pasivně legitimována (v tomto směru lze odkázat na odůvodnění pod bodem 9.). Z informačního systému základních registrů plyne, že žalovaná je narozena v [obec], má státní občanství [země] s bydlištěm v [obec] na [adresa], z obsahu spisu plyne, že doručovací adresu má jak v [země], tak v [obec] Okresní soud v Opavě jako soud místně a věcně příslušný proto předmětnou věc správně posuzoval podle zákonů České republiky.

12. K argumentaci týkající se vyhlášení stavu ohrožení státu a stavu právní nouze z důvodu, že žalovaná se domnívá, že nejsou dostatečně chráněna její práva, že soudy postupují nezákonně, atd., odvolací soud pouze uvádí, že z obsahu spisu v této věci neplyne, že by byla porušena práva žalobkyně plynoucí z Ústavy či Listiny základních práv a svobod, že by okresní soud rozhodoval podle neplatných zákonů či nesprávné judikatury vyšších soudů.

13. Rozsudek okresního soudu byl potvrzen dle § 219 o. s. ř., a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení, které byly žalobci přiznány v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. a byly vyčísleny ve správné výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb.

14. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v odvolacím řízení procesně úspěšný, přísluší mu proto náhrada nákladů řízení představující odměnu advokáta za 2 úkony právní služby po 2.220 Kč (vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu), náhrada hotových výdajů za 2 úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhrada cestovních výdajů za cestu z [obec] do [obec] a zpět ve výši 488 Kč (vzdálenost celkem 70 km, osobní automobil se spotřebou 4,84 l na 100 km, cena nafty 47,10 Kč za 1 l a pevná sazba za použití silničního motorového vozidla 4,70 Kč za 1 km dle vyhlášky č. 116/2022 Sb. ve znění od 14. 5. 2022), náhrada za ztrátu času 400 Kč, a 21% DPH 1.245 Kč, tj. celkem 7.173 Kč.

15. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady odvolacího řízení ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. advokátu žalobce dle § 149 odst. 1 o. s. ř.