57 Co 246/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky Severové a soudců Mgr. Daniely Teterové a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 10 075 Kč s příslušenstvím k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 12. 6. 2025, č. j. 12 C 325/2024-136 I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje, AnonymizovánoII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 10 075 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 7 956 Kč od 26. 6. 2024 do zaplacení a ve výši 12,75 % ročně z částky 2 119 Kč od 23. 8. 2024 do zaplacení (výrok I) a povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení zaplacením 3 300 Kč (výrok II).

2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaný je vlastníkem pozemku parcelního čísla , hodnota, , jehož součástí je stavba: , adresa, , č. p. , hodnota, , obč. vyb., zastavěná plocha a nádvoří o výměře 220 m², zapsaného na LV č. , hodnota, v k. ú. , adresa, – město (dále jen „nemovitost“); jedná se o kancelářskou budovu bývalého ředitelství státního statku , adresa, . Žalovaný dne 23. 8. 2016 požádal , právnická osoba, v , adresa, o povolení výjimky pro , právnická osoba, kancelářské budovy na bytový dům o šestnácti bytových jednotkách, dne 31. 10. 2016 bylo řízení zastaveno. V nemovitosti sídlí společnost žalovaného , právnická osoba, , v minulosti žalovaný pronajímal kancelář advokátu , tituly před jménem, , jméno FO, , nyní v nemovitosti pronajímá prostory k bydlení , jméno FO, . Žalobkyně je právním nástupcem , právnická osoba, , adresa, , kanalizace DN 400 B na , adresa, , která odvádí odpadní a srážkové vody z nemovitosti žalovaného (sdruženou přípojkou z , adresa, ), byla vybudována před rokem 1929 a žalobkyně ji eviduje v majetkové evidenci. V její prospěch, jakožto vlastníka, je zřízeno věcné břemeno k pozemkům města , adresa, , kterými předmětná kanalizace prochází (, adresa, ). Dne 25. 7. 2022 bylo rozhodnutím Krajského úřadu , adresa, č. j. , číslo jednací, žalobkyni jakožto vlastníkovi povoleno provozování této kanalizace. Žalobkyně provedla odvádění srážkových vod z odběrného místa v nemovitosti žalovaného. Žalovaný, ač žalobkyní vyzván k uzavření odběratelské smlouvy, smlouvu neuzavřel. Žalobkyně provedla vyúčtování vzniklé ztráty dle údajů o odběrném místě, a to fakturou č. , hodnota, , splatnou dne 20. 5. 2024, na částku 7 596 Kč, představující náhradu za odvádění srážkové vody z nemovitosti žalovaného v období od 1. 4. 2023 do 31. 3. 2024 (365 dní). Za období od 1. 4. 2023 do 30. 6. 2023 (91 dnů) fakturovala srážkové množství 32,411, za jednotkovou cenu 53,21 Kč bez DPH, za období od 1. 7. 2023 do 30. 9. 2023 (92 dnů) srážkové množství 32,767 za jednotkovou cenu 53,21 Kč bez DPH, za období od 1. 10. 2023 do 31. 12. 2023 (92 dnů) srážkové množství 32,767 za jednotkovou cenu 53,21 Kč bez DPH a za období od 1. 1. 2024 do 31. 3. 2024 (91 dnů) srážkové množství 32,322 za jednotkovou cenu 58,54 Kč bez DPH. Dále vyúčtovala fakturou č. , hodnota, , splatnou dne 18. 7. 2025, částku 2 119 Kč, za odvádění srážkové vody z nemovitosti žalovaného v období od 1. 4. 2024 do 30. 6. 2024 (91 dnů). Za toto období fakturovala srážkové množství 32,322 za jednotkovou cenu 58,54 Kč bez DPH. V obou případech vycházela ze zpoplatněné plochy 220 m², při odtokovém součiniteli 0,9, kdy redukovaná plocha v m2 činí 198 m², použila dlouhodobý srážkový normál ve výši 0,6571, přičemž roční množství odváděných srážkových vod „Q“ v m3 se rovná součtu redukovaných ploch v m2 x dlouhodobý srážkový normál v metrech/rok, a činil 130 m²/rok (365 dní). Následně provedla výpočet této částky ve vztahu k počtu dní za období od 1. 4. 2024 do 30. 6. 2024 při 130 m³ a počtu 91 dnů. Při výpočtu žalobkyně vycházela z dlouhodobého srážkového normálu dle sdělení Českého hydrometeorologického ústavu a z Ceníku pro rok 2024 a kalkulace cen pro vodné a cen pro stočné pro kalendářní rok 2023. Dne , datum, byla k nemovitosti žalovaného uzavřena smlouva č. , hodnota, mezi žalobkyní (jako dodavatelem), , tituly před jménem, , jméno FO, (jako plátcem) a , Jméno žalovaného, (jako odběratelem. Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzýván dne 10. 6. 2024, dne 7. 8. 2024, prostřednictvím e-mailu ze dne 27. 8. 2024 a upomínky ze dne 23. 9. 2024.

3. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně podřadil pod § 2 odst. 2 a 6, § 10 odst. 2 písm. a), odst. 3, § 20 odst. 6 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích (dále jen „zákon“), § 14 odst. 1 a 3, § 31 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 428/2001 Sb., k provedení zákona o vodovodech a kanalizacích (dále jen „vyhláška“), a § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Neoprávněným vypouštěním odpadních vod do kanalizace je vypouštění bez uzavřené písemné smlouvy o odvádění odpadních vod nebo v rozporu s ní. Ztrátu, která vzniká neoprávněným vypouštěním, je (dle § 10 odst. 3 zákona a násl., které je speciálním ustanovením k § 2991 o. z.) odběratel povinen nahradit vlastníkovi kanalizace. Odběratelem je vlastník nemovitosti, z níž jsou odváděny tzv. srážkové vody, jež se stávají odpadními podle § 2 odst. 2 věta druhá zákona tím, že vtečou do kanalizace. Samostatný odvod odpadních vod a srážkových vod u nemovitosti, tzv. oddílná kanalizace, nebyl v řízení prokázán. Vlastníkem nemovitosti na odběrném místě je žalovaný. Vlastníkem kanalizace, do které ústí kanalizační přípojka z nemovitosti žalovaného, je žalobkyně, která je právním nástupcem předchozího vlastníka , právnická osoba, , adresa, . Kanalizace DN 400 B na , adresa, která odvádí odpadní a srážkové vody z nemovitosti žalovaného (na , adresa, ), je žalobkyní řádně evidována v majetkové evidenci. Dne 25. 7. 2022 bylo rozhodnutím Krajského úřadu povoleno žalobkyni provozování uvedené kanalizace jakožto jejímu vlastníkovi. Účelovost námitky žalovaného (nedostatek aktivní legitimace žalobkyně) vyplývá rovněž z dříve uzavřené smlouvy mezi ním, žalobkyní a , tituly před jménem, , jméno FO, , v níž (bez námitek žalovaného) je žalobkyně označena za vlastníka předmětné kanalizace. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni ztráty za neoprávněné vypouštění srážkových vod, přičemž dle § 14 odst. 1 a 3 vyhlášky, pokud se nezměnily podmínky odběru, se vychází z odběru naměřeného ve srovnatelném období, nelze-li využít předchozího měření náhrada ztráty za množství odvedených srážkových vod se stanoví výpočtem podle § 31 odst. 1. vyhlášky, dle kterého žalobkyně postupovala. Žalobkyně vycházela ze vzorce uvedeného v příloze č. 16 vyhlášky na základě dlouhodobého srážkového normálu v oblasti, ze které jsou srážkové vody odváděny do kanalizace, zjištěného u příslušné regionální pobočky Českého hydrometeorologického ústavu a podle druhu a velikosti ploch nemovitostí a příslušných odtokových součinitelů uvedených v příloze č. 16., když následně dospěla k fakturovanému množství srážek za žalované období. Provedení výpočtu nebylo žalovaným nijak zpochybňováno, když žalovaný zpochybňoval toliko použitou hodnotu tzv. dlouhodobého srážkového normálu a poukazoval na sušší období posledních pěti let. Dle soudu prvního stupně je postup žalobkyně, která při výpočtu množství odváděných srážkových vod do kanalizace bez měření vycházela z dlouhodobého srážkového normálu (30letý průměr v místě a čase), který dostatečně zohledňuje případné mimořádné výkyvy počasí i jeho dlouhodobý vývoj, správný. Soud neshledal důvodnou ani námitku žalovaného ohledně aplikace výjimek dle § 20 odst. 6 zákona, zejména, že předmětný dům je vystavěn a kolaudován k trvalému bydlení. V řízení bylo naopak prokázáno, že se jedná o nemovitost (stavbu) tzv. občanské vybavenosti, jde o kancelářskou budovu, kterou sice žalovaný plánoval rekonstruovat, ale stavební řízení bylo zastaveno. Soud odkázal na komentářovou literaturou zastávaný názor, že stavbu určenou k trvalému bydlení dle znění § 20 odst. 6 zákona nelze identifikovat podle jejího stavebnětechnického uspořádání či vybavení, nýbrž výhradně z účelu užívání stavby, který byl úředně aprobován kolaudačním souhlasem apod., přičemž komentář také připomíná, že užívat stavbu k jinému než kolaudovanému účelu, je přestupek [§ 178 odst. 1 písm. g) stavebního zákona]. Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že v nemovitosti bydlí paní , jméno FO, . I kdyby soud posuzoval bydlení paní , jméno FO, v nemovitosti z pohledu fakticity, nutně by musel vyjít z proporcionálního hlediska, které by bylo určující pro povahu nemovitosti, přičemž je-li v kancelářské budově s nejméně 16 jednotkami pouze jedna užívána k bydlení, nesvědčí to pro proporcionální převahu ve prospěch námitky žalovaného. Je-li v § 20 odst. 6 zákona zmiňována také domácnost, je tím jednoznačně míněno osobní osvobození bydlících osob, resp. osob užívajících nemovitost při bydlení, což na žalovaného, který v předmětném domě nebydlí, nedopadá (k tomu rovněž jako k předchozímu srov. Zákon o vodovodech a kanalizacích: Komentář, P. Rubeš, Wolters Kluwer, komentář k. § 20 odst. 6 zákona). Žalovaný, který bezesmluvně využívá kanalizaci ve vlastnictví žalobkyně k odvodu srážek z nemovitosti v jeho vlastnictví, je povinen nahradit ztráty vzniklé žalobkyni neoprávněným vypouštěním odpadních vod do kanalizace v celkové výši 10 075 Kč a zároveň je povinen zaplatit žalobkyni podle § 1970 o. z. úrok z prodlení, když výše úroku z prodlení je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

4. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný. Rozsudek napadl zcela. Odvolací argumentaci zaměřil vůči závěru soudu o oprávněnosti aplikace § 31 odst. 1 vyhlášky, zejména z toho důvodu, že výpočet stočného na základě tabulek s 30letým průměrem neodpovídá aktuální srážkové situaci, když je obecně známo, že v současné době je výrazně sušší podnebí. Žalobkyně provedla výpočet toliko podle vyhlášky, aniž by konkrétně rozvedla, jaké náklady na jednotku dešťové vody jí v inkriminované době vznikly. Namítal, že současná právní úprava poskytuje osvobození od úhrad za odvod srážkových vod majiteli jiných objektů než určených k bydlení, v rozporu s principem rovnosti a spravedlnosti tak zatěžuje zejména toliko podnikatele, na které je neoprávněně roznášen náklad za odvod srážkových vod právě z objektů určených k bydlení. Výklad práva a aplikace předpisů o vodovodech a kanalizacích soudem prvního stupně je přepjatě formalistický, když vyšel pouze z označení nemovitosti ve vlastnictví žalovaného jako stavba občanské vybavenosti, ačkoliv byl dům na počátku vystavěn a kolaudován k bydlení, a v současnosti, jak bylo dokazováním prokázáno, není ze strany žalovaného využíván k podnikání, ale toliko k bydlení paní , jméno FO, . Tyto skutečnosti by neměly zakládat nárok žalobkyně za odvádění srážkových vod z nemovitosti žalovaného. Konečně namítal, že § 1 odst. 3 zákona vyjímá odvádění srážkových vod oddílnou kanalizací z pravomoci zákona, protože srážková voda po dopadu na zemský povrch nebo stavby na něm umístěné se stává toliko vodou povrchovou, teprve jejím přetvořením či změnou její kvality vodou srážkovou.

5. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla, aby byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, neboť je věcně správný. Pokud žalovaný brojí proti § 31 vyhlášky a příloze č. 16, pak žalobkyně při výpočtu množství odváděné srážkové vody bez měření postupovala striktně podle platné právní úpravy, kdy v novele vyhlášky, provedené vyhláškou č. 244/2021 Sb., byl s účinností k 1.1.2022 zákonodárcem stanoven nový dlouhodobý srážkový normál, a to za roky 1991 až 2020, který se bude požívat po dobu 30 let až do 31. 12. 2051. Zákon a vyhláška stanoví, jakým způsobem se stanoví množství odváděné srážkové vody, pokud není měřeno, kdy zákonodárce v § 19 odst. 5 zákona stanoví vyvratitelnou právní domněnku „předpokládá se, že odběratel, který odebírá vodu z vodovodu, vypouští do kanalizace takové množství vody, které odpovídá zjištění na vodoměru nebo směrným číslům (obdobně v § 19 odst. 6 zákona)“. V souladu s touto právní úpravou žalobkyně postupovala, přičemž za takto zjištěné množství vypouštění srážkové vody účtovala stočné dle § 8 odst. 14 zákona v součinnosti s § 2 odst. 2 zákona. Je zcela na zákonodárci, jakým způsobem upraví možnost osvobození některých subjektů či ploch, jedná se o záležitost, kterou nemůže žalobkyně nijak ovlivnit. V aktuální právní úpravě (§ 20 odst. 6 zákona) se povinnost platit za odvádění srážkových vod do kanalizace pro veřejnou potřebu nevztahuje na plochy dálnic, silnic, místních komunikací a účelových komunikací veřejně přístupných, plochy drah celostátních a regionálních včetně pevných zařízení potřebných pro přímé zajištění bezpečnosti a plynulosti drážní dopravy s výjimkou staveb, pozemků nebo jejich částí využívaných pro služby, které nesouvisí s činností provozovatele dráhy nebo drážního dopravce, zoologické zahrady, veřejná a neveřejná pohřebiště a plochy nemovitostí určených k trvalému bydlení a na domácnosti. Označuje-li žalovaný přístup soudu za značně formalistický, když dle jeho názoru bylo prokázáno, že objekt, byť je označen jako objekt občanské vybavenosti, je užíván k bydlení a byl tak i kolaudován, pak tvrzení žalovaného neodpovídají zjištěním soudu prvního stupně. Skutečnost, že v objektu bydlí nájemkyně, nečiní objekt osvobozený od povinnosti platit za odvádění srážkové vody kanalizací, ale jen potvrzuje skutečnost, že objekt slouží k podnikatelské činnosti svého vlastníka, když navíc v objektu má sídlo firma , právnická osoba, , jejímž statutárním orgánem je žalovaný. Namítá-li žalovaný s poukazem na § 1 odst. 3 zákona vynětí tzv. oddílných kanalizací z působnosti zákona o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a polemizuje o charakteru srážkové vody, pak srážková voda v dané lokalitě je odváděna jednotnou kanalizací DN 400. Ve smyslu § 2 odst. 2 zákona platí, že odvádí-li se odpadní a srážkové vody společně, jedná se o jednotnou kanalizaci a srážkové vody se vtokem do této kanalizace stávají vodami odpadními.

6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně (§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Žalobkyně, jako vlastník kanalizace, se domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí 10 075 Kč s úrokovým příslušenstvím z titulu ztráty za bezesmluvní odvádění srážkových vod z odběrného místa nacházejícího se v nemovitosti ve vlastnictví žalovaného za období od 1. 4. 2023 do 31. 3. 2024 ve výši 7 956 Kč, za období od 1. 4. 2024 do 30. 6. 2024 ve výši 2 119 Kč.

8. Žalovaný vystavěl svou obranu na následujících argumentech – a) nedostatek aktivní legitimace žalobkyně, b) žalobkyně provedla výpočet stočného na základě tabulek s třicetiletým průměrem, ačkoliv je všeobecně známo, že v současné době je výrazně sušší podnebí, c) ustanovení § 1 odst. 3 zákona vyjímá odvádění srážkových vod oddílnou kanalizací z pravomocí zákona o vodovodech a kanalizacích, d) nemovitost zapsána jako stavba občanského vybavení, byl dům vystavěn a kolaudován k bydlení a v současnosti je využíván k bydlení paní , jméno FO, , žalovaný v nemovitosti nepodniká.

9. Skutková zjištění soudu prvního stupně může odvolací soud jako správná akceptovat, obstojí i pro odvolací řízení a pro stručnost odůvodnění na ně lze odkázat [k možnosti odkázat na správné skutkové, příp. právní závěry soudu prvního stupně (dokonce i v reakci na námitky odvolatele) srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, uveřejněného pod číslem 53/2005 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011] a to lze vztáhnout i na právní posouzení, pročež se odvolací soud zaměřil zejména na odůvodnění neopodstatněnosti odvolací argumentace, když žalovaný toliko opakuje argumentaci předestřenou již soudu prvního stupně, se kterou se soud náležitě vypořádal, což odvolací soud může akceptovat.

10. Žalovaný odvoláním napadá oprávněnost aplikace § 31 odst. 1 vyhlášky, neboť výpočet stočného na základě tabulek s 30letým průměrem neodpovídá aktuální srážkové situaci, když je obecně známo, že v současné době je výrazně sušší podnebí.

11. Odvolací soud zdůrazňuje (shodně s žalobkyní), že příloha č. 16 k vyhlášce byla novelizována s účinností od 1. 7. 2022 vyhláškou č. 244/2021 Sb., kdy pod tabulkou se věty „Dlouhodobý srážkový normál je průměrem určité hodnoty (například roční srážky) v daném místě nebo oblasti za 30tiletí, v současné době za 30tiletí - 1961 až 1990. Tato hodnota se pak používá 30 let, tedy do roku 2020. Jedná se o normu Světové meteorologické organizace.“ nahrazují větami „Dlouhodobý srážkový normál je průměrem ročního úhrnu srážek v daném místě nebo oblasti za období alespoň 30 let a poskytuje jej Český hydrometeorologický ústav. Pro účely této vyhlášky byly zvolené hodnoty za období 1961 až 1990. Platnost hodnot tohoto dlouhodobého srážkového normálu skončí k 31. prosinci 2021. Pro období od 1. ledna 2022 do 31. prosince 2051 se použije dlouhodobý srážkový normál v daném místě nebo oblasti za období 1991 až 2020.“ Tedy je zjevné, že touto novelou byl aktualizován dlouhodobý srážkový normál, z něhož žalobkyně při výpočtu ztrát správně vycházela, přičemž z žádného právního předpisu nevyplývá povinnost žalobkyně uvádět jaké náklady na jednotku dešťové vody ji v rozhodném období vznikly.

12. Odvolací argumentace žalovaného směřující proti aplikaci § 20 odst. 6 zákona rovněž není důvodná. Závěry soudu prvního stupně vycházejí ze zjištění, že nemovitost ve vlastnictví žalovaného je stavbou občanské vybavenosti, učiněného na základě provedeného dokazování. Námitky žalovaného v odvolání jsou toliko polemikou, která je v rozporu s tímto zjištěním soudu prvního stupně.

13. Dle § 20 odst. 6 zákona se povinnost platit za odvádění srážkových vod do kanalizace pro veřejnou potřebu se nevztahuje na plochy dálnic, silnic, místních komunikací a účelových komunikací veřejně přístupných, plochy drah celostátních a regionálních včetně pevných zařízení potřebných pro přímé zajištění bezpečnosti a plynulosti drážní dopravy s výjimkou staveb, pozemků nebo jejich částí využívaných pro služby, které nesouvisí s činností provozovatele dráhy nebo drážního dopravce, zoologické zahrady, veřejná a neveřejná pohřebiště a plochy nemovitostí určených k trvalému bydlení a na domácnosti.

14. Jak plyne z komentáře k § 20 odst. 6 zákona (Komentář, P. Rubeš, Wolters Kluwer, bod 57) „Povinnost platit srážkovné se nevztahuje ani na domácnosti. Jde o jediný případ osobního osvobození od srážkovného. Pojem domácnosti přestal být v občanském zákoníku definován, ač je jím hojně užíván. Zřejmě se má jednat o neformální svaz lidí, věcí a prostor, v nichž tito lidé bydlí a tvoří rodinu (rodinnou domácnost), nebo podobný sociální útvar (společnou domácnost), přičemž společně uhrazují náklady na své potřeby. Od srážkovného budou osvobozeny všechny plochy nemovitostí, které členové domácnosti užívají při bydlení. Půjde tedy o zahrady přilehlé k rodinnému domu, vedlejší budovy, jako jsou kolny, dřevníky, garáže apod.“.

15. Bylo prokázáno, že nemovitost žalovaného není určená k trvalému bydlení. Pokud žalovaný namítá, že nemovitost užívá k bydlení paní , jméno FO, , odvolací soud zcela souhlasí se závěrem soudu o tom, že osvobození od povinnosti platit srážkovné, se vztahuje na domácnosti, avšak jedná se o osobní osvobození, které by se vztahovalo pouze na domácnost žalovaného jako vlastníka nemovitosti, pokud by jí měl v nemovitosti, nikoli osvobození jakékoliv jiné osoby, které v nemovitosti, jenž není určená k trvalému bydlení, by její vlastník umožnil její užívání k bydlení (shodně jako v této věci). Žalovaný v řízení ani netvrdil, že by měl v nemovitosti domácnost, popř. že by tvořil domácnost s paní , jméno FO, . Proto se osvobození dle § 20 odst. 6 zákona na nemovitost žalovaného nevztahuje.

16. Konečně ani odvolací argumentace žalovaného, že § 1 odst. 3 zákona [správně zřejmě § 1 odst. 4 písm. b) zákona, pozn. odvolacího soudu] o vynětí odvádění srážkových vod oddílnou kanalizací z pravomoci zákona, není důvodná.

17. Jak plyne z komentáře k § 1 odst. 4 písm. b) zákona (Komentář, P. Rubeš, Wolters Kluwer) „Zákon se nevztahuje na oddílnou srážkovou kanalizaci, zatímco na oddílnou kanalizaci odvádějící odpadní vody se vztahuje. O tom, zda se skutečně jedná o oddílnou srážkovou kanalizaci, nerozhoduje stavebnětechnické uspořádání v místě vypouštění srážkových vod do této kanalizace, nýbrž to, kam jsou z této kanalizace srážkové vody vypouštěny. Pokud by tato kanalizace byla vyústěna do kanalizace vedoucí odpadní vody, ve výsledku by se nejednalo o oddílnou dešťovou kanalizaci, nýbrž o součást kanalizace vedoucí odpadní vody. Srážkovou kanalizací tedy bude jen ta, která vede výhradně srážkové vody a která je přímo vypouští zpět do životního prostředí, nejčastěji vyústěním do vodního toku“. Ve věci bylo zjištěno (ačkoliv soud prvního stupně nepřesně uvedl v odůvodnění rozhodnutí, že samostatný odvod odpadních vod a srážkových vod u nemovitosti, tzv. oddílná kanalizace, nebyl v řízení prokázán – poznámka odvolacího soudu), že nemovitost žalovaného je odkanalizována prostřednictvím sdružené kanalizační přípojky, tj. přípojky, která odvádí odpadní vody z více nemovitostí, ale má pouze jedno napojení na veřejnou kanalizaci, nejedná se tedy o oddílnou kanalizaci.

18. Rozsudek soudu prvního stupně je ve věci samé správný, a proto jej odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Za dané situace se nákladovým výrokem nezabýval, neboť žádný z účastníků se jeho změny (nesprávnosti) nedomáhal; nepředestřel k tomu žádnou argumentaci (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 5. 3. 2025, sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24, bod 30).

19. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 ve spojení s § 146 odst. 3 o. s. ř., protože žalobkyně byla v odvolacím řízení úspěšná. Za tuto fázi sestávají její účelně vynaložené náklady z paušální odměny dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to dle § 1 odst. 1 a 3 za sepis vyjádření k odvolání, přípravu k jednání a účast u jednání soudu, tj. 3 x 300 Kč, celkem 900 Kč.

20. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když nebyly shledány okolnosti, na základě kterých by byla pariční lhůta prodloužena, případně stanoveno, že plnění se bude dít ve splátkách.