57 Co 251/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a soudkyň Mgr. Michaely Janošcové a Mgr. Daniely Teterové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení 1 355 000 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 12. 3. 2025, č. j. 116 C 16/2022-548, ve znění opravného usnesení ze dne 13. 5. 2025, č. j. 116 C 16/2022-565

I. Odvolací řízení se ve vztahu k výrokům II a IV rozsudku okresního soudu zastavuje.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku III mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 518 963 Kč do tří od právní moci tohoto usnesení k rukám , Jméno advokáta, , advokáta se sídlem , adresa, .

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem ve znění opravného usnesení okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 1 180 305,20 Kč s 15 % úrokem z prodlení z 1 180 305,20 Kč od 27. 6. 2022 do zaplacení a 91 250 Kč s 15 % úrokem z prodlení z 91 250 Kč od 13. 4. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 61 694,80 Kč s 15 % úrokem z prodlení z 61 698,80 Kč od 27. 6. 2022 do zaplacení a 21 750 Kč s 15 % úrokem z prodlení z 21 750 Kč od 13. 4. 2023 do zaplacení (výrok II), dále uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 474 499,95 Kč k rukám jeho zástupkyně do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III) a konečně rozhodl o povinnosti účastníků zaplatit státu náhradu nákladů řízení (žalobkyni 2 688 Kč a žalovanému 40 945 Kč), u obou do tří dnů od právní moci rozsudku (výroky IV a V).

2. Proti výrokům II, III a IV rozsudku podala žalobkyně odvolání, následně podáním ze dne 6. 7. 2025 vzala toto odvolání ve vztahu k výrokům II a IV zpět bez bližšího odůvodnění.

3. Podle § 207 odst. 2 věta prvá zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dokud o odvolání nebylo rozhodnuto, je možno vzít je zpět; v takovém případě odvolací soud odvolací řízení zastaví.

4. V souladu s tímto citovaným zákonným ustanovením bylo ve vztahu k výrokům II a IV odvolací řízení o odvolání žalobkyně zastaveno.

5. Ve vztahu k výroku III žalobkyně v odvolání namítla, že okresní soud sice správně postupoval ve smyslu § 142 odst. 3 o. s. ř. a žalobkyni i při částečném úspěchu ve věci přiznal plnou náhradu nákladů, když výše plnění záležela na znaleckém posudku, nicméně v rámci náhrady nákladů řízení nepřiznal jejím zástupcem účtovanou náhradu daně z přidané hodnoty, ačkoli tento soudu doložil, že je plátcem této daně. Rovněž tak nesouhlasila s tím, že jí nebyly přiznány náklady právního zastoupení v souladu s tím, jak byly tyto vyúčtovány v písemném podání ze dne 15. 3. 2025 (na něž odkazuje okresní soud v bodě 12 odůvodnění rozsudku), a to za úkony pod položkami 2, 4, 5, 7, 8, 10, 11, 12, 13, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 26, 27, 29, 31, 34, 35, 36, 37, 41, 45 a 47, když všechny tyto byly účtovány důvodně v souladu s vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), neboť každá z těchto položek koresponduje charakteru právního úkonu, jak je tímto tarifem definován. Konečně poukázala na to, že u položky č. 24 – zastupování u jednání soudu dne 22. 11. 2023 a dne 21. 2. 2024, měla být správně přiznána odměna celkem za 4 úkony právní služby, když obě jednání trvala více než 2 započaté hodiny, a u položky č. 33 měly být rovněž přiznány dva úkony právní služby, když se jednalo o převzetí zaslaného znaleckého posudku, jeho studium, vyhodnocení a zpracování vyjádření k výzvě soudu ze dne 4. 7. 2024. Domáhala se tak změny napadeného rozhodnutí.

6. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil, ačkoliv mu bylo doručeno.

7. Po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud napadené rozhodnutí dle § 212a odst. 1 a 6 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v části dotčené odvoláním žalobkyně, tedy ve výroku III rozsudku, týkajícího se nákladů řízení, a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. O odvolání bylo rozhodnuto bez nařízení jednání dle § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.

8. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně, zastoupená advokátem, jehož plnou moc ze dne 21. 5. 2022 společně s žalobou soudu předložila (pol. č. 1), se žalobou podanou dne 27. 6. 2022 (pol. č. 6) domáhala po žalovaném zaplacení 1 242 000 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z této částky od 27. 6. 2022 do zaplacení. K žalobě byla přiložena předžalobní výzva ze dne 10. 6. 2022 (pol. č. 3), návrh předsoudní dohody ze dne 17. 6. 2022 (čl. 17, pol. č. 4), listina označená jako „doplnění předsoudní dohody“ ze dne 18. 6. 2022 (čl. 19, pol. č. 5). Nárok žalobkyně představoval slevu z kupní ceny sjednané smlouvou uzavřenou mezi stranami dne 8. 9. 2021 z důvodů vad předmětu koupě a dále nároky na smluvní pokuty. Dne 20. 9. 2022 byl ze strany zástupce žalobkyně učiněn vůči soudu „návrh na postup v řízení“ (čl. 54, pol. č. 8), v němž zástupce žalobkyně požádal soud o zaslání odporu žalovaného proti platebnímu rozkazu. Dne 10. 10. 2022 byla z jeho strany zaslána soudu replika k vyjádření žalovaného k žalobě (čl. 64, pol. č. 9). Podáními ze dne 20. 10. 2022 (čl. 123, pol. č. 10), ze dne 1. 12. 2022 (čl. 128, pol. č. 11) a ze dne 26. 2. 2023 (čl. 140, pol. č. 13), vždy označenými jako „rozšíření žaloby“ zástupce žalobkyně avizoval, že bude rozšiřovat žalobu, aniž by v těchto podáních uvedl, o jakou částku takto bude činit. Dne 20. 12. 2022 byl ze strany zástupce žalobkyně učiněn vůči soudu „návrh na postup v řízení“ (čl. 131, pol. č. 12), v němž tento požádal soud o zaslání výzvy žalovanému a označil listinné důkazy ve věci. Na den 6. 4. 2023 (čl. 148, pol. č. 14) bylo ve věci nařízeno přípravné jednání, které trvalo v době od 9:59 hod. do 10:03 hod., a u něhož byl zástupce žalobkyně toliko upozorněn soudem na neurčitost svých návrhů na rozšíření žaloby, přípravné jednání bylo z tohoto důvodu přerušeno. Podáním ze dne 13. 4. 2023 (čl. 150, pol. č. 15) zástupce žalobkyně rozšířil žalobu na zaplacení 1 355 000 Kč spolu se zákonným úrokem z 1 242 000 Kč od 27. 6. 2022 a z 113 000 Kč od 13. 4. 2023, přičemž usnesením soudu ze dne 12. 5. 2023, č. j. 116 C 16/2022-165, byla tato změna žaloby připuštěna. Podáním ze dne 4. 5. 2023 (čl. 160, pol. č. 16 - ½ úkonu) zástupce žalobkyně učinil další návrh na doplnění dokazování. Podáním ze dne 25. 5. 2023 (čl. 166, pol. č. 17 - ½ úkonu) učinil zástupce žalobkyně „návrh na postup v řízení“, kterým požádal soud o zaslání výzvy k doplatku soudního poplatku. Podáním z téhož dne (čl. 169, rovněž pol. č. 17 – dalších ½ úkonu) tento návrh doplnil návrhem na doplnění dokazování ve věci. Podáním ze dne 24. 9. 2023 (čl. 274, pol. č. 18) požádal o nařízení jednání ve věci, resp. podal návrh na určení lhůty k procesnímu úkonu. Podáním ze dne 4. 10. 2023 (čl. 178, pol. č. 19) navrhl doplnění dokazování ve věci. Podáním ze dne 20. 10. 2023 (čl. 183, pol. č. 20 - ½ úkonu) a z téhož dne (čl. 188-189, pol. č. 21 - ½ úkonu) předložil soudu označené listinné důkazy, současně zaslal téhož dne bez podání další listinné důkazy (čl. 192, pol. č. 22 - ½ úkonu). Dne 11. 11. 2023 (čl. 241, pol. č. 23) a dne 12. 11. 2023 (čl. 244) zaslal soudu repliku k vyjádření žalovaného ze dne 1. 11. 2023 a opravu této repliky, v obou případech aniž by k takovémuto postupu byl soudem vyzván. Dne 22. 11. 2023 v době od 8:30 hod. do 11:05 hod. proběhlo za účasti zástupce žalobkyně ústní jednání ve věci (čl. 252-265, pol. č. 24 - 2 úkony). Dne 22. 11. 2023 se v době od 13:00 hod. do 13:40 hod. konalo za účasti zástupce žalobkyně místní šetření na adrese , adresa, (čl. 266-270, pol. č. 25). Podáním ze dne 24. 11. 2023 (čl. 297, pol. č. 26 - ½ úkonu) sdělil zástupce žalobkyně soudu skutečnosti, k jejichž sdělení byl vyzván u jednání dne 22. 11. 2023. Podáním ze dne 8. 1. 2024 (čl. 302, pol. č. 27) požádal zástupce žalobkyně o nařízení dalšího jednání ve věci. Dne 22. 1. 2024 (čl. 310, pol. č. 28) zaslal zástupce žalobkyně soudu repliku k vyjádření žalovaného ze dne 3. 12. 2023, aniž by k takovémuto postupu byl soudem vyzván. Dne 30. 1. 2024 (čl. 316) a 31. 1. 2024 (čl. 318, obě pol. č. 29 - ½ úkonu) zástupce žalobkyně písemně sděloval soudu informace k navrženým důkazům. Dne 21. 2. 2024 v době od 8:30 hod. do 12:11 hod. proběhlo za účasti zástupce žalobkyně ústní jednání ve věci (čl. 328-346, pol. č. 30 - 2 úkony). Dne 13. 3. 2024 (čl. 359, pol. č. 31) zaslal zástupce žalobkyně soudu repliku k vyjádření žalovaného (bez jeho bližší konkretizace), aniž by k takovémuto postupu byl soudem vyzván. Současně stejného dne předložil soudu samostatné podání označené jako „soubor otázek na znalce“ (čl. 364, pol. č. 32). Na výzvu soudu se zástupce žalobkyně podáním ze dne 4. 7. 2024 (čl. 400, pol. č. 33 - 2 úkony) vyjádřil k vypracovanému znaleckému posudku , tituly před jménem, , jméno FO, . Podáními ze dne 6. 7. 2024 (čl. 406), 7. 7. 2024 (čl. 408, oba pol. č. 34) a 16. 7. 2024 (čl. 419, pol. č. 37) toto svoje vyjádření ke znaleckému posudku následně opakovaně doplňoval. Dne 8. 7. 2024 zpracoval bez zadání ze strany soudu žádost znalci , tituly před jménem, , jméno FO, (pol. č. 35), dne 14. 7. 2024 tuto žádost doplnil (pol. č. 36 - ½ úkonu). Podáním ze dne 23. 7. 2024 (čl. 432, pol. č. 38) se opětovně vyjádřil k závěrům znaleckého posudku s ohledem na sdělení znalce žalobkyni ze dne 22. 7. 2024. Dne 28. 8. 2024 (čl. 450, pol. č. 39) zaslal soudu repliku k vyjádření žalovaného ze dne 8. 8. 2024, aniž by k takovémuto postupu byl soudem vyzván. Podáním ze dne 28. 10. 2024 (čl. 461, pol. č. 40) předložil soudu vyjádření ke stanovisku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, k závěrům znalce , tituly před jménem, , jméno FO, . Dne 25. 11. 2024 v době od 9:00 hod. do 12:13 hod. proběhlo za účasti zástupce žalobkyně ústní jednání ve věci (čl. 468-481, pol. č. 42 - 2 úkony), u něhož byl vyzván ke sdělení písemného procesního stanoviska ve věci, včetně závěrečného návrhu. Na tuto výzvu soudu reagoval podáním ze dne 20. 12. 2024 (čl. 504, pol. č. 43 - 1 úkon). Téhož dne vypracoval další podání označené jako „rekapitulace údajů znalce“ (čl. 506, pol. č. 43 – další 1 úkon). Dne 15. 1. 2025 v době od 9:15 hod. do 9:42 hod. proběhlo za účasti zástupce žalobkyně ústní jednání ve věci (čl. 520-523, pol. č. 44). Dne 17. 2. 2025 (čl. 530, pol. č. 46) vypracoval zástupce žalobkyně podání označené jako replika k vyjádření žalovaného ze dne 10. 2. 2025, aniž by k takovému postupu byl ze strany soudu vyzván. Následně dne 19. 2. 2025 (čl. 534, pol. č. 47) zaslal dodatek této repliky. Konečně dne 12. 3. 2025 v době od 13:00 hod do 13:17 hod. (čl. 537-538, pol. č. 48) proběhlo za účasti zástupce žalobkyně jednání, u něhož byl vyhlášen napadený rozsudek. Podáním ze dne 12. 3. 2025 (čl. 539, pol. č. 45) zástupce žalobkyně vyúčtoval náklady řízení. Pro přehlednost a zjednodušení odůvodnění tohoto usnesení odvolací soud u každého z takto vyjmenovaných „úkonů“ učiněných zástupcem žalobkyně (aniž by v této fázi odvolací soud hodnotil, zda se jedná skutečně o úkon právní služby ve smyslu advokátního tarifu) uvedl i číslo položky, pod kterou byl tento úkon účtován zástupcem žalobkyně v jeho podání ze dne 12. 3. 2025 (čl. 539). Dále pod pol. č. 2 zástupce žalobkyně vyúčtoval úkon právní služby za podání ze dne 23. 3. 2022 označené jako „vyúčtování náhrady škody a uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení“, pod pol. č. 7 (1/2 úkonu) za podání ze dne 28. 6. 2022 určené zástupkyni žalovaného a pod pol. č. 41 dále vyúčtoval odměnu za „návrh na postup v soudním řízení“ ze dne 31. 10. 2024, tato podání přitom z obsahu spisu vůbec nevyplývají.

9. Vedle toho žalobkyně uhradila ve dnech 14. 7. 2022 a 15. 6. 2023 soudní poplatek 62 100 Kč (z žaloby) a 5 650 Kč (z rozšíření žaloby); dále byla dne 28. 3. 2024 žalobkyní zaplacena záloha na důkaz znaleckým posudkem ve výši 4 000 Kč.

10. V napadeném rozsudku okresní soud přiznal žalobkyni na náhradě nákladů řízení celkem 474 499,95 Kč, z toho na náhradě za zaplacené soudní poplatky 67 750 Kč, na náhradě za poskytnutou zálohu na znalecký posudek 4 000 Kč, na náhradě za vypracování odborného vyjádření znalce , tituly před jménem, , jméno FO, 35 800 Kč, na odměně zástupce žalobkyně 307 220 Kč (za 20 úkonů právní služby po 13 300 Kč a 3 úkony právní služby po 13 740 Kč), na náhradě hotových výdajů za tyto úkony 7 350 Kč (z toho 20 paušálních náhrad po 300 Kč a 3 po 450 Kč s ohledem na změnu advokátního tarifu), 30 339,54 Kč na náhradě hotových výdajů v podobě cestovného zástupce žalobkyně k jednáním soudu a k místnímu šetření, 13 794 Kč na náhradě za ztrátu času zástupce žalobkyně v souvislosti s cestou k jednáním soudu a k místnímu šetření a 8 246,41 Kč v souvislosti s ubytováním zástupce žalobkyně v ubytovacím zařízení ve , adresa, , když jednání soudu byla nařizována v ranních hodinách s tím, že v podrobnostech odkázal na vyčíslené náklady řízení, k nimž, vyjma účtovaných nákladů právní služby a k nim náležejících režijních paušálů, neměl žádné výhrady. V odůvodnění rozsudku k těmto nákladům dále okresní soud uvedl, že přiznal zástupci žalobkyně úkony účtované v jeho písemném podání (čl. 539) a označené body 1, 3, 6, 9, 14, 15, 23, 24, 25, 28, 30, 32, 33, 38, 39, 40, 42, 43, 44, 46 a 48, ostatní účtované úkony nepřiznal, když se jednalo především o úkony procesní povahy, o doplnění již provedených úkonů či opakující se a nadbytečné úkony.

11. Podle § 137 o. s. ř. náklady řízení jsou zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, včetně soudního poplatku, ušlý výdělek účastníků a jejich zákonných zástupců, náklady důkazů, tlumočné, náhrada za daň z přidané hodnoty, odměna za zastupování a odměna pro mediátora podle zákona o mediaci za první setkání s mediátorem nařízené soudem podle § 100 odst. 2 (odstavec 1). Odměna za zastupování patří k nákladům řízení, jen je-li zástupcem advokát nebo notář v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy anebo patentový zástupce v rozsahu oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy (odstavec 2). Náhrada za daň z přidané hodnoty patří k nákladům řízení, jen je-li zástupcem advokát, notář v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy nebo patentový zástupce v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy, který je plátcem daně z přidané hodnoty podle zvláštního právního předpisu (odstavec 3 písm. a)

12. Podle § 142 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl (odstavec 1). I když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu (odstavec 3).

13. Podle § 151 odst. 1 o. s. ř. o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí; u náhrady nákladů řízení podle § 147 a § 148 odst. 2 tak může učinit již v průběhu řízení, a to zpravidla tehdy, jakmile tyto náklady vzniknou.

14. Z výše uvedeného vyplývá, že o nákladech řízení rozhoduje soud z úřední povinnosti, strany tedy o přiznání nákladů nemusejí žádat. Projevuje se to mimo jiné i tím, že se sice mohou náhrady nákladů vzdát, ale pokud to neučiní výslovně, má se za to, že je žádají. Soud také musí náklady přiznat v zákonné výši. Pokud se tedy strany při jejich vyčíslení zmýlí, má jim být přiznáno tolik, kolik jim náleží [blíže srov. Svoboda K., Smolík P., Levý J., Doležílek J. a kol., Občanský soudní řád, 3. vydání (3. aktualizace), 2024, C. H. Beck, komentář k § 151].

15. Základní zásadou, která ovládá rozhodování o náhradě nákladů civilního sporného procesu, je zásada úspěchu ve věci, vyjádřená v § 142 odst. 1 o. s. ř. V této zásadě se promítá myšlenka, že ten, kdo důvodně bránil své subjektivní právo nebo právem chráněný zájem, by měl mít právo na náhradu nákladů, jež při této procesní činnosti účelně vynaložil, proti účastníku, jenž do jeho právní sféry bezdůvodně zasahoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 5. 11. 2008, sp. zn. I. ÚS 2862/07 ze dne 5. 11. 2008; rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Ústavního soudu https://nalus.usoud.cz, zatímco rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz). V nálezu ze dne 2. 2. 2010, sp. zn. IV. ÚS 2513/09, Ústavní soud uvedl, že pojem „účelný“ je nutno chápat jako určitou pojistku před hrazením nákladů nesouvisejících s řízením před nadbytečnými či nadměrnými náklady.

16. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. I. ÚS 988/12, k zásadě úspěchu ve věci „strana, která ve sporu podlehla, tedy nehradí úspěšné procesní straně veškeré její náklady, ale jedině takové náklady, jež lze považovat za potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Důraz na účelnost nákladů, které se mají hradit, je zcela opodstatněný a pro procesní právo typický. Pravidlo, dle nějž lze úspěšné procesní straně přiznat náhradu toliko účelně vynaložených nákladů, se vztahuje na jakékoliv náklady řízení, tedy i na náklady spojené se zastupováním advokátem (na odměnu za zastupování, paušální náhradu hotových výdajů a náhradu za daň z přidané hodnoty). Ústavní soud nesdílí stěžovatelčin právní názor upírající soudu oprávnění posuzovat účelnost těchto nákladů; naopak povinnost k posouzení jejich účelnosti při rozhodování o náhradě nákladů řízení výslovně vyplývá z § 142 odst. 1 o. s. ř. Tento závěr se opírá nejen o jazykový výklad zmíněného ustanovení; ani pomocí jiných interpretačních metod totiž nelze korektně snést přesvědčivé argumenty pro právní názor vyjímající náklady spojené se zastupováním advokátem z posouzení toho, zda byly potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva, či nikoli.“17. V nálezu ze dne 2. 10. 2013, sp. zn. II. ÚS 732/12, Ústavní soud uvedl, že pro všechny složky tvořící náklady řízení platí korektiv výše citovaného § 142 odst. 1 o. s. ř., tedy musí jít za všech okolností o náklady potřebné k účelnému uplatňování, resp. v souzené věci k bránění práva. Kritérium účelnosti je třeba posuzovat u každé položky zvlášť, jinými slovy přiznání nároku na náhradu odměny za služby poskytnuté advokátem neznamená automatickou povinnost přiznat i náhradu všech dalších výdajů s přibráním advokáta spojených bez ohledu na jejich potřebnost.

18. Stejně tak i podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1314/2015, procesně úspěšné straně lze přiznat toliko náhradu účelně vynaložených nákladů, což se vztahuje i na náklady spojené se zastoupením advokátem. Za účelně vynaložené náklady lze považovat jen takové, které musela procesní strana nezbytně vynaložit; mohou se vyskytovat i situace, za nichž náklady spojené se zastoupením advokátem nebude možno považovat za nezbytné k řádnému uplatňování nebo bránění práva u soudu. O takový případ půjde zejména v případě zneužití zastoupení advokátem.

19. Veden těmito judikaturními závěry, od kterých není žádného důvodu se odchýlit, odvolací soud přezkoumal z důvodu žalobkyní podaného odvolání výrok soudu prvního stupně o nákladech řízení zcela, tj. nejen ve vztahu k jednotlivým odvolacím námitkám.

20. Odvolací soud souhlasí s tím, že žalobkyni náleží v rámci náhrady nákladů řízení náhrada za zaplacený soudní poplatek v celkové výši 67 750 Kč (62 100 Kč + 5 650 Kč), náhrada za zálohu na důkaz 4 000 Kč, doložená náhrada za odborné vyjádření v celkové výši 35 800 Kč, jak byly tyto částky soudem prvního stupně správně v rámci náhrady nákladů řízení přiznány.

21. Výhrady vůči postupu okresního soudu však odvolací soud činí ve vztahu k přiznané odměně zástupce žalobkyně a náhradám s ní souvisejícím. Předně je třeba vyjít z toho, žalobkyně se původně domáhala v řízení zaplacení 1 242 000 Kč, kteréžto částce odpovídá ve smyslu § 7 bodu 6 advokátního tarifu sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby 13 300 Kč. Pokud následně podáním ze dne 13. 4. 2023 učinila rozšíření žaloby na 1 355 000 Kč, od tohoto okamžiku je nutno vycházet ze sazby mimosmluvní odměny 13 740 Kč. Z bodu 7 odůvodnění tohoto usnesení je přitom zřejmé, že do doby rozšíření žaloby, a tedy v sazbě 13 300 Kč, učinil zástupce žalobkyně úkony účtované pod pol. 1-14, pročež odvolacímu soudu není zřejmé, z jakého důvodu okresní soud přiznal odměnu v této sazbě za celých 20 úkonů právní služby (když navíc podle něj byla přiznána odměna za úkony pod pol. č. 1, 3, 6, 9 a 14).

22. Odvolací soud dále souhlasí s okresním soudem v tom, že bylo namístě do okamžiku rozšíření žaloby přiznat zástupci žalobkyně odměnu pouze za pol. č. 1, 3, 6, 9 a 14, a to za přípravu a převzetí zastoupení, předžalobní výzvu, sepis žaloby a repliku k vyjádření k žalobě v nesnížené výši dle § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu a za účast u přípravného jednání dne 6. 4. 2023 ve výši jedné poloviny dle § 11 odst. 2 písm. g) advokátního tarifu. Ve vztahu k položkám účtovaným pod č. 2 a 7 odvolací soud vycházel z toho, že tyto nebyly zástupcem žalobkyně vůbec do spisu doloženy, pročež nebylo možno ani posoudit nárok na ně, ve vztahu k položkám č. 4, 5 tyto odvolací soud nepovažoval za účelné úkony právní služby, když následovaly až poté, co byla žalovanému zaslána předžalobní výzva a tudíž již bylo možno předpokládat podání žaloby. Navíc má odvolací soud za to, že pokud zástupce učiní podání a v krátké časové návaznosti jeho „doplnění“, nelze již minimálně toto doplnění považovat za účelný úkon, když advokát jako profesionál je v rámci odpovědnosti vůči svému klientovi odpovědný i za to, že jeho podání jsou obsahově úplná, a pokud učiní jejich doplnění o případnou další argumentaci, lze toto vyhodnotit k jeho tíži jako jeho pochybení. Pol. č. 8 a 12 nelze dle obsahu považovat za úkony právní služby, neobsahují podání ve věci samé ani právní rozbor věci, nad to nejsou soustředěné. Pol. č. 10, 11, 13 byly odvolacím soudem vyhodnoceny jako zcela neúčelná podání, kterými zástupce žalobkyně pouze avizoval, že má v plánu rozšířit žalobu, aniž by specifikoval konkrétně proč a v jakém rozsahu. S ohledem na uvedené tedy za účelně vynaložené úkony právní služby učiněné do rozšíření žaloby náleží zástupci žalobkyně celkem 4,5 úkonů v sazbě 13 300 Kč.

23. Vedle toho má odvolací soud za to, že okresní soud správně přiznal žalobkyni odměnu za úkony v podobě pol. č. 15, 23, 24, 25, 28, 30, 32, 33, 38, 42, 43, 44, 46 a 48, když v těchto případech se ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d), g), h) advokátního tarifu jednalo o úkony právní služby v podobě rozšíření žaloby (pol. č. 15 - 1 úkon), vyjádření ke stanovisku žalovaného (pol. č. 23 - 1 úkon, pol. č. 28 - 1 úkon, pol. č. 46 - 1 úkon), seznam otázek pro znalce (pol. č. 32 - 1 úkon), vyjádření k závěrům znalce (pol. č. 33 - 1 úkon a pol. č. 38 - 1 úkon), sepsání závěrečného návrhu ve věci (pol. č. 43 - 1 úkon), účast u jednání dne 22. 11. 2023, dne 21. 2. 2024, a dne 25. 11. 2024, vždy trvajících více jak dvě započaté hodiny (pol. č. 24 - 2 úkony, pol. č. 30 - 2 úkony, pol. č. 42 - 2 úkony), účast u jednání dne 15. 1. 2025 a 12. 3. 2025 (pol. č. 44 - 1 úkon a pol. č. 48 - 1 úkon), účast u místního šetření dne 22. 11. 2023 (pol. č. 25 - 1 úkon). Celkem tak po rozšíření žaloby byla přiznána odměna za 17 účelně vynaložených úkonů právní služby v sazbě 13 740 Kč.

24. Zástupci žalobkyně však není možno přiznat odměnu za podání účtovaná pod pol. č. 16, 17, 19, 20, 21, 22, 26, když i v tomto případě jde o podání, v nichž byly opakovaně označovány důkazní prostředky, případně tyto soudu v listinné podobě předloženy, a i v tomto případě jde o úkony nesoustředěné (případně vůbec o honorovatelný úkon nejde). Stejně tak není možno považovat za úkon právní služby ve smyslu advokátního tarifu podání, v němž zástupce žalobkyně žádá soud o provedení procesního úkonu [pol. č. 17, 18, 27, 29, 41 (která navíc ani nevyplývala z obsahu soudního spisu)], a dále podání, v němž zástupce žalobkyně vyúčtoval náhradu nákladů řízení (pol. č. 45). Za neúčelné s ohledem na daný spor, dobu jeho trvání a rozsáhlost jednotlivých přednesů, považoval odvolací soud i pol. č. 31, č. 39, č. 40, obsahující toliko shrnutí dosavadních tvrzení žalobkyně, učiněné bez výzvy soudu, jakož i opakované doplnění vyjádření k závěrům ve věci vypracovaného znaleckého posudku (pol. č. 34, 37 a 1 úkon z pol. č. 43, označený jako „rekapitulace údajů znalce“) a korespondenci vedenou mezi zástupcem žalobkyně a znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, (pol. č. 35, 36), když tento byl následně v řízení vyslechnut a mohl tak u jednání soudu otázky žalobkyně zodpovědět přímo. Konečně nebyla přiznána ani odměna za pol. č. 47, když v tomto podání zástupce žalobkyně se jednalo opět toliko o doplnění předchozí repliky k vyjádření žalovaného (srov. odůvodnění k pol. č. 4, 5 v bodě 21 odůvodnění tohoto usnesení).

25. V řízení před okresním soudem tak byla zástupci žalobkyně přiznána odměna v celkové výši 293 430 Kč (4,5 úkonů x 13 300 Kč + 17 úkonů x 13 740 Kč), vedle toho byla přiznána náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu ve výši 7 050 Kč (tj. za 19 úkonů učiněných do 31. 12. 2024 po 300 Kč dle advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 a za 3 úkony učiněné v r. 2025 po 450 Kč dle advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025), náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1, 3 advokátního tarifu ve výši 11 400 Kč (tj. za 66 započatých půlhodin v souvislosti s účastí u jednání soudu, resp. účastí na místním šetření do 31. 12. 2024 po 100 Kč dle advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 a za 32 započatých půlhodin v souvislosti s účastí u jednání soudu od 1. 1. 2025 po 150 Kč dle advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025), náhrada doloženého nocležného v celkové výši 7 408,42 Kč (tj. bez ubytovatelem účtované daně z přidané hodnoty, která bude zástupci vrácena jako odpočet této daně na vstupu) v souvislosti s účastí zástupce žalobkyně u jednání soudu a náhrada cestovného zástupce žalobkyně v celkové výši 25 074 Kč k jednáním soudu a k místnímu šetření osobním vozidlem zn. , značka vozidla, , RZ , SPZ, , o kombinované spotřebě 6,5 l benzínu automobilového 95 oktanů/100 km při ceně benzínu a sazbách základních náhrad dle příslušných vyhlášek [vždy počítáno podle vzorce počet ujetých km x průměrná spotřeba x cena PHM)+(sazba za km x počet ujetých km)].

26. Odvolací soud dále korigoval i přiznání náhrady za daň z přidané hodnoty, a to nejen ve vztahu k odměně a náhradě hotových paušálních výdajů dle § 13, kdy v tomto případě okresní soud zjevně opomněl, že zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně, pročež je na místě nejen náhradu za promeškaný čas a náklady na ubytování, ale i jeho odměnu a náhradu hotových paušálních výdajů dle § 13 navýšit o náhradu za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %, tedy o 67 051 Kč [(293 430 Kč + 7 050 Kč + 11 400 Kč + 7 408,42 Kč) x 0,21].

27. Jinak je tomu však u náhrady za cestovné, u něhož z důvodů níže uvedených nebyla tato částka o náhradu za daň z přidané hodnoty navýšena. Obecně platí, že zástupce z řad advokátů, který je plátcem daně z přidané hodnoty, může v občanském soudním řízení cenu pohonných hmot prokazovat buď doklady o nákupu, nebo využít paušalizace podle § 13 odst. 5 advokátního tarifu ve spojení s § 158 odst. 3, § 189 odst. 1 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce. Pro úvahu, zda i v případě využije-li zástupce paušalizace (jak bylo učiněno v této věci), je namístě zahrnout do základu daně z přidané hodnoty „celou“ takto stanovenou částku, je nezbytné vyjít z účelu a smyslu zakotvení náhrady za daň z přidané hodnoty (srov. § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.).

28. Účelem a smyslem náhrady za daň z přidané hodnoty [Nejvyšší soud k upřednostnění účeloslovného výkladu právních norem před výkladem jazykovým ustáleně uvádí, že jako východiska, na nichž spočívá i jeho rozhodovací činnost (viz důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 9. 3. 2011, sp. zn. 31 Cdo 4545/2008, usnesení ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2437/2013, nebo usnesení ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4388/2013), přejímá závěry zformulované k výkladu právních norem Ústavním soudem již ve stanovisku jeho pléna ze dne 21. 5. 1996, sp. zn. Pl. ÚS-st.-1/96, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 9, ročníku 1997, části I., pod pořadovým číslem 9], je navýšení náhrady nákladů o částku odpovídající výši procentní sazby daně z přidané hodnoty, kterou je zástupce účastníka a současně plátce této daně, povinen státu odvést na dani z přidané hodnoty za poskytnutý úkon právní služby [k tomu, že shodný názor zastává i odborná literatura viz např. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200 za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 948].

29. Základem daně je vše, co jako úplatu obdržel nebo má obdržet plátce za uskutečněné zdanitelné plnění, včetně částky na úhradu spotřební daně od osoby, pro kterou je zdanitelné plnění uskutečněno, nebo od třetí osoby, a to bez daně za toto zdanitelné plnění (§ 36 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů). Při poskytnutí služby zahrnuje základ daně i materiál přímo související s poskytovanou službou [§ 36 odst. 3 písm. c) zákona o dani z přidané hodnoty].

30. Jelikož nedílnou součástí mechanismu daně z přidané hodnoty (jejím definičním znakem) je nárok na odpočet, který vzniká za předem stanovených podmínek (viz § 72 a 76 zákona o dani z přidané hodnoty), je (musí být) výše náhrady za daň z přidané hodnoty odvislá od možnosti uplatnění nároku na odpočet.

31. Skutečnost, že zástupce v občanském soudním řízení prokazuje cenu pohonných hmot využitím paušalizace, nemá vliv na vrchnostenský vztah mezi plátcem a správcem daně, potažmo na řádné plnění povinností plátce daně mimo jiné spjaté s daňovou evidencí. Vyjádřeno jinak, využití paušalizace při likvidaci náhrady jízdních výdajů ipso facto na již zmíněný vrchnostenský vztah vliv nemá; při řádném plnění daňových povinností má zástupce disponovat příslušným daňovým dokladem (pro případný odpočet).

32. Vzhledem ke generativní povaze uplatněného paušálu (má odraz v reálné skutečnosti) se při absenci diferenciačního kritéria – v rovině procesněprávního vztahu jde toliko o snadnější způsob prokázání výše jedné z položek náhrady jízdních výdajů – prosadí princip bezrozpornosti právního řádu; jedině takto přijatým výkladem lze předejít zákonem nepředvídané (a nechtěné) situaci, kdy by účastníku podlehnuvšímu ve sporu byla ukládána povinnost k náhradě jízdních výdajů navýšená o daň z daně samotné (při současném uplatnění odpočtu), což nelze akceptovat. Přijatý výklad podporuje i zásada legitimního očekávání tohoto účastníka, který způsob prokázání výše této složky náhrady jízdních výdajů nemůže předvídat, resp. ovlivnit.

33. Konečně to, že využije-li zástupce nabízeného zjednodušení, ačkoliv má (měl by mít) i příslušný daňový doklad, lze po něm spravedlivě žádat, aby bylo při stanovení výše náhrady jízdních výdajů, jde-li o daňové konsekvence, postupováno shodně, jako kdyby jej soudu předložil.

34. Z uvedeného vyplývá, že prokazuje-li zástupce, který je plátcem daně z přidané hodnoty cenu pohonných hmot paušální částkou, nelze ji dále navyšovat o náhradu za daň z přidané hodnoty.

35. Odvolací soud nepřehlíží závěry vyplývající z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2012, sp. zn. 8 Tz 84/2012, uveřejněný pod č. 64/2013 Sb. rozh. tr., případně judikaturu v něm zmíněnou. Předně je nezbytné uvést, že základ argumentace shodně, jako v tomto rozsudku, vychází z navýšení o náhradu za to, co je zástupce povinen odvést, přičemž dovolací soud neřešil (alespoň ne výslovně), zda by součástí základu daně byla daň samotná; ostatně při uvedení náležité argumentační oponentury nevylučuje ani Ústavní soud ve své nálezové judikatuře možnost odchýlení (od závazného právního názoru) [např. nález Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2016, sp. IV. ÚS 2932/18].

36. Celkové náklady žalobkyně za řízení před soudem prvního stupně tak činí 518 963 Kč, přičemž vzhledem k tomu, že výše plnění závisela v řízení na znaleckém dokazování, postupoval odvolací soud ve smyslu § 142 odst. 3 o. s. ř. (ostatně stejně jako okresní soud v napadeném rozsudku) a přiznal žalobkyni plnou náhradu těchto nákladů.

37. Lhůta k zaplacení nákladů řízení vychází z § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. Žalovaný je ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit náklady žalobkyně k rukám jejího zástupce.

38. Výrok o nákladech odvolacího řízení je dán v souladu s § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. Vzhledem k tomu, že žalobkyně odvoláním napadla původně i věc samu (výrok II rozsudku), kdy za této situace by byl závislý výrok o nákladech řízení automaticky přezkoumáván, je nutno z tohoto pohledu posuzovat i konečný výsledek odvolacího řízení. Tím, že žalobkyně vzala následně odvolání do věci samé bez udání důvodu zpět, zavinila, že odvolací řízení ve věci samé muselo být zastaveno, pročež by jí vznikla povinnost uhradit náklady odvolacího řízení žalovaného. Tomuto však žádné náklady tohoto odvolacího řízení dle obsahu spisu nevznikly, pročež bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nemá.