57 Co 261/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a soudkyň JUDr. Lenky Severové a Mgr. Michaely Janošcové ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0, adresa zastoupená advokátkou tituly před jménem jméno FO sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0, adresa proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0, adresa o zaplacení 32 334 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 31. 7. 2024, č. j. 24 C 67/2024-28,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II mění takto: Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 11 168 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám tituly před jménem jméno FO, advokátky se sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0, adresa.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 1 319 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám tituly před jménem jméno FO, advokátky se sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0, adresa.

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 32 334 Kč s úrokovým příslušenstvím (výrok I) a nahradit náklady řízení ve výši 3 472 Kč.

2. Proti přísudkovému výroku tohoto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, namítaje, že při stanovení výše náhrady nákladů řízení nebyly pro postup podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) splněny podmínky. Zdůraznila zejména, že se nejedná o návrh, který by byl ustáleným vzorem, podávaným opakovaně; je původní věřitelkou a domáhá se toliko ochrany svých porušených práv, a to poté, co bezúspěšně vyčerpala všechny možnosti mimosoudního řešení a nejde o výnos. Navrhla odvolacímu soudu, aby napadený přísudkový výrok změnil tak, že jí přizná náhradu nákladů prvostupňového řízení ve výši 11 168 Kč.

3. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně [§ 212 věta prvá, § 212a odst. 6 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] v napadeném rozsahu, tj. toliko co do nákladového výroku zcela, a sice jen z důvodů, které se týkají toho, co soud prvního stupně řešil v tomto výroku tohoto, a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

4. Žalobkyně zastoupena advokátkou, která je plátkyní daně z přidané hodnoty, byla úspěšný se svou žalobou, kterou se domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí 32 334 Kč s příslušenstvím. Opřel-li soud prvního stupně výrok o náhradě nákladů řízení o § 142 odst. 1 (§ 142a odst. 1) o. s. ř. s ohledem na plný procesní úspěch žalobkyně, postupoval správně, avšak odvolací soud nesdílí jeho závěr, že při stanovení její výše, pokud vzhledem k absenci zvláštního právního předpisu předpokládaného v § 151 odst. 2 věty prvé před středníkem o. s. ř., je namístě ji určit podle § 14b advokátního tarifu.

5. Důvodem, pro který byl advokátní tarif novelou vyhlášky 120/2014 Sb. doplněn o § 14b, přitom bylo korigovat ekonomicky odpovídající plnění – náhradu odměny a hotových výdajů za zastupování účastníka advokátem – ve specifických řízeních, kdy advokátem poskytovaný úkon právní služby (zejména k formulářové povaze žaloby, kdy nelze pochybovat o tom, že ustálený vzor odpovídá formulářové žalobě, jak ji vymezil Ústavní soud ve svém nálezu z 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11; rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Ústavního soudu https://nalus.usoud.cz, zatímco rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz) nabývá povahy spíše úkonu administrativního tak, aby očekávaný přísudek, zejména v případě žalob podávaných postupníkem, nebyl motivem k jejich uplatnění.

6. Jinými slovy vyjádřeno, účelem § 14b advokátního tarifu sledovaným je stanovení náhrady (odměny a hotových výdajů), které je ekonomicky odpovídající advokátem poskytnutému (administrativnímu) úkonu, a to zejména je-li žalobní nárok uplatňován postupníkem, pro nějž je příznačné, že s přísudkem kalkuluje při dosahování svého zisku, čímž se z povahy své podnikatelské činnosti (na rozdíl od originárního účastníka) vymyká rámci vymezenému účelem § 142 odst. 1 o. s. ř. spočívajícím v umožnění odstranit zmenšení majetkové sféry účastníka způsobené jenom tím, že byl nucen důvodně hájit svá práva do nichž žalovaný právem neaprobovaným způsobem zasáhl.

7. Takto vymezený účel § 14b advokátního tarifu jakož i skutečnost, že žalobkyně podáním žaloby sleduje (nelze dospět k závěru, že by skutečným a hlavním důvodem podáním žaloby bylo „zhodnotit“ žalovanou pohledávku o náhradu nákladů řízení) dosažení vydání soudního rozhodnutí, na jehož základě by následně mohla pohledávku vymáhat exekucí nebo výkonem rozhodnutí má odvolací soud na zřeteli při posuzování otázky aplikace § 14b advokátního tarifu v souzené věci.

8. Má-li být naplněn také účel § 14b advokátního tarifu je nezbytné nejen posuzovat kvalitativní stránku substancování žaloby (zda se nejedná o úkon svou povahou administrativní, tedy žalobu projednatelnou – skutkově nezaměnitelným způsobem vymezenou – avšak jako vzor v dalších případech použitelnou; např. takovou, kdy je na právně relevantní skutková tvrzení odkazováno prostřednictvím důkazního prostředku), nýbrž zda podáním žaloby nepřekračuje rámec umožňující žalobkyni eliminovat zmenšení majetkové sféry způsobené jenom tím, že byla nucena důvodně hájit svá práva, do nichž žalovaný právem neaprobovaným způsobem zasáhl (podáním žaloby nesleduje „zhodnocení“ žalované pohledávky o přísudek).

9. Přitom v poměrech souzené věci k takovémuto závěru dospět nelze. Tak jako by nebyl dozajista naplněn účel sledovaný vykládaným ustanovením, pokud by účastník motivován vyšším přísudkem žalobní tvrzení uvedená v odpovídajícím rozsahu dle hmotněprávní normy, pod kterou má být skutkový děj na základě právní kvalifikace podřazen, měnil co do slovosledu, či totéž vyjadřoval jinými slovy a tím se bránil podřazení pod ustálený vzor, není rozhodné, pokud věřitel (originární žalobce) v důsledku podnikání v určitém výseku ekonomického života společnosti je nucen důvodně hájit svá práva, do nichž je právem neaprobovaným způsobem zasahováno, a to vůči vyššímu počtu dlužníků, ovšem za předpokladu není-li žaloba výše zmíněným administrativním úkonem a jejím podáním nesleduje „zhodnocení“ žalované pohledávky o přísudek.

10. V souzené věci se nejedná o postupníka, náhrada odměny a hotových výdajů, včetně dalších nákladů, které jsou v nalézacím řízení nahrazovány, jsou ve svém součtu nižší než žalobní nárok, a žalobní naraci, co do uvedených skutkových tvrzení, nelze považovat za úkon (administrativní povahy) jemuž je odpovídající plnění – náhrada odměny a hotových výdajů za zastupování účastníka advokátem podle § 14b advokátního tarifu – podklady pro tento závěr nebyly dohledány ani v informačních systémech a nebyly předloženy ani soudem prvního stupně. Stanovit výši náhrady nákladů v souzené věci podle § 14b advokátního tarifu nelze pro nenaplnění podmínek zakotvených v § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) advokátního tarifu.

11. Účelně vynaložené náklady žalobkyně se sestávají z odměny za zastupování advokátkou a jejích hotových výdajů. Zástupkyně žalobkyně učinila ve věci 3 úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a), 2 podání soudu týkající se věci samé (výzva k plnění a žaloba) podle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu. Odměna činí podle § 7 bod 5 ve spojení s § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu za tři úkony právní služby ve svém souhrnu 7 260 Kč (2 420*3). Součet paušální částky jako náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu činí 900 Kč. Protože zástupkyně žalobkyně prokázala, že je plátkyní daně z přidané hodnoty, bylo 8 160 Kč navýšeno o příslušnou náhradu za daň z přidané hodnoty, tedy o částku 1 714 Kč. Do náhrady nákladů řízení je nezbytné zahrnout částku 1 294 Kč za soudní poplatek. Souhrnná výše náhrady účelně vynaložených nákladů činí částku 11 168 Kč.

12. Odvolací soud proto nákladový výrok rozsudku soudu prvního stupně podle § 220 o. s. ř. změnil (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 23 Cdo 251/2012, uveřejněné pod č. 17/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní).

13. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř., protože žalobkyně byla v odvolacím řízení úspěšná, přičemž za tuto fázi sestávají její účelně vynaložené náklady z odměny za zastupování a paušální náhrady, což podle § 11 odst. 2 písm. c), § 7 bod 5, § 8 odst. 1 (k tarifní hodnotě srov. obdobně usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 2. 1994, sp. zn. 1 Cdo 47/93, uveřejněné pod č. 2/1996 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek) a § 13 odst. 4 advokátního tarifu za úkon právní služby spočívající v odvolání nikoliv ve věci samé, včetně navýšení o příslušnou náhradu za daň z přidané hodnoty, činí 1 319 Kč [{(1 500/2)+300}*1,21].

14. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je pak žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů k rukám zástupkyně žalobkyně.

15. O lhůtě k plnění náhrady nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť odvolací soud neshledal v souzené věci podmínky, na základě kterých by byla pariční lhůta prodloužena, případně bylo stanoveno, že plnění se bude dít ve splátkách. Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.