57 CO 262/2021

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky Severové a soudkyň Mgr. Jany Bojkové a JUDr. Ilony Lövyové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem ulice a číslo , PSČ obec část obce o zaplacení 32.723,87 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 7. 2021, č. j. 80 C 308/2018-197

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavcích II., III., IV. a V. výroku, potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech odvolacího řízení 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 4.612,06 Kč spolu s 8,5% úrokem z prodlení ročně z této částky za dobu od 17. 1. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (odstavec I. výroku). Žaloba, aby žalovaný byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 28.111,81 Kč spolu s 8,5% úrokem z prodlení ročně z této částky za dobu od 17. 1. 2018 do zaplacení, zamítl (odstavec II. výroku). Dále rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 1.296 Kč, o povinnosti žalobkyně zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě na znalečném částku 7.552,60 Kč a o povinnosti žalovaného zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě na znalečném částku 2.857,40 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (odstavec III., IV. a V. výroku).

2. Proti rozsudku podala odvolání žalobkyně, a to do odstavců II., III. a IV. výroku, čímž byl napaden i související odstavec V. výroku, a domáhala se jeho změny tak, že žalobě bude v plném rozsahu vyhověno. Soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností a dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Žalobkyně namítá, že soud postupoval nesprávně při hodnocení znaleckého posudku [titul] [jméno] [příjmení], [titul] a dále postupoval nesprávně, pokud zamítnul návrh na vypracování revizního znaleckého posudku. Žalobkyně nesouhlasí zejména se závěry znalce [titul] [jméno] [příjmení], [titul], [titul] učiněnými v doplňku ke znaleckému posudku, z něhož vyplývá, že ceny stavebních pozemků v době od roku 2014 do roku 2020 klesly o téměř 86 % (když cena pozemku p. [číslo] činila dle dodatku ke znaleckému posudku ke dni 22. 7. 2014 částku 201.690 Kč, zatímco ke dni 22. 7. 2020 již jen částku 28.450 Kč). Znalec pochyby o vadě posudku přesvědčivě nevyvrátil, když pouze uvedl, že ceny pozemků pod pozemními komunikacemi v [obec] klesly. To je ale v rozporu se všeobecně známým faktem, že v posledních letech vzrostly ceny naprosto všech typů nemovitostí na území celé České republiky, dokonce i ve vyloučených lokalitách. Žalobkyně navíc tuto notorietu, kterou snad není nutné v řízení ani prokazovat, prokázala třemi grafy pořízenými z veřejně dostupných zdrojů na internetu. Nelze prostě uvěřit tvrzení znalce, že na území krajského a třetího největšího města ČR ceny pozemků klesly. Tvrzení znalce o poklesu cen pozemků v [obec] znevěrohodňuje znalecký posudek jako celek a již jen z toho důvodu je na místě nechat vypracovat revizní znalecký posudek. Pokud soud zamítl tento důkazní návrh s odůvodněním, aby se nenavyšovaly náklady řízení, pak to je argument nesprávný, když tyto náklady řízení by v nejhorším případě musela uhradit žalobkyně. Žalobkyně tedy nadále trvá na svém důkazním návrhu a navrhuje, aby odvolací soud nechal zpracovat revizní znalecký posudek. Žalobkyně také nesouhlasí s tím, jak se soud vypořádal se znaleckým posudkem [titul] [příjmení]. Tento odpovídá znalecké praxi. Výnosové procento 5 % použité znalcem [titul] [příjmení], [titul] je příliš malé, když navíc znalec vycházel z příliš malé ceny pozemku. Znalec se tak dostává pod maximální možnou výši náhrady za bezdůvodné obohacení stanovenou věstníkem Ministerstva financí, což žalobkyně považuje za absurdní, když z logiky věci vyplývá, že tato náhrada by neměla být nižší. Žalobkyni je z její vlastní praxe známo, že jiná města se tímto věstníkem řídí a stanovují výši náhrad za bezdůvodné obohacení v částkách dle tohoto věstníku (např. [kraj] a [právnická osoba] [anonymizována tři slova] takto opakovaně uhradili bezdůvodné obohacení za užívání pozemku zastavěného pozemní komunikací v k. ú. [obec] [anonymizováno] [obec], tj. ve výši odpovídající částce uvedené ve věstníku Ministerstva financí). Žalobkyně také nesouhlasí se závěry znalce [příjmení] [příjmení], [titul], který při porovnání cen vycházel ze smluv uzavřených veřejnoprávními korporacemi, které z pozice své síly v podstatě druhým účastníkům smluv diktují své podmínky. Okresní soud sice tento názor nesdílí, nicméně žalobkyni je tento fakt znám z vlastních zkušeností. Znalec při porovnání cen nezjišťoval žádné smlouvy uzavřené mezi soukromoprávními subjekty, kde by jistě ceny byly podstatně vyšší. Znalec použil pouze smlouvy výhodné pro stranu žalovanou. V okolí předmětné nemovitosti jsou jistě desítky či stovky případů pronájmů staveb na cizích pozemcích. Žalobkyně dále namítá, že soud by se měl také zabývat tím, zda znalec [titul] [příjmení], [titul] nevyhotovuje znalecké posudky pro obce, města či jiné subjekty veřejného práva, protože z této skutečnosti by bylo možné uvažovat o podjatosti či ekonomické závislosti znalce. Žalobkyně proto navrhuje, aby odvolací soud dotazem na znalce tuto skutečnost zjistil. Žalobkyně dále namítala, že okresní soud pochybil také ve výroku o nákladech řízení, když v souladu s § 142 odst. 3 o. s. ř. měl žalobkyni přiznat plnou náhradu nákladů řízení.

3. Žalovaný ve vyjádření k odvolání navrhoval potvrzení napadeného rozhodnutí jako věcně správného.

4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal napadený rozsudek toliko v části dotčené podaný odvoláním dle § 212 odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), se závěrem, že odvolání žalobkyně není důvodné.

5. Okresní soud učinil z provedených důkazů správná skutková zjištění a na tato odvolací soud v podrobnostech odkazuje. Platí to zejména o tom, že žalobkyně je vlastníkem předmětných nemovitostí a žalovaný užívá části předmětných nemovitostí v rozsahu uvedeném v žalobě po celou dobu, která je předmětem žaloby a nebyla dosud sjednána žádná úhrada za užívání těchto pozemků, když tyto skutečnosti byly mezi stranami nesporné. Výše tohoto bezdůvodného obohacení byla mezi stranami sporná. Nesporným bylo, že žalovaný uhradil po výzvě žalobkyně částku 9.447,94 Kč, která nebyla předmětem žalobního návrhu.

6. Ke sporné skutečnosti ohledně výše bezdůvodného obohacení nechal okresní soud vypracovat znalecký posudek [titul] [příjmení], kdy znalec obvyklé nájemné určil vzhledem k využití pozemků jako pozemky veřejné komunikace ve výši 5 % z jejich obvyklé ceny, takto vypočetl nájemné za uvedené období za m2 na 28,02 Kč a stanovil celkové nájemné za žalované období od 18. 11. 2016 do 31. 12. 2017 za 501,80 m2 pozemku ve výši 14.060,44 Kč, zaokrouhleno na 14.060 Kč Okresní soud vzal za prokázanou obvyklou cenu nájemného předmětných částí pozemků dle znaleckého posudku a jeho závěrů. Dále rozhodl, že nebude provádět revizní znalecký posudek pro nadbytečnost, když nemá důvod pochybovat o odbornosti a správnosti závěrů znaleckého posudku znalce [titul] [příjmení] po jeho doplnění a výslechu znalce u jednání.

7. Takto zjištěný skutkový stav okresní soud posoudil podle § 2991 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), vyšel ze znaleckého posudku a z hodnoty stanoveného obvyklého nájemného za zastavěné části předmětných pozemků, která byla za dané období stanovena ve výši celkem 14.060 Kč, odečetl částku již uhrazenou žalovaným, tj. 9.447,94 Kč a zavázal zaplatit žalovaného rozdíl, tj. 4.612,06 Kč, kdy tato výše bezdůvodného obohacení za užívané části předmětných pozemků bez právního důvodu dosud uhrazena nebyla. Současně k dlužné částce v souladu s ustanovením § 1968 a § 1970 o. z. přiznal žalobkyni i úroky z prodlení v zákonné výši v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 17. 1. 2018, kdy žalovaný byl v prodlení se splněním peněžitého dluhu, Ve zbytku, co do částky 28.111,81 Kč spolu s 8,5% úrokem z prodlení ročně z této částky, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

8. Odvolací soud v návaznosti na odvolací námitku žalobkyně doplnil dokazování dotazem na znalce, když z jeho vyjádření ze dne 18. 1. 2022 odvolací soud zjistil, že znalec vypracovává znalecké posudky převážně pro (seřazeno sestupně) právnické a fyzické osoby, exekutory, insolvenční správce, státní organizace ([právnická osoba], [organizace]), soudy, obce a města, kraje. Např. v roce 2021 vypracoval celkem 630 posudků. Z toho bylo pouze: 3 posudky pro obce v MS kraji, 13 posudků pro města ([obec], [obec], [obec], [obec], [obec]), 2 posudky pro Moravskoslezský kraj. V procentním vyjádření to je 2,86 %. Na těchto subjektech (obce, města, kraje) není ekonomicky závislý a necítí se být podjatý.

9. Ani na základě takto doplněného dokazování odvolacím soudem neměl odvolací soud důvod pochybovat o správnosti závěrů znalce. V projednávané věci žalobkyně zpochybňovala věrohodnost znaleckého posudku [titul] [příjmení] tvrzením, že mezi znalcem a žalovaným existuje vztah ekonomické závislosti. Znalcův poměr k účastníkům řízení může být založen - mimo jiné - i vztahem ekonomické závislosti, lze-li mít důvodné pochybnosti, že znalec nebude schopen z tohoto důvodu podat nepodjatý znalecký posudek. Důvodné pochybnosti o poměru znalce k účastníkům řízení (případně o poměru mezi znalci) z tohoto důvodu však nemohou vzniknout, jestliže se o vztah ekonomické závislosti nejedná. O vztah ekonomické závislosti se může jednat jen v takovém případě, že bez příjmů z takové (honorované) činnosti by ten, který takto příjmy získává, nemohl existovat (právě proto, že je na nich ekonomicky závislý). Nic takého ve vztahu mezi žalovaným a znalcem [příjmení] [příjmení] nebylo v řízení před soudy zjištěno. Podle názoru odvolacího soudu, že se znalec zcela přesvědčivě vypořádal s námitkami žalobkyně proti znaleckému posudku a také s námitkou žalobkyně ve vztahu k závěru znalce, z něhož vyplývá, že ceny stavebních pozemků v době od roku 2014 do roku 2020 klesly o téměř 86 %. Rovněž odvolací soud považuje závěry znalce za správné a přesvědčivé a neměl důvod přistoupit k vypracování revizního znaleckého posudku, když tento důkazní návrh žalobkyně okresní soud pro nadbytečnost správně zamítl a ani odvolací soud nepovažoval za nutné tento důkaz provést.

10. Odvolací soud souhlasí rovněž s právním posouzením věci okresním soudem, když v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku (bod 14. odůvodnění).

11. Odvolací soud souhlasí rovněž s okresním soudem, který při rozhodování o nákladech řízení aplikoval § 142 odst. 2 o. s. ř. a podle procesního úspěchu přiznal procesně úspěšnějšímu žalovanému náhradu nákladů řízení ve správné výši. Pokud žalobkyně namítala, okresní soud měl správně aplikovat § 142 odst. 3 o. s. ř. odvolací soud uvádí, že toto ustanovení, jak plyne z dikce zákona soud může použít. Z ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu lze vyvodit, že rozhodování o nákladech soudního řízení je integrální součástí soudního řízení jako celku. Pokud tedy obecný soud rozhodne o náhradě nákladů řízení ve zjevném nesouladu s výrokem v meritorní věci, je nutno to označit za postup, který porušuje principy základního práva na spravedlivý proces z hlediska čl. 36 odst. 1 Listiny (srovnej např. nález sp. zn. III. ÚS 455/01 ze dne 2. 5. 2002 (N 57/26 SbNU 113)). Pro rozhodování o náhradě nákladů řízení zpravidla platí (podle ustanovení § 142 o. s. ř.) zásada úspěchu ve věci (jako zásada hlavní), doplněná v souladu s ustanovením § 146 odst. 2 o. s. ř. zásadou zavinění (zastavení řízení). Ústavní soud však již na druhé straně judikoval, že poměřovat úspěch a neúspěch ve věci nelze jen tím, jak bylo o konkrétním návrhu rozhodnuto, ale je třeba jej posuzovat i v širších souvislostech. V nálezu sp. zn. IV. ÚS 1/04 ze dne 13. 1. 2005 (N 8/36 SbNU 75) Ústavní soud zdůraznil, že ani rozhodování o nákladech řízení nesmí být jen mechanickým posuzováním výsledků sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 804/2008).

12. V předmětné věci - posuzováno z hlediska materiální spravedlnosti – měla žalobkyně úspěch toliko v rozsahu 14 %, její neúspěch tedy představoval 86 %. S ohledem na konkrétní okolnosti případu, kdy žalovaný ještě před podáním žaloby oprávněný požadavek žalobkyně z větší části uspokojil, přičemž v soudním řízení byla žalobkyně úspěšná se svou žalobou toliko v rozsahu 14 % a také s přihlédnutím k výši nákladů řízení, které žalobkyni v souvislosti s právním zastoupením, zaplaceným soudním poplatkem a zálohou na znalecký důkaz vznikly ve výši [částka] (dle vyúčtování těchto nákladů řízení žalobkyní na č. l. 193), považuje odvolací soud za nespravedlivé, aby na rozhodnutí o nákladech řízení v této věci bylo aplikováno ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. Za této situace odvolací soud potvrdil jako správné také rozhodnutí o nákladech řízení mezi účastníky (odstavec III. výroku) a také rozhodnutí o nákladech řízení vzniklých státu, které vychází z § 148 odst. 1 o. s. ř. a skutečnosti, že na znalečném bylo vyplaceno celkem [částka], z čehož [částka] bylo pokryto žalobkyní zaplacenou zálohou.

13. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek potvrdil jako správný dle § 219 o. s. ř., včetně správných výroků o nákladech řízení.

14. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., dle kterých má procesně úspěšný žalovaný právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalovaný na nákladech odvolacího řízení požadoval paušální náhradu po 300 Kč podle vyhl. č. 254/2015 Sb. za přípravu na jednání a účast u jednání odvolacího jednání, když dalších nákladů odvolacího řízení se vyslovně vzdal. Žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit žalovanému na nákladech odvolacího řízení 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř.