57 Co 302/2023

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky Severové a soudců Mgr. Daniely Teterové a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci žalobce: Jméno žalobce , IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozený dne Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozená dne Datum narození žalované B bytem Adresa žalované A o zaplacení 72 323 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobce a žalovaného 1 proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 29. 8. 2023, č. j. 11 C 140/2022-186, ve znění opravného usnesení Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 9. 2. 2024, č. j. 11 C 140/2022-237, a ve znění opravného usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 7. 2024, č. j. 57 Co 302/2023-282 I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II, pokud jím byla žalovanému 1 uložena povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 9,75 % p.a. z částky 1 583 Kč za dobu od 1. 6. 2019 do 15. 8. 2022 ve výši 496 Kč ruší a v tomto rozsahu se řízení zastavuje.II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II ve vztahu k žalovanému 1 mění tak, že žaloba žalobce se co do částky 33 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 Kč za dobu od 1. 2. 2021 do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 Kč za dobu od 1. 3. 2021 do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 Kč za dobu od 1. 4. 2021 do zaplacení, zamítá.III. Ve zbývajícím rozsahu výroku II ve vztahu k žalovanému 1 a ve výroku III se rozsudek okresního soudu potvrzuje.IV. Žalovaní 1 a 2 jsou povinni zaplatit žalobci rovným dílem na náhradě nákladů řízení 33 412 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta, , advokáta se sídlem , adresa, .V. Žalovaný 1 je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 26 404 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta, , advokáta se sídlem , adresa, .VI. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 2 nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud řízení v části, v níž se žalobce po žalovaných domáhal zaplacení částky 4 184 Kč s úrokem z prodlení ze splátky za měsíc 3/2019 kapitalizovaným za dobu do 15. 8. 2022 ve výši 424,12 Kč, s úrokem z prodlení ze splátky za měsíc 4/2019 kapitalizovaným za dobu do 15. 8. 2022 ve výši 509 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 4 184 Kč za dobu od 16. 8. 2022 do zaplacení, zastavil (výrok I). Oběma žalovaným uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 61 742 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p.a. z částky 1 583 Kč za dobu od 1. 6. 2019 do 15. 8. 2022 ve výši 496 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 1 584 Kč za dobu od 1. 7. 2019 do 15. 8. 2022 ve výši 496 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 1 274 Kč za dobu od 16. 8. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 1 583 Kč za dobu od 1. 8. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 1 583 Kč za dobu od 1. 9. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 1 583 Kč za dobu od 1. 10. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 1 583 Kč za dobu od 1. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 1 583 Kč za dobu od 1. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 1 583 Kč za dobu od 1. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 1 583 Kč za dobu od 1. 2. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 1 583 Kč za dobu od 1. 3. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 1 583 Kč za dobu od 1. 4. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 1 583 Kč za dobu od 1. 5. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 1 583 Kč za dobu od 1. 6. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z částky 1 583 Kč za dobu od 1. 7. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z částky 1 583 Kč za dobu od 1. 8. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z částky 1 583 Kč za dobu od 1. 9. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z částky 1 583 Kč za dobu od 1. 10. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z částky 1 478 Kč za dobu od 1. 11. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z částky 1 478 Kč za dobu od 1. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z částky 1 478 Kč za dobu od 1. 1. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z částky 1 675 Kč za dobu od 1. 2. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z částky 1 675 Kč za dobu od 1. 3. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z částky 1 675 Kč za dobu od 1. 4. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z částky 1 704 Kč za dobu od 1. 5. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z částky 1 704 Kč za dobu od 1. 6. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % p.a. z částky 1 704 Kč za dobu od 1. 7. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % p.a. z částky 1 704 Kč za dobu od 1. 8. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % p.a. z částky 1 704 Kč za dobu od 1. 9. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % p.a. z částky 1 704 Kč za dobu od 1. 10. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % p.a. z částky 1 704 Kč za dobu od 1. 11. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % p.a. z částky 1 704 Kč za dobu od 1. 12. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p.a. z částky 1 704 Kč za dobu od 1. 1. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p.a. z částky 1 704 Kč za dobu od 1. 2. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p.a. z částky 1 704 Kč za dobu od 1. 3. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p.a. z částky 1 704 Kč za dobu od 1. 4. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p.a. z částky 1 704 Kč za dobu od 1. 5. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p.a. z částky 1 704 Kč za dobu od 1. 6. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 1 704 Kč za dobu od 1. 7. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 1 704 Kč za dobu od 1. 8. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II). V části, v níž se žalobce po žalovaných domáhal zaplacení další částky 6 397 Kč a dalšího úroku z prodlení ve výši přesahující tu uvedenou ve výroku II tohoto rozsudku, žalobu zamítl (výrok III). Oběma žalovaným uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 33 412 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV).

2. Výrok I soud prvního stupně odůvodnil částečným zpětvzetím žaloby dle § 96 odst. 1, 2 a 3 o. s. ř., když důvody nesouhlasu s částečným zpětvzetím žaloby u žalovaného 1 neshledal právně významnými a žalovaná 2 se nevyjádřila.

3. Soud prvního stupně s odkazem na tabulku, kterou učinil součástí odůvodnění (bod 3) svého rozsudku (dále jen „tabulka“), vyšel ze zjištění, že žalobce je společenstvím vlastníků jednotek, žalovaní (jeho členové) jsou vlastníci bytové jednotky č. , hodnota, vymezené v budově č. p. , hodnota, , která se nachází na pozemku parc. č. , hodnota, (dále jen „bytová jednotka“) a spoluvlastníci s podílem o velikosti id. , hodnota, na společných částech budovy a pozemku. V měsících 5/2019 až 7/2020 (správně 7/2022, pozn. odvolacího soudu) žalovaní v souvislosti se svým členstvím a užíváním bytové jednotky platili částky uvedené v řádku „zaplatili“ tabulky (v 6/2019 částku 2 644 Kč, od 7/2019 do 12/2020 částku 2 335 Kč měsíčně, od 1/2021 do 3/2021 částku 2 138 Kč měsíčně a od 4/2021 do 7/2022 částku 1 964 Kč měsíčně). Žalobce jako příkazce uzavřel v souladu se svými stanovami a na základě předchozího souhlasu shromáždění vlastníků dne 24. 6. 2014 příkazní smlouvu s , právnická osoba, jako příkazníkem, kdy , právnická osoba, se zavázalo zajišťovat správu předmětného bytového domu a žalobce se zavázal platit za to , právnická osoba, cenu ve výši 5 652 Kč měsíčně, což odpovídá částce 157 Kč/byt. Ze stanov žalobce bylo zjištěno, že jeho rozpočet počítá se zřízením fondu dlouhodobých záloh na opravy a technické zhodnocení domu tvořeného pravidelnými i mimořádnými příspěvky členů žalobce na správu domu a pozemku, přičemž tyto příspěvky jsou placeny formou měsíčních záloh ve výši odpovídající podílu podlahové plochy jednotky na celkové podlahové ploše a dále pro všechny jednotky stejnou částkou na náklady vlastní správní činnosti s tím, že nevyčerpaný zůstatek dlouhodobé zálohy se nevypořádává a převádí se do dalšího roku. Dále stanovy obsahovaly ujednání, že v případě absence jiného rozhodnutí ze strany shromáždění žalobce výše příspěvku na správu domu a pozemku platná v období předcházejícího kalendářního roku platí i pro aktuální kalendářní rok, dále pravidla pro placení služeb spojených s užíváním bytových jednotek, které měly být placeny zálohově společně s příspěvkem na správu domu a pozemku vždy k poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce s tím, že do čtyř měsíců od skončení vyúčtovacího období je žalobce povinen provést vyúčtování záloh, od doručení vyúčtování běží 30denní lhůta pro případné námitky a přeplatky a nedoplatky z vyúčtování jsou splatné do čtyř měsíců od doručení vyúčtování. Příspěvek na správu domu a pozemku [nárok ad a) v tabulce] byl shromážděním vlastníků z 12. 5. 2017 zvýšen na částku 20 Kč/m2/měsíc a v této výši byl ponechán po celou rozhodnou dobu od 5/2019 do 7/2022. Vzhledem k velikosti podlahové plochy bytové jednotky vycházela na žalované měsíčně částka příspěvku 20 Kč x 70,80 m2 = 1 416 Kč. Odměnu správce [nárok ad b) v tabulce] ve výši 157 Kč byla schválena shromážděním vlastníků ze dne 18. 6. 2014 a byla potvrzena i v rozpočtu, který byl přílohou zápisu ze shromáždění vlastníků ze dne 12. 5. 2017 a zůstal stejný po celou rozhodnou dobu od 5/2019 do 7/2022. Příspěvek na náklady vlastní správní činnosti [nárok ad c) v tabulce] ve výši 222 Kč v době od 5/2019 do 9/2020 byl stanoven shromážděním vlastníků ze dne 12. 5. 2017, resp. v jeho příloze – rozpočtu, který byl tímto shromážděním schválen, a vzhledem k obsahu stanov platila jeho výše až do další změny, ke které došlo při shromáždění vlastníků dne 2. 9. 2020, jímž byla výše tohoto příspěvku s účinností od 1. 10. 2020 snížena na 131 Kč/měsíc/byt, což bylo potvrzeno i shromážděním ze dne 28. 4. 2022, a tato výše platila až do 7/2022. Zálohy na služby [nárok ad d) tabulky] žalobce předepsal žalovaným k úhradě jednotlivými předpisy plateb ve výši 2 595 Kč měsíčně pro období 3/2019 až 5/2019, ve výši 2 095 Kč měsíčně pro období od 6/2019 až 9/2020, ve výši 2 109 Kč měsíčně pro období od 10/2020 až 12/2021 a ve výši 2 610 Kč měsíčně pro období 1/2022 až 7/2022. Příspěvek na výměnu vodoměru a za pojištění [nárok ad e) tabulky] ve výši 28 Kč měsíčně byl ve všech měsících, kdy na něj žalobci vznikl nárok, tj. od 6/2019 do 9/2020, částečnými platbami žalovaných uhrazen. Předžalobní upomínkou ze dne 30. 6. 2022 žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky za dobu do 5/2022 ve výši celkem 78 876 Kč, z čehož částka 69 587 Kč připadla na jistinu a zbytek na úrok z prodlení. Vyúčtováním ze dne 12. 4. 2023 žalobce žalovaným vyúčtoval zálohy na služby spojené s užíváním bytové jednotky za rok 2022, přičemž výsledkem byl přeplatek ve výši 5 294 Kč. Dne 8. 6. 2023 žalobce sepsal a dne 12. 6. 2023 žalovanému 1 doručil zápočet s tím, že pohledávku žalovaných z titulu přeplatku za rok 2022 započetl z části proti neuhrazeným částkám za měsíce 3/2019 až 6/2019 a z části proti kapitalizovanému úroku z prodlení z neuhrazených částek za měsíce 3/2019 a 4/2019.

4. Takto zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil dle § 1180 odst. 1 a 2, § 1181, § 1200 odst. 1 a 2, § 1205 odst. 1, § 1208 písm. c) a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a dále dle § 1 odst. 1, § 2 písm. a) a b), § 4 odst. 1, § 7 odst. 1 a 3 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen „zákon“).

5. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že dlužná částka se skládá z více dílčích nároků. Pokud jde o dílčí nárok na příspěvek na správu domu a pozemku [nárok ad a) tabulky], členové žalobce v souladu s § 1180 odst. 1 o. z. a § 1200 odst. 2 písm. c) o. z. odsouhlasili, že zřídí fond dlouhodobých záloh na opravy a technické zhodnocení domu, do nějž jsou členové žalobce (včetně žalovaných) povinni přispívat formou měsíčních záloh ve výši odpovídající podílu podlahové plochy jednotky na celkové podlahové ploše s tím, že nevyčerpaný zůstatek dlouhodobé zálohy se nevypořádává a převádí se do dalšího roku. Bylo prokázáno, že výše tohoto příspěvku byla již v roce 2017 stanovena na částku 20 Kč/m2/měsíc, což v případě bytové jednotky žalovaných odpovídá částce 1 416 Kč/měsíc, a tato částka zůstala stejná po celé rozhodné období. Pokud jde o dílčí nárok na odměnu správce [nárok ad b) tabulky], bylo prokázáno, že žalobce v souladu s § 1180 odst. 2 o. z. a § 1200 odst. 2 písm. f) o. z., dále se svými stanovami a s předchozím souhlasem shromáždění vlastníků uzavřel příkazní smlouvu s , právnická osoba, , kterou se zavázal , právnická osoba, platit za zajišťování správy bytového domu cenu ve výši 5 652 Kč měsíčně, což odpovídá částce 157 Kč/byt. Tato částka potvrzena i v rozpočtu, který je přílohou ze zápisu shromáždění vlastníků ze dne 12. 5. 2017 a zůstala stejná po celé rozhodné období. Pokud jde o dílčí nárok na příspěvek na náklady vlastní správní činnosti [nárok ad c) tabulky], bylo prokázáno, že v souladu s § 1180 odst. 2 o. z. a § 1200 odst. 2 písm. f) o. z. a stanovami žalobce bylo na shromáždění vlastníků ze dne 12. 5. 2017 odsouhlaseno placení příspěvku ve výši 222 Kč a tato úprava v souladu se stanovami platila až do další změny, k níž došlo při shromáždění vlastníků dne 2. 9. 2020, jímž byla výše příspěvku s účinností od 1. 10. 2020 snížena na 131 Kč/měsíc/byt, což bylo potvrzeno i shromážděním ze dne 28. 4. 2022 a tato výše platila až do konce rozhodného období. Soud tyto shora uvedené nároky shledal důvodnými po celé rozhodné období. Pokud jde o dílčí nárok na zálohy na služby [nárok ad d) tabulky], soud s odkazem na § 7 odst. 1 zákona uzavřel, že zálohy měly být nejdéle do konce čtvrtého měsíce následujícího po konci zúčtovacího období, tedy vždy do konce dubna následujícího roku, zúčtovány. Poté již žalobce neměl požadovat zálohy, ale jejich nedoplatek za příslušné zúčtovací období (za kalendářní rok). V případě neuhrazených služeb za roky 2019 až 2021 žalobce svou žalobou, kterou podal 21. 9. 2022, neměl uplatnit nárok na zaplacení záloh na služby, ale na nedoplatek vzešlý z vyúčtování za jednotlivé roky (zúčtovací období). Žalobou mohl uplatnit pouze zálohy na služby za příslušné měsíce roku 2022, avšak i v případě těchto záloh měl po datu 30. 4. 2023 navrhnout změnu žaloby tak, že namísto záloh se domáhá nedoplatku vzešlého z vyúčtování. Soud na tuto skutečnost žalobce upozornil při jednání dne 15. 6. 2023 podle § 118a odst. 2 o. s. ř., avšak žalobce příslušnou dispozici s žalobou neučinil. Tento nárok proto soud shledal nedůvodným po celou dobu od 4/2021 do 7/2022. Dílčí nárokem na příspěvek na výměnu vodoměru a za pojištění [nárok ad e)] se soud nezabýval, neboť tento byl dílčími platbami žalovaných v měsících 6/2019 až 9/2020 vždy uhrazen a žalobce jej tak nepožadoval. Tyto závěry plynoucí pro jednotlivé dílčí nároky pak soud prvního stupně aplikoval na konkrétní žalobou uplatněné částky v jednotlivých měsících a dospěl k následujícím závěrům. V případě neuhrazené platby za měsíc 6/2019, za který žalobce po žalovaných požaduje 1 274 Kč, která je celá tvořena neuhrazeným příspěvkem na správu domu a pozemku [nárok ad a)], když ostatní dílčí nároky má žalobce v tomto měsíci za uhrazené, má soud tento nárok za důvodný. V případě neuhrazených plateb za měsíce 7/2019 až 9/2020 žalobce po žalovaných (po započtení jejich částečných úhrad ve výši 2 335 Kč měsíčně) požaduje částku 1 583 Kč, z čehož na příspěvku na správu domu a pozemku požaduje 1 416 Kč měsíčně [nárok ad a)] a zbylou částku požaduje na příspěvku na ostatní náklady vlastní správní činnosti [nárok ad c)], který nemá za zcela uhrazený. Oba tyto nároky má soud v celém rozhodném období za důvodné. V případě neuhrazených plateb za měsíce 10/2020 až 12/2020 žalobce po žalovaných (po započtení jejich částečných úhrad ve výši 2 335 Kč měsíčně) požaduje částku 1 478 Kč, z čehož na příspěvku na správu domu a pozemku požaduje 1 416 Kč měsíčně [nárok ad a)] a zbylou částku požaduje na příspěvku na ostatní náklady vlastní správní činnosti [nárok ad c)], který nemá za zcela uhrazený. Oba tyto nároky má soud za důvodné. V případě neuhrazených plateb za měsíce 1/2021 až 3/2021 žalobce po žalovaných požaduje (po započtení jejich částečných úhrad ve výši 2 138 Kč měsíčně) částku 1 675 Kč, z čehož na příspěvku na správu domu a pozemku požaduje 1 416 Kč měsíčně [nárok ad a)], na odměně správce požaduje 157 Kč měsíčně [nárok ad b)] a zbylou částku požaduje na příspěvku na ostatní náklady vlastní správní činnosti [nárok ad c)], který nemá za zcela uhrazený. Všechny tři tyto nároky má soud v celém rozhodném období za důvodné. V případě neuhrazených plateb za měsíce 4/2021 až 7/2022 žalobce po žalovaných požaduje (po započtení jejich částečných úhrad ve výši 1 964 Kč měsíčně proti záloze na služby) částku nejprve 1 849 Kč za měsíce 4/2021 až 11/2021, 2 419 Kč za měsíc 12/2021 a 2 350 Kč za měsíce 1/2022 až 7/2022, a to na příspěvku na správu domu a pozemku 1 416 Kč, na odměně správce 157 Kč, na příspěvku na náklady vlastní správní činnosti 131 Kč a zbylou částku požaduje na záloze na služby. První tři dílčí nároky má soud za důvodné, a proto v této části, tedy co do částky 1 416 Kč + 157 Kč + 131 Kč = 1 704 Kč, žalobě vyhověl. Pokud se však týká zbylých částek v celkové výši 6 397 Kč, které žalobce v jednotlivých měsících požadoval na neuhrazených zálohách na služby, soud ohledně tohoto dílčího nároku žalobě vyhovět nemohl. Soud prvního stupně shledal důvodným rovněž samostatný nárok žalobce ve výši 496 Kč představující kapitalizovaný úrok z prodlení z dlužné částky za měsíc 5/2019 (kterou již žalobce nepožadoval) za dobu od 1. 6. 2019 do 15. 8. 2022, a také běžící úrok z prodlení z dalších splátek, který kapitalizoval k datu 15. 8. 2022, a rovněž přiznal úrok z prodlení ve výši 15 % ze součtu dlužných splátek za dobu od 16. 8. 2022 do zaplacení. Pokud žalobce za dobu od 16. 8. 2022 žádal z celkové sumy dlužných splátek 68 139 Kč úrok z prodlení v jednotné výši 15 %, soud prvního stupně mu s odkazem na § 2 nařízení vlády č. 351/2013 přiznal právo na úrok z prodlení pouze ve výši (sazbě), jaká tu byla v době, kdy se žalovaní dostali do prodlení s úhradou jednotlivé splátky. S odkazem na závěry uvedené výše soud prvního stupně žalobci přiznal částku 61 742 Kč spolu s příslušným úrokem z prodlení, jak je uvedeno ve výroku II rozsudku, přičemž ve zbývajícím rozsahu co do částky 6 397 Kč a dalšího úroku z prodlení požadovaného žalobcem nad rámec toho uvedeného ve výroku II žalobu zamítl.

6. Proti rozsudku podal odvolání žalobce, a to do výroku III a souvisejícího výroku IV a domáhal se jeho změny tak, že i v tomto rozsahu bude žalobě vyhověno. Skutkové závěry soudu nejsou v souladu s provedeným dokazováním, zejména soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil listiny vyúčtování záloh na služby za roky 2021 a 2022. Z vyúčtování služeb za roky 2021 a 2022 se podává, že žalovaní měli na předepsaných zálohách přeplatky 720 Kč a 5 294 Kč. Soud však v rozporu s těmito důkazy svým rozhodnutím vytváří situaci, jako by přeplatky žalovaných byly za období roku 2021 a 2022 vyšší, a to právě o částku, o kterou byla žaloba zamítnuta. Jde-li o dluh za rok 2022, byla žaloba podána pouze za období ledna až července, zatímco vyúčtování se týká celého kalendářního roku 2022. Vzhledem k výše uvedenému nesprávnému závěru v meritu věci, rozhodl soud prvního stupně rovněž o náhradě nákladů řízení.

7. Proti rozsudku podal odvolání rovněž žalovaný 1, a to (po upřesnění u jednání odvolacího soudu) do výroku II a souvisejícího výroku IV a domáhal se jeho změny tak, že žaloba bude zamítnuta. Namítal, že , Jméno advokáta, není oprávněn zastupovat žalobce. Dále namítal podjatost projednávajícího soudce, který „za dobu jednoho roku nedokázal pochopit rozdíl mezi vlastníkem bytové jednotky a nájemcem bytové jednotky, je spoluviníkem škody vzniklé SVJ, která za dobu jednoho roku trvání kauzy činí cca 180 000 Kč za to, že nebylo provedeno převedení 3 000 000 Kč z běžného účtu na spořící účet s 6 % úrokem.“ Rovněž namítl věcnou nepříslušnost Okresního soudu ve Vsetíně s tím, že „transformace , právnická osoba, na , právnická osoba, měla proběhnout už v minulém století, není provedena dodnes. Příslušnost pro soudní řízení v prvním stupni je dána krajským soudům, které rozhodují jako soudy prvního stupně dle § 9 odst. 2 o. s. ř.“ Ve věci samé namítal, že zálohy na příspěvky na správu domu a pozemku jsou závazkem společenství vůči vlastníkům jednotek, tj. nejsou vlastními zdroji společenství vlastníků. Vlastník bytové jednotky má povinnost přispívat na správu domu a pozemku pouze na výdaje skutečné a nutné.

8. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalovaného 1 navrhoval potvrzení napadeného rozhodnutí ve výroku II jako správného.

9. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobami oprávněnými, jsou včasná a přípustná, přezkoumal rozsudek v části dotčené podanými odvoláními dle § 212 odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), se závěrem, že odvolání žalovaného 1 je převážně nedůvodné, odvolání žalobce není důvodné. Odvolací soud zdůrazňuje, že odvoláním žalovaného 1 byl napaden rozsudek okresního soudu ve výroku II toliko ve vztahu k žalovanému 1, vůči žalované 2 nabyl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II právní moci, odvoláním žalobce do výroku III byl pak rozsudek soudu prvního stupně napaden ve vztahu k oběma žalovaným. Takto byl vymezen podaným odvoláním žalobce a žalovaného 1 přezkum rozsudku soudu prvního stupně odvolacím soudem.

10. Odvolací soud se nejprve zabýval odvolací námitkou žalovaného 1 ohledně věcné nepříslušnosti soudu prvního stupně [§ 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř.].

11. K projednání sporů o zaplacení příspěvků členů společenství vlastníků jednotek na správu domu a pozemku a úhrady za plnění poskytovaná s užíváním jednotky je v prvním stupni i podle právní úpravy účinné do 30. 4. 2015 věcně příslušný okresní soud (rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2016, sp. zn. 31 Cdo 4848/2014). Tato odvolací námitka žalovaného 1 tedy není důvodnou.

12. Dále se odvolací soud zabýval námitkou podjatosti vznesenou žalovaným 1 vůči projednávajícímu soudci JUDr. Radomíru Cábovi.

13. JUDr. Radomír Cáb ve vyjádření k námitce podjatosti (č. l. 229) uvedl, že účastníky řízení nezná, nemá k nim ani k projednávané věci žádný poměr. Zástupce žalobce zná toliko z úřední činnosti, mimo jednací síň se nestýkají. Není si vědom žádných skutečností, které by odůvodňovaly pochybnost o jeho nepodjatosti. Důvody podjatosti namítané žalovaným 1 dle § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem vyloučení soudce nejsou. Vylučuje, že by vytvářel úmyslné průtahy v řízení, že by v průběhu jednání dne 27. 4. 2023 (či kdykoliv jindy) po dobu 60 minut studoval listiny, které neměly souvislost s projednávanou věcí, že by si v průběhu jednání něco se zástupcem žalobce šeptal, či jinak dával najevo svou (údajnou) náklonnost vůči němu, či že by mu u jednání dne 9. 5. 2023 (či kdykoliv jindy a jinde) tykal.

14. Pokud jde o důvody vznesené námitky podjatosti, poukazuje odvolací soud na to, že důvody uváděné žalovaným 1 týkající se postupu soudce nemohou být důvodem k vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí ve věci, a to s odkazem na § 14 odst. 4 o. s. ř. Pokud jde o jiné námitky než podřaditelné pod toto zákonné ustanovení uváděné žalovaným 1, pak s ohledem na obsah vyjádření JUDr. Radomíra Cába nemůže být tato námitka podjatosti námitkou důvodnou.

15. Odvolací soud posuzoval rovněž námitku žalovaného 1 týkající se nedostatečného zastoupení žalobce advokátem , Jméno advokáta, .

16. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku žalobce odvolací soud zjistil, že s účinností od 20. 7. 2023 je jako předseda žalobce zapsáno , právnická osoba, , kterého při výkonu funkce zastupuje , jméno FO, , narozený dne , datum, , bytem , adresa, , přičemž předseda zastupuje žalobce ve všech záležitostech samostatně.

17. Předseda žalobce , jméno FO, dne 1. 7. 2024 (č. l. 279) odvolacímu soudu sdělil, že uděluje plnou moc k zastupování žalobce , Jméno advokáta, , a to i zpětně, tedy ke všem úkonům, které byly jmenovaným učiněny před udělením této nové plné moci.

18. Nedostatek nebo vada průkazu k jednání za právnickou osobu je – obdobně jako nedostatek procesní plné moci – nedostatkem podmínky řízení, který lze odstranit (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 299/2008). Procesní úkon právnické osoby jako účastníka řízení se považuje za úkon učiněný osobou oprávněnou za právnickou osobu jednat také tehdy, pokud takový procesní úkon dodatečně schválí osoba oprávněná za právnickou osobu jednat. S ohledem na shora uvedené byl zhojen nedostatek plné moci, kterou žalobce udělil , Jméno advokáta, dne 23. 5. 2022.

19. Dále odvolací soud ve vztahu k žalovanému 1 zdůrazňuje, že v rámci odvolacího řízení je jakýkoliv nový návrh nepřípustný a k takovému podání se ve smyslu § 41 odst. 3 o. s. ř. nepřihlíží. Předmětem tohoto odvolacího řízení je toliko povinnost žalovaných k úhradě záloh na služby a k úhradě příspěvků.

20. V průběhu odvolacího jednání dne 6. 12. 2024 vzal žalobce vůči žalovanému 1 žalobu, a to pokud byla žalovanému 1 uložena povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 9,75 % p.a. z částky 1 583 Kč za dobu od 1. 6. 2019 do 15. 8. 2022 ve výši 496 Kč, částečně zpět a žalovaný 1 s tímto částečným zpětvzetím žaloby souhlasil.

21. S ohledem na dispoziční úkon žalobce odvolací soud dle § 222a odst. 1 a 2 o. s. ř. v tomto rozsahu zrušil napadený rozsudek a řízení v tomto rozsahu zastavil.

22. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu (§ 157 odst. 2 o. s. ř.) nikterak neprotiví, pokud se odvolací soud k správnosti skutkových a právních závěrů soudu prvního stupně „pouze“ přihlásí (připojí) [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2011, sp. zn. 29 Cdo 2960/2011, ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, ze dne 24. 3. 2022, sp. zn. 22 Cdo 355/2022, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. II. ÚS 1544/14].

23. Odvolací soud tak tomu může v posuzované věci učinit, a to v případě skutkových zjištění soudu prvního stupně, která jsou správná, vyplývají z provedených důkazů a náležitě se odrážejí v závěru o skutkovém stavu věci.

24. Odvolací soud zdůrazňuje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2760/2021), že pokud jde o nárok na zaplacení příspěvků na správu domu a pozemku a dále zaplacení záloh (nedoplatku z vyúčtování) na služby, jedná se o dva samostatné nároky, přičemž každý z těchto nároků je třeba posuzovat samostatně, každý z nich se řídí jinou právní úpravou a slouží k jiným účelům. Odvolací soud proto nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně (viz bod 3 odůvodnění napadeného rozsudku), že se jedná o pět dílčích samostatných nároků.

25. Na výzvu odvolacího soudu žalobce v podání ze dne 12. 11. 2024 (č. l. 332) sdělil, že považoval předpisem určenou platbu za jeden kalendářní měsíc za jednu samostatnou ucelenou pohledávku, byť se vnitřně sestává z více dílčích položek založených na různých právních titulech. Na tuto pohledávku žalovaní zasílali každý měsíc bezhotovostním převodem na určený bankovní účet žalobce částku, která však byla nižší, než činila předepsaná výše této měsíční pohledávky. Každou takovou měsíční úhradu žalovaní ve zprávě pro příjemce označili tak, že šlo o úhradu platby za daný měsíc. Takto žalovanými určené platby žalobce zpracovával ve svém účetním programu a takto provedenou platbu žalobce započetl na pohledávku za příslušný měsíc a z rozdílu vyšel nedoplatek, který je předmětem žaloby. Tedy za každý jednotlivý měsíc vznikal dluh samostatně a jeho výše je určena rozdílem mezi předepsanou výši měsíční úhrady a úhradou za daný měsíc žalovanými skutečně uhrazenou. Platby žalovaní určovali vždy na každý konkrétní měsíc, což žalovaný 1 učinil nesporným.

26. Odvolací soud doplnil dokazování a zjistil, že v předpisu plateb platný od 1. 6. 2019 ze dne 27. 5. 2019 (vyhotovený žalovaným 1) žalovaný 1 určil výši příspěvku na správu domu a pozemku a na náklady vlastní správní činnosti ve výši 197 Kč, a to 157 Kč příspěvek – odměna správce, 18 Kč příspěvek na pojištění společných částí domu, 10 Kč příspěvek na výměnu vodoměrů, 12 Kč náklady na rozúčtování a vyúčtování tepla, na zálohy na služby spojené s užíváním bytu určuje částku 2 138 Kč (č. l. 105), v listině ze dne 22. 12. 2020 sdělil žalovaný 1 žalobci, že v předpisu plateb „ruší položku – příspěvek – odměna správce 157 Kč“, od data 1. 1. 2021 (č. l. 120), v předpisu plateb platný od 1. 4. 2021 ze dne 22. 3. 2021 (vyhotovený žalovaným 1) žalovaný 1 určil výši příspěvku na správu domu a pozemku ve výši 0 Kč, na zálohy na služby spojené s užíváním bytu určuje částku 1 964 Kč (č. l. 98).

27. Mezi účastníky bylo nesporným, že tato shora uvedená podání žalovaných, obsahující určení platby na příspěvky, se dostaly do dispozice žalobce vždy měsíc předem.

28. V rozhodném období, které je předmětem tohoto řízení, příspěvky, kterými každý vlastník jednotky přispívá na výdaje související se správou domu a pozemku se od 1. 1. 2014 řídí ustanovením § 1180 o. z. Naproti tomu služby související s užíváním bytu (vlastní jednotky) a placení záloh a jejich vyúčtování od 1. 1. 2014 vychází z § 1181 o. z. a zákona č. 67/2013 Sb.

29. Dluží-li nájemce bytu pronajímateli splatné zálohy na úhradu za plnění spojená s užíváním bytu, vzniká mu nárok na poplatek z prodlení z těchto dlužných záloh za dobu od jejich splatnosti do doby, kdy byly zaplaceny, popřípadě kdy měl žalobce provést jejich vyúčtování. Zaplacení samotných záloh se pronajímatel po datu, kdy mělo dojít k vyúčtování, již domáhat nemůže, ale do té doby vzniklý nárok na poplatek z prodlení z těchto záloh mu nezaniká (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1977/2015).

30. Jde-li o nárok na zaplacení záloh za služby, který byl v tomto řízení uplatněn ve výši 2 095 Kč až 2 610 Kč, pak s ohledem na ustálenou rozhodovací praxi lze uvést, že ve všech žalovaných obdobích došlo k vyúčtování, a proto nelze tyto částky žalovat, a to ani tehdy, pokud jejich platba nebyla pokryta ke konci žalovaného období úhradami poskytovanými žalovanými. V tomto směru je závěr soudu prvního stupně vyslovený v bodě 27 odůvodnění zcela správný a odvolací námitka žalobce není důvodná.

31. Pokud jde o nárok žalobce na příspěvky, pak vzhledem k tomu, že nárok žalobce na zaplacení záloh za služby nebyl uplatněn důvodně, a v návaznosti na upřesnění žalobní narace žalobcem, dlužné částky, které jsou žalobou požadované, se primárně vztahují na tyto příspěvky. Promítnuto do poměrů této věci to znamená, že z titulu nároku na dlužné příspěvky žalobce v žalobě požadoval za měsíc 6/2019 zaplacení částky 1 274 Kč, v měsících 7/2019 až 9/2020 zaplacení částky 1 583 Kč měsíčně, v měsících 10/2020 až 12/2020 zaplacení částky 1 478 Kč měsíčně, v měsících 1/2021 až 3/2021 zaplacení částky 1 675 Kč měsíčně a v měsících 4/2021 až 7/2022 zaplacení částky 1 704 Kč měsíčně, tj. celkem částky 61 742 Kč32. Podle § 1180 odst. 1 o. z. vlastník jednotky přispívá na správu domu a pozemku v poměru odpovídajícím jeho podílu na společných částech, nebylo-li v prohlášení určeno jinak, zejména se zřetelem k povaze, rozměrům a umístění společné části, která slouží jen některému vlastníku jednotky k výlučnému užívání, a k rozsahu povinnosti vlastníka jednotky spravovat tuto část na vlastní náklad.

33. Podle § 1180 odst. 2 o. z. příspěvky určené na odměňování osoby, která dům spravuje, nebo členů jejích orgánů, na vedení účetnictví a na podobné náklady vlastní správní činnosti se rozvrhnou na každou jednotku stejně.

34. Povinnost přispívat na správu domu a pozemku patří k základním povinnostem každého vlastníka jednotky, klíč pro stanovení příspěvků je upraven v § 1180 o. z., vlastníci jednotek platí příspěvky zpravidla podle výše odpovídající jejich podílu na společných částech (odst. 1), část příspěvku určená na tzv. vlastní správní činnost (§ 17 nařízení) může být stanovena pro každou jednotku stejně (odst. 2); rozhodování o výši příspěvků na správu domu a pozemku pak patří do působnosti shromáždění SVJ [§ 1208 písm. d) o. z.].

35. Příspěvky se sice platí zálohově (§ 1180 o. z.), čemuž odpovídá povinnost statutárního orgánu je vyúčtovat a zprávu o hospodaření předložit shromáždění [§ 1208 písm. d) o. z.], je však jen na rozhodnutí shromáždění, jak příspěvky za minulé období vypořádá – vznikne-li přebytek, nemusí ho vlastníkům jednotek vracet, může ho ponechat s ohledem na plánované výdaje na účtu SVJ. Nelze totiž přehlédnout, že z příspěvků, kterými každý vlastník jednotky přispívá na výdaje související se správou domu a pozemku, jsou placeny nejen výdaje, které vznikají SVJ v daném roce (účetním období), ale mohou tvořit také rezervu (úspory) na výdaje, které SVJ teprve plánuje vynaložit; běžně se takové výdaje plánují na období delší než roční. Není přitom významné, zda jde o příspěvky stanovené podle § 1180 odst. 1 nebo odst. 2 o. z., neboť pořád jde o příspěvky na správu domu a pozemku, tedy o jeden nárok.

36. V tomto případě byla stanovena výše příspěvku vlastníku bytových jednotek – žalovaným kombinací obou těchto způsobů, tedy podle § 1180 odst. 1 i 2 o. z., jak plyne ze zjištění okresního soudu. Jelikož žalovaní tento příspěvek v žalovaném období ve stanovené výši zcela neuhradili, je závěr okresního soudu o povinnosti žalovaného 1 (toliko v tomto rozsahu byl v důsledku odvolání žalovaného 1 otevřen přezkum výroku II rozsudku okresního soudu odvolacímu soudu) uhradit tento příspěvek včetně požadovaného příslušenství tak, jak o tom bylo rozhodnut okresním soudem správný, vyjma částky 33 Kč s příslušenstvím (viz dále).

37. Podle § 1932 odst. 1 o. z. má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky, a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli a věřitel s tím souhlasí.

38. Odvolací soud doplnil skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně, a to jednak nespornými skutkovými tvrzeními, jednak dokazováním, přičemž je nutno zdůraznit, že veškeré platby, které byly v žalovaném období poskytovány žalovanými, byly vždy určeny na každý jednotlivý měsíc. Toto určení, které bylo provedeno prostřednictvím listin provedených k důkazu spolu se zaslanými částkami, je zřejmé z vymezení, které bylo žalovanými provedeno. Z tohoto určení je zřejmé, že žalovaní s účinnosti od 1. 6. 2019 určili platbu příspěvku na správu domu a pozemku a na náklady vlastní správní činnosti ve výši 197 Kč, na zálohy na služby spojené s užíváním bytu určili částkou 2 138 Kč měsíčně. Od 1. 1. 2021 žalovaní platbu příspěvku na správu domu a pozemku a na náklady vlastní správní činnosti snížili o 40 Kč měsíčně (na 157 Kč). Od 1. 4. 2021 žalovaní určili toliko platbu na zálohy na služby spojené s užíváním bytu na 1 964 Kč měsíčně. Z propočtu, který je proveden vždy v jednotlivém měsíci je zřejmé, že částky, které byly určeny žalovanými na měsíční zálohy na služby [nárok ad d) tabulky], nebylo možno započítat na příspěvky (§ 1932 o. z.). Z uvedeného dále vyplývá, že žalobce se vyjma tří měsíců, a to za leden až březen 2021 (kdy požadoval 1 675 Kč měsíčně, ač mohl důvodně v návaznosti na určení platby na příspěvky žalovanými požadovat toliko 1 664 Kč měsíčně), domáhal vždy nižší částky, než bylo žalovanými na příspěvcích dluženo, popř. částky ve výši dlužných příspěvků, přičemž odvolací soud je v tomto rozsahu vázán žalobní narací žalobce. Pokud tedy žalobce na dlužných příspěvcích za rozhodné období požadoval zaplacení částky 61 742 Kč, kterou mu okresní soud také přiznal, musel odvolací soud výrok II napadeného rozsudku korigovat, a to s ohledem na žalovanými určenou nižší platbu o 40 Kč měsíčně a v tomto rozsahu rozsudek soudu prvního stupně dle § 220 odst. 1 o. s. ř. ve vztahu k žalovanému 1 změnil a žalobu co do částky 33 Kč s příslušenstvím zamítl.

39. Ve zbývajícím rozsahu výroku II ve vztahu k žalovanému 1 bylo na místě rozsudek soudu prvního stupně dle § 219 o. s. ř. potvrdit, neboť jde-li o dluh žalovaného 1 na příspěvcích vůči žalobci, tento byl s ohledem na rozhodnutí vrcholného orgánu společenství dán, resp. žalovaný 1 měl povinnost tyto příspěvky v požadovaném rozsahu plnit.

40. Ze shora uvedeného vyplývá, že správným je i zamítavý výrok III, neboť zejména za období od 30. 4. 2021 do 31. 7. 2022 musely být dlužné částky v důsledku nemožnosti jejich započtení (§ 1932 o. z.) poníženy.

41. Pokud žalovaný v odvolání namítal, že zálohy na příspěvky na správu domu a pozemku jsou závazkem společenství vůči vlastníkům jednotek, tj. nejsou vlastními zdroji společenství vlastníků, vlastník bytové jednotky má povinnost přispívat na správu domu a pozemku pouze na výdaje skutečné a nutné, není jeho argumentace správná (viz bod 34 odůvodnění tohoto rozsudku).

42. Pokud žalovaný 1 v odvolání namítal neplatnost stanovení výše tohoto příspěvku či neplatnost smlouvy uzavřené se správcem, je tato námitka v odvolacím řízení zcela irelevantní. Za účinnosti zákona o vlastnictví bytů se soudní praxe ustálila v názoru, že soud může posuzovat platnost rozhodnutí přijatého shromážděním vlastníků pouze v řízení podle ustanovení § 11 odst. 3 věty třetí zák. č. 72/1994 Sb.; v jiném řízení jeho platnost posuzovat nelze, a to ani jako předběžnou otázku. Tento názor nemá dovolací soud důvod měnit ani v poměrech o. z. (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 287/2018, ze dne 30. 10. 2018).

43. V souladu s § 224 odst. 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl odvolací soud nově o nákladech řízení.

44. Nelze přehlédnout, že v této věci byly ke společnému projednání spojeny dvě samostatná řízení (tzv. objektivní kumulace), která se týkala dvou různých nároků, a to nároku na zaplacení příspěvků na správu domu a pozemku a dále zaplacení záloh na služby. Jelikož se jednalo o peněžitá plnění, lze vycházet ze součtu tarifních hodnot požadovaných plnění, které v tomto případě představuje částku 94 332,95 Kč (jistina 72 232 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení za dobu do 15. 8. 2022 ve výši 10 775,12 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení od 16. 8. 2022 do vyhlášení napadeného rozsudku ve výši 11 234,83 Kč). Žalobce byl se svou žalobou úspěšný v rozsahu 81,68 % a v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. mu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 63,36 %.

45. Žalobci vznikly náklady řízení v celkové výši 52 734 Kč (po zaokrouhlení) a jsou představovány odměnou za právní zastoupení ve výši 38 190 Kč za deset úkonů právní služby po 4 020 Kč podle § bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „vyhláška“) za 1. přípravu a převzetí zastoupení, 2. sepis žaloby, 3. jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky ve výši jedné poloviny, 4. podání ze dne 10. 8. 2023 na výzvu soudu, 5., 6., 7., 8., 9. a 10. za účast u jednání dne 28. 2.2023, 6. 4. 2023, 27. 4. 2023, 9. 5. 2023, 15. 6. 2023 a 22. 8. 2023. Dále bylo přiznáno deset režijních paušálů po 300 Kč za deset shora uvedených úkonů právní služby, to vše zvýšeno o 21 % DPH ve výši 8 649,90 Kč a zaplacený soudní poplatek 2 894 Kč.

46. Z částky 52 734 Kč činí 63,36 % částku 33 412 Kč. Celkové náklady řízení vzniklé žalobci v této výši jsou žalovaní povinni zaplatit žalobci rovným dílem do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), jeho advokátu (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

47. Pokud žalobce požadoval odměnu za sepis podání ze dne 27. 2. 2023 odvolací soud neshledal tyto náklady za účelně vynaložené, když žalobce tímto podáním odstraňoval vady své žaloby.

48. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 a 2 o. s. ř. Žalobce byl v odvolacím řízení úspěšný ve vztahu k žalovanému 1 v rozsahu 90,5 %, když předmětem odvolacího řízení byla částka 68 742 Kč (61 742 Kč + 6 397 Kč), a z této částky bylo žalobci přiznáno 61 709 Kč. V souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. mu vzniklo právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v rozsahu 81 %.

49. Žalobci vznikly náklady odvolacího řízení v celkové výši 32 597 Kč (po zaokrouhlení) a jsou představovány odměnou za právní zastoupení ve výši 19 300 Kč za pět úkonů právní služby po 3 860 Kč podle § bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „vyhláška“) za 1. sepis odvolání, 2., 3. a 4. za účast u jednání dne 20. 6.2024, 4. 10. 2024, a 6. 12. 2024 a 5. písemné podání ze dne 12. 11. 2023 (na výzvu soudu). Dále bylo přiznáno pět režijních paušálů po 300 Kč za pět shora uvedených úkonů právní služby ve výši 1 500 Kč, náhrada za promeškaný čas za celkem 18 půlhodin (ke každému jednání odvolacího soudu vždy šest půlhodin) ve výši 1 800 Kč, to vše zvýšeno o 21% DPH ve výši 4 746 Kč, vzhledem k tomu, že advokát žalobce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, kterou bude povinen jako plátce daně odvést (na rozdíl od náhrady hotových výdajů v podobě cestovného, u kterého vynaložená cena již navýšení o DPH obsahuje a tato daň byla zaplacena na vstupu) cestovné za cestu , adresa, a zpět ke shora uvedeným jednáním odvolacího soudu (vždy při vzdálenosti celkem 188 km, průměrná spotřeba vozidla 5,01 l/100 km, motorová nafta) ve výši 4 251 Kč a zaplacený soudní poplatek 1 000 Kč.

50. Z částky 32 597 Kč bylo žalobci vůči žalovanému 1 přiznáno 81 % z této částky, což představuje 26 404 Kč (po zaokrouhlení). Tuto částku je žalovaný 1 povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), jeho advokátu (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

51. Ve vztahu k žalované 2 byl žalobce v odvolacím řízení zcela neúspěšný, avšak procesně zcela úspěšná žalovaná 2 se náhrady nákladů odvolacího řízení výslovně vzdala.