57 Co 32/2026

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a soudkyň Mgr. Michaely Janošcové a Mgr. Daniely Teterové ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A, narozený dne Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B, narozená dne Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce A oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného, IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení 554 422 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobců a), b) proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 27. 11. 2025, č. j. 13 C 14/2020-420

I. Výrok I rozsudku okresního soudu v části týkající se zaplacení 7 311 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 311 Kč od 21. 8. 2019 do zaplacení se mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobcům 7 311 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 311 Kč od 21. 8. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ve zbývající části výroku I ohledně 547 111 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 547 111 Kč od 21. 8. 2019 do zaplacení se rozsudek okresního soudu potvrzuje.

III. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 192 412 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Jméno advokátky, advokátky se sídlem adresa.

IV. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 35 698 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Jméno advokátky, advokátky se sídlem adresa.

V. Žalobci jsou povinni zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Novém Jičíně na náhradě nákladů státu 36 830 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalobci jsou povinni zaplatit České republice – Krajskému soudu v Ostravě na náhradě nákladů státu 4 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobci a), b) po žalovaném domáhali společně a nerozdílně zaplacení 554 422 Kč s příslušenstvím v podobě 10 % úroku z prodlení z této částky od 21. 8. 2019 do zaplacení (výrok I), rozhodl o povinnosti žalobců a), b) zaplatit žalovanému společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení 219 866,38 Kč k rukám jeho zástupkyně do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II) a konečně uložil žalobcům a), b) povinnost zaplatit společně a nerozdílně státu na nákladech řízení 36 830 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III).

2. Napadený rozsudek okresního soudu je již jeho druhým rozsudkem ve věci, neboť první rozsudek ze dne 13. 3. 2025, č. j. 13 C 14/2020-301, byl usnesením odvolacího soudu ze dne 22. 8. 2025, č. j. 57 Co 125/2025-407, zrušen a věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud, po v původním odvolacím řízení doplněném dokazování, vyslovil jednoznačný závěr o tom, že mezi stranami nebyla společná vůle celou rekonstrukci zaštítit jedinou smlouvou, a to ani v podobě následné změny obsahu této smlouvy, když žalobci tuto svoji vůli nijak nevyjádřili navenek a tento jejich úmysl nemohl být žalovanému znám ani z žádných jiných okolností. Přitom jednoznačná vůle žalovaného v době jednání o rekonstrukci podkroví byla uzavřít na rekonstrukci podkroví, vedle původní smlouvy vztahující se k rekonstrukci I. nadzemního podlaží, smlouvu další, a to zcela samostatnou ve vztahu k předchozím ujednáním účastníků. Odvolací soud přitom v bodech 18 až 26 odůvodnění zrušujícího usnesení podrobně uvedl, na základě kterých důkazů přijal skutkový závěr o neexistenci společné vůle a jakými pravidly se řídil při výkladu zjištěné vůle účastníků. Následně uzavřel, že ve vztahu k II. nadzemnímu podlaží byla společná vůle účastníků pouze v tom, aby byla provedena jeho rekonstrukce ve sjednaném rozsahu za cenu 300 000 Kč s termínem dokončení prací do 20. 12. 2018, nicméně zde nebyla společná vůle touto smlouvou změnit obsah původní ústní dohody uzavřené mezi nimi ve vztahu k rekonstrukci přízemí rodinného domu, pročež mezi nimi byly uzavřeny dvě zcela samostatné smlouvy. Pokud žalobci učinili úkon směřující k odstoupení od smlouvy, vytýkali v tomto žalovanému toliko prodlení s rekonstrukcí podkroví (rekonstrukce přízemí byla v té době dokončena a žalobci dokonce i od dubna 2017 bylo přízemí užíváno, pročež by ve vztahu k němu ani nemohlo být prodlení jako důvod pro odstoupení uplatněno), pročež uplatněný nárok je nezbytné upínat toliko ke smlouvě o rekonstrukci II. nadzemního podlaží, když substancování žaloby ohledně ukončení smluvního vztahu je vázáno na odstoupení od smlouvy (toliko jedno) s tím, že zjištěné skutečnosti vylučují, že by se vůbec mohlo týkat smlouvy o rekonstrukci I. nadzemního podlaží. Současně okresnímu soudu uložil za stavu, kdy byl konstatován jednoznačný skutkový závěr o tom, že žalobci zakázali žalovanému vstup na staveniště s tím, že budou v rekonstrukci pokračovat sami, aby v dalším řízení postavil na jisto, zda závazek ze smlouvy o dílo týkající se II. nadzemního podlaží mezi stranami dále existuje, či zanikl, případně jakým způsobem, když jednoznačný závěr o tom je zásadní pro další posouzení důvodnosti nároku žalobců, jakož i ve vztahu k právní povaze tohoto nároku.

3. Soud prvního stupně vyšel ze závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož se žalobci, jako spoluvlastníci rodinného domu č. p. hodnota v adresa, s žalovaným, jako podnikatelem, ústně dohodli, že tento provede rekonstrukci jejich domu, konkrétně I. nadzemního podlaží, přičemž žalovaný před zahájením stavebních prací odhadl náklady na rekonstrukci na 615 000 Kč. K této rekonstrukci jim byl dne 18. 4. 2016 udělen souhlas stavebního úřadu. V době, kdy rekonstrukce přízemí byla u konce, se účastníci dohodli na rekonstrukci II. nadzemního podlaží, tedy podkroví domu. Z tohoto důvodu žalobci požádali příslušný stavební úřad o souhlas se změnou jejich stavebního záměru, tento jim byl udělen dne 25. 10. 2017. Žalovaný v průběhu provádění stavebních prací žalobcům fakturoval za provedené práce a dodaný materiál, když dne 28. 11. 2016 vystavil fakturu na 50 000 Kč, dne 14. 12. 2016 na 129 805 Kč, počátkem roku 2017 na 205 875 Kč, 14. 2. 2017 na 133 295 Kč, dne 5. 3. 2017 na 31 000 Kč, dne 23. 10. 2017 na 141 311 Kč, dne 3. 4. 2018 na 59 961 Kč. Všechny tyto faktury byly ze strany žalobců řádně uhrazeny. Vedle toho žalovaný pro žalobce zajistil u jméno FO dodání a montáž nové kuchyňské linky v hodnotě 50 000 Kč, tento pak žalobcům prodal i starší nábytek v hodnotě 30 000 Kč. Žalobci k provedeným pracem neměli žádné připomínky. Krátce po započetí prací v souvislosti s II. nadzemním podlažím začaly mezi účastníky vznikat spory, spočívající v tom, že žalobci měli problémy sehnat finance na další pokračování rekonstrukce, pročež provádění dalších prací bylo zastaveno. Výzvami ze dne 15. 8. 2018 a 22. 11. 2018 žalobci vyzvali žalovaného k dokončení rekonstrukce, následně mu zaslali dne 24. 7. 2019 listinu obsahující úkon směřující k odstoupení od smlouvy o dílo z důvodu jeho nedokončení ve sjednaném termínu s výzvou k vrácení poskytnutého plnění. Celkem žalovaný provedl na domě žalobců práce a dodal materiál v obvyklé ceně 838 000 Kč, z toho 30 000 Kč připadá na práce provedené v druhém podlaží domu.

4. Zjištěný skutkový stav podřadil soud prvního stupně pod § 2586 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli v ústní formě smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla rekonstrukce I. nadzemního podlaží rodinného domu žalobců. Posléze se strany dohodly, že žalovaný provede ještě rekonstrukci II. nadzemního podlaží, přičemž skutečnost, že práce na II. nadzemním podlaží domu probíhaly až po rozhodnutí Městského úřadu adresa ze dne 25. 10. 2017 svědčí o uzavření nové smlouvy o dílo pro toto podlaží, nicméně podle okresního soudu je nadále lhostejno, zda byla mezi účastníky uzavřena nová smlouva o dílo nebo došlo ke kumulativní novaci či modifikaci původní smlouvy rozšířením dříve dohodnutých prací i na rekonstrukci podkroví. Samotní účastníci to v daný okamžik ani sami nevěděli, jejich shodná vůle spočívala pouze v tom, že žalovaný opraví i podkroví. S ohledem na § 2004 odst. 2 o. z. je pro posouzení věci i v případě, že by žalobci od smlouvy odstoupili platně, bez významu, zda odstoupili od smlouvy, jejímž předmětem byla rekonstrukce celého domu nebo jen rekonstrukce II. nadzemního podlaží. Toto ustanovení totiž minimalizuje účinky odstoupení tak, že se účinky ex tunc projeví pouze tehdy, pokud poskytnuté částečné plnění nemá pro objednatele význam. U provedených stavebních prací, spočívajících v částečně zrekonstruovaném domu, je zřejmé, že pro žalobce tyto měly význam, přitom nedokončeno zůstalo toliko II. nadzemní podlaží. Pokud žalobci od smlouvy odstoupili, mohli tak učinit pouze ve vztahu k nedokončené části díla. Dosud provedené práce byly zaplaceny ve fakturované, tedy dohodnuté výši, a toto plnění žalobci nemohou požadovat nazpět. Podle soudu i v případě, že by účinky odstoupení byly ex tunc a z důvodu zrušení smlouvy by mezi stranami vznikl vztah bezdůvodného obohacení, ve smyslu § 2999 odst. 2 o. z. by žalobci nemohli žádat zpět své platby za provedené práce. Soud však uzavřel, že žalobcům vůbec právo na odstoupení od smlouvy pro nepokračování žalovaného s prováděním stavby nesvědčilo, a to proto, že žalovaný v provádění díla nepokračoval pouze kvůli problémům žalobců s financováním dalšího průběhu stavby, když tito přecenili své možnosti a neměli na provádění rekonstrukce další potřebné finanční krytí. Žalovaný žádné smluvní povinnosti, natož podstatným způsobem, neporušil. Úkon odstoupení od smlouvy současně nebyl učiněn bez zbytečného odkladu ve smyslu § 2002 o. z., když žalovaný, dle tvrzení žalobců, přestal na stavbě pracovat dne 31. 3. 2018 a dané odstoupení od smlouvy žalobci učinili až dne 24. 7. 2019. K doručení předmětného odstoupení soud konstatoval, že toto bylo žalovanému zasláno prostřednictvím pošty na adresu adresa, a byť si žalovaný zásilku nevyzvedl, dostala se do sféry jeho vlivu. Pokud žalobci celkem za rekonstrukci zaplatili 751 247 Kč, když další částky ve výši 50 000 Kč a 30 000 Kč platili za kuchyňskou linku a starší nábytek, tito proti provedeným fakturacím v průběhu provádění prací žádné námitky nevznesli a nebylo zaplaceno nic, co by nebylo provedeno nebo dodáno, pročež žalobci žalovanému ničeho nepřeplatili. Veden těmito důvody soud žalobu zamítl.

5. Proti tomuto rozsudku podali odvolání oba žalobci. Rozsudek napadli zcela a domáhali se jeho změny tak, aby žalobě bylo vyhověno minimálně ve vztahu k 386 247 Kč s příslušenstvím. Poukázali předně na to, že zásadně nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, který vyslovil ve zrušujícím usnesení ze dne 22. 8. 2025, č. j. 57 Co 125/2025-407, spočívajícím v tom, že podstatným pro věc je zjištění, zda mezi účastníky byly uzavřeny dvě smlouvy o dílo (k I. nadzemnímu podlaží a následně k II. nadzemnímu podlaží) nebo toliko jedna smlouva týkající se I. nadzemního podlaží s následným dodatkem ohledně II. nadzemního podlaží. Okresní soud na jedné straně vyslovil, že mělo dojít k uzavření dvou samostatných smluv, na dalším místě rozsudku však setrval, v rozporu se stanoviskem odvolacího soudu, na tom, že okolnost, zda došlo k uzavření jedné nebo dvou smluv není pro věc vůbec podstatná. Žalobci nadále tvrdí, že byla uzavřena toliko jedna smlouva o dílo, která byla následně rozšířena dodatkem o provedení stavebních úprav v II. nadzemním podlaží. Na rozdíl od odvolacího soudu mají za to, že není podstatné, že k uzavření dodatku došlo poté, co byly stavební práce v I. nadzemním podlaží hotovy, neboť dílo nebylo žalovaným nikdy řádné předáno a tedy ani dokončeno. Mají za to, že z provedeného dokazování vyplývá, že sám žalovaný minimálně ve třech, nikoli jen v jedné, z vystavených faktur účtoval práce prováděné současně na obou podlažích, z čehož jednoznačně vyplývá jeho vůle uzavřít jen jednu smlouvu na obě podlaží. Žalobci navíc ve smluvním vztahu vystupovali v postavení spotřebitelů, pročež žalovaný jako podnikatel měl výrazně vyšší povinnost a odpovědnost při uzavírání smlouvy. V takovém případě je nutno provést výklad smlouvy o tom, zda byla uzavřena toliko jedna nebo dvě, ve prospěch spotřebitelů.

6. Dále zásadně nesouhlasili se závěrem soudů obou stupňů o tom, že nebyl skutkový a právní důvod k jejich odstoupení od smlouvy. Pokud okresní soud vyslovil, že důvodem ukončení prací žalovaného na domě byl nedostatek finančních prostředků na straně žalobců, tento závěr převzal pouze z nepravdivého tvrzení žalovaného, které nebylo prokázáno žádným z provedených důkazů. Závěr je i nelogický v tom, že pokud by skutečně žalobci neměli dostatek financí, nevýzývali by opakovaně žalovaného k dokončení díla. Mají za to, že jejich odstoupení od uzavřené smlouvy pro porušení povinností na straně zhotovitele bylo řádné a důvodné. adresa 247 Kč představuje součet 136 247 Kč (rozdíl mezi skutečně zaplacenou cenou dle faktur 751 247 Kč a smluvně dohodnutou cenou 615 000 Kč) a 250 000 Kč, která je podle znaleckého posudku nezbytná k tomu, aby došlo k odstranění vad zjištěných v činnosti žalovaného ve II. nadzemním podlaží.

7. Žalovaný v rámci vyjádření k odvolání navrhl, aby byl napadený rozsudek jako věcně správný potvrzen. Odstoupení žalobců od smlouvy považuje za neplatné, když jednak z jeho strany nedošlo k žádnému porušení smlouvy, jednak žalobci neodstoupili ve lhůtě bez zbytečného odkladu od jimi tvrzeného porušení smlouvy podstatným způsobem. Z § 2004 o. z. jednoznačně vyplývá, že pokud dlužník plnil z části, lze odstoupit jen ohledně nesplněného zbytku plnění. Podle žalovaného pak listina ze dne 24. 7. 2019, obsahující odstoupení, odkazuje na smlouvu o dílo, která byla uzavřena s odkazem na rozhodnutí Městského úřadu v adresa dne 25. 10. 2017, jímž byl vydán souhlas toliko s rekonstrukcí II. nadzemního podlaží domu, tzn. žalobci by takto odstoupili toliko od druhé smlouvy o dílo, která byla mezi účastníky uzavřena a která se týkala pouze rekonstrukce II. nadzemního podlaží. Rekonstrukci I. nadzemního podlaží řádně dokončil a dílo žalobcům předal, tito jej převzali a užívají jej více než 6 let. Tvrzení žalovaného o dvou smlouvách o dílo jsou od počátku řízení konstantní, vedle výpovědi žalovaného jsou podporovány i listinnými důkazy, jakož i výpovědí samotného žalobce a), který u jednání odvolacího soudu dne 22. 8. 2025 uvedl, že ve vztahu k ceně díla bylo mezi účastníky hovořeno o dvou částkách, a to 615 000 Kč a 300 000 Kč, nikdy o částce 915 000 Kč, což jednoznačně svědčí o existenci dvou smluv. K jednoznačnému závěru o dvou smlouvách o dílo dospěl i odvolací soud ve svém zrušujícím usnesení. Dokončení II. nadzemního podlaží bylo žalovanému následně znemožněno chováním žalobců, kteří mu odepřeli přístup na staveniště. Znovu poukázal na to, že veškeré stavební práce provedené žalovaným a jim dodaný materiál byly řádně vyúčtovány, žalobcům předány a jimi také následně uhrazeny bez jakýchkoliv připomínek. Až v průběhu soudního řízení začali žalobci rozporovat jednotlivé vyúčtované částky. Pokud ze znaleckého posudku vyplývá, že obvyklá cena oceňovaných rekonstrukčních prací činila 838 000 Kč, je zřejmé, že žalovaný žalobcům účtoval v cenách nižších, když za samotné stavební práce žalovanému uhradili 751 247 Kč.

8. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení jemu předcházející [§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“)] v napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

9. Žalobci a), b) se domáhají zaplacení 554 422 Kč s příslušenstvím, když pro prodlení žalovaného s dokončením prací odstoupili dne 24. 7. 2019 od jediné smlouvy o dílo týkající se rekonstrukce jak I., tak II. nadzemního podlaží jejich rodinného domu, uzavřené v ústní formě mezi stranami, a pokud podle smlouvy žalovanému uhradili celkem 751 247 Kč, pak pouze 276 825 Kč je hodnota prací a dodaného materiálu, které pro ně mají význam.

10. Procesní obrana žalovaného je vybudována zejména na argumentaci, že mezi stranami byly postupně uzavřeny dvě ústní smlouvy o dílo, první z nich se týkala toliko rekonstrukce přízemí rodinného domu a veškeré sjednané práce a materiál byly žalobcům včas dodány a žalobci rovněž žalovanému uhrazeny. Až poté došlo k uzavření další samostatné smlouvy týkající se rekonstrukce II. nadzemního podlaží domu, ve vztahu k níž nebylo z jeho strany dílo dokončeno pro znemožnění dalšího provádění díla ze strany žalobců, kteří žalovanému sdělili, že si nepřejí, aby v provádění díla pokračoval, když si rekonstrukci dodělají sami.

11. Odvolací soud s ohledem na závěr okresního soudu vyslovený v bodě 6 odůvodnění napadeného rozsudku opětovně vysvětluje, že důvody nenastoupení koncentrace spočívají v tom, že u jednání dne 19. 10. 2021, které je skutečně v intencích dostupné judikatury možno považovat za první jednání ve věci, nebyly provedeny všechny úkony uvedené v § 118 odst. 1 a 2 o. s. ř. Toto zákonné ustanovení předpokládá, že soud prvního stupně v rámci jednání vůči účastníkům výslovně uvede, která právně významná skutková tvrzení účastníků lze považovat za shodná, která právně významná skutková tvrzení zůstala sporná a které z dosud navržených důkazů budou provedeny, popřípadě které důkazy soud provede, i když je účastníci nenavrhli.

12. Pokud sám okresní soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2025, sp. zn. 26 Cdo 443/2025 (kdy rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz), pak zřejmě nevzal v potaz, že právě v tomto rozsudku Nejvyšší soud podrobně rozvádí, že „první jednání“ uvedené v § 118b odst. 1 věta druhá o. s. ř. nemá jen prvek časový, ale také prvek obsahový, kterým „jsou (musí být) takové úkony, které je soud povinen při jednání provést dříve, než přistoupí k dokazování (k provádění důkazů) o věci samé; tedy úkony soudu uvedené v § 118 odst.1 a 2 o. s. ř.“ 13. Z výše citované judikatury je tak zjevné, že pokud nejsou u prvního jednání soudu učiněny úkony uvedené v § 118 odst. 2 o. s. ř., pak i v případě, že je stranám poskytnuto u tohoto prvního jednání poučení dle § 118b o. s. ř., účinky koncentrace nastat nemohou. Slovy Nejvyššího soudu v rozsudku sp. zn. 26 Cdo 443/2025 „řečeno lapidárně, nejpozději při tom jednání soudu, při němž přistoupil k zahájení dokazování, musí soud poučení o koncentraci řízení dle § 118b odst. 1 o. s. ř. účastníkům poskytnout. Jestliže soud v takto vymezený okamžik poučení o koncentraci řízení dle § 118b odst. 1 o. s. ř. poskytne, je podmínkou nastoupení účinků koncentrace řízení dle § 118b odst. 1 o. s. ř. též to, že respektoval postup předepsaný ustanoveními § 118 odst. 1 a 2 o. s. ř.; tedy jinými slovy, že (do té doby) provedl všechny úkony předepsané mu § 118 odst. 1 a 2 o. s. ř.“ 14. V dané věci však okresní soud u prvního jednání ve věci dne 19. 10. 2021, jak vyplývá z protokolu o tomto jednání, neprovedl žádné úkony předpokládané § 118 odst. 2 o. s. ř., pouze vyzval žalobce k přednesu žaloby, následně „přečetl“ k důkazu listiny založené na č. l. 5-19 a 43-50 spisu a poté účastníky poučil dle § 118b odst. 1 věta druhá a třetí o. s. ř. Právě pro absenci úkonů dle § 118 odst. 2 o. s. ř. však účinky koncentrace daného řízení za této situace nemohly nikdy nastat.

15. Oproti původnímu řízení pak okresní soud poskytl účastníkům před vyhlášením rozsudku poučení dle § 119a o. s. ř., pročež nastala koncentrace v podobně neúplné apelace.

16. Okresnímu soudu má odvolací soud za potřebné dále vytknout, že se nedostatečně věnoval právním úvahám odvolacího soudu a jim přijatým závěrům k samotnému žalobnímu nároku, když zcela nesprávně poskytl u jednání dne 20. 11. 2025 žalobcům poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. ve vztahu k tvrzením, že mezi stranami byla uzavřena toliko jedna smlouva o dílo na rekonstrukci celého domu, a v rámci dokazování pak opětovně vyslechl v tomto směru žalobce a žalovaného, byť odvolací soud přijal po doplněném dokazování jednoznačný závěr o tom, že mezi stranami byly uzavřeny dvě samostatné smlouvy.

17. Stejně tak je okresnímu soudu zapotřebí dále vytknout, že nerespektoval pokyny udělené mu v bodě 34 zrušujícího usnesení odvolacího soudu ze dne 22. 8. 2025, zejména, aby ve vztahu ke smlouvě o dílo týkající se II. nadzemního podlaží postavil na jisto, zda tato smlouva nadále trvá, či zanikla a na základě jakého právního důvodu s tím, že až poté je možno zabývat se tím, podle jakých pravidel bude řešeno vypořádání mezi účastníky, zda dle § 2613 o. z. nebo dle § 2999 o. z. Okresní soud však na tento postup zcela rezignoval a v napadeném rozsudku pouze zopakoval své nesprávné závěry vyslovené ve svém původním rozhodnutí.

18. Odvolací soud předně uvádí, že zcela odkazuje na své skutkové závěry, které vyslovil ve zrušujícím usnesení ze dne 22. 8. 2025, na něž navázal právní posouzení o tom, že ve vztahu k rekonstrukci rodinného domu žalobců byly mezi stranami uzavřeny dvě samostatné smlouvy a důvodnost uplatněného nároku na zaplacení 554 422 Kč je možno vztáhnout toliko ke smlouvě týkající se rekonstrukce II. nadzemního podlaží, neboť žalobní tvrzení ohledně ukončení smluvního vztahu jsou vázána na odstoupení od smlouvy ze dne 24. 7. 2019 pro prodlení žalovaného s rekonstrukcí podkroví, to vše za stavu, kdy dílo spočívající v rekonstrukci I. nadzemního podlaží bylo již dříve dokončeno.

19. Odvolací soud k tomuto svému závěru o dvou samostatných smlouvách o dílo dále ještě doplňuje, že na něm nemůže nic změnit ani skutečnost, že schodiště do podkroví bylo původně naceněno v rámci nabídky rozpočtu týkajícího se I. nadzemního podlaží, avšak v rámci rekonstrukce tohoto podlaží nebylo vybudováno celé a byla učiněna pouze příprava pro něj. Jak totiž vyplývá ze souhlasu s provedením ohlášeného stavebního záměru změnou stavby před jejím dokončením ze dne 25. 10. 2017, změna v ohlášení se jednoznačně týkala právě i toho, že do podkroví mělo být nově vybudováno schodiště, tudíž byť bylo původně uvedeno v rozpočtu I. nadzemního podlaží, strany v původním stavebním ohlášení (týkající se smlouvy o dílo ve vztahu k I. nadzemnímu podlaží) s výstavbou schodiště jednoznačně nepočítaly a poprvé jej vůči stavebnímu úřadu oznámily až v souvislosti s rekonstrukcí podkroví, tzn. v souvislosti s onou druhou smlouvou o dílo, pročež výstavba samotného schodiště (mimo přípravu na něj) byla součástí až této druhé smlouvy. Tento postup dle odvolacího soudu odpovídá i veškerým pravidlům logiky s ohledem na to, kde mělo být schodiště situováno – v rámci otevřené obytné části, pročež by bylo naprosto nelogické a nepraktické, aby bylo vybudováno dříve, než proběhne rekonstrukce půdních prostor, a používalo se jak pro odklizení nepotřebného starého stavebního materiálu z půdy, tak pro přístup v době rekonstrukce podkroví, když by to znamenalo dlouhodobé znečištění a zaprášení nově zrekonstruovaných obytných a současně již i obývaných prostor. Za účelem přístupu do podkroví sami žalobci vybudovali provizorní přístup vytvořením otvoru na půdu v garáži, kterým se dostávalo do podkroví po žebříku; tento byl používán ještě v průběhu tohoto řízení.

20. Dále ke skutkovému stavu je nezbytné uvést, že účastníci shodně skutkově tvrdili, že rekonstrukce II. nadzemního podlaží zůstala nedokončena a že žalobce dodal do podkroví OSB desky na zhotovení podlahy (pol. č. 75; všechny uvedené položky byly vymezeny v podání ze dne 1. 6. 2020), hraněné řezivo (hranoly 8/8 cm o délce 4 m, celkově dodáno 125 běžných metrů), napuštěné impregnací Bochemit, včetně dovozu (pol. č. 76), zateplení v podobě vaty tloušťky 140 mm pro zateplení atiky domu, celkem 39 běžných metrů (pol. č. 77), nechal nařezat, poohýbat a navrtat spojovací materiál pro položení podlahy dodaný žalobcem (pol. č. 81), dodal spojovací prostředky na zhotovení záklopu podlahy, šrouby, vruty, hřebíky, chemickou kotvu, natloukací hmoždinky (pol. č. 82), betonářskou ocel pro ankry, celkem 34 běžných metrů o průměru 16 mm (pol. č. 83), šroubovnici o průměru 14 mm, 3 ks (pol. č. 84), ocelový vinkl 50x50 mm (pol. č. 85), 2 x pistolovou pěnu (pol. č. 86), obezdil atiku domu starými cihlami a dodal maltu (pol. č. 89), provedl bourací a usazovací práce pro osazení hranolů pro podlahu, zateplení atiky domu pod střechou a podlahou, provedl ankrování domu zhotovenými ankry, stažení pozednic z důvodu odstranění stahujících trámů nad podlahou, ukotvil pozednice k podlaze a atice domu, položil část roštů s hranoly a ukotvil je do stávající podlahy, položil část OSB desek do ukotvených hranolů (část pol. č. 90). Tato shodná skutková tvrzení účastníků převzal soud za svá zjištění.

21. Mezi stranami zůstalo sporným pouze to, v jakém množství žalovaný dodal a současně položil OSB desky (když případné další nepoložené a nevyužité desky je možno vrátit), v tomto směru odvolací soud vyšel zejména ze znaleckého posudku znalkyně tituly před jménem jméno FO a z její výpovědi (jakož i z fotografií pořízených znalkyní na místě samém, z nichž je zřejmé, že celá podlaha v podkroví položena nebyla) u jednání odvolacího soudu dne 8. 6. 2026, která potvrdila, že při ohledání na místě samém bylo skutečně použito a připevněno k hranolům 50 m2 OSB desek. Dále mezi stranami zůstalo sporným, zda bylo dodáno a použito hraněné řezivo a desky na záklop podlahy v podkroví o rozměrech 0,42 m2 x 17 m2 v žalovaným účtované ceně 2 520 Kč. I zde odvolací soud vychází zejména z výpovědi znalkyně tituly před jménem jméno FO, která byla na místě samém v době probíhajícího řízení a nový záklop podlahy podkroví na místě neshledala, pročež je v tomto směru nutno přisvědčit verzi žalobců. Tyto závěry byly náležitě odůvodněny, byly podloženy ohledáním stavu na místě samém a nebyly v rozporu ani s výsledky ostatních provedených důkazů.

22. Vzhledem k tomu, že žalovaný vystavil žalobcům fakturu č. 2/18, v níž byly zahrnuty i materiál a práce, týkající se podkroví, a žalobci tuto fakturu v době trvání smlouvy žalovanému bez jakýchkoli výhrad uhradili, přitom současně byla mezi nimi dohodnuta postupná úhrada dodaných prací a matriálu a taková byla i běžná praxe zavedená mezi nimi v souvislosti se zakázkou týkající se I nadzemního podlaží, lze pak dospět k závěru, že se takto strany dohodly na ceně prací a materiálu, které byly do podkroví dodány. Rovněž tak s ohledem na v tomto směru neexistující skutkové tvrzení žalobců o tom, že by některé práce a materiál takto dodané nebyly v podkroví využitelné, má odvolací soud za to, že všechen takto dodaný materiál a provedené práce využitelné jsou.

23. Namítali-li žalobci, že dílo je vadné v tom, že hranoly pod OSB deskami nebyly položeny do kříže, ale pouze jedním směrem, vycházeli tak dle svých tvrzení pouze ze závěrů písemného znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO. Nicméně v rámci své výpovědi znalkyně vysvětlila, že k této otázce jako znalkyně z oboru ekonomika, ceny a odhady staveb, není schopna se v rámci znalecké činnosti vyjádřit, vedle této své kvalifikace však působí jako odborník v postavení autorizovaného projektanta, a právě z této odborné činnosti jí je známo, že takový postup není vadný, nicméně běžnější a pro stabilitu podlahy pevnější je způsob položení hranolů do kříže. Současně však připustila, že takový postup by nutně znamenal, že by se o výšku této další řady hranolů snížila celková podchozí výška podkroví. V řízení přitom nebylo sporným, že právě proto, aby byla zachována podchozí výška podle stavebních předpisů, musel žalovaný před zahájením pokládky podlahy odstranit některé trámy střechy tak, aby dostál těmto stavebním pravidlům.

24. Znalkyně pak v rámci své výpovědi, vycházeje ze stavu dodaného materiálu a prací, které vyšly z výše uvedených shodných tvrzení účastníků, potvrdila, že obvyklá cena těchto prací a dodaného materiálu zcela odpovídá tomu, co žalovaný žalobcům za tyto položky vyúčtoval v rámci fa č. 2/18, tedy, že obvyklá cena položky č. 76 činí 5 390 Kč, č. 77 činí 3 422 Kč, č. 81 činí 500 Kč, č. 82 činí 1 243 Kč, č. 83 činí 1 024 Kč, č. 84 činí 330 Kč, č. 85 činí 218 Kč, č. 86 činí 292 Kč, č. 89 činí 436 Kč. Pokud jde o hodnotu dodaných a zpracovaných 50 m2 OSB desek, pak znalkyně potvrdila, že rovněž žalovaným účtovaná cena za 66 m2 desek odpovídá ceně obvyklé v době dodání, pročež cena za 50 m2 byla odvolacím soudem stanovena na 13 835 Kč (18 626 Kč : 66 m2 x 50 m2). Ve vztahu k položce č. 90 pak z výpovědi znalkyně vyplynulo, že obvyklá hodnota těch prací, které byly specifikovány pod touto položkou a byly i skutečně v podkroví provedeny, ke dni jejich provedení odpovídala částce 8 520 Kč, která byla žalovaným účtovaná společně i za další práce (podle výsledků provedeného dokazování neprovedené), pročež odvolací soud počítal s celou touto částkou.

25. Žalovaný fakturou č. hodnota vyúčtoval za materiál a práce za podkroví, tj. za rekonstrukci II. nadzemního podlaží, žalobcům celkem 42 521 Kč (když fakturou bylo účtováno celkem 59 961 Kč, avšak z této částky bylo dle shodných tvrzení stran k pol. č. 78, 79 a 80 účtováno 14 440 Kč za krb a materiál a práce s ním spojené), které byly žalobci uhrazeny, ve skutečnosti obvyklá cena takto dodaného materiálu a prací činila 35 210 Kč.

26. Podle § 2613 o. z. zmaří-li objednatel provedení díla z důvodu, za nějž odpovídá, náleží zhotoviteli cena za dílo snížená o to, co zhotovitel neprovedením díla ušetřil.

27. Vzhledem pak k tomu, že byl již v původním zrušujícím usnesení odvolacího soudu konstatován jednoznačný skutkový závěr rovněž o tom, že žalobci zakázali žalovanému vstup na staveniště ve vztahu k podkroví (na který lze pro stručnost odkázat) s tím, že v rekonstrukci podkroví budou pokračovat sami, bylo nutno se v právním posouzení zabývat tím, zda závazek ze smlouvy o dílo týkající se II. nadzemního podlaží mezi stranami dále existuje či zanikl, případně jakým způsobem.

28. Odvolací soud má za potřebné zdůraznit, že zmaření provedení díla z důvodů, za něž odpovídá objednatel ve smyslu § 2613 o. z. dopadá především na případy, které budou zakládat v důsledku porušení povinností objednatele právo zhotovitele odstoupit od smlouvy o dílo a případy nemožnosti plnění.

29. Podle § 2006 odst. 1 o. z. stane-li se dluh po vzniku závazku nesplnitelným, zaniká závazek pro nemožnost plnění. Plnění není nemožné, lze-li dluh splnit za ztížených podmínek, s většími náklady, s pomocí jiné osoby nebo až po určené době.

30. Podle § 2591 o. z. je-li k provedení díla nutná součinnost objednatele, určí mu zhotovitel přiměřenou lhůtu k jejímu poskytnutí. Uplyne-li lhůta marně, má zhotovitel právo podle své volby si buď zajistit náhradní plnění na účet objednatele, anebo, upozornil-li na to objednatele, odstoupit od smlouvy.

31. Ve vztahu k nemožnosti plnění podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2009, sp. zn. 23 Cdo 4092/2007, jehož závěry jsou dle odvolacího soudu použitelné i za současné úpravy dodatečné nemožnosti plnění dle § 2006 o. z., skutečnost že objednatel zhotoviteli sdělil, že jeho přítomnost na předmětné stavbě je nežádoucí a že nechal dílo dokončit třetí osobou, nemá za následek splnění závazku zhotovitele, nýbrž v důsledku této skutečnosti závazek zaniká pro dodatečnou nemožnost plnění. Tento závěr má naprostou logiku, neboť samotným neumožněním vstupu na stavbu nemůže nastat následná nemožnost plnění, tato nastane až v okamžiku, kdy již dílo není možno dokončit, a to ani následně, protože dokončeno je.

32. V daném konkrétním případě však není sporu o tom, že žalobci fakticky nenechali dílo dokončit třetí osobou a ani sami je nedokončili, pouze žalovanému zakázali další vstup na staveniště, a dílo je nadále nedokončené. Již z tohoto důvodu nepřichází do úvahy aplikace § 2006 o. z. Rovněž tak není sporu o tom, že žalovaný nevyužil své možnosti dané zákonem a neodstoupil od předmětné smlouvy o dílo ve smyslu § 2591 o. z. pro neposkytnutí součinnosti ze strany žalobců jako objednatelů, kteří žalovanému vstup na staveniště zakázali.

33. Za výše uvedeného stavu tak závazek z důvodu zmaření provedení díla na straně objednatelů nezanikl a nadále trval, když odvolací soud má za to, že žalovaný měl být jako podnikatel více aktivní a činit kroky k tomu, aby závazek zanikl výše uvedeným způsobem, který mu zákon poskytoval. Pokud tak neučinil, nic nebránilo tomu, aby za situace, kdy žalobci nevyužili k dokončení díla třetí osobu a ani dílo sami nedokončili, vyzvali později žalovaného k dokončení předmětného díla, byť s delším časovým odstupem, neboť smlouva do té doby žádným ze zákonných důvodů nezanikla.

34. Podle § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

35. Podle § 1977 o. z. poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla.

36. Podle § 1978 odst. 1 o. z. zakládá-li prodlení jedné ze smluvních stran nepodstatné porušení její smluvní povinnosti, může druhá strana od smlouvy odstoupit poté, co prodlévající strana svoji povinnost nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě, kterou jí druhá strana poskytla výslovně nebo mlčky.

37. Pokud tedy žalovaný na výzvy žalobců k dokončení díla nereagoval a dílo nedokončil, je možno s ohledem na výše uvedená zákonná ustanovení dospět k závěru, že žalobci a) a b) oprávněně přistoupili k odstoupení od smlouvy pro prodlení žalovaného, které bylo žalovanému doručeno uložením u pošty. Odvolací soud má dále, s ohledem na závěry vyslovené v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2024, sp. zn. 31 Cdo 3823/2023, za to, že v daném případě ani není podstatné, zda bylo odstoupení ze strany žalobců učiněno ve lhůtě bez zbytečného odkladu ve smyslu § 1977 o. z., neboť v tomto rozhodnutí velký senát uzavřel, že marným uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu sice věřitel ztrácí možnost odstoupit od smlouvy za podmínek pro podstatné prodlení, avšak pokud prodlení dlužníka stále trvá, může věřitel i nadále od smlouvy odstoupit za podmínek pro nepodstatné prodlení. Oznámí-li v takovém případě dlužníku, že odstupuje od smlouvy, aniž mu předtím poskytl dodatečnou lhůtu ke splnění, účinky odstoupení od smlouvy nastanou teprve po marném uplynutí přiměřené dodatečné lhůty, která měla být dlužníku poskytnuta ke splnění povinností. Její běh počíná okamžikem, kdy se odstoupení dostalo do dispoziční sféry dlužníka. Za situace, kdy odstoupení bylo doručeno žalovanému uložením u pošty dne 25. 7. 2019, k tomuto okamžiku se dostalo do sféry vlivu žalovaného, neboť nemůže jít k tíži žalobců, že si žalovaný zásilku řádně nevyzvedl. Ode dne následujícího počala běžet přiměřená dodatečná lhůta pro to, aby žalovaný dokončil dílo s tím, že odvolací soud má za to, že doba půl roku, která mu byla dána, než žalobci přistoupili k podání žaloby, byla skutečně dostatečně přiměřená. Od konce července 2019 však žalovaný nepodnikl jakékoli kroky k tomu, aby dílo v podobě zhotovení podkroví v domě žalobců dokončil, pročež ke dni podání žaloby zcela jistě uběhla dostatečně dlouhá dodatečná lhůta ke splnění jeho povinnosti, tudíž odstoupení žalobců nejpozději ke dni podání žaloby vyvolalo právní účinky.

38. Odstoupením od smlouvy zanikly práva a povinnosti smluvních stran (srov. § 2005 odst. 1 o. z.), tj. povinnost zhotovitele na svůj náklad a nebezpečí provést dílo a povinnost objednatele dílo převzít a zaplatit za něj zhotoviteli sjednanou cenu (srov. § 2586 odst. 1 o. z.). Naopak vznikla povinnost toho, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatil, vydat ochuzenému, oč se obohatil. V případě, kdy podle zrušené smlouvy plnily obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala (srov. § 2993 o. z.), není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné (např. právě proto, že spočívalo v provedení prací a výkonů), má ochuzený právo na peněžitou náhradu (srov. § 2999 odst. 1 o. z.). Při ocenění prospěchu, kterého se objednateli dostalo v případě odstoupení od smlouvy o dílo, není majetkovým vyjádřením tohoto prospěchu peněžitá částka, která odpovídá nákladům na zhotovení díla, nýbrž peněžitá náhrada odpovídající skutečnému majetkovému prospěchu objednatele díla. V případě, že je zjišťována výše obohacení poskytnutého zhotovitelem objednateli, je třeba zohlednit jednak úplatu sjednanou mezi stranami podle § 2999 odst. 2 o. z., jednak vadnost poskytnutého plnění, bylo-li dílo dokončeno a předáno, případně obdobně nikoli řádnost takto poskytovaného plnění, nebylo-li dílo ani dokončeno a předáno (blíže srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2023, sp. zn. 24 Cdo 430/2023). Toto citované rozhodnutí dovolacího soudu se zaobíralo obdobnou situací a soud dospěl k závěru, že ve věci je třeba posoudit otázku vzniku a výše nároku podle úpravy bezdůvodného obohacení, když prokazatelně došlo k odstoupení od smlouvy o dílo žalobci pro prodlení žalovaného a žalobci vznesli svůj žalobní nárok vůči žalovanému po zániku závazku (nikoliv podle § 2613 o. z.).

39. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1060/2017, při ocenění prospěchu, kterého se objednateli dostalo v případě odstoupení od smlouvy o dílo, není majetkovým vyjádřením tohoto prospěchu peněžitá částka, která odpovídá nákladům na zhotovení díla, nýbrž peněžitá náhrada odpovídající skutečnému majetkovému prospěchu objednatele díla (kdy je tak třeba zkoumat i využitelnost provedeného díla objednatelem). Při stanovení výše této peněžité náhrady soud musí přiměřeně přihlédnout i k případné vadnosti, či neúplnosti poskytnutého plnění, pokud má za následek snížení skutečného majetkového prospěchu objednatele díla. Dílo má přitom vadu, neodpovídá-li smlouvě. Pro závěr o tom, zda je dílo vadné, je tedy třeba přihlížet ke smlouvě, ač od ní bylo později odstoupeno, a na samotné plnění se pohlíží jako na bezdůvodné obohacení. Ostatně, bylo by absurdní, aby k vadám, pro které došlo k odstoupení od smlouvy, nebylo možno přihlížet při stanovení rozsahu bezdůvodného obohacení.

40. V rozsudku ze dne 13. 10. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2925/2021, dále Nejvyšší soud vyslovil, že v případě, že je zjišťována výše obohacení poskytnutého zhotovitelem objednateli, je tak třeba zohlednit jednak úplatu sjednanou mezi stranami podle § 2999 odst. 2 o. z., jednak vadnost poskytnutého plnění, bylo-li dílo dokončeno a předáno, případně obdobně nikoli řádnost takto poskytnutého plnění, nebylo dílo ani dokončeno a předáno. Uvedeným požadavkům může dostát např. postup, jímž dojde ke zjištění poměru mezi obvyklou cenou plnění, jež bylo zhotovitelem fakticky poskytnuto, a obvyklou cenou celkového plnění bez vad, jež mělo být plněno, a následně v tomto poměru dojde k ponížení smluvené úplaty. Tímto způsobem bude zohledněno právo ochuzeného na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny podle § 2999 odst. 2 o. z. i s přihlédnutím k vadnosti plnění, k němuž má dojít ve smyslu závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1060/2017.

41. Tímto způsobem odvolací soud posuzoval jak dodaný materiál, tak provedené práce, avšak jen ve vztahu k II. nadzemnímu podlaží. Vyšel jednak z nesporných tvrzení účastníků, která byla učiněna u jednání odvolacího soudu dne 14. 4. 2026, u něhož se strany shodly, že žalobce dodal do podkroví OSB desky na zhotovení podlahy, hraněné řezivo (hranoly 8/8 cm o délce 4 m, celkově dodáno 125 běžných metrů), napuštěné impregnací Bochemit, včetně dovozu, zateplení v podobě vaty tloušťky 140 mm pro zateplení atiky domu, celkem 39 běžných metrů, nechal nařezat, poohýbat a navrtat spojovací materiál pro položení podlahy dodaný žalobcem, dodal spojovací prostředky na zhotovení záklopu podlahy, šrouby, vruty, hřebíky, chemickou kotvu, natloukací hmoždinky, betonářskou ocel pro ankry, celkem 34 běžných metrů o průměru 16 mm, šroubovnici o průměru 14 mm, 3 ks, ocelový vinkl 50x50 mm, 2 x pistolovou pěnu, obezdil atiku domu starými cihlami a dodal maltu, provedl bourací a usazovací práce pro osazení hranolů pro podlahu, zateplení atiky domu pod střechou a podlahou, provedl ankrování domu zhotovenými ankry, stažení pozednic z důvodu odstranění stávajících trámů nad podlahou, ukotvil pozednice k podlaze a atice domu, položil část roštů s hranoly a ukotvil je do stávající podlahy, položil část OSB desek do ukotvených hranolů, jednak ze zjištění objektivizovaných znaleckým zkoumáním.

42. Pakliže dílo v podkroví nebylo ze strany žalovaného dokončeno a předáno, musel se odvolací soud zabývat otázkou řádnosti poskytnutého plnění, nicméně rovněž vadnost plnění nebyla na nedokončeném díle shledána. Namítali-li totiž žalobci, že dílo je vadné v tom, že hranoly pod OSB deskami nebyly položeny do kříže, ale pouze jedním směrem, vycházeli tak dle svých tvrzení pouze ze závěrů písemného znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO, která svůj závěr v tomto směru upřesnila. Znalkyně vysvětlila, že takový postup není vadný, nicméně běžnější a pro stabilitu podlahy pevnější je způsob položení hranolů do kříže. Současně připustila, že takový postup by nutně znamenal, že by se o výšku této další řady hranolů snížila celková podchozí výška podkroví. V řízení přitom nebylo sporným, že právě proto, aby byla zachována podchozí výška podle stavebních předpisů, musel žalovaný před zahájením pokládky podlahy odstranit některé trámy střechy tak, aby dostál těmto stavebním pravidlům. Z tohoto důvodu tedy odvolací soud uzavřel, že žalovaným provedené práce v souvislosti s podkrovím byly provedeny řádně.

43. Znalkyně pak potvrdila, že obvyklá cena prací a dodaného materiálu zcela odpovídá tomu, co žalovaný žalobcům vyúčtoval v rámci fa č. 2/18, tedy, že obvyklá cena položky č. 76 činí 5 390 Kč, č. 77 činí 3 422 Kč, č. 81 činí 500 Kč, č. 82 činí 1 243 Kč, č. 83 činí 1 024 Kč, č. 84 činí 330 Kč, č. 85 činí 218 Kč, č. 86 činí 292 Kč, č. 89 činí 436 Kč. Pokud jde o hodnotu dodaných a zpracovaných 50 m2 OSB desek, pak odvolací soud vyšel z částky 13 835 Kč (18 626 Kč : 66 m2 x 50 m2). Protože obvyklá hodnota zjištěných provedených prací pod položkou č. 90 činila 8 520 Kč, bylo nezbytné zahrnout i tuto částku, aniž by bylo namístě dále vést dokazování k ostatním pracem pod touto položkou žalovaným účtovaných.

44. Z výše uvedeného vyplývá, že pokud žalovaný fakturou č. 2/18 vyúčtoval za materiál a práce za podkroví žalobcům celkem 42 521 Kč, které byly žalobci uhrazeny, obvyklá cena takto dodaného materiálu a prací ve skutečnosti činila 35 210 Kč, žalovaný se na úkor žalobců obohatil o 7 311 Kč, které je povinen žalobcům vydat jako bezdůvodné obohacení.

45. Veden těmito důvody odvolací soud rozsudek okresního soudu ve smyslu § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil ve výroku I co do částky 7 311 Kč spolu s 10 % úrokem z prodlení za dobu od 21. 8. 2019 do zaplacení tak, že žalobě v tomto rozsahu vyhověl, aniž by však zavázal žalovaného plnit žalobcům k ruce společné a nerozdílné, když pro solidaritu věřitelů nebyly splněny podmínky dle § 1877 o. z. Výčet právních důvodů pro vznik aktivní solidarity vychází z § 1871 odst. 1 o. z., z nějž vyplývá, že aktivní solidarita může vzniknout na základě smlouvy, zákona nebo rozhodnutí soudu. V daném případě však žádný z těchto titulů nebyl dán, pročež žalovanému vznikly dva dílčí závazky v souhrnné výši 7 311 Kč s příslušenstvím. Pokud jde o přiznané příslušenství, přiznal jej odvolací soud tak, jak žalobci požadovali, když předžalobní výzva se do sféry vlivu žalovaného dostala dne 25. 7. 2019 (uložením u pošty), podle ní měla běžet 10denní lhůta k plnění, která uplynula dnem 5. 8. 2019 (když poslední den lhůty správně připadl na neděli 4. 8. 2019, pročež je v souladu s § 607 o. z. posledním dnem lhůty nejbližší následující pracovní den) a od 6. 8. 2019 se žalovaný dostal s touto částkou do prodlení. Žalobci však úrok z prodlení požadovali až od 21. 8. 2019, pročež při vázanosti žalobním návrhem odvolací soud úrok z prodlení žalobcům přiznal až od pozdějšího data. Jeho výše požadovaná žalobou pak odpovídá zákonnému úroku z prodlení pro první den prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a činí 10 %.

46. Ve zbytku výroku I, tj. ohledně 547 111 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 547 111 Kč od 21. 8. 2019 do zaplacení, pak odvolací soud rozsudek okresního soudu potvrdil jako věcně správný.

47. Vzhledem ke změně původního rozsudku okresního soudu bylo podle § 224 odst. 2 o. s. ř. nově rozhodováno o nákladech řízení před soudem prvního stupně. Při posuzování úspěchu a neúspěchu ve sporu vyšel odvolací soud z toho, že žalobci se domáhali po žalovaném zaplacení 554 422 Kč spolu s příslušenstvím, které činilo ke dni vyhlášení rozsudku odvolacího soudu 378 222,13 Kč, pročež celkově se tak domáhali zaplacení 932 644,13 Kč. Úspěšnými však byli pouze co do částky 12 298,50 Kč (tj. 7 311 Kč v součtu s 4 987,50 Kč jako kapitalizovaným příslušenstvím ke dni vyhlášení rozsudku odvolacího soudu). Z tohoto pohledu je tedy zřejmé, že byli úspěšnými pouze co do 1,3 %, ve zbytku byli neúspěšnými. Ve smyslu § 142 odst. 3 o. s. ř. je tento jejich úspěch na místě vyhodnotit jako úspěch zcela nepatrný a přiznat žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Stejná pravidla aplikoval odvolací soud i pro řízení odvolací.

48. Náklady řízení žalovaného před soudem prvního stupně (včetně nákladů odvolacího řízení po v pořadí prvním rozsudku okresního soudu, který byl zrušen) činí celkem 192 412 Kč a sestávají a) z částky 179 180 Kč jako odměny zástupkyně žalovaného za 17 úkonů právní služby po 10 540 Kč [tj. 1 úkon za přípravu a převzetí zastoupení dne 22. 1. 2021, 1 úkon za studium spisu dne 25. 1. 2021, 1 úkon za vyjádření k žalobě dne 13. 10. 2021, 1 úkon za účast u jednání dne 19. 10. 2021 v době od 13:20 hod. do 13:47 hod., 1 úkon za účast u jednání dne 21. 4. 2022 v době od 9:00 hod. do 9:25 hod., 1 úkon za účast u jednání dne 7. 6. 2022 v době od 12:45 hod. do 13:15 hod., 1 úkon za účast u jednání dne 1. 11. 2022 v době od 8:30 hod. do 8:55 hod., 1 úkon za účast u jednání dne 13. 12. 2022 v době od 13:30 hod. do 13:50 hod., 1 úkon za účast u jednání dne 21. 3. 2023 v době od 12:15 hod. do 12:30 hod., 1 úkon za účast u jednání dne 27. 2. 2024 za účast u jednání v době od 12:15 hod. do 13:30 hod., 1 úkon za účast u jednání dne 9. 4. 2024 v době od 8:30 hod. do 9:35 hod., 1 úkon za sepis vyjádření ze dne 24. 4. 2024, 1 úkon za účast u jednání dne 28. 1. 2025 v době od 12:15 hod. do 13:08 hod., 1 úkon za sepis vyjádření k odvolání dne 16. 5. 2025, 2 úkony za účast u jednání odvolacího soudu dne 22. 8. 2025 v době od 10:17 hod. do 13:39 hod., 1 úkon za účast u jednání soudu dne 20. 11. 2025 v době od 13:30 hod. do 14:50 hod., vše dle § 7 bod 6, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d), g), h) odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)], b) z částky 5 850 Kč jako náhradu hotových výdajů za těchto 17 úkonů právní služby dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu, z toho za 12 úkonů dle advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 po 300 Kč a 5 úkonů dle advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 po 450 Kč), c) z částky 3 200 Kč jako součtu částek 2 000 Kč představující náhradu za ztrátu času za 20 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 v souvislosti s cestami zástupkyně žalovaného k jednáním okresního soudu, resp. za účelem studia spisu, vždy z adresa do adresa a zpět [dne 25. 1. 2021, 2. 2. 2021, 19. 10. 2021, 21. 4. 2022, 7. 6. 2022, 1. 11. 2022, 13. 12. 2022, 21. 3. 2023, 27. 2. 2024, 9. 4. 2024 (vždy 2 započaté půlhodiny v souvislosti s jednou cestou)], 600 Kč představující náhradu za ztrátu času za 4 půlhodiny po 150 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu ve znění účinném od 1 .1. 2025 v souvislosti s cestou zástupkyně žalovaného k jednání odvolacího soudu z adresa a zpět, a konečně 600 Kč představující náhradu za ztrátu času za 4 půlhodiny po 150 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 v souvislosti s cestou zástupkyně žalovaného k jednání okresního soudu z adresa do adresa a zpět (dne 28. 1. 2025 a 20. 11. 2025), d) z částky 4 182 Kč představující cestovné k jednáním soudu, resp. za účelem studia spisu, sestávající ze součtu částek 3 x 224 Kč za cesty z adresa do adresa a zpět ve dnech 25. 1. 2021, 2. 2. 2021, 19. 10. 2021, 255 Kč za stejnou cestu dne 21. 4. 2022 a 282 Kč za stejnou cestu dne 7. 6. 2022, a to osobním vozidlem zn. typ vozidla, RZ SPZ, při ujetí vždy 36 km při cestě tam i zpět při kombinované spotřebě vozidla 6,6 l/100 km za použití motorové nafty při vyhláškové ceně 27,20 Kč/1 l a sazbě základní náhrady 4,40 Kč za 1 km pro rok 2021, vyhláškové ceně 36,10 Kč/1 l a sazbě základní náhrady 4,70 Kč za 1 km pro jednání dne 21. 4. 2022 a vyhláškové ceně 47,10 Kč/1 l a sazbě základní náhrady 4,40 Kč za 1 km pro jednání dne 7. 6. 2022, a částek 2 x 307 Kč za cesty z adresa do adresa a zpět ve dnech 1. 11. 2022 a 13. 12. 2022, 315 Kč za stejnou cestu dne 21. 3. 2023, 4 x 320 Kč za stejnou cestu dne 27. 2. 2024, 9. 4. 2024, 28. 1. 2025 a 20. 11. 2025, a 764 Kč za cestu z adresa a zpět dne 22. 8. 2025, vždy osobním vozidlem zn. typ vozidla, RZ SPZ při ujetí vždy 36 km (resp. 86 km dne 22. 8. 2025) při cestě tam i zpět při kombinované spotřebě vozidla 8,6 l/100 km za použití benzinu automobilového 95 oktanů při vyhláškové ceně 44,50 Kč/1 l a sazbě základní náhrady 4,70 Kč za 1 km pro rok 2022, vyhláškové ceně 41,20 Kč/1 l a sazbě základní náhrady 5,20 Kč za 1 km pro rok 2023, vyhláškové ceně 38,20 Kč/1 l a sazbě základní náhrady 5,60 Kč za 1 km pro rok 2024 a vyhláškové ceně 35,80 Kč/1 l a sazbě základní náhrady 5,80 Kč za 1 km pro rok 2025 [vždy počítáno dle vzorce (počet ujetých kilometrů x průměrná spotřeba x cena PHM) + (sazba za km x počet ujetých km)].

49. Z uvedeného je zřejmé, že zástupkyni žalovaného nebyla v souvislosti s náklady řízení před soudem prvního stupně přiznána odměna za účtovanou další poradu s klientem dne 20. 8. 2025, když potřeba takovéto porady zaměřující se na přípravu k jednání odvolacího soudu nevyplývala z obsahu spisu, neboť nebyla reakcí na žádnou významnou změnu v řízení.

50. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je rovněž odůvodněn § 142 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když v řízení před soudem odvolacím měl žalovaný stejný nepatrný neúspěch ve sporu, pročež jsou žalobci povinni uhradit mu na náhradě nákladů odvolacího řízení i tyto náklady v plné výši, tj. v částce 35 698 Kč. Tato částka představuje 31 620 Kč za odměnu zástupkyně za 3 úkony právní služby po 10 540 Kč dle § 7 bodu 6, 8 odst. 1, 11 odst. 1 písm. d), g) advokátního tarifu (tj. 1 úkon za sepis vyjádření k odvolání ze dne 28. 1. 2026 a 2 úkony za účasti u jednání odvolacího soudu dne 14. 4. 2026 v době od 8:30 hod. do 10:02 hod. a dne 8. 6. 2026 v době od 8:30 hod. do 10:28 hod.), 1 200 Kč za náhradu hotových výdajů zástupkyně za tyto 3 výše uvedené úkony právní služby po 450 Kč dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu, 1 200 Kč jako náhradu za ztrátu času za 8 půlhodin po 150 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu v souvislosti s cestami zástupkyně žalovaného k jednáním odvolacího soudu dne 14. 4. 2026 a 8. 6. 2026, a konečně 1 528 Kč jako cestovné za cestu osobním vozidlem zn. zn. typ vozidla, RZ SPZ adresa a zpět ve dnech 14. 4. 2026 a 8. 6. 2026 k jednáním odvolacího soudu při ujetí 2 x 86 km při kombinované spotřebě vozidla 8,6 km/100 km za použití benzinu automobilového 95 oktanů při vyhláškové ceně 37,40 Kč/1 l a sazbě základní náhrady 5,90 Kč za 1 km jízdy.

51. Konečně výroky V a IV rozsudku o nákladech státu vzniklých v souvislosti s řízením vychází § 148 odst. 1 o. s. ř., podle něhož stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

52. V řízení před okresním soudem vznikly státu náklady v souvislosti s přiznaným a proplaceným znalečným tituly před jménem jméno FO v celkové výši 41 830 Kč (20 000 Kč na základě usnesení okresního soudu ze dne 6. 12. 2023, č. j. 13 C 14/2020-154, dalších 20 000 Kč dle usnesení okresního soudu ze dne 9. 1. 2025, č. j. 13 C 14/2020-248, a konečně 1 830 Kč dle usnesení ze dne 5. 2. 2025, č. j. 13 C 14/2020-255) s tím, že 5 000 Kč z těchto nákladů bylo pokryto zálohou zaplacenou žalobkyní b) na účet okresního soudu dne 6. 4. 2023. S ohledem na to, že ve vztahu mezi účastníky byl aplikován § 142 odst. 3 o. s. ř., jsou žalobci povinni zaplatit státu celé tyto náklady, tj. částku 36 830 Kč (41 830 Kč – 5 000 Kč), a to na účet Okresního soudu v Novém Jičíně.

53. Před odvolacím soudem vznikly státu náklady v souvislosti s přiznaným a proplaceným znalečným znalkyni tituly před jménem jméno FO v celkové výši 4 800 Kč (na základě usnesení odvolacího soudu ze dne 24. 6. 2026, č. j. 57 Co 32/2026-488). Opět s ohledem na úspěch žalovaného i v odvolacím řízení jsou žalobci povinni uhradit tuto částku tentokrát na účet Krajského soudu v Ostravě.

54. Žalobci pak byli zavázáni zaplatit náklady řízení před soudy obou stupňů do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., ve vztahu k žalovanému v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám jeho zástupkyně. Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání je možno podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně.