57 Co 44/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky Severové a soudců JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D. a Mgr. Michaely Janošcové ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozená dne Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozený dne Datum narození žalobce B bytem adresa žalobce oba zastoupeni advokátem jméno zástupce sídlem adresa zástupce proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 710 000 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 1. 11. 2024, č. j. 7 C 113/2019-330

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I potvrzuje.

II. Ve výroku II se rozsudek okresního soudu mění takto:Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Opavě na náhradě nákladů státu 15 760 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku; ve zbývajícím rozsahu se rozsudek okresního soudu potvrzuje.

III. Ve výroku III se rozsudek okresního soudu mění takto:Žalovaný je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení žalobců České republice – Okresnímu soudu v Opavě 494 810 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení žalobců České republice – Okresnímu soudu v Opavě 49 615 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům 710 000 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím (výrok I) a uložil žalovanému povinnost zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Opavě na nákladech řízení 39 400 Kč a soudní poplatek 14 200 Kč (výrok II) a dále povinnost zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Opavě na nákladech řízení žalobců 318 738,20 Kč (výrok III).

2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dne 22. 10. 2018 kolem 13:25 hodin byl požárem zasažen nezkolaudovaný rodinný dům žalobců na adrese , název ulice, , parc. č. , hodnota, , v k. ú. , adresa, (dále jen „dům“), když ohnisko požáru bylo na zadní terase přiléhající k domu, a to v prostoru plastové bedny s papírem a se dřevem. Příčinou požáru byla stanovena nedbalost dospělé osoby při manipulaci s otevřeným ohněm. Žalovaný, který si jako důchodce příležitostně přivydělává, vykonával práce rovněž na domě žalobců. Žalovaný je náruživým kuřákem, kouří při práci a ledabyle odhazuje nedopalky. I v jiných případech, kdy byl žalovaný přítomen na stavbě domu, při práci kouřil cigarety, nikdy nepoužíval popelník, nedopalky od cigaret odhazoval neuhašené. Dne 22. 10. 2018 v rozhodné době se na stavbě domu nacházeli pouze žalobkyně, která je nekuřák, a žalovaný, jako kuřák nikoliv jen příležitostný. Kolem 13 hodin snědl žalovaný s žalobkyní na terase oběd, pak měli na terase kávu, u které si žalovaný zapálil cigaretu. Výše škody byla objektivizována znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, a byla stanovena ve vyšší částce, než žalobci požadovali (892 000 Kč bez DPH, 1 160 000 Kč s DPH).

3. Zjištěný skutkový stav podřadil soud pod § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a pod § 17 odst. 1 písm. a) zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů, a dospěl k závěru, že žalovaný odpovídá za způsobený požár, když jeho konání vedlo k iniciaci požáru. Jednání žalovaného je jedinou pravděpodobnou příčinou vzniku škody v důsledku požáru, nebýt jednání žalovaného, ke vzniku požáru v části terasy domu by nedošlo. Žalobcům přiznal požadovanou částku, když výše škody byla zjištěna znaleckým posudkem ve vyšší částce, než žalobci požadovali (892 000 Kč bez DPH, 1 160 000 Kč s DPH), a to s požadovaným úrokovým příslušenstvím.

4. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný, který se domáhal jeho změny tak, aby žaloba byla zamítnuta. Namítal, že soud prvního stupně s odkazem na závazný právní názor odvolacího soudu vycházel s žalobci předestřené pravděpodobnosti, že žalovaný svou nedbalostí tím, že je náruživým kuřákem, že při práci kouří a ledabyle odhazuje nedopalky, způsobil požár, tedy z pravděpodobnosti založené jen na tvrzení žalobců. Žalovaný v rámci své obrany opakovaně zdůrazňoval, že se ze strany žalobců jedná o nepravdivé tvrzení, nepodložené konkrétními důkazy. Nezpochybňuje, že příčinou požáru mohla být nedbalost dospělé osoby při manipulaci s otevřeným ohněm, avšak rozhodně odmítá, že tento závěr podporuje domněnku žalobců, kdo byl škůdcem. Závazný právní názor odvolacího soudu si soud prvního stupně vyložil nesprávně, když rozhodně nelze v dané věci na základě provedených nepřímých důkazů hovořit o jistotě (přesvědčení) nabyté bez rozumných pochybností. Nesouhlasí rovněž s posouzením případné příčiny požáru ve vztahu k provozu letní kuchyně, způsobem realizace letní kuchyně a související elektroinstalace, když bylo prokázáno, že terasa byla postavena bez povolení, sloužila jako kuchyně k vaření a elektroinstalace byla provedena neprofesionálně a chybně, když byly porušeny základní předpisy. Soud prvního stupně nepřihlédl k vadám žaloby, na což v průběhu řízení opakovaně poukazoval, mj. v podobě naprosté absence relevantních žalobních tvrzení ohledně výše škody a absence důkazů o nákladech na opravu ve formě prací a použitého materiálu. Postup soudu byl chybný zejména ve vztahu k opakovaným poučením a koncentraci řízení, přičemž tyto chyby ve svém důsledku znamenaly výrazné porušení zásady rovnosti účastníků řízení, což se mj. projevilo i při rozdílném rozhodování ohledně žádostech účastníků o osvobození od soudních poplatků.

5. Žalobci se ve vyjádření k odvolání ztotožnili jak se skutkovými, tak právními závěry soudu prvního stupně a navrhli, aby byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Žalovaný v podaném odvolání polemizuje s hodnocením důkazů soudem prvního stupně, když nelze přehlédnout, že bylo zjištěno, že ohniskem požáru byla plastová řeznická bedna naplněná papírem a dřevěnou štěpkou, přičemž příčinou požáru bylo nedbalostní jednání osoby, která na terase zacházela s otevřeným ohněm. Jediným kuřákem a osobou, která manipulovala s ohněm v daném místě a čase byl žalovaný, což ostatně ani nerozporoval ovšem s výhradou, že byl při této manipulaci s nedopalky od cigaret opatrný. Uvedené skutečnosti svědčí pro správnost závěru, ke kterému dospěl soud prvního stupně.

6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně [§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] a dospěl k závěru, že odvolání není, vyjma rozhodnutí o náhradě nákladů účastníků a státu, důvodné.

7. Žalobci se svou žalobou domáhali, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jim 710 000 Kč s úrokovým příslušenstvím jako náhradu škody způsobené požárem dne 22. 10. 2018 na rozestavěném domě v jejich vlastnictví, a to jednáním žalovaného, který vypomáhal při výstavbě domu a v důsledku žalovaným odhozeného nedopalku cigarety vznikl požár na terase domu.

8. Procesní obrana žalovaného se opírala o tvrzení, že nezapříčinil vznik požáru na terase domu odhozením nedopalku cigarety, když při kouření byl vždy opatrný, na terase nekouřil, popř. popel odklepl do misky od květináče. Příčinou požáru byla stanovena nedbalost dospělé osoby při manipulaci s ohněm, nebyla zjištěna vina konkrétní osoby. Vznik požáru má přímou souvislost s provozem tzv. černé kuchyně na terase domu, kdy žalobci porušili řadu předpisů týkajících se elektroinstalace, zapojení plynového sporáku na terase, použití izolačních materiálů.

9. Pro úplnost odvolací soud dodává, že napadený rozsudek je druhým rozsudkem ve věci, když předchozí rozsudek okresního soudu ze dne 24. 7. 2020, č. j. 7 C 113/2019-81, byl zrušen usnesením odvolacího soudu ze dne 2. 3. 2021, č. j. 57 Co 334/2020-112, byl zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, mj. se závazným právním názorem odvolacího soudu, aby poté co si soud prvního stupně po řádném splnění poučovací povinnosti vůči žalobcům dle § 118a odst. 3 o. s. ř. opatří dostatek důkazů pro posouzení případné odpovědnosti žalovaného za škodu vzniklou žalobcům a tyto provede, věc znovu posoudí po právní stránce, přičemž nový rozsudek náležitě odůvodní dle § 157 odst. 2 o. s. ř. Dále odvolací soud zdůraznil zásadu volného hodnocení důkazů dle § 132 o. s. ř., a to s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu např. sp. zn. 21 Cdo 2682/2013, nebo nález Ústavního soudu sp. zn. ÚS 2283/17. Pokud soud prvního stupně na základě výsledků provedeného dokazování a volného hodnocení důkazů dospěje k závěru o naplnění předpokladů pro vznik odpovědnosti žalovaného za škodu vzniklou žalobcům, tedy že základ nároku je dán, nepřehlédne judikatorní závěry ve vztahu ke škodě na věci a její výši (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1160/2005, nebo sp. zn. 25 Cdo 2202/2019).

10. Skutková zjištění soudu prvního stupně může odvolací soud jako správná akceptovat, obstojí i pro odvolací řízení a pro stručnost odůvodnění na ně lze odkázat [k možnosti odkázat na správné skutkové, příp. právní závěry soudu prvního stupně (dokonce i v reakci na námitky odvolatele) srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, uveřejněného pod číslem 53/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní (dále jen „R 53/2005“), nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz, zatímco rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Ústavního soudu https://nalus.usoud.cz].

11. Procesní obrana žalovaného byla vyvrácena zjištěním soudu prvního stupně o tom, že dne 22. 10. 2018 na terase domů žalobců došlo k požáru, když příčinou požáru byla stanovena nedbalost dospělé osoby při manipulaci s otevřeným ohněm, přičemž ohnisko požáru bylo stanoveno na terase na podlaze v prostoru plastové bedny s papírem a se dřevem (což ostatně nebylo žalovaným ani zpochybňováno). Tato zjištění jednoznačně vylučují obranné tvrzení žalovaného o tom, že vznik požáru má přímou souvislost s provozem tzv. černé kuchyně na terase domu, kdy žalobci porušili řadu předpisů týkajících se elektroinstalace, zapojení plynového sporáku na terase, použití izolačních materiálů. Oproti tomu tato zjištění zcela podporují skutková tvrzení žalobců o příčině požáru, pročež soud prvního stupně správně uvěřil žalobcům. Ačkoliv to soud prvního stupně výslovně v odůvodnění svého rozhodnutí nevyjádřil v rámci volného hodnocení provedených důkazů v souladu s § 132 o. s. ř., je z rozhodnutí zjevné, že ve svém závěru o zjištěném skutkovém stavu věci učinil závěr o pravdivosti žalobci tvrzené skutečnosti o příčině požáru a neuvěřil žalovanému. Nevěrohodnost žalovaného se rovněž opírá o zjištění učiněné soudem z úředního záznamu o podání vysvětlení č. j. , číslo jednací, ze dne 22. 10. 2018 sepsaného s žalovaným, když zde (oproti své výpovědi jako účastníka řízení „na terase nikdy nekouřil“) uvedl, že „dne 22. 10. 2018 na terase s žalobkyní snědl oběd, pak měli kávu, u které si zapálil cigaretu a na dotaz hasiče uvedl, že na terase kouřil“. Skutečnost, že žalovaný byl silný kuřák, běžně při práci kouřil, byla prokázána dalšími provedenými důkazy.

12. Na základě hodnocení všech provedených důkazů je možné shodně se soudem prvního stupně uzavřít, že lze bez jakýchkoliv pochybností nabýt jistoty (přesvědčení), že se událost opravdu stala tak, jak ji tvrdili žalobci, tedy, že to byl právě žalovaný, který dne 22. 10. 2018 odhozením nedopalku do plastové bedny na terase domu žalobců způsobil požár jejich domu, když zde odvolací soud pouze koriguje závěr soudu prvního stupně o pravděpodobnosti této příčiny.

13. Pokud je odpovědnost žalovaného za jeho protiprávní jednání dovozována z nepřímých důkazů, musí tyto důkazy tvořit ucelený logicky provázaný důkazní řetězec, v němž žádný důkaz nezpochybňuje pravost, věrohodnost a přesvědčivost důkazů ostatních. Logická a ničím nenarušovaná soustava vzájemně se doplňujících nepřímých důkazů musí spolehlivě prokazovat všechny okolnosti předmětného protiprávního jednání, nad vší rozumnou pochybnost musí být postaveno najisto, že se tohoto jednání dopustil právě ten, kdo má být za své protiprávní jednání postižen, a současně vylučovat možnost jiného závěru. Tento ucelený logický řetězec provedených důkazů lze rovněž doplnit o zjištění učiněná odvolacím soudem v rámci jednání dne 18. 6. 2025, kdy při snaze odvolacího soudu o smírné vyřešení sporu, vyšlo najevo, že žalovaný po podání žaloby v této věci v květnu 2019 začátkem roku 2020 daroval svůj nemovitý majetek dceři, což rovněž nasvědčuje tomu, že si byl vědom možnosti, že bude shledán odpovědným za škodu vzniklou žalobcům a z tohoto důvodu se zbavil svého hodnotnějšího majetku.

14. V řízení byly prokázány veškeré předpoklady vzniku odpovědnosti žalovaného za škodu vzniklou žalobcům, a to protiprávní jednání žalovaného, vznik škody a příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním žalovaného a vznikem škody, výše škody byla prokázána znaleckým posudkem.

15. Odvolací soud může s odkazem na soudem prvního stupně provedené právní posouzení (viz R 53/2005) uzavřít, že jeho rozsudek je ve výroku I ve věci samé a ve výroku II o poplatkové povinnosti (na nějž lze taktéž odkázat), správný, a proto byl podle § 219 o. s. ř. v tomto rozsahu potvrzen.

16. K odvolací námitce žalovaného ohledně chybného postupu soudu prvního stupně, zejména ve vztahu k opakovaným poučením a koncentraci řízení, odvolací soud uvádí, že v této věci nenastaly účinky koncentrace řízení podle § 118b o. s. ř., jelikož soud prvního stupně tzv. neustavil spor, tedy u prvního jednání ve smyslu § 118b odst. 1, věty druhé o. s. ř. neprovedl veškeré úkony uvedené v ustanovení § 118 odst. 1 a 2 o. s. ř., proto nemohlo postupem soudu prvního stupně dojít k porušení koncentrace řízení. Rovněž při rozhodování o žádostech účastníků řízení byly zohledněny soudem prvního stupně majetkové a výdělkové poměry účastníků a tento postup soudu ve svém důsledku nepředstavoval porušení zásady rovnosti účastníků řízení, jak v odvolání namítal žalovaný. Ani tyto odvolací námitky žalovaného nebyly odvolacím soudem shledány důvodnými.

17. Oproti tomu odvolací soud nesouhlasí s úvahou soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení vzniklých státu, když tento nezohlednil v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. skutečnost, že žalovaný byl usnesením ze dne 7. 5. 2024 osvobozen od soudních poplatků v rozsahu 60 %. Skutečnost, že účastníku řízení bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků a v jakém rozsahu, je významná při rozhodování soudu o náhradě nákladů řízení vzniklých státu, což přeneseno do poměrů v této věci znamená, že z celkových nákladů řízení vzniklých státu (znalečné) ve výši 39 400 Kč, podle výsledku řízení a s ohledem na rozsah přiznaného osvobození od soudních poplatků, je žalovaný povinen zaplatit státu 40 % z této částky, tj. 15 760 Kč.

18. Rovněž výrok o náhradě nákladů řízení není správný, neboť soud prvního stupně výši těchto nákladů řízení nesprávně stanovil.

19. Podle § 7 bod 6, § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“) ve znění do 31. 12. 2024 činí odměna za jeden úkon služby při zastupování obou žalobců 17 824 Kč.

20. Zástupci žalobců za účelně vynaložené úkony právní služby náleží odměna za následující úkony – 1. sepis žádosti o osvobození od soudních poplatků ze dne 20. 6. 2018, a to ve výši jedné poloviny odměny, 2. první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení, je-li klientovi zástupce ustanoven soudem dle § 11 odst. 1 písm. b) AT, 3. sepis kvalifikované předžalobní výzvy, 4. sepis žaloby, 5. vyjádření k odporu žalovaného ze dne 23. 8. 2019, 6., 7. účast u jednání dne 12. 11. 2019 trvajícího přes dvě hodiny, 8. podání ze dne 3. 12. 2019 na výzvu soudu, 9., 10. účast u jednání dne 14. 7. 2020 trvajícího přes dvě hodiny, 11. účast u jednání dne 24. 7. 2020 při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí, a to ve výši jedné poloviny odměny, 12. sepis odvolání ze dne 2. 9. 2020, 13. účast u jednání odvolacího soudu dne 2. 3. 2021, 14. podání ze dne 23. 7. 2021 na výzvu soudu, 15. účast u jednání dne 17. 12. 2021, 16. účast u jednání dne 18. 1. 2022, 17., 18. účast u místního šetření dne 17. 1. 2023 trvajícího přes dvě hodiny, 19. účast u místního šetření dne 17. 7. 2023, 20. podání ze dne 26. 1. 2024 na výzvu soudu, 21. účast u jednání dne 30. 7. 2024, 22. podání ze dne 27. 8. 2024 na výzvu soudu, 23. účast u jednání dne 29. 10. 2024, 24. účast u jednání dne 24. 7. 2020 při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí, a to ve výši jedné poloviny odměny, celkem 401 044 Kč (21 x 17 824 Kč + 3 x 8 912 Kč). Dále byla zástupci žalobců přiznána náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 vyhlášky ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, tj. 24 x 300 Kč, celkem 7 200 Kč.

21. Jelikož zástupce žalobců osvědčil, že je plátcem DPH byla částka 408 244 Kč (401 044 Kč + 7 200 Kč) zvýšena o 21% DPH ve výši 85 731 Kč, na částku 493 975 Kč.

22. Zástupci žalobce bylo přiznáno cestovné z , adresa, a zpět k jednání odvolacího soudu dne 2. 3. 2021 ve výši 561 Kč (průměrná spotřeba 8,2 l/100 km, vzdálenost celkem 84 km, Natural 95 v ceně dle vyhlášky) a z , adresa, a zpět k místnímu šetření dne 17. 1. 2023 ve výši 274,50 Kč (průměrná spotřeba 8,2 l/100 km, celkem 32 km, Natural 95 v ceně dle vyhlášky), tj. celkem 835 Kč (po zaokrouhlení). Tato částka byla přiznána bez navýšení o DPH, když vynaložená cena již navýšení o DPH obsahuje a tato daň byla zaplacena na vstupu.

23. Celková výše náhrady nákladů řízení činí 494 810 Kč (493 795 Kč + 835 Kč).

24. Pro účely náhrady nákladů řízení zcela úspěšného účastníka řízení platí, že hrazeny mají být toliko náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Při zhodnocení uplatněných nákladů řízení musí obecný soud brát zřetel na všechny pro rozhodnutí o nákladech řízení relevantní okolnosti, které mohly mít vliv na výši účelně vynaložených nákladů žalobce. Provedené zhodnocení musí obecné soudy srozumitelně uvést v odůvodnění rozhodnutí (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4012/18, ze dne 8. 3. 2021).

25. Odvolací soud nepovažoval za účelně vynaložené náklady řízení 1. porada s klienty ze dne 18. 6. 2019 k sepisu žádosti o osvobození od soudních poplatků, která nesporně netrvala déle než jednu hodinu za situace, kdy veškeré potřebné údaje měl zástupce žalobců k dispozici již za účelem sepsání žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, o které bylo soudem rozhodnuto již dne 5. 4. 2019, když sám zástupce žalobců v podání ze dne 20. 6. 2019 uvádí, že poměry žalobců se nezměnily, 2. porada s klienty dne 23. 8. 2019 v souvislosti s podaným odporem žalovaného, nejedná se o účelný úkon, zejména pokud tato porada měla proběhnout za účelem sepisu podání ze dne 23. 8. 2019, porada nemusela trvat déle než jednu hodinu, 3. porada s žalobkyní dne 2. 12. 2019, nejedná se o účelný úkon, zřejmě proběhla za účelem sepisu podání ze dne 3. 12. 2019, avšak není zřejmé, proč bylo nutné, aby trvala déle než jednu hodinu, 4. námitky do protokolace ze dne 15. 7. 2020, které mohl zástupce žalobců uplatnit v průběh jednání dne 14. 7. 2020, 5., 6., 7., 8., 9., 10., 11., 12 porady s klienty ve dnech 28. 8. 2020, 19. 1. 2021, 27. 6. 2021, 15. 12. 2021, 29. 3. 2023, 24. 1. 2024, 23. 4. 2024 a 5. 8. 2024, jedná se o neúčelné úkony, u kterých není zřejmé za jakým účelem proběhly, přičemž s ohledem na úkony soudu, popř. obsah podání žalobců, které následovaly po těchto poradách, je zjevné, že nebyla soudu sdělena žádná nová významná skutková tvrzení, popř. důkazy, proč musely tyto porady trvat déle než jednu hodinu, 10. účast na místním šetření 27. 7. 2022, které tohoto dne neproběhlo, 13. vyjádření v rekci na vyjádření žalovaného ze dne 30. 6. 2023 je neúčelným podáním, nezazněly žádné nové významné skutečnosti, což platí rovněž pro podání ze dne 7. 9. 2023, vyjádření k replice žalovaného ze dne 29. 8. 2024 a replika k vyjádření žalovaného ze dne 25. 10. 2024, 14. námitky proti postupu soudu ze dne 7. 7. 2023 je neúčelným podáním, když o procesním postupu rozhoduje soud a tento postup může být zpochybněn až v rámci opravného prostředku a 17. studium spisu dne 12. 8. 2024, když pro tento úkon nebyly shledány podle obsahu spisu žádné výjimečné okolnosti (Ústavní soud zdůraznil v nálezu sp. zn. I. ÚS 4012/18 ze dne 8. 3. 2021, že je povinností obecných soudů, aby náležitým způsobem posoudily účelnost provedených nahlížení do spisu právě z hlediska přiznání náhrady nákladů řízení. Platí, že při existenci výjimečných okolností není vyloučeno, aby i úkon nahlížení a studium spisu byl posouzen jako samostatný úkon právních služeb.). Pokud zástupce žalobců účtoval cestovné za cestu , adresa, a zpět dne 2. 3. 2022, z obsahu spisu neplyne, že by tohoto dne proběhlo jednání či jiný rok soudu, ke kterému by se zástupce žalobců dostavil, což platí rovněž pro náhradu za promeškaný čas dne 19. 1. 2021.

26. Ze shora uvedených důvodů byl rozsudek ve výroku II ve vztahu k náhradě nákladů řízení vzniklých státu a ve výroku III o náhradě nákladů řízení podle § 220 o. s. ř. změněn tak, jak je uvedeno shora.

27. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř., protože žalobci byli v odvolacím řízení úspěšní, přičemž za tuto fázi sestávají jejich účelně vynaložené náklady (podle obsahu spisu) z odměny za zastupování advokátem, která podle § 7 bod 6 a § 12 odst. 4 AT ve znění účinném od 1. 1. 2025 činí za jeden úkon právní služby při zastupování dvou osob 20 052 Kč. Zástupci žalobců byla přiznána odměna za dva úkony právní služby, a to 1. vyjádření k odvolání a 2. účast u jednání odvolacího soudu dne 18. 6. 2025, celkem 40 104 Kč. Dále mu byla přiznána paušální částka jako náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 AT ve znění účinném od 1. 1. 2025 za tyto dva úkony právní služby, tj. celkem 900 Kč. Protože zástupce žalobců prokázal, že je plátcem DPH, byla částka 41 004 Kč (40 140 Kč + 900 Kč) navýšena o částku odpovídající příslušné náhradě za DPH, tj. o částku 8 611 Kč (po zaokrouhlení). Souhrnná výše náhrady účelně vynaložených nákladů činí 49 615 Kč.

28. V souladu s § 149 odst. 2 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů státu.

29. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když nebyly shledány okolnosti, na základě kterých by byla pariční lhůta prodloužena, případně stanoveno, že plnění se bude dít ve splátkách.