57 Co 5/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Daniely Teterové a soudkyň JUDr. Lenky Severové a Mgr. Michaely Janošcové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o vyklizení bytu o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 10. 9. 2024, č. j. 18 C 93/2024-50

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I v části týkající se členů domácnosti žalované ruší a řízení se v tomto rozsahu zastavuje.

II. Ve zbývající části výroku I a výroku II se rozsudek okresního soudu potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 9 581 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokátky, , advokátky se sídlem , adresa, .

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost vyklidit byt č. , hodnota, , nacházející se v budově č. p. , hodnota, , , hodnota, na parcele č. , adresa, na adrese , adresa, , včetně členů své domácnosti, do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I), a dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 15 890 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Při svém rozhodování okresní soud vyšel z následujících skutkových zjištění. Účastníci žili v družském poměru, který zanikl před více než rokem. Účastníci jsou rodiče dvou nezletilých dětí, a to , jméno FO, a , jméno FO, , které byly svěřeny do výlučné péče žalobce. Žalobce je výlučným vlastníkem předmětného bytu, který i po skončení družského poměru žalovaná obývá se svými třemi staršími dětmi, které má z předchozího vztahu, byť ví, že si žalobce nepřeje, aby v jeho bytě nadále se svými třemi staršími dětmi bydlela. Mezi účastníky nebyla uzavřena žádná ústní ani písemná smlouva, která by se vztahovala k jakékoli formě užívání tohoto bytu.

3. Na zjištěný skutkový stav aplikoval § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se závěrem, že žaloba je důvodná, neboť žalované a jejím třem starším dětem po ukončení soužití s žalobcem, kdy žalované svědčilo odvozené užívací právo od vlastnického práva žalobce, který byl jejím tehdejším partnerem, již nesvědčí žádné užívací právo a žalovaná tak spolu se svými třemi dětmi, a to , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, byt užívá bez právního důvodu. Okresní soud uzavřel, že žalobce se důvodně domáhá ochrany svého vlastnického práva ve smyslu § 1040 o. z. Nárok žalobce neshledal rozporným s dobrými mravy, neboť ani tvrzení ohledně opatrovnického řízení a péče o nezletilé děti účastníků a ani skutečnost, že nedošlo k vypořádání společných věcí, rozpor nároku na vyklizení s dobrými mravy nezakládají.

4. Žalovaná podala proti rozsudku odvolání, kterým se dle jeho obsahu domáhala jeho změny tak, že žaloba se zamítá. Okresnímu soudu vytkla, že se nezajímal o psychickou stránku dětí a ani o její psychický stav, že nepřihlédl k tomu, že s dětmi v bytě zůstává proto, že potřebují její psychickou podporu. Okresní soud nepřihlédl k tomu, že syn , Jméno žalobce, , který chodí k psycholožce, není v dobrém psychickém stavu, odchodem žalované by strádal. Svých dětí se u žádného soudu nevzdala, o své děti se stále stará a je jim v těžkých chvílích oporou. Žalobci nedává peníze na bydlení, protože jí nikdy nedal možnost, aby pobírala dávku na bydlení, „to by jí totiž musel dát nájemní smlouvu s tím, že tam bydlí, bydlí tam 7 let a nikdy je tam nepřipsal“. Celá situace s dětmi i s bydlením začala proto, že žalovaná nechtěla žalobce, který, chtěl rozhodovat o penězích a o jejím životě, poslouchat. Jeho chování je narcistické, v důsledku jeho psychického týrání začaly problémy žalované i všech dětí. Je evidentní, že žalobce se chce žalované pomstít a zničit ji.

5. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako správného, neboť tvrzení žalované nemá vliv na skutečnost, že je vlastníkem bytu a jeho vztah s žalovanou skončil již na podzim roku 2023 a že žalovaná setrvává v jeho bytě bez jeho souhlasu a nehodlá se vystěhovat. Za úhradu nákladů spojených s užíváním bytu žalobci nic nehradí. Stále opakuje, že v bytě setrvává z důvodu péče o děti a že nemá žádné dávky státní sociální péče, které by se vázaly k bytu žalobce. V opatrovnickém řízení vzhledem k věku dětí navrhoval, aby byly v péči matky nebo ve střídavé péči, avšak žalovaná a u jednání prohlásila, že se z bytu odstěhuje a nemůže o děti pečovat, protože s 5 dětmi jí nikdo neposkytne byt. Sama požadovala, aby byly děti svěřeny do péče otce. Žalobce si musel okamžitě zajistit u svého zaměstnavatele, aby mohl pracovat pouze v denních směnách, žalovaná se však neodstěhovala a v bytě setrvává v podmínkách, které žádné straně nevyhovují. Jedná se o byt dvoupokojový a s ním a dvěma dětmi, které mu byly svěřeny do jeho péče, žije v bytě žalovaná a její 3 děti z předchozího vztahu. Sama žalovaná popisuje soužití v bytě za neudržitelné. Pokud by žalovaná začala pracovat či si našla vlastní bydlení, měla by možnost ucházet se o dávky státní sociální péče a hradila by si své náklady za bydlení. Celodenní péči matky nepotřebují starší děti ani mladší děti, které navštěvují předškolní zařízení. Žalovaná si však práci nehledá, zároveň narušuje soužití otce a jeho výchovné kompetence k mladším dětem, které jsou svěřeny do jeho péče. S ohledem na výše uvedené je tedy v nejlepším zájmu účastníků, aby se žalovaná se svými dětmi odstěhovala do vlastního bydlení nebo ke své matce, jak opakovaně uváděla, když jedině nezávislým bydlením se může ucházet o dávky státní sociální podpory či změny rozhodnutí soudu ve věci péče o společné děti.

6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal napadený rozsudek v celém rozsahu dle § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), se závěrem, že odvolání není důvodné.

7. Odvolací soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, která svoji nepřítomnost omluvila.

8. Jelikož před zahájením odvolacího jednání vzal žalobce zpět žalobu v části týkající se členů domácnosti žalované, odvolací soud dle § 222a odst. 1 o. s. ř. v tomto rozsahu rozhodnutí okresního soudu zrušil a řízení zastavil, když souhlas žalované se zpětvzetím se podává již z podaného odvolání.

9. Žalovaná nedůvodně vytýkala okresnímu soudu, že neúplně zjistil skutkový stav věci. Podle ustálené soudní praxe není povinností soudu provést všechny navržené důkazy, ale jeho povinností je vysvětlit v souladu s § 157 odst. 2 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proč se rozhodl některé z navrhovaných důkazů neprovést, čemuž okresní soud dostál (viz bod 14 odůvodnění napadeného rozsudku). Rovněž odvolací soud ze stejných důvodů tyto důkazy neprovedl a neprovedl také v odvolaní navržené dalších znalecké posudky z oboru psychologie, protože skutečnosti, které mají být těmito důkazy prokázány (mají prokázat, že důvodem, proč žalovaná setrvává v domácnosti žalobce je snaha zajistit bezpečí dvou dětí účastníků, které byly svěřeny do péče žalovaného), nemají relevantní souvislost s předmětem řízení (o svěření dětí do výlučné péče žalobce bylo rozhodnuto v opatrovnickém řízení a toliko v opatrovnickém řízení může být toto rozhodnutí případně změněno).

10. V návaznosti na odvolací námitku odvolací soud uvádí, že okresní soud zjistil skutkový stav věci zcela správně a dostatečně pro rozhodnutí ve věci, pročež odvolací soud na tato zjištění odkazuje a při svém rozhodování z nich vycházel.

11. Odvolací soud ve shodně s okresním soudem konstatuje, že za situace, kdy v řízení bylo zjištěno (bylo to nesporné), že žalobce je výlučným vlastníkem předmětného bytu a že partnerské soužití účastníků skončilo, bydlí žalovaná v bytě bez právního důvodu. Za trvání soužití s žalobcem měla žalovaná odvozený právní důvod bydlení v podobě souhlasu žalobce coby vlastníka bytu, který užívala jako příslušnice jeho domácnosti. Odvoláním takového souhlasu s bydlením žalované její právní důvod bydlení odpadl a obývá tak byt bez právního důvodu.

12. S ohledem na to, že žalovaná se de facto od počátku řízení v rámci své obrany domáhá zamítnutí žaloby pro rozpor s dobrými mravy, tzv. pro tentokrát, tj. do změny poměrů (do doby, než odpadnou psychické potíže dětí a než si najde bydlení), odvolací soud k uvedenému uvádí, že soudní praxe se v poměrech zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), ustálila na výkladu obsaženém ve stanovisku Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. Cpjn 6/2009, dle kterého skutečnost, že výkon vlastnického práva realizovaný žalobou na vyklizení bytu je uplatňován v rozporu s dobrými mravy, se podle okolností daného případu projeví buď určením delší než zákonné lhůty k vyklizení (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), vázáním vyklizení na bytovou náhradu nebo zamítnutím žaloby (pro tentokrát). V rozsudku ze dne 28. 7. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1630/2002, dospěl Nejvyšší soud k názoru, že pokud se žalobce domáhá vyklizení domu, ve kterém bydlí žalovaní s nezletilým dítětem, a žalovaní nemají možnost zajistit si bydlení jinak (byť i podstatně nižší, nicméně ještě lidskou důstojnost zaručující úrovni), je výkon práva žalobce požadovat vyklizení domu v rozporu s dobrými mravy; o rozpor výkonu práv žalobce s dobrými mravy by nešlo jen v případě, že by žalovaní poškozovali svévolně práva žalobce. Odvolací soud má za to, že výše uvedené závěry, byť přijaté v poměrech obč. zák., jsou použitelné i v poměrech o. z.

13. Při hodnocení konkrétních poměrů dospěl odvolací soud k závěru, že přestože se žalobce domáhá vyklizení žalované, která má v péči dvě nezletilé děti, , jméno FO, a , jméno FO, (rok narození 2009), a v souladu s § 344 odst. 1 o. s. ř. lze exekuci provést nejen přestěhováním povinného, nýbrž i všech, kdo s ním bydlí na základě jeho práva, nemůže být výkon práva žalobce shledán rozporným s dobrými mravy, když bylo prokázáno, že žalovaná si může zajistit bydlení jinak, jak sama uvedla v opatrovnickém řízení (viz její výpověď u jednání dne 13. 12. 2023 v řízení o úpravu výkonu rodičovské zodpovědnosti a stanovení výživného – k tomu viz zjištění v bodě 9 odůvodnění napadeného rozsudku), a to v bytě jejich rodičů, u kterých bydlela předtím, než se nastěhovala k žalobci. Důvod, proč se žalovaná nechce z bytu odstěhovat, je obava o dvě děti účastníků, které byly ale na základě dohody účastníků svěřeny do péče otce. Tato žalobkyní tvrzená obava je řešitelná toliko v opatrovnickém řízení, nikoliv omezením vlastnického práva žalobce. Stejně tak jako skutečnost, že se účastníci nevypořádali ohledně movitých věcí, nemůže být řešena omezením vlastnického práva žalobce, jak ostatně správně vyložil již okresní soud.

14. Odvolací soud uzavírá, že v daném případě neshledal důvod pro aplikaci § 2 odst. 3 o. z., podle kterého výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, tedy neshledal důvod pro zamítnutí žaloby, a ani pro určení delší než zákonné lhůty k vyklizení, natož k vázání vyklizení na bytovou náhradu – viz výše zmíněné stanovisko Nejvyššího soudu (a je tak nadbytečné zabývat se tím, že o. z. na rozdíl od obč. zák. nedisponuje instituty jako byl v obč. zák. náhradní byt, náhradní ubytování a přístřeší). Jelikož okresní soud správně na zjištěný skutkový aplikoval § 1040 o. z. a žalobě vyhověl, neboť žalovaná neprávem zasahuje do vlastnického práva žalobce, když po odvolání jeho souhlasu nemá žádný právní důvod bydlení, byl rozsudek jako správný potvrzen v obou výrocích dle § 219 o. s. ř.

15. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterých byla procesně neúspěšné žalované uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 9 581 Kč. Tato částka představuje 4 600 Kč odměnu advokátky za 2 úkony právní pomoci dle § 9 odst. 1 ve spojení s § 7 položka 5 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. g) a k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění od 1. 1. 2025 (dále jen „advokátní tarif“), za vyjádření k odvolání a účast u ústního jednání, 900 Kč náhradu hotových výdajů za výše uvedené úkony právní služby po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, 1 218 Kč náhradu za užití silničního motorového vozidla při cestě z , adresa, a zpět, z čeho náhrada za pohonné hmoty činí 896 Kč (160 km x 5,2 l/100 km x 37,70 cena za litr motorové nafty dle vyhlášky č. 398/2023 Sb.) a 322 Kč činí náhrada za ujeté kilometry (5,60 Kč x 160 Kč), 1 200 Kč náhradu za promeškaný čas za 8 půlhodin po 150 Kč dle § 14 odst. 1 písm. b) a odst. 3 advokátního tarifu a 1 663 Kč 21% DPH.

16. Náhradu nákladů řízení před odvolacím soudem je žalovaná povinna zaplatit advokátce žalobce podle § 149 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.