57 Co 56/2026

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a soudkyň JUDr. Lenky Severové a Mgr. Michaely Janošcové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 95 675 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 12. 2025, č. j. 81 C 435/2024-51

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I co do částky 16 509,59 Kč spolu s 15% úrokem z prodlení z této částky za dobu od 6. 6. 2023 do zaplacení ruší a řízení se v tomto rozsahu zastavuje.

II. Ve zbývající části výroku I, a to co do částky 79 165,41 Kč spolu se 14,75% úrokem z prodlení z této částky od 26. 5. 2024 do zaplacení, se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 79 165,41 Kč spolu se 14,75% úrokem z prodlení z této částky od 26. 5. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, jinak se ve zbývající části tohoto výroku, tj. co do 15% úroku z prodlení z 79 165,41 Kč za dobu od 6. 6. 2023 do 25. 5. 2024 a co do 0,25% úroku z prodlení z 79 165,41 Kč za dobu od 26. 5. 2024 do zaplacení, rozsudek okresního soudu potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 29 954 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Jméno advokáta A, advokáta se sídlem adresa.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 8 557 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Jméno advokáta A, advokáta se sídlem adresa.

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud zamítl žalobu, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 95 675 Kč s úrokovým příslušenstvím (výrok I) a uložil žalobkyni nahradit žalované náklady řízení zaplacením 39 480,20 Kč (výrok II).

2. Soud prvního stupně vyšel zejména ze zjištění, že 27. 4. 2023 došlo v důsledku dopravní nehody k poškození vozidla žalované typ vozidla, RZ SPZ (dále též jen „vozidlo“), záznam potvrzuje poškození vozidla v levé přední části. Žalobkyně jako zhotovitelka a žalovaná jako objednatelka se dohodly na zakázce, vedené pod číslem 2023/672, na opravě vozidla, které žalobkyně převzala 27. 4. 2023; zakázkový list též obsahoval v části objednané práce text: Oprava vozidla po dopravní nehodě. V části poškození je uvedeno: levá přední část. V části nesouvisející poškození je uvedeno: -. V části jiná ujednání je uvedeno mimo jiné: Objednatel bere na vědomí a zavazuje se, že bude-li vozidlo po opravě vydáno bez vystavení krycího dopisu ze strany pojišťovny a vznikne-li jakýkoliv rozdíl mezi fakturovanou částkou za opravu vozidla a pojistným plněním, uhradí toto nejpozději do 5 pracovních dnů na základě výzvy ze strany opravce. Motorové vozidlo bylo prohlédnuto likvidátory 28. 4. 2023 a 4. 5. 2023, přičemž v prvním případě bylo v části díly na výměnu uvedeno 45664: OPR. SADA SVĚTLOMET P. a v druhém případě 45612: SVĚTLOMET P. právnická osoba., 13. 9. 2023 žalobkyni sdělila, že pojistné plnění ponížili o 95 675,31 Kč – světlomet 76 237,37 Kč, optimalizace lakování nárazníku 2 928,04 Kč, optimalizace předchozího poškození P nárazníku 14 850,39 Kč a jeho lakování 1 659,20 Kč –, neboť jde o předchozí nesouvisející poškození.

3. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně podřadil pod § 419, § 420 odst. 1, § 1812 odst. 1, § 2586 odst. 1, § 2587, § 2991 odst. 1 a 2, § 2999 a § 3001 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Účastnice uzavřely smlouvu o dílo, přičemž s ohledem na to, že šlo o spotřebitelský závazek a obsah smlouvy bylo možno vyložit různým způsobem, použil výklad pro spotřebitele, tj. žalovanou, nejpříznivější (§ 1812 odst. 1 o. z.). Znamená to, že zakázkový list je nutno vyložit tak, že předmětem smlouvy o dílo byla oprava toliko levé strany vozidla poškozeného po dopravní nehodě. Zakázkový list podepsal též zástupce žalobkyně, jde o dvoustranné právní jednání a nikoliv prohlášení objednatelky. Zástupce objednatelky tak nemohl uvést žalobkyni v omyl. Pokud žalovaná opravila i jiné části (pravý světlomet, nárazník a blatník) učinila tak bez svolení žalované, tedy aniž by jí k tomu svědčil jakýkoliv právní důvod. Protože vydání předmětu bezdůvodného obohacení není dobře možné a nenastal ani stav odporující dobrým mravům není žalovaná podle § 3001 odst. 2 o. z. povinna poskytnout žalobkyni ani peněžitou náhradu.

4. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně. Rozsudek napadla zcela. Argumentovala, že žalovaná je povinna zaplatit žalovanou částku ze závazku, tedy doplatit cenu díla, neboť podle ní také úchyty pravého předního světlometu byly poškozeny v důsledku srážky levé přední části vozidla s vozidlem druhého účastníka nehody, nejedná se totiž o neobvyklý jev a postupovala při opravě v dobré víře, že vozidlo nebylo před nehodou poškozeno, což prohlásil řidič vozidla. Nesouhlasila s tím, že by nešlo o jednostranné prohlášení objednatelky a brojila proti úvaze, že § 3001 odst. 2 je speciálním ustanovením k § 2999 o. z. Navrhla, aby byl napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc mu vrácena k dalšímu řízení, případně aby byl změněn tak, že žalobě bude zcela vyhověno a žalobkyni přiznán přísudek.

5. V průběhu odvolacího jednání žalobkyně částečně disponovala s žalobou, a sice v rozsahu 16 509,59 Kč spolu s 15% úrokem z prodlení z této částky za dobu od 6. 6. 2023 do zaplacení, jedná se o částky za opravu pravého nárazníku a blatníku (díl – 14 850,39 Kč, lakování 1 659,20 Kč). Žalovaná s tímto částečným zpětvzetím žaloby souhlasila.

6. Podle § 222a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), vezme-li žalobce za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí, zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví; to neplatí, bylo-li odvolání podáno opožděně nebo někým, kdo k podání odvolání nebyl oprávněn, anebo proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.

7. Pro částečné zpětvzetí žaloby žalobkyní v rámci odvolacího řízení a souhlasu žalované s tímto dispozitivním úkonem a skutečnosti, že nastal suspenzivní účinek odvolání (podané odvolání je přípustné, bylo podáno včas a k tomu oprávněnou osobou) lze uzavřít, že byly splněny předpoklady pro postup podle § 222a odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. Odvolací soud proto podle § 222a odst. 1 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v tomto rozsahu zrušil a řízení zastavil.

8. Jinak, tj. ve zbývajícím rozsahu, odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení mu předcházející (§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

9. Žalobkyně se domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 95 675 Kč s úrokovým příslušenstvím, neboť opravila dopravní nehodou poškozené vozidlo žalované, přičemž pojišťovna viníka nehody odmítla plnění žalované částky – dle provedeného šetření toto opravené poškození (pravé strany) bylo způsobeno předešlou nehodou. Žalovaná zamlčela, že by vozidlo bylo poškozeno před nehodou. Vozidlo bylo opraveno v souladu se zakázkovým listem, ostatně není neobvyklé, že dojde k poškození i jinde než na straně nárazu, přičemž potřeba výměny celého světlometu byla konstatována i po prohlídkách likvidátorů.

10. Procesní obrana žalované vychází z argumentace, že jde o tzv. nevyžádanou (vnucenou) opravu. Nehodou došlo k poškození levé přední části vozidla a pouze tato část měla být předmětem opravy. Neobjednala si opravu pravého světlometu, ten nebyl poškozen. Uvedení absence nesouvisejícího poškození se týkalo pouze levé části. Vymezení rozsahu opravy má za určité (aniž by bylo nezbytné právní jednání vykládat).

11. Skutková zjištění soudu prvního stupně může odvolací soud, s níže rozvedeným doplněním a korekcí, jako správná akceptovat, obstojí i pro odvolací řízení a pro stručnost odůvodnění na ně lze odkázat [k možnosti odkázat na správné skutkové, příp. právní závěry soudu prvního stupně (dokonce i v reakci na námitky odvolatele) srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, uveřejněného pod číslem 53/2005 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011 (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz, zatímco rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Ústavního soudu https://nalus.usoud.cz)].

12. Soud dále vzal za svá skutková zjištění shodná skutková tvrzení účastníků ohledně obvyklé ceny opravy pravého světlometu ve výši 76 237,37 Kč a optimalizace lakování nárazníku ve výši 2 928,04 Kč (jakož i optimalizace předchozího poškození P nárazníku 14 850,39 Kč a jeho lakování 1 659,20 Kč).

13. V souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1885/2008, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2537/2011) při aplikaci § 121 o. s. ř. účastníky seznámil s obecnou notorietou, že v případě smluv o dílo jejichž předmětem je oprava vozidla po dopravní nehodě není neobvyklé, že přesný rozsah poškození způsobené dopravní nehodou, potažmo opravy vozidla, není v době uzavření smlouvy (krátce po nehodě) znám, aby se k ní mohli vyjádřit či případně předložit důkaz ji vyvracející, což žádná z účastnic neučinila, naopak obě se s touto notorietou ztotožnily.

14. Podle § 2586 o. z. smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu (odstavec 1). Cena díla je ujednána dostatečně určitě, je-li dohodnut alespoň způsob jejího určení, anebo je-li určena alespoň odhadem. Mají-li strany vůli uzavřít smlouvu bez určení ceny díla, platí za ujednanou cena placená za totéž nebo srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek (odstavec 2).

15. Podle § 2587 o. z. se dílem rozumí zhotovení určité věci, nespadá-li pod kupní smlouvu, a dále údržba, oprava nebo úprava věci, nebo činnost s jiným výsledkem. Dílem se rozumí vždy zhotovení, údržba, oprava nebo úprava stavby nebo její části.

16. Podstatnými částmi smlouvy o dílo, kromě označení smluvních stran (což vyplývá i z požadavku určitosti smlouvy), jsou vymezení díla (předmětu díla) a určení ceny, způsobu jejího určení, popřípadě jednoznačná vůle uzavřít smlouvu bez určení ceny díla. Zjištěný skutkový stav poskytuje oporu pro závěr, že smlouva o dílo uzavřená žalobkyní jako zhotovitelkou a žalovanou jako objednatelkou dne 27. 4. 2023 podstatné náležitosti obsahuje a byla uzavřena platně, k čemuž – vyjma sporu o rozsah opravy, a to zda pokrývá i opravu pravého světlometu 76 237,74 Kč, optimalizaci lakování nárazníku 2 928,04 Kč, optimalizaci předchozího poškození P nárazníku 14 850,39 Kč a jeho lakování 1 659,20 Kč – dospěl i soud prvního stupně; ostatně to nezpochybňují ani účastnice. Tomuto závěru tudíž může odvolací soud přisvědčit s tím, že pro další úvahy je rozhodující výklad tohoto právního jednání zaměřený na vymezení díla, tj. rozsahu opravy.

17. Podle § 556 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (odstavec 1). Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají (odstavec 2).

18. Nezbytnost provést výklad rozsahu provedení oprav je dána již (a nejenom) tím, že je o něj veden spor [dokonce již v právních poměrech účinných do konce roku 2013 platilo, že výklad je indikován jak tehdy, jsou-li pochybnosti o obsahu právního úkonu, tj. o skutečné vůli v něm projevené, objektivní (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 25 Cdo 578/2005, ze dne 19. 7. 2012, sp. zn. 28 Cdo 2552/2011, ze dne 29. 7. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2640/2011, či ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. 32 Cdo 2655/2016), tak tehdy, je-li výklad právního úkonu účastníky v průběhu řízení vzájemně odlišný (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 1998, sp. zn. 25 Cdo 1650/98, ze dne 6. 1. 2014, sp. zn. 32 Cdo 196/2012, ze dne 1. 6. 2017, sp. zn. 32 Cdo 2404/2015, ze dne 29. 7. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2640/2011, ze dne 30. 9. 2013, sp. zn. 32 Cdo 3586/2011, ze dne 20. 10. 2015, sp. zn. 32 Cdo 3751/2014, či ze dne 10. 2. 2021, sp. zn. 32 Cdo 2688/2019)].

19. Ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu k aplikaci výkladových pravidel dle § 556 a násl. o. z. dovozuje, že základní (prvotní) pravidlo výkladu adresovaných právních jednání formuluje § 556 odst. 1 věty první o. z. Soud nejprve zkoumá (zjišťuje), jaká byla skutečná vůle (úmysl) jednajícího, a to při zohlednění všech v úvahu přicházejících (zjištěných) okolností. Skutečnou vůli (úmysl) jednajícího je přitom třeba posuzovat k okamžiku, kdy projev vůle učinil (kdy se stal perfektním). Ochrana dobré víry adresáta právního jednání pak vyžaduje (a § 556 odst. 1 věta první o. z. tak normuje výslovně), aby soud právní jednání vyložil jen podle takového úmyslu jednajícího, který byl anebo musel být adresátovi znám. Při zjišťování úmyslu jednajícího tudíž soud přihlíží toliko k těm okolnostem, které mohl vnímat i adresát právního jednání. Jinými slovy, pro výklad právního jednání je určující skutečná vůle (úmysl) jednajícího (která byla anebo musela být známa adresátovi), již je třeba upřednostnit před jejím vnějším projevem (např. objektivním významem užitých slov). Teprve tehdy, nelze-li zjistit skutečnou vůli (úmysl) jednajícího, postupuje soud podle pravidla vyjádřeného v § 556 odst. 1 větě druhé o. z. (nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen).

20. Ustanovení § 556 odst. 2 o. z. pak uvádí demonstrativní výčet okolností, k nimž soud při výkladu právního jednání přihlíží. Řečené platí jak pro vícestranná, tak i pro jednostranná adresovaná právní jednání (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, uveřejněný pod číslem 4/2019 Sb. rozh. obč.).

21. Současně však úsudek soudu o subjektivním výkladu právního jednání, jenž odpovídá vůli (úmyslu) jednajícího, která byla druhé straně známa, nebo o ní musela vědět, nutně předpokládá zjištění o těch vnějších skutkových okolnostech právního jednání, z nichž lze na tuto stranám známou vůli usuzovat. Není-li v řízení takovýto (společný) úmysl jednajících, jenž je odlišný od jeho jazykového vyjádření, tvrzen či prokázán, pak je namístě dle § 556 odst. 1 věty druhé o. z. přisoudit právnímu jednání takový význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (objektivní metoda výkladu) (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2024, sp. zn. 23 Cdo 1213/2023).

22. Konstrukce vymezení předmětu díla, rozsahu opravy, byla v tomto případě dána vnějším (pozitivním) a vnitřním (negativním) rámcem. Vyjádřeno jinak, objednatelka požadovala opravu škod v souvislosti s dopravní nehodou z 27. 4. 2023, přičemž uvedla, že vozidlo není jinak (např. v důsledku předcházející nehody) poškozeno – jde o její jednostranné prohlášení vtělené do dvoustranného jednání (bylo na žalované, aby uvedla, zda vozidlo bylo poškozeno jinou předcházející nehodou) –, pročež se logicky předmět díla týkal i opravy pravého světlometu a optimalizace nárazníku (bez určení strany). Uvedenému závěru nebrání, že účastnice uvedly, že poškození se týká levé strany. Nejde totiž o vymezení předmětu díla, tedy všech (i nezjevných) poškození způsobených nehodou, což je zřejmé ze soupisu provedené opravy (taková poškození byla zjevně opravována). Argumentu, že je negativní vymezení omezeno jen na levou stranu taktéž nelze přisvědčit, neboť to předpokládá, že existuje jiné nesouvisející poškození právě a jen na levé straně, avšak takovou materii do řízení žalovaná nevnesla. Při absenci takového skutkového tvrzení by zaujatý výklad fakticky vedl k absurdnímu výsledku (nadbytečnému vnitřnímu vymezení předmětu), což činí takový výklad nepřijatelným. Především ovšem nelze přehlédnout pasivitu žalované, která když zjistila, že byl vyměněn i pravý světlomet (zásadní položka), který dle ní neměl být předmětem opravy, neboť původní světlomet byl funkční (bezvadný), a nechtěla tuto položku hradit, se nedomáhala uvedení do předešlého stavu. Takovéto tvrzení žalovaná rovněž do sporu nevnesla (přičemž poučovací povinnost v úvahu nepřichází). Tedy i následující okolnosti odůvodňují závěr, že úmyslem žalované, který byl žalobkyni znám, bylo provést opravu i pravého světlometu a optimalizace lakování, tj. opravy v hodnotě 76 237,37 Kč a 2 928,04 Kč.

23. Lze uzavřít, že takovýto (společný) úmysl jednajících, byl zjištěn, ostatně (odhlédnuto od právě uvedeného) objektivní metoda výkladu by vedla k témuž (viz již citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2024, sp. zn. 23 Cdo 1213/2023).

24. Žalovaná je povinna zaplatit (doplatit) cenu díla, tj. obvyklou cenu provedené opravy, která v součtu činí 79 165,41 Kč.

25. Ustanovení § 1812 odst. 1 o. z. je dalším výkladovým pravidlem. Při interpretaci smluv sjednávaných se spotřebitelem se předně použijí pro zjištění vůle pravidla obecná, tj. § 556 a 558 o. z. a jestliže se podaří zjistit vůli stran, není důvod k použití výkladového pravidla zakotveného v § 1812 odst. 1 o. z.

26. Ústavní soud opakovaně vysvětlil, že není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. III. ÚS 3122/09).

27. Předložil-li odvolací soud ucelenou argumentaci, je bezpředmětné zabývat se dalšími (odvolacími) argumenty.

28. Odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil napadený rozsudek, protože nebyly splněny podmínky pro jeho potvrzení (§ 219) nebo zrušení (§ 219a) a po doplnění byl skutkový stav věci zjištěn tak, že bylo možné o věci rozhodnout, a sice tak, že žalobě, po částečném zpětvzetí, převážně (vyjma části příslušenství) vyhověl.

29. Jde-li o 15% úrok z prodlení z 79 165,41 Kč za dobu od 6. 6. 2023 do 25. 5. 2024 a o 0,25% úroku z prodlení z 79 165,41 Kč za dobu od 26. 5. 2024 do zaplacení, byl rozsudek okresního soudu – v tomto rozsahu – podle § 219 o. s. ř. potvrzen, neboť ohledně splatnosti odvolací soud vyšel z obsahu spisu, resp. výzvy k zaplacení do 25. 5. 2024 a odpovídající zákonné sazby úroku z prodlení 14,75 %.

30. Protože odvolací soud změnil rozhodnutí, rozhodl podle § 224 odst. 2 o. s. ř. též o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, a to podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož dispozici s žalobou je nezbytné vyhodnotit jako neúspěch žalobkyně [která zavinila zastavení řízení (k podmínkám, kdy zavinění zastavení řízení netíží stranu žalující viz například usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4308/2013, ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. 29 Cdo 4155/2015, ze dne 15. 3. 2018, sp. zn. 29 Cdo 1668/2016, případně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2018, sp. zn. 32 Cdo 5515/2016, ze dne 15. 3. 2018, sp. zn. 29 Cdo 1668/2016, nebo nálezy Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2011, sp. zn. I. ÚS 2899/10, ze dne 17. 1. 2017, sp. zn. III. ÚS 2741/16, ze dne 17. 1. 2017, sp. zn. III. ÚS 3592/16, či ze dne 30. 6. 2020 IV. ÚS 682/20)]. Protože úspěch ve věci je vždy nezbytné určit z celého předmětu řízení, a tudíž zohlednit taktéž žalobou uplatňované příslušenství pohledávky (srov. obdobně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, a nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08), kapitalizoval odvolací soud úrokové příslušenství ke dni měnícího rozhodnutí, když neúspěch žalobkyně z celkového předmětu řízení 139 003,98 Kč činil 35 928,16 Kč, tj. 26 %. Po ponížení úspěchu žalobkyně od jejího neúspěchu, má nárok na 48 % účelně vynaložených nákladů, což platí jak v prvostupňovém, tak odvolacím řízení.

31. Účelně vynaložené náklady žalobkyně se v řízení před soudy obou stupňů sestávají z odměny za zastupování žalobkyně advokátem, paušální částky jako náhrady jeho hotových výdajů a soudního poplatku. Zástupce žalobkyně vykonal v prvostupňovém řízení 9 úkonů právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a), výzvě k plnění se základním skutkovým a právním rozborem podle § 11 odst. 1 písm. d), písemném podání ve věci samé (žaloba, vyjádření k odporu, když tyto 4 úkony právní služby byly učiněny do konce roku 2024; a dále vyjádření ve věci samé ze dne 30. 4. a 21. 10. 2025) podle § 11 odst. 1 písm. d), účasti u jednání soudu konaných dne 3. 4. a 2. 12. 2025 podle § 11 odst. 1 písm. g) a další poradě s klientem přesahující hodinu podle § 11 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). V případě odvolacího řízení učinil zástupce žalobkyně 2 úkony právní služby spočívající v odvolání ve věci samé podle § 11 odst. 1 písm. k) a účasti u jednání odvolacího soudu podle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu.

32. Odměna za zastupování žalobkyně advokátem podle § 7 bod 5 ve spojení s § 8 odst. 1 advokátního tarifu činí za jeden úkon právní služby 4 940 Kč, celkem za prvostupňové řízení 44 960 Kč, v případě odvolacího řízení 9 880 Kč. Paušální částka jako náhrada hotových výdajů činí v případě prvostupňového řízení celkem 3 450 Kč [(4*300)+(5*450)], v případě odvolacího řízení 900 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Protože zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, byla částka 48 410 Kč, potažmo 10 780 Kč vždy navýšena o částku odpovídající příslušné náhradě za tuto daň, tj. o částku 10 166 Kč, potažmo 2 264 Kč.

33. Souhrnná výše náhrady účelně vynaložených nákladů prvostupňového řízení, a to včetně soudního poplatku (3 828 Kč), činí 62 404 Kč[{(44 960+3 450)*1,21}+3 828], z čehož 48 % činí 29 954 Kč.

34. Souhrnná výše náhrady účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, a to včetně soudního poplatku (4 784 Kč), činí 17 828 Kč [{(9 880+900)*1,21}+4784], z čehož 48 % činí 8 557 Kč.

35. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů k rukám zástupce žalobkyně.

36. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když nebyly shledány okolnosti, na základě kterých by byla pariční lhůta prodloužena, případně stanoveno, že plnění se bude dít ve splátkách. Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.