57 CO 71/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky Severové a soudkyň JUDr. Ilony Lövyové a Mgr. Daniely Teterové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa zastoupený advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa o stanovení výživného zletilého dítěte o odvolání žalovaného do rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 17. 1. 2022, č. j. 7 C 78/2021-122

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavci I. a II. výroku, mění takto: Žalovaný je povinen platit na výživu žalobkyně za dobu od 1. 9. 2020 do 31. 5. 2021 částku 7.000 Kč měsíčně, za dobu od 1. 6. 2021 do 31. 8. 2021 částku 6.000 Kč měsíčně a dále za dobu od 1. 9. 2021 částku 7.000 Kč měsíčně splatnou vždy každého prvého dne v měsíci předem k rukám žalobkyně. Žaloba žalobkyně se za dobu od 1. 6. 2021 do 31. 8. 2021 co do částky 1.000 Kč měsíčně zamítá. Nedoplatek vzniklý zvýšením výživného za dobu od 1. 9. 2020 do 31. 5. 2022 ve výši 145.000 Kč, jakož i výživné splatné za dobu od 1. 6. 2022 do konce měsíce, v němž tento rozsudek nabyde právní moci, je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách po 5.000 Kč spolu s běžným výživným až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Okresní soud žalovanému uložil povinnost platit na výživu žalobkyně s účinností od 1. 9. 2020 po dobu studia na název školy anonymizováno 5 slov obec anonymizováno část obce částku 7.000 Kč měsíčně vždy každého prvého dne v měsíci předem k rukám žalobkyně (odstavec I. výroku). Dlužné výživné za období od 1. 9. 2020 do 31. 1. 2022 ve výši 119.000 Kč, jakož i výživné dospělé do konce měsíce, v němž tento rozsudek nabude právní moci, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 7.000 Kč spolu s běžným výživným až do úplného splacení dluhu, pod ztrátou výhody splátek (odstavec II. výroku). Žalobu ohledně stanovení povinnosti žalovanému platit na výživu žalobkyně s účinností od 1. 9. 2020 po dobu studia na název střední školy anonymizováno 5 slov obec anonymizováno část obce výživné ve výši přesahující částku 7.000 Kč měsíčně zamítl (odstavec III. výroku). Konečně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odstavec IV. výroku).

2. Proti rozsudku, a to do odstavců I., II. výroku podal žalovaný odvolání, kterým se domáhal změny napadeného rozsudku tak, aby žaloba byla zcela zamítnuta. Žalobkyně ve školním roce 2013 2014 nastoupila na střední školu v obec, kde měla za školní rok 140 zameškaných hodin a její studium bylo ukončeno. Žalovaný s tím nesouhlasil, věc řešil i přímo se školou, nesouhlasil ani s přestupem na školu v obec, neboť věděl, že na ni jako rodič nebude moci dohlédnout, avšak matka, která v té době měla žalobkyni v péči, podepsala souhlas s přestupem a umožnila žalobkyni přestup na střední školu v obec, přestože matka bydlela v obec. Žalobkyně ve školním roce 2014 2015 a 2015 2016 nastoupila na střední školu název střední školy anonymizováno obec, v průběhu studia měla bezpočet absencí a v druhém ročníku měla 420 zameškaných hodin za pololetí z toho 140 hodin neomluvených a také byla neklasifikována z 13 předmětů. Žalovaná (správně zřejmě žalobkyně) nereagovala na upozornění třídní učitelky, že je potřeba její prospěch řešit, a studium ukončila. Ve školním roce 2016 /2017 žalobkyně nastoupila na název střední školy anonymizována čtyři slova obec. V prvním pololetí měla žalobkyně 302 zameškaných hodin z toho 222 neomluvených, z odborného výcviku měla 78 zameškaných hodin a z toho 36 neomluvených. Ve druhém pololetí byla přítomna ve škole pouze jeden den, studium opět ukončila. Nyní je žalobkyně studentkou název střední školy anonymizována čtyři slova anonymizováno obec část obce v oboru kadeřník, a to od 1. 9. 2020. Dle výpisu z aplikace bakaláři, ke kterému měl žalovaný přístup do rozhodnutí soudu prvního stupně, je zřejmé, že bylo za období od 1. 9. 2021 do 30. 9. 2021, tedy za pouhý první měsíc z celkových 111 hodin zameškala žalobkyně 73 hodin. Obdobně tomu bylo i v měsíci říjnu 2021 (76 hodin). Přesto soud prvního stupně uvádí, že žalobkyně měla v prvním pololetí 2020 2021 celkem 38 zameškaných hodin, z toho 3 neomluvené. Ve druhém pololetí již měla žalobkyně 96 zameškaných hodin, z toho 13 neomluvených. Následně ve druhém ročníku měla žalobkyně k 12. 1. 2022 více než 200 zameškaných hodin za první pololetí, což soud I. stupně neuvádí. S ohledem na shora uvedené je zřejmé, že žalobkyně nestuduje řádně a ani nestuduje soustavně. Bez ohledu na její prospěch, pak její abnormální absence školní docházky není řádnou přípravou na budoucí povolání. Soud prvního stupně došel k závěru, že žalovaná (správně zřejmě žalobkyně) má uspokojivé studijní výsledky a studuje řádně, plní si povinnosti studenta denního studia, což je v rozporu s provedenými důkazy, nelze hovořit o řádném studiu pouze na základě dosažených studijních výsledků, ale také samotné přípravy. Soud prvního stupně uvedl, že si je vědom předchozího neřádného studia žalobkyně, což však je způsobeno tím, že prakticky od 17 let žije sama bez rodičů a bez jakékoliv jejich podpory. Soud prvního stupně vůbec nebral v potaz, že žalovaný řádně hradil výživné žalobkyni, kdy také po ukončení vyživovací povinnosti Okresním soudem v Ostravě nepožadoval po žalobkyni vrátit bezdůvodné obohacení ve výši 36.000 Kč. Tvrzení soudu prvního stupně, že žalobkyně nestudovala řádně z důvodu, že musela při denním studiu absolvovat různé brigády a opatřovat si finanční prostředky na svoji obživu, je opět v rozporu s důkazy. Sama žalobkyně tvrdila, že studium na obchodní akademii musela ukončit z důvodu finančních těžkostí, kdy byla nucena se sama živit, avšak předloženými důkazy je tato skutečnost zcela vyloučena. Z důkazů je zřejmé, že po dobu studia v 2014 2015 a 2015 2016 na obchodní akademii měla před nástupem pracovní poměr od 30. 8. 2014 do 30. 11. 2014 a následně až od 1. 8. 2016 do 31. 12. 2016. Studium na této střední škole bylo oficiálně ukončeno k 31. 8. 2016, avšak jednalo se o měsíc srpen, kdy žalobkyně již nechodila do školy, a i kdyby tento jeden měsíc zasahoval do studia žalobkyně, nemohl by mít vliv na její studijní výsledky. Žalobkyně v tomto období měla přes 400 zameškaných hodin, které rozhodně neměly souvislost s obstaráváním finančních prostředků na obživu žalobkyně. Následovalo studium ve školním roce 2016 /2017 na název střední školy anonymizována čtyři slova obec, kdy žalobkyně měla určité poměry u zaměstnavatelů, avšak byly krátkodobého rázu, žalobkyně odpracovala pouze několik hodin, nebo měla smluveno např. v období od 27. 7. 2017 do 31. 12. 2017 úvazek na maximálně 12 hodin za jeden měsíc, avšak v prvním pololetí měla zameškáno téměř 400 hodin a ve druhém pololetí školního roku 2016 /2017 byla přítomna ve škole pouze jeden den. Dále soud prvního stupně uvádí, že v dané době trpěla zvýšenou nemocností, avšak z lékařských zpráv plyne, že byla opakovaně léčena pro diagnóza anonymizováno a pro diagnóza anonymizováno, avšak není uvedeno, v jakém to bylo období a jak dlouhá byla z tohoto důvodu absence žalobkyně. V období aktuální školní docházky je zřejmé, že od 6. 9. do 10. 9. 2021 byla neschopna studia pro horečnaté onemocnění, následně nebyla schopna studia od 17. 11. do 26. 11. 2021 a 2. 12. 2021. Zde se jedná skutečně pouze o několik dní a nelze hovořit o tom, že by žalobkyně trpěla zvýšenou nemocností. Soud prvního stupně uzavírá, že za situace, kdy musí žalobkyně pracovat a je často nemocná, je pochopitelné, že v takto obtížných podmínkách se jí nepodařilo skloubit denní studium s výdělečnou činností, v důsledku čehož byla při studiu neúspěšná a měla velké množství zameškaných hodin. Tento závěr soudu je naprosto v rozporu s provedenými důkazy. Dále soud prvního stupně uvádí, že po dobu tří let od neúspěšného studia, nenašla žalobkyně relevantní uplatnění na trhu práce, střídala zaměstnání, u nichž není vyžadována žádná kvalifikace a které jsou ohodnocena minimální mzdou. Žalovaný opět neví, z čeho konkrétně soud prvního stupně vychází. Za období od ukončení název střední školy anonymizována čtyři slova obec ve školním roce 2016 /2017 pracovala žalobkyně na základě pracovní smlouvy ve právnická osoba anonymizováno od 1. 3. 2018 do 11. 1. 2019 jako operátor, kdy v současné době nabízí tato společnost pozici operátora v platovém rozmezí 27. - 42.000 Kč měsíčně a rozhodně se tak nemůže jednat o minimální mzdu. V ostatním již žalobkyně pouze pracovala brigádně a krátkodobě, a to zřejmě z důvodu, že pracovat nechce a raději bude neustále studovat, pobírat sociální dávky a výživné. Poslední pracovní poměr měla žalobkyně ukončen k 20. 11. 2019, avšak na poslední střední školu nastoupila až v září 2020, je tedy otázkou, jak se žalobkyně živila po tuto dobu. Navíc prokazoval, že žalobkyně je činná na svém kanálu na platformě twitch, kde hraje, popíjí alkohol apod., třeba i 12 hodin, u čehož se natáčí a sledovatelé jí zasílají finanční částky, které končí na účtu jejího přítele. Žalobkyně tvrdila, že video je starší, přestože žalovaný předkládal soudu vytištěnou plochu-tisk ze dne 3. 11. 2021, kde je několik nahraných videí před 4 dny, 6 dny. Žalovaný tímto prokazoval, že žalobkyně má další vedlejší příjem, kdy soud prvního stupně toto ani ve svém odůvodnění nezmínil. Žalovaný nabývá dojmu, že veškeré tvrzení a důkazy v neprospěch žalobkyně nejsou ani zmíněny nebo vykládány v její prospěch viz výše. Soud prvního stupně také poukazuje na to, že omezená hybnost pravého ramenního kloubu žalobkyně snižuje její uplatnění na trhu práce. V tomto smyslu se měl také soud prvního stupně zabývat tím, zda je vůbec smysluplné, aby žalobkyně studovala obor kadeřník, kdy při výkonu takového zaměstnání musí pravou ruku neustále používat, a pokud ji toto omezení nelimituje ve výkonu povolání jako kadeřnice, pak zřejmě nebude limitována i v jiných zaměstnáních jako např. operátor nebo uklízečka. Dále soud prvního stupně konstatuje, že nynější studium žalobkyně slouží k dosažení určité odborné kvalifikace a v případě jejího úspěšného dokončení toto povede nepochybně k lepším budoucím vyhlídkám na získávání prostředků pro obživu. Soud první stupně již bohužel nevysvětluje, na základě čeho došel k takovýmto závěrům. Bylo prokázáno, že žalobkyně byla schopna se uplatnit v řadě odvětví jako např. pracovnice v restauračním provozu, prodavačka, reklama a prodej, pokladní, operátor výroby, úklid. Pokud by případně dostudovala obor kadeřník, nijak to její uplatnění na trhu nezvýší, bude se moci pouze ucházet o pozici kadeřnice, což ovšem neznamená, že bude lépe finančně ohodnocena, než např. jako operátor výroby. Žalobkyně studuje v pořadí již 4. střední školu, nestuduje řádně ani soustavně a s ohledem na veškerý dosavadní přístup žalobkyně ke studiu je v rozporu s dobrými mravy, aby žalovaný nadále cokoliv na výživu žalobkyně hradil, kdy ve všech jejich třech předchozích pokusech na středních školách, řádně svoji vyživovací povinnost plnil. Žalovaný je přesvědčen, že žalobkyně je věčným studentem, který odmítá soustavně pracovat a pobírá veškeré možné dávky od státu a studuje jen za tím účelem, aby nemusela soustavně pracovat. Sama žalobkyně uvedla, že žalobu podala pouze na popud Úřadu práce v obec, neboť ona sama by výživné po žalovaném nepožadovala, z čehož je mimo jiné zřejmé, že je schopna se sama živit. V tomto směru žalovaný opětovně poukazuje na nálezy Ústavního soudu IV. ÚS 1247/13 ze dne 25. 3. 2014, III. ÚS 793/16 ze dne 26. 4. 2016 a II. ÚS 2121/14 ze dne 30. 9. 2014.

3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhovala potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

4. Po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou, je včasné a přípustné, přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek toliko v části dotčené podaným odvoláním, tj. v odstavcích I. a II. výroku, přezkoumal také řízení, které předcházelo jeho vydání, v intencích ustanovení § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř. zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř.“), se závěrem, že odvolání je důvodné toliko v nepatrné části.

5. Okresní soud učinil správná skutková zjištění, na která odvolací soud pro stručnost odkazuje a která přejímá.

6. Odvolací soud doplnil dokazování a zjistil ze zprávy název střední školy anonymizována čtyři slova obec část obce, včetně vysvědčení, že žalobkyně je žákyní 2. ročníku této školy, obor kadeřník. Vzhledem k tomu, že je plnoletá a nebydlí ve společné domácnosti s rodiči, může si svoji absenci omlouvat sama nebo musí doložit omluvenku od lékaře (viz školní řád). Svou absenci – lékařská vyšetření nebo jednání s úřady hlásí vždy předem a dokládá je – pokud lékař vyplní. S žalobkyní nejsou žádné problémy na praxi ani ve škole, své úkoly plní, známky i chování má výborné. Veškerou absenci má omluvenou. Vzhledem k epidemiologické situaci a nařízením státu, která byla od začátku školního roku velmi přísná, tato pravidla ve škole dodržovali. Do školy nesměli docházet žáci, u kterých byly příznaky jakékoliv nemoci, tzn. i běžná rýma, kašel apod. Všechny tyto absence bohužel žáci nemohli dokládat lékařským potvrzením, jelikož někteří lékaři odmítali žáky vůbec vyšetřit, natož napsat do studijního průkazu omluvenku s tím, že ze zákona to jejich povinnost není. Od toho se také odvíjí zvýšená absence všech žáků, nejen žalobkyně. Omluvená absence je 389 hodin za celý školní rok, což je v tomto školním roce zcela běžné. Absence z důvodu úředního jednání byla ve dnech 20. 10. 2021, 8. 11. 2021, 10. 12. 2021, 14. 2. 2022 a 7. 3. 2022 (Klasifikace za první pololetí i třetí čtvrtletí školního roku 2021 2022 – chování 1/1, český jazyk a literatura 1/1,67, anglický jazyk 1/1,11, občanská nauka 1/-, fyzika 1/1, matematika 1/1, tělesná výchova 1/-, informační a komunikační technologie 1/-, ekonomika 1/1,45, výtvarná příprava 1/1, komunikace ve službách 2/1,14, zdravověda 1/1,5, tvorba účesu 3/1, odborný výcvik 2/3. V některých předmětech známka chybí, protože ani vyučujícím se nevyhýbají nemoci, byli jarní prázdniny, přijímací zkoušky, maturity).

7. V průběhu odvolacího jednání učinili účastníci řízení nesporným, že žalobkyně poté, co se odstěhovala z obec do obec, žila sama a starala se sama o sebe; že žalobkyně nemá žádný příjem z platformy Twich.tv; že žalovaný s nezl. synem jméno jezdí pravidelně na speciální vyšetření do obec zhruba 2x až 3x ročně, vozí syna pravidelně autem do speciální školy (přičemž je pravdou, že by syna vozil autem do běžné školy), jednou ročně je syn podroben speciálnímu vyšetření autits, s čímž jsou spojeny výdaje 3.000 Kč až 4.000 Kč, rovněž v rámci začleňování dítěte do kolektivu se syn zúčastňuje speciálních táborů, což představuje výdaj skoro 4.000 Kč až 5.000 Kč; u žalobkyně od rozhodnutí okresního soudu došlo ke změně jejího příjmu, když podle výpisu z účtu za duben 2022 její celkový příjem včetně výživného od matky ve výši 1.600 Kč měsíčně činí 12.358 Kč měsíčně; žalobkyně si po dobu současného studia od 1. 9. 2020 již příležitostně nepřivydělává na brigádách, jako v minulosti, není to možné, a to s ohledem na náročné studium, když má týden školu, týden praxi v dopoledních hodinách, týden školu a týden praxi v odpoledních hodinách.

8. Žalobkyně před odvolacím soudem uvedla, že pokud uváděla, že její výdaje činí 15.000 Kč měsíčně (což převyšuje výši jejích měsíčních příjmů, které pobírá z Úřadu práce ve výši asi 11.000 Kč až 12.000 Kč měsíčně), pak se jednak snaží o to, aby její měsíční výdaje byly co nejnižší, a nadto, pokud finančně nevychází, její matka, a to nad rámec částky 1.600 Kč měsíčně z titulu výživného, ji měsíčně přispívá částkou 500 Kč až 1.000 Kč, aby měla na jídlo.

9. Žalovaný před odvolacím soudem uvedl, že od rozhodnutí okresního soudu u něj nedošlo ke změně poměrů, na výživném, nebo na dluh na výživném, nebylo zaplaceno ničeho.

10. Podle § 911 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

11. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Pro hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání nebo výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popř. zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, v jaké míře tak činí, přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

12. Podle § 915 odst. 1 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

13. Podle § 922 o. z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení, u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpětně od tohoto dne.

14. Zásadní podmínkou přiznání výživného je potřeba oprávněného, jeho neschopnost sám se o sebe - pokud jde o výživu - postarat.

15. Podle nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 2121/14 v případě rozhodování obecných soudů o vyživovací povinnosti je třeba přihlížet i k věku dítěte. Jakkoliv platí, že dosažení zletilosti dítěte nemá pro trvání vyživovací povinnosti hmotněprávní význam, je odlišná situace u nezletilého dítěte, které je s ohledem na stupeň svého fyzického a psychického vývoje a i podle právní úpravy zcela či převážně odkázáno na svoje rodiče, a dítěte zletilého, u něhož lze očekávat, že bude vyvíjet přiměřené úsilí směřující k tomu, aby se uživilo samo, nevyskytnou-li se samozřejmě okolnosti, které tomu zcela nebo částečně brání. Touto okolností může být i studium zletilého dítěte na střední škole. V tomto případě se však obecné soudy musí pečlivě zabývat konkrétními okolnostmi každého případu a zejména účelností tohoto studia. Toto studium by totiž mělo sloužit k prohlubování předchozího vzdělání, na které zpravidla navazuje, resp. mělo by vést k lepším budoucím vyhlídkám na získávání prostředků pro své životní potřeby prací. Může samozřejmě nastat i případ, kdy toto další studium na studium předchozí přímo navazovat nebude, nicméně z konkrétních okolností bude zřejmé, že i tak je třeba preferovat zájem na zvýšení kvalifikace dítěte. Nemělo by však určitě jít o studium samoúčelné, kterým by si vyživovaná osoba pouze„ prodlužovala mládí“. V konkrétním případě, kdy se nejedná o navazující studium, je tak třeba vážit, zda skutečně jde o racionální přípravu na budoucí povolání (tzn. např., zda na trhu práce je v daném regionu větší šance uplatnění pro absolventy dané střední školy než pro vyučené osoby); jaké byly důvody, aby zletilé dítě studovalo placenou soukromou střední školu a nikoliv podobně zaměřenou střední školu veřejnou (bezplatnou); zda aktuálně studovaná škola má odpovídající kvalitu (např. z hlediska uplatnění absolventů) a v neposlední řadě i to, zda se tomuto studiu věnuje s dostatečnou péčí, tedy zda nedosahuje nepřiměřeného množství absencí (rozumně vysvětlitelných a doložených) a zda dosažené studijní výsledky potvrzují jeho skutečný zájem o zvolený obor. Z hlediska úvah o výši výživného je pak namístě pečlivě posoudit rovněž to, jak velké časové nároky klade předmětné studium, tzn., zda např. vylučuje, aby vedle tohoto studia student pracoval alespoň příležitostně formou třeba brigád.

16. V případě žalobkyně je nutno vycházet ze zjištění o tom, že rozsudkem Okresního soudu v Ostravě č. j. 32 C 194/2017-36, ze dne 10. 10. 2017, byla zrušena vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobkyni, stanovená naposledy rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 26. 8. 2010, č. j. 90 P 142/2010-231, částkou 4. 000 Kč měsíčně, a to s účinností od 1. 9. 2016. Soud v tomto rozhodnutí vyšel ze zjištění, že žalobkyně studovala ve školním roce 2013 2014 název střední školy anonymizována tři slova obec, kde vzdělávání žalobkyně bylo ukončeno z důvodu šikany a následného přestupu žalobkyně na jinou školu. Ve školních letech 2014 2015 a 2015 2016 studovala žalobkyně na název střední školy anonymizována dvě slova obec část obce. V průběhu tohoto studia měla řadu neomluvených absencí a byla nekvalifikována z několika předmětů, neuzavřela 2. ročník. V roce 2016 /2017 byla žalobkyně studentkou název střední školy anonymizována tři slova, kde ukončila studium ke dni 13. 6. 2017 z důvodu velkého množství absencí, kdy v 1. pololetí měla 302 hodin absencí, z toho 222 neomluvených. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě došlo ke zrušení vyživovací povinnosti žalovaného k žalobkyni, a to již k datu 1. 9. 2016, neboť od tohoto data již žalobkyně, řádně nestudovala.

17. S ohledem na tato zjištění odvolací soud souhlasí se závěrem okresního soudu o tom, že v tomto období žalobkyně řádně nestudovala (bod 22. odůvodnění napadeného rozsudku). S účinností od 1. 9. 2020 se žalobkyně opětovně začala připravovat na budoucí povolání, za účelem zvýšení kvalifikace (dosud má toliko základní vzdělání), pro lepší uplatnění na trhu práce začala opětovně navštěvovat stření školu. Odvolací soud v souladu se shora citovaným nálezem Ústavního soudu posoudil konkrétní okolnosti případu shodně jako okresní soud, a dospěl ke stejným závěrům jako okresní soud vyjádřeným v bodech 23., 24. a 25. odůvodnění napadeného rozsudku. V této věci nelze přehlédnout skutečnost, že žalobkyně žije sama bez rodičů od 17 let, stará se sama o sebe, když konečně zajištění příjmů pro její obživu vedlo mj. k tomu, že v minulosti nebyla schopna řádně studovat. Nelze akceptovat odvolací námitku žalovaného, že„ s přestěhováním žalobkyně z obec do obec sice nesouhlasil, neboť věděl, že na ni jako rodič nebude moci dohlédnout, avšak matka, která v té době měla žalobkyni v péči, podepsala souhlas s přestupem a umožnila tak žalobkyni přestup na střední školu v obec, přestože matka bydlela v obec“. Není možné takto připustit, aby žalovaný rezignoval na svou rodičovskou povinnost. Nadto v řízení bylo prokázáno, že v případě žalobkyně jde skutečně o racionální přípravu na budoucí povolání (lepší uplatnění na trhu práce s ohledem na doposud dosažené toliko základní vzdělání); žalobkyně studuje střední školu veřejnou (bezplatnou) a studiu se věnuje s dostatečnou péčí, počet absencí nedosahuje nepřiměřeného množství absencí, jsou rozumně vysvětlitelná a doložená, nadto dosažené studijní výsledky potvrzují její skutečný zájem o zvolený obor. Ze strany žalobkyně se nejedná o zjevné zneužití práva na výživné.

18. Vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyni byla stanovena od 1. 9. 2020, kdy žalobkyně začala studovat střední školu. Pokud jde o výši výživného, okresní soud podle názoru odvolacího soudu správně posoudil příjmy a výdaje žalobkyně po celou rozhodnou dobu, rovněž správně posoudil a vyhodnotil majetkové poměry na straně žalovaného, včetně příjmu jeho manželky, správně posoudil majetkové poměry obou, další vyživovací povinnosti žalovaného s ohledem na potřeby těchto nezletilých děti s ohledem na jejich věk a zdravotní stav. Zcela odpovídající je pak výše vyživného, tedy 7.000 Kč měsíčně, a to od 1. 9. 2020, kdy žalobkyně začala studovat, přičemž výše takto stanovené výživné odpovídá i výživnému podle tzv. tabulek vydaných MS v roce 2010, které by se v daném případě podle doporučení mělo pohybovat v rozmezí 19 % až 25 % z příjmu žalovaného, a to s ohledem na věk žalobkyně, když okresní soud toto výživné snížil s ohledem na další zjištění na výživné ve výši asi 15 % z celkového příjmu žalovaného, když nelze přehlédnout, že na výživném pro žalobkyni se podílí rovněž její matka (1.600 Kč měsíčně). Životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů (§ 915 o. z.). Takto stanovené výživné odpovídá rovněž majetkovým poměrům obou účastníků, která jsou uvedena v bodě 7. odůvodnění tohoto rozsudku, a která učinili účastníci nespornými, přičemž s ohledem na tuto skutečnost neshledal odvolací soud důvodnými námitky žalovaného o dalším příjmu žalobkyně z platformy Twich.tv.

19. Okresní soud toliko pochybil, pokud při svém rozhodnutí nepřihlédl k jediné výrazné změně poměrů, která nastala na straně manželky žalovaného, a to v měsících červen a červenec 2021, kdy její příjem poklesl na cca 16.000 Kč měsíčně oproti předchozím a následujícím průměrným měsíčním příjmům. Tato skutečnost se promítla do úvahy odvolacího soudu tak, že po dobu těchto dvou měsíců bylo výživné žalovanému vůči žalobkyni stanoveno toliko ve výši 6.000 Kč měsíčně.

20. Okresní soud rovněž nesprávně ve výroku svého rozhodnutí vázal povinnost žalovaného platit na výživu žalobkyně na dobu studia na střední škole. Základním předpokladem pro vznik a trvání vyživovací povinnosti je zásadně stav odkázanosti na výživu na straně oprávněného, tj. žalobkyně, tedy neschopnosti samostatně uspokojovat všechny své potřeby (§ 911 o. z.). Jakmile žalobkyně bude schopna sama se živit, tedy skonči stav této odkázanosti žalobkyně na výživu ze strany žalobce, dojde k zániku této vyživovací povinnosti.

21. Ze všech těchto důvodů odvolací soud podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil napadené rozhodnutí okresního soudu v odstavcích I. a II. výroku tak, jak je uvedeno shora, když nedoplatek vzniklý zvýšením výživného za dobu od 1. 9. 2020 do 31. 5. 2022 ve výši 145.000 Kč (tj. 19 x 7.000 Kč a 2 x 6.000 Kč), jakož i výživné splatné za dobu od 1. 6. 2022 do konce měsíce, v němž tento rozsudek nabyde právní moci, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách po 5.000 Kč spolu s běžným výživným až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

22. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto v souladu s tím, že žalobkyně, která by měla právo na jejich náhradu, se těchto výslovně vzdala. Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.