57 Co 84/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr, Lenky Severová a soudců JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a Mgr. Daniely Teterové ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: zainteresovaná společnost , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem jméno zástupce sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o zápůrčí žalobě proti neoprávněným zásahům do vlastnického práva o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 8. 12. 2023, č. j. 7 C 11/2021-150, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 20. 6. 2024, č. j. 7 C 11/2021-173,

I. Rozsudek okresního soudu se mění takto:Žaloba, aby žalovaný byl povinen zdržet se počínaje 15. dnem od právní moci tohoto rozsudku veškerých budoucích zásahů do pozemku žalobce parc. č. , hodnota, , v k. ú. , adresa, , se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 28 302 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta se sídlem , Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0, , , adresa, .

III. Žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů státu České republice – Okresnímu soudu v Opavě 1 629 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 4 356 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta se sídlem , Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0, , , adresa, .

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud žalobu, aby žalovaný byl povinen zdržet se počínaje patnáctým dnem od právní moci tohoto rozsudku užívání pozemku žalobce parc. č. , hodnota, – trvalý travní porost o výměře , hodnota, m2, zapsaného v katastru nemovitostí na LV č. , hodnota, , pro k. ú. a obec , adresa, u , katastrální úřad, , jakož i veškerého jednání, spočívajícího v jakýchkoli zásazích do pozemku žalobce parc. č. , hodnota, – trvalý travní porost o výměře , hodnota, m2, zapsaného v katastru nemovitostí na LV č. , hodnota, , pro k. ú. a obec , adresa, u , katastrální úřad, , zamítl (výrok I), žalobci uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení zaplacením 22 994 Kč (výrok II) a České republice na účet Okresního soudu v Opavě zaplacením 1 629 Kč (výrok III).

2. Soud prvního stupně vyšel primárně ze zjištění, které nebylo mezi účastníky sporným, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, (dále jen „pozemek“), parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, , v k. ú. , adresa, , žalovaný vlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, , v k. ú. , adresa, .

3. Následně okresní soud učinil zjištění z provedených důkazů, přičemž tyto důkazy nehodnotil dle § 132 o. s. ř. a v odůvodnění svého rozhodnutí nepostupoval důsledně v souladu s § 157 odst. 2 o. s. ř., když neuvedl, které skutečnosti má za prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil. Toto pochybení však nemá vliv na věcnou správnost rozhodnutí (viz dále).

4. Okresní soud uzavřel, že bylo prokázáno, že žalovaný ani jiné osoby se nedopouštějí tvrzeného neoprávněného užívání pozemku, ani do užívání pozemku žalobcem neoprávněně nezasahují, žalobce má pozemek v celé ploše oplocen, byť oplocení bylo zbudováno bez potřebného územního souhlasu a toto nelegálně vybudované oplocení pak přesahuje i na pozemek žalovaného. V řízení bylo zjištěno, že ze strany žalovaného došlo k jednorázovému neoprávněnému zásahu do vlastnického práva žalobce (protlakem), ovšem tento zásah lze chápat jako krajní nouzi, kdy při vydatných deštích došlo k přeplnění rybníka žalovaného a hrozilo protržení hráze. Žalovaný se pokoušel odvrátit hrozící škodu, a proto přistoupil k protlaku hráze v místě, kde se měla nacházet propusť, ale tato byla zničená, proto došlo k přečerpání vody z rybníka přes hráz místními hasiči. Pokud žalobce tvrdil další zásah do svého vlastnického práva, a to odbagrování zeminy, pak v řízení nebylo prokázáno, že při těchto dvou jednorázových příležitostech k zásahu do vlastnického práva žalobce neoprávněně došlo. V řízení nebylo prokázáno, že pozemek žalobce žalovaný užívá, natož aby setrvale do vlastnického práva žalobce protiprávně zasahoval, a to opakovaně či trvale. Pokud došlo k zásahu do vlastnického práva žalobce jednorázově, tak podle judikatury Nejvyššího soudu žalobci nesvědčí právo domáhat se ochrany negatorní žalobou vůči takovému tvrzenému jednání žalovaného, natož zcela neurčitě formulovaným petitem (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2886/2014). V případě trvajícího zásahu do vlastnického práva vzniká mezi vlastníkem a rušitelem relativní právní vztah a vlastník má po dobu trvajícího zásahu právo domáhat se po rušiteli, aby se tohoto rušení zdržel podle § 1042 o. z., což v tomto řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno.

5. Proti rozsudku podal odvolání žalobce s tím, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností [§ 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř.], dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním [§ 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř.], rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř.]. Negatorní žaloba směřuje proti takovým způsobům rušení vlastnického práva, které nespočívají v neoprávněném zadržovaní věci, a náleží žalobci jako předmět ochrany jeho vlastnického práva v případě, že již nastaly jejich protiprávní následky rušení vlastnického práva nebo že existuje nebezpečí opakování jednotlivých způsobů rušení vlastnického práva. Obě tyto skutečnosti byly v předmětném soudním řízení prokázány, když ostatně žalovaný zásahy do vlastnického práva žalobce nepopírá a z provedeného dokazování také vyplynulo, že další opakované zásahy do vlastnického práva žalobce ze strany žalovaného v budoucnu hrozí. Dle ustálené judikatury je nutno neoprávněný zásah konkretizovat, nevyžaduje se však přesná konkretizace rušebního činu, postačí jej vymezit obecněji (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1485/2005). Rozhodnutí Nejvyššího soudu, na které odkázal soud prvního stupně (sp. zn. 22 Cdo 2886/2014), je nepřiléhavé, neboť zde je řešen způsob, jak se vlastník napadené věci může domáhat náhrady škody v případě, kdy rušení jeho vlastnického práva je jednorázové a dále již nepokračuje. Na pozemku provedl žalovaný dne , datum, vybagrování zeminy, kdy došlo mj. k vybagrování části pozemku žalobce, téhož dne došlo žalovaným k podrytí pozemku žalobce za pomoci vysokotlakého proudu vody, a to z pozemku žalovaného parc. č. , hodnota, skrz spodní vrstvu zeminy tvořící pozemek žalobce až do druhého pozemku žalovaného parc. č. , hodnota, . Tímto jednáním žalovaného byla narušena celistvost pozemku žalobce, v důsledku čehož došlo nejprve k popraskání povrchu na pozemku a poškození oplocení nacházejícího se na pozemku žalobce. Následně v dalším průběhu roku 2020 došlo v souvislosti s výše uvedenou neoprávněnou činností žalovaného ve spojitosti s vytrvalými dešti ke vzniku velkého propadu na pozemku žalobce. Protiprávním jednáním žalovaného došlo k narušení vlastnického práva žalobce, protože žalovaný nejen že znemožnil průjezd po pozemku žalobce, tedy i užívání jeho dalších pozemků parc. č. , hodnota, a parc. č. , hodnota, , ale zásadním způsobem svojí činností ohrozil bezpečnost v dané lokalitě. Domáhal se zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci soudu prvního stupně.

6. Žalovaný ve vyjádření k odvolání navrhl, aby byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, neboť jej má za věcně správný. Žalobce žádným způsobem jednání, jehož by se měl žalovaný zdržet, nekonkretizuje, ani neuvádí následky, ke kterým v důsledku případného zásahu nesmí dojít. Se závěry soudu prvního stupně se ztotožnil a jednotlivé odvolací námitky odmítl jako nedůvodné.

7. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně (§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř.) zcela a dospěl k závěru, že není důvodné.

8. Žalobce se domáhal vůči žalovanému zdržet se užívání pozemku, jakož i veškerého jednání spočívajícího v jakýchkoli zásazích do pozemku s tím, že žalovaný se dopustil neoprávněného zásahu do pozemku (vybagrování části pozemku a podrytí pozemku podtlakem, čímž došlo k narušení celistvosti pozemku). Protiprávním jednáním žalovaného došlo k narušení vlastnického práva žalobce, protože žalovaný znemožnil žalobci průjezd po pozemku a další užívání pozemků žalobce parc. č. , hodnota, a parc. č. , hodnota, .

9. Žalovaný namítal, že do vlastnického práva žalobce k pozemku neoprávněným způsobem nezasahuje.

10. Podle § 3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Ochranu vlastnického práva, o níž soud rozhoduje po 1. 1. 2014, je tedy nutno poměřovat úpravou obsaženou v o. z. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2886/2014).

11. Podle § 1042 o. z. vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.

12. V rozsudku ze dne 6. 3. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2162/99, Nejvyšší soud řešil právní otázku, zda vlastníkovi náleží zápůrčí žaloba podle § 126 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.), v případě, že rušitel neoprávněným zásahem hrozí, dosud jej však neuskutečnil. Dovodil, že zápůrčí žaloba je žalobou na plnění, kterou je uplatňováno splnění hmotněprávní povinnosti, která vznikla žalovanému tím, že neoprávněně zasáhl do vlastnického práva žalobce. Na neoprávněný zásah do vlastnického práva, který spočívá v jiném rušení než v neoprávněném zadržování věci, váže hmotné právo povinnost zdržet se tohoto zásahu a odstranit jeho následky; rušiteli však nemůže vzniknout jiná povinnost než zdržet se a odstranit následky právě tohoto zásahu. Pouhé vyhrožování zásahem není neoprávněným zásahem ve smyslu ustanovení § 126 odst. 1 obč. zák. Takové vyhrožování totiž neruší vlastníka při výkonu jeho oprávnění, která jsou uvedena v § 123 a násl. obč. zák. Zákaz neoprávněného rušení vlastníka věci podle § 126 odst. 1 obč. zák. přichází v úvahu tam, kde neoprávněné rušení vlastníka ze strany rušitele trvá, resp. pokračuje, anebo tam, kde sice již přestalo, avšak existuje konkrétní nebezpečí jeho opakování v budoucnu. Samotný, i když vyslovený, záměr s takovou „neoprávněnou“ činností začít, nemůže opodstatňovat žalobu na zdržení se rušivé činnosti, jestliže k ní zatím nedošlo. V případě, že někdo hrozí neoprávněným zásahem, nelze po vlastníkovi požadovat, aby vyčkal provedení tohoto zásahu a teprve poté se u soudu domáhal ochrany. V takovém případě však není možno uplatnit žalobu zápůrčí, která je žalobou na plnění, ale vlastník se může domáhat ochrany žalobou určovací [§ 80 písm. c) o. s. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2013)], zejména může žádat, aby soud určil, že žalovaný není oprávněn provést zásah, kterým hrozí (za splnění zákonných podmínek nelze vyloučit ani žalobu podle § 417 odst. 2 obč. zák.). Žádá-li vlastník, aby soud určil, že žalovaný není oprávněn zasahovat do jeho práva způsobem, kterým hrozí, je povinností soudu zkoumat, zda žalobce má na takovém určení naléhavý právní zájem; musí tedy učinit skutkové zjištění, že žalovaný míní hrozbu vážně a je schopen ji uskutečnit, ať již sám anebo prostřednictvím třetí osoby (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 22 Cdo 4393/2014).

13. U jednání odvolacího soudu žalobce upřesnil, že se podanou žalobou domáhá, aby se žalovaný zdržel (aby bylo zamezeno) budoucích zásahů do vlastnického práva žalobce k pozemku, přičemž okolnosti týkající se neoprávněných zásahů žalovaného do vlastnického práva žalobce k pozemku (protlak a vybagrování) uvedl na dokreslení situace.

14. Jelikož se žalobce domáhá zápůrčí žalobou zdržení se veškerých budoucích zásahů žalovaného do vlastnického práva žalobce k pozemku, pak pouhá možnost (žalobcem tvrzené vyhrožování, že žalovaný bude ve své neoprávněných zásazích i nadále pokračovat) neoprávněného rušení není neoprávněným zásahem ve smyslu § 1042 odst. 1 o. z. Takové vyhrožování totiž neruší vlastníka pří výkonu jeho oprávnění. Zákaz neoprávněného rušení vlastníka přichází do úvahy tam, kde neoprávněné rušení vlastníka ze strany rušitele trvá, pokračuje, anebo tam, kde sice již přestalo, ale existuje konkrétní nebezpečí jeho opakování v budoucnu, což žalobce v této věci konkrétně netvrdil. V případě, že někdo hrozí neoprávněným zásahem, nelze po vlastníkovi požadovat, aby vyčkal provedení tohoto zásahu a teprve poté se u soudu domáhal ochrany. V takovém případě však není možno uplatnit žalobu zápůrčí, která je žalobou na plnění, ale vlastník se může domáhat ochrany žalobou určovací [§ 80 písm. c) o. s. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2013)], zejména může žádat, aby soud určil, že žalovaný není oprávněn provést zásah, kterým hrozí (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 162/2020).

15. S ohledem na shora uvedené, odvolací námitky žalobce v odvolání nejsou důvodné, když ve věci bylo možné rozhodnout na základě skutkových zjištění učiněných okresním soudem ohledně vlastnických práv účastníků k pozemkům a na základě samotného tvrzení žalobce.

16. Po odstranění nejasností ohledně určitosti žalobního petitu ve vztahu k žalobní naraci musel odvolací soud podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnit rozsudek okresního soudu tak, jak je uvedeno shora, aby výrok nebyl zavádějící, přičemž žalobu žalobce, aby žalovaný byl povinen zdržet se počínaje 15. dnem od právní moci tohoto rozsudku veškerých budoucích zásahů do pozemku žalobce parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , zamítl jako nedůvodnou.

17. Odvolací soud poukazuje na to, že pouze soud rozhoduje, jak bude formulován výrok jeho rozhodnutí, případným návrhem žalobce na znění výroku rozhodnutí není přitom vázán. Při formulaci výroku rozhodnutí soud musí dbát, aby vyjadřoval (z obsahového hlediska) to, čeho se žalobce žalobou skutečně domáhal (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 909/2003).

18. V souladu s § 224 odst. 2 o. s. ř. rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů řízení a to dle § 142 odst. 1 o. s. ř. kdy plně úspěšnému žalovanému bylo na náhradě nákladů řízení přiznáno 28 302 Kč. Účelně vynaložené náklady za tuto fázi řízení se sestávají z odměny za zastupování žalovaného advokátem a jeho hotových výdajů. Zástupce žalovaného učinil následující úkony právní služby, a to 1. převzetí a příprava zastoupení, 2. sepis vyjádření k žalobě, 3. účast u jednání dne 29. 3. 2022, 4. účast u jednání dne 22. 11. 2023, 5. účast u jednání dne 11. 7. 2023, 6. účast na místním šetření dne 6. 9. 2023, 7., 8. účast u jednání dne 19. 10. 2023, které trvalo přes dvě hodiny, 9. účast u jednání dne 28. 11. 2023 a 10. písemný závěrečný návrh (se souhlasem soudu) [při tarifní hodnotě sporu 10 000 Kč dle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), kdy dle § 7 bod 4 AT činí odměna za jeden úkon právní služby 1 500 Kč]. Odměna advokáta celkem 15 000 Kč, k tomu 10 x náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 AT po 300 Kč, tj. 3 000 Kč, 2 200 Kč jako náhradu za ztrátu času za 22 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. v souvislosti s cestou právního zástupce žalovaného k jednáním soudu dne 29. 3. 2022, 22. 11. 2023, 11. 7. 2023, 19. 10. 2023, 28. 11. 2023 a k místnímu šetření, 3 860 Kč jako cestovné za cestu osobním vozidlem ke shora uvedeným soudním jednáním (při ujetí celkem 85 km) a k místnímu šetření (při ujetí 40 km) při průměrné spotřebě vozidla 8 litrů/100 km za použití benzínu 95 oktanů při vyhláškové ceně a sazbě základní náhrady za 1 km jízdy. Vzhledem k tomu, že advokát žalovaného doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, byly jeho odměna, náhrada hotových výdajů a náhrada za ztrátu času navýšeny o 21 % DPH (4 242 Kč), kterou bude povinen jako plátce daně odvést (na rozdíl od náhrady hotových výdajů v podobě cestovného, u kterého vynaložená cena již navýšení o DPH obsahuje a tato daň byla zaplacena na vstupu).

19. V souladu s § 224 odst. 2 o. s. ř. rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů řízení vzniklých státu, a to podle § 148 odst. 1 o. s. ř., kdy podle výsledků řízení vzniklo státu právo na náhradu těchto nákladů ve výši 1 629 Kč (svědečné) vůči žalobci.

20. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 za současné aplikace § 142 odst. 1 o. s. ř. Účelně vynaložené náklady žalovaného se sestávají z odměny za zastupování žalovaného advokátem za 2 úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání, účast u jednání soudu) ve výši 3 000 Kč, paušální částka jako náhrada hotových výdajů celkem 600 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, to vše navýšeno o částku odpovídající příslušné náhradě ve výši 1756 Kč, celkem 4 356 Kč.

21. Náhradu nákladů řízení je žalobce povinen zaplatit žalovanému podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalovaného, popř. státu podle § 148 odst. 1 o. s. ř.

22. O lhůtě k plnění náhrady nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když nebyly shledány okolnosti, na základě kterých by byla pariční lhůta prodloužena, případně stanoveno, že plnění se bude dít ve splátkách.