62 Az 34/2019

Rubrum

1 62 Az 34/2019-31 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Hluštíkem, Ph.D. ve věci žalobce: B.M. státní příslušnost Ukrajina toho času v Pobytovém středisku Havířov, Na Kopci 269, 735 64 Havířov – Dolní Suchá zastoupeného advokátem Mgr. Ladislavem Bártou sídlem Purkyňova 6, 702 00 Ostrava proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 Shodu s prvopisem potvrzuje T. B. 2 62 Az 34/2019 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 7. 2019, č. j. OAM-370/LE-VL17- VL16-2019, ve věci mezinárodní ochrany, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou ze dne 15. 8. 2019 domáhal přezkoumání shora uvedeného rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 7. 2019, č. j. OAM-370/LE-VL17-VL16-2019, kterým bylo rozhodnuto tak, že se žádost žalobce o mezinárodní ochranu zamítá podle § 16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“) jako zjevně nedůvodná.

2. Žalobce má za to, že žalovaný založil své závěry na obecných zprávách o zemi původu žalobce, když žalobce neměl prokázat. Že v jeho případě nelze Ukrajinu považovat za bezpečnou zemi původu. Žalobce připomněl, že specifikem zjištění skutkového stavu pro naplnění ustanovení § 16 odst. 2 zákona o azylu je vyhodnocení toho, zda nehrozí, že s žadatelem nebude zacházeno hůře než s ostatními osobami, které by byly případně vráceny do dané bezpečné země. K tomu odkázal na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 3. 2014, č. j. 5 Azs 23/2013-19. Podle žalobce bylo zapotřebí v jeho případě pečlivě a uvážlivě přistoupit k jeho tvrzením týkajícím se nedůvěry k ukrajinským bezpečnostním složkám zdůvodněným specifičností jeho historie, tedy tím, že se jedná o osobu, které je vyhrožováno pravděpodobně vysoko postaveným příslušníkem ukrajinských bezpečnostních sil, jakož i tím, že se jedná o osobu, která dlouhodobě pobývala v Ukrajině nepřátelském Rusku a má mnohé společné dokonce s ruskou armádou. Zvlášť v případě Ukrajiny není možné institut bezpečné země aplikovat zcela mechanicky a bez bližších pochyb, a to i z toho důvodu, že Ukrajina byla přidána na seznam bezpečných zemí teprve vyhláškou č. 68/2019 Sb. ze dne 23. 3. 2019, která nabyla účinnosti nedlouho předtím, než žalobce požádal o mezinárodní ochranu.

3. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout; uvedl, že žalovaný v průběhu správního řízení na základě informací o politické situaci na Ukrajině a stavu dodržování lidských práv a také na základě výpovědi žalobce shledal, že Ukrajinu lze považovat za bezpečnou zemi původu ve smyslu zákona o azylu. Žalobce jednoznačně vypověděl, že z Ukrajiny vycestoval za prací, jiný důvod neměl, uvedl, že má dluh, vyloučil potíže se státními orgány. Žalovaný připomněl judikaturní závěry, že ve smyslu § 16 odst. 2 zákona o azylu označení určité země za bezpečnou zemi původu v podstatě zvyšuje důkazní břemeno na straně žadatelů o mezinárodní ochranu (odkázal přitom na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008-70, publ. ve SbNSS č. 1749/2009) Zjištění z obsahu správních spisů Shodu s prvopisem potvrzuje 3 62 Az 34/2019 4. Ze správních spisů soud zjistil, že žalobce byl rozhodnutím Policie ČR, Krajského ředitelství Olomouckého kraje ze dne 10. 7. 2019 zajištěn dle § 124 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) za účelem správního vyhoštění, které bylo žalobci uloženo rozhodnutím Policie ČR ze dne 18. 3. 2019. Dne 15. 7. 2019 podal žalobce v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty žádost o udělení mezinárodní ochrany. K této žádosti poskytl informace o své osobě, a to že poslední bydliště na Ukrajině měl ve Lvovské oblasti. Uvedl, že žil 25 let s rodinou, kterou tvoří jeho žena, dcera a tchýně v Najabrsku na Sibiři v Rusku. Dále doplnil, že z Ruska odcestoval asi v červnu či červenci roku 2014 do Lvova, 4 roky žil v místě bydliště ve městě Turku, do ČR vstoupil někdy koncem měsíce května 2018. O mezinárodní ochranu žádal proto, že když se vrátil z Ruska, udělal si na Ukrajině dluhy, protože si myslel, že se vrátí do Ruska, potřeboval vydělat peníze na dluhy, a proto odcestoval do Česka za prací. S žalobcem byl také dne 23. 7. 2019 proveden pohovor k jeho žádosti o mezinárodní ochranu, ve kterém nad rámec uvedeného doplnil, že po vojně odjel na Sibiř, dostal od Rusů byt, chtěli jej povolat do Ruské armády. Sloužil u speciálních jednotek v Afghánistánu jako „snajpr“ v letech 1983 – 1985. Na Ukrajině neměl problémy s tamními státními orgány, problémy s policií měl až v ČR. Co se týče situace po návratu do vlasti, musel by mít peníze pro jeho věřitele, jedná se o policistu, jeho jméno ale nezná.

5. Ve správním spise je založena Informace OAMP: Hodnocení Ukrajiny jako bezpečné země původu z července roku 2019 a závazné stanovisko OAMP ze dne 31. 1. 2019, ev. č. ZS46543, ze kterého vyplývá, že vycestování žalobce na Ukrajinu je podle § 120a zákona o pobytu cizinců možné.

6. Dne 25. 7. 2019 byla žalobci dána možnost seznámit se s podklady rozhodnutí, vyjádřit se k nim, navrhnout další podklady rozhodnutí či vyjádřit námitky proti zdrojům informací a způsobu jejich využití. Žalobce neměl co uvést, doplnění podkladů pro rozhodnutí nenavrhl, žádné další skutečnosti nebo nové informace nepřednesl.

7. Následně dne 30. 7. 2019 rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím. Uzavřel v něm, že v průběhu řízení bylo objasněno, že tvrzeným důvodem žádosti žalobce je snaha žalobce zůstat v ČR pracovat. Žalovaný uzavřel, že Ukrajina je hodnocena jako bezpečná země původu (kromě Krymu a části Doněcké a Luganské oblasti), kdy se jedná o republiku s poloprezidentským politickým systémem. Poslední prezidentské volby se uskutečnily v březnu a dubnu roku 2019 a byly shledány mezinárodními pozorovateli jako svobodné a spravedlivé. Civilní úřady udržují účinnou kontrolu nad bezpečnostními složkami v zemi s výjimkou území, které vláda nemá pod svou kontrolou. Přestože Ukrajina dosáhla v posledních letech pokroku v oblasti boje proti mučení a nelidskému zacházení, nedosahuje situace evropských standardů. Nedochází však obecně a soustavně k pronásledování ani k mučení či nelidskému zacházení či k trestům a hrozbě z důvodu svévolného násilí v případě ozbrojeného konfliktu. Žalobce neměl nikdy ve vlasti žádné konkrétní problémy se státními orgány své země, nebyl politicky aktivní a jediný důvod bránící mu objektivně návratu sám označil ekonomické problémy a dluhy. Nadto žalovaný zdůraznil, že žalobce mohl o mezinárodní ochranu požádat kdykoliv během svého pobytu v ČR od června 2018, což neučinil. Posouzení věci krajským soudem Shodu s prvopisem potvrzuje 4 62 Az 34/2019 8. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů [§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)] napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Ve věci soud rozhodl bez nařízení jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s.

9. Podle § 16 odst. 2 zákona o azylu, jako zjevně nedůvodná se zamítne i žádost o udělení mezinárodní ochrany, jestliže žadatel o udělení mezinárodní ochrany přichází ze státu, který Česká republika považuje za bezpečnou zemi původu, neprokáže-li žadatel o udělení mezinárodní ochrany, že v jeho případě tento stát za takovou zemi považovat nelze.

10. Podle § 2 odst. 1 písm. k) zákona o azylu se pro účely tohoto zákona rozumí bezpečnou zemí původu stát, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě osoby bez státního občanství stát posledního trvalého bydliště, 1. ve kterém obecně a soustavně nedochází k pronásledování, mučení nebo nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestům a k hrozbě z důvodu svévolného násilí v případě mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, 2. který jeho občané nebo osoby bez státního občanství neopouštějí z důvodů uvedených v § 12 nebo 14a, 3. který ratifikoval a dodržuje mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, včetně norem týkajících se účinných opravných prostředků, a 4. který umožňuje činnost právnickým osobám, které dohlížejí nad stavem dodržování lidských práv.

11. Podle § 86 odst. 4 zákona o azylu, ministerstvo vyhláškou stanoví seznam bezpečných zemí původu, bezpečných třetích zemí a evropských bezpečných třetích zemí. Seznamy zemí stanovené vyhláškou ministerstvo přezkoumá nejméně jedenkrát v kalendářním roce.

12. Podle § 2 vyhlášky č. 328/2015 Sb., Česká republika považuje za bezpečnou zemi původu Ukrajinu, s výjimkou poloostrova Krym a částí Doněcké a Luhanské oblasti pod kontrolou proruských separatistů.

13. Krajský soud především dospěl k závěru, že žalovaný zjistil skutkový stav v potřebném rozsahu a obstaral si dostatek informací potřebných k vydání rozhodnutí. Pro rozhodnutí v dané věci je především podstatné vyhodnocení obsahu žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze strany žalobce ve spojení s informacemi o Ukrajině jako bezpečné zemi původu. Krajský soud má za to, že žalovaný zcela správně vyhodnotil informace obsažené v listině Hodnocení Ukrajiny jako bezpečné země původu z července roku 2019, s jejímž obsahem byl žalobce před vydáním rozhodnutí seznámen, přičemž nenavrhl doplnění dokazování a netvrdil další skutečnosti ke své žádosti. Krajský soud zcela přisvědčuje závěrům žalovaného, že žalobce jednoznačně vypověděl, že z Ukrajiny vycestoval za prací, jiný důvod neměl, když uvedl, že má dluh a vyloučil potíže se státními orgány. S ohledem na skutečnost, jak správně připomněl žalovaný, že označení určité země za bezpečnou zemi původu v podstatě zvyšuje důkazní břemeno na straně žadatelů o mezinárodní ochranu, a že ze strany žalobce nebyly tvrzeny žádné skutečnosti, které by byť náznakem měly vést k závěru o tom, že v případě žalobce se o bezpečnou zemi původu jednat nemůže, nelze přiznat důvodnosti žalobních námitek, které jsou v zásadě pouhou hypotetickou ničím nepodloženou spekulací o neurčitých skutečnostech, které žalobce v průběhu řízení o Shodu s prvopisem potvrzuje 5 62 Az 34/2019 mezinárodní ochranu nejenže uvedeným způsobem neuváděl, ale ani nijak blíže neinterpretoval.

14. Nad rámec uvedeného lze připomenout, že i Nejvyšší správní soud se bezpečnostní situací na Ukrajině zabýval opakovaně, přičemž dospěl k závěru, že v případě ozbrojeného konfliktu v části Ukrajiny se nejedná o tzv. totální konflikt, jenž by dosahoval takové intenzity, že by byl každý civilista z důvodu své přítomnosti na území Ukrajiny vystaven reálnému nebezpečí vážné újmy (viz usnesení č. j. 7 Azs 265/2014-17). Z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu rovněž vyplývá, že správní orgán se má při posuzování žádosti o mezinárodní ochranu především zabývat místem, kde žadatel žil před odchodem ze země původu, nebo kde se dlouhodobě zdržoval.

15. Krajský soud vyhodnotil jako zcela správný také závěr žalovaného o tom, že žalobce mohl o mezinárodní ochranu požádat již po svém příjezdu do ČR v červnu 2018, přičemž tak učinil až po zajištění za účelem správního vyhoštění; tato skutečnost podle soudu svědčí o zřejmé účelovosti žádosti o mezinárodní ochranu. Závěr a náklady řízení 16. Krajský soud tedy uzavírá, že žalobní námitky důvodnými neshledal, a proto žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

17. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobkyně v řízení úspěšná nebyla a žalovanému nad rámec jeho úřední činnosti žádné náklady nevznikly. Soud tedy výrokem II. tohoto rozsudku žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu. Ostrava 27. května 2020 JUDr. Petr Hluštík, Ph. D. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje