72 A 30/2019

Rubrum

č. j. 72 A 30/2019-45 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Radkovou ve věci žalobce: B. M., st. příslušnost: Ukrajina bytem X zastoupený advokátem Mgr. Ladislavem Bártou sídlem Purkyňova 6, 702 00 Ostrava proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Olomouckého kraje sídlem Moravská 780/4, 790 14 Jeseník o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 10. 7. 2019, č. j. X, ve věci zajištění cizince takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Ladislavu Bártovi se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 6 800 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Ostravě do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalovaná napadeným rozhodnutím žalobce zajistila podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), za účelem správního vyhoštění. Shodu s prvopisem potvrzuje M. N. 2 72 A 30/2019 2. Žalobce při pobytové kontrole 8. 7. 2019 předložil cestovní pas s výjezdním příkazem, který ho opravňoval k pobytu do 6. 4. 2019. Žalobce jiné oprávnění k pobytu na území České republiky (dále jen „ČR“) neměl.

3. Policie ČR zjistila prověrkou, že žalobce je evidován v schengenském informačním systému a v národní evidenci nežádoucích osob, protože pobýval v ČR bez oprávnění k pobytu, byl vyhoštěn rozhodnutím z 31. 1. 2019 [z důvodu neoprávněného pobytu, podle § 119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona o pobytu cizinců] a opětovně byl vyhoštěn rozhodnutím z 18. 3. 2019, protože nevycestoval ve stanovené čtrnáctidenní lhůtě [§ 119 odst. 1 písm. b) bod 9 zákona o pobytu cizinců]. Druhé rozhodnutí o vyhoštění nabylo právní moci 18. 4. 2019 a bylo vykonatelné od 19. 4. 2019.

4. Žalobce při podání vysvětlení uvedl, že pobývá v ČR od roku 2018 a po správním vyhoštění neměl prostředky na vycestování, s výjimkou tří týdnů v květnu 2019, kdy pobýval v Polsku; tento pobyt neprokázal. Vydělané peníze stačily jen na obživu. Příbuzní žijí v Rusku. Žalobce neodcestoval do domovské země pro nedostatek peněz a obavu z věřitelů, od kterých si půjčil asi 1800 USD. S odcestováním na Ukrajinu mu nemá kdo pomoci. Žalobce nemá v ČR žádné rodinné ani obdobné vazby.

5. Žalovaná se zabývala i použitím mírnějších opatření, přiměřeností zajištění a stanovenou lhůtou zajištění. Žalovaná uvedla, že neshledala, že by žalobce nemohl vycestovat do své domovské země, nebyla zde žádná překážka. O azyl žalobce nepožádal.

6. Žalobce v žalobě namítal, že žalovaná nezahájila, resp. neiniciovala nové řízení o vyhoštění. Žalovaná měla zvážit realizovatelnost zajištění a měla brát v úvahu všeobecné známé informace o zemi původu žalobce. Žalobce uvedl, že se bojí ukrajinské mafie. Ukrajina je navíc zemí s nepřehlednou a nestabilní bezpečnostní situací. V době, kdy žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu, zde byla hrozba vážné újmy z důvodu poloválečného konfliktu v části Ukrajiny. Žalovaná si k této otázce měla vyžádat závazné stanovisko.

7. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že smyslem řízení o zajištění cizince, který nevycestoval z ČR v době stanovené již ve vykonatelném rozhodnutí o vyhoštění, je zařízení podmínek, aby mohlo být vyhoštění realizováno a nemohlo být mařeno. Prvním úkonem v řízení je vždy vydání rozhodnutí o zajištění, ve kterém se správní orgán zabývá možnými překážkami správního vyhoštění, které mu byly v době rozhodování o zajištění známy nebo vyšly najevo před vydáním rozhodnutí o zajištění. Realizovatelností vyhoštění a přiměřeností zajištění se žalovaná zabývala při podání vysvětlení žalobce 8. 9. 2019 a závěry odůvodnila na straně 4 rozhodnutí o zajištění. Žalobce v řízení neuvedl žádné „hájitelné“ tvrzení o tom, že mu na Ukrajině hrozilo nějaké konkrétní nebezpečí vážné újmy. Žalobce pouze sdělil, že si vypůjčil finanční obnos, který zřejmě nebude schopen věřitelům splatit. Žalovaná při zajištění žalobce postupovala v souladu se skutkovými zjištění (neoprávněný pobyt žalobce v ČR, vysvětlení žalobce a další), v souladu se zákony a svůj postup a závěry odůvodnila v napadeném rozhodnutí.

8. Napadené rozhodnutí žalované soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění účinném ke dni vydání rozsudku (dále jen „s. ř. s.“), který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d) odst. 2 větě druhé a třetí v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, Shodu s prvopisem potvrzuje M. N. 3 72 A 30/2019 který žalobce uplatnil v žalobě nebo během třicetidenní lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 172 odst. 1 věty první zákona o pobytu cizinců. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout jen k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny.

9. O žalobě krajský soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. a ve smyslu § 172 odst. 5 zákona o pobytu cizinců ve věci rozhodl bez nařízení ústního jednání, neboť žalobce ani žalovaná nařízení jednání nepožadovali a soud neshledal v posuzované věci nařízení jednání jako nezbytné.

10. Soud zjistil ze správního spisu ve vztahu k žalobním námitkám z úředního záznamu žalované ze dne 8. 7. 2019, že při pobytové kontrole hlídka Policie ČR zjistila, že žalobce je veden v evidenci nežádoucích osob od 12. 2. 2019 do 19. 4. 2021 a 11. 3. 2019 nabylo právní moci rozhodnutí o jeho vyhoštění. Žalobce byl proto zadržen podle § 76 odst. 1 trestního řádu pro podezření z maření úředního rozhodnutí.

11. Žalobce má podle cizineckého informačního systému a fotokopie cestovního pasu trvalé bydliště ve L. o. Podle cestovního pasu žalobce vstoupil do schengenského prostoru dne 3. 2. 2018 a podle výjezdního příkazu ze dne 18. 3. 2019 měl opustit ČR do 6. 4. 2019.

12. Z rozhodnutí Policie ČR, odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort v Přerově ze dne 31. 1. 2019 soud zjistil, že žalobci bylo uloženo vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona o pobytu cizinců na 12 měsíců a žalobce byl povinen vycestovat do 14 dnů. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 12. 2. 2019. Podle rozhodnutí žalobce vypověděl, že se domů na Ukrajinu vrátit může, bydlí tam v rodinném domě, má tam manželku, dceru a dva bratry, může se s nimi potkat a žít. Žalobce věděl, že pobývá v ČR nelegálně. Žalobce přicestoval do ČR v červenci 2018 z Polska, kam vstoupil dne 27. 6. 2018. Žalobce v ČR pobýval nelegálně od 2. 11. 2018 a neměl zde žádné vazby. Podle závazného stanoviska ministerstva vnitra ze dne 31. 1. 2019 žalobce mohl na Ukrajinu vycestovat.

13. Z rozhodnutí Policie ČR, odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort v Jeseníku ze dne 18. 3. 2019 soud zjistil, že žalobci bylo uloženo vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bod 9 zákona o pobytu cizinců na dva roky a žalobce byl povinen vycestovat do 20 dnů. Rozhodnutí nabylo právní moci 29. 3. 2019. Žalobce podle rozhodnutí v řízení uvedl, že nemá peníze na vycestování na Ukrajinu, což žalovaná shledala jako výmluvu.

14. Při podání vysvětlení v přezkoumávaném řízení žalobce uvedl, že platil pokuty a náklady správních řízení a nezbyly mu peníze na vycestování. Pobýval po vyhoštění pouze tři týdny v květnu 2019 v Polsku a pak se vrátil do ČR. Výjezd do Polska žalobce nebyl schopen prokázat. Žalobce v ČR příležitostně pracoval a dostával jídlo, pití a cigarety. Chodil po domech a nabízel práci. Dostal třeba 100 nebo 200 Kč. Nyní má 70 Kč. V ČR nemá nikoho, kdo by mu pomohl nebo půjčil peníze. Přespával pod stanem nebo v dřevěné boudě. Majetek nemá, jen notebook a kolo. Žena, dcera a tchýně žijí v Rusku. V ČR vazby nemá. Žalobci nic nebrání vycestovat na Ukrajinu, jen se bál lidí, od kterých Shodu s prvopisem potvrzuje M. N. 4 72 A 30/2019 si půjčil peníze na cestu do ČR, asi 1 800 USD. Žalobce doplnil, že na Ukrajině nikoho nemá, nemá kam odjet.

15. Z usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 9. 2020, č. j. 2 Azs 223/2020-29, zdejší soud zjistil, že žalobce 15. 7. 2019 požádal o mezinárodní ochranu a tato žádost mu byla zamítnuta, protože ČR považuje Ukrajinu za tzv. bezpečnou zemi původu v souladu s § 2 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 328/2015 Sb., kterou se provádí zákon o azylu a zákon o dočasné ochraně cizinců (dále jen „vyhláška č. 328/2015 Sb.“). Žalobu proti tomuto rozhodnutí zamítl Krajský soud v Ostravě dne 27. 5. 2020 rozsudkem č. j. 62 Az 34/2019- 31. Kasační stížnost proti tomuto rozsudku odmítl pro nepřijatelnost Nejvyšší správní soud dne 9. 9. 2020 citovaným usnesením.

16. Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

17. Spornými otázkami bylo, jestli žalovaná měla zahájit nové řízení o vyhoštění a jestli u žalobce byly překážky vycestování na Ukrajinu z důvodu bezpečnostní situace na Ukrajině a hrozby vážné újmy, kterou by mohla zapříčinit žalobci ukrajinská mafie kvůli finančnímu dluhu.

18. Žalobce má pravdu v tom, že žalovaná byla povinna se zabývat možnými překážkami vycestování, pokud jí byly v době před vydáním rozhodnutí o zajištění známy nebo vyšly najevo.

19. Mezi účastníky řízení je nesporné, že žalobci bylo uloženo správní vyhoštění dvěma rozhodnutími ze dnů 31. 1. 2019 a 18. 3. 2019, o těchto rozhodnutích žalobce věděl, převzal je a byla vykonatelná. Přesto žalobce tato rozhodnutí mařil a z ČR nevycestoval. Tato rozhodnutí existovala, nebyla zrušena, byla účinná a byla předpokladem pro vydání přezkoumávaného rozhodnutí o zajištění. Proto žalovaná nemusela vydávat nové rozhodnutí o vyhoštění, stávající rozhodnutí nebyla nijak časově omezena.

20. Podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců policie je oprávněna zajistit cizince staršího 15 let, jemuž bylo doručeno oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění anebo o jehož správním vyhoštění již bylo pravomocně rozhodnuto nebo mu byl uložen jiným členským státem Evropské unie zákaz vstupu platný pro území členských států Evropské unie a nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, pokud cizinec nevycestoval z území v době stanovené v rozhodnutí o správním vyhoštění.

21. Mezi účastníky řízení je rovněž nesporné, že žalobce z ČR od vykonatelnosti prvního i druhého citovaného rozhodnutí o vyhoštění nevycestoval. Žalobce pouze tvrdil, že pobýval v květnu 2019 tři týdny v Polsku, avšak toto své tvrzení nijak neprokázal, ani nenavrhl žádné důkazy k prokázání tohoto tvrzení.

22. Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 11. 2011, č. j. 7 As 79/2010–150) správní orgán má povinnost v řízení o zajištění cizince podle § 124, § 124b nebo § 129 zákona o pobytu cizinců možné překážky před rozhodnutím o zajištění cizince předběžně posoudit a učinit si úsudek o tom, zda je správní vyhoštění alespoň potenciálně možné. O zajištění cizince nelze rozhodnout, pokud zákonný účel omezení osobní svobody cizince nebude pravděpodobně možné uskutečnit. Správní orgán je naopak povinen v takovém případě cizince neprodleně propustit na svobodu.

23. Podle § 179 odst. 1 zákona o pobytu cizinců vycestování cizince není možné v případě důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v Shodu s prvopisem potvrzuje M. N. 5 72 A 30/2019 případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu tam hrozilo skutečné nebezpečí.

24. Podle § 179 odst. 2 zákona o pobytu cizinců za skutečné nebezpečí se podle tohoto zákona považuje navrácení v rozporu s článkem 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

25. Žalovaná se v posuzovaném případě zabývala překážkami vycestování zejména na straně 4 napadeného rozhodnutí ve čtvrtém a posledním odstavci, kde žalovaná odkázala i na svou běžnou praxi (byť bez poukazu na některý s posuzovaných případů) a na to, že u žalobce není překážka vycestování „trvalejší povahy“. Žalovaná zdůraznila, že žalobce nerespektoval dvě rozhodnutí o vyhoštění a v řízeních, která jejich vydání předcházela, deklaroval, že mu nic nepřekáží ve vycestování z ČR na Ukrajinu. Žalobce má cestovní pas s biometrickými prvky, nepožádal v ČR o azyl ani o pobytové oprávnění. Hlavním cílem vydání rozhodnutí o zajištění bylo zabránit žalobci v dalším maření výkonu správního vyhoštění a soustavném porušování právních předpisů ČR. Žalovaná zhodnotila i soukromou a rodinnou situaci žalobce, přiměřenost vyhoštění a možnost uložení mírnějších opatření.

26. Bezpečnostní situací na Ukrajině se správní soudy opakovaně zabývaly a západ Ukrajiny neshledaly jako zemi či její část s nebezpečným původem; důvodem k obavám z vážné újmy není ani případné pronásledování a vyhrůžky soukromých osob (srov. body 10 a 11 citovaného usnesení Nejvyššího správního soudu ve věci žalobce ze dne 9. 9. 2020 č. j. 2 Azs 223/2020-29).

27. Navíc v prvním řízení o vyhoštění (ukončeno rozhodnutím z 31. 1. 2019) žalobce při podání vysvětlení uvedl, že mu na Ukrajině nehrozí žádný postih, neobává se návratu na Ukrajinu a o azyl v EU nežádal (strana 2 rozhodnutí o vyhoštění), na Ukrajině bydlí v rodinném domě a bydlí tam i jeho rodina (strana 3 rozhodnutí o vyhoštění). Podle závazného stanoviska ze dne 31. 1. 2019 nebyl shledán důvod znemožňující vycestování žalobce na Ukrajinu.

28. V druhém řízení o vyhoštění žalobce (ukončeno rozhodnutím z 18. 3. 2019) žalobce uvedl, že má na Ukrajině dům po rodičích, že si dosud vydělal asi 3 000 Kč. Žalovaná v odkazovaném rozhodnutí o vyhoštění uvážila, že za tyto prostředky mohl žalobce vycestovat (obojí na straně 5 čtvrtý odstavec rozhodnutí o vyhoštění). Podle závazného stanoviska z 18. 3. 2019 neexistovaly u žalobce překážky vycestování, a to i s ohledem na informaci Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra - Ukrajina – Situace v zemi – „Politická a bezpečnostní situace, mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, vojenská služba, vnitřně přesídlené osoby“ ze dne 14. 9. 2018.

29. Žalovaná dále na straně 2 v posledním odstavci a na straně 3 v prvním odstavci přezkoumávaného rozhodnutí o zajištění poukázala na podání vysvětlení žalobce, podle kterého u žalobce nejsou překážky ve vycestování či vyhoštění, kromě nedostatku peněz. Tomuto tvrzení žalobce však žalovaná neuvěřila s ohledem na tvrzení žalobce o tom, že si v ČR příležitostně přivydělával.

30. Věrohodnost žalobce je podle zdejšího soudu rovněž oslabena tím, že o mezinárodní ochranu požádal až pět dní po vydání napadeného rozhodnutí o zajištění. Přitom žalobce v ČR pobýval před vydáním rozhodnutí o zajištění a před podáním žádosti o mezinárodní ochranu nelegálně od června 2018, tj. více než rok. Podle vysvětlení dne 18. 3. 2019 Shodu s prvopisem potvrzuje M. N. 6 72 A 30/2019 v předcházejícím (druhém) řízení o vyhoštění žalobce uvedl, že přijel do ČR s úmyslem najít si zaměstnání (strana 4 druhého rozhodnutí o vyhoštění z 18. 3. 2019). Žalobce podle správního spisu nikdy nepožádal o povolení pobytu v ČR.

31. Ačkoli žalobce v žalobě tvrdil, že se bojí vycestovat kvůli ukrajinské mafii, toto tvrzení uvedl až v žalobě a v přezkoumávaném řízení se o něm vůbec nezmínil. Žalobce se dokonce o strachu z mafie a o uvedeném dluhu nezmínil ani v jednom ze dvou citovaných řízení o správním vyhoštění (podle citovaných rozhodnutí, založených ve správním spise). Proto se jeho tvrzení o hrozbě mafie na Ukrajině jeví jako účelové.

32. Žalovaná srozumitelně vysvětlila v napadeném rozhodnutí své úvahy i to, co považovala za důležité. Žalobce požádal o mezinárodní ochranu, až když byl zajištěn, přestože v ČR byl od června 2018. I to svědčí o tom, že se žalobce od roku 2018 do vydání přezkoumávaného rozhodnutí o zajištění návratu do své vlasti neobával. Žalobci v návratu na Ukrajinu tak žádné překážky nebrání. V posuzovaném případě existuje reálný předpoklad realizace výkonu správního vyhoštění. Ukrajina patří mezi bezpečné země původu v souladu s § 2 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 328/2015 Sb. Žalobce nepochází z oblastí konfliktů na východě Ukrajiny, naopak bydlel ve Lvovské oblasti, tj. na západě své vlasti.

33. Ze všech shora uvedených důvodů krajský soud žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.

34. Soud rozhodl o nákladech řízení podle § 60 s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl na věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalované v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nad rámec její běžné úřední činnosti nevznikly, respektive ani úhradu nákladů řízení nepožadovala, pročež se žádnému z účastníků náhrada nákladů řízení nepřiznává.

35. Ustanovenému zástupci soud přiznal podle § 35 odst. 10 s. ř. s. odměnu za zastupování, spočívající v odměně za dva úkony po 3 100 Kč podle § 11 odst. 1 písm. b) a d) a § 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za převzetí věci a první poradu a doplnění žaloby, tj. celkem 6 200 Kč. K částce 6 200 Kč náleží paušál ve výši 2 x 300 Kč (600 Kč) dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Celková odměna včetně náhrad hotových výdajů ustanoveného zástupce činí 6 800 Kč, která bude zástupci žalobce vyplacena z účtu Krajského soudu v Ostravě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení

Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně. Olomouc 23. září 2021 Shodu s prvopisem potvrzuje M. N. 7 72 A 30/2019 JUDr. Martina Radkova v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje M. N.