62 Az 9/2020

Rubrum

č. j. 62 Az 9/2020 – 30 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Hluštíkem, Ph. D. ve věci žalobce: M. J. M. M. státní příslušnost Irácká republika proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 1. 2020, č. j. OAM-395/ZA-ZA11-K09- PD1-2017, ve věci mezinárodní ochrany, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 23. 1. 2020, č. j. OAM-395/ZA-ZA11-K09-PD1-2017, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje 2 62 Az 9/2020

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 119 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou ze dne 20. 2. 2020 domáhal přezkoumání shora uvedeného rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 1. 2020, č. j. OAM-395/ZA-ZA11-K09-PD1-2017, kterým žalobci nebyla prodloužena doplňková ochrana dle § 53a odst. 4 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, (dále jen „zákon o azylu“).

2. Žalobce připomněl, že je držitelem doplňkové ochrany od 14. 8. 2017, kdy důvodem udělení byl probíhající ozbrojený konflikt v Iráku, jehož důsledky by bylo možno pokládat ve vztahu k žalobci za vážnou újmu podle § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu. Žalobce podal dne 18. 6. 2019 žádost o prodloužení doplňkové ochrany, o které rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím. Toto rozhodnutí žalobce považuje za nezákonné, protože nebyl dán důvod k neprodloužení doplňkové ochrany. Informace o zemi původu, které shromáždil žalovaný, totiž neprokazují, že by v Iráku došlo od doby udělení doplňkové ochrany k natolik významným změnám trvalého původu, že by žalobce již doplňkovou ochranu nepotřeboval. Napadené rozhodnutí bylo vydáno v řízení o prodloužení doplňkové ochrany, tedy nikoli v řízení o udělení mezinárodní ochrany. V takovém případě platí, že o neprodloužení doplňkové ochrany lze rozhodnout tehdy, pokud okolnosti, které vedly k udělení doplňkové ochrany, zanikly nebo se změnily do té míry, že již doplňkové ochrany není zapotřebí. V souladu s § 17a odst. 2 zákona o azylu je žalovaný povinen přihlédnout k tomu, zda změna okolností je tak významné a trvalé povahy, že osobě požívající doplňkové ochrany již nehrozí nebezpečí, že utrpí vážnou újmu. V rozsudku ze dne 29. 6. 2011, č. j. 7 Azs 21/2011-57, dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že odnětí doplňkové ochrany podle § 17a odst. 1 písm. a) zákona o azylu je možné, jen a pouze tehdy, došlo – li ke kvalifikované změně, resp. úplnému zániku, těch okolností, které vedly k udělení doplňkové ochrany.

3. Žalobce také poukázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2018, č. j. 4 Az 68/2017-58, podle kterého, má-li žalovaný prodloužení doplňkové ochrany odepřít, musí prokázat zásadní změnu okolností v těch aspektech, jež dříve považoval za klíčové; rozhodnutí o prodloužení doplňkové ochrany není rozhodnutím „na zelené louce“. Jádro prodlužovacího řízení podle § 53a odst. 4 zákona o azylu představuje posouzení toho, zda se zásadním způsobem změnily okolnosti, jež vedly k udělení mezinárodní ochrany. Stěžejní důvody, které dříve vedly k udělení doplňkové ochrany, nelze v prodlužovacím řízení zpětně měnit nebo dokonce doplňkovou ochranu neprodloužit s odůvodněním, že doplňková ochrana neměla být v původním rozhodnutí vůbec udělena. Z uvedeného podle žalobce vyplývá, že v rámci řízení o prodloužení doplňkové ochrany nestačí nanovo posuzovat naplnění jednotlivých podmínek pro udělení doplňkové ochrany. Je potřeba v prvé řadě srovnat okolnosti, za kterých byla doplňková ochrana cizinci udělena, s okolnostmi danými při rozhodování o jejím prodloužení, přičemž platí, že rozhodnutí o neprodloužení doplňkové ochrany lze přijmout, pouze pokud se tyto okolnosti změnily významným a trvalým způsobem. [Zadejte text.] 3 62 Az 9/2020 4. Žalovaný v napadeném rozhodnutí popírá, že by v současnosti v Iráku probíhal ozbrojený konflikt a tím pádem podle žalovaného nebyla naplněna podmínka § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu. S tímto závěrem žalobce zásadně nesouhlasí. Z dostupných zpráv o zemi původu totiž vyplývá, že buňky islámského státu jsou pořád ještě na mnoha místech aktivní a nadále ohrožují civilní obyvatelstvo prováděním nerozlišujících teroristických útoků. Přitom i teroristický sebevražedný útok lze považovat za zdroj nerozlišujícího násilí. Teroristické útoky v Iráku tudíž nelze bagatelizovat a srovnávat se situací v Evropě. Skutečnost, že se Irák nachází i v současné době v situaci vnitřního ozbrojeného konfliktu, jednoznačně deklaruje i aktuální zpráva EASO z března 2019.

5. Žalovaný nesprávně a nedostatečně vyhodnotil situaci v Iráku a nesprávně dospěl k závěru, že se situace v zemi zásadně změnila. Napadené rozhodnutí je potřeba považovat za odporující objektivně zjistitelnému stavu věci; v případě návratu žalobce do Iráku nelze ani nadále vyloučit, že bude ohrožen jeho život v důsledku probíhajícího ozbrojeného konfliktu.

6. V doplnění žaloby ze dne 27. 2. 2020 žalobce ke vzneseným žalobním bodům ještě odkázal na Zprávu MZV ČR ze dne 29. 9. 2017 a 3. 1. 2020, které jsou stále v platnosti.

7. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout; má za to, že v napadeném rozhodnutí dostatečně srovnal stav a vývoj situace v Iráku od doby udělení doplňkové ochrany a velmi pečlivě a výstižně popsal důvody vedoucí k neprodloužení doplňkové ochrany. Žalovaný dále odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 6. 2019, č. j. 1 Azs 46/2019-59, ve kterém tento soud shledal, že v Iráku po porážce organizace islámský stát neprobíhá mezinárodní nebo vnitřní ozbrojený konflikt ve smyslu zákona o azylu. Zjištění z obsahu správních spisů 8. Ze správních spisů soud zjistil, že na základě žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany ze dne 21. 5. 2017 byla žalobci rozhodnutím žalovaného ze dne 14. 8. 2017 podle § 14a udělena doplňková ochrana na dobu 24 měsíců od právní moci rozhodnutí. Z odůvodnění uvedeného rozhodnutí vyplývá, že v zemi původu probíhá takový ozbrojený konflikt, jehož důsledky by bylo možno pokládat ve vztahu k žalobci za vážnou újmu, resp. nelze vyloučit, že by nebyl vystaven hrozbě vážné újmy ve smyslu § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu. K tomuto závěru dospěl žalovaný zejména po vyhodnocení Zprávy Ministerstva zahraničních věci USA o dodržování lidských práv ze dne 13. 4. 2016, Výroční zprávy Amnesty International ze dne 22. 2. 2017 a Výroční zprávy Human Rights Watch ze dne 12. 1. 2017.

9. Dne 18. 6. 2019 podal žalobce žádost o prodloužení doplňkové ochrany. Svou žádost žalobce odůvodnil tím, že pochází z Kirkúku, jedná se o nejnebezpečnější místo v Iráku, pokud se vrátí, jeho osud bude neznámý nebo smrt. V pohovoru k žádosti, konanému dne 16. 12. 2019, dále uvedl, že situace se v Iráku možná na nějakou dobu zlepšila, ale v posledních dvou měsících je situace zase horší, sleduje satelitní televizi Rudaw a internet, komunikuje s příbuznými a známými. V Kirkúku dochází k boji mezi různými skupinami. Dne 21. 1. 2020 byl žalobce seznámen s podklady rozhodnutí, a to mj. Zprávou OAMP o situaci v zemi ze dne 1. 6. 2018, zprávou OAMP o situaci etnických a náboženských menšin ze dne 18. 3. 2019, Informací MZV ČR ze dne 6. 11. 2018, Výroční zprávou Amnesty International ze dne 22. 2. 2018, Zprávou Freedom House z ledna 2018, Zprávou IOM [Zadejte text.] 4 62 Az 9/2020 z roku 2018 a informacemi ČTK ze dne 4. 6. 2019 a 6. 10. 2019. Žalobce nenavrhl doplnění podkladů.

10. Dne 23. 1. 2020 rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím. Dospěl v něm k závěru, že od doby udělení doplňkové ochrany žalobci došlo k takovým zásadním změnám situace v zemi původu žalobce, že udělení doplňkové ochrany již není zapotřebí. Vyšel přitom z podkladů rozhodnutí, které shromáždil. Uzavřel, že situace v Iráku není zcela stabilizovaná, jedná se o zemi, kde probíhal vnitřní ozbrojený konflikt. Zdůraznil, že „dle nejaktuálnějších informací v zemi neprobíhá občanská válka ani konflikt s jinou zemí“. Z informací dostupných žalovanému vyplývá, že porážka islámského státu je trvalá, v prosinci 2018 se přibližně již 4 miliony Iráčanů vysídlených od roku 2014 vrátily do svých domovských regionů, v červnu 2019 byla v Bagdádu veřejnosti trvale otevřena zelená zóna, kde sídlí vládní úřady a zahraniční ambasády., což vyvrací tvrzení žalobce o špatné bezpečnostní situaci v Iráku. Posouzení věci krajským soudem 11. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů [§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)] napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Ve věci soud rozhodl bez nařízení jednání v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s.

12. Předně lze přisvědčit žalobci, že rozhodování o prodloužení doplňkové ochrany není rozhodováním na „zelené louce“, jak trefně vystihl Městský soud v Praze v žalobci zmiňovaném rozsudku ze dne 11. 9. 2018, č. j. 4 Az 68/2017-58. Je povinností žalovaného, aby v řízení podle § 53a odst. 4 zákona o azylu vždy posoudil otázku, zda se zásadním způsobem změnily okolnosti, jež vedly k udělení mezinárodní ochrany. Stěžejní důvody, které dříve vedly k udělení doplňkové ochrany, nelze v prodlužovacím řízení zpětně měnit nebo dokonce doplňkovou ochranu neprodloužit s odůvodněním, že doplňková ochrana neměla být v původním rozhodnutí vůbec udělena.

13. Krajský soud má za to, že žalovaný při posuzování uvedených hledisek vycházel z nedostatečných, resp. neaktuálních informací. Z obsahu správního spisu i napadeného rozhodnutí je totiž zřejmé, že žalovaný v době vydání rozhodnutí, tedy v lednu 2020 vycházel ze Zprávy OAMP o situaci v zemi ze dne 1. 6. 2018, zprávy OAMP o situaci etnických a náboženských menšin ze dne 18. 3. 2019, Informace MZV ČR ze dne 6. 11. 2018, Výroční zprávy Amnesty International ze dne 22. 2. 2018, Zprávy Freedom House z ledna 2018 a Zprávy IOM z roku 2018; tedy podstatná část podkladů rozhodnutí je datována rokem 2018, nejaktuálnější je zpráva OAMP ze dne 18. 3. 2019, ta se však týká situace náboženských a etnických menšin a jejím obsahem není posouzení ozbrojených konfliktů na území Iráku.

14. Žalobce přitom v žalobě poukázal na Doporučení MZV ČR ze dne 3. 1. 2020, týkající se cest českých občanů do Iráku, ve kterém MZV ČR varuje občany ČR před cestou do Iráku s ohledem na dlouhodobě nepříznivou bezpečnostní situaci, včetně rizika ideologicky či kriminálně motivovaného vražedného útoku či únosu s tím, že rizika spojená s cestováním do země se výrazně zvýšila v souvislosti s eskalujícím mezinárodněpolitickým napětím po sérii ozbrojených incidentů v Iráku počínaje dnem 27. 12. 2019. Je zjevné, že žalovaný [Zadejte text.] 5 62 Az 9/2020 uvedené informace (minimálně o eskalujícím mezinárodněpolitickém napětí po 27. 12. 2019) nijak nehodnotil, ač mu v době vydání rozhodnutí musely být známy.

15. Žalovaný nepostupoval v souladu s § 3 správního řádu, když podle krajského soudu s ohledem na „aktuálnost“ podkladů rozhodnutí již z povahy řízení o prodloužení doplňkové ochrany nemohl zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí; porušil tak povinnost zkoumat aktuální situaci v zemi původu žalobce a v návaznosti na to, zda zde i nadále jsou či nejsou dány důvody pro poskytnutí doplňkové ochrany žalobci (viz také rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2019, č. j. 45 Az 23/2018-55, Sb. NSS 3997/2020). V této souvislosti krajský soud také připomíná, že pokud by následně během posuzování žádosti o prodloužení doplňkové ochrany vyšly najevo skutečnosti, které by mohly odůvodňovat udělení doplňkové ochrany z jiného důvodu, než pro který byla tato ochrana původně přiznána, nemohl by žalovaný žádost o prodloužení doplňkové ochrany zamítnout bez toho, že by se argumentačně vypořádal také s možností udělení doplňkové ochrany z onoho jiného (nového) důvodu. V případě kladného posouzení by pouze prodloužil doplňkovou ochranu s odvoláním na tento nový důvod (viz závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2013, č. j. 6 Azs 15/2013-35).

16. Krajský soud zdůrazňuje, že nikterak nerozporuje závěry učiněné Nejvyšším správním soudem v rozsudku ze dne 16. 5. 2019, č. j. 1 Azs 389/2018 – 38, resp. v rozsudku ze dne 6. 6. 2019, č. j. 1 Azs 46/2019-59, ve kterém uvedený soud dospěl k závěru, že „...že v Irácké republice v současné (zvýrazněno krajským soudem) době, po porážce organizace Islámský stát, neprobíhá mezinárodní nebo vnitřní ozbrojený konflikt ve smyslu uvedeného ustanovení zákona o azylu“. Nicméně Nejvyšší správní soud rozhodoval v jiném okamžiku; má-li žalovaný povinnost zjistit a posoudit aktuální stav v zemi původu, nelze se vždy do budoucna jednoduše odvolávat na dříve přijaté závěry soudů, nevplývá-li z obsahu podkladů rozhodnutí dostatečně aktuální obraz o situaci v zemi původu žadatele. V projednávané věci tak nejsou prezentované závěry Nejvyššího správního soudu zcela relevantní, neboť žalovaný nezjistil dostatečně skutkový stav pro potřeby svého rozhodnutí. Závěr a náklady řízení 17. Krajský soud s ohledem na uvedené napadené rozhodnutí dle § 76 písm. b) s. ř. s. zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, ve kterém bude žalovaný ve smyslu § 78 odst. 5 s. ř. s. vázán závěry vyslovenými v tomto rozsudku. Bude na žalovaném, aby pro účely rozhodnutí o žádosti žalobce shromáždil dostatečně aktuální informace o situaci v zemi původu a z takto (nově) zjištěných informací dovodil přiléhavé závěry. Nevyplynou-li z nově zjištěných skutečností takové, které by odůvodňovaly neprodloužení doplňkové ochrany žalobci, bude na místě udělení doplňkové ochrany ve smyslu § 53a odst. 4 žalobci prodloužit.

18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobce byl v řízení úspěšný a má tak vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobce jsou tvořeny poštovným spojeným s podáním žaloby a jejím doplněním, jak vyplývá ze spisu, ve výši 119 Kč. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradě [Zadejte text.] 6 62 Az 9/2020 nákladů řízení tuto částku. Vzhledem k odlišné úpravě s. ř. s. a o. s. ř., týkající se nabytí právní moci rozhodnutí (srov. § 54 odst. 5 s. ř. s., § 159, § 160 odst. 1 o.s.ř.), uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. Ostrava 29. září 2020 JUDr. Petr Hluštík, Ph. D. samosoudce [Zadejte text.]